Peter Staněk: Rusko, Írán a Západ. Něco na současné geopolitice nedává smysl.

Máme tady další paradox.

Ukrajinská strana se rozhodla přesunout výroby dronů a radiotechnického zařízení a podobně mimo území Ukrajiny.

Takže teď dokonce dánská vláda vyhlásila, že otevírá nové společné podniky Dánska a Ukrajiny na výrobu dronů, elektronického navádění a podobně.

Podobně to existuje v Holandsku a v Německu.

Velká Británie prohlásila, že dodá 200 000 dronů Ukrajině a tak dále.

A jak vidíme, ty drony se stávají hlavním válečným nástrojem a ničitelem obrněné techniky, lidí, všeho ostatního. A z ruské strany pořád ta odpověď jaksi chybí.

Samozřejmě oficiálně to vypadá tak, že vlastně ta odpověď probíhá, protože Rusko neustále postupuje na frontu a obsazuje další a další vesnice. Při vší úctě k hrdinství ruských vojáků.

Ale stále si kladu otázku, jak je možné, že zařízení, které má ruská strana k dispozici a které mohou paralyzovat drony, jsou používána minimálně.

Co za ním věží?

Duch dohody, dohoda se Spojenými státy nebo s Evropskou unií? Když už i ministr zahraničí pan Lavrov konstatuje, že jakékoliv dohody se západem nejsou možné při současných elitách, nejsou důvěryhodné ty elity a ve všech případech byly porušeny stávající dohody.

No a pak k tomu přistoupí další paradox.

Prezident Trump se hluboko zamyslí na sociálních sítích.

Trump publikuje zprávu o tom, že prostě Američané musí mít ten obohacený irácký uran zbraňové kvality a když ho nebudou mít, tak žádná dohoda nebude.

No a pakistánský ministr zahraničí a spolu s iránským ministr decentně prohlásí, že jestliže Američané zaútočí na Irán, tak Írán odpálí jaderné zařízení.

No tak eufemisticky můžeme i jadernou pumou nazvat jaderné zařízení.

A někteří čínští analytici konstatují, no víte, vždyť ten Írán již dávno jaderné pumy má.

Dostal je od spojenců nebo nějakého neznámého původu.

A ti, kteří přemýšlejí a mají ještě paměť funkční, tak si vzpomenou, že v 90. letech, kdy Rusové likvidovali velké množství jaderné munice. Kromě jiného nejenom, že zmizelo množství jaderného uranu zbraňové kvality, ale také zmizela část takzvaných kufríkových nukleárních pum.

Ti zasvěcení, ti, kteří vědí, o čem mluvím, tak vědí, že v 80. letech Rusové, tedy pardon, Sovětský svaz vyvinul takzvané kufríkové pumy.

Měly sílu několika kilotun až zhruba 20 kilotun.

Vypadá to jako diplomatka nebo malý kufřík, ale je to ve skutečnosti nukleární nálož, která byla vyvinuta proto, aby v případě konfliktu s NATO byly tyto nálože umístěny u velitelských center, klíčových infrastrukturních mostů a podobně.

Celkem jich prý bylo vyrobeno 168.

150 se podařilo dopátrat a zlikvidovat.

Dalších víc jak 30 nějakým podivným způsobem někde zmizelo.

Možná je někdo velice klidný a spokojenej, když ví, že má v trezoru nebo ve skříni malou nukleární pumu.

No, z hlediska jaderné odstrašení, tak si může myslet, že to odstrašení je přímo skvělé.

No, ale to v konečném důsledku znamená jednu zajímavou věc.

Jaké je vlastně celkové množství jaderných náloží?

Švédské SIPRI mluví o 10 770 nukleárních pumách, z nichž největší podíl mají Spojené státy a Rusko.

Rusko má 4 770, Spojené státy mají 4 500.

No, to je skvělé.

Na ty ostatní státy, těch dalších šest států vlastníků jaderné pumy, pak zbývá zbývající část.

Ovšem o jakých jaderných pumách mluvíme?

Malých kufríkových pumách, 100 kilogramových náloží, které jsou namontovány na mezikontinentálních balistických raketách ICBM, nebo mluvíme o megatonových pumách, které jsou například namontovány na Posejdonu a podobně.

A druhá věc, musíme si uvědomit, že vlastně dokonce v 80. letech proběhly informace o tom, že i Jižní africká republika uskutečnila nukleární výbuch na ostrově v Indickém oceánu.

Teď na to všichni zapomínají, ale skutečně to kolem roku 88 proběhlo jako podivná konstatovaná nukleární exploze v Indickém oceánu, ke které se nikdo nepřihlásil.

No a to v konečném důsledku vytváří velice zvláštní situaci.

Máme oficiálně už neplatnou smlouvu o neproliferaci jaderných zbraní a pak tady máme vývoj nových zbraňových komplexů, jako je nová generace nukleárních pum Spojených států B61-12, B61-13.

Pak tedy máme nové generace jaderných pum vyvíjených v Číně a v Severní Koreji.

No a pak také neznámé údaje o nových generacích jaderných pum vyvíjených v Ruské federaci.

No a vy si pak položíte otázku, no, když tohle všichni vědí, tak proboha, přece by se měli dohodnout na tom, abychom alespoň jaderné nálože měli pod kontrolou.

Ale tady pak vystoupí velice horlivý jeden z významných představitelů NATO, vojenský představitel a prohlásí, že takové taktické jaderné údery například na Kaliningrad nebo některá klíčová města v Ruské federaci by stály za to, protože by pacifikovali protivníka.

No a největším paradoxem lodě bláznů je skutečnost, že americká strategie je založena na preventivním jaderném úderu, něco podobného jako dekapitace, kterého chtěli udělat v Iránu s tím, že zlikvidují ruské vedení a pak se ruský stát zhroutí.

Oni si to opravdu vážně myslí, ale jako kdyby všichni mávli rukou, zresetovali paměť a zapomněli na to, co se nazývalo mrtvá ruka.

Dneska se to nazývá Perimetr a je to systém automatického spuštění jaderné odplaty plnou silou jaderné triády i v případě, že bude dekapitace ruského vedení.

A v téhleté situaci si pak položíte jedinou otázku.

Proboha, je to opravdu loď bláznů?

Nikdo si tyto věci neuvědomuje.

No a teď máte poslední paradox.

Mluvíme o otevření dialogu s Moskvou, ale nesmírně zintenzitujeme vojenská cvičení.

Teď probíhají tři a přímo na hranicích s Ruskou federací.

Možná ti vojáci tam cvičí s vlaječkami nebo vypouštění holubic míru.

Pak bych ta vojenská cvičení chápal jako vstřícný krok k tomu, abychom zahájili dialog s Moskvou.

Ovšem pokud nebudeme osáti těmi holubi.

Ale v tomto případě si pak musíme položit otázku, jestliže rusofóbie, válečný fanatismus a současnost válečných tváří většiny evropských elit skutečně myslí vážně, tak proboha, jak můžeme brát vážně slova o nutnosti dialogu s Ruskou federací?

No a nebo je to opět, jako obvykle, řešení o tom, že je třeba uzavřít příměří mezi Ruskou federací a Ukrajinou, jo, to bude snížení počtu mrtvých vojáků a střel a bomb a raket a všeho.

Eh, ve skutečnosti to potřebujeme pouze jako časový timeout, aby jsme doplnili zbraňové systémy na Ukrajině.

A všechno tohle, když to dáte dohromady a dáte ještě poslední punt, všechny vlády se děsí gigantického zadlužení.

V Evropě je průměrné zadlužení států 89 až 130 procent HDP.

Spojené státy mají 122 procent HDP, Čína má 118 procent HDP, Ruská federace paradoxně 16,4 procenta HDP.

Všichni jsou zadluženi více než ež, ale všichni mluví o obrovských investicích a enormních výdajích na zbrojné programy, nákupy zbraní, budování všeho ostatního.

A možná jako poslední paradox, v Evropě se teď valí vlna obnovení povinné vojenské služby.

Ovšem Poláci na to jdou rafinovaně a říkají, ne povinná vojenská služba, ale příprava mužské populace na válku.

Takže musíme vycvičit takové dva miliony záložníků.

Možná si vzali vzor ze Švýcarska, kde každý muž má doma výstroj, uniformu, zbraně a všechno, a v případě písknutí poplachu může okamžitě nastoupit do center, kde bude přihlášen jakožto voják.

Ale všechno toto vám pak začne říkat, že je asi něco schnilého ve státě daňském.

No rozhodně to nebude duch Hamletova tatínka, ale možná to bude nějaký šílený duch rusofóbie, ztráty zdravého rozumu a v konečném důsledku vytvoření situace, ve které se již nepolemizuje, jestli bude válka mezi NATO a Ruskou federací, ale pouze otázka,