Pomohli jste jedné nadané holčině splnit sen. DĚKUJEME!

Dobrý večer, Peťo.

Je to tvoje.

Krásný večer vám všem, přátelé. Díky, že jste tady, a já tady vítám Jku a Mirka.

Dneska máme zvláštní povídání, tak jako příjemnou věc k řešení. A já předám Mirkovi slovo.

>> Dobrý večer, vážení posluchači. O co vlastně jde? My bychom rádi poděkovali všem, kteří přispěli paní Janě a její dceři Adélce na to, aby mohla studovat. A věřte mi, já nemám rád velká slova, ale nesmírně si vás všech vážím.

Je to zase důkaz toho, že pořád ještě máme v našich řadách velice skvělé posluchače a já jsem opravdu hrdý na to, že právě na tomto kanále se schází tolik inteligentních a perfektních posluchačů. Zrovna tak bych rád poděkoval tady Petrovi Budešu Jrové, protože bez vás dvou by ten pořad nevzniknul.

Petře, Jko, děkuju moc a moc, a já se s váma rozloučím, protože jsem v práci. Přeju vám všem jen a jen to dobré a přeju příjemný a hezký večer všem skvělým posluchačům. Na shledanou.

>> Ahoj, Míro.

>> Tak ahoj, Mirku, drž se, pracuj, protože kdo nepracuje, >> v pohodě. Tak Mirekuš, fuč.

No, ty jsi vlastně natáčela to video a mluvila jsi s tou mamkou a dcerou. Mimochodem už vědí teda, že je všechno.

>> Měli by se na nás koukat, protože mamka šla z práce, dělala do 7:30, takže samozřejmě jsem jí říkala, že teďkon tady budeme od 8 hodin děkovat a kouká si nejspíš na nás, no.

Takže je to opravdu úžasný. No, já nemám slov.

>> Tak je to skvělý, přátelé. Dobrá věc se podařila a podařila se velice rychle, což nebývá asi jinde jako pravidlem. Za to vám patří všem obrovský dík a budu moc rád, když se společně potom budeme těšit z úspěchu jedné mladé holky, kterou pomůžeme splnit sen.

A co víc, než skončí tenhle pořad, tak se vám musím říct, co připravujeme na 27. Prosím vás, to datum si pište někam do kalendáře. 27 totiž bude velká akce. A mám to říct?

>> Já nevím. Já totiž vůbec nevím sama.

>> Já to radši říkat nebudu.

>> Ne, no to jim neříkej. Oni nejsou zvědaví. Oni vůbec nebudou chtít vědět, co bude.

>> Ano, nikdo nechce vědět, radši co bude. Ne.

>> Takže budou zámky plné nacistů.

A tuhleto knížku jsme vám ukazovali, ten náhled, a bude autogramiáda s panem doktorem Jiřím Jarošem Nikelim. A teď nebude tam sám. Dalším, na koho se můžete těšit, bude Jarda Doubrava, kterej vydal knížku, kterou jsme vydali teďka: Má cesta osvobozeným Donbasem. To bude druhý náš autor, se kterým tam budeme slavit, se kterým bude ta autogramiáda, a třetí bude doktor Ladislav Novák s tímto dílem.

Všichni tři autoři budou na jednom místě právě 27. To si, prosím vás, někam napište. Cirka v 15 hodin a bude to Praha, Novotného lávka, což je hned vedle Karlova Mostu. Je to určitě zajímavý prostor a tam bude kapacita asi do 200 lidí, takže se tam všichni sejdeme a ještě vám na to uděláme speciální plakát.

Každopádně počítejte s tím a myslím si, že si to společně užijeme, jako vždycky každou autogramiádu, kde ty autoři budou mít nějaké svoje přednášky a kde bude určitě spousta zajímavých hostů, které já pozvu ještě do místa konání.

A takže už teď počítejte s tím. Budeme se zase muset si to tady zase projít tou registrací, která bude na tom webu, jako vždycky hned na začátku v sekci aktuálně, kde teď není ještě nic, protože je to všechno čerstvé. Ještě teď děláme poslední věci s Novotného lávkou, takže zítra už by to mělo být všechno jako na betonu. Tak se tam prostě sejdeme všichni a oslavíme další dvě knihy.

>> Já ta srdíčka vidím.

[smích] Taková naše heslo, víš, tady v chatu. Hele, Péťo.

>> A já nevidím chat.

>> Ty budeš. No tak to je, ty jsi ho nechtěla, abych ho dávala ven. Jakože mě to naučil takhle. Takže se podívej. Když já mám vedle totiž ještě normální YouTube, víš, abych viděla. Vidím srdíčka. Děkujeme.

Ale ta srdíčka dneska jsou právě pro všechny z vás, kteří jste přispěli na Adélku. A já se tě chci, Péťo, ještě zeptat, jak to vůbec začalo, protože já se potom trošku omluvím za to, že to bylo tak strašně narychlo. No, já to vysvětlím, proč.

>> Co? Jak začalo?

>> No, jak to začalo? Jak jste přišli na to, že prostě je zapotřebí, kdo s tebou promluvil? Jak promluvil, tak asi že to byl Míra. Míra musel zmizet, tak nemůže o tom mluvit. Povídej.

>> No tak Mirek přišel s tímhletím nápadem, protože prostě zná tu paní a ví, že to je člověk, za kterým si stojí. A takže >> vidíš, co vidíš.

Vidím.

>> Zdravím tady Adélku s mamkou. Moc děkujeme všem, co sdíleli nebo přispěli penězi na to, abych mohla studovat moji vysněnou školu. Jsme nesmírně vděční všem, co pomohli.

No a takže slovo dalo slovo a prostě ta podmínka byla ta, že prostě holky přijedou, protože je důležité ty lidi vidět, znát, povídat si s nima, a pak to má jako daleko větší váhu. A >> jasně, a protože děvčata, já se tam slyším, no to je jedno.

A protože děvčata, lépe řečeno, mamka hlavně pracuje a ať už na hlavní pracovní poměr, tak samozřejmě má i brigády a holčina teda také. Ale ta mamka byla samozřejmě důležitá, do toho. Tak jsme to bohužel museli takhle protáhnout, abysme to časově dali dohromady.

Já jsem nebyla úplně přesně a vyšlo nám to takhle vlastně dramaticky, že jsem opravdu ten den ještě rychle to sestříhala, dali jsme to, a já vám teďkon řeknu, co jste nikdo nevěděl. Zítra se ty peníze musejí odeslat a vy jste to zvládli. Takže strašně moc děkujeme.

>> To potvrzuju. To je pravda. Tam bylo taky to riziko zprodlení, protože ten termín se prostě blížil. A takže díky vám všechno dopadlo na výbornou a my teď už jenom ladíme se školou, jakým způsobem si to předáme, protože to musí mít samozřejmě nějaké náležitosti a všechny tydle věci.

To můžu určitě prozradit, že vlastně jde o to, že lépe je ta záležitost, aby vlastně nezisková organizace, na kterou je to vybíráno, ta SIVA, to je ze Štětí, SIVA, prostě tady Petr je v tom, Filip Otoček je v tom ještě, další lidé, to jsou statutáři tady i Petr. A tam šlo o to, že vlastně v tu chvíli, co jsem zjistila, zjišťovala jsem to ještě v rychlosti, co je nejlepší a tak dále, je o tom, že vlastně ta nezisková organizace, která vybere sbírku takhle, tak to může poslat rovnou a je to takto oficiální, logické a tak dále.

Takže to bude vlastně posílat SIVA. A mamka Adélky dneska ráno volala do školy, zjistila, jestli ano, že si s tím souhlasí. A teď si chlapi naše se budou s nima spojovat a přímo to papírově dají dohromady.

Dejte like. Petr si tam dá like.

>> [smích] >> Já to mám za sebou, to logo přímo ty taky.

Takže jo.

>> Takže to můžeme dát.

>> Můžeme tam dát.

>> Tak to dáme.

>> Dáme tam like. Dejte nám like a já jdu podívat.

Tak hele, já myslím, že dneska to prostě bude krátký, protože zejtra nás čeká dva velký streamy. Zase to bude pravidelná vysílání, že jo, od šesti s Víťou Pilmajerem, od osmi s Honzou Skalickým.

A já jsem vám ještě na devítku připravil takovej sestřih Jardy Števce a jeho povídání v Mostě. Stříhal to můj syn, teda to musím říct. Je to jeho premiéra. Tak to je na večer a máme ještě nějaký věci?

Myslím, že nevím. Já chat nevidím, tak bohužel.

>> Já se na to dívám přesně.

Otázky. Kdybyste měli otázky, pojďte ještě do chatu klidně dát. Ale já bych chtěla říct ještě jednu věc, z čeho já jsem měla takovej divnej pocit.

Představte si, že vlastně jsme si řekli, že nám Adelka něco zahraje a ona teda hraje opravdu prostě samozřejmě klasiku, ten metal má ráda a tak dále, ale prostě písničky, které vy znáte. A to na to YouTube nejde. To znamená, že my jsme dávali vlastně tady dohromady tu záležitost, aby ona udělala nějakou jakoby improvizaci, ale jako fakt jsem měla velkej strach, že třeba se v těch komentářích jako objeví něco, proč nezahrála, nebo my jsme to nechtěli vám to vysvětlovat, že jo, logicky, ale vám to všem došlo prostě a byli jste v klidu.

Takže berte to, že Adelka na našich akcích opravdu jsme se domluvili, slíbili. První bude a teď jestli můžu se zeptat, Petře, bude letos los?

>> Los samozřejmě počítám s tím, no, že bude letos.

>> Aby nebyl, takže tam nám Adelka na 100 % zahraje. Tam ji uvidíte, kdo tam budete, a z toho vlastně bude, budou i výstupy a tak dále.

Takže a myslím si, že jí budeme nějakým způsobem, nechci říct využívat, ale určitě se s ní ještě uvidíme. A jsou to zajímavé věci. Ta rodina celkově byla ještě hodně, dalších věcí, co jsme si tady povídali, protože jsme si taky povídali, nejenom natáčeli, takže mají velice zajímavé záležitosti, co se týče dalších. Já to nechci prostě prozrazovat, protože si to vyjde.

Tak prostě vám ukážeme, jak mladý lidi jsou super lidi a jaký vlastně mají třeba právě o té historii, jako té historii, co prostě všechno umějí a co znaj. Takže není to s tou mládeží tak strašně špatný.

Řeknu vám o někom, koho tady možná brzo uvidíme. No, brzo ne, já to nestíhám, že jo. Takže tak asi za měsíc. Děkuju. No, tak uvidíme samozřejmě.

Já mám tady ještě, uvidíme, jak to bude třeba s Martinem Maxem, protože my máme společnej projekt takovej jako vymyšlenej a třeba zrovna v rámci těch společných pořadů by mohl být prostor pro vystoupení. A nejenom Adély, ale i dalších, řekněme, kapel nebo umělců, který jsou zatím na amatérský úrovni a tak dále, a chtějí prostě si někde zahrát a prosadit se někde, tak tohle připravujem. Kromě toho, že tam prostě bude klasická talk show, tak vlastně bude s muzikou něco jako byly novoty třeba na nově, ale v menším samozřejmě.

A připravujem to právě v plán je, že by to bylo prostě v takovým zajímavým areálu a celkově prostě by to mělo být o zábavě, legraci a dobré muzice.

>> Je tady vůbec někdo, kdo neví, že seš vlastně hudebník, že i ty skládáš hudbu a máš vlastní písničky? Je tu někdo? Nikdo s náma nepíše.

>> Ne, já jsem, eh to moje, je to tvoje srdcovka.

>> Eh, minulost dávná je někde v nějakým šuplíku a pojď, pojď.

>> Fakt mi vadí, jak tady blikám a hmš, viď?

>> Dělej.

>> Něco je jiného. Je to, co člověk dělá teď.

Ale tak prostě tak člověk má takový ty různý etapy. Max je Maxe, viď? Teď je Adelka.

>> Hele, ono toho bude mnohem víc.

>> Tak uvidíme.

Každopádně, přátelé, ještě jednou zopakuju, 27. několik autogramiád, tři autoři, tři veteráni: Jarda Doubravá, Jiří Jaroš Nikeli a Jirka Novák. Se svýma knížkama, které jsou vlastně všechny čerstvý, tak budou na Novotný lávce 27 od 15 hodin.

Zajtra už by to mělo být hotové, bude plakát, bude všechno a vy klidně pište už teď do mailu normálně na ten petrbureš.tv@seznam.cz a heslo napište autogramiáda a napište mi, jestli se chcete zúčastnit. Protože tam platíme samozřejmě nájem a všechno, tak vás poprosím o 150 Kč tady jakoby dopředu na vstupný a to bude, to zase dáme na ten účet, abysme to všichni viděli.

A já věřím, že to bude zajímavá show, zajímavý večer, zajímavé odpoledne. Ono to spíše takovej podvečer a užijeme si to všichni.

Musím ještě zavolat do Skaličanů, jestli jim tam nezbylo něco dobrého, abysme taky měli něco k zakousnutí a jinak nějaké občerstvení tam bude postaráno samozřejmě.

Takže rád se s váma, se všema, uvidím a uvidíme, jestli Jitka přijede taky. Kdo ví, Morava je daleko, ale Praha je za humny. Tak to je výzva.

Jo, ty mlčíš?

>> Ano.

>> Protože nic neříkáš.

Dobře.

>> Víš, jak to je se mnou.

No, nevadí.

Já myslím, že jsme probrali všechno. Ještě jednou vám moc děkujem všem a jsem rád, že když jsme u toho děkování, tak já ještě to využiju.

Ale protože já jsem, když jsme byli točit profesora Staňka na Slovensku, tak se mi stala taková jako nepříjemná věc, jo?

Počkej, já to zkusím roztáhnout takhle. Hele, teď je to trochu lepší, ne?

>> Když budeš víc svítit, tak možná bude to.

No, já to mám taky už tady dost. Já si musím něco prostě, už jsem vyměnil kameru, všechno je toto.

>> Řekni, řekni to.

No, takže my jsme po cestě na D1 prostě tam se stavili v takový restauraci na D1 kousek od obce Kochánov a tam to je před Brnem jakoby, když jedete z Prahy na Brno, a tam je výborná restaurace, všechno jako taková domácí, a kdyby mě teďka, kdybyste mě zabili, tak to tady nenajdu. Nevadí.

A no tak a co se nestalo, že jo? Tak oni tam zrovna prostě jsem platil cash teda v tu chvíli a pak jsem šel ještě na záchod a pak jsme hurá na Slovensko, todleto, a v noci večer, když jsme se vrátili z toho Slovenska, tak jsem zjistil s hrůzou, že nemám peněženku.

Jo.

A tak jsme zavolali teda do té restaurace a oni mají přes den nějak do 7, do 8 hodin, takže jsme chytli jenom pana šéfa a on říká: už je zavřeno, sorry, ale ráno se vám podívám.

A tak se podíval a ráno mi volali, že peněženka je na světě a ať si pro ní přijedu, že jo.

Takže jsem jel a byl jsem úplně, to ještě neřekla.

Já se omlouvám.

Se neřekl, že zůstala úplně přesně na tom místě, kde ji nechal.

>> No ne, tak oni mi to dali, že jo, jako potom jí dali, no, ale našli ji tam, kde jsi jim řekl, že by mohla být a ona tam byla.

>> Ale hlavně nechybělo v tom vůbec nic. Ani koruna.

Jo.

>> A co víc teda, že si ode mě taky nic nevzali a říká, víte, my bysme taky byli rádi, kdyby se někdo jinej zachoval stejně tak jak my teďka.

Jo.

A proto touhle cestou jim chci moc poděkovat. Prostě je vidět, že ještě pořád jsou mezi námi slušný lidi.

Jako docela.

>> No a to je to je prostě k nezaplacení, no.

Samozřejmě.

No, jsem byl úplně nadšenej.

A najdeš to, najdeš, najdeš na nějaký www, kde to, jak to vypadá ta budova.

Jasně.

Zkusíš to, jo, najít.

Dobře.

Ale srdíčka zase lítají.

Děkuju.

[smích] No ne, teď už teď ty to pro všechny, pro všechny vás, kdo jste dneska tady oslavenci, protože jste úžasný a pomohli jste strašně dobrou věc.

Petr mezitím hledá, proto já už jsem to našel, ale než se to našlo neboť ten web, tak to chvilku trvá.

Zvládneš to z tvé strany?

Jo, jsem to zapínala já.

No, pokusím se.

Tak to tam vypálí, až se to načte.

Toto je exteriér restaurace Formanka. Akorát že na webu toho moc není, ale je tady jako samozřejmě jídelna a je to prostě domácí kuchyně všechno a naše.

Kontakt jsem tam viděla, když rozklikneš, jestli to neudělá aspoň kontakt je tady.

Paráda.

A tady je ta mapa.

Já to vezmu jako nějak a je to právě odpočívadlo Kochanov, že se tam člověk kochá, pokochá a on tam jako na tebe kouká McDonald jako první, jo?

A ty právě musíš, pokud samozřejmě chceš jít třeba sem místo toho McDonaldu, tak musíš zajet až na konec toho odpočívadla a tady vpravo to potom je.

Jo, a já kdyby se roztrhal, tak samozřejmě teď se tam a když to otevřu v těch mapách, tak co to udělá?

Aby to mohlo fungovat líp.

A až to zafunguje, tak jenom si ukážeme.

Jo, vidíš, tady je interiér.

Krásný.

Hm.

No seždí už.

Tak a tady to je. Tady je mekáč velký jako býk.

Zatím mekáče musíš takhle sem tady do toho do té restaurace.

Jo, že je taková schovaná za McDonaldu.

Tady je Šelka, tady je mekáč a tady je ta restaurace.

No a zaparkuje, že jo.

Takže opravdu klobouk dolů a děkuju celému personálu.

Tož, tož tak.

To jsme udělali výbornou věc, co jsme chtěli, viď?

Vlastně to jsme říkali, že se to udělá a teď se to udělalo tady za. Takže vlastně máme tady stále úžasný lidi v Čechách i na Moravě všude.

Tak, ty, co přišli teďkon až, tak chceme říct tedy, že máme dneska děkovný stream.

Byl tu Míra Suchopár, protože ten všechno vlastně zpunktoval, dá se říct.

A poděkovali jsme vám, protože jste dokázali opravdu za velmi krátkou dobu dát dohromady školné pro Adelku, která vlastně tady byla.

Ještě jednou ukážu, jak mám vlastně Adelku sama, že tam je s mamkou, že sedí, dívají se tady na stream s námi a že tedy děkují.

A my jsme poděkovali už i tady slušným lidem, kteří Peťovi zachránili hodně, hodně práce.

Ano, papíry a karty a tydle věci.

A co je důležité zdůraznit, že telefonovala Lucka, vyřizovala s tím panem provozním.

Takže paráda.

Teď na ní tady koukám, jak na mě kouká.

Čau, Lucka.

Je mimo záběr.

Kde ji máme?

Nechce se ukazovat zatím.

Tady se nebude ukazovat.

Tak, tak.

Tak, tak.

Tak, jo.

Hele, jestli je to všechno.

Autogramy jsme řekli a poděkovali jsme všem.

Tak můžeme pokračovat.

Co bude zítra jsi říkal?

To je vlastně, to jsou ty dva streamy klasické, viď?

Ano.

Zítra Víťa Pilmajer. Téma se dozvíme a ten Johnny Skalický.

Téma se taky dozvíme, že to je vždycky tajemné, jak bude v Karpatech.

Mhm.

A že ho někdy podezřívám, že si ty hosty honí až na poslední chvíli.

Ale to samozřejmě určitě není pravda.

No, spíš sám přichází na poslední chvíli, protože má strašně práce.

Jo, jo.

Opravdu lítá z jednoho do druhého.

On je srdcář.

No, já bych vám ještě chtěla, přátelé, říct, že pojďte klidně teďkon, protože budete mít spoustu času.

Jste zvyklí na delší čas vysílání.

Pojďte potom, až to skončíme, do komentářů dolů tady pod video, protože on tam zůstane.

A pojďte nám klidně o tom něco napsat, co se týče toho, jak to cítíte.

Tady jste nenapsali vlastně jenom něco málo o tom, ale jak to cítíte a třeba jestli máte úplně takový pocit. Já nevím, já mám prostě strašně úžasný pocit, že jsme té holčině pomohli a jestli se vám to třeba jakoby líbí, že takhle pomáháme, už vlastně vy to ani nevíte, to jste ještě vůbec nevěděli.

Já jsem byla úplně u toho prvního, u té první sbírky, jak jsme sbírali kolo, ne, teda na kolo pro pána, pamatuješ?

No, to byl ten pan Vít, ne?

Tak jsme přesně, přesně.

No a takže já jsem vlastně u toho byla.

Je to docela moje taková záležitost, že mě to baví, i když samozřejmě je to strašné, jak to tady v tom státě dopadlo, že něco takového se vůbec děje.

To zopakuju to, co řekl Míra vlastně v tom videu taky.

Takže zatím já si stojím, ale přesto prostě musíme jet dál a musíme prostě si fakt asi pomáhat.

Tak musíme si pomáhat.

A to je výhoda komunity, výhoda našich úžasných lidí a diváků, kteří jsou s námi.

A protože bez vás by to prostě samozřejmě nedávalo žádný smysl a za to vám patří velkej dík.

Děkujeme moc.

Přeje vám krásnou dobrou noc.

Za půl hodiny od 9 se vám bude premiéra z toho jardyevce a zítra se uvidíme od 6 hodin a potom od 8:00.

No a ve středu to znáte.

Skálová simultánka, klasika.

Ve čtvrtek to budete koukat.

To tady spoustu.

Vy, co jste tady poprvé a nedali jste si ještě odběr nebo prostě ho nemáte, zmáčkněte to tlačítko odebírat, zmáčkněte zvoneček, aby vás systém upozornil na videa, která se tady budou kupit.

Těch témat je celá řada a já věřím tomu, že se vám to bude líbit.

Atakujem 95 000 odběratelů, tak doufám, že už brzo bude a že konečně taky dotáhnem tu stovku, že nás bude 100 000, že až nás budou miliony, tak pak teprve se začnou dít věci.

Takže a já chci, abyste se podívali občas, jestli můžete dát zviditelnění a samozřejmě ty lajky, ty palce pod videa.

Děkujeme moc.

Mějte se hezky.

Dám vám znělku.

Na shle dobrou.

[hudba]