Na ☕️ s Vojtěchem 20. 06. 2026 www.doktorvajicko.cz

Krásné sobotní a velmi horké odpoledne.

Vážení přátelé, vážení chcemíři, výraznými Slované Vlastenci.

Já vás všechny moc vítám u vašeho oblíbeného pořadu Na kávě s Vojtěchem.

Přátelé, pevně věřím, že máte čas si udělat dobrou kávu a že se společně zamyslíme na tématy, která vás zajímají, která vás trápí, o která si píšete, denní dění a tak dále.

Dobrou chuť, přátelé.

Dnešní téma bude velmi speciální, netypické pro Kávu s Vojtěchem.

Měl jsem původně připravené úplně jiné téma. Dokonce už jsem ho měl přetočené, ale tohle je daleko důležitější zpráva, která mě bohužel včera během dne zastihla, protože zemřel můj velmi dobrý známý, nebojím se říci přítel z mládí, pan profesor Pavel Kindlman. Doktor věd.

Spoustě z vás to absolutně nic neřekne a to je veliká škoda. To znamená v archivu doktora Vajíčka připravím o něm povídání.

Já jsem o něm občas mluvil v některých vysíláních, když jsme se bavili o určitých souvislostech, které jsou v přírodě, protože to byl člověk, od kterého jsem čerpal spousty vědomostí a byl to velmi svérázný člověk.

Mnozí z vás, kteří jste studovali přírodovědeckou fakultu, tak jste se s ním určitě setkali.

Mrzí mě, že jeho vysílání na YouTube mají desítky, maximálně vyšší stovky sledovanosti, protože to byla osobnost světového formátu. To je prostě holý fakt.

A i když jsme se s Pavlem neshodli v politice vůbec v ničem prakticky a si vzpomínám, jak jsme se třeba hádali o Klausovi a podobně, tak je to člověk, který si rozhodně zaslouží úctu a abychom si něco řekli.

Takže v nedožitých 72 letech odešel.

Já se velice dobře znám s jeho dcerou, s kterou jsem žil nějaký čas, a pro pana profesora jsem pracoval pro Pavla v roce 1999 až zhruba 2002, 2003, potom ještě na střídačku na jeho farmě Gita.

Takže dneska, přátelé, to nebude geopolitika, nebudou to tanky, nebudou to prezidenti, nebudou to sankce ani válka.

Dneska si připomeneme člověka, kterého jsem měl tu čest znát osobně, profesora Pavla Kindlmana.

A když člověk odejde, teprve tehdy si často uvědomíme, jak velkou stopu za sebou zanechal.

Pavel Kindlman nebyl typ člověka, který by se tlačil před kamery. Nebyl mediální celebritou. Nebyl to člověk, který by každý den rozdával rozhovory. Nebyl to influencer.

A možná právě proto byl tak výjimečný, protože celý život dělal to, co považoval za správné, ne to, co bylo populární.

Dnes žijeme ve světě, kde se sláva měří počtem sledujících, počtem kliknutí, lajků, počtem zhlédnutí.

Ale existují lidé, kteří budují hodnoty desítky let.

Zrovna Pavel byl jeden z nejmladších jmenovaných profesorů. V té době byl nejmladším jmenovaným profesorem, protože když jsem u něj začal, tak on byl ještě docent a několik měsíců poté byl jmenován profesorem poměrně v relativně mladém věku.

Tito lidé se do statistik většinou nevejdou. Není první ani poslední takových profesorů.

Československo a Česká republika měla spousty světových vědců. Pavel byl světový vědec a právě takovým člověkem byl Pavel Kindlman.

Měl mimořádně široký záběr. Byl to vědec, byl to uznávaný pedagog, autor knih v angličtině vydávaných po celém světě, hostující profesor na Sorboně, to samo o sobě už hovoří za vše.

Výrazný autor, myslitel, člověk, který dokázal spojovat obory.

A to je dnes mimořádně vzácné.

On totiž byl vynikajícím matematikem. Mimochodem, protože většina lidí se specializuje na úzký výsek reality. On dokázal vidět souvislosti.

Často velmi tvrdý, nesmlouvavý, kritik a musím říci, že si vždycky vzpomínám, jak jsme se třeba hádali o některých záležitostech a teď mi to přijde úplně malicherné.

A právě souvislosti jsou dnes to, co nám často chybí.

Máme informace, máme internet, Google, máme AI, umělou inteligenci, máme tisíce, statisíce, miliony dat, ale nerozumíme souvislostí a kritickému myšlení. Velmi často tady o tom hovořím.

A bez souvislostí nejsou informace k ničemu. Sebevětší příliv informací, pokud neumíme dát do souvislosti, tak je to opravdu na nic.

To byl jeden z hlavních důvodů, proč jsem si Pavla vážil. Dokázal přemýšlet v širším kontextu, dokázal diskutovat, dokázal argumentovat a především dokázal naslouchat.

To je vlastnost, která se dnes zcela vytrácí.

Kolik lidí dneska poslouchá? Opravdu poslouchá. Nečeká jen na svou příležitost promluvit. Nečeká jen na svou repliku.

Pavel patřil ke generaci lidí, kteří uměli vést dialog. Ne monolog, dialog.

A to je obrovský rozdíl, protože těch monologů dneska máme spousty.

To mě vzpomnělo na Karla Kryla, který vydal takové album, jestli si vzpomínáte, Monology.

Vzpomínám si na jednu věc. Skutečně vzdělané lidé většinou nemají potřebu dávat svou vzdělanost na odiv. Čím více člověk ví, tím více si uvědomuje, kolik toho ještě neví.

To je věc, kterou to říkám velice často.

A Pavel byl přesně ten typ člověka. Skromný, přemýšlivý, klidný, věcný, ale na druhou stranu se uměl velmi rozčílit, když věděl, že má pravdu a lidé okolo nějuměli.

Snažil se to vždycky vysvětlovat.

Možná právě proto na mě vždy působil tak autenticky.

Nemusel nikdy nikomu dokazovat, kdo je. Nikdy jsem ho nezažil, že by říkal: "Já jsem profesor Kindlman, já jsem támhle psal knihy s největšími vědci světa," a tak dále.

Nemusel nosit žádnou masku, nemusel hrát divadlo.

Dneska mnozí, kteří si hrají na vědce a myslí si, jak jsou strašně chytří, tak si všimněte, jaké hrají divadlo.

Byl sám sebou a to je v dnešní době vzácnější než titul, honosný titul profesora.

Když člověk odejde, často slyšíme fráze: "Byl nenahraditelný, byl výjimečný, byl skvělý."

Jenže většinou jsou to jenom fráze.

Tentokrát ne, protože skutečně existují lidé, které nahradit nelze nebo se nahrazují velmi stěží.

Nového profesora si klidně vychováme, to asi problém není.

Nového vědce můžeme najít. Bez ohledu na to, že Pavel za sebou nechal nesčetně doktorantů.

Nového vedoucího můžete jmenovat, ale nového Pavla Kindlmana těžko vytvoříte.

To je jedinečná kombinace zkušeností, charakteru, vědomostí a lidskosti.

A právě ta odešla.

Největší dědictví vědců nejsou knihy, nejsou články, nejsou citace, nejsou tabulky.

To všechno časem zapadne.

Největší dědictví jsou lidé, které ovlivnili. Studenti, kolegové, přátelé, rodina.

Ti nesou a budou nést jeho odkaz dál.

No a na tomhle poli si myslím, že Pavel velmi uspěl, protože za sebou nezanechal jen publikace, zanechal za sebou lidi.

Lidi, kteří na něj budou vzpomínat. Lidi, kteří od něj něco převzali. Lidi, kterým pomohl. Lidi, kterým změnil život.

Často se říká, že člověk umírá dvakrát. Poprvé, když odejde, a podruhé, když na něj lidé zapomenou.

A já si myslím, že na Pavla Kindlmana se bude vzpomínat ještě hodně dlouho.

Nejen kvůli tomu, co napsal, ale kvůli tomu, jaký byl.

Byl to opravdu velmi svérázný člověk.

Pro spoustu lidí mohl působit jako protivný, nepřístupný.

Možná právě to je největší ocenění, jakého může člověk dosáhnout.

Ne počet titulů před jménem a za jménem, ne počet funkcí, ne počet ocenění, ale okamžik, kdy si někdo po letech řekne: byl to dobrý člověk.

Takže dnes, přátelé, odhoďme na chvíli politiku. My jsme si s Pavlem v politice vůbec nerozuměli ani trošku. Odložme na chvíli všechny spory a připijme si kávou na člověka, který za sebou zanechal stopu. Ne hlučnou, ne okázalou, ale hlubokou. A takové stopy bývají ty nejtrvalejší.

S tím, že já nikdy nezapomenu na to, že jsem u něj začal brigádničit, když mi bylo čtrnáct nebo patnáct let, v roce devadesát osm... A my tenkrát jsme tam vyklízeli stáj a připravovali jsme stáje, a všude tam byla koňská... Já to řeknu na rovinu, jak to je. A já jsem to tam nezvládl. Říkám: „Ty vole, to je smrad, to je hrozný." Ještě s kamarádem jsme tam byli, a Pavel mi říká: „Hele, Vojtěchu, koňský nesmrdí."

To si pamatuji. Vzpomínám si, když byla nějaká kobyla nemocná nebo něco, tak on si nikdy nepotrpěl na to, aby nosil obleky. Já jsem ho v obleku viděl všeho všudy dvakrát, třikrát, a to bylo při nějaké příležitosti. Takže nosil takové staré hadry na sobě a válel se tam s nima, s těma koňma, a spal s nima. Když něco tomu koni bylo, tak on spal v té stáji.

Jo, takže velmi zajímavý člověk.

Takže tak, přátelé, pokud jste ho znali, učil vás například, nebo jste se s ním setkali, napište mi do komentářů. A já vám všem přeji, ať máte krásný zbytek dne, ať se vám daří a brzy zase na viděnou.