Může za to... Ústavní soud a profesní role médií

[hudba] [hudba] Vítejte u pořadu Muže za to.

Víte, proč se někteří strážci ústavnosti tak neradi vracejí ke své vlastní minulosti?

Víte, že bývalý předseda Ústavního soudu Pavel Richecký v televizním rozhovoru odmítl odpovědnost za volební zákon, pro který ale sám hlasoval?

A víte, že moderátorka veřejnoprávní televize Vitovská toto tvrzení nechala bez jediné doplňující otázky?

Jak funguje systém, ve kterém politici zapomínají a novináři se neptají?

Pojďme na to.

[hudba] Dnes se opět vrátíme v čase, konkrétně do období před pěti lety. Tehdy rozhodnutí Ústavního soudu o zrušení části volebního zákona vyvolalo zásadní debaty na politické scéně. Události z té doby nám ukazují, jakým způsobem tehdejší aktéři pracovali s fakty, jakým způsobem probíhala mediální prezentace a jak se nakládalo s důvěrou veřejnosti. Podívejme se na dostupná data.

Hlavním úkolem předsedy Ústavního soudu je chránit důvěru v právo. Jenže právě kolem Pavla Richeckého vznikly vážné pochybnosti. Před více než 20 lety jako vicepremiér a senátor podpořil volební zákon, který později sám Ústavní soud z části zrušil. Když se ho na to v České televizi zeptala Světlana Vitovská, tvrdil, že nebyl jeho zpracovatelem a že ho už tehdy kritizoval. Veřejně dostupné parlamentní záznamy však ukazují něco jiného. Zachycují jeho tehdejší obhajobu zákona, nikoli kritiku. Světlana Vitovská na tento rozpor nijak neupozornila. Přestože šlo o předtočený pořad a redakce měla dostatek času si fakta ověřit. Rozhovor tak odešel do vysílání bez jediné opravy a právě podobné případy podle kritiků podkopávají důvěru veřejnosti v veřejnoprávní média.

To byl však teprve začátek. Na pozadí těchto událostí získává tehdejší analýza z cyklu aby bylo jasno jasnější obrysy. Ukázali jsme s Hanou Lipovskou, jaké procesy se odehrávají v zákulisí institucí, které by měly být pilíři společnosti. Podívejte se na přehled faktů.

V reportáži se dozvíte: za prvé, jak došlo k profesnímu selhání při vedení předtočeného rozhovoru v České televizi, kde moderátorka nekonfrontovala hosta s jeho vlastními historickými výroky. Za druhé, jaké byly personální a materiální podmínky na Ústavním soudu, jehož předseda s ročním příjmem téměř 3 miliony 600 000 Kč a zajištěnými benefity změnil po letech svůj právní názor na ústavnost volebního systému. Za třetí, jak vypadaly procesní postupy justice v praxi? Od rychlého vyřízení stížnosti pirátů v roce 2014 až po zrušení volebního zákona v roce 2021, které přišlo netradičně uprostřed nouzového stavu a po oficiálním vyhlášení voleb.

Ústavní soud zrušil část volebního zákona a vyvolal tak bouři na politické scéně. Někdo tvrdí, že si tak ústavní soudci chtějí získat politickou podporu pro své další funkční období. Jiní říkají, že si tak předseda Ústavního soudu Pavel Richecký vyřizuje účty s prezidentem Milošem Zemanem. Jak to skutečně je, zatím nevíme.

Co ale víme jistě, je, že se Pavel Richecký těší mimořádné přízni České televize, která se netají svou nechutí k prezidentu Zemanovi. A jak takové mimořádné a tedy neprofesionální zacházení vypadá? Podívejme se.

Současný předseda Ústavního soudu Pavel Richecký před více než 20 lety jako vicepremiér a senátor v parlamentu obhajoval volební zákon, který nyní zrušil a sám pro něj tehdy zvedl ruku. To jsou nezpochybnitelná fakta, která jsou veřejná a snadno dohledatelná v záznamech parlamentu. Podívejte se, jak vypadá tehdejší nezpochybnitelná zodpovědnost Pavla Richeckého a jeho souhlas s volebním zákonem v podání České televize.

>> Vy jste před lety byl ve vládě, která tenhle zákon předkládala. Nedohnalo vás tak trochu vaše vlastní dítě?

>> Tak já jsem [odkašlání] eh myslel, já jsem věděl, že mě jistě tu otázku položíte. Takže jak vidíme, předseda Ústavního soudu věděl, že mu redaktorka Veřejnoprávní televize tuto nepříjemnou otázku položí. A teď se podívejte, jak veřejnoprávní moderátorka nechala šéfa Ústavního soudu bez jakékoli reakce mluvit nepravdu a popřít jakoukoliv zodpovědnost za tehdy i jím schválený volební zákon.

Nebyl jsem předkladatelem, nebyl jsem zpracovatelem toho návrhu. To byl ministr vnitra, tuším, že Stanislav Gros to byl tehdy. Nebyl jsem ani zpravodajem v parlamentu a já to skutečně těžší a už tehdy jsem to, co jsme dneska zrušeli, kritizoval.

>> A reakce moderátorky nula.

Přitom stenoprotokol řeči Pavla Richeckého z parlamentního jednání v roce 2000 žádnou kritiku volebního zákona neobsahuje. Naopak, Richecký kritiků volebního zákona tehdy odrážel a to poukazováním na emocionalitu a nedostatek argumentů odpůrců zákona. Ostře se ohrazoval i proti tomu, že volební zákon útočí na demokracii. Doslova prohlásil: "Přecházíme na Donův volební systém, kterým se volí v celé Evropě. Předložená novela pouze posiluje většinové prvky. Doporučoval bych ctěným kolegům, aby úvahy o neústavnosti přenechali Ústavnímu soudu." Tolik Pavel Richecký v roce 2000 v parlamentu.

Takže žádná kritika, jak ho nechala tvrdit veřejnoprávní televize, ale tvrdá obhajoba a souhlas s tehdejším volebním zákonem. Proč moderátorka Vitovská nechá bez mrknutí oka předsedu Ústavního soudu balamutit diváky, když Česká televize má být objektivní, vyvážená, nestranná? To nevíme. Nevíme také, v kolika rozhovorech nechává Česká televize vybrané hosty nepravdivě odpovídat na otázky, o kterých vědí, že jim budou položeny.

Co ale víme, je, že nekonfrontovat zákonodárce a soudce s jasnými fakty, je hrubě manipulativní a neprofesionální.

Pojďme dál. Předseda Ústavního soudu Pavel Richecký, který má buďto špatnou paměť nebo vědomě lže, pobírá ročně téměř 3 miliony 600 000 Kč. K tomu má jako bonus služební byt a auto zdarma. Předsedou Ústavního soudu je od roku 2003. Za tu dobu se volební zákon projednával na Ústavním soudu několikrát.

Tak například v roce 2014, když si na volební zákon stěžovala česká pirátská strana, soudci neshledali, že by byl v rozporu s ústavou a zvládli to rychle. Rozhodli tehdy za devět měsíců. V roce 2017 přistála na Ústavním soudu současná stížnost senátorů a více než tři roky se nic moc nedělo. Až letos předseda soudu Pavel Richecký spolu s kolegy zjistili, že volební zákon je skutečně nepochybně protiústavní. Docházelo k hrubému porušení základního ústavního principu rovnosti hlasů ve volebních procesech.

Shrňme to. V roce 2000 senátor Richecký za volební zákon kope. V roce 2014 neshledává předseda Ústavního soudu Richecký na volebním zákonu nic protiústavního. Ovšem v roce 2021 už volební zákon podle něj nepochybně protiústavní je. Opravdu lze po těchto Kotrmelcích věřit tomu, že se ústavní soudci řídí ústavními zákony a rozhodují podle svého nejlepšího přesvědčení nezávisle a nestranně. Jak to slibují prezidentu republiky?

>> Jsem rád, že Ústavní soud svým rozhodnutím potvrdil svoji nezávislost. Nenechal se ovlivnit ani dopisem pana prezidenta a rozhodl tak, jak si myslí, že to je správné. A nám samozřejmě nezbývá nic jiného než to rozhodnutí respektovat.

Jakkoli je i podle nejvyšších ústavních činitelů Ústavní soud nedotknutelný, není to pravda.

Ústavní soudci mohou být trestně stíháni, a to i po dobu své funkce, pokud k tomu dá souhlas senát. Jejich rozhodnutí může rovněž přezkoumávat Evropský soud pro lidská práva, Benátská komise nebo Evropský soudní dvůr.

Je také otázka, zda nedošlo k porušení některých lhůt. A precedent na to, že správní soud může zrušit rozhodnutí soudu Ústavního, existuje.

Politici i právníci se shodují na tom, že načasování rozhodnutí Ústavního soudu ve věci volebního zákona je zvláštní a nestandardní. Volby byly vyhlášeny a mění se to v průběhu hry vlastně už.

Ano.

Zrušení volebního zákona přišlo v době, kdy byly vyhlášeny volby do poslanecké sněmovny, a navíc v době zcela mimořádného nouzového stavu.

Co myslíte? Budou všichni jen kritizovat a lomit rukama, nebo se najde někdo, kdo se zeptá státního zastupitelství, zda ústavní soudci nezneužili pravomoci veřejného činitele? Zeptá se někdo Nejvyššího správního soudu, zda byly dodrženy veškeré zákonné lhůty? A vzpomenou si senátoři na to, že oni jsou ti, kdo mohou soudce Ústavního soudu k případnému trestnímu stíhání vydat.

Uvidíme.

Začali jsme tím, že předseda Ústavního soudu má v České televizi nadstandardní zacházení, a končíme tím, že ani veřejnoprávní televize, ani Ústavní soud nejsou nedotknutelní. Jakkoli se to může zdát staromódní, zdrojem moci Ústavního soudu i zdrojem existence veřejnoprávní televize je podle naší ústavy lid České republiky. Pokud jsme skutečně svobodní, neměli bychom na to zapomínat.

Veřejné instituce a média veřejné služby se rády prezentují jako záruka objektivity a vysokých profesních standardů. Praxe však často vypadá úplně jinak. Místo důsledného ověřování faktů vidíme opomíjení souvislostí. Místo oprav zjevných omylů často mlčení. A právě tehdy vzniká zásadní otázka.

Platí stejná pravidla pro všechny nebo jen pro některé? Na tuto otázku se v hlavním mediálním proudu odpovídá překvapivě zřídka.

Dnes v červnu 2026 sice od tehdejších událostí kolem volebního zákona uplynulo pět let, ale principy fungování některých struktur zůstávají podobné.

Pavla Richeckého v čele Ústavního soudu vystřídal Josef Baxa, který se v minulosti veřejně účastnil akcí spolku Milion chvilek. Změnil se také profesní život Světlany Vitovské. Po odchodu z České televize přešla do internetové redakce aktuálně.cz a následně zakotvila v Českém rozhlase. Její profesní a osobní zázemí doplňuje partnerský vztah s Petrem Kolářem, který působí jako klíčový poradce prezidenta republiky Petra Pavla.

Ztráta důvěry v instituce a v nezávislá média totiž často pramení z momentů, kdy klíčoví moderátoři vymění kritické řemeslo za přikyvování mocným a kdy se novinářský aktivismus začne otevřeně prolínat s politickým zákulisím.

Zatímco politici mluví o právním státu, nezávislosti justice a kvalitní žurnalistice, občané platí účet. Platí soudy, platí veřejnoprávní média, platí celý systém. Jenže kdo kontroluje ty, kteří mají kontrolovat ostatní? Kdo nese odpovědnost, když veřejně zazní nepravda? A kdo rozhoduje o tom, které informace budou prověřeny a které se jednoduše přejdou mlčením?

Právě proto vznikl berox.cz. Místo, kde najdete informace, souvislosti a názory, které jinde často neuslyšíte, na jednom místě zdarma, bez reklam a bez algoritmů. Berox.cz — to je mainstreamový detox.

A pokud vás zajímají události dneška v širších souvislostech, nenechte si ujít ani dnešní vydání pořadu Jsme ve válce. Už ve 20:00 přivítá Kateřina Dostálová, analytika Jana Šnajdra a společně rozeberou aktuální domácí i zahraniční témata.

Na shledanou.