Oskar Krejčí | Xaver s hostem

Krásný dobrý večer, přátelé.

Je tady neděle 21:00 a stream s hostem.

A já mám velkou radost, protože je tady s námi pan profesor Oskar Krejčí.

Ahoj Oskare.

>> Ahoj.

Snad dneska neuděláme ostudu.

>> Jako to vůbec není možné.

Ani my budeme s Oskarem dnes.

No, já to řeknu až za chvilku, ne?

Ale na úvod víš, že má dneska Donald Trump 80 let.

>> To ví celý svět.

Taky si dal záležet, aby to celý svět věděl.

Na tom je krásné na těch oslavách.

My jsme před chvilkou o tom mluvili. U politiků se často objevuje to, čemu se někdy říká grandiózní ego.

A to, co předvádí Trump, to je myslím projev takové sebestřednosti, že i lidé, kteří jsou otužilí a v politice něco věděli, zůstávají často z času překvapeni.

Co všechno je v politice možné?

Na to se chci dneska taky ptát, na Donalda Trumpa, ale na úvod chci ještě říct, Oskare, že chci poslat jedno přání.

Nejenom pan Trump, ale taky paní Mirka z Brna má dnes narozeniny — sice méně než Donald Trump — ale paní Mirko, my vám přejeme všechno nejlepšího, hodně zdraví. Když jsou ty narozeniny a s panem impresáriem jsme to dneska řešili po telefonu, tak doufáme, že oslavíte, tak to zdravíme do Brna.

No a teď pojďme do té Ameriky.

Hele, nevymknul si on sám sobě ten Trump trošku? My mu do hlavy nevidíme.

Nevíme, co je strategie, nevíme, co je taktika a nevíme, co je skutečný chaos.

To, co vidíme na první pohled, je samozřejmě chaotické jednání.

Třeba to jednání vůči Iránu — tam je tolik tahů, které jsou nepředvídatelné dopředu. Když ti jeden den oznámí, že dohody jsou na spadnutí. To bylo to první jednání, pardon, to je to jednání po prvním útoku na Irán, a den na to ten druhý útok začne.

Tak to je řekněme historicky nebývala diskreditace diplomacie.

S tím nikdo nemohl počítat.

A takových tahů on dělá mraky. A to, jak dokáže přeskakovat z tématu na téma. Eh, to, jak dokáže převrátit reálný obraz v mediální obraz. To jsou kouzla hodná opravdu mistra. Ovšem za zábavné show — eh, ty lidi umírají. To není sranda, když se někdo rozhodne z hodiny na hodinu, že budeme bombardovat Irán.

>> No, ale ty si opravdu, Oskare, myslíš, že je teoreticky možné, že to, co předvádí Donald Trump v poslední době, že to může být do jisté míry taktika?

>> Může, samozřejmě to může.

Tak nezapomeň, že ten, kdo vstupuje do politiky, prošel nějakou socializací.

Když se podíváš na politickou psychologii, tak většina těch výzkumníků hledá začátky té politické socializace v první politické zkušenosti.

A u Trumpa je ta první politická zkušenost spojená s jeho vlastním podnikáním jako developera.

A to je velice tvrdá hra, kde podrazit konkurenta, to je projev řekněme racionálního chování.

A poté, když padlo rozhodnutí, kdo ten barák bude stavět, tak si podáme ruce a jedeme dál.

A na jiném projektu si můžeme dohodnout způsob, jakým on dokáže jeden den někomu až řekněme vulgárně vynadat a druhej den se s ním kamarádit.

To je návyk, který evidentně pochází z toho podnikatelského prostředí.

A když se podíváš na ty knihy, které psal — tehdy, ještě než vstoupil, hlavně mezi prvním a druhým pokusem o vstup do Bílého domu — tak vidíš, že tam říká, že třeba i v zahraniční politice je třeba se opírat o lidi, kteří mají zkušenosti z velkého podnikání.

To znamená, tady máš jasnou předpověď toho, jakým způsobem on bude vyjednávat s Ruskem, s Kyjevem, s Iránem — že tam skutečně posílá úspěšné podnikatele, nikoliv jak tradiční diplomaty.

>> Z toho, co říkáš, je vlastně jasné, že on je velmi předvídatelný člověk.

>> Hmm.

Je předvídatelný řekněme způsobem chování, ale není předvídatelný z hlediska prudké reakce na nějaký impuls.

Ty jeho reakce jsou překvapivé.

To se nedá předvídat, jak on zareaguje.

On ti dokáže prohru prohlásit za vítězství, nebo na poloví­tězství odpovědět tvrdou akcí.

Ale to jsou všichni politici, co svět světem stojí.

>> No, u něj je to výraznější.

A existuje tedy nějaký, některý konkrétní politik z historie, který se postavil před lidi a řekl: „Tak, přátelé, já jsem prohrál."?

>> Když prohraje, tak to může říct.

Ale jinak, když už se bavíme o politické psychologii — političtí psychologové radí: nikdy nepřiznávejte chybu. Když chceš uspět v politice. Tohle je něco jiného — normální, když se bavíme o kolektivní práci, tam se ta chyba dá přiznat. Ale politika, kde probíhá obrovská tvrdá soutěž o moc v té pyramidě — samozřejmě ty tlaky na vrcholu jsou největší — tak tam, když přiznáš chybu, ty tvoji konkurenti ji řádně využijou.

Proto to není o morálce, to je o politické taktice.

>> Já bych asi řekl, že jsem prohrál.

No a tím bys tu potvrdil tu prohru.

Jestli chceš v politice zůstat a odstartovat nové kolo, takže jsou i politici, kteří dokázali přiznat chybu a pokračovali dál.

>> Teď řeknu — nevím proč mě to napadlo — ale Stalin se omlouvá na recepci, na konci války.

To je ta slavná recepce vítězů.

On přijímá ty generály a maršály a připíjí na ruský národ a mluví o tom, jaké chyby nadělali na začátku, že jo.

No, ten zase držel otěže natolik pevně v rukou, že si to mohl dovolit.

>> Jo.

>> Hm.

>> A to jsem vůbec — tohle mě trošku jako minulo, vlastně konec Stalina.

Krom toho slavného dokumentu — nevím, jestli jsi viděl.

>> Nevím, co myslíš.

No, existuje nějaký dokument.

Snad je to i na YouTube nebo na některém historickém kanále, kde popisují a ukazují, co se dělo v Rusku, když skončil, respektive když zemřel Stalin.

>> Jo, takhle — ty babičky na těch vesnicích, co stály na návsi, plakaly.

>> No to já znám tyto věci.

To je ale zase...

>> A celej den z rozhlasu obecního vyhrávala smuteční hudba.

>> No, bobřečeli ty lidi, protože jednak k tomu byli vedeni dobrovolně i nedobrovolně. Jednak pod jeho vedením zvítězili ve světové válce. A pak je tu věc, kterou dneska máme tendenci přehlížet: samozřejmě diktátor, procesy a všechny tyto věci — ale za 13 let ze země, která byla rolnická, udělal industrializovanou zemi, která měla konstrukční kanceláře na letadla, na tanky, na traktory, na všechno — za 13, 15 let.

To jako v dějinách nikdo nedokázal.

Snad trošku Číňani, ale když se podíváš na to Rusko zdevastované po první světové válce a po občanské válce, tak to je krásný příklad. Jak dlouho ti to trvá do začátku světové války? Do 41. roku?

To on to fakt dokázal za těch přibližně 15 let.

Samozřejmě metodami, která a které jsme rádi, že jsme u toho nebyli. Ale kdyby to neudělal, kde bysme byli my?

Prohrál by Rusko? Nebo Sovětský svaz by prohrál světovou válku — přesně řečeno, válku s Hitlerem? A Slované ve střední Evropě by skončili.

>> Ne.

>> Nesouhlasím.

>> No, proč?

>> No, protože v té době to ještě nehrálo žádnou roli.

>> Co?

>> No, vyspělost — uvozovkách — vyspělost Ruska, není to tak?

Prostě Hitler se zabil sám.

>> V jakém slova se sem?

>> No tak tu válku prohrál především Hitler, ne?

Takhle je tam spousta strategických chyb.

Tom to jsou ty, který se který zesypali tu válku, že ve chvíli, kdy už bylo osvobození, vůbec nezpochybňuju, že bylo.

Jo, tak ta německá armáda už de facto neexistovala.

Takhle, když se podíváš na 41. rok, začátek velké vlastenecké války, tak často se říká, že Hitler opakoval Napoleonovy chyby.

To není pravda, protože Napoleon tlačí před sebou Kutuzova, že jo.

A Kutuzov, když on, když napln obsadí mozku, Kutuzov nedaleko Moskvy má shromáždiště a buduje dál armádu.

Ano.

To znamená, jemu se, pardon, Napoleonovi nepodařilo tu ruskou armádu zničit.

Navíc je tam podivná chyba.

Proč šel na Moskvu, když car seděl v Petrohradě?

Ale to nechme teď stranou.

>> A proč to nikdo neví?

Já to nechápu, prostě.

To, a proč je slavná bitva u Borodina?

>> No, protože tam prohrál i neprohrál.

Kutuzov ustoupí, pustí Moskvu a zachová armádu.

Zachová armádu.

O tom jde to zachování armády Kutuzovem.

A když se podíváš na Hitlera, tak Hitler tu rudou armádu v podstatě zničil.

Když se podíváš na ty první měsíce, ty klíny tankové a letecké bombardování obkličují rudo jednotky rudé armády a v podstatě milion a něco těch vojáků dílem zabijí, dílem vezmou do zajetí.

Ta rudá armáda přestává existovat a to je okamžik, kdy Hitler měl pocit, že válku vyhrál.

Problém je v tom, že se Stalinovi a té jeho partě podařilo postavit tu rudou armádu v podstatě znova, že v době, kdy ona je zničena v ta v první linii, tak mezitím už staví rezervní armádu a novou a vyzbrojí jí.

To nemůžeš podcenit.

Ty tanky a letadla jsou klíčové pro průlomové operace, které dávají druhé světové válce dynamiku, kterou třeba dneska na ukrajinské frontě nezaznamenáš.

>> Nebudeš mi říkat, že německá armáda v okamžiku, kdy postupuje už Rudá armáda a osvobozuje postupně jednotlivé území, že byla ve formě.

>> No to už ne.

To bylo jako naostro.

>> No, ale o tom se nepřu.

Mně jde o to, a tím jsme začali, že tady máš v podstatě 15 let na to, aby si z té rolnické zaostaté země udělal průmyslovou sílu.

>> A jak to udělal?

No, postavil ty fabriky.

Ty fabriky postavil samozřejmě za použití násilí, za použití, když ji, já nevím, chtěl těžit někde za polárním kruhem suroviny, tak tam nikdo ti dobrovolně nepůjde.

Tak se stavěly gulagy.

Tam chodili i ty vězňové, tam byli za trest.

To byla šílená.

Ale kdybys to neudělal, tak tu armádu nepostavíš.

Proč se ta slavná Solženicynova knížka jmenuje...

>> Ostrovy gulagu?

>> Ne, to se jmenuje Souostrovím gulagu.

>> Souostrovím gulagu.

No, gulaky se říkalo těm táborům, táborům vězeňským, vzdy vězeňský.

>> Gulág je slovíčko ruské jako vězení.

Jo.

>> Ano.

No, jo.

Vidíš, já jsem trochu žil v tom, jestli náhodou to není jméno nějakého města.

Ne, ne, ne.

Pokud vím.

Jo, ale to taky nevím všechno samozřejmě, ale mně jde o to, že ta industrializace proběhla a z toho zaostalého rozvratu měl najednou velmoc, a pak po válce, zubožena válkou, dokáže nejen obnovit tu industrializovanou strukturu, ale já nevím, postavit jaderný reaktor, ledoborec jaderný a samozřejmě bouchnout i jadernou bombu a poslat kosmonauty do vesmíru.

>> Mimochodem s jadernýma hlavicema, to už jsme kdysi na XTV jsme to rozdiskutovali.

Já vím, že to je do jisté míry tvoje téma, o kterém víš víc než ostatní.

My máme k dispozici graf.

>> Máme, máme, který jsme z tvé flešky získali.

Pepa nám ho ukáže.

>> Je tam graf a tabulka.

graf a tabulka.

Tak nám jde prvně o obojí.

Je to dobré.

Začít můžeme čímkoliv.

Jo, ta tabulka je svým způsobem přehlednější.

Jo, ale tak počkej, jestli se nám tam zobrazí.

>> Pepo, jak to vypadá?

>> Pepa s námi nemluví.

>> S námi nemluví.

>> No to jsme dopadli.

Něco jsme mu řekli, co se mu nelíbilo.

>> Něco jsme řekli, co se mu nelíbilo.

Možná nesouhlasí.

>> Pepo.

My se omlouváme.

>> Tak Pepo, graf.

Už je tady, už je tady graf i tabulka.

Tak jasně.

Tohle je přehled, který zpracovali západní instituce o aktuálním stavu jaderných arzenálů ve světě.

Když se podíváme na tu tabulku, vrátíme se k tomu grafu za chviličku.

Na tu tabulku, tak vidíme, že ve světě máme přibližně 12 000 jaderných náloží.

To je ten poslední sloupec úplně dole.

A když se podíváš na nahoru do toho sloupce, tak vidíš absolutní převahu Spojených států a Ruska nad ostatními zeměmi.

Proč to říkám?

Teď Britové a Francouzi přišli s iniciativami, Američané se stahují z Evropy, tak my se o vás postaráme, postavíme vám svůj vlastní jaderný deštník.

Ať kombinuješ Francii a Británii se víc, nikdy nedostaneš se na pořádný zlomek toho, co má Rusko.

Víš, to je to postavení Spojených států a Ruska, je zcela výjimečné.

Někdy se říká, že do té trojky strategické patří i Čína.

No, říká se to proto, že ona přece jenom vyskočila z toho základního profilu, třeba který mají Francouzi a Britové, a ten její arsenál narůstá.

Když se podíváš na americkou odbornou literaturu, tak zjistíš, že dokonce ty materiály, který připravuje Pentagon pro Kongres, že tam je psáno, že chtějí mít Číňany do 30. let, nebo do roku 30, přesně řečeno, 1000 jaderných náloží.

Za loňský rok jich přibylo 20.

To znamená, není to reálné při tomhlenctom postupu.

My tu máme dvě skupiny jaderných mocností.

Ta první skupina to jsou Spojené státy, Rusko a částečně Čína.

To jsou země, který jsou schopni se svým arsenálem zničit život na zemi.

Ano.

To znamená, že říká se tam overkill, v angličtině, několikanásobně by si vyhladil lidstvo.

Ale nejen to.

Tá kapacita je tak velká, že když jsou najednou napadeni Rusko nebo Čína s tím druhým, tak si zachovávají, nebo Spojené státy, tak si zachovávají vždycky dostatek strategických zbraní, které toho útočníka zničí stejným způsobem.

Tomu se říká vzájemné zaručené zničení, schopnost druhého úderu.

Takže ty tu máš jaderný jaderný pád.

Schopnost druhého úderu.

To zní tak vojensky.

>> Šíleně.

Šíleně.

To je šíleně.

No, jo, to je absolutně šílený.

To jako znova se podívej na ty poslední čísla těch 5 000 na jedné straně a 5 400 na druhé straně.

Existují analýzy a mimochodem dělali je stejní lidé, kteří zpracovali tuhle tabulku i ten graf.

Existují analýzy, které říkají, aby si poslal Rusko nebo Spojené státy do druhé úrovně civilizace, aby si zničil současnou úroveň jejich průmyslu, kultury, energetiky a tak dále.

Potřebuješ 100 jaderných zásahů.

100 zásahů.

>> Zásahů, jo.

To znamená, tyhle zásoby jsou nadměrné, jo, je to předražený, zbytečný, ale ani jedna strana se nechce toho zbavit.

Když se podíváš na ten předposlední sloupec, tak tam vidíš vyřazené nálože.

Jo.

>> Uložené a vyřazené.

>> Jak je v tom rozdíl?

Takhle ty uložené nálože, to jsou nálože, které nejsou v pohotovosti, nejsou instalovány třeba na rakety, jsou ve skladu a aby je tak říkajíc oživil a udělal z nich útočné zbraně, buď musíš doplnit nějaké komponenty a nebo je namontovat na tu raketu.

A ty vyřazené nálože, kterých je mraky ve srovnání s tím, čemu disponuje, já nevím, Británie nebo Francie.

Tak ty vyřazené nálože, to jsou nálože, které jsou ve skladu vyřazeny už z počítání armádních arsenálů, ale zároveň nejsou demontovány, takže ty je budeš, tak je zase oživíš.

Takže když se podíváš na ten graf, tak tam vidíš trošinku jiný údaj. Vidíš ty ty červené sloupce dole. Tomu se říká strategické zbraně.

A ty strategické zbraně, to jsou ty, to je ta slavná triáda. To znamená jaderné zbraně na mezikonfinentálních balistických raketách, jaderné zbraně na ponorkách a jaderné zbraně ve strategických bombardérech.

Ano, to jsou ty zbraně, které jsou schopny řešit ty konečné cíle války. To znamená zničit Moskvu, zničit Washington, zničit Peking.

To znamená, když se vzpomeneme zpátky na tu druhou světovou válku, tak aby se dostala do Berlína, musíš udělat spoustu a spoustu napřed obranných operací a potom průlomů, obkličování a tak dále, než se za několik let dostaneš do Berlína.

Já nevím, pokud nemáš pátou kolonu, ale když mluvíme teď o reálném boji.

>> No počkej, bitva o Madrid byla reálná, ne?

>> No jasně, ale to je bitva o jedno město. Ta válka trvala déle.

>> Jo.

>> Tak když se podíváš na ty strategické zbraně, tak ty jsou schopni ten cíl zasáhnout třeba ze Sibiře do Washingtonu za 30 minut.

>> Jo, to se dostáváme do úplně jiných kategorií.

A když si, já nevím, vezmeš rakety středního doletu umístěné v západní Evropě, tak na Moskvu nebo na Ukrajinu se dostaneš za méně.

>> Jo.

A když máš takhle, když se podíváš na to modré v Česku, to jsou ty nestrategické zbraně.

Ono se mluví o taktických zbraních, ale definice jaderné taktické zbraně je složitá.

Když se podíváš na to, čemu se říká taktické jaderné zbraně, tak to jsou v podstatě ty, které nejsou zařazeny do úmluv mezi Sovětským svazem potažmo Ruskem a Spojenými státy do těch velkých smluv START a Nový START a tak dále, které se týkají strategických zbraní.

Ty, cos tam nezařadil, tím se říká taktické.

Ale vtip je v tom, takový smutný vtip je v tom, že ty máš třeba bombu, kterou osadíš letadlo duálního užití. To znamená letadlo, které ti může nést konvenční nálož a nebo jadernou bombu.

>> Ano.

>> A takovým letadlem je i F35, kterou my teďka kupujeme.

>> Ano.

To neznamená, že k němu dostaneme jaderné zbraně, ale když tady vytvoříš infrastrukturu k tomu, aby tady mohly ty letadla s tím duálním užitím fungovat, tak zároveň vytváříš infrastrukturu, že tady můžou fungovat letadla, která jsou vybavená těmi jadernými zbraněmi.

A takových jaderných bomb, nebo přesně řečeno termojaderných bomb, mají Spojené státy v západní Evropě a v Turecku dohromady 100 až 120.

>> Ano.

>> To znamená, a ta jedna bomba může mít až řekněme 340 kiloton, to znamená 20násobek toho, co zničilo Hirošimu.

>> Dobře, ale k čemu ta infrastruktura, která bude v Česku, kvůli těm stíhačkám, bude dobrá, když ty nálože tady nebudou?

>> No, když poletíš z Německa a budeš chtít mezi přistání, když budeš chtít posunout letadla, aby ti je někdo při nenadálém úderu nezničil, tak se kam to posuneš?

Na to místo, kde máš připravenou infrastrukturu.

>> A také Rusové okamžitě změnili svou jadernou strategii, když naše vláda přijala tu smlouvu a parlament schválil smlouvu o vzájemné obraně se Spojenými státy, ve které je vymezeno 11 lokalit v Česku, které jsou dány k užívání americké armádě.

A v ten moment Rusové mění strategii, nejenom kvůli nám, a říkají, že cílem jaderných zbraní můžou být i ty země, které sice nevlastní jaderné zbraně, ale poskytují své území k využití jaderným mocnostem, které útočí na Rusko.

>> Jo, taky to jako je taková pitomost, co udělal parlament a česká vláda, úplně zbytečně jenom proto, aby se zalíbili Američanům.

Dneska se mluví o tom, že Američani se budou stahovat z Evropy, ale zatím se mluví jenom o konvenčních silách.

Nikdy nezaznělo, naopak, občas se objeví, že by mohly jaderné zbraně americké být v Polsku nebo v Pobaltí a tak dále.

To znamená, že by se snížil ten stav z těch 100 až 120 termojaderných bomb, které tu mají Američani. To jsem nezaslyšel ani jednou.

A zpátky se říká se jim taktické zbraně, ale ty vidíš, že když si vezmeš to letadlo F35, k tomu ty dálkověřízené bomby, které ti klouzají na desítky, stovky kilometrů, tak vidíš, že to má charakteristiku strategické zbraně, protože tím trefíš mozek.

A když už se trefíš s termojadernou zbraní, která má řekněme 340 kiloton, tak z té Moskvy nic pořádně nezbyde.

>> Mm.

>> To znamená, má ta bomba strategickou funkci.

Někdy se říká substrategická, jo, nebo nestrategická, ale taktický to není. To je strategická zbraň.

>> Prosím tě, Oskar, teď asi střihnu do něčeho úplně jinak, ale co je to, prosím tě, ta plochá dráha letu? Když to slyším, víš to?

>> Ano. To takhle, když si vezmeš balistickou raketu, tak ta jde obloukem. A když si vezmeš střely s plochou dráhou letu, tak ty nepokužívají povětšinou raketový motor, ale klasický motor letecký nebo něco jako letecký motor a jsou schopny kopírovat terén.

To znamená nejdou tím obloukem, který je vypočítatelný. To znamená obrana je proti tomu relativně snadná, ale kopírují terén takzvaně plochou dráhou letu.

>> Letí V-1.

>> V-1, to je letecký motor.

>> FAU-2, raketový motor.

>> Takže nebezpečnější.

>> Obojí je nebezpečné. Na západě, pokud vím, nejsou střely s plochou dráhou letu nadvukovou rychlostí. Sověti i Číňané mají nadvukovou rychlost. Dokonce hyper je pětinásobek machu.

>> Ty já minimálně pětinásobek.

>> Říkáš, že relativně jako nebezpečnější ještě.

>> No, obojí je strašně nebezpečné. A ta střela s plochou dráhou letu povětšeně má malou rychlost, to znamená ty ji můžeš jako letadlo sestřelit.

>> No.

>> Když si vezmeš, já nevím, ty nejmodernější ruské rakety, a Sarmat, nebo hodně se mluví o Rešniku, tak ty si tu raketu musíš představit jako jednu raketu, která má hlavici, ve které může být řekněme 10 speciálních hlavic, které mají sami vlastní raketové navádění na speciální cíl.

To znamená, ta raketa se ti jakoby rozprskne a teď ti proráží tu obranu na několika místech.

Ten Sarmat při té kapacitě, které má, je schopný ničit, já nevím, Londýn, Paříž i Berlín najednou.

>> Jo, to jsou strašné zbraně.

>> Jo.

A to tenhleten systém, když se podíváš na orešníka, tak ten by měl mít v té hlavici používají konvenční, ale můžeš tam mít několik jaderných náloží, které ti nejen letí – každej trochu jinam – ale letí hypersonickou rychlostí.

To znamená v podstatě je nemůžeš zastavit. Žádnou obranou, která je v této době známa, hypersonické střely nezastaví.

>> Vzpomeneš si, když jsme se tady shodli na tom, že jaderná válka nikdy nebude?

No, rozhodli jsme se, ale těch předpokladů, aby nebyla, je bohužel příliš mnoho.

Jo, to je takhle. Když já aby nebyla, je bohužel příliš mnoho – eh, předpokladu, aby aby nebyla.

>> Je příliš mnoho předpokladů, takže to riziko je vysoké. Počkej.

Takže aby byla, je příliš mnoho předpokladů.

>> No, aby nebyla. Pro obojí.

Pro obojí. Takhle řekněme si to.

>> Já bych, abych pochopil tvá moudrá slova.

Tak řekni.

Musíš jako s dítětem se mnou, jo?

Obí platí, jo, protože ta pravděpodobnost bohužel jakoby se zvyšovala.

První, co je problém, je, že máme hrozně nekvalitní politické elity, která se těmhletěm otázkám nevěnují. To znamená nevnímají to riziko, že se z konvenční války dá vyeskalovat do jaderné války.

>> Promiň, já jsem tě nepozval dneska proto, abych tě chytal za slovo. Co je termín máme?

Já bych k tomu chtěl mít jasno. Máme my tady nebo máme my jako Evropa, máme jako svět? Mám na mysli hlavně zábecně západ, myslím.

Eh, myslím, že Američani jsou v tomhle přece jenom lepší, proto mají ty čísla, že jo. Já nevím, Kalasová asi ty čísla v životě nevěděla, že jo. O kterých se tady dneska bavíme, protože s tím souhlasím, jinak samozřejmě no, ne, to jsou nekvalitní ty elity, ne?

Takhle ty sovětské a americké se hodně naučily na kubánské raketové krizi.

Ty jedou proti sobě dvě jaderné síly – Sovětská a americká – a v určitém okamžiku, než se dotknou, ty řekněme námořní blokáda dotyku, jak jsme slyšeli v válce, že máš tam tu blokádu, teď se ti blíží lodě – eh, sovětský, který vezou ty jaderný zbraně – a než dojde k ostrému konfliktu, tak obě strany – to znamená i Moskva – si všechno uvědomí, že ten konflikt vlastně za to riziko války nestojí.

To je okamžik, kdy začínají přemýšlet a začínají se dohadovat. Nejde o to, že by naskočila důvěra, ale je tu pochopení toho, že ta válka by přišla mnohem dráž, než třeba ztráta nebo zisk té Kuby, jo.

A začnou se dohadovat a ty kompromisy, které následovaly, ti vedly nakonec i k těm dohodám o strategických zbraních nebo kontrole strategických zbraní a já nevím, eh, spojení telefonické mezi Kremlem a Bílým domem. A tohle se stavělo právě na bázi té kubánské archety. A chlapi dneska v politice, hodně ženskejch, eh, tuhle zkušenost zapomněli.

Jo, to. Já mám dotaz ještě.

Eh, bude to mimo tvůj obor asi, ale třeba o tom budeš něco vědět.

Nepřijde ti velmi laicky, když o tom uvažuju a poslouchám tě – ty jaderný zbraně, které jsou na lodích – no – neboli v pohybu – mně přijdou mnohem nebezpečnější než ty, které jsou někde zapikolovaný, někde na nějakým pevným podě.

Tak, protože kdyby řachla ta loď z nějakého jakéhokoliv důvodu, začala hořet nebo něco, tak to může začít lítat, ne?

>> Ne.

Takhle eh na těch hladinových lodích nevím, jestli jsou jaderné zbraně, jsou prý byly prý na těch jerno, jestli ponorka nebo je to pořád v pohybu, ne?

Eh, ponorky jsou dneska, řekl bych, jádro strategických sil Spojených států.

Zatím jsou Sovětský svaz a Rusko jako dědic Sovětského svazu – eh – hlavní část té triády na mezikonálních balistických raketách.

Ještě řekněme před 20, 30 lety šlo hlavně o, jak ty říkáš, šachty – ty šachty, ve kterých ty rakety byly zapuštěny, překryty nějakým betonem. Vídáme to v hollywoodských filmech.

Dneska ty ruské mezikulturální balistické rakety jezdí na podvozcích a auto – vagon v normálním vlaku. Takže totéž nebezpečí.

>> Zase je těžko chytíš.

Zase je těžko chytíš.

Tahleta neurčitost má v sobě, řekněme, až v uvozovkách humanistickou výhodu, protože tím, že jsou nevypočítatelný, tak tě odrazujou tu druhou stranu od, já nevím, překvapivého úderu nebo pokusu o překvapivý úder.

Ten princip těch jaderných zbraní je, eh, v současné době – smyslem těch jaderných zbraní je odstrašení. To znamená donutit toho protivníka, aby neeskaloval konflikt do nebezpečné, řekněme, jaderné situace.

No, to je právě průšvih dneska s Ukrajinou, že zvláště ty západoevropské politické elity a Evropská unie – eh – oni nechápou to riziko eskalace a ten tlak, kterej vyvíjí na Rusko, vede k tomu, že v Rusku zase narůstají síly. Tak jim to ukažme, že jo, že ty jaderný zbraně máme. To je velmi špatná hra.

No.

>> Ale čemu říkáš jako odstrašení?

Ty musíš tu druhou – dokud nevyhlídne aspoň jedna, tak se vlastně tak je 0 pořád.

>> No, odstrašení je dá je situace, kdy ty máš jeden arsenál tak silný, že ta druhá strana tu první raketu nevypustí, víš, protože ví, že by dopadla – že by dopadla stejně z tabulky – jako je tak jako vyvážený docela, ne?

>> Eh, v jakém tabulce?

Tom, co jsme se viděli.

No ano, v součas chvíli – mezi Ruskem a Spojenými státy existuje, řekl bych, nadrovnová.

>> Drží se pod krkem vzájemně.

>> Drží se velmi silně pod krkem, protože ty arály jsou mnohem větší, než jsou potřeba k tomu, eh, za zájmu zaručenému zničení. To znamená i sebepřekvapivější úder.

Dneska by vedl k tomu, že ten útočník – ať je to Rusko nebo Spojené státy – bude zničen stejně jako ten, kdo je napadanej.

>> Jak pravděpodobné?

Vím, že už jsme to zmínili v souvislosti s těma F35, ale jak pravděpodobné je, kdyby nedejbože se něco začalo, tak že nějaká ta hlavice dopadne na Českou republiku?

No, ta pravděpodobnost se zvýšila vzhledem k tomu, že jsme si řekli, že tady – eh – zvýšila se z nuly na jedna nebo ze 30 na 7.

>> Bavili jsme se, bavili jsme se o druhé světové válce.

Když se podíváš na ten konec války, tak vidíš, kdy přijde Praha na řadu. Až když padne eh Vídeň a padne Berlín. Pak přijde na řadu Praha, protože ten prostor je z hlediska geopolitických linií v Evropě druhoradý.

Nemá první řady význam.

Jo, my jsme byli, tak říkajíc, schovaný za větrem.

Dokonce Shernerova armáda, kterou tu Hitler nechal – někdy se říká, že dokonce měla milion vojáků – to byla utopená síla, nepoužitelná.

Eh, ta použitelná by byla, kdyby jí stál k obraně Berlína, řekněme.

Ale to, že přecenil význam tohohle prostoru, eh, nakonec rudé armádě i pomáhalo.

Proč to říkám?

Tahleta situace geopolitické bezvýznamnosti Česka se změnila v okamžiku, kdy tady vytváříš podmínky pro využití jadernou mocností – řekne útoku na Norsko.

Protože když si vezmeš vojenskou strategii, která byla schválená před několika lety u nás, tak ta předpokládá, že úkolem eh naší armády je připravit podmínky pro ubytování a transport jednotek našich spojenců.

No, předpokládám, že ne na jih, ale na východ.

>> Jasně.

Já se na to ptám proto, jestli lze předpokládat z nějakého důvodu, nevím, že kdyby, nedej bože, tak že první takovou nějakou varovnou hodíme do nějaké bezvýznamné země.

Tohle riziko samozřejmě hrozí.

Ty taktické jaderné zbraně, ty menší zbraně, ty byly dokonce granáty do tanků jaderných. Jo, to byly granáty s jaderným nábojem.

Tak ty taktické jaderné zbraně měly smysl, když jsi měl velké shromáždiště třeba tankových vojsk, které se chystaly na průlom jako za druhé světové války.

Dneska vzhledem k tomu, že se používají drony a ty musíš mít rozpyl toho shromáždění, nemůžeš mít na jednom místě, prostě musíš mít rozptýlená vojska, tak použití taktické jaderné zbraně na vojáky se stává málo významným.

To znamená, když už ji chceš použít, tak ji použij třeba na městskou aglomeraci.

To je šílené.

No, prosím tě, je tady dotaz v chatu. Martin Slabý se ptá: "Dobrý večer, jaký je váš názor na strategii eskalace, kterou má v doktríně Rusko?"

Eh, teď nevím, co kolega přímo myslí. Já to vidím, ale ta v doktríně to ty úvahy podle mého názoru tam nejsou. Té doktríně, kterou podepsal Putin před dvěma lety.

Československo v roce 2029 oslaví 90. výročí německo-ruského amerického protektorátu. Myslíte si, že ještě někdy bude opravdu samostatné?