Pod Pokličkou - D. DAVIS, D. MACGREGOR - Až to skončí Ukrajina nebude existovat jak ji známe_12.6.26

Tak přátelé, dobré odpoledne, dobrý večer.

Já vás zdravím při pátku. Dnes máme 12. června, léta Pláně 2026.

Já vám moc děkuju jako vždy za vaše skvělé komentáře, za tu podporu i finanční. Dneska jsem si všiml, zase mi pípnul telefon. Jste neuvěřitelní, prostě.

Eh, já vám za to samozřejmě moc děkuju. Nevím, jak se vám odměnit.

Samozřejmě bych rád tohle dělal na hlavní činnost, ale zatím, eh, při tom, jak to funguje to i zpeněžení nebo jak se tomu tam řekne, tak prostě to je ještě nějaká delší cesta asi, protože některé videa mají super sledovanost, některé mají skoro žádnou.

Já chápu, že ne všechny zajímá Kim Čong Un a setkání se Si-ťin-pchingem nebo profesor Marandy, že největší sledovanost má samozřejmě Scott Ritter, i když taky to nechápu proč, ale je to tak i celosvětově.

Už jsem to asi v jednom videu říkal, ale bohužel Scott Ritter například, kterého bych vám strašně rád teď dal aspoň z překladu, tak od toho výletu do Ruska se odmlčel a není nikde. Nevystupuje na žádném kanálu. Evidentně má nějaké větší volno. Možná je ještě pořád v Rusku. Uvidíme, jak se vrátí.

Já už jsem mu mezitím vyslal jasné signály, že obecenstvo v Československu čeká netrpělivě na jeho, eh, souhlasování. Samozřejmě si dělám srandu, ale ne, napsal jsem mu už dvakrát, vlastně už před jeho odjezdem, ať nám dá vědět, jestli a kdyby měl čas. Teď jsem si říkal, už je to týden od toho sezení, eh, že už by mohl odpovědět, pořád nic. Neodpověděl mi ani Larry Johnson.

Zatím nevím, co se tam děje, jestli mají teď dovolenou ty borci.

Odpovídá mi zatím jenom Stanislav Krapivník s tím, že ten rozhovor se Standou vypadá, [povzdech] já mu říkám Standanda, ale samozřejmě výmluvně, vypadá to tedy, že definitivně v pondělí, takže to bude.

A ještě navíc mám takový pocit, že on má za to, co mě požádal, abych pro tentokrát pro jeho kanál hovořil o české politice. Jo, já jsem mu jako napsal jednou větou asi, že by to bylo na tři vteřiny, dvě slova. Prostě na Balšu je govno, ale tam není co řešit. Ale musím si v ruštině teď přes víkend připravit takový nějaký proslov nebo nějakých pár... ne pár vět, to bude asi na déle, že jo.

Musím si připravit nějaký text, protože moje, eh, zásoba ruského jazyka je možná tak na turistické účely. Jsem tam něco přeložit, ale na půlhodinové vykládání o české politice na to musím fakt se připravit. To se přiznám, že tak dobrou ruštinu zatím ještě nemám, ale co není, může být.

Eh, takže přátelé, dnes mám pro vás připravený další překlad. Tentokrát je to náš oblíbený a už dlouho tedy na našem kanále nebyl, aspoň tedy stran přeložených rozhovorů, plukovník Douglas McGregor.

A hádejte, u koho byl! U koho byl dneska v noci u dalšího plukovníka, vámi mezi vámi velmi oblíbeného Daniela Davise.

Takže přátelé, já už to dneska nebudu zdržovat žádným velkým vykecáváním. Jedna věc, nebo možná dvě, ale aspoň tu jednu zmíním.

Moc vám děkuju za ty připomínky, za doplňující komentáře ohledně toho, aby už to byla předtím ta Alenka v říši divů, kterou jsem kdysi dávno, jako děti jsme se o to zajímali, ale já už 30 let to prostě nesleduju tady ty věci.

A další věc tedy o tom Oliverovi, eh, nebo o to, ježíšmarj, ten Oliver, no prostě Orwell, co kecám. Orwellův Orwellův Orwellova Farma zvířat. Vím, že ten Orwell, já už si to pletu, Orwell existuje, napsal to 1984. To mě zajímá nejvíc. Všechno ostatní je pro mě podružné. Nějaké farmy zvířat a další věci.

Já jsem četl a zajímám se o trošku jinou literaturu, než jsou tady tyto povídky těchhle autorů.

Takže moc vám děkuju za to doplnění a budete mě určitě doplňovat čast i v jiných pořadech na jiná témata, protože prostě nemůžu znát všechno a ani nechci číst všechno. Já mám svůj typ literatury, o který se zajímám a odmítám prostě strávit celý život jenom čtením, i když je to asi chyba, jo, samozřejmě, že čtení je pozitivní věc, ale nechápu, jak někdo může číst prostě 350 000 dílů nějakého Harryho Pottera. To mě, prosím vás, to mi někdo vysvětlete, jo? To mě hlava nebere. K čemu to těm lidem do života je?

To už ten Orwell, to už je aspoň do života. Ale nějaký Harry Potter nebo Pány prstenů, to přece nemůže nikomu nic dát.

Jo, ale to je můj pohled na svět. Každý ať si ve volném čase dělá, co chce, že jo.

Čili pojďme dál.

321 Chill Sutun pro vás, vaši oblíbenci.

Plukovník Daniel Delvis, pardon, Davis, už jsem mu chtěl říct Elvis, plukovník Daniel Elvis Davis a plukovník Douglas McGregor na jednom kanále, na jednom rozhovoru na velmi zajímavé téma Rusko-Ukrajina a co se tam děje momentálně a co oni dva očekávají, že se asi bude dít do budoucna.

Takže tady jsou tunás.

>> [hudba] [hudba] [hudba]

>> Takže přátelé, ščil sutun pre vás, oba dva plukovníci. Já zmáčknu své oblíbené tlačítko play. Kdepak je? Tady je. Ztlumíme trošku ten zvuk, ať nás to tam neruší a doufám, že to bude tak na pozadí, akorát.

Čili co říká plukovník Davis?

Tady jsem to měl nachystáno.

Takže před pár dny, říká plukovník Davis, se objevily informace, že Velká Británie, Německo a Francie nejen podporují dialog mezi Ukrajinou a Ruskem, eh, s tím, že jakože ano, pojďme si promluvit, ale také prohlásili, že tedy prý, víte co, my chceme také poskytnout Ukrajině po skončení války určitou podporu v podobě jakési stabilizační síly, [frknutí] jakési evropské stabilizační síly uvnitř Ukrajiny, která bude zahrnovat zbraně, střelivo a další věci pro jejich sebeobranu.

Což Rusko poněkud rozlobilo a Rusko na to reagovalo: hele, toto je plíživá aliance, o kterou se snažíte a proti které jsme až doposud bojovali. Jaký dopad to podle vás, plukovníku, nebo Dagle Daguescu nebo Dagu, bude mít na tu válku?

Na to odpovídá Douglas McGregor.

No upřímně řečeno, žádný, kromě toho, že to potvrdí odhodlání Ruska prodloužit válku, dokud Ukrajina nepřestane představovat hrozbu. To, co udělali, je, že slíbili: ano, eh, dejte nám, dáme vám příležitost, jo, nebo dejte nám příležitost, zase z toho uděláme hrozbu, zrušíme veškeré strategické zisky, které jsme dosáhli, proměníme Ukrajinu v beranidlo, jakým kdysi byla.

Jo, v uvozovkách myslím, že jsou příliš optimističtí Rusové. Myslím, že Ukrajina... určitě, když opustíte Kyjev a vydáte se na venkov a setkáte se s lidmi, kteří tam žijí, je vyčerpaná. A samotný stát jako aparát se rozpadl. Už ne, že se rozpadá, už se rozpadl.

Špatnou zprávou je, že prezident Putin právě pronesl projev v Petrohradu na tom ekonomickém fóru. Musím se k němu ještě párkrát vrátit a přečíst si to, ale v překladu na mě to působí tak, že má v úmyslu, aspoň prozatím, držet se svého kurzu a svým spoluobčanům zkazil, že musíme dál bojovat. Neslyšel jsem žádné sliby o vítězství ani o dokončení, o konci války.

To mě trochu znepokojuje, protože si myslím, že v Moskvě jsou stále lidé, kteří proti vší naději doufají, že od Donalda Trumpa dostanou něco, s čím se budou moci pochlubit, že jim prezident Trump poskytne dohodu, kterou budou Evropané respektovat, která skutečně ukončí tuto válku a odstraní trvalé nebezpečí pro Moskvu, které v současné době sídlí v Kyjevě.

Říká Douglas McGregor a já k tomu dodávám: sídlí hlavně v Londýně, v Bruselu a v Berlíně. Kyjev už je jenom malá pobočka. To říkám já, ne Douglas McGregor.

Respektive, pardon, to říkal Daniel Davis. Teď si to budu plést, prosím vás.

Douglas McGregor na to odpovídá: "To si nemyslím. Nemyslím si, že mohou od prezidenta Donalda Trumpa v této administrativě cokoli očekávat. Prezident Trump teď nemůže Rusům zaručit vůbec nic, což je velký problém. A nikdo nám už nevěří – Američanům. Proč si prezident Putin zachovává naději, že to dokáže, je pro mě nepochopitelné."

Protože zřejmě nechápe, že ti samí lidé, kteří tlačí na válku – ať již proti Íránu až do horka, ať už nám to ublíží nebo pomůže, to je jedno. Jim jde jen o jejich zájmy. Jsou to pořád ti samí lidé, kteří prosazují válku jak proti Rusku na Ukrajině, tak proti Íránu v Perském zálivu. Mezi těmito dvěma skupinami lidí není žádný rozdíl. Jsou to jedni a ti samí lidé.

Doufám, že k tomuto závěru dojde prezident Putin, protože situace se nemůže zlepšit, pokud to sám vojensky neudělá a nespolehnout se nemůže na Američany. A uvidíme, kam to nakonec povede.

Zajímavé však je, že třeba Sergej Lavrov se vyjádřil k současné situaci. Ačkoli by byl vždy svou povahou velmi diplomatickým člověkem, v jeho tónu začínám vnímat trochu větší podrážděnost. A člověk si klade otázku, zda to představuje změnu.

Pojďme se podívat na to. Běží tu projev Vladimíra Vladimíroviče Putina na ekonomickém fóru v Petrohradu, kde říká, že se vytvářejí podmínky, za kterých je nemožné se potkat k nějakým jednáním. Vyjadřuje se k dopisu – autoři tohoto dopisu ve skutečnosti chtějí dál prodloužit válku a pokračovat.

"Tímto chci obrátit na naše vojáky, na naše námořníky, na naše důstojníky: soudruzi, admirálové, generálové, přátelé v boji. Země je na vás hrdá a země vás podpoří a doufáme ve velký úspěch. Pokračujte dál. Zatím budeme v tomto boji pokračovat dál," sdělil Vladimir Putin na tom ekonomickém fóru.

To bylo jedno z těch jeho řečí, které jsem já nezaznamenal, abych je vám třeba přeložil.

Zpátky k tomu, co teď říká Daniel Davis: "No, zní to téměř tak, jako by se začínal přiklánět k vašemu táboru v tom smyslu, že by se mělo zapomenout na vyjednávání a možná přejít do ofenzivy. To bylo zcela důrazné prohlášení. Myslíte si, Dagu, že by to mohlo signalizovat, že by mohl být připraven přejít a udělat v terénu to, co jste navrhoval, že měli pravděpodobně udělat už dávno? Myslíte, že je to možné?"

Douglas McGregor na to odpovídá: "No, nechci mu to přisuzovat. Když se podívám na to prohlášení na konci – 'Bojujte dál, bratři, bojujte dál' – bylo mi řečeno, že přesnější překlad bude právě ten. Chápu to takto: zůstaňte v klidu, držte se svého úkolu, pokračujte v tom, co děláte. Nic víc jsem tam neslyšel.

A Lavrov, když promluví, navazuje na velkou tradici lidí, jako byl Vitte, Gorčakov, Nesselrode a další významní ruští ministři zahraničí ještě z období carského impéria. Je to vynikající diplomat. My takového nikoho jeho třídy nemáme ve Spojených státech a v Evropě už vůbec ne.

A to, co říká, je podle mě nesmírně významné, protože se blíží tomu, o čem jste tu se mnou diskutoval už několikrát. Vladimir Putin poukazuje na to, že tohle jde nad rámec hrubosti. To by byl i můj argument vůči prezidentu Putinovi: tito lidé jsou příliš hloupí na to, aby pochopili, co je hrubé a co ne. Tohle je jen do očí bijící agrese v novém hávu. Nic to nepřináší. Neodráží to nic dobrého pro Rusko. A já bych tvrdil, že ani nic dobrého pro nás."

Já k tomu říkám: vím, že si lidé tady myslí, že na tom nezáleží. Ale já jsem někdo, kdo si myslí, že tahle válka by měla už skončit. A myslím si, že pravda o tom ukrajinském státě, o tom, kdo ho řídí, o tom, co se s tou zemí stalo, a o lidech v ní by se měla dostat k americkému lidu. Už se k němu měla dostat dávno. Měly by dostat upřímné objektivní hodnocení prostřednictvím mainstreamových médií. To se ale neděje. Dostávají bohužel pouze lži, lži a zase jenom lži. A to celou situaci stěžuje.

Na to dodávám já: mainstreamová média jsou především hnojomety a továrny na lži a jsou ovládaná druhou náckovskou stranou všude celosvětově. Takže nic pravdivého od nich nečekejme.

Douglas McGregor pokračuje: "Takže když se někoho zeptáte, co si myslíte, že bychom měli udělat, nedostanete odpověď, kterou opravdu potřebujeme. A tou je co nejrychleji tuto záležitost ukončit a uznat a přijmout legitimní zájmy Ruska v oblasti národní bezpečnosti. My jako velmoc požadujeme, aby byly uznány naše legitimní zájmy, a totéž požadují Rusové, Číňané i Iránci.

Všechno je otázkou zájmu. Není to v rozporu s tím, co si myslí prezident Trump. To je otázka toho, že s ním opravdu dobře vycházím. On a já jsme dobří přátelé. Skvěle si rozumíme. Ale jinak to jsou všechno politické kecy. Jde jenom o zájmy, o zájmy a o zájmy. Nic jiného."

Já na to dodávám: zájmy se rovnají penězům. Tyto zájmy je třeba respektovat a jde o to určit, jaké jsou, a účinně je vyvážit v rámci dohody, kterou mohou podepsat všechny regionální mocnosti. Na to bychom se měli soustředit. Ale nesoustředíme se. A dokud se na to nezaměříme, nemyslím si, že Rusové mají moc na výběr. Musí pokračovat vpřed.

Daniel Davis se ptá: "No a co si myslíte, že bude možné? Protože pokud zůstanou chladní, jak jste před chvílí řekl, Dagu, a budou prostě pokračovat – myslím, že si vy a já jsme mysleli před více než rokem, že bude pro ukrajinskou armádu těžké udržet si solventnost do tohoto léta. A přesto jsme tu v první polovině léta. Oni jsou stále na nohou. Slyšel jsem, že na frontové linii je situace mnohem horší než dříve, ale stále to drží. Jak dlouho to ještě může pokračovat, aniž by Rusko změnilo svou bojovou doktrínu?"

Na to odpovídá Douglas McGregor: "No, na nohou asi není. Víte, ukrajinská fasáda – protože nebyla přímo zničená a zpochybněna – vypadá reálně. V Kyjevě je pořád nějaká vláda, která samozřejmě není volena lidem."

Je to diktatura, je to represivní režim, je to mnohem více stalinistické, je to horší, než bylo stalinistické, a je horší než cokoliv jiného. Je plná nejzrudnějších lidí s kriminálními sklony, kteří kradou tolik bohatství, kolik jen mohou, než tento strašný noční, než tato strašná noční můra skončí.

A jediným řešením pro Rusy je tedy překročit tu řeku v uvozovkách, ten Rubikon, protože dokud tu řeku, ten takzvaný pomyslný rubikon silou nepřekročíte, fasáda zůstane nedotčená. A to je to, co mají právě teď před sebou. Je to jen fasáda a ta musí být zničená.

Jakmile ji zničí, všichni zmlknou, Danieli. Všichni. Kolik lidí zvedlo hlas a řekl: "A co NVA nebo Việt Kông nebyli poraženi?" No na to říkám: "Ne, najednou o tom nikdo nemluví. Tyhle argumenty všechny zmizely." Proč? No, protože padla vláda v jižním Vietnamu. Ta vietnamská, jihovietnamnská vláda se prostě rozpadla. Jo, tenkrát se vypařila, byla pryč.

A co jsme udělali my? Odešli jsme a už jsme o tom nemluvili. To se nakonec stane i na Ukrajině. Bude to takový podobně, já bych si tipoval, bude to takový vietnamský scénář.

A víte, nemůžu se ubránit pocitu, že jste před chvílí zmínil třeba Vietnam, Írán a tak dále, říká Daniel Davis. A teď si vzpomínám na svou zkušenost s Talibánem během války v Afghánistánu, kdy tam Daniel Davis byl.

Kolikrát jsme říkali: "Jo, konečně jsme Talibán porazili. Takhle vypadá vítězství." A jak řekl generál Allen v roce 2013, než jsme nakonec v roce 21 odešli se zahanbením.

A tady opět je – a je to jen anekdota, ale je od Julie Mendelové, která byla tiskovou mluvčí Zelenského v prvních letech jeho funkčního období, než odešla. To píše nyní, protože je nyní poměrně velkou kritičkou toho kyjevského režimu. Je to vlastně jen pár minut staré.

Píše: "Šokující zprávy z okolí Kovalu v západních volňských regionech. Místní obyvatelé tvrdí, že vesničané ozbrojeni lopatami odrazili důstojníky provádějící nucenou mobilizaci, kteří se pokoušeli verbovat muže. Podle místních médií došlo k fyzické konfrontaci, při které obyvatelé tvrdě kladli odpor."

A tak to má být, říkám já. Konečně musí ten režim dostat přes držku. To říkám já. To neříkají ti dva. Jo, tak situace poukazuje – a teď tam jsou ta videa. Teď když se díváte, já překládám, oni tam ukazují videa, jak ti lidi vesničani lopatama mlátí ty náborčí, tu mafii, kterou musí dostat přes držku. Jinak ten režim nikdy neskončí. To zlo.

Tato situace poukazuje na rostoucí napětí kolem snah o nucenou mobilizaci na Ukrajině. Otázkou je, jak dlouho ještě mohou v těchto nucených akcích pokračovat? Myslíte si, že to někdy skončí, nebo budou schopni donucovat lidi k boji do nekonečna?

Odpovídá Douglas McGregor: "No, dokud budeme dál posílat velké množství peněz vládě v Kyjevě, ať už pocházejí z evropských nebo amerických zdrojů, a oni budou i nadále pravidelně dostávat obrovské sumy, budou moci platit lidi, aby šli do ulic a dělali to, co dělají. Pokud ty peníze přestanou proudit a oni je nebudou moci platit, pak takové aktivity ustanou. To je to smutná pravda a krutá realita.

Musíme to zastavit. Je to stejné jako s tím, jak zastavit Izraelce v jejich projektu masového vraždění a vyhnání v Gaze. Prostě je odřízneme, to je všechno. To úplně stačí – odříznout je od zdrojů. Ale nejsme ochotni ani toto udělat a zjevně nejsme ochotni to udělat ani na Ukrajině.

Takže to, co jste právě všem teď ukázal, to video s těma náborčíma – eh, smutné na tom je, že tu část Ukrajiny znám a ti lidé se od zbytku Ukrajiny rozhodně liší. Tito lidé jsou Ukrajinci v tom nejzápadnějším smyslu slova. Byli pod Habsburskou nadvládou přes 100 let, téměř 200 let. To byla část Habsburské monarchie."

Ano, to je pravda.

"Takže mi je líto Ukrajinců, ale je mi líto lidí na Blízkém východě zrovna tak, protože jsou tak nějak ve smrtelném sevření svých protivníků a rozdělit je není snadné. Myslím, že ukrajinská situace by se dnes dala vyřešit rychleji než kdykoli od začátku této války. Ale nevidím žádnou ochotu, žádné odhodlání, žádný zájem to udělat."

Je to tak srdcevoucí pohled. Myslím tím, že se lidé doslova bijí lopatami. Někdo se snaží odvézt své muže příbuzné, aby pravděpodobně zemřeli ve válce. Chci říct, tam je skoro jako rozsudek smrti, a přesto je to na Ukrajině na denním pořádku. Myslím, že to je další dobrá reklama pro národní střeleckou asociaci.

Ta taková nějaká kampaň – odevzdávání zbraní vládě, že?

"No to taky."

No opravdu si, Dagu, opravdu si vážíme toho, že jsi všechny tyhle věci vynesl na světlo. Obzvlášť tyhle dvě záležitosti. Vidíme, jak se zdá, že peníze jsou jádrem obou těchto konfliktů samozřejmě a jsou nezbytné k jejich vyřešení. A ten příliv peněz je velký problém.

A odevzdávání zbraní v Americe nepřipadá v úvahu. Lidi si nenechají šáhnout na vlastnictví zbraní, speciálně v této době, jo. Takže spousta z toho nejsou ve skutečnosti taktické otázky ani diplomatické otázky, ale spíš jde jenom o peníze a pravidla, která peníze určují, jak se říká.

A tady vidíme jasný důkaz toho. Takže díky, že jsi to vynesl na světlo, Dagu.

Taky jen pro připomenutí. Vím, že spousta lidí se Daga McGregora nemůže nabažit. Takže jděte na mgregorwarrior.substack.com a najdete tam vše, co potřebujete.

A mimochodem, Dagu, říká Daniel Davis, zapomněl jsem ti říct, že jsem byl právě v DBisi v Gruzii na ekonomickém fóru, kde bylo hodně lidí, a pokaždé, když padlo tvé jméno, všichni říkali: "Milujeme McGregora!" [smích] v Gruzii.

"No samozřejmě, Scott Riter má stejnou pověst."

Jo, to je jasné. Lidé se mnou chtěli mluvit jen proto, že tě znám. A tvoje sláva se tedy šíří po celé Evropě i jinde, a lidé chápou, proč tomu tak je, a mohou se tam podívat a zjistit to sami. Takže děkuju.

"No, kde byly všechny ty holky, když jsem byl ve West Pointu?" [Smích] Ptá se to v souvislosti s tím, Gruzií a tak dál. Když byl mladej ve West Pointu, kde byly ty krásné gruzínské holky, když jsem tam byl já.

Víš, toto je prostě hold. Nikdo z nás nemládne.

"No co naděláme."

Každopádně moc díky za tvůj čas, Dagu McGregore. Moc si toho vážíme.

Douglas taky říká, že děkuje za pozornost a těší se na další setkání s námi se všemi.

A přátelé, já myslím, že byl to sice krátký rozhovor, ale myslím, že byl velice plodný a že vám to určitě zase rozšířilo obzory. Budeme se těšit na další setkání třetího druhu a třeba tentokrát už i se samotným Scottem Ritrem, který se snad co nevidět vrátí ze svých cest. Kdoví, kde teď je. Možná v Rusku, možná v Gruzii, možná má ještě další dovolenou. Přece jenom má teď od dubna nebo od května tu vnučku novou, že jo, čerstvou, takže možná i s rodinou.

Každopádně vám dám vědět, jakmile budu sám něco vědět bližšího, tak budete o tom vědět okamžitě. A dám vám samozřejmě zase prostor, abyste si položili otázky, vymysleli nějaké otázky na tyto naše skvělé hosty.

Takže přátelé, mějte se krásně, přeji vám nádherný zbytek pátku, krásný víkend.

Já věřím, že se uvidíme zase zítra.

Určitě pro vás něco nachystám.

A pro tentokrát opět použiju slova klasika Johna Spartana a doktora Kokto.

Buďte dobří.

Karcinogen Gourmet plus.

Nejen, že ti to drbe zdravě, ale ono to stojí i kopy peněz.

Další šupa od VCOV Stopolecké.