Pavel nemá mít na summitu NATO projev, nemá ani rozhodovací právo. | Zuzana Majerová

[hudba]

Zuzana Majerová je naším hostem.

Dobrý den.

>> Hezký dobrý den.

>> Poslankyně za Trikolóru zvolená na kandidátce SPD.

Ano.

>> Říkám to dobře.

A předsedkyně Trikolóry.

Paní poslankyně, pojďme začít tím, co se teď odehrálo o minulém víkendu ve Strážnici, kde páni Klempíř a Macinka postupně vystoupili před publikum a byli vypískáni. Je to politická chyba nebo to něco mimořádného ukazuje v naší společnosti? Jak to vidíte?

No, já si jednak myslím, že takový hromadný protest – já jsem si pouštěla to video – málokdy je náhodný. To teda bych určila. Pár jedinců zcela jistě, ale tohle si myslím, že nebyla davová psychóza. Tohle bylo nějakým způsobem možná domluvené.

Nicméně já osobně nejsem příznivce toho vystupovat na pódiích, ať už jsou to akce pro děti, ať už to jsou kulturní či společenské akce, protože tam si jdou lidé odpočinout a já si myslím, že je daleko lepší – a samozřejmě sama se těch akcí účastním ve svém kraji, protože je mám ráda. U mě to není, že tam jezdím v době kampaně. Já tam jezdím jako člověk, ne jako politik.

Ale pokud tam právě pan ministr Klempíř a Petr Macenka jeli být mezi těmi lidmi, tak měli být mezi těmi lidmi a ne se vyvyšovat na ten piedestál. Já si myslím, že to lidé neocení.

>> Mhm.

Naznačujete, že to mohlo být připraveno? Přijde mi, že to bylo příliš masové. Ta odezva.

>> A není to ten princip, že se strhne v tom davu, když začne pár lidí, zbytek se přidá?

Já za tu dobu, co jsem v politice, jsem už byla na stovkách takových akcí a to, že někde někdo křičí něco třeba i vulgárního, málokdy se to přenese až tak hromadně do toho davu.

Otázkou je, jaký měl následovat program, jestli to bylo zbrždováno, jakou v tu chvíli lidé měli emoci. Ale obecně za to, jak já jsem odpůrce toho, aby politici chodili do škol v rámci výuky dětí, aby politici vůbec mezi lidmi vystupovali z pozice jisté nadřazenosti – to nefunguje.

Ale zase na dobrou stranu toho Petra či pana Klempíře – oni přece jenom nejsou v politice tak dlouho a myslím, že toho kontaktu mezi lidmi, s lidmi v té roli, v jaké jsou, neměli dost.

>> Zajímá mě ještě další věc. Ukázalo se, že prezident Petr Pavel poletí na summit do Ankary. Byla z toho nakonec taková všeobecná lidová veselice. Co si o tom myslíte vy? Je to ostuda pro naši zemi?

>> Myslím – pro naši zemi.

Já osobně si myslím, že kromě naší země to vůbec nikdo neřeší. Tato kauza si myslím, že od počátku byla těžce medializovaná bez ohledu na to, že by to bylo v Dolní komoře parlamentu jakkoliv aktuální téma. To aktuální téma si z toho už vytvořila média a myslím si – a v tomto ohledu nejsem jediná, kdo si to myslí – že Petr Pavel rozjíždí a média mu v tom slovutně pomáhají svou prezidentskou kampaň do dalšího období. To je, co si myslím, proč to takto mediálně rezonuje.

Co se týká toho, že pojede do Ankary – no, budiž, je to prezident země. Nicméně my tady stále máme parlamentní systém, ne prezidentský. Šéfem delegace je logicky pan premiér Babiš. Je to ústava. Ústava to jednoznačně určuje.

Já si jenom vzpomínám – tuším, že Václav Havel vždycky jezdil v čele delegace nebo byl nejméně dvakrát. Václav Klaus někde říkal, že byl šestkrát či sedmkrát jako prezident. Miloš Zeman několikrát.

>> Ano.

Ale tam je taková jedna odlišnost. Oni byli mentálně natolik způsobilí, že věděli, že ty důležité body, to, co se tam projednává, za to je zodpovědný premiér, ne prezident.

Tady my jsme v situaci, že prezident se pasoval do role vůdce opozice. My máme jiný pohled. My jednoznačně odmítáme další finanční půjčky Ukrajině. Plus co se týká našeho dvouprocenta HDP v rámci NATO – na to nehodláme to měnit. Premiér to řekl opakovaně a Petr Pavel opakovaně porušil na svých výjezdech stanoviska vlády. A jelikož máme parlamentní demokracii, tak vláda a premiér určuje politiku země.

Takže Petr Pavel tam samozřejmě může být. Nevím, jak si chce povídat s někým, o kom řekl, že je odpudivá lidská bytost. Já bych možná podobná slova volila k němu v rámci morálky a nějaké lidské konzistentnosti. A bude tam jako kašpar.

V každém případě tato situace není pro ani jednu stranu win-win situace. Já si myslím, že lidé jsou z toho znaveni. Lidi to přestává už zajímat, protože je to taškařice. Ale přijde mi opravdu humorné, že vládní delegace čítá 12 lidí a prezident Pavel, který tam vlastně nemá mít žádný projev, nemá žádné rozhodovací právo, požaduje delegaci o 35 lidech. Já nevím, tohle všechno platíme my všichni z daní.

>> Mhm.

Za jakým účelem, když je to jenom jeden z dalších jeho zážitkových výletů?

>> Dobře, tím jsme vyřešili Ankaru. A teď nám začínají letní prázdniny. Vy jste bývalou učitelkou.

>> Ano.

>> Takže vy toto období myslím prožíváte zvlášť. Ale nedávno jsem slyšel paní předsedkyně debatu o tom, jestli by se ty mobilní telefony na těch základních školách měly zakázat nebo nějak regulovat. Co si o tom vy myslíte jako učitelka a zákonodárce?

Já budu mluvit z praxe. Opravdu z praxe, protože to je nejlepší.

Já jsem chápala poznámky nebo nápady kolegů z vedení v rámci školského výboru, že by bylo dobré to nedávat automaticky do zákona, ale že každá škola by se tomu měla přizpůsobit.

A teď, kdybych v té škole ty roky neprožila, kdybych opravdu nevěděla, jaký problém – zejména pak na druhém stupni – to vyvolává. Nemluví o tom, že ty děti opravdu ztrácí sociální kontakty a vazby. Ta závislost se už v době covidu prohloubila na počítačích a všem. A my přeci chceme, aby ty děti mezi sebou – protože říkáme, že nejmenší sociální jednotka je rodina a potom nejmenší další společenská jsou ty vazby, které si vytvoříte – a ty mobily v těch školách opravdu vůbec nepomáhají.

Nebudu mluvit o tom, že jsem tam v hodině viděla, že někteří žáci nahrávají i své učitele. To bych úplně neopomněla.

Na škole, kde jsem já učila, měly děti telefony zamknuté v šatně ve skříňce. Bylo to pod kamerovým systémem, takže nemohli.

Spousta rodičů namítá, že třeba jejich dítě – ať už když je diabetik nebo když se má domlouvat – že potřebují být v kontaktu. Ne, nepotřebují. Stačí se s těmi dětmi domluvit doma.

A jelikož vím, že ve chvíli, kdy to paušálně neudělíme celoplošný zákaz alespoň pro základní školu a nižší střední, tak my tím vystavujeme ty ředitele. A v tomto ohledu já dobře vím, že ne každý ředitel si to obhájí před tím tlakem rodičů.

Mnoho z nich jsou sponzoři školy a tak dále.

Plus mnoho ředitelů už je politicky aktivních. To se nebudeme bavit, to všichni víme.

Takže já jsem pro zákaz mobilu ve školství.

Dobře, ale vy říkáte: já jsem pro zákaz – zní to hezky, ale přece jenom vytvoříte ty zákony. Tak jak by vypadal, jak by byl vymáhatelný ten zákon, když by takové dítě přišlo? Teď ty mobily jsou některé taky čím dál menší. Má ho v kapse. Co by za to bylo?

A rodiče, kteří řeknou – vy říkáte například diabetes, protože dnes mohou mít diabetici čip a ten se jim ohlašuje na mobilu – tak rozumím tomu. Takové dítě byste frkli do školy se zvláštními potřebami, nebo jak by se to řešilo všechno?

No, to se dá řešit velice prakticky. Pokud takové dítě je, tak vždycky v každé škole jsou výchovní poradci nebo standardně zaměstnaní psychologové, anebo speciální psychologové nejsou součástí každé základní školy – by si myslím, že by to bylo více než potřeba a to na plný úvazek. Ale na to dojdeme snad někdy do budoucna.

Ve chvíli, kdy to dítě má opravdu takové zdravotní komplikace, tak – a teď řeknu zase z praxe – ten telefon byl umístěn u pana ředitele na sekretariátu, u paní zástupkyně. A ve chvíli, kdy by to dítě zhruba – kdy mu to pípne – ale má za úkol, a ty děti, které vyrůstají třeba s tou cukrovkou, tak oni vědí, jsou způsobilé, aby si došly to vyzvednout.

Samozřejmě tu dávku má dítě u sebe, ale může si o každé přestávce, která trvá 10 minut – velká trvá 20 minut – zajít k té sborovně, zkontrolovat, zda je všechno v pořádku.

V případě, že by toto dítě nestihlo, tak vždycky se najde asistent nebo kdokoli jiný v té škole, kdo by to dané dítě na tu potřebu vakcinace upomenul. To jsou opravdu drobnosti.

>> Paní předsedkyně, řekněte, jak by vypadala ta zákonná úprava.

To by bylo uděláno tak, že si ředitel každé konkrétní základní školy může ten zákon aplikovat, využít ho, nebo nevyužít.

>> A nebo – no, to právě nechci, aby ho mohl a nemusel.

To potom bychom mohli nechat – ano, ano, ano. Protože já chci ředitele a učitele, takzvaně, já jim chci pomoci a sejmout z nich to břímě toho, že na ně budou vyvíjeny tlaky. A ty tlaky opravdu, ať už v rámci rodičů, hospodářů, právníků jsou.

Kdežto když to bude dané zákonem, tak ti ředitelé a učitelé mají svatý klid na svou práci.

>> Mhm.

Takové to nahrávání nebo natáčení si učitelů a umísťování těch relativně vtipných videí na nejrůznější sociální sítě, tak to je věc, která by se měla nějak postarát. Teď nemyslím směrem k těm dětem, ale směrem třeba k rodičům.

>> To úplně ne.

Tak známe tady příklad paní učitelky Bednářové, která kvůli tomu přišla o zaměstnání právě díky takové nahrávce.

Ale tak to bys dané i tím, že za ní nest.

>> Ale známe také případy, kdy schopní lidé nechtějí jít učit.

Ano, právě proto. Aby si je dětičky talentované, všestranné, že nenahrávaly a nesnažili se vytvářet ty vtipné situace, aby měli to shlédnutí na TikToku nebo na jiných.

Proto se ptám, jak – to by pro mě nikdy nebyla zábrana. Já naopak jsem se s dětma uměla vždycky zasmát a já se umím zasmát i sama sobě. Ale pokud je zákaz mobilních telefonů, tak nemůže nastat situace, že to dítě v té hodině natáčí kantora, protože v tu chvíli porušuje zákaz, porušuje zákon. A v tu chvíli, jelikož je nezletilé, tak se to pak musí zbytečně řešit s těmi rodiči.

Ale pokud opravdu by to bylo dáno celoplošně a ty děti by konečně v té škole začaly taky vnímat své okolí, své spolužáky.

>> Dobře, já vám rozumím.

Kdyste – a začali dávat pozor v hodině, namísto toho, že si tam třeba hrají nějakou svou oblíbenou hru, tak možná by se leco shnulo v rámci toho lepšího vzdělávání.

Dobře, tak tady váš názor známe. Řekněte mi, blíží se komunální a senátní volby. Jak moc hodlá trikolora zasáhnout do senátních voleb?

My máme dneska ráno jsme měli poslanecký klub, takže my máme v rámci SPD a spojenců – když to tak řeknu – jsme v té sněmovně zastoupeni i trikoloru, svobodní pro. Tak my jsme vlastně dávali za těch 27 obvodů ty nominanty.

A dneska na klubu jsme probírali, kde kdo kandiduje. My jsme původně si mysleli – a tak to bylo i na koaliční radě řečeno – že by bylo velmi dobré dodržet to vládní schéma, abychom nerozdělili hlasy.

Mně se tahle myšlenka samozřejmě zamlouvala, protože senát je něco, kam jsme ještě stále nedosáhli. Ani ten Andrej. Takže je hloupost, aby dva lidé – tak jak ve volbách, aby to bylo 49, 49. To je potom k zoufalství.

Takže mně to přišlo jako logické, pragmatické. Motoristi – ti asi těch kandidátů na senáty žádné nevygenerovali – ale ano, nakonec se rozhodlo, že teďka je to záležitost posledních pár týdnů. Že chce jít samo, že stavět své kandidáty.

My kandidáty máme a budeme je tedy stavět. A budou to, předpokládám, kandidáti, kteří na té kandidátce budou mít obecně uvedeno, ať už to bude trikolora, tak to bude trikolora SPD svobodní pro, nebo možná se k tomu třeba přidají i nezávislí. Záleží na té lokalitě dané.

>> Kdo, kdo jsou zajímavé tváře za trikoloru, které budou kandidovat do senátu?

Tak jednak, když jsme byli u té učitelské profese, je předseda mého ústeckého kraje. Jeden – já si myslím, že je členem od úplného počátku toho roku 2019. Mirek Červenka, češtinář, je senior. Takže ten by chtěl rád kandidoval za Děčín. To je volební obvod 33.

Dále si říkal, že do toho půjde první místopředseda trikolory Petr Štěpánek právě v tom obvodě 48, protože tam spadá – to je jeho bydliště – bydlí v Vělečku, což je na rozhraní Pardubického a Královéhradeckého kraje. Ale jelikož si tam dlouho – vlastně už před nějakým měsícem a půl – vygenerovalo se tam pana Sadovského.

A tam ty vazby my máme přátelské. Tak Petr řekl, že to pro něho není zas taková priorita, takže tohle ještě je asi k nějaké diskuzi. Nechci mluvit za Petra.

>> Ale ten obvod nad Kníšnou, teď jsem si vzpomněla, je ten obvod. Protože Petr teďka tady není, ale víceméně – ale jak říkám – tato informace je měsíc stará, kdy Petr říkal. Tak nebudeme tady hrát vybíjenou, když je Petr Sadovský.

Dobře. A ještě někdo třeba na jižní Moravě nebo tam někde v těch volebních obvodech okolo Zlína – tam máme v okolí Zlína pana doktora Nečase na Zlínsku. Ale nakonec – mám takový pocit, že nakonec tu kandidaturu stáhl. Byť si myslím, že jednak je jako lékař oblíbený. Je to výborný člověk na kandidátce vlastně do celostátu. Byl za mnou dvojka. Ale to musím ještě zjistit, jak se to tam utřepalo.

Ale za trikoloru na Moravě kandidáta nemáme. Tam jsme dali přednost kandidátům za SPD.

>> A ještě mi řekněte, jak v komunálních volbách kandidátka na velkou Prahu bude vypadat?

No, každá to je pořád v jednání a to já nesmím.

To já bych kolegům vypálila rybník a ještě bych jim možná překazila jednání.

Vím, že v rámci těch malých prah, těch jednotlivých prah je to různé. Někdy je to trikolora SPD, někdy je to trikolora SPD svobodní. Jo, je to různé.

V rámci toho velkého magistrátu vím, že tam se stále ještě jedná a to s dovolením nemůžu kolegům říct — a zajímavé jméno to bude.

Jo, vypláchnout rybník.

Ano, ano, zcela jistě.

>> Nemluvíme o tom panu Urbanovi.

>> Ano.

Pan doktor Urban. Pan inženýr Urban. Ano, bude to myslím — zcela jistě je jako horký kandidát na lídra v celostátu.

[frknutí]

>> Jsem rád, že jste přišla. Těším se na příště.

>> Já taky.

>> Mějte se hezky.

Na shledanou vám také.

Naším hostem byla Zuzana Majerová.

[hudba]