Lenka Tarabová: Spravedlnost, nebo skandál?

Jako je to skandální rozhodnutí a já dlouhodobě, protože jsme se dostali s různými kauzami i já osobně se žalobami, takže jsem u těch soudů byla za těch posledních šest let mnohokrát, tak já mám opravdu problém se stavem české justice.

Mám problém s tím, že si soudci dělají, co chtějí, že zapomínají na slib, který složili, když začínali se svojí prací.

A myslím si, že soudnictví, justice jako taková, potřebují opravdu hlubokou reformu.

Host Mariána Barana.

Otázky i odpovědi jsou před náma.

Vážené divačky, vážení diváci a všichni příznivci televize Česko, vítám vás u dalšího rozhovoru, kde mým dnešním hostem je tentokrát předsedkyně strany pro Liberecký kraj paní Lenka Tarabová.

Vítejte.

Děkuji za přivítání a taky se dovolím přivítat vaše posluchače a děkuji za vaší práci.

Mariáne, děkuju, samozřejmě i za vaší. Známe vás a vy jste toho nemálo pro nás udělala. A co se mě týká, tak si toho opravdu cením. A jenom říkám: více takových žen. Máme mnoho kvalitních žen v Česku, žen, které mají srdce na pravém místě, a vy určitě mezi ně patříte, Lenko.

Děkuju, děkuju moc. Já nemám slov, ale děkuju moc. Rádo se stalo.

Tak to jsme měli něco takového milého na začátek a hned skočíme trochu do takové události, která nedávno se stala. Soud pro Prahu 1, jestli se nepletu, udělil pokutu SPD 3 miliony Kč za určitý plakát, na kterém je muž tmavé pleti s nějakým nožem a podobně. Jak hodnotíte nebo vidíte ten krok soudu, to jeho rozhodnutí?

Tak je to skutečně Obvodní soud pro Prahu 1, soudkyně JUDr. Ivana Tichá. Pro mě je to skandální rozhodnutí, protože je to nepravomocné, jo, to jenom abysme upřesnili. Je nepravomocné zatím, ale je to skandální rozhodnutí. A já dlouhodobě, protože jsme se dostali s různými kauzami i já osobně se žalobami, takže jsem u těch soudů byla za těch posledních šest let mnohokrát, tak já mám opravdu problém se stavem české justice.

Mám problém s tím, že si soudci dělají, co chtějí, že zapomínají na slib, který složili, když začínali se svojí prací.

A myslím si, že soudnictví, justice jako taková, potřebují opravdu hlubokou reformu.

Já jsem na toto téma dělala příspěvek na sociálních sítích a přestože byl psaný, nebylo to video, tak má zhruba 120 000 shlédnutí. Ohromný dosah, ohromné souhlasné komentáře. Takže já si myslím, že problematika justice se dotýká opravdu téměř každého, že má každý špatné zkušenosti, že to vidí. A toto téma je pro lidi, kteří se zajímají, co se v tom světě děje, je nepředstavitelné, že prostě někdo rozhodne vlastně proti plakátu, který měl varovat. Ne proti tomu, co přijde, ale proti tomu, co je a můžeme to vidět v každodenní bázi.

To, co bylo naprosto možná shoda náhod, tak v ten den, kdy vyšel ten rozsudek toho prvního soudu, se vlastně zveřejnil příběh Henryho Nováka, který byl ubodán Indem a policie na základě svědectví bratra toho násilníka, vlastně řešila toho pobodaného 18letého chlapce. Spoutala ho, četla mu jeho práva místo aby mu poskytli první pomoc, protože já věřím, kdyby zasáhli rychle, tak ten kluk mohl žít.

A v momentě, kdy se toto šířilo na sociálních sítích, samozřejmě novináři reagují pozdě, takže se to pak dostalo i do médií. Když jsem poslouchala i svědectví otce, který vlastně podával ve svědectví zprávu, tak člověk slyší jednu tu stranu a pak najednou vidí tohle rozhodnutí, které mě napadlo, jestli paní soud zná tyto informace, vnímá to a očividně tam bylo to zadání toho hotového rozsudku.

Nikdo mě nemůže podezřívat, že bych třeba obviňovala justici z něčeho, co nemám doložené, protože já jsem opravdu zažila mnoho soudů, kdy se četly v ten samý den závěrečné řeči. Pak se udělala pauza 10 nebo 15 minut a po té pauze se četl rozsudek, který by byl několikastránkový a určitě není člověk schopen něco takového napsat během 10 minut.

Takže nevím, co se stane. Já doufám, že protože samozřejmě SPD se nechalo hned slyšet, že se odvolají. Já jsem skeptická i těm soudům vyšší instance, protože opravdu nemám dobré zkušenosti.

Zapomnělo se na to, že soudy mají rozhodovat podle zákonů, pak ústavní jsou podle listiny základních práv a svobod a podle ústavy. Já jsem dokonce jeden svůj případ dostala až do Štrasburku, který jsem teda vyhrála, ale je smutný, když vlastně justice nedělá to, co má.

A toto je pro mě velké zklamání, protože když jsme začali vlastně podporovat soudní spory lidí, kteří byli poškozeni v době covidové, tak jsem očekávala, že když se soudu doloží důkazy, důkazní břemena, která jsou nezlomná a vidím, jak je ten soud umí ohýbat, jak soudce je schopný mít vlastní názor na vědecké věci. Přitom to není jeho pravomoc bez znaleckého posudku. On nemůže takto rozhodovat. Já mám třeba v zamítnuté žalobě proti ministerstvu zdravotnictví větu: "Důkazní břemena jsou nepodstatná a chování žalobkyně společensky škodlivé." Tohle prostě je jedno s druhým.

A věřím, protože jsem se viděla na semináři, který pořádal spolek Šalamu. Poslouchala jsem si tam pana ministra spravedlnosti Jeronýma Tejce. Tak věřím, že je to člověk, který opravdu některé věci chce posouvat k lepšímu.

Co chybí u těch soudců, je, že jsou nepostihnutelní. Oni sami řeknou: pokud se vám to nelíbí, obraťte se výš. A tam není prostě jako víceméně žádný výrazný postih za to, aby si pak nedovolili dělat takhle skandální rozsudky. To je taková neskutečná z jejich strany arogance a drzost.

A určitě toto takto nechat bych řekl, že nelze. Potřebujeme nějaké mechanismy zavést, kde také pocítí různé postihy na svoji osobu a svojí špatnou práci v případě, že ta špatná práce tam je.

Děkuju za ten postřeh v tom smyslu, že za těch 10 minut se několik stránek nedá samozřejmě jen tak zpracovat. To nevím, co by tam museli mít za turbo pracovnice. Nejste jako první, kdo se vyjadřuje v tom smyslu, že je to nějakým způsobem připravené a rozhodnuté předem, což je opravdu děs působící.

Vím, že vy jste měla i nějaké soudy s tou skupinou Oganesian. Co se tam děje nebo neděje a jestli můžete pro diváky to přiblížit?

Tak to je další skandální a myslím si, že každého, kdo to sledoval, nepochopitelné rozhodnutí jak státní zástupkyně, tak té samosoudkyně, protože samozřejmě to je věc, která se děje dlouhodobě. Je to víceméně od června 2024, kdy se shromažďovaly důkazy ohledně činnosti nejenom Oganesiana, ale vůbec celé té skupiny.

Mnoho hodin na tom pracoval vlastně Pavel Simbal, kterej byl zástupce některých těch poškozených. Já jsem měla právní zástupkyni, ale on zastával vlastně roli zmocněnce i ostatním třem svědkům a poškozeným.

A v momentě, kdy vlastně návrh státní zástupkyně na základě již předem odsouzených věcí Majka Uganesiana, za který má podmínku, která mu stále běží až do října letošního roku, kdy on vlastně porušil stejné paragrafy, tak ona navrhovala 10 měsíců odnětí svobody nepodmíně a probíhá soud, který prokazuje, že to je opravdu organizovaná skupina, která se na jednotlivé ty útoky připravovala předem. Eh, že to probíhalo prostě velice často, že dokonce docházelo k maření úředního rozhodnutí, které ta státní zástupkyně paní Kandová vydala, což byl zákaz styku a jakéhokoliv vyhledávání čtyř osob, včetně mě.

A prokazatelně to Oganisán porušoval.

Ona to vůbec neřešila.

Policisté, ať už to bylo Ostrava, Olomouc, Sedlčany, Příčovech nebo Zlín, to vkládali prostě do šuplíku. Vůbec to neřešili.

Přitom maření úředního rozhodnutí je prostě jasný důvod vzití do vazby a šetření.

Tak při posledním dni toho soudu, když se vrátím k těm předposledním jednáním, kdy vlastně se promítala videa, která Pavel Cimbál vytvořil, vlastně sled těch událostí měl to krásně zpracovaný i podle těch datumů.

A pak teda došlo k tomu poslednímu dni, kdy byly závěrečné řeči a opět bylo okamžitě rozhodnuto. Při závěrečné řeči státní zástupkyně paní Katarína Kandová prostě řekla, že nevidí důvod navržení těch 10 měsíců odnětí svobody nepodmíně, protože shledává, že pan Oganisán poslední dva roky nekonal žádnou trestnou činnost. Nejsou zahájena žádná správní řízení, trestní řízení a že teda navrhuje 300 hodin veřejně prospěšných prací.

A já jsem si v ten moment — já jsem tam nebyla, já jsem to jenom poslouchala zvukovým záznamem — já jsem si řekla, jako to je prostě jasná věc na objednávku, protože paní Kandová určitě není slepá, takže ta videa viděla, že ten člověk prostě eh prokazatelně se dopouštěl různých trestných činů.

Oni se k nim i přiznávají, ať už to bylo odcizení poznávacích značek, nebo různé nahlašování. Oni se prostě u té trestné činnosti nahrávají a hlubí se tím.

Takže tam vlastně to rozhodnutí té soudkyně bylo tak, že ona žalobu vůči Oganisanovi zamítla a my jsme se odvolali. No a čekáme, co bude dál.

Hm.

Ale pan Oganisán páchá svoji činnost dál. Dál natáčí, dál to monetizuje, dál tvoří videa, dál uráží lidi, zaměřuje se na určité lidi. Prostě to pokračuje.

Děkuji vám za to vyjádření.

A vy, vážené divačky, vážení diváci, eh, co říkáte na stav justice? Jaké vy máte zkušenosti? Pište to prosím pod video. Budeme určitě rádi více o tom vědět a rádi bysme se na to podívali.

Další věc, kterou bych se vás dovolením přeruším. Já připomenu ještě jeden naprosto skandální soudní rozhodnutí.

Eh, týkalo se to holčičky. Kdy vlastně po rozvedení — holčička byla maličká, rodiče se rozvedli, otec byl narkoman — dítě bylo svěřeno do pěstocké péče, vychováváno a eh otec nastoupil do léčení. Soudkyně rozhodla, že je natolik vyléčený ze své závislosti, že mu vlastně loni v listopadu tu holčičku vrátila do péče. On jí — ona tříletou — a on jí v březnu zavraždil.

Takže eh, těch případů, kdyby se člověk zamyslel, tak je to malá Viktorka. Ten případ je mediálně známý.

Takže plus tam bylo samozřejmě špatné rozhodnutí i pracovnice hospodu, která, pokud vím, dostala nějakou pokutu v řádu desítek tisíc, ale nezaznamenala jsem nikde, že by jí byla zakázaná činnost v rámci OSPO.

Takže to jsou takové smutné věci, které ukazují, že opravdu s tou justicí u nás musíme něco dělat.

Naprosto s váma souhlasím. Jen taková otázka. Když dáte Darešálkovi, kterej má ale kapacitu dobrou mozkovny, mozku — když mu dáte talár — víte, co se stane za zázrak?

Nevím. Řekněte.

Budete mít jenom dál darešálka v taláru.

Tak to mě připomíná — když dáte na hrad eh šaška, tak zahradu děláte maximálně cirkus.

Eh, k tomu možná se dostaneme, jestli nám čas dovolí.

Ale ještě když se vrátíme k té justici, tak řada spoluobčanů poukazuje už dlouhé roky na určitý rasismus v Evropě nasměřovaný proti bělochům, proti takzvané bílé rase. Kdy i v kontextu toho plakátu — pakliže by tam byl člověk bílé pleti, tak je to v pořádku. Ale pakliže je tam nějaký člověk teda tmavé pleti nebo takové pro nás exotické národnosti, tak je to najednou jako kdyby problém.

Myslíte si, že to tak je? Že nějaký takový ten bílý rasismus tady zažíváme? Protože některé ty vyjádření mluví o takto organizovaném bílém rasismu, který má očividně svoje lidi i v té justici, i mezi politiky, v médiích.

A proto každý, kdo si dovolí někoho jiné pleti než bílé na nějaký plakát dát, tak má velký problém a čelí opravdu neskutečnému takovému pronásledování.

Eh, je to tak — jako za mě veškerý tyhlety ideologie, které se vytvářejí, tak jsou útokem na lidství. Eh, nevím, jako je to poštvávání prostě jedné skupiny lidí proti druhé. Jako je to samozřejmě to známé chléb a hry, nebo rozděluj a panuj, protože prostě pak těm ty lidem — když to řeknu ti dole — tak se zabývají vlastně těmi šarvátkami mezi sebou, ať nahoře se mnou ruce a radují se.

A eh, jako asi nejvýraznější vlastně věc, která se odehrála v minulých letech a byla očividně prostě bílým rasismem, tak byl případ eh Floyda v Americe, kdy se udělala prostě z černochů modla a politici si prostě poklekávali různě. Že člověk, který má trošku rozum v hlavě, tak nad tím kroutil hlavou.

A já bych chtěla říct, že jako běžně my lidé, tak my nemáme nic proti sobě. Já si myslím, že každý jsme se v životě setkali s lidmi různých národností a různé barvy pleti a vychází s nimi úplně v pořádku. Eh, pokud moc jen netvoří konflikty a účelově prostě nezaútočí na jednu skupinu, aby ta druhá skupina se prostě na tu první zlobila, nebo nedejbože ji začala nenávidět.

A tohlecto — jako v momentě, kdy to je jak u malých dětí. Když budete mít dvě děti a jednou mu budete pořád nadržovat a budete mu prostě dávat sladkosti a dobrůtky a to druhé dítě budete pořád jenom kát, tak samozřejmě tam mezi nimi vznikne nevraživost.

Takže tohlecto je eh jakýsi prostě systém, jako opravdu útok na lidství, aby se udržovala nevraživost. Eh mezi lidmi tam dole, aby prostě ty mocní eh hráli prostě takové ty různé hry.

Možná vždycky tyhlecty šarvátky mají skrývat něco, co běžný člověk nemá vidět, ale jsou to účelově prostě vytvořené konflikty. A je jedno, jestli to je válečný konflikt, ekonomický konflikt, zdravotnický konflikt, konflikt barvy pleti, národnostní konflikt — je to prostě pořád na stejném brdu, jak se říká lidově.

Nedávno jsme tady měli takové nemilé výročí. Jednalo se o 84 let od vypálení Lidic. Zemřelo tam stovky lidí, civilistů, nějakých 88 dětí a tak dále. Bylo to něco, co tady páchali Němci v naší zemi. To je asi taková nej... Další byly Ležáky, další samoty a tak dále. Netýkalo se to jenom tedy Lidic, ale ty jsou nejznámější.

V poslední době z mainstreamu slyšíme, jak velké nebezpečí pro nás je Rusko.

Nedávno jsem měl v rozhovoru, eh trošku jsme se na to dívali s poslancem Doležalem a ten se vyjadřoval ve smyslu, že největším hrozbou pro nás v Česku i pro nás v Evropě není rozhodně Rusko, ale je Německo.

Jak to vidíte vy?

Tak já naprosto souhlasím. Jestli si někdo myslí, že Němci, kteří nás nenáviděli eh desetiletý zpátky, že prostě najednou nás budou milovat. A to zase eh určitě to není věc, která je mezi běžnými lidmi.

Já když jsem dělala bytovou politiku a zastupovala jsem Českou republiku v Mezinárodní unii nájemníků a byla jsem členkou předsednictva IUT, tak jsem jezdila po Evropě a samozřejmě mojí nejbližší kolegyní byla Barbara Stinbergen, která je Němka. A já jsem jí měla moc ráda a moc jsem si jí vážila.

Takže to je zase určitě nevraživost, která je jakoby vytvořená e teďko, co se vlastně odehrálo i v rámci toho konání toho sjezdu sudetoněmeckého lansmanchaftu v Brně, protože to byla vyloženě politická záležitost, která neměla co dočinění prostě s nějakými vztahy mezi Čechy a Němci běžnými lidmi, protože si myslím, že lidé jsou natolik civilizovaní, že jsou schopní vycházet.

Samozřejmě my máme spoustu turistů. Já si teda pamatuju v letech dřívější, když jsem byla mladší, tak jsem vždycky o těch východních Němcích, kteří jezdili do Liberce, tak jsem o nich říkal, že jsou hrozně hluční. Oni byli jako vždycky velmi hluční eh na těch celnicích v obchodech prostě byli slyšet, ale to bylo tak jediný, co jim člověk mohl vytknout.

A teďko se z toho prostě vytvořilo něco, co ztratilo respekt vůči eh pamětníkům nebo pozůstalým e z té hrůzné doby druhé světové války.

A pro mě to, co bylo úplně nejsilnější v rámci toho dění kolem toho konání toho sjezdu, pro mě to byla provokace. Já si jako a nejvíc to provokace prostě českých lidí. Protože kdyby se zástupci e političtí zástupci v Brně a ta organizace, která je víceméně na politiku napojená, protože tam jsou i státní úředníci, kteří jsou součástí vedení toho meeting Brno, tak kdyby se vůbec do toho nezapojili, tak by ty Němci ani nenapadlo tady nějakej sjezd pořádat.

Takže pro mě to je provokace a vrátím se k tomu, co pro mě bylo nejhorší, tak bylo to, jak se to dotklo právě lidí, kteří jsou pozůstalí po těch zemřelých v těch Lidicích.

A e četla jsem asi čtyřikrát memorandum eh vlastně spolku Lidice Memory a Jindřich Reichel toto memorandum přečetl na půdě poslanecké sněmovny. A pro mě je nemyslitelný, že i kdyby to byl jeden politik, který nebude respektovat to memorandum těchto lidí, ale oni on to nebyl jeden politik, ona to byla celá opozice, eh byli to pak lidé samozřejmě ve vedení Brna a my jsme, já jsem v tom Brně byla celý ty tři dny, eh středa, vlastně pátek, kdy jsme byli e před tím výstavištěm dopoledne eh odpoledne od 14:00, potom byla postavená ta barikáda s těmi fotografiemi na náměstí Svobody.

Eh v sobotu jsme byli v Křížové ulici, kde jsme vlastně čekali na ten průvod z Těchelic a v neděli samozřejmě potom pochod z hlavního nádraží na Dominikánské náměstí, kde potom byl byla akce s řečníky na tom Dominikánském náměstí.

To nejhorší zase pro co pro mě bylo, tak byl zážitek z té Křížové ulice, protože moje blízká kamarádka, která si pořídila nahrávání a dělá živé živé přenosy, ona je to taková droboučká blondýnka, takže přestože policisté tam hlídali, aby se ty dvě skupiny prostě nep nepropojily, ono ta Křížová ulice je poměrně dost široká, takže vlastně odpůrci toho sjezdu, tak stáli na jedné straně a ty, co přicházeli tím průvodem tak šli po chodníku na opačné straně prostě to Mendlovo náměstí, takže se vlastně jako osobně vůbec nepotkali.

No a ta moje kamarádka tak se dostala na tu druhou stranu, protože asi nevypadala nebezpečná, že by tam něco udělala pro ty policisty a celou dobu eh vlastně měla puštěné živé vysílání a eh to nešli Němci. Ten pochod, to nebyli Němci. Tam bylo 85% Čechů. To byli Češi, byli tam politici, byli tam poslanci, byli tam zástupci vedení Brna.

A přesto, že ty lidé věděli, jaký je ten problém a věřím, že slyšeli i to memorandum eh toho spolku Lidice Memory, tak přesto provokativně se účastnili těhletěch akcí.

A byl to začátek, protože už jsem si poslechla rozhovory Berta Poselta. Oni plánují dělat ty sjezdy v České republice. E v brzké době mezi městy, které mají vybraný, tak je i Liberec.

A já jsem třeba v rámci eh koalice, kterou jsme dávali v Liberci dohromady, tak já jsem byla požádaná, aby jsem se na tohle téma vůbec nevyjadřovala. Byl to pak i jeden z důvodů, proč se ta koalice rozbila po 14 dnech, protože já nejsem člověk, který by přijímal, aby mě někdo umlčoval na jakýkoliv na jakýkoliv téma.

A zároveň si myslím, že v rámci komunálních voleb, kdy může hrozit v budoucím čtyřletém období, že někdo bude chtít ten sjezd uskutečnit v Liberci, tak si myslím, že je potřeba, aby na radnici v Liberci seděl někdo, kdo bude dělat možné i nemožné, aby se ten sjezd v Liberci nekonal.

A ještě si dovolím doplnit jednu věc. Já nevím, kde se vytratila lidskost. Vždyť by se člověk sedl a zabysel se, co museli prožít ty lidé v té noci z 9. na 10. června v roce 1942, potom 24. června Ležáky, že to byli lidé, kteří věděli, že je válka, ale prostě byli v té vesničce, jakoby byli doma, necítili se až až tak úplně ohrožení.

Eh a najednou se tam prostě objeví eh nacisté, obklíčí tu vesnici, eh mě muže postřílejí, děti odvezou, většinu jich splynují, ostatní vezmou na poněmčení, maminky pozabíjejí.

Jako dovede si tohleto někdo představit? To byli lidé jako jsem já, jako jste vy Mariány, jako je kdokoliv, kdo nás poslouchá. Dovedete si někdo představit, že budete žít někde ve vesničce, že prostě se někdo rozhodne z nějakého důvodu pomsty, vymyšleného důvodu, e že tu vesničku prostě obklíčí a rozhodne se, že ty lidi vyvraždí? Vždyť to je strašný.

A prostě pro mě i kdyby uteklo ne 84 let, ale 200, 300, 400 let a byly další a další generace, tak na tohle se prostě nesmí zapomenout.

A ten lansman je tvořen prostě z potomků těch Heinlinovců. To není prostě spolek přátel České republiky.

Tak jenom tak. Myslíte si, že jakoby tedy jsme svědky kolaborace části eh elit s Německem v této době?

Já jsem to nechtěla to slovo použít, protože jsme za to velmi napadáni. Je zajímavý, že pro ty lidi jsme kolaboranti my, že jsme kolaboranti s Ruskem. Já nemám s Ruskem vůbec nic společného. Nikdy jsem nečetla ani žádný web noviny, ale eh ano, souhlasím e s tím, že tito lidé kolaborují v proti občanům České republiky a proti zájmům České republiky.

No, zmínila jste to Rusko. Rusko jako velmoc tady bylo, je a bude. To asi není jakoby na nás nebo my s tím nic neuděláme. My s Ruskem v žádné válce nejsme dost. Samozřejmě se to tady vyostřuje v kontextu toho 68 a nějakého období, kde tady byly ruské vojska nebo Sovětský svaz a tak dále. Eh Varšavská smlouva, kdy byla uzavřená, kdy platila.

Ale takový dotaz, když teda někdo má problém s Rusama, s Ruskem, teď jsme si teda připomněli takovou tvář části Německa.

Víte o nějaké vesnici, kterou by Rusové v naší zemi civilistů vypálili kvůli názoru nebo vztahu s někým?

>> Tak samozřejmě, že ne.

To ta nenávist vůči Rusku je jako uměle vytvořena.

Já zaprvé se k tomu vyjadřují lidé, kteří se narodili po roce 89 nebo byli děti do 10 let v roce 89. To jsou lidé, kteří jsou naučení opravdu jenom tím, co se jim prezentuje do hlav. Nejsou to lidé, kteří by měli vlastní zkušenosti.

Samozřejmě, že se děly nepravosti i vůči některým lidem. Od toho 68 to nikdo nepopírá, ale běžný člověk, který se třeba nějak neangažoval v rámci nějakých odbojů a podobně, tak vůbec nevěděl, že tady prostě nějaká vojska Varšavské smlouvy jsou.

Oni žili v těch místech. Když si to vezmu na Liberecko, tak vlastně bylo vojenské území kolem Ralska a pokud si nějaký voják nedošel do vesnice prostě koupit něco do místního obchodu, tak nikdo nevěděl, že tam jsou. Oni nám prostě žádným způsobem život nenarušovali. Oni nám nechtěli zabírat naše podniky, ne?

Já mám samozřejmě ohledně roku 68 mnoho načteného. Víceméně se přikláním k tomu a teď zase pro mnohé to bude kontroverzní a možná, že to odsoudí, ale já se přikláním k tomu, že západ v 68 připravoval to, co se pak povedlo v 89.

Takže já jsem přesvědčená, že tím vstupem těch sovětských vojsk na území České republiky nám bylo zajištěno 21 let míru a poměrně poklidného života.

>> No, jak říkáte, z jedné strany určitě to tak je. Určitě tady byli lidé, kteří trpěli různým způsobem v období komunismu. Určitě také trpěli na základě špatného jednání českých nebo československých funkcionářů, ne tedy ruských.

A určitě je pravda, že žádnou vesnici nám tady kvůli názoru nebo se spojením s nějakou českou osobností Rusové nevypálili. Na tom se asi shodnem?

>> Ano? Na tom se přesně shodneme. A tam taky záleží. Víte co, já si myslím, že komunisté nebo v té době funkcionáři určitě věděli něco víc než běžní lidé.

A pokud tam byla snaha, když to řeknu tak, to, co jsme dneska jako Česká republika, my jsme víceméně otroci, otrocký stát, který je postupně od roku 80 likvidován. Likvidován průmysl, výroba. Vždyť my jsme byli velmoc v tolika průmyslových odvětvích a co nám zbylo? Nemáme ani vlastní vodu, nemáme nic.

A jestli bylo tohle naplánované už od roku 68, tak si myslím, že to ty pohlaváři věděli a v ten moment lidé, kteří měli nějaké vazby na ten západ, tak pro ně byli nebezpečí.

Takže si myslím, že a tohle jsou moje spekulace na základě věcí, které vím a co jsem si přečetla. Takže běžný člověk netrpěl.

My jsme to měli v rodině samozřejmě, protože můj táta byl klučina z malé vesničky, který se přes gymnázium dostal v té době na nejprestižnější vysokou školu, která v České republice nebo v Československu tehdejším byla. To byla jaderná fyzika. Táta byl velice úspěšný student, takže na základě své úspěšnosti byl vybírán na různé studentské cesty do zahraničí. Byl v Anglii, byl ve Francii.

Před rokem 68, když byl na vojně v kasárnách v Liberci, tak byl velmi aktivní, protože se prostě mluvilo o tom, že tady přijela nějaká vojska, která my tady nechceme. Měl ten pocit, který jsem zdědila i já, že byl vlastně v tom odboji. Když se to všechno stalo v 68 a pak už se nikdo tolik nezajímal o řízení toho státu.

Nějaké problémy pak vyšuměly a spoustu lidí se tátovi odvrátilo zády. Byl sledován, protože byl strach, jestli nemá známosti z Anglie, z Francie.

A když pak chtěl v 74 odjet na Kypr na dovolenou s mámou, mně v té době bylo šest let, tak to bylo poprvé, kdy si ho pozvali. Je to poprvé od toho, kdy má založený spis a byl veden, protože ho vlastně tímhletím drželi pod kontrolou. Pak chodil prostě pravidelně na schůzky, aby podával hlášení, co dělá, co nedělá. Oni o něm věděli, co dělá a nedělá.

Ten Kypr ho pustili na základě toho spisu, ale já jsem s nimi nemohla jet jako šestiletá a můj táta se nikdy nemohl věnovat oboru, který vystudoval, kterým byl opravdu odborník a velice dobrý.

Takže bych mohla říct, že naše rodina si zažila ty nepravosti, ale když jsem se s tátou kolikrát bavila, tak si myslím, že oni opravdu měli strach, protože nevěděli, s kým má táta kontakty ze zahraničí, protože tam jezdil.

Takže jestli byli někteří lidé, tak si myslím, že to byli lidi, kteří měli nějaké kontakty a byli pro ten režim nepohodlní.

>> A teď, prosím vás, pojďme podívat na Petra Pavla, který stále se vynucuje vstup na samit. Jak tady vidíte toto chování?

Petr Pavel je nějakou dobu v úřadě prezidenta naší republiky. Je toto chování, tento styl jako důstojný toho úřadu, který očividně všichni asi máme rádi? Otázka vždycky je, kdo v tom úřadě je.

>> Tak jako přesně tak. Petr Pavel je dosazený paňáca. Co si budeme povídat, všichni, kteří se zajímají o politiku, to vidí.

Samozřejmě se jim povedlo obalamutit velkou část společnosti o tom, jak je skvělý, zkušený, generál. Pro hodně žen pak upravili vzhled a podobně, takže spousta žen ho volila kvůli vzhledu. To si pak přiznávaly mezi čtyřma očima.

Samozřejmě jeho chování je tomu úřadu nedůstojné, ale je to z toho důvodu, že je opravdu zelená guma. E, myslím si, že je opravdu i hloupý. Já jsem na něj alergická. Už když ho vidím, ty spadené oči a ten křaplavý hlas, když se nemůže vyjadřovat pořádně, tak jsem prostě naježená úplně.

To není člověk, který ve mně budí respekt. A myslím si, že po těch třech letech, co tam je, nebudí respekt už většině lidí, která ho prohlédla.

Je zajímavé, že se neustále média snaží mu dávat podporu a ukazovat ho jako takového lidového člověka a porovnávají ho s Milošem Zemanem, že je schopný lézt na věže, kdežto Miloš Zeman je na vozíku. Já si myslím, že prezidenta nedělají jeho nohy, ale jeho hlava a jeho mysl, hlavně.

A tam Petr Pavel Milošovi Zemanovi nesahá ani po kotníky. A je to vidět i teď.

Samozřejmě Miloš Zeman je člověk, který podporuje stranu SPD. Já jsem ho viděla několikrát osobně. Byl podpořit i náš celorepublikový kongres, který jsme měli 6.12.

Podpořil vlastně naši ideovou konferenci, ale tu podpořil prostě vzkazem na dálku, kdy manažer strany SPD a předseda strany SPD Jindřich Rajchel za panem prezidentem byli a on nám všem přítomným pak poslal video zdravici. Ale sleduji jeho názory, sleduji jeho rozhovory, sleduji jeho příspěvky.

To je prostě člověk, který to má v hlavě srovnaný.

Samozřejmě mu nemůžu odpustit jednu věc, a to je udělení řádu Bílého lva Zelenskému.

Já jsem byla před rokem na besedě s panem prezidentem Milošem Zemanem v Brně, kdy se ho jeden starší pán na to zeptal a on odpověděl, že v té době, kdy se rozhodovalo o tom vyznamenání, tak to bylo na začátku toho konfliktu prostě v roce 2022 a všude ve světě se mluvilo o tom, že prostě Zelenský není zbabělec, protože neustále neopustil tu Ukrajinu, neopustil tu Ukrajinu a prostě těm lidem tam pomáhal.

Samozřejmě dneska víme, že to je lež, že to je blamáž.

Zelenský je další nastrčený pánem.

Já jsem si poslechla celý rozhovor, který měla Julie Mendel, vlastně bývalá tisková mluvčí Zelenského, který dávala Karlsnovi.

Je to velmi zajímavý rozhovor a nemyslím si, že prezident Miloš Zeman je člověk, který by už v té době nevyhodnotil tu situaci, jak je.

Jestli tam jsou potom nějaké to, že byl samozřejmě ve funkci prezidenta, jestli tam jsou potom nějaké globální mocenské tlaky, nevím, jestli to někdy prozradí, ale jinak jako člověk, jako prezident, to je můj prezident.

Petr Pavel prostě není on. On vlastně není prezidentem, tak všichni to vědí, že prostě je jenom hlasnou troubou Petra Koláře.

To se ví.

A tohle vynucování - ještě se jenom v rychlosti prostě odjel někam, kde tam není vítán.

To, že byl vysoko postavený generál prostě v NATO, to neznamená, že to je člověk, který je všude oblíbený, protože oblíbenost v těchto strukturách mezinárodních získáváte v těch kuloárech.

A ta oblíbenost se získává uměním diplomacie a uměním sympatie a empatie.

A Petr Pavel nemá ani jedno, ani druhé, ani třetí.