Prezidentovi jde o to, aby je faktickým ředitelem České televize nestala ministryně financí

Jiří PH, komentátor a poradce prezidenta Petra Pavla.

Pane doktore, dobrý den.

>> Dobrý den.

>> Bylo nutné, aby pan prezident šel na vládu kvůli své účasti na sumitu NATO?

Nutné to asi úplně 100 % nebylo, ale bylo to myslím docela smysluplné, protože tam šel především kvůli tomu, aby se ještě jednou pokusil nějak uceleně vysvětlit svoji pozici a což udělal, trvalo to asi 10 minut, a pak tedy odešel.

Ale samozřejmě dalo by se to asi udělat i jiným způsobem. Prezident zvolil tento způsob, protože mu to ústava umožňuje.

>> Určitě ano, ale dokážete říci, proč si vybral tento způsob, kdy přišel na Úřad vlády a sám jste to říkal 10, 15 minut tam pobyl a pak se odebral zpět? Přemýšlím nad tím, nakolik to bylo strategické. Možná by někdo použil slova i důstojné pro hlavu státu.

>> No, důstojné pro hlavu státu je cokoliv, co umožňuje ústava, řekl bych. Takže ústava mluví zcela jasně, že prezident má právo se účastnit zasedání vlády a musí dostat slovo. On to zasedání neřídí, to řídí premiér samozřejmě. A pamatujeme z minulosti, že třeba i Miloš Zeman přišel na zasedání vlády, vystechnul si pouze tu část, kde se mluvilo o rozpočtu, a zase odešel. Takže já to nevidím jako nic mimořádného. Prezident tady prostě chtěl ještě jednou objasnit celé vládě, proč chce na sumit jet, a to udělal. A nemyslím si, že ho to nějak poškodilo, ne?

>> Veřejnost vnímala jako něco nedůstojného.

>> To, co říkal Radek Vondráček, kdy – a sám jste to zmínil – prezident chodil na úřad vlády nebo na jednání vlády kvůli rozpočtu. On říká, Radek Vondráček, teď se bavíme o tom, kdo kam pojede. Ta upornost je zarážející. Byl to ten důvod, proč jít na vládu? Nebo zkuste mi vysvětlit tu důležitost toho okamžiku.

>> Já myslím, že důležité to je už z toho důvodu, že se to týká prezidentových pravomocí. Když třeba Miloš Zeman chodil na vládu kvůli rozpočtu, tak se prezidentových kompetencí tak úplně netýká. To bylo spíš něco, co Miloš Zeman měl jako prioritu. Nicméně víme, že prezident v podstatě v té rozpočtové oblasti velkou roli nehraje. Není to prostě jeho primární kompetence. Kdežto to, kdo zastupuje Zemi navenek, to je důležité. Prezident tam šel i proto. Možná že nejenom, že chtěl vysvětlit svoji pozici, ale že doufal, že se tam dozví více od jednotlivých členů vlády – proč si myslí, že by na ten summit jet neměl.

>> Dostal na to pan prezident otázky a odpovědi?

Promiňte.

>> Nedostal, protože vláda měla připravený nějaký scénář. Zdá se, že tedy schválí jeho cestu na sumit OSN a vyslouchal si to jeho stanovisko, které se týkalo summitu NATO, a tím to vlastně celé skončilo. Ale bude to mít samozřejmě pokračování, protože prezident čeká na rozhodnutí vlády 22. června. A v případě, že vláda tu jeho cestu neschválí, tak si myslím, že skoro jistě podá kompetenční žalobu.

>> Ještě přečtu citát ministra zahraničí Petra Macinky, který říkal: „Pan prezident řekl, co si o tom myslí. My jsme potvrdili, co jsme říkali už předtím, že o samitu budeme rozhodovat 22. června. Tím jsme tento bod ukončili a pan prezident odešel." Přijde mi to jako kdyby Petr Macinka nad tím jakoby mávl rukou. Znovu se ptám a zajímá mě, zda-li to panu prezidentovi stálo za to, když vláda to tak okomentovala po svém. Pan premiér k tomu vlastně žádné vyjádření neřekl. Z toho jsme skončili opět u toho 22.6.

>> Zaprvé vláda původně o tom měla rozhodovat 8. června, posunula to na 22. június až na poslední chvíli a zřejmě z jakýchsi taktických důvodů, protože pokud by prezident podal kompetenční žalobu, tak do toho samitu už Ústavní soud nestačí rozhodnout. Kdežto teď by ještě existovala jakási minimální šance, že by Ústavní soud mohl rozhodnout před sumitem, a to evidentně někteří členové vlády nechtěli. Ale pokud jde o jeho účast, tak jelikož se zřejmě povede před Ústavním soudem nějaké řízení, tak i to, že prezident se dostavil na vládu, aby vysvětlil, proč si myslí, z jakých důvodů si myslí, že by měl jet na ten summit, tak to může v tom řízení hrát určitou roli. To, že vláda schválila jeho mandát cesty na OSN, nemůže to být zase protitah vlády, pakliže by celá věc skončila před Ústavním soudem, která řekne: „Ale podívejte se, my tady panu prezidentovi přece umožňujeme vykonávat jeho povinnosti."

>> Tak určitě to byl taktický tah, ale tady jde o obecnější princip.

>> Mě na tom rozhodnutí vlády zaujal ten jazyk, kterého si všimla některá média – že totiž vláda v tom usnesení říká, že schvaluje cestu prezidenta na sumit OSN. A prezident vlastně bude u toho Ústavního soudu – pokud podá kompetenční žalobu – bojovat i proti tomuto jazyku, protože vláda vlastně dle jeho názoru nemá co schvalovat. Vláda schvaluje mandát, ale neschvaluje tu samotnou cestu. Vláda bere tu cestu na vědomí. Tak to v minulosti také vždycky ve všech vládních usneseních bylo – že vláda vzala na vědomí cestu prezidenta. A teď tedy v tom usnesení stojí, že jí schvaluje, což si myslím, že bude předmětem té ústavní stížnosti.

>> Zajímavé, co se bude probírat u Ústavního soudu, ale když vás tak poslouchám, tak pravděpodobnost, že se pan prezident obrátí na Ústavní soud s tou kompetenční žalobou, je nad 50 %.

>> Je vysoká. A myslím si, že pokud vláda nezmění své stanovisko a neřekne, že prezident na ten summit má jet, tak ta kompetenční žaloba je v podstatě připravená. Prezident už mnohokrát avizoval, že ji podá.

>> Ten slovník, který jste teď zmínil – jak vy to osobně hodnotíte? Je to nějaká semantika nebo je to naschvál? Je to přesně vykalkulovaný ten wording, jak se tomu říká? Jak vy to čtete?

>> Já ten slovník chápu tak, že vlastně má zapadnout do toho, co se vláda snaží změnit na těch zvyklostech, které tady panovaly mnoho let, protože vláda ve vztahu k prezidentovi dělala dvě věci. Ona vzala na vědomí, že prezident se účastní toho či onoho, protože on má právo se účastnit – coby hlava státu, která reprezentuje zemi navenek. Ale zároveň vláda tam má konsignační právo, a v tom slova smyslu tedy definuje mandát prezidenta. Takže vláda schvaluje nějaký mandát prezidenta, ale bere na vědomí jeho cestu. A to je myslím docela důležité a bude to velmi zajímavé. Sám jsem docela zvědav na to, jak si s tím Ústavní soud poradí, protože tam opravdu tak trochu o ten jazyk jde. A není náhoda, že doposud vždy ta vládní usnesení zněla tak, že vláda bere na vědomí tu či onu cestu prezidenta – ne, že ji schvaluje – protože ona není jeho nadřízenou institucí, ona ho nikam neposílá. Prezident je nejvyšší ústavní činitel, který zastupuje Zemi navenek.

>> Takže je to naschvál.

>> To slovo „schvaluje" je naschvál.

Ano, určitě.

Když tady byl a znovu se vrátím k Petru Macinkovi, když tady byl minulý týden Libor Vondráček, šéf SPD, tak jsme se samozřejmě dostali i na toto téma a on říká vlastně ten vztah vláda, prezident, že to vnímá stále jakýsi ten oder, který se táhne za tím nejmenováním Filipa Turka ministrem.

Stálo to, stálo to i s tím odstupem.

Stálo to prezidentu za to?

Je možné, že ta vláda takto s prezidentem bude prostě mluvit čtyři roky, nebo necelé čtyři roky?

Tak já myslím, že když znám prezidenta Petra Pavla, tak jemu to stálo za to, protože tam šlo o určitý princip. On prostě nechtěl tohoto člověka s tímto profilem jmenovat ministrem.

Samozřejmě vláda, tedy premiér zejména měl možnost se obrátit na Ústavní soud s kompetenční žalobou. K čemuž ho koneckonců prezident vyzval.

Premiér Babiš to neudělal, protože on do těch střetů tohoto typu nerad chodí.

A i motoristé, kteří dnes neustále tvrdí, že prezident porušil vlastně ústavu, tak měli tuto možnost se obrátit na Ústavní soud, který by rozhodl, zda ji porušil nebo ne.

Takže z hlediska prezidenta on prostě udělal to, co udělal, protože si myslí, že prezident má v určitých krajních případech právo nejmenovat ministry.

A nikdy se asi už nedozvíme, zda-li skutečně prezident to ústavní právo má, nebo zda-li je ústavu vykládat otrocky. Takže premiér prostě navrhuje, prezident jmenuje bez jakýchkoliv oponentů.

Navzdory tomu, že to takto může tu vládu nebo ty vztahy poškodit na necelé čtyři roky, nebo dokonce prezidentova mandátu, pakliže nebude znovu zvolen.

>> No, ono to nepoškodilo vztahy mezi prezidentem a vládou. Já myslím, že Andrej Babiš Andreji Babišovi se víceméně ulevilo, že tam Filip Turek nebude v té vládě.

Ale samozřejmě, protože potřebuje podporu motoristů pro většinové vládnutí, tak drží basu, tak říkajíc.

To je spor mezi motoristy a prezidentem. To je vlastně a Petr Macinka to znovu v těch nedávných mediálních vystoupeních víceméně zopakoval, že ano, oni vlastně nechci říct přímo se mají, ale to dělají to, co dělají, protože prezident odmítl jmenovat Filipa Turka ministrem.

>> Navážu na vás. Prezident tedy pomohl panu premiérovi v tomto ohledu, jestli jsem tomu rozuměl správně, že sám si nepřál Filipa Turka ve vládě.

>> Já bych řekl, že pokud by Andrej Babiš mohl mluvit upřímně a otevřeně, tak by řekl, že Filip Turek ve vládě... To, že Filip Turek není ve vládě, je pro něho velká úleva, protože by musel neustále řešit nějaké skandály, které by se týkaly Filipa Turka.

>> Na druhou stranu, poslední věc na tohle téma. Ta argumentace, znovu si půjčím Libora Vondráčka, který říkal: „Podívejte se, je to člověk. Výrazná tvář motoristů. Složili dohromady nějaký program, šli s tím do voleb, ve volbách uspěli, on byl jednou s tou tváří, která získala důvěru těch voličů. Dokážete to pochopit?"

Teď dáme stranou ústavní zvyklosti nebo to, jak jedna či druhá strana vykládá ústavu. Já dokážu pochopit jejich argumentaci, ale jestliže prezident nakonec nejmenoval Filipa Turka kvůli tomu, jakou má historii a co představuje v tom veřejném prostoru, tak skutečně tady byla na místě kompetenční žaloba, která by jasně ukázala, zda prezident má právo někoho jako Filip Turek nejmenovat, protože Petr Macinka opakuje neustále, že vlastně z právního hlediska je Filip Turek bezúhonný.

A skutečně tam nejsou žádné právní důvody typu, že by byl odsouzen za něco, což by dalo prezidentovi jasný mandát ho nejmenovat.

Ale jestliže prezident ho nejmenoval kvůli tomu, že má tak říkajíc morální důvody ho nejmenovat, tak v tom případě se divím motoristům, že se neobrátili na Ústavní soud a nenechali Ústavní soud rozhodnout, zda prezident má na takové odmítnutí právo.

>> Rozumím. Když se vrátíme k té účasti, ten datum se posunul na 26. Co si myslíte, že během té doby se stane?

>> Ano, oficiálně se říká, že jsou tam ještě dvě víceméně neformální jednání v rámci NATO, které ladí celý ten summit, ale už jsem pár let v médiích a dokážu si představit, že je to jenom získání nějakého prostoru. Ale pro co? Jsem na to osobně zvědavý, protože stejně jako jsem před chvílí řekl, že premiér Babiš nebyl možná úplně nešťastný z toho, že prezident nejmenoval Filipa Turka, tak si myslím, že premiérovi Babišovi je nepříjemný ten spor s prezidentem a kdyby to bylo jenom na něm a nebyli by ve hře motoristé, tak by on asi s prezidentovou účastí třeba na v tom modelu, který jsme zažili v minulosti, prezident a premiér jedou oba, neměl problém.

Ale jak už jsem řekl, drží basu.

A bude velmi zajímavé sledovat, zda-li Andrej Babiš, který nemá rád tyhle vyhrocené konflikty. Všimněme si, že ani v minulosti, když měl několik velkých ústavních konfliktů s prezidentem Zemanem, tak nešel k Ústavnímu soudu, tak zda-li nakonec vydrží, tak říkajíc, a bude tedy ochoten čelit té kompetenční žalobě.

Takže kdyby nebylo motoristů, odhadujete to tak, že premiér Babiš nemá s prezidentem problém z hlediska jeho návštěvy nebo účasti na summitu?

Protože to, co zaznívá, je, že podívejte se, pan prezident má nějakou jinou vizi zahraniční politiky, čte jinak situaci ohledně pomoci Ukrajině a tak dál. I to, kolik peněz má jít na výdaje na obranu a na tom summitu vláda si není jistá, jestli by mluvil tím společným hlasem. Pan prezident říká, že ano, ale tohle jenom říkám tu pozici vlády.

Myslíte, že o tohle třeba vůbec nejde?

>> O to si myslím nejde, protože skutečně si myslím, že premiér i prezident by se dokázali domluvit na tom, co tam kdo bude reprezentovat a říkat, a Babišovi by to vcelku vyhovovalo, myslím si.

Nicméně on také ví, protože není hlupák, tak samozřejmě ví, že prezident je odborník na tu tématiku, o které se tam také bude mluvit na tom summitu. To znamená bezpečnostní otázky, a mohli si rozdělit role a určitě si myslím, že kdyby nebylo toho tlaku motoristů, tak by si je rozdělili.

Přesto v tom vztahu prezident a vláda i od premiéra zaznívá, že prezident je reprezentantem opozice. Nedají si také nic zadarmo, když dojde na ty výroky.

Tak jak tomu mám rozumět? To už je skutečně nějaká věc, nebo je to skutečně, že každý z nich mluví pro svojí cílovou skupinu?

No, to, že prezident je vládní koalicí nebo těmi stranami pasován do té role lídra opozice, to je samozřejmě jakási už předvolební taktika před volbou prezidenta, protože víme, že za rok a půl se budou konat prezidentské volby a pokud má mít vůbec nějaký kandidát té současné koalice šanci, tak pro něj nebo pro ně existuje jediná šance.

To je vyhrotit ten střet s prezidentem Pavlem. Takže on je reprezentantem té současné opozice a oni budou mít nějakého kandidáta, který je reprezentantem té vládní koalice.

Takže tady si myslím, že se hraje taková určitá hra, protože oni samozřejmě dobře vědí, že prezident není představitelem té opozice, že se v lecčems s vládou Petra Fialy rozcházel, že také občas proti něčemu protestoval.

Když protestoval proti rozpočtu, ve finále ho podepsal.

Názorově, pokud jde třeba o zahraniční politiku, je asi blíže názorům těch opozičních stran. Ale to je otázka, ne? Zda-li on je tedy nějakým nepsaným šéfem opozice, ale proto, že má prostě na určité věci podobné názory třeba v zahraniční politice.

Takže to budeme slyšet stále častěji. Prezident je šéf opozice.

Já bych osobně ovšem varoval tu současnou koalici, aby to příliš aby to neexponovala, protože pokud skutečně oni budou do té prezidentské volby půjdou s tím, že prezident Pavel je představitel opozice a on ty prezidentské volby vyhraje a ta šance je veliká, že ty volby vyhraje i navzdory tomu, že ho budou pasovat do role šéfa opozice, tak si vlastně potom ublíží v těch následných volbách do poslanecké sněmovny, protože jak to, když věci dělají tak dobře, jak to, že vyhrál tedy představitel opozice v prezidentské volbě.

Takže v podstatě vyzýváte nějaké mírné... Já bych jim to velmi doporučil. Já bych jim to doporučil, kdyby jsem byl stratak, který by radil vládní koalici, bych jim doporučil, ať to trochu mírní tyto výrazy, protože Petr Pavel, pokud vyhraje v prezidentské volbě a zdá se, že zatím nemá soupeře, tak budou muset potom vysvětlovat celý rok před parlamentními volbami, jak to, že vyhrál prezidentské volby šéf opozice.

Když ale ministr sportu Boris Šastný říká, opozice proti našim návrhům tvrdě postupuje, prezident se zařadil do toho politického boje. Není nadstranický, není to nadstranická neutrální bytost. Hájí myšlenky opozice a opozice hájí jeho myšlenky. Nelze očekávat rozumný konsenzus.

Nemůže mít tato koalice prostě právo si myslet, mít ten pocit, že pan prezident se přidal na tu opoziční stranu?

Já myslím, že právo říkat mají cokoliv, ale ani oni sami samozřejmě nemohou dle mého soudu úplně tak věřit tomu, co říkají, pokud jde o to, že prezident šéfuje opozici, protože prezident jasně vysvětluje, že on má určité postoje třeba, které se týkají liberální demokracie, právního státu a tak dále.

To, že se některé ty jeho postoje překrývají více s názory té současné opozice, to je spíše otázka nebo věc, která souvisí s tím, že ty strany, které jsou momentálně v opozici, jsou ty strany, které hájí liberální demokracii a že vládu tvoří nesystémové populistické strany.

Pro kolegy z Českého rozhlasu nebo z České televize je zásadní právě to přesunutí financování z koncesionářských poplatků na státní rozpočet. Tam prezident a máte pravdu, že to dříve říkal, tam prezident s tím takový problém zase nemá.

Tady jde skutečně o to, aby se vlastně faktickým generálním ředitelem České televize nestala ministrně financí, což se stane v případě, že to bude ponecháno v té jakési flexibilní rovině, že příští rok se začne jednat o to, kolik může Česká televize mít nebo nemít peněz.