Činčila: Lidovci už nechtějí být přívěškem ODS | Chuť moci #149

Plnit.

To je jako náročný, ale ono se tady na to 20 let a zase to jde napříč politickým spektrem. Na nikoho neukazuju. Prostě kašlalo, protože jsme si žili jako v pohodičce tady v Evropě a nikdo si nedokázal představit, že za rohem bude válka.

Mám nějaké hodnoty, já je respektuju a v první řadě budu žít.

A mně se nelíbí to, že dneska za konzervativce se tady považuje kdokdo, kdo si prostě točí soukromá videa a utíkají.

Jo, nebuďme morální majáci, když sami jako selháváme.

To je jako hrozně nebezpečné.

[hudba]

Dobrý den, já vás vítám u dalšího dílu našeho politického pořadu podcastu Chuť moci.

Dnes je s námi muž, který bezeslova naplňuje to, co naplňují všichni mladí v politice. Proto já s nimi vždy rád vedu rozhovory. To znamená, je to šance. A ta šance může být tedy k naší spokojenosti nebo naopak nespokojenosti.

Podívám se na to, proč vlastně mladí lidé se věnují politice, proč se věnují zrovna třeba ve straně lidové a samozřejmě se seznámíme také s myšlením poslance Benjamina Činčily ze strany lidové, neboli KDU-ČSL.

Dobrý den.

Dobrý den.

Tak já nejdřív upřesním, že na webu, jako asi řada diváků to ví, jsem momentálně v zahraničí. Teď pracuji na dálku, tak proto i dnešní rozhovor činíme na dálku. Ale doufám, že to na té interakci vzájemné nebude poznat.

Každopádně já bych na začátku si s vámi, pane Činčilo, poslanče Benjamine, vyjasnil jednu věc. Nevím, jak vám mám říkat. Mám vám říkat pane poslanče, Benjamine, nový lidovče, mladý lidovče, nebo pane Činčilo?

Ne? Samozřejmě, klidně Benjaminem, úplně v pohodě. Myslím, že těch na ty funkce je času dost, takže Benjamin je úplně fajn, jo?

Tak jo.

Já, jak jsem říkal, vnímám mladé v politice jakožto šanci. Stejně jako se děti rodí jako šance, která se může vyvinout v dobré nebo ve špatné. Tak vnímám i mladé lidi v politice.

Ale víte, co mě zajímalo? Vám je 30, ne?

Mhm.

Od ledna.

No, už skoro půl roku.

Od ledna, no. Takže vám je 30 a osm měsíců. Tak ne, že je červen.

No, ale já mám na konci června, takže teda na konci ledna narozeny, takže pět měsíců a kousek.

No, tak mi řekněte – ve 30 letech, co jste už poslanec – proč jste se na politickou dráhu dal a čeho chcete vlastně dosáhnout?

[smích]

Ne, ne úplně jednoduchá otázka na začátek.

To se nějak vyplynulo, proč jsem se dal na politiku. Mě vždycky bavila historie. Měl jsem to rád. Vždycky rád to spojuju i s tím, že jsem z malé vesnice, takže jsem nějakým způsobem vnímal ten svět kolem sebe už fakt od útlého věku.

Vyprávím dva příběhy, které mě k tomu přivedly a myslím, že to je upřímné a vlastně to spojuje.

S dědou jsme chodili na takové procházky a on nám vyprávěl mně a sourozencům, jak ve vesnici postupně vznikalo JZD, jak ty jednotlivé statky do toho JZD musely vstupovat a jak prostě můj praděda jezdil s koňma a najednou už nebyli jeho. A když vám je sedm, tak to nechápete.

A pak, když jsem třeba – já jsem hrál hokej od malička – tak v 10 letech jsem dostal od rodičů k Vánocům knížku, která byla o prvních československých mistrech světa v hokeji v roce 47 a 49. A pak komunisté všechny jako zavřeli a já jsem nechápal, proč – proč ten brankář musí prostě na 15 let do vězení. Sice ho po 11 letech pustili, ale byl tak rozsekáný, že vlastně nakonec dost brzo Bohumil Modrý zemřel.

Tak tohle byly věci, které mě nějakým způsobem vedly k tomu, že je potřeba se zajímat, že je potřeba vnímat ten svět kolem sebe, protože pak ho mohou rozhodovat lidi způsobem, který nemusí vám úplně být blízký.

Ale jako nikdy jsem si neřekl třeba na střední škole – já chci být poslanec, nebo chci být stranický funkcionář. To prostě nějak v průběhu těch let vyplynulo tím, jak jsem vstoupil do mládežnické organizace a jak jsem se postupně zajímal a také tím, co jsem šel studovat. Protože jsem šel potom studovat národohospodářskou fakultu, tak mě to tam logicky tímto směrem vedlo.

Hm.

Když máte tedy tu historii, nabízí se otázka – proč jste vstoupil zrovna do strany lidové, pokud vás motivovalo tedy takzvané rozkulačení, vznik JZD a to, že dědeček najednou měl koně všichni, a příběh těch hokejistů, kteří byly opravdu pak rozsekáni ve smyslu, že už si nezahráli – když strana lidová teda byla součástí národní fronty, že jo. Nebyla strana, která by zrovna byla ve velké opozici vůči straně komunistické Československa, která byla takzvanou vládnoucí stranou.

Tak na národní frontě tam byly jako násilně potom sloučeny.

Můj třeba ten praděda, o kterém jsem mluvil, tak byl členem řadovým členem lidové strany a tenkrát jí rozpustili. Oni se je dojeli, já nevím, jestli to bylo do Havlíčkova Brodu, myslím, tak to rozpustili a nic jako s lidovou stranou v tom té společnosti s tou národní frontou neměli.

Ostatní – někteří ano, někteří kolaborovali a byl i ministrem zdravotnictví, myslím Ployhar a tak dále – ale někteří členové lidové strany byli zavřeni, někteří dokonce zabití, někteří museli utéci. Jako lidovci určitě nikdy nebyli ti, kteří by – ti praví lidovci by určitě nikdy nepodporovali něco jako komunismus a ten systém, který tady těch 40 let vládnul.

A proto až docházelo potom k obnovování lidové strany. A já myslím, že tahle historie je poměrně široce známá, takže mě tohle v tom nějakým způsobem nebránilo vstupovat do lidové strany.

No, ono zavřeni byli někteří komunisti. Myslím, že Rudolf Slánský by to mohl vyprávět. Ale to není tak jednoduché. To je zajímavé.

Ono my se k tomu dostaneme, protože ono vlastně lidovci, kvůli tomu, že byli v té národní frontě – když vy říkáte, že jenom část, což je samozřejmě pravda, stejně jako ne každý pravověrný komunista se pak účastnil vládnutí a tak dále – ale to už je hluboká historie. V té novodobé – po vzniku federativního Československa a následně vzniku České republiky – byli lidovci v podstatě v každé vládě.

No, ono se tohle a – pardon. Právě se říká – a říká se, že vy máte takové to lidovecké tvrdé, zásadní. Možná. Jo.

Vnímáte to tak, že jste ochotný vstoupit – co by se řeklo – jazykem obrazným, jako to „jazyček na váhách" do skládky s kýmkoliv, nebo je tam něco, kde byste si řekl – když bratři a sestry z lidové strany chtějí jít s někým, třeba s ODS, nebo s ANO, nebo s kýmkoliv – že si řeknete, tak já u toho nebudu, nějaká hranice. Kdyby řekl, já na tu politiku kašlu?

Je.

Hned to řeknu.

Vtipné je, že tenhleten – jak to říct – předsudek, že jsme byli skoro ve všech vládách, ono už se ukazuje – myslím si, že to už dokonce vychází datově – že jsme byli v méně vládách, než jsme byli vícekrát v opozici než ve vládě, jo, když se to posčítá za těch 30 let.

Takže už to vlastně úplně není pravda.

Je pravda samozřejmě to, že jsme byli často ve vládách, jak s ODS, tak se sociální demokracií.

Někde jsme brzdili, jako to ultrapravicové, aby se nemyslelo na ty sociálně zdravotně znevýhodněné, na ty rodiny s dětmi a tak dále.

V jiných těch sociálně demokratických vládách se zas vybržďovaly některé moc až socialistické nápady a myslím, že to je v pohodě.

To je prostě středová strana nebo středopravicová, jak kdo to vnímá.

Mně to dává smysl.

A pokud jste se ptal na tu hranici, tak já vám ji řeknu jako zcela zřejmou.

Nikdy jsme nešli do vlády s komunisty.

Nešel bych s komunisty, nešel bych do vlády ani se SPD.

Ale s hnutím Ano jsme už v minulosti ve vládě byli.

Já třeba vždycky uvádím příklad Karel Havlíčka. Prostě má za mě spoustu dobrých nápadů.

Problém je v tom, že se vždycky nakonec rozhodne podle toho, jak řekne šéf, a ne podle toho, jak si to demokraticky v té straně odhlasují.

Tím neříkám, že nejsou demokratičtí, ale prostě dělají to na základě rozhodnutí jednoho šéfa.

A dokud takto budou fungovat, tak je velmi složité s nimi na něčem spolupracovat, protože my jsme třeba v minulosti, v minulém volebním období, když jsme s nimi některé věci projednávali, tak bylo složité se na něčem dopředu dohodnout. Třeba jsme byli u pana prezidenta ohledně důchodové reformy a tam to vypadalo, že to chápou a že tomu rozumí, a pak nakonec vyjdou ven a řeknou, že tam bylo špatně slyšet.

Tohle jsou prostě věci, kdy s takovým partnerem se nedá spolupracovat.

Proto bych tu spolupráci teď nepodporoval, protože nevíte, s čím můžete počítat.

Jo, to tady říkal váš bývalý předseda Jurečka. Je tam výborný. Takže pan Marián Jurečka se svými šéfy má tu zkušenost, tak možná ví, o čem mluví.

Jo, jo.

No, také se říká, že byl oceňovaný a úspěšný ministr zemědělství ve vládě s ČSSD a s hnutím Ano, kdežto neúspěšný a haněný ministr práce a sociálních věcí ve vládě s ODS, TOP 09, Piráty a Stanem.

Ale to si my tady s panem bývalým ministrem vyříkáme – už tady vyříkáme v tom pořadu pravidelně.

Tady právě přiznal, že některé jsou opravdu kroky z té minulosti, ale to vy jste tam ještě nebyl.

Já oceňuju vaši upřímnost. Vy jste na to narazil dobře.

Ono vlastně ano, datově vychází spíš ne, že byste byli skoro ve všech vládách, ale že jste byli v podstatě s každým v té vládě už.

Nějaké úplné výjimky, které tam byly jenom chviličku, které vyšly ty hvězdy a zase zašly.

Když jsme ještě u toho, já se dostanu samozřejmě k vašemu programu, ale jako to fascinuje – není to vlastně správně, že když už vás ti lidi volí, že vlastně chcete ovlivňovat, i když třeba jsme byli vždycky ten menší hráč v té vládě, protože jsme nikdy neměli 30 %.

Tak ti lidi vás tam přece volí kvůli tomu, abyste něco dělal, a ne aby ste si sedl do opozice a jenom kritizoval.

To umí každý, ale prostě jít, vyhrnout si ty rukávy a říct: „Hele, dobře, ti lidi mě zvolili a já teď se budu snažit plnit ten program, s kterým jsem do toho šel."

A i když spoustu toho, co jsem slíbil, nesplním, protože jsem malý, tak chci aspoň kus dobré práce pro ty lidi udělat. Jdu tam s vědomím toho, že chci to odpracovat.

Tohle je podle mě přesvědčení, které je správné.

Víte, já si to veru fakt užívám.

Mě nikdy nebavilo sedět na střídačce a koukat, jak hrají ty ostatní.

A podle mě je fajn, když můžu naskočit a i když tam někdy udělám chybu, tak máte šanci to nějakým způsobem ovlivnit.

Ale sedět a kritizovat – to prostě mi není blízké. A já myslím, že ty lidovci od té malé obce přes kraj po ten celostát mají chuť dělat tu práci.

Když už jsou zvolení, tak prostě mají chuť tam s něčím pomoct.

Ne, já s vámi souhlasím. Já si jenom tady vypnu klimatizaci, protože je mi zima a pak kychám a to je nehezké.

To já s vámi souhlasím. Takle by to mělo být, že lidé tam vstupují proto, aby je volili. A proto teď vyvstává otázka.

Jo, to je ono.

No, teďka je takové zmatení. Jestli vy jste pořád KDU-ČSL, neboli Křesťansko demokratická unie – Československá strana lidová, nebo už jste ti lepší lidovci?

Jak se teď jmenujete?

My se oficiálně na volebním lístku jmenujeme KDU-ČSL.

Nicméně, protože jsme zjistili i z nějakých dat, že lidi ve společnosti, když je ta strana přes 100 let stará – tak i když měla různé názvy – to byli jako lidovci. Původně Československá strana lidová.

Lidi to vnímají jako rovnítko, takže tam nejde k žádnému zmatení pojmu.

Křesťanští demokraté, lidovci – to je v podstatě rovná se.

Takže „noví lidovci" jsou v tom smyslu, že se nechceme plácat v některých těch chybách.

Myslím si, že je fajn, třeba i po vládě, kdy jste její součástí a prohrajou se volby, tak z toho taky vyvodit nějaké důsledky. A my jsme vlastně jediná opoziční strana, která to udělala.

Prostě jsme řekli: „Hele, 15 let jsme měli nějakou generaci politiků, která udělala kus dobré věci, ale jak se to stane dříve nebo později s každým politikem, tak se prostě okoukáte, uděláte nějaké chyby. Když něco děláte, občas taky něco pokazíte – to je normální."

A ta společnost tady voní a lidi se scházejí na náměstích a volají po tom, aby se dělaly změny, aby ty politické strany uměly taky pouštět na své kandidátky nové tváře, nové lidi, kteří mají novou energii, novou chuť a třeba i nějaké nové nápady. My jsme to udělali a teď uvidíme, jestli s tím dokážeme ty lidi oslovit nebo ne.

Nebo si řeknou: „Ne, vy stejně už nic nezmění."

My jsme podle mě tu změnu udělali a teď je potřeba na nás, abysme to odmakali.

Já sám třeba na sobě cítím poměrně velkou tíhu odpovědnosti toho, že když si to neodpracuju, tak nejenom já, ale možná celkově náš tým prostě skončí.

To mě dostává k tomu podstatnému, ještě než se dostaneme k vašemu programu. Vidím to taky u vás, vystupuje to k tomu vašemu programu, ale ještě bych pokračoval trošku v té šanci, kterou představujete. Co by třeba 30letý člověk viděl jako neutrální šanci?

Pokud máte zadlužení, které je v principu neutrální a pak se teprve rozhodne, zda je pozitivní nebo negativní z hlediska jeho využití, tak u vás je to z hlediska využití vaší funkce. Dle mého pohledu.

No, je vidět, že oba dva něco s tou národností a s tou fakultou máme, ale jsme zavření do teorie.

Eh, vlastně vy často se říká, jo, vy máte děti nebo ne? Jestli to žijete, tak neodpovídejte samozřejmě, ale máte nemusíte dát odpověď.

>> Pardon, že mi to nevadí ta otázka a nemám ještě děti.

>> Jo, mám ty děti.

Eh, často se říká, že vlastně ti mladí lidé v té politice ještě vlastně nic nezažili a neodžili, tudíž vlastně nemají moc co do toho zasáhnout, protože nejsou nuceni nikoho živit, protože nemají ty děti. Eh, v podstatě šli rovnou ze školy do poslanecké sněovny, takže nezažili, jaký je to opravdu pracovat.

Eh, jo, to je běžná kritika, která se týká obecně. Neříkám, že teďka zrovna vás konkrétně, ale obecně mladých, jo, jakožto představitel té mladé generace politiků. Eh, jak by jste se s takovou argumentací vypořádal a jak se vlastně cítíte, když něco takového se říká?

>> Eh, tak já začnu jednou větou, kterou jsem říkal na sjezdu a říkal jsem ji opakovaně u nás na různých setkáních: Mladší neznamená lepší. To je jako dobré si uvědomit dopředu.

Eh, jako pro mě to, že někomu je nějakých let nebo 60, není jako to vlastně nemusí nutně nic znamenat. Šedesátník se může cítit jako třicetiletý a obráceně. Jo, já znám spoustu mladých lidí, kteří jsou eh poměrně slušný strejcové, jako když to použiju do takové té terminologie, která se často používá ve veřejném prostoru.

Eh, to za prvé. Za druhé, eh, snažím se negeneralizovat ve smyslu tom, že a myslím si, že to dělají docela často piráti, eh, že prostě mluvíme za mladou generaci. Ty jo, já si nemyslím, že já mluvím za mladou generaci. Určitě za určitou část ano a doufám, že ji umím oslovovat, ale nemůžu přece mluvit za všechny mladé, protože všichni mladí nejsou stejní.

Jo, tak to je stejné jako všichni senioři nejsou stejní, to je normální. Ale je to dobré si to i v tom veřejném prostoru občas říct.

No a eh osobně se zdráhám i toho, že bych měl málo zkušeností. Určitě jich nemám jako čtyřicetiletý nebo padesátiletý člověk. To nemám. Nicméně já jsem měl tři předchozí normální práce ve státním i soukromém sektoru. Eh, pracoval jsem od svých 15 let, kdy jsem eh zejména od těch 15 do 20 dělal buď pomocného na stavbě nebo v kuchyni, eh v restauraci.

A byly to práce, které byly skvělé, ale zároveň mě vždycky motivovali k tomu, že se musím věnovat škole, jo. Tak protože ono jako 6 dní v týdnu 10 hodin na stavbě není nic moc. Eh, je to sice příjemná práce, že za sebou vidíte výsledky, ale je to dřina prostě.

A já si osobně myslím, že už nějakou tu pracovní zkušenost mám a i proto jsem se chtěl posunout dál. Eh, sám si třeba nejsem vědom, jak dlouho jsem se zajímal o politiku předtím. Si nejsem jistý, jestli bych na sněmovnu byl připravenej třeba před čtyřmi lety nebo před osmi lety.

Já osobně si myslím, že ne. Že je dobře, že to dopadlo takhle, že jsem se dostal až těsně před tou 30 a že mám teď chuť, energii, čas eh se tomu věnovat a odmáknout to a vlastně se na to těším. Mě to furt baví, eh, i když to není jednoduché, bere to hodně osobního času, eh, tak mně to dává smysl.

>> Víte co? Musím říct, že s vámi je ten rozhovor osvěžující, že už dlouho jako eh nepřišel někdo takhle z opozice, že by to bylo jako eh ano, ne, ano, ne, jak se píše v Bibli, že jo, ne vaše slovo.

Eh, čímž předpokládám, hele...

>> Tak třeba brzo na věřící, ne?

[smích] Třeba jo, no. Eh, třeba se chováte jak skluzký had vykrucovat jako všichni jiní pokročilejší.

Eh, vy jste věřící, předpokládám, když jste lidovec, ne?

>> Neplatí to rovnítko. Nicméně u mě ano.

>> Ne, u vás jo. Já jsem myslel, že v křesťanskodemokratické straně jsou všichni jako věřící.

>> Ne, ne, vůbec ne. Z daleka nejsou všichni věřící a nikdo to ani neměří. Ale samozřejmě eh křesťanský demokrat neznamená věřící člověk. To je myšlení politické, ale ne eh duchovní věc.

A otázka víry je podle mě interní záležitost, nějaká niterná pro sebe, pro svoji rodinu a tak dále. A ani mě nedává smysl někde se chodit a chlubit: Já jsem věřící.

Tak eh jo, to je stejné jako když jsem před chvílí mluvil o otázce mluvení za všechny mladé, tak i když to máme v názvu a je to prostě politicky jako politikofilozofický nebo jak to říct, eh směr, eh, křesťanská demokracie v Evropě poměrně významný po druhé světové válce, eh, tak přece nemůžeme mluvit za všechny křesťany. To tak taky není. Křesťani volí napříč politickým spektrem.

>> Ano, ano, tak to je.

Eh, ale tak jsme dva křesťani, tak si to můžeme říct na rovinu. Mě zajímalo, lidovci byli vždycky vnímáni jako konzervativně sociální a eh jaksi sociálně solidární.

Jo, když to přeložím, tak jako z hlediska sociálního spíš doleva. Myslím z hlediska ekonomického, ekonomicko-sociálního, z hlediska politicko-filozofického, spíše konzervativního.

Eh, to znamená, že hájili takzvané tradiční hodnoty konzervativní, jako ty, které jsou v desateru křesťanském. Proto jsem se taky ptal, jestli se tady máme odříkávat nebo to znáte.

Tak eh a vždycky jsem studoval politické vědy, tak jsem chodil na fakultu a vždycky jsme věděli, že je tady asi tak minimálně 5 až 10, zpravidla 8 % těch, kteří jsou přesně takto nastaveni. To znamená společensky konzervativní ve smyslu eh interakce lidských bytostí, ale zároveň sociálně solidární ve smyslu, že záchrana sociální sítě a podobně.

V té minulé vládě to vypadalo, že lidovci už takoví nejsou. Tak je otázka, jaký jsou teďka ti noví lidovci, jo?

>> Eh, já si myslím, že i v té minulé vládě to tak bylo. Jenom jsme to možná neuměli říkat.

Já si...

>> Tato epizoda má i rozšířenou verzi. Tu najdete spolu s bonusovým obsahem na Hero Hero. Podporou jednoho podcastu Dataunu získáte další za polovinu.

A prostě Lidovec nemá říct: Hele, teď vás seknem a koukejte se snažit. Ne, všichni nemají ty šance úplně stejné, ne? Tam to rovnítko není.

A ten lidovec prostě má být empatický. Chápeme tu vaši situaci. Neříkáme, že to za vás vyřeší stát tím, že vám nasype peníze na hlavu. To tak být nemá. Ale budeme vám vytvářet prostředí, který vás posune dál.

To znamená ten systém dávek, ty co to nejvíc potřebují, tak podpořime. Ty, co jsou někde uprostřed, zhruba další třetina, tak ty zůstanou na svém. A ta třetina, která prostě má dvě, tři, čtyři nemovitosti, šest aut na zahradě, tak prostě ta asi nemá dostávat sociální dávky, tak tam u ní by se mělo dojít ke snížení.

Ten systém se upravil. Já jsem rád, že Aleš Uchelka ho celej neruší, že nejedem zas ode zdi ke zdi.

>> Politika, zprávy i lifestyle. Objevte podcasty Dataunu.

[hudba]