Můj film 1

Zábor, ať se posune ještě trošku. Nám tam přicházejí lidi, tak ať nechajte, ať je ještě pět kroků.

Když to je geniální.

Mám palce, milujem vás.

Děkuju.

Dejte si ruku ještě — ještě jednou tu ruku.

Bylo to hezký, živý jako poprvý.

Ahoj kluci.

Někam to dejte, ať to máme, protože my popluháváme v té dokumentaci.

A právě proto jsme tady.

Jsme tady proto, že veřejnoprávní média politikům do rukou nepatří. A protože my si nechceme nechat naši zemi ukrást skupinou oligarchů, hulvátů a extrémistů.

Dneska tady nebudeme nic lakovat na růžovo, protože ta situace je vážná. Ale zároveň je třeba říct, že naději je v tom, že tahle země je plná lidí, kteří se s tím nehodlají. Budou hlasitě dávat politikům vědět, že tohle není normální, že my se s tím nehodláme smířit a že budeme dělat všechno proto, aby média politikům do rukou nepatřila.

Takže já moc děkuju vám všem, že jste stejní. Vím, že mnozí z vás přijeli stovky kilometrů. Já když jsem sem šel, tak proti mně jela na vozíčku paní, která říkala: „My jsme přijeli z Ostravy." Tak si to představte. Lidi místo toho, aby byla na chvíli, jsem přišla, protože média politikům nepatří a je to naše společná věc.

A já chci říct dneska ještě na závěr, než se vydáme na pochod: My jsme tady dneska taky proto, že zaměstnanci České televize a rozhlasu se chovají díky bohu odvážně a nechtějí se nechat koupit nebo se zdát bez boje. My plně podporujeme jejich zítřejší stávku a jsme tady dneska proto, abychom ukázali, že za nimi stojíme, že jim děkujeme za odvahu a že je v tom nenecháme samotné.

Děkujem, děkujem, děkujem.

Takže, přátelé, prosím, užijte si ten dnešní pochod Českou televizi. Dávejte si pozor na horko, pijte. Kdyby se někomu udělalo nevolno, tak kontaktujte naše dobrovolníky ve vestách. Je tady spousta zdravotníků a prosím postarejte se o to, aby ten pochod byl dneska pořádně vidět a pořádně slyšet.

Ještě dvě věci. První: tady na nás mávají naši zaměstnanci — totiž influenceři motoristů, kteří jsou čerstvě zaměstnáni na ministerstvu životního prostředí. Tak vás tady vítáme a pokud se vás budou na něco ptát, zeptejte se jich, co tam přesně dělají za naše peníze. Berou, ať se to dozvíme, protože dneska máme tady placené. Gratulujeme.

Jsou to takoví kašpárci, ale Mariana vám teďka ještě přečte, že můžou být i v rozporu se zákonem. A to by si taky mohli uvědomit.

Pane Šne, pane Kubásku, vy jste nyní státními zaměstnanci, proto si dovolím odcitovat etický kodex ministerstva životního prostředí. Hned v preambuli se říká: zaměstnanci mají stále na paměti, že výkon veřejné správy je službou veřejnosti, tedy nám. A v dalším odstavci se píše: „Zaměstnanci dbají na to, aby byli objektivní a nestranní." Takže vás prosíme, abyste byli nestranní, a vy všichni se můžete ptát, jakou službu za naše peníze pan Šn a pan Kubásek odvádí.

Přátelé, přátelé, Kašpárky není třeba brát vážně, ale je dobré se jim zasmát. Já bych vás poprosil, my teďka půjdeme před Českou televizi, tam uslyšíte několik projevů odvážných hostů. Někteří z nich budou ve svých 90 letech vystupovat na demonstraci vůbec poprvé v životě, čehož si strašně vážíme.

A po akci budete mít možnost nechat vaše vzkazy podpory přímo před budovou České televize zaměstnancům, aby viděli, že mají naši podporu a abychom společně vzkázali politikům, co se chovají jako utržení ze řetězu. Televiziněném, nedáme. Děkujeme, že jste tady a vyrážíme.

Televizi nedáme, televizi nedáme, televizi nedáme.

Česko není na prodej. Česko není na prodej. Česko není na prodej. Česko není na prodej. Všechno není na prodej. Všechno není na prodej. Všechno není na prodej.

Nezávislá média. Nezávislá média. Nezávislá média. Nezávislá média. Nezávislá média.

STB nechceme. STB nechceme. STB nechceme. STB nechceme.

Televizi nedáme, televizi nedáme. Televizi nedáme, televizi nedáme. Televizi nedáme, televizi nedáme.

Ale my nedáme ani český rozhlas. Nedáme. Český rozhlas nedáme. Český rozhlas nedáme. Český rozhlas nedáme.

Teďka trošku složitější.

Je to pravda. Je to tak. Vládne nám tu STB. Je to pravda, je to tak. Vládne nám tu STB.

Vlny pro nás se mají vlnit pro nás.

Přátelé, moc vás zdravím všechny na streamu. Tady ohromné množství lidí a mám obrovskou radost z toho, že v takovém parném a horkém počasí — je tu asi 33 stupňů — je to tady jako v prádelně. Kolik tisíc lidí přišlo místo toho, aby byla na koupišti nebo v bazénu, postavit se za demokratické instituce, za veřejnoprávní média. A chci moc poděkovat i vám všem, co se teďka díváte online, ať jste kdekoliv. Strašně moc si vážíme vaší podpory a děkuju za to, co pro veřejnoprávní média děláte, protože nepatří politikům, patří nám všem a my si je nesmíme nechat ukrást. Musíme ukázat tím nahoře, že tahle země není na prodej a že my si ji určitě necháme.

Takže vám moc děkuju. Užijte si dnešní pochod.

Užijte si pak ty projevy.

Děkuju za všechno, co nedáme. Co nedáme? Média.

Nedáme média. Média nedáme, média nedáme, média nedáme.

Takže ruce pryč, odčete. Ruce pryč, odčete.

Jste výborní.

A ještě ti dáme kousíček. Český rozhlas nedáme.

Hele, děkujeme, už na nás čeká. Přátelé, čekají tam na nás zaměstnanci České televize. Řekněte jim, že jste s nimi. My jsme s vámi.

Pojďte televizi. Ruce pryč, odčete.

My jsme s vámi.

A tady spouští poděkování. Pojďme jim společně poděkovat. Děkujem.

Tady vedle se chcete mě ještě v terénu. Ale moc. Já tady už jsem tady.

Jo, ale já jsem ještě. Zní to možná divně, ale je to tak.

Oni mají sice v plánu jejich financování drasticky snížit, ale nás to jako občany ve finále může přijít daleko dráž. Vláda chce sice zrušit poplatky, ale z čeho se teda ty instituce budou platit? Ze státního rozpočtu. A stát nemá jiné peníze než ty, co mu dáme. A nebo si dokonce těch circa 8 miliard půjčíme a budeme ještě splácet úroky.

Ať už to chtějí udělat jakkoliv, dle chaosu, překotnosti a arogance moci, které tuto zamýšlenou změnu provázejí, jde poznat, že ve skutečnosti vůbec nejde o to někomu jakoby ušetřit 200 stovky měsíčně, nýbrž hanebně zvyšovat politický tlak na tyto instituce.

A proto jsme dnes tady. Nechceme, aby se tato média přibližovala k moci jakýchkoliv politiků, ať už nyní vládních nebo opozičních. Tohle nesmí projít.

Díky, že jste tady. Kultura teď.

Děkujeme Josefu Bánovcovi a přivítejme Leonu Machálkovou.

Krásný velký den. Vážení milí přátelé, milí spoluobčané. Zdravím vás a dovolte mi pár pocitů. Pár ženských lidských pocitů.

Zdravím vás jako jedna z vás, která ctí demokratické hodnoty, která si váží, že může žít ve svobodné zemi a uvědomuje si, že to není samozřejmost.

Jsem tady i proto, že českou televizi a český rozhlas mám ráda a jako dospělá a zralá žena je nevnímám jen jako zdroj zábavy. I když i za to je třeba jim poděkovat a o kvalitě jejich produkce rozhodně nemůže být pochyb.

Dnes jsou tato veřejnoprávní média pro mě důležitým zdrojem informací, která jsou nestranná a objektivní. A to jsem si vždy přála, ať už jsem udělala na danou věc prostě svůj vlastní názor. Bez toho to prostě nejde.

Často sleduju politické debaty a bohužel se mi při nich rozbuší srdce, zvýší tep. Sleduju, jak politici často sdělují polopravdy a lákavě zabalené lži podle šablony. Čím budu přesvědčivější a naléhavější, tím víc mi voliči uvěří.

Takže to je jako kdyby byli na Jrázkově, Hronově a prostě chtěli získat nějakou cenu za herecký výkon.

Kultura politické debaty upadá a mění se v horor. Míra jejich arogance neznám mezí a troufám si říct, že jsem kolikrát, jak se říká, na mrtvici.

Díky trpělivosti, profesionalitě a také odvaze redaktorů České televize, redaktorů veřejnoprávních médií, sledujeme situace, jak jimi kladené nepříjemné a nežádoucí otázky, na které víceméně politici odpovídají výhýbavě nebo vůbec, jsou a když už není kudy kam, tak politici smečují urážkami a jdou do otevřeného boje proti České televizi a nám divákům sdělují, že je proti nim zaujatá.

Nemám stejně jako vy všichni ze současného vývoje radost, ale doufám, že se ještě něco stane a my diváci a posluchači se nebudeme muset obávat, že se z nich bude vytrácet svoboda projevů.

Jsme slyšet, jsme vidět. My se nedáme.

Hezký den. Ať žijí veřejnoprávní média.

Děkujeme Leoně Machálkové a poslední Jan Rossák.

Já vás samozřejmě srdečně zdravím a jsem rád, že jste tady a že ukazujete sílu, protože oni si myslí, že naše slušnost je slabost. Ale to není pravda.

Víte, já pracuju v televizi a v rozhlase. Jsem tady dneska vlastně i zástupce rozhlasu už hrozně dlouho. Mimochodem, ten videop jsem opravdu tady z téhleté budovy vysílal pár desítek let.

A vlastně jsem začínal, když tak na vás koukám, většina z vás ani nebyla ještě na světě. Tak mi můžete věřit, že jsem toho v rádiu a v televizi opravdu zažil hodně, ale vážně jsem si nedokázal představit, že třeba po 40 letech od 89. roku budu muset zase stát na jevišti a zase mluvit a zase burcovat lidi.

Je to zase tady. Zase jsme se tady sem vrátili. Budu se bát zase o osud naší demokracie.

Víte, oni nás obviňují, že se bojíme o naše výnosná koryta. Ale já vidím tady není to o tom. Vidím tady velkých životních hrdinů a člověka, který vystoupí na demonstraci vůbec poprvé ve svém životě a to v úctyhodných 90 letech.

Prosím přivítejte českéhoBasníka a legendu divadla Járy Cimrmana, pana Miloně Čepelku.

To už stačí.

Vážení milí občané, spoluobčané, já jsem nikdy nechtěl být táborovým řečníkem. Já jim ani nejsem, ani v této chvíli.

Říkal jsem si doma, když jsem se připravoval, co bych asi řekl vám, kteří jste se tu sešli, a říkal jsem si: nic si nepřipravuj, řekni, co si myslíš. Pak jsem si řekl: "No jo, ale budu koktat." Tak jsem si co napsal a zas jsem to zahodil, protože mně to přišlo příliš akademické, vzdělané. Já nevím, umělé.

A když vás teď vidím, ty davy, ty hlavy, ty transparenty, ty vlajky, když to všechno vidím, tak jsem na mou duši naměko. Já to jinak neumím, než být naměko, když se dojmu.

Víte, já vám děkuju, děkuju. Bylo řečeno, že mě bude za pár měsíců 90. Z toho plyne, že jsem ročník 1936, takže já už mohu mluvit o zkušenostech. Já jsem přišel o svobodu v roce 38, ale to jsem o tom ještě tak moc nevěděl. A potom v roce 48 to bylo mnohem horší. A to už jsem si uvědomoval všechno, protože hned 26. února zmizel z našeho dobrodinského gymnázia můj třídní profesor Karel Procházka a už jsme ho nikdy neviděli, protože skončil samozřejmě ve vězení a zkrátka na něj ušili tu boudu s falešnou hranicí. To všechno prostě se do člověka zapisuje.

Pak přišel rok 68 a my jsme byli plní naděje, a pak přišel rok 69 a zase jsme museli dolů.

Poslouchejte tohle už ne. Teď už si to nemůžeme nechat líbit. Jak vás tak vidím, slyším, poslouchám, tak věřím, že nedáme. Když se takhle všichni voláme na letně a já nevím kde všude, tak si vždycky říkám: jen aby nám to vydrželo, jen abychom zase nepodlehli té své slabosti. Eh ne, slabomyslnosti, slabomyslní nejsme. Slabosti. Slabosti. Říci, vždyť ono to nemá cenu. Proboha, oni jsou silnější? Nejsou. Silnější jsme my, když chceme a když u toho vytrváme. Je to potřeba. Držíme si všichni palce a máme se rádi, že jo.

Děkujeme Miloňovi Čepelkovi z celého srdce. A teď Mikuláš, já zase nespal v noci a má pro vás důležitou řeč.

Co my s tím můžeme dělat, abychom neměli pocit, že naše tleskání a skandování na ulicích nemá smysl? Mikuláši, prosím.

Přátelé, já jsem opravdu nespal. Já jsem si lámal hlavu a už dlouho si lámu hlavu, co v téhle situaci vám vlastně říct. A napsal jsem si další projev, pak jsem půlku hodil do koše.

Možná ještě přijde čas, protože jak víme, tak ta vláda schválně účelově posunula rozhodování o tom, jestli pustí či nepustí prezidenta republiky Petra Pavla do Angary až na zítřek. Jestli si myslí, že pokud ho tam nepustí, tak to občany odradí od toho sejít se znovu a třeba rychle, tak se pěkně mýlí. Takže možná ještě bude příležitost, a proto budu stručný a myslím si, že je čas si nalít čistého vína, protože tři čtvrtě roku od voleb už to vidíme úplně nad slunce jasně.

Takže já to tady teď shrnu. Pravda je taková, že naši zemi si chtějí ukrást a rozparcelovat oligarchové, zhulváci a extrémisté. A nyní už je jasné, že naše země se skutečně vydává tou slovenskou cestou. Andrej Babiš — a to se stalo — si výměnou za moc koupil vlastní imunitu a beztrestnost a nyní rozkládá státní správu a kontrolní instituce. Chystá vykostění služebního zákona. Chystá zrušení nominačního zákona, ničí lidskoprávní a protidrogovou agendu, což bude mít závažné důsledky. Chystá si předkupní právo na zemědělskou půdu pro stávající nájemce, tedy většinou agrobarony a velké zemědělce, kterým navíc už teď přihrál 7 miliard Kč na dotacích.

Co na to asi říkají jeho koaliční partneři? A šim to je po chuti, protože posledním výstřelkem je panem Vondráčkem a Turkem navržená novela zákona o střetu zájmů, která — poslouchejte — má být jakousi generální amnestií na veškeré Babišovo minulé nelegální čerpání dotací a zároveň těch sedm nelegálně načerpaných miliard by se mělo prominout, zapomenout a navíc se má posvětit, a tentokrát zákonem čerpání dotací v budoucnosti. A to pro všechny ministry i předsedu vlády stačí, když budou čerpat dotace z jiného ministerstva, než které právě vedou.

Není to absurdní? Střet zájmů tím podle Babiše a vlády přestane existovat.

Babiš doslova prohlásil: "Žádný střet není. Chtějí mě zničit, protože nelžu a nekradu."

Pane Babiši, lžete. Lžete, že nelžete a nekradete. Každý, kdo vás zná dobře zblízka, potvrdí, že lžete, jako když Rudý právo tiskne. Vy lžete a kradete. Protože jak jinak dá nazvat vlastně to nelegální čerpání z peněz daňových poplatníků? Vy lžete a kradete v bílých rukavičkách přesměrováváním miliard tak, aby to bylo pro vás a pro vaše firmy výhodné.

A víte, co vás strašně štve? Když na to občané, odborníci, ale i nezávislá veřejnoprávní média upozorňují, a proto je chcete všechny umlčet.

A víte co, pane Babiši? Pokud to tak není, pokud nelžete a nekradete, není nic snadnějšího než to dokázat. A pokud tomu tak není, tak vás vyzývám: Přestaňte mlžit a vykrucovat se. Přestaňte mlžit a obhájte své kontroverzní kroky veřejně a postavte se mi jako chlap v televizní debatě.

Pane Babiši, není tohle o minářovi. Já s vámi chci mluvit jménem těchto lidí, já s vámi chci mluvit jménem občanů. Když jste se před volbami zaklínal, jak budete pro všechny vládnout a jak nebudete ve střetu zájmu, já se budu ptát jejich jménem, a můžete si vybrat televizi, moderátora, místo, čas. Je to na vás. Já se přizpůsobím.

Nuže zpátky k té pravdě. Ta pravda je taková, že naši zemi si opravdu teď parcelují oligarchové. Odborně se tomu říká state capture, únos státu. A vidíme to na mnoha různých úrovních.

Vidíme, že ti, kteří před volbami slibovali a dávali si na billboard heslo "Pohlídáme Babiše", skončili s heslem: "Pohlídáme imunitu a miliardy pro Babiše." A nyní si na ministerstva dosazují lojální poskoky bez ohledu na odbornost. A ti, kteří před volbami slibovali nedotknutelnost veřejnoprávních médií, tak právě ti je dnes chtějí podřídit politickému vlivu.

Tohle je realita a je důležité pohlédnout jí do očí a neodvracet zrak, což můžeme mít tendenci dívat se jinam, protože víme, že to může trvat ještě dlouho. Ale já vás prosím, vás, co tady jste, abyste ten zrak neodvraceli, a abysme si všichni tak trochu slíbili, že to těm politikům zadarmo nedáme, a že my jako občané budeme celý tři roky dělat všechno, co bude v našich silách, abychom nejpozději v roce 2025 — ne 29, to už se nepovede — v roce 25 mohli mít normální vládu bez extrémistů a všehoschopných populistů.

K tomu jistě budeme potřebovat — a o tom budu mluvit příště — odvážné a kompetentní opoziční demokratické strany. Já myslím, že všichni tedy čekáme, až uvidíme od nich odvahu, nový impulz, až uvidíme někoho, lídra, který jasně pojmenuje, co se v té zemi děje, který pojmenuje, kam ta země pod Babišovým režimem míří, který zároveň bude mít odvahu, ale také pojmenovat to, co tady bylo před Babišem, protože to v Česku nebyla ideální situace. A nelze se k tomu vracet.

Hledáme někoho, kdo bude mít odvahu pojmenovat ano i chyby minulé vlády a ukázat sebereflexi. A hledáme někoho, kdo bude mít odvahu přijít s pozitivní vizí a alternativou, protože jenom pak můžeme doufat, že skutečně se najde politická síla, která Babiše ve volbách porazí.

Proto vás prosím, nespokojte se s tím, že budeme jako občané sedět za čárou, chrlit moudré rady, kybicovat. Prosím, najděte si toho, komu věříte, ať už je to strana nebo konkrétní politik. Nabídněte mu konkrétní pomoc, nebo to aspoň po těch politicích chtějte.

Protože bez vás a bez proměny té politické opozice se situace v naší zemi opravdu nezmění.

Nakonec chci říct a pořád se vracejme k té základní pravdě: ve snaze ukrást si stát a rozparcelovat si republiku těm oligarchům a extrémistům překáží jedna věc — nezávislá a kritická média. A není to jenom Česká televize, je to mnoho novinářů, ale je to i Česká televize a Český rozhlas. A proto plně podporujeme zítřejší výstražnou stávku České televize a Českého rozhlasu a jsme odhodláni tato média i nadále tvrdě bránit.

Takže přátelé, slibme si, že pokud to bude potřeba, nejsme na náměstích naposledy. Ještě jednu věc — za to, že populism spočítáme tam, kde to bude bolet nejvíc.

Už za tři a půl měsíce nás čekají nesmírně důležité komunální a senátní volby. Obzvlášť ty senátní volby budou naprosto zásadní, protože z 27 rozdělovaných mandátů jich 26 budou obhajovat demokratické strany. A je zřejmé, že Andrej Babiš bude chtít ovládnout i senát a bude chtít v těchto volbách co nejvíc posílit.

Pojďme si tady slíbit, že uděláme všechno, co bude v našich silách, aby jsme panu Babišovi ukázali sílu občanské společnosti a on nezískal v těch senátních volbách mandát ani jediný.

Milí přátelé, já vám děkuju za vaše odhodlání, za vaši vytrvalost. Bude to ještě potřeba.

Za Milion chvilek chci říct, že se potkáme nejpozději 28. září na Staromáku, kde si 10 dní před volbami dodáme vzájemně kuráž a odhodlání, abychom o dva týdny později přivedli k volbám co nejvíc lidí a aby Andrej Babiš viděl, jak to vypadá, když se probudí občanská společnost, která vzkáže této oligarchické vládě a vládě hulváctví: My se vás nebojíme. My se nedáme. My se nedáme. My se nedáme.

Přátelé, děkuju vám, že jste dneska přišli, a pojďme se všichni společně přičinit o to, aby nejpozději v roce 2029 dopadl Andrej Babiš, stejně jako jeho velký vzor Viktor Orbán v Maďarsku. Pane Babiši, čas vašeho pádu se blíží.

Díky a vidíme se u B.

Tak se chýlíme ke konci, ale společně si ještě zazpíváme Českou národní hymnu. Prosím všechny dobrovolníky, členy týmu, hosty, aby nastoupili na pódium a mohli jsme si společně zazpívat naši hymnu.

A než všichni nastoupí, tři poslední věci:

Jedna věc je, že dnes ráno premiér Babiš obdržel do datové schránky naši výzvu k veřejné debatě. Budeme vás informovat o tom, jestli bude alespoň natolik odvážný, aby na to nějak zareagoval.

Druhá věc: jestli chcete svoje krásné a nápaditý transparenty zanechat tady České televizi, tak je obložte ten hlavní vchod. U Českého rozhlasu se vaše transparenty staly součástí historie, protože si je tam nechali v archivu. Ještě teda trošku jsme se honili, protože my jsme je přišli uklidit a kolega je vezl do kontejneru, ale pak volali z rozhlasu, že je chtějí v archivu, tak jsme zase lovili v kontejneru, aby mohly skončit v archívu. Takže prosím transparenty k hlavnímu vchodu.

A poslední věc — pozvánka na zítra k Českému rozhlasu. Zaměstnanci v rámci stávky chystají happening před Českým rozhlasem. Od 11 do 18 hodin se tam bude střídat štafeta umělců, bude tam čtení, bude tam hudba a jsme všichni zváni, abychom přišli se podívat a užít si to s nimi.

A nejdůležitější moment: pokud vám to práce dovolí, tak v 11:30 budou organizovat živý řetěz jako symbol obrany Českého rozhlasu. Takže kdo můžete, přijďte a samozřejmě v černém.

Děkuju.

Přátelé, nyní zazní česká státní hymna. Poprosím vás, pokud chcete si vytáhnout světýlko na mobilu, tak ho nyní vytáhněte, protože to světýlko my všichni budeme v příštích měsících a letech potřebovat. Zazpíváme českou státní hymnu a po ní vás ještě poprosím, abysme ještě jednou poděkovali odvážným zaměstnancům České televize a Českého rozhlasu.

Kde domov můj?

Voda húčí po lučinách, bory šumí po skalinách, v sadě skví se jara květ. Zemský ráj to na zemi — to je ta krásná země. Země česká, domov můj. Země česká, domov můj.

Děkujeme vám z celého srdce. Děkujeme vám a děkujeme i zaměstnancům České televize a Českého rozhlasu. Zůstaňte odvážní, nenechte se koupit a vytrvale bráňte média, která patří občanům.

Přátelé, ještě jednou vám moc děkujeme. Buďte ve střehu, užijte si léto, možná se uvidíme už v létě, kdo ví. A prosím, zůstaňte vytrvalí. Pokud to bude potřeba, tak se s vámi potkáme.

Díky a krásný nedělní podvečer.