Ivan Kratochvíl: Co se v Ankaře neřeklo nahlas? Babiš, Pavel, Patrioty a zbrojařské zákulisí

Když se dělalo to krásné velké společné fotografování, tak Trump si vybral pár jedinců, se kterými prohodil pár slov. A kupodivu při odchodu, když míjel našeho ministerského předsedu, který tam stál, tak mu podal ruku. Ne, že se mu vnucoval Babiš, ale on mu podal ruku nahoru do té druhé řady. No a Babiš ji s úsměvem přijal. Ano, to je jedna věc.

Proč asi k tomu došlo? No, můžeme spekulovat. Určitě tady spekulovala už spousta lidí. Já bych se věnoval spíš tomu, že při svém projevu, které jakožto ministerský předseda nejhorší země NATO, která nejhůř platí svoje závazky, takže vystupoval poslední, byl jediný, který ve svém projevu řekl slovo mír. Já vím, že NATO je vojenská aliance, má za úkol podle Klauzovice vojenskými prostředky dosahovat cílů, kterých nedosahuje diplomacie, když to řeknu korektně. Ale tady to svědčí o tom, že aspoň v rámci těch úzkých možností, které Babiš k dispozici měl, se nějakým způsobem staral o to, aby ta naše krásná malá republika nepadla na ústa, aby ty závazky, které tam jsou, které se slíbily, které se podepsaly a které dál ty požadavky narůstají, protože jak se říká, s jídlem roste chuť. Když mě někdo bude krmit něčím, co mi chutná, tak budu křičet: dej mi víc, víc, víc. Protože nikdy nevím, kdy se to zastaví. Tak my jsme ve stavu, kdy to musíme zastavit. A Babiš právě dělá tyhlety kroky, že to zastavuje. Brzdí to. Nebrzdí to tak, aby se revolučně vystoupilo, což bysme měli udělat. Aby jsme vystoupili z Evropské unie. To je taky to, co bysme měli udělat. Ale na to nemá mandát. Na to nemá ani, jak se to řekne slušně, koule.

Ale aspoň v rámci toho, co si myslí, že je mu dovoleno, tak tam nějaký odpor je. Ano. V rámci těch možností, které tam byly, bych řekl, že ten píseček, který se sepe do toho úsilí Evropské unie a těch velkých válečných sváčů, které se snaží rozpoutat válku Evropy s Ruskem, že ten píseček tam sype. Jestli by mohl dělat víc nebo ne, nevím. Nejsem ministerský předseda. Nebyl jsem nikdy ministerský předseda. Ale už to, co dělá, si myslím, že bylo trošku pozitivní. Jsem asi z té opoziční sféry asi jediný, kdo ho trošičku chválí. Neříkám, že ho chválím moc, ale myslím si, že nějakou práci tam odvedl.

To na druhou stranu ten pán, který se tam všemi zuby, lokty tlačil, že tam musí být, dokonce tím způsobil ústavní krizi, která neskončila, která bublá a která ještě bude mít dlouhé dozvuky, protože díky různým, řekněme, lobistickým scénářům, nechci říct přímo korupčním, se mu podařilo donutit nebo přesvědčit Ústavní soud, že překročil své pravomoce. A kdo by měl srovnat Ústavní soud? No, prezident, protože ten jmenuje Ústavní soudce. Jenomže když je ústavní soudce tlačený prezidentem k tomu, aby dělal něco, co mu nepříluší, tak jako jo, zloděj volá, chyť zloděje. Tak těžko to někdo narovná. Takže máme tady ústavní krizi, kterou bude potřeba vyřešit a o které se přestalo mluvit.

A on se tam projevil naprosto přesně tak, jakým je. Víte, existuje staré české rčení: dej pod koní mu zámek a on ti z něho udělá stáj. A tady pod koní dostal zámek. Místo aby se staral o věci, které přísluší zámku nebo hradu, to znamená o zemi, která tomu hradu či zámku přísluší, tak jako správný podkoní se stará o to, jestli má dostatek koní ve své stáji a jak jsou ti koni drazí. Takže když byla neformální společenská večeře, kdy se měli státníci na sebe usmívat a vyjasňovat si státnické pozice, tak on tam přiběh dřív, než se všichni slezli, a honem se najet a spěchal na to podnikatelské fórum, protože tam se jednalo o peníze pro ty správné zbrojeře, protože ti správní zbrojeři mu dali peníze na to, aby se stal prezidentem.

Ale takto se chová podkoní a ne člověk, který má zájem o svoji zemi, ne člověk, který má právo si říkat představitel státu. Takže tam se to ukázalo v plné nahotě. Je mi smutno. Já naši zemi mám rád. Já ji miluju. A je mi smutno, když vidím, že na postech, na kterých stáli a seděli velikáni jako Přemysl Otakar II., Karel IV., Masaryk, Svoboda, mohli bysme tady vzít třeba i Rudolfa II., a srovnám to s tím, co je tam dneska, tak je mi do pláče.

Bude to na nás, lidičky. Bude to na nás. Abychom zpátky vrátili hradu tu úroveň, tu čest, tu vážnost, která mu patří. Budou nás bolet ruce a myslím si, že to dlouho trvat nebude.

Co se týká těch závěrů, které tam byly v Ankaře, tak ano, závěrečné komunike je velmi velkohubé. Jak všichni stojí si bok po boku a jak Ukrajina na tom bude perfektně. Tak si vezměte, že aby prokázali evropští lídři, jak mají Ukrajinu rádi, tak Polsko slíbilo dodat pět kusů raket Patriot. Pro vaši představu: v jednom kontejneru, který je na tom jednom autě u toho protiletadlového raketového systému Patriot, je těch raket šest. Takže jim nedají ani jeden celý kontejner. A Američani, aby jim zavřeli ústa, tak jim řekli, že jim dají licenci. Jenomže to, že dají licenci, už řekli i Polákům. Takže já to vidím jako další tah Trumpa vrtet psem. Tím jim zavřel ústa, protože jim říkají: my vám dáme licenci, ne raketu. My vám dáme licence. V dobězích už to asi nebude aktuální.