Manipulativní techniky a nálepky - jak a proč to všechno funguje? | Kompost #4

[hudba] Seš transfob, rasista, islamofob, rusofil, homofob, nác?

Můžete si dosadit jakékoliv slovo a víte, co mají všechna společné?

Je to zcela umělej a zároveň vytvořenej konstrukt na nálepkování jakéhokoliv názoru, který se vouk liberálnímu mainstreamu nehodí.

To jsou slova, která jsou vytvořená zas zcela jediným účelem, aby vyvolala strach z nálepky a vyloučila vás z té správné společnosti.

Já vás vítám u nového kompostu, kde bych se právě rád na ty různé slovíčka podíval se, co vlastně znamenají a trošku si je zkusil rozebrat.

Tak asi nejvíc nadužívané dneska máme slovo nacista, nácek.

A podíváme se do slovníku.

Nacista je stoupenec nacionálního socialismu a stoupenec či příslušník Hitlerova nacionálně sociálního hnutí v Německu.

Tento pojem se vztahuje k příslušníkům totalitárního režimu, který rozpoutal druhou světovou válku a prováděl systematickou genocidu.

Jo, to když se nad tímhletím zamyslíte, tak těžko, těžko vás k něčemu, co vlastně dávno neexistuje, vás může někdo přirovnávat, ale přesto vás k tomu přirovnávají. A vlastně vás k tomu přirovnávají i když vy s nacismem nemáte vůbec, ale naprosto vůbec nic společného. A naopak lidé, který například třeba vedení Ukrajiny, který po nacistickejch jednotkách pojmenovává svoje jednotky, staví takovým lidem pomníky, tak ty dnešní Evropa a Evropská unie adoruje, ale vám říkají nácky.

Jo, opravdu se nad tím zamyslete, kam jsme se dostali a kam se dostala ta společnost.

To je opravdu jako černá je bílá a bílá je černá a ten mainstream to stále opakuje. A bohužel jsme v situaci, kdy opakovaná léž a tisíckrát opakovaná léž se nakonec stává tou pravdou.

Pak máme další hezké slovo a to je xenofob, transfob, islamofob a další „-fob".

Když se na to podíváme opět do slovníku, tak je to člověk, který projevuje xenofobii, což je chorobný strach a odpor nebo nepřátelství vůči všemu cizímu, neznámému a odlišnému.

Nejčastěji se tento postoj projevuje jako odmítání cizinců jiných kultur, etnik nebo náboženství.

Na to se můžeme podívat zase z dvou pohledů.

Něco jiného je asi chorobný [frknutí] to slovo a něco jiného je, když já přirozeně řeknu, že v naší kultuře, kterou chci zachovat, nechci uměle implementovat prvky nějakých jiných nekompatibilních kultur. Případně sem nechci další podobné migranty, jo, což je naprosto jako legitimní názor, kterej je bohužel označenej opět touhle nálepkou, aby vás jen označkovala a vyvrhla z té správné společnosti.

Protože opět, jak jsme si říkali v minulém videu, tak tím, jak člověk je vlastně stádový tvor, tak on chce žít v tom svým stádečku té pražské kavárny, těch lepších lidí.

A on, i když si tyto věci myslí, tak tím, když vy vyrobíte nálepku jako homofob, xenofob, případně nacista a těmhletěm lidem, který jenom trošku ten svůj názor projeví, tak tuhle nálepku ihned nalepíte na čelo.

Tak vy, pokud se chcete s těma lidma stýkat a chcete v té své kavárně stále mít to svoje místečko u teplého čajíčku a kávičky, tak víte, že tydle otázky nesmíte pokládat a tydle názory nesmíte říkat. Protože vy pak sami se stanete tím homofobem, transfobem, islamofobem, xenofobem atd.

Jo, takhle dokonale je to vymyšlené. Ale vlastně všechno jsou to naprosto uměle vymyšlená slova, protože opravdu na tom není nic nelegitimního si tydlety věci myslet. A opravdu ta společnost vás dostává do toho stavu, kdy se vám snaží mainstream a systém vnutit, že je to něco zlého, nezákonného, když vy si myslíte, že česká zem patří českým lidem a nechcete ji otevírat někomu dalšímu. Nebo když si myslíte, když jste křesťan a nechcete tady mešity, tak jste najednou islamofob.

To je opravdu jako šílené.

To je asi jako když byste řekli, že se vám líběj blondýny, tak byste byl najednou zskofob, ale to prostě tak samozřejmě není.

Pak je další veselá nálepka — rusofil, nebo všechno spojené s Ruskem.

To je taky docela zajímavá věc, protože si vemte, před 89., zvlášť v 50. letech jsme tu měli vlastně naprosto opačné nadávky.

To byl zlej imperialista, kulak, Američan nebo reakcionář.

A děti se učily zcela vážně ve školách, že zrovna není úroda, protože zlý Američan imperialista tady v letadlech na nás shazuje imperialistického brouka Mandrinku bramborovou.

A to zcela vážně se děti učily ve školách a tím ta společnost žila.

A to je asi na stejné úrovni, jako že dneska tu máme dezinformátory a pátou ruskou kolonu, která se nám něco snaží tlačit.

Akorát, že tehdy lidi neměli moc informací, neměli ty zkušenosti. Dnes mají obojí, ale bohužel stejně na tydlety hlouposti skáčou.

Ale abysme nebyli nespravedliví, tak to nebylo jenom v tom našem bloku.

Úplně stejná hra se hrála v Americe.

Tam byla doba takzvaného mekartismu a tam fungovaly zase opačně takzvaný výbory pro ne americkou činnost a lidi byli nazývaný komunisty a rudejma.

A existovala třeba v Hollywoodu opravdu černá listina lidí, který nesměli natáčet.

Dokonce Charlieho Čaplina úplně vyštvali z Ameriky.

Nepřipomíná vám to něco?

Ten — bohužel ten svět se stále točí v kolech a lidi jsou nepoučitelní.

Ale vlastně na tom ještě úplně nejšílenější, že se vám snaží říct, že třeba mít rád Rusko je něco strašného a vlastně špatného.

A já bych ještě dokázal pochopit, kdyby naše země byla ve skutečné válce, ne v té fialovské, s nějakou zemí a že opravdu by tadle zem napadla naší zem, tak asi opravdu přátelství s členy této země by byla skutečná kolaborace.

Takhle je i definovaná.

Ale pokud vy máte konflikt dvou nějakých zemí tady, dvou postkomunistických zkorumpovaných zemí, jako je jedna Rusko a druhá Ukrajina, tak v zcela normálním světě vy byste si klidně mohl vybrat stranu, které fandíte.

A je vám to úplně jedno, jako když je válka mezi Indií a Pakistánem. Tak já si nedokážu představit, kdyby někdo říkal, já mám rád Indii, tak místním médiím by to bylo úplně jedno.

Stejně jako kdybyste řekli, já mám rád Pakistán.

Ale v tomhletom módu vzniklo zadání, že jedině Ukrajina a cokoliv jiného je špatně a jste hned ruská svině, protože Rusko je zlo.

A vyrobil se opět tenhleten narativ a opět ten záměr je stejný.

Nálepkovat, nálepkovat, nálepkovat, aby se lidi báli mluvit, aby neztratili to svoje místečko v kavárně.

Takhle jednoduchá matematika to je.

Tak další zajímavé slovo a nálepka je rasista.

Když se podíváme opět do slovníku, tak rasista je člověk, který věří, že určitá lidská rasa je nadřazená ostatním, nebo naopak diskriminuje jiné barvy pleti, národnosti či etnika na základě předsudku.

Jo.

A teď si vemte opět, co se tady děje za rasismus.

Je dnes považováno, když vy poukážete na to, že černí migranti v Německu a Anglii páchají případně sexuální útoky na původní obyvatele, což je neodiskutovatelný fakt.

To je asi jako když byste říkali, že jste rasista, protože budete říkat, že v 19. století byli v Americe černí otroci.

Prostě tam byly tečka a vy popisujete jenom situaci. A když se podíváte a rozeberete si tu definici, tak naopak té definice, že někdo nadřazuje jednu rasu jiným, tak je přesně to, co dělá ta levicová opět wouk kavárna a opět ty progresivisté, kdy se vám snaží – kdy naopak v Anglii policie má přímo nařízení, prochází školením, že se má chovat benevolentněji k těm černým migrantům, protože to měli těžké a je potřeba jim trochu pomoct.

Je to úplně to stejné, jako když byly pozitivní diskriminace nebo stále jsou v Americe. Speciálně to bylo v nějakých v 80., 90. letech v Americe, kdy když bylo nějaké výběrové řízení a měli si vybrat mezi Bělochem a Černochem, tak existovala pozitivní diskriminace. Tak vzali samozřejmě černého.

Jo a todle je ten rasismus. Todle je skutečný rasismus. Ale vy nebo ta média se to snaží převlékat, že naopak rasista jste vy, když poukážete na zcela reálný fakt, kterej se děje. Ale ten skutečný rasismus je tenhleten – když vy upřednostňujete jednu rasu před druhou.

No a pak máme další kategorii nálepek a to je takzvaný dezinformátor, případně konspirátor, a to je slovo, který neexistuje. Vlastně je akorát pravda nebo lež.

A já jsem to rozebíral v jednom z předchozích postů – různé tyhle dezinformační operace skutečné, co byly za války – ale nic takovéhoto neexistuje. Slovo dezinformace skutečně znamená, že vy záměrně, třeba z vojenského hlediska, se snažíte šířit nějakou falešnou zprávu, abyste oklamal nepřítele. To asi těžko v době míru civilní osoba ji z toho můžete nařknout.

A stejně jako konspirace – to je termín, který vymyslila CIA po atentátu na Kennedyho, kdy cokoliv, co se jim nehodilo, tak označili slovem konspirace. A to je opět zase taková nálepka, která má znamenat: tenhleten názor je úplná blbost, o tom se vůbec nebudeme bavit.

Jo, to je vlastně takový překlad té dnešní konspirace a dezinformace. Takže cokoliv, co se tomu mainstreamů nehodí, tak je označeno za konspiraci a dezinformaci. Případně ten člověk, který to říká, je označen za konspirátora a dezinformátora. A vy už se teda vůbec v diskuzi nezabýváte tím jeho argumentem a přejdete do tohodle útoku – že on je konspirátor a dezinformátor. Chacha, tak to nemá cenu se tím vůbec zabývat.

Takže tímhletím způsobem fungují například i označování médií. Má ty konspirační média, konspirační weby a pak ty správné, které třeba můžou nonstop lhát, ale když jsou označeny za ty správné, tak to je v pořádku. A stejně jako tyhle média smí být citovány na Wikipedii, ale když chcete citovat z parlamentních listů nebo já nevím, co ještě označené za dezinformační weby, tak ty samozřejmě jako citaci nebo jako zdroj nemůžete použít. Nebo vám je opět skupina bouk lidí, která například dnes vede Wikipedii – která mimochodem z Wikipedie navždycky zabanovala jejich zakladatele. Zakladatel Wikipedie byl přímo zabanován a už na Wikipedii nesmí přispívat, protože se tam snažil šířit nebezpečnou pravdu.

Jenom taková vtipná odbočka.

Tak tyto lidé vám ty příspěvky smažou a vy samozřejmě pak nemáte vůbec čím argumentovat. A opět se dostáváme k takovému tomu argumentem kruhu, kdy část věcí je označená za dezinformaci a konspiraci. A proč? Protože to někdo označil za dezinformaci a konspiraci.

No a tímhletím způsobem vy pak dehonestujete ty protivníky a dokonce třeba i na tý Wikipedii. Takže u spousty i známých lékařů, vědců, umělců máte na začátku, že on je dezinformátor. A vy pak – i když má obrovský životopis, spousty citací – tak vy se dočtete na prvním místě jeho hesla ve Wikipedii, že je označen jako dezinformátor.

A tímhletím způsobem už pak to přebírají, přebírají média, přebírá to Česká televize. Takže potom když dělá někomu medailonek, tak to ráda samozřejmě přečte, že on je označený dezinformátor a jeho názorem se přeci nebudeme vůbec zabývat, protože máme tady v televizi hosta profesora XY a dezinformátora pana opičku.

Jo, krásně. A už jenom vlastně tímhletím implikujete, co a jak bude probíhat další debata.

A další hezkou nálepku, co tu máme, je dezolát. To je taky takový hezký slovo. To je vlastně – když se podíváte do slovníku – tak to v podstatě nic neznamená. To je takové nějaké staré slovo pro bezdomovce, ztroskotance.

A vtipný je, většina lidí, které znám z té naší vozovka scény, jsou lidi velice dobře situovaní, inteligentní, vysokoškolsky vzdělání. A samozřejmě ta nálepka – jakoby – ta je tak lichá a trapná, že tomu se člověk opravdu jenom musí smát. Ale pro spoustu lidí samozřejmě funguje. A pokud když jde Česká televize udělat rozhovor na nějakou demonstraci, tak si skutečně vybere pár podnapilejch individuí, ideálně s třema zubama, kterí jim tam začnou křičet „smrt Ukrajině" a takto vyrobí krásnou nálepku dezoláta.

A celé toto označování vede jenom k dehumanizaci oběti nebo těch lidí, kteří pak se z člověka stávají lehce tou obětí. A ten stejný postup jako před druhou světovou válkou byl použitý na Židy. Kterí vy jste nejdřív celej ten národ takovýmhle způsobem dehumanizovali – pomocí vtípků, dalších útoků, nadávek – a už pak pro lidi Žid vlastně nebyl člověk. Takže nebyl problém po něm plivnout a později ho třeba i zabít.

A vlastně s toudletou cestou se snaží oni dělat s těma nálepkama dezinformátorů, konspirátorů, nácků a všeho, co dnes oni používají.

A bohužel samozřejmě je to tak, že ten, který nejvíc křičí po chytání dezinformátorů, tak je vždycky ten největší lhář. Ten, který křičí po chytání nácků, tak je většinou ten nácek. A mě by docela zajímalo lidi, kdyby skutečně zjistili, že ti, kteří nejvíc křičí tímhletím způsobem, tak jsou opravdu to, co říkají. Ale lidi to bohužel z nějakýho důvodu nechtěj vědět, nechtěj se tím zabývat.

A proč je ten důvod? O tom jsem mluvil na začátku a to o tom jsem mluvil i v třetím kompostu.

Takže když si to shrneme, tak nálepka je vždycky použita tam, kde není argument. A je to to stejné tam, kde je použita cenzura. O cenzuře jsem mluvil v kompostu v třetím díle a přesně tam, kde není argument, tak je použita cenzura, případně nálepka. A je potřeba, aby lidi čím dál více ty manipulativní techniky viděli.

A já jsem si jistý, že oni je vidí a pouze se bojí promluvit a bojí se říct ten svůj názor. Já jsem o tom mluvil opět v tom minulém díle, proč se bojí říct názor. A ono je to ale strašně nebezpečné a strašně lichý.

Já jsem slyšel zajímavý příběh z Anglie, který se prý stal na nějakém milionářském hrabství. Byla schůze takové té lepší společnosti a v té lepší společnosti samozřejmě to bylo ještě před Brexitem, tak bylo naprosto nemyslitelné, aby někdo vůbec s tím Brexitem souhlasil. U těch lepších to bylo vlastně jako u nás – kdo chce Brexit, tak jsou jenom dezoláti a ty špatný.

A takže toudletou šlechtou skutečně nepřipadlo v úvahu, aby si někdo něco takového myslel. No a oni se trochu připili – asi brandy nebo whisky nebo něčeho – a udělali si takovou hru, že tajně si na papírky napsali, kdo je pro ten Brexit.

No a zjistili, že i mezi těma lidma byl pro ten Brexit názor asi 80 nebo 90 %.

Ale tím, že ty lidi se to báli říct mezi sebou, tak žili v téhletý mylné představě, jaké je to skupinové mínění.

A to je vlastně se spoustou těch věcí.

A proto je naprosto podstatný, aby ty lidi začali mluvit a nebáli se, aby říkali ty svoje názory a pak zjistí často, že v tom nejsou sami.

A to je přesně podobná situace, jako jsem já zažil za covidu.

Nemlčel jsem, šel jsem se svojí pravdou a se svým názorem ven, zvedl jsem štít a samozřejmě, že to mělo vliv, že obrovské množství bývalých přátel se se mnou přestalo bavit.

Ty lidi se báli i když třeba sdíleli ten můj názor, tak se k tomu nechtěli připojit.

Ale zase na druhou stranu spousta jiných lidí díky tomu právě, že jsem ukázal, co si myslím, tak řekla: „Jé, já si myslím to stejný."

A přidala se.

A to je strašně důležitý nemlčet a jít těm lidem příkladem.

A právě toho se tak strašně bojí.

Takže já vám děkuji opět za pozornost.

Prosím, dejte odběr, aby vám další díl neutekl, a díky a budu se těšit zase příští sobotu.