Jermanová: Evropská unie si před Trumpem lehla na záda | Chuť moci #150

Já si myslím, že si tato Evropská unie může sama.

Je potřeba se vrátit na začátek a říct, že Evropská rada je ta, co dává ty úkoly Evropské komisi a ta je prostě plní. To je pak jako cesta do pekel.

A bohužel pro nás Donald Trump to věděl, vyzkoušel to a vyšlo mu to.

Já prostě to mám v hlavě nastavený tak, že já nechci, aby u mě rozhodoval Brusel.

>> [hudba] >> Dobrý den, já vás vítám u dalšího dílu našeho politického pořadu podcastu Chuť moci.

Tou jsme se nevydali do zahraniční domácí politiky. To znamená, že je na čase přivítat europoslankyni za Patrioty pro Evropu, zvolenou samozřejmě za hnutí ANO, které je členem patriotů pro Evropu, Jarku Jermanovou.

Dobrý den.

Dobrý den, zdravím vás i diváky.

>> Nedá mi to, abych začal hned tím důležitým. Jsem se chtěl bavit, a to vzhledem k tomu, že jste byla také poslankyně, působila jste v komunální policii a podobně, jsem chtěl začít poměry obecnými v české politice, ale tak tomu chtěl osud, že právě na evropské úrovni, na unijní úrovni byla podepsána dohoda s Amerikou a vypadá to tedy, že si Evropská unie a s ní všichni její občané, včetně nás, lehla na záda, protože nula procent z Ameriky, patnáct procent do Ameriky nakoupit – já teďka budu v českých korunách pro představu – nakoupit za šestnáct bilionů českých korun během tří let suroviny ze Spojených států.

Pak, jestli si dobře pamatuju, tak tam jsou asi tři nebo čtyři biliony – pardon, si jsem si jistý – které si mám porovnat s těmi eurech, takže za ty se mají nakoupit, za ty se má investovat ve Spojených státech a ještě se mají nakoupit zbraně za dalších pár bilionů.

A za to tedy jakožto hrdí občané hrdé Evropské unie a České republiky jsme dostali možnost, že naše zboží je jen zatížené patnácti procenty, zatímco si budeme kupovat od Spojených států amerických energie počínaje od prostředního zboží a zbraně mi konče. Takže já vím, co si o tom máme myslet.

No.

>> No a já se ptám – a teď jako je to taková otázka, což možná diváci úplně vítati nebudou – ale ptám se, nemůžeme se za to trochu sami?

>> No, já nevím. Tak to musím rozvinout, protože já svou teorii mám, ale to je jen můj názor tady.

Já si trochu myslím, já řeknu, že jo, ale tak řekněte vy.

>> Já si myslím, že ano. Já si myslím, že si za to Evropská unie může sama. A teď jako vzpomeňme si, jak evropští lídři, Evropská komise v čele s Ursulou von der Leyenovou, jak komunikovala směrem ke Spojeným státům, směrem k panu prezidentu Trumpovi, jak se přikláněli výrazně na stranu jeho protivníka. Jako to já si nemyslím, že to bylo úplně taktické a správné.

Na druhou stranu patnáct procent samozřejmě není radostná zpráva, ale aspoň už je nějaký rámec, který je důležitý pro firmy a podnikatele, aby věděly, v jakých mezích se budou pohybovat.

A těch patnáct procent jako pozitivní určitě není, ale mohlo to být třeba třicet procent, mohlo to být čtyřicet procent. Já na těch vyjednávání nebyla, ale samozřejmě to ukazuje jen na to, že ta komise pod tímhletím vedením, a to ještě paní Ursula von der Leyenová, může být ráda, že tam má Ševčoviče, který je velmi zdatný ve všech možných věcech, že aspoň jsme nějak se dohodli na těch patnácti procentech, jo?

Protože když Evropská komise a někteří lídři posílají vzkaz do Spojených států, že Trump je blázen, Trump je nevyspytatelný, Trump je takový makovej, podporujeme Kamalu a já nevím co všechno, tak všichni víme již z minula, z historie či z životopisu Donalda Trumpa, jaká je to osobnost, že tohle asi není úplně cesta správným směrem. A je potřeba si říct, že Spojené státy jako Evropskou unii s tímto vedením prostě neberou jako řekněme partnera, takového seriózního partnera, jo.

Takže já si myslím, že si to Evropská unie může sama.

Donald Trump hájí zájmy Spojených států, stejně jako náš Andrej Babiš bude a hájil a bude hájit zájmy České republiky.

Tenhleten svět, že všichni se máme rádi, prostě skončil bohužel.

Teď přichází jiný svět, možná drsnější. Asi z toho nemůže být nikdo z nás šťastný, ale je potřeba se s tou realitou popasovat.

A tím, že ta dohoda vznikla, je na patnáct procent. Jsou tam nějaké věci, které se podařilo vyjednat vzhledem k automobilovému průmyslu, k leteckým součástkám a tak dále. To je pozitivní.

Tak si myslím, že konečně je nějaký rámec a že se může ten podnikatelský svět v podstatě uklidnit. Má nějaké hranice, ve kterých se bude pohybovat.

Nicméně samozřejmě není výhodné pro Evropu. To není tak, abychom jásali, hurá, máme patnáct procent cel na vývoz do Ameriky. To rozhodně ne, ale je potřeba se na to podívat v tom historickém kontextu, jak se ta dohoda vyvíjela.

To, co je trochu úsměvné, je, že ta dohoda mezi Trumpem a Usulou von der Leyenovou je z loňského srpna, jestli se nemýlím, a celou dobu trvá, než se k tomu připraví ty podklady, ta legislativa nebo ten začátek, ten rámec, který to nese, tak se teprve teďko schvaloval v parlamentu. Co to je? To je to, co mě děsí, jak strašně dlouho všechno trvá.

A na druhou stranu to, co je jakoby pozitivní a určitě byste se mě na to zeptali, tak to řeknu rovnou.

Je to jeden z mála případů, kdy vítám, že komise může sama rozhodnout v případě, že třeba Spojené státy nebudou dodržovat tu dohodu. Takže ona tam má nějaké pojistky, kdy může bez Evropského parlamentu v podstatě zasáhnout, což si myslím, že v tomto případě je dobře.

Na druhou stranu říkám pořád a trvám na tom, čím méně pravomocí Evropská komise má, tím lépe.

>> No, já to tak vidím. Já bych se na to vás zeptal dobře, jsi to řekla sama – než jsme si ušetřili jednu otázku a pár sekund času – ale já si pamatuju, když bylo první Trumpovo období, tak to bylo podobné. Tenkrát ta Evropská unie zareagovala jinak, jakože když vy, tak my taky. Byla z toho docela hezká obchodní válka, která nakonec vyrodila tak, že to Trumpa rychle přešlo, protože ty obchodní války poškozují obě strany.

Proto já jsem říkal, že to vypadá možná trochu z pohledu občanů, že si naše politické vedení, ať už ho někdo volil nebo ne, lehlo na záda, jo, protože ta situace vypadá prostým okem tak, že jsme s Ruskem nepřátelé, v Číně jsme jako burli, Afrika se orientuje na Rusku a na Čínu a Američani si z nás udělali takový trochu – nemohl bych říct slovo kolonie, protože to se nehodí – ale prostě když oni řeknou skočte, tak se zeptají Bruselu, nejenom jak vysokost se má skočit.

Jo.

>> No, ale to má to jenom... >> No, je to jen důsledek toho, jak slabá ta komise je prostě, a já jsem to říkala.

>> No, je to prostě slabá komise, protože jediny, kdo tam je silný, je Ursula von der Leyenová jako šéfka. Bez níž se v té komisi neuděje vůbec nic.

Už nastavení těch komisařů, že se jim prolínají ta portfolia, znamená, že oni vlastně sami nemůžou nic rozhodnout. Ona vždycky bude ta, která když tam bude nějaký spor s kolegou, kde se kryjou v těch portfoliích, tak bude ta, co to rozhoduje, jo?

A já prostě si nemůžu pomoct – za mě...

Eh, je potřeba se vrátit na začátek a říct: Evropská rada je ta, co dává ty úkoly Evropské komisi a ta je prostě plní.

Ale teď je to tak, že ta USA vonader Lien cítí moc v rámci Evropské unie.

Vidíme to i v tom nastavení víceletého finančního rámce, kde ona se snaží pro komisi uzurpovat víc prostoru, aby rozhodovali o více penězích. Protože peníze rovná se moc, to víme oba dva.

A tím pádem ten Trump to ví. Oni jsou sice za mořem, ale informace mají. Mají nejlepší vyzvědné služby na světě, tak aby todle nevěděli, že ta komise a Evropská unie jde špatným směrem – to určitě ne. Moc dobře ví, že ten náš slavný Green Deal prostě způsobuje nedobrou kondici Evropské unie. Že prostě ty regulace nás brzdí. Že jako nejsme kapitalismus, ale že jsme socialismus v rozvinuté fázi – jako přerozdělování, dotování, regulace.

No vždyť to je naprosto jasná věc. A vždycky rozhoduje síla.

Na druhou stranu Ursula von Leyen se třeba v Evropském parlamentu opírá o většinu.

No, ale v té většině kdo tam je? Zelení, renew, sociální demokraté, no a IPP.

Tak jako tam nemůžete čekat nějakou razanci.

A ona vždycky, když je nějaký problém a objeví se nějaká nespokojenost, tak zase přidá nějakou regulaci, nějaký zelený slib, aby ji prostě drželi v té funkci.

No tak to je pak jako cesta do pekel.

A bohužel pro nás Donald Trump to věděl, vyzkoušel to a vyšlo mu to teďka.

Hm.

A kdyby tam byla, no... Tak já mám asi svůj názor. Jsem řekl mnohokrát veřejně, že si myslím, že u Šuly Drhlinové to šlo nejlépe, když byla ministryní pro rodinu v Německu.

A fakt.

No dobře.

Opravdu se podívejte na tu katastrofu, když byla – no to jsem právě chtěla dodat, protože to mě napadlo hned – destrukce v sféru, ale dobrý. Toho námořnictva, že?

Ale takže když... No.

No ne, ale já jako hrdý občan bych radši, aby mě to něco stálo a prostě se těm partnerům i protivníkům. Ono se to často stírá, prostě ukázalo se takhle.

Rozumíte? Vy na nás, tak mi na vás taky.

Jo, uvidíme, kdo to vydrží.

Až takhle.

Prostě já se cítím strašně, přeneseně ponížen, když vidím, že prostě někdo to může mít – že my máme nula a oni 15. A my si ještě zavážeme – když jsme to tady počkali na začátku, tak jsme dostali kolem 35 bilionů závazek na tři roky.

Rozumíte?

A činu náhodou se to má přehodnotit v době, kdy má končit Trumpovo období. Volební, což mi přijde jako úplně kouzelný.

Takže v roce 2029, myslím, že končí ta dohoda.

No, ale tak to je taky volby do Evropského parlamentu, připomínám.

Jo, takže ta komise taky může být úplně jiná. Takže to je dobrý, to je dobře načasovaný.

To se nebojte.

[smích]

Ale kdybyste já se chtěl něco zeptat – kde bychte tam byla vy, jo?

No, jako Jarka Jermanová, jo, předsedkyně komise.

No.

A teďka by se vám dělo to samé, jo, jako Ursula von Berlinové.

Teďka vy jste měla volbu, tak buďte... od Trumpa.

No.

Od Trumpa.

Jo, od Trumpa.

Já bych bouchala do stolu. Vždyť mě znáte.

No, takže byste udělala co?

Vbouchala bych do stolu.

Jo. Já bych to fakt hrotila, ale tlačila bych na to velmi. Ale já si pamatuju, jak to začínalo. On s nima vůbec ten Trump nechtěl jednat, že jo.

On s nima vůbec nechtěl jednat.

A já si troufám tvrdit, že kdyby byla já předsedkyně komise – což si teda úplně neumím představit, to se přiznám, že to není asi moje touha – tak rozhodně bych to nenechala dospět do tédle fáze. A rozhodně by z mých úst nezaznělo ten kandidát na prezidenta je dobrý a tenhle je špatný a podporujte todleto. A ten Trump je blázen. Takovéhle věci bych v životě zkraje nevypustila.

Ono je to o taktice, o tom, jaký vztahy chcete mít. Musíte mluvit se všema stranami, nejenom s tou jednou – v uvozovkách – správnou.

A to je taková neřest současné doby. Nejenom v týdle evropské politice, ale i u nás doma, jo. Že se to všechno dělí na ty správné a na ty špatné. Ono to tak není.

Politika je prostě o rozhovorech, někdy vyhrocených. Je to taky samozřejmě šachová hra. Je to hra nervů a je to také hra dovnitř – co dokážu zdůvodnit, co nedokážu zdůvodnit. Ale já bych to určitě nevyhrotila tak, abych se dostala do nevýhodné pozice, do které se dostala už Von der Leyen.

Takže Jarka Jermanová by šla radši do obchodní války, nebo by podepsala to, co...

No, by k ní nedošlo. Já jsem si jistá, že by k ní nedošlo, protože bych ty vztahy měla správně nastavené.

No a kdyby to došlo tak daleko a byla by volba – lehnu si na záda a dám Američanům svět 35 bilionů plus 0 procent a nám 15 procent. Nebo půjdu do obchodní války. Vy jste se rozhodla jak?

No, já bych se zeptala Evropské rady a plnila bych zadání Evropské rady, protože to má být zadání Evropské rady.

Tak to je pravda.

No, tak to si jo, to ses dobře vyklouzala správně.

No, ale to je pravda. To je pravda. To je pravda. Ano, to je pravda. To je pravda.

No dobrý.

No a tak když na ty správné a špatné, tak to jste mě hned připomněla, kam chci dál.

Jo.

Eh, byly doby – a nechci, aby to bylo návodné, ale protože já jsem to říkal veřejně párkrát – tak to tady jenom zopakuju. Kdy o nás rozhodovali ve Vídni. Pak nás rozhodovali v Berlíně. Potom nás rozhodovali v Moskvě.

No teď jsme ve fázi, kdy z České republiky jenom prší výzvy k Evropské komisi a nejenom, ale Radě Evropy, Benátské komisi například, aby se podívala na rozhodnutí našich zvolených politiků.

A teďka jak nadstřelím, o co mi jde, jo?

Teďka poslední kauzička. Česká vláda se rozhodla, že změní financování médií – České televize, Českého rozhlasu.

Tak piráti – a teďka piráti už se pochlubili, komu všemu to pošlou. Včetně té berářské komise u paní Nerudové, vaše kolegyně europoslankyně. Pochlubila se na prezidentku.

Taky na prezidentku.

A údajná paní rektorka – jsem chtěl říct. No, tituly sem nepatří, ale ta se chlubila, že to dává jako podmět eurokomisaři. A teď jsem si jeho jméno nechci molit.

Jo.

Hm.

A teď si předhánějí, kdo jako silněji půjde do Bruselu. Si jako se hezky říká – jít do Bruselu, vyzvat, aby se podíleli na naše domácí poměry. A jiní tomu říkají žaloba, žalování nebo vynášectví.

Jo, ale předtím ještě – údajně střed zájmu, dotace – takže se předházel, předbíhali Piráti a Stán do první řady do Bruselu.

A myslím, že topka v tom byla taky, jestli se nepletu.

A furt je to takhle, no.

Eh, já nevím, co si o tom myslíte. To by to vysvětlilo.

Já vám to nevysvětlím, protože já bych se v životě takhle nechovala, jak mně to přijde.

Eh, já prostě to mám v hlavě nastavené tak: já nechci, aby o mě rozhodoval Brusel. Teď myslím o mě, o České republice, o mé rodině, kam budeme směřovat a tak dále.

Eh, to je zásadní věc.

Eh, já to říkám všude. Říkám to celou dobu, co v politice jsem. Už jsem v ní fakt dlouho. Já prostě jsem hrdá Češka, protože Češi mají být na co hrdí, mají krásnou zemi, jsou šikovní.

A to, že politická konkurence využívá Bruselu a má pocit, že přijde nějaký tačíček nebo tetička Ursula a bude bouchat do stolu a bude Babiše tahat za uši nebo kohokoliv jiného, kdo v té vládě bude a oni nebudou schopni přesvědčit voliče, že tam má být někdo jiný. Tak mně to přijde jako smutné a strašně z mého pohledu to strašně oslabuje Českou republiku jako takovou v rámci těch 27 zemí.

No a ono se to neděje jenom u nás, ono se to dělo v Maďarsku. To jako pan Maďarl na tý straně, který šel strašně do Orbána, zneužíval to toho místa v Evropském parlamentu, tu evropskou politiku k tomu, aby ovlivňoval vnitrostátní. Dělají to i Slováci. A my jsme další na řadě.

Jo, ono to tak je, když se někdo ozve a ne úplně se to vrchnosti líbí, tak se vytáhne právní stát a já nevím co všechno.

Co se týče veřejnoprávních médií, tak já jako bývalá stínová ministryně kultury, která to měla ve své gestaci, tak já tady jenom tak trošku trpě sedím a říkám si, to snad ani není možný. Já prostě si myslím, že Česká televize i Český rozhlas jsou a budou veřejnoprávní. Jenom si myslím, že ten způsob financování prostě je špatně.

A z mého pohledu je špatně už jenom proto, že obě dvě ty instituce se vehementně bránily a brání kontrole Nejvyššího kontrolního úřadu. Já si myslím, že ať už jsou to poplatky, nebo je to placené z rozpočtu, jsou to prostě veřejné peníze a oni se mají nechat prověřovat, stejně jako všichni ostatní.

Co se týče České televize, má obrovský rozpočet. Český rozhlas má menší rozpočet, tak je to menší organizace, ale pořád je to velký balík peněz. A v zájmu ředitelů těch obou institucí mělo by být ta transparentnost. Oni přeci měli by na prvním místě být ti, kdo říkají: „Ano, my se necháme prověřit Nejvyšším kontrolním úřadem. Je to důležité, aby my jsme byli krytí, že hospodaříme správně, účelně, hospodárně. Peníze se neztrácejí a tak dále."

Jo. No jenomže ono se to neděje.

My jsme řekli, že jsme slíbili to voličům, že poplatky zrušíme a je potřeba říct, že ten podnět k tomu v podstatě dala ta fialová vláda. Jo, v tý době já jsem seděla ve sněmovně. Pan kolega Baxa byl ministr kultury a přestože ODS slibovala, že zvyšovat poplatky nebude, tak první, co udělali, vlezli do zákona a zvýšili poplatky. Říkali, že zvýší poplatky a souběžně s tím uzákonní povinnost kontroly Nejvyšším kontrolním úřadem. No a co se stalo? Zvýšily se poplatky a tím to skončilo.

A my jsme volali tenkrát, já jsem hodně volala potom, ať si teda sedneme, udělá se nějaká odborná skupina nebo kulatý stůl, ať se začneme bavit o tom, co je vlastně úkolem veřejnoprávních médií, protože ten zákon je z roku 90 něco a my jsme v 21. století. Svět se změnil, je tam digitální vysílání a tak dále. Todle nikdy neproběhlo. To schvalování probíhalo tak, jak probíhalo. Bylo to na sílu. Z mého pohledu to bylo na objednávku, že fialová vláda někomu slíbila, že prostě zvýší rozpočty veřejnoprávních médií a tím to zhaslo. A to byl ten podnět. To byl ten podnět.

A já si myslím, že lidi mají právo vědět, za co si platí. Mají právo vědět, jak se s těma penězma nakládá. A myslím si, že tím, že to půjde ze státního rozpočtu nějakým koeficientem a na něco navázaným, že to je v pořádku, protože současně s tím jde povinnost nechat se zkontrolovat Nejvyšším kontrolním úřadem. Já si myslím, že to je v pořádku. Tak je to správný.

Na druhou stranu nevidím důvod, proč mají platit zaměstnavatelé povinně poplatky. To je to rozšíření poplatků, který udělal Baxa, aby teda nafouknul ještě ten rozpočet za zaměstnance, který opravdu nemůžou během práce koukat na televizi nebo do mobilu a sledovat tam český rozhlas, českou televizi. To je úplně na hlavu, to je na hlavu.

Jenom prostě Baxa potřeboval nafouknout rozpočty těchto dvou médií a udělal to nejhloubějším způsobem, který mohl, na sílu, bez toho, aniž bysme se o tom zákoně pořádně bavili, abychom se bavili o tom, co je tedy poslání veřejnoprávní televize, jestli prostě všechny ty programy jsou nutné, nejsou nutné, co všechno patří do té zábavné části, co do té zpravodajnosti. Todle je podle mě debata, kterou měl zahájit ministr Baxa a měl hledat podporu i u té opozice tehdejší. Prostě se to nestalo a výsledek je takový, že my jsme našim voličům slibovali, že ty poplatky zrušíme, že zachováme nezávislost veřejnoprávních médií, což se děje.

Jenom připomínám, že ministr Baxa rozšířil počet těch rad. Má tam senát svůj prostor, takže je tam dvojí kontrola spodní komory i horní komory parlamentu a ta ručí za nezávislost a do toho my nejdem. My jenom rušíme poplatky, povinnost platit za Českou televizi a Český rozhlas pro všechny, ať už jsou to podnikatelé, senioři, kdokoliv, te novele, kterou předkládá ministr Klempíř.

A naším cílem je, aby prostě ty ředitelé věděli, jak budou financování. To vědí. Je to v podstatě nezávislé na politické vůli ve stejné míře, jako byly poplatky, protože když by se měl ten koeficient měnit, tak to musí schválit sněmovna, musí se udělat nová novela zákona a je to úplně stejný princip, jako to bylo u těch poplatků. Takže pokud bych měla přijmout tu argumentaci o nezávislosti, že my jdeme do nezávislosti médií, tak pak musím říct, že v tomto případě, pokud mám přijmout tuhle argumentaci, tak ta média nebyla nezávislá nikdy, protože politici rozhodovali o výši těch poplatků. To je přeci úplně to samý, jo?

Takže já tam vidím akorát z mého pohledu tu stávku třeba, která se chystá. Samozřejmě jsme v demokracii, zaměstnanci mají právo stávkovat, to já nikomu brát nechci. Na druhou stranu ta stávka není za nezávislost veřejnoprávních médií, ale je to stávka proti veřejné kontrole, nakládání s veřejnými peníze.

Hm. Já to mám nastavené takhle. Já to takhle vnímám.

No, já jsem si vzpomněl, proto jsem se zasmál. Já jsem vlastně v 15, 16 let tady byl na brigádě u Lisu, tavárny. Já vysoval. [smích] Já nevím, jakou jsem měl normu. Já si teďka nepamatuju, kolik těch výrobků bylo, ale myslím, že to vycházelo v průměru na pár sekund prostě. Jo, normálně vloží se hmota, zalisuje, vytáhne, ukrojí. Takto člověk jede osm hodin. Že mě u toho jako nejde o to, že by mě napadlo sledovat českou televizi nebo český rozhlas nebo cokoliv jiného. To by mě nenapadlo, ale fakt si umím představit, že bych to prakticky udělal, jo. Protože když vám tam jede list, tak to toho fakt moc ne neděláte jiného, jo.

Tak já jsem z Karlových Varů, tak já jsem měla x brigád v porcelánce. Tak to zkuste [smích], když vám na tom pásu běží ty talíře a vy je musíte na sebe skládat a vydat. Když vám to spadne, že jo.

Takže jako to jsou... to je právě to, to je, jakoby nešvar současné politiky.

Ech, a děla zavedla to, přišlo to tedy s fialovou vládou, jo, že oni prostě odmítli s opozicí mluvit, protože ta opozice to jsou ty špatní, to jsou ty, jakoby ech, budeme tady nálep, co nás nanálepkovali ty proruští švábi a ty, ty počkej, jak oni to říkají, ty ech Národní socialisté a já nevím, co všechno.

Jo, ale přece! Rozuměj — takhle to prostě není, že jo. Takhle to prostě není.

Nedemokraté.

Vy jste nedemokratka.

Jsem si spomněla na demokraty.

No a oni jsou demokraté.

Spíš nedemokraté budou oni, když odmítají jako komunikovat se stranami, které vzešly a byly zvoleny do Sněmovny z demokratických voleb a odpovídají svými stanovami a vším odpovídají prostě zákonům České republiky.

Jako mně to přijde tak, ano — část občanů, který nás volili, jsou ty ti správní a ti, co nás nevolili, tak jsou ty špinaví. S těma my se bavit vůbec nebudeme. Ty jsou úplně jak hloupí a nedejbože, když jsou to senioři, tak co ty už mají do toho kecat? Ty bysme nejradši jak odstavili, aby vůbec nemohli hlasovat.

Jo, tak jako to jsou, to jsou věci, který opravdu vedou politiku do pekel a jsem zvědavá, jestli se to vůbec někdy podaří jakoby vrátit do nějaký normální, lidský, demokratický diskuzní formy.

Pak nikdy není pozdě na doufání.

Já doufám, že snad jo. Já už jsem se taky dozvěděla. Je zajímavé, že ti lepší lidé prostě se pak nerozpakují na člověka. Třeba já jsem se narodila v České republice, že jo, mí rodiče taky, ale když už jim dojdou argumenty, tak mi říkají, že jsem cizinka a tak. Rozumíte?

Jo, to už jsme došli tak daleko.

Fakt?

No a jste, jste to občan Evropské unie, ne? Řekl jsem v Evropské unii. Co jim vadí?

No, že nejsem tak — jako na vás jsem tam vytáhla, že jste z části Volinská Ukrajinka, ne?

Nebo ta...

Češka, Volinská Češka.

Volinská Češka, pardon.

No, tak takhle na ministra Bednárka, že je Slovák třeba. Rozumíte?

To je úplně na pana předsedu vlády, že se narodil taky v Československu. Já jsem se taky narodila v Československu.

Jo, jako vždyť je to úplně trapné a teď jak budu ošklivá, jo.

A ty ukrajinští lidé, kteří nám tady jako, který sem přišli před válkou, tak jim nevadí, že jsou v pořádku.

Jsou bez rozpaků.

V pořádku.

To vy jste...

No, tak vidíte, jak jsou hloupí, ne?

No, my jsme se oba dva rodili šikem v Československu, že jo.

Tak jak...

No, přesně.

Já jsem se narodila v Karlových Varech, takže já můžu, ale tedy, ech, no jo, tak to mě úplně fascinuje tohle, jo. Jako říkám, že jsme dostali hloupost.

Je to hloupost.

Je to strašná hloupost a malost, jako bohužel.

To je to podle mě úplně ubohé.

Jak... argumentační ubohé, to bych to chtěla říct hezky. No, protože oni nemají nic jiného.

Jo.

A vidíte, vidíte to i v tom českém, v tom českém parlamentu. Oni opravdu jako, kdyby neměli Babiše, tak si ho prostě musí vymyslet, protože oni nejsou schopni reagovat na to, co ta vláda dělá.

No, protože oni za čtyři roky toho moc neudělali, nebo udělali takový věci, které budeme narovnávat ještě hodně, hodně dlouho.

Jo, tak to hodně.

Já myslím, že ho udělali.

No, ale bohužel ne úplně dobrého, že jo. Ale tady jde o to, že prostě zrovna, přišel včera — pardon, teď mi přišel v noci email z ČSSZ, že mi snižují ty odvody zrovna. Mi to připomnělo.

No ano. No a zpětně.

Takže jako od 1. ledna, to je to zpětně. Já, oni to vždycky napíšou tak krásně na ČSSZ, že to jako člověk si říká, i když má dvě vysoké školy, že to opravdu jako, to nemůžou napsat v jedné větě. Zažádejte si tehdy a tehdy, pokud si zažádat chcete, to, to je prostě dvě věty a to je zásí masala. To je jak, to je ještě v České republice zlaté.

To kdybyste věděli, jaký elaboráty tady čteme my, kde máte důležitou jednu větu a máte k tomu čtyři stránky hustě popsaných, v europarlamentu angličtině. To znamená jak, že slova, který si vymysleli a jsou ultra složitá, abyste pak zjistila, že je to klika od záchodu, jak to prostě — to ještě Česká republika, pohoda. To se máme krásně.

A víte, jak se řekne v korektní řeči třeba uklízečka nebo uklízeč, ne?

Ne, ne.

Manažer či manažerka povrchových ploch.

Ano.

Tak takhle nějak to tady funguje.

Přesně.

Jo, jo, to já vím. Já jsem tam pracovala tolik let, tak já si to ještě pamatuju. To bylo vždycky taky vám takový blázinec. No, tak si vzpomeňte to jak, naše zpráva je úplně zlatá jak.

Ale ještě pořád funguje i to, že — to já musím říct, že kdykoliv zavolám a mám nějakej problém — protože jsme samozřejmě měli problém, když jsem europoslankynì v Bruselu, že jo, takže my si neplatíme, ech, nemusíme platit sociální a zdravotní. Odvody nemáme a já jsem to řešila, že prostě ty odvody chci jak dobrovolně platit, aby se mi započítávaly do českého důchodu, samozřejmě.

No, tak to byl vůbec problém, až oni vymysleli jak nějakou kolemku na ty europoslance. Já vím, že je nás jenom 21, ale jak to bylo strašně vtipné, ale našli a byli velmi milí zase ve finále.

Já taky musím říct, že čím jdu vždycky níž v té úrovni, tak jak vždycky ty paní, kterým si zavolám jak, tak jsou vždycky hrozně milé a nápomocné.

Jo, jsou, protože tím trpíš stejně jako my, jo, uživatelé, že jo, tak jak takže naši spoluobčané — takže člověk nikdy neví, kdy na kterou stranu přepážky bude totiž, jo. Takže jak to je, takže to je od nich milé, že jsou takhle solidární.

Ale my jsme se vrátili k tématu, jo. Ech, vy jste říkala, že bez — tak fialová vláda. Ono totiž oni zvýšily ty poplatky, to bylo kousek před volbami, jo? Asi tak rok.

Ano.

A vy jste říkala, že to někomu slíbila prostě fialová vláda, zvýšení poplatků a teď otázka komu a diskrétně klidně řekněte.

Jasně.

No tak zřejmě asi České televizi, Českému rozhlasu. Já jak v tuhle chvíli to neumím jak jinak rozklikat. To je otázka na pana ministra Bauxa. My jsme se ho ptali, proč jak to tak strašně tlačí. Vždyť si to pamatujete, jaký ten tlak na to byl. My jsme vystupovali, dávali jsme pozměňováky, chtěli jsme to řešit, ale to bylo prostě, no paráda ráno, neprojdeš, prostě nepustím tě, hotovo, já to chci a tak to bude. Teďka bum, bum, bum.

A nejenom, že se zvýší poplatky, ale budou platit úplně všichni, ale úplně bez rozdílu. Úplně všichni, na koho si vzpomeneš.

I ten, kdo má jenom mobil a v životě českou televizi neviděl.

Takže jak ten, kdo si platí tu televizi u soukromého poskytovatele, že jo.

Jo, ne.

Tak já, samozřejmě, většina domácností má Skylinky a všechny ty poskytovatele, v tom, Česká televize je tak jak domácnosti platily, ech, poplatky, myslím si, že byly dostatečné.

Ten otázka, když jste se přestěhoval, eh zapomněl jste to nahlásit a oni vás pak upomínali a ne, jako to už tady nikdo nezmiňuje ty tahanice s nima, ale na druhou stranu já si prostě nemyslím, že všichni občané plošně musí platit za službu, kterou eh nepoužívají. A ano, budou ji platit ze státního rozpočtu, ale nebudou ji platit navíc ze svých peněženek. Jako pro někoho je 100 Kč měsíčně prostě zásadní částka.

Eh, já jsem s někým tady mluvila, už ani nevím, kdo to říkal: "No, ale co to je 100 korun? To je nic." Říkám: "Ale ty žiješ ve své bublině a jsou lidi, pro které i 50 Kč měsíčně navíc je prostě problém."

Jo, protože já mám pocit, že ti politici eh občas žijeme v nějaké bublině a vůbec si neuvědomujeme, že jsou lidi, který mají fakt problém, jako vyžít ze dne na den.

Jo.

A jakákoliv povinnost spojená s nějakým finančním nákladem je pro ně velmi limitující.

A mně to přijde, a je to veřejnoprávní televize, takže je to veřejnoprávní služba a tak má být eh placená prostě z rozpočtu. Z mého pohledu nejsme jediní. Většina zemí Evropské unie to tak má.

Takže jo, tak já teďka natáčíme v Bruselu, já s AN, protože jsme na Waktu ze Štrasburku.

Aha, ve Francii tak myslím mají, ale jestli se nepletu.

No.

No, v Řecku taky mají, no.

Takže dobrý.