Proč? Jak? Co? #006 - Libor Vondráček odpovídá na vaše dotazy

Dobrý den.

Pořad Proč, jak, co každý čtvrtek na našich kanálech je prostor pro to, abyste se ptali proč, jak a co, nebo i úplně jinak se dějí věci tak, jak se dějí.

Já tady mám nachystaných už několik otázek, ať už se to týká pravomocí prezidenta. Vrátíme se zpátky k těm SMS, které zveřejnil, ale také řešíme otázku referenda – důležitou, palčivou otázku.

A vy asi vidíte, že dnes jsem si na to vysílání vzal trochu jiný oděv, ale jak už asi tušíte, má to souvislost s tím, že právě dnes po 20 letech česká fotbalová reprezentace bude hrát na mistrovství světa. Takže ji určitě držíme palce, ať můžeme být na Českou republiku hrdí nejenom v těch věcech, které jsou a trvají, ale i třeba tady v těchto pomijivých sportovních výsledcích.

Takže otázka referenda – první důležité téma. Ptají se pan syna nebo paní syna, a samozřejmě ptejte se i v komentářích. Ptejte se i vy na to, co vás aktuálně zajímá na Facebooku, na Twitteru, na YouTubu, kdekoliv. Máme nějakých 25 minut na to si povídat o pro vás důležitých tématech.

Takže v tuto chvíli otázka, která dost možná řeší spoustu problémů, protože referendem by se dalo rozhodovat o mnoha věcech. Otázka směřující na referendum.

Jsem rád, že někdo konečně předložil zákon o referendu. Jakou šanci dáváte tomu, že projde? A co mi vadí – proč nebude moci být i o našem členství, nebo třeba o přijetí eura možno hlasovat? A proč ještě neprosadit i tu přímou odvolatelnost politiků? Hlavně když kolikrát vidíme ty politické kauzy a potom vlastně není šance odvolat politika. Někteří mají slušnost a rezignují, ale ne všichni. Tak děkuju za dotaz.

No, to, co bylo předloženo, je vládní kompromis. Ve vládě jsou tři strany – naše strany, strany, které se skrývají v rámci volebního klubu SPD, Svoboda a přímá demokracie. Tak z logiky toho názvu přímá demokracie fandí přímé demokracii. Stejně tak právě Svobodní fandí přímé demokracii, mají ji už 18 let ve svém programu. Takže pro nás je to velmi důležitý bod a pro mě jako pro předsedu stálé komise pro ústavu je to jedno z ústředních témat.

Já jsem rozhodně velkým příznivcem referenda a vnímám, že alespoň nějaký zákon o celostátním referendu by bylo dobré si schválit. To, že třeba není úplně podle našeho gusta, to, že je trošku vzdálený tomu, jak to probíhá ve Švýcarsku, a že právě o těch otázkách, o kterých zmiňujete, dost pravděpodobně nebude možné hlasovat, tak to je samozřejmě věc, která nás mrzí, ale vychází z výsledku voleb.

Vychází z toho, že s našimi hlasy, s 15 hlasy našeho klubu nemáme šanci prosadit švýcarskou demokracii, referendum v rozsahu, v jakém ho mají ve Švýcarsku. Ať už se jedná o lidovou iniciativu, nebo alespoň lidové veto, které opravdu může zastavit ve Švýcarsku ty škodlivé nápady, politiku.

Takže vedle toho, když je náš klub ve vládě a má nějakou pozici, má nějaký názor, tak je tam také hnutí Piráti, které je sice dlouhodobě fanouškem referenda, ale určitě v mnoha a v mnoha parametrech je spíše omezující k tomu, o čem se dá a jak se dá v referendu hlasovat.

No a pak jsou tady motoristé, kteří jsou známí tím, že jsou velmi skeptičtí k přímé demokracii, k referendu. A tak ten výsledek vypadá tak, jak vypadá, včetně toho, co bylo známé už z programového prohlášení – tedy že náš kompromis bude znamenat, že o členství v Evropské unii a členství v NATO nebude možné v referendu hlasovat.

Nicméně aby ten zákon prošel, protože ústava předpokládá, že zákon o celostátním referendu je ústavní zákon, tak aby ten zákon prošel, musí získat 120 hlasů v poslanecké sněmovně v tom posledním čtení, v tom závěrečném hlasování. A proto to bude ještě veliké vyjednávání třeba s klubem Pirátů, kteří obecně nástroj referenda také tvrdí, že mají rádi, používají ho třeba uvnitř své vlastní strany. Takže jim referendum není cizí a já doufám, že jim nakonec cizí nebude ani podpora tohoto zákona, že se skutečně nějakého zákona o celostátním referendu dočkáme.

Pokud se ptáte ještě na odvolávání politiků, tak já si to velmi dobře umím také představit. Existovala jedna varianta toho zákona, kde jsme uvažovali o možnosti odvolat v referendu prezidenta. A je to zaprvé z toho důvodu, že prezident je aktuálně neodpovědný z výkonu své funkce a jeho mandát je v podstatě velmi, velmi složitě kontrolovatelný.

No a také když by došlo k situaci, že by třeba jedna komora nebo mnoho poslanců a mnoho senátorů chtělo dát na prezidenta žalobu za velradu nebo za hrubé porušení ústavy, tak by potřebovali v obou dvou komorách parlamentu dvě třetiny hlasů. A to už je situace, která je mimořádně těžko řešitelná, protože málokdy se sejde taková konstelace, aby pro něco hlasovala ústavní většina v obou dvou komorách.

No a tak může být prezident, ať už je ten prezident kdokoliv, tak trošku vychechtaný, že si může dělat, co chce, a že velmi těžko může být hnán k jakékoliv odpovědnosti.

Takže pokud jde o přímou odvolatelnost politiků – ti politici, kteří jsou voleni v přímé volbě v jednomandátovém obvodu, ať už je to celostátní volba prezidenta nebo jednomandátový obvod v rámci senátních voleb, tak v těchto všech případech jsem přesvědčený, že přímá odvolatelnost by byla na místě. Protože ti stejní lidé, kteří toho člověka podporují, ho můžou odvolat. Ti stejní lidé, kteří k němu získali důvěru a hlasy mu dali, tak pokud tu důvěru ztratil u nich, tak by mu měli mít možnost vystavit vysvědčení dřív než po pěti či šesti letech, protože mandát senátora je šestiletý a mandát prezidenta pětiletý.

Tomáši Kubo, takže máme začít se sbírkou petice a potřebujeme 300 000 podpisů? Tomáši, zatím ten zákon schválený není. To znamená, zatím ještě není úplně na místě sbírat podpisy. Nicméně opravdu téma vystoupení z Evropské unie, tak jak píšete teďka v tom dalším dotazu – téma vystoupení z Evropské unie nebude možné vyvolat ani kdybyste sesbíral 500 000 hlasů.

Takže ta hranice aktuálně je na 300 000 hlasech. Odpovídá to přibližně, přibližně tomu, kolik hlasů musí získat nějaká strana, aby se dostala do sněmovny. A v tomto případě tedy 300 000 hlasů je vyšší než 100 000 ve Švýcarsku, ale nevnímám, že to je zas tak vážná překážka.

Horší, a to se asi shodneme – z mého pohledu a i z vašeho pohledu – může být právě to, že se nedá hlasovat o těch důležitých otázkách. A já jsem opravdu přesvědčený, že pokud Švýcarři úspěšně provozují přímou demokracii přes 150 let, pokud Švýcarři jsou schopni hlasovat o čemkoliv a třeba i o členství v OSN, o členství v Evropské unii, o všech těchto závažných otázkách, tak není důstojné a není z mého pohledu hezké vůči našim občanům, když jim tak trochu říkáme, že jsou hloupější než Švýcarři. Pokud jim nechceme důvěřovat a pokud máme obavu jim dát stejné možnosti, jaké mají ve švýcarské demokracii Švýcaři.

Tak trošku jsem se rozvášnil na toto téma.

Ale přeci jenom referendum pro mě důležitá otázka, velice zásadní a já za ní budu bojovat a budu se snažit ty možnosti českých občanů rozšiřovat, protože podle mého názoru je ten systém ve Švýcarsku příčinou a blahobyt Švýcarů je důsledkem.

Pokud se někde neztrácí peníze, pokud jsou politici pod kontrolou, pokud se někde nepřijímají šílené zákony, ale občané mají možnost zákony korigovat a velice efektivně a snadno bránit těm nejvíc škodlivým nesmyslům, tak to vede k tomu, že takové zákony prostě ve Švýcarsku nenajdete a tím pádem se Švýcarsko může rozvíjet daleko pozitivnějším způsobem, daleko bezpečnějším způsobem, než třeba okolní státy.

Když se podíváte do Francie, do Německa, jaké problémy tam mají – ať už ekonomické nebo jaké problémy tam mají s migranty, s bezpečností – tak vidíte, že tam je to opravdu šílené.

A pokud někdo dneska říká, že patříme na západ a přitom ignoruje, co se děje právě v těchto zemích, tak je to trochu blázínek.

Ještě tady píše Jana Hanlová: to není žádná demokracie, když občané nesmí hlasovat o výstupu z Evropské unie. Do EU jsme hlasovat směli, ale o výstupu už nesmíme.

Paní Jano, absolutní souhlas. Naprosto souhlasím s tím, co říkáte.

Pokud čeští občané v roce 2003 měli možnost o těchto věcech hlasovat, tak je pro mě nepochopitelné, že někdo obhajuje to, že o nich nesmí hlasovat v dnešní době.

Byl jsem na jednom takovém jednání v senátu a tam mě zarazila argumentace, když jsem se bavil o tomto s zástupkyní strany lidové. Ona mi říkala, že tehdy v tom roce 2003 bylo velmi bezpečné o těch věcech hlasovat, ale dnes že tomu tak není.

A já jsem ji na to namítl: No, ale to mě trošku uráží, protože v roce 2003 já jsem běhal se zapáleným lampionem, ale já bych také rád rozhodoval o budoucnosti naší země, pokud v ní mám žít.

To chcete jako říct, že dnešní generace je hloupější než ta předchozí? A pokud jsme mohli o nějakých věcech rozhodovat před 20 lety, tak dnes už o nich hlasovat nesmíme?

No a ona mě začala argumentovat tím: Víte, pane, to byste chtěl rozhodovat o zásadní věci. Jenomže v roce 2003 tady nebyly dezinformace a ruská propaganda. Takže v referendu jsme klidně o takové věci rozhodovat mohli.

Tak tohle je vyloženě výsměch úsudku dospělým svéprávným českým občanům, kteří pokud mohou volit ve volbách, proč nemohou volit v referendu? Pokud někomu vadí to, že tady je údajně ruská propaganda a dezinformace v takové míře, že by nás ovlivnily v našem úsudku...

Já tedy nechci vyvracet, že tady je jakákoliv propaganda. Určitě je tu propaganda z Ruska, ale je tu propaganda i z Bruselu. Je tu propaganda z Číny. Je tu propaganda z Ameriky. Jsou tady propagandy ze všech směrů. Každý stát se snaží ovlivňovat prostředí v jiných státech ve svůj prospěch.

Ale tohle přeci není argument, protože se nemá konat referendum. Protože pokud je to tak silný argument, no, tak pak rovnou může navrhnout paní senátorka, že máme zrušit volby, protože to nás přeci ovlivňuje taky.

Pokud není možné hlasovat v referendu o těchto zásadních věcech, je celé referendum na nic a postrádá smysl.

Víte, já bych s vámi ne tak úplně souhlasil, protože my si potřebujeme ten nástroj osahat. Možná že je potřeba to prostě udělat salámovou metodou.

Tak jako Evropská unie nám salámovou metodou, kolečko za kolečkem salámu, omezuje suverenitu, omezuje svobodu občanů Evropské unie, no, tak i my musíme tímto způsobem vracet občanům možnost rozhodovat o věcech, kterých se jich týkají.

A myslím si, že použití nástroje referenda v jakékoliv otázce by bylo tím, co by legitimizovalo, co by umožnilo v budoucnu uvažovat o referendech i v dalších otázkách.

Prostě pokud si ten nástroj ošaháme, stejně jako za volant, když si sednete v rámci autoškoly, tak taky hned nejedete na dálnici 130 km, ale nejdřív se musíte rozjet, musíte si to ozkoušet.

No a čeští občané v tomto smyslu mohou brát, že tento návrh zákona o referendu je tak trochu autoškola, že si to tak trošku budou moci teprve osahat a to skutečné referendum v plném rozsahu, jako ve Švýcarsku, přijde později.

Kdyby bylo na mě, přijde hned. Myslím si, že bychom si s tím poradili, že bychom to opravdu dokázali, jako Švýcarři, kteří mají ústavu, která předcházela té současné, od roku 1848. A po 150 letech, v roce 1998, neřekli „referenda se nevyplatí, ukončíme je", ale řekli, že chtějí v nich pokračovat a jenom zpřesnili tu ústavu, zavedli ústavu novou, modernější, ale stále jsou věrni tomu směru, který nastoupili v roce 1848.

A pokud i my budeme 150 let věrni směru, který bude mít důvěru k občanům a který přinese občanům možnost kontroly nad politiky, myslím si, že se také můžeme takto skvěle rozvíjet jako Švýcarři.

A máme si ze Švýcarska vzít příklad.

Přesně tak. Souhlasím s tím, Tomáši.

A pane Rosnecký. Pan Víd znovu tedy říká, že zrovna ty dvě kolečka by měla být první a zásadní.

Víte, je to moje priorita. Snažím se o to. Budu proto dělat maximum, co bude v mých silách.

Pokud máme mít šanci prosadit referendum ve větším rozsahu, potřebujem k tomu příště dostat více hlasů. Takhle jednoduché.

To je. Jiří Abramcové, já už jsem na to na začátku odpovídal, takže věřím, že se na to podíváte. Máme omezený čas.

SPD hodně fandí. Ano, fandí. A motoristé spíš tedy nefandí referendu. Asi takhle se to dá shrnout. Je to veřejně dostupná informace.

Podíváme se na další dotaz, který se týká pana prezidenta. Možná reagujete na rozhovor Echo 24/7, který jsem měl s Jiřím Pospíšilem nedávno.

Tím, že chcete změnit zákon, ve kterém by podle vás nově mělo být jasně napsáno, že prezident musí na návrh premiéra nebo ministra jmenovat. Není to vlastně jen potvrzení toho, že to teď nemusí?

A jestli jsou podle vás nejasnosti, pořád nechápu, proč se nepodá kompetenční žaloba?

Tak pokud jde o mě, kompetenční žalobu bych také doporučoval podat. Zkrátka – ať už bychom se dozvěděli cokoliv, tak jakákoliv odpověď. Ať už prezident musí jmenovat Filipa Turka, prezident nemusí jmenovat Filipa Turka, nebo třeba Ústavní soud nemá v kompetenci rozhodovat o otázce, jestli prezident musí jmenovat Filipa Turka – všechny tyto odpovědi by byly přínosem do budoucích úvah o této věci.

Protože kdyby se Ústavní soud vyjádřil, že má povinnost, no, tak aby prostě musel jmenovat.

A kdyby řekl, že to není předmětem jeho rozhodování, tak by bylo čistě na politicích. Když ne Ústavní soud, ale politici jsou ti, kteří mohou něčeho dosáhnout, tak je potřeba, aby to právě politici udělali.

Pokud jde o jmenování, a pokud by řekli, že ne – že nemá prezident povinnost jmenovat – a nám by se to nelíbilo, no, tak pak je opět v tu chvíli na místě říci: Chceme, aby prezident musel jmenovat členy vlády toho, koho navrhuje předseda vlády, který má podporu v parlamentu, který má demokratickou legitimitu. Opravdu chceme, aby prezident si mohl libovolně jmenovat koho chce?

A až když bychom se dozvěděli toto od Ústavního soudu, tak pak byl o to větší tlak na politiky, aby tuto záležitost vyřešili, protože nikdo jiný než politici by ji vyřešit nemohl. Ústavní soud by se k tomu už vyjádřil.

Takže to, že říkám, že to máme změnit, není proto, že podle mého názoru dneska prezidentu povinnost nemá. Je to proto, že se mi zdá, že v té ústavě to není napsáno dostatečně jasně, abychom věděli, zda máme či nemáme tu povinnost bez dlouhého dohadování a výkladu, jestli prezident má či nemá tu povinnost.

Já bych byl pro to, aby se šlo do kompetenční žaloby a byl bych i pro to, aby se případně měnila ústava v této věci. Ústava se může měnit buď tak, že se vyloženě napíše, že prezident má povinnost jmenovat členem vlády toho, koho mu navrhl premiér.

Nebo se může třeba zajistit tím, že do článku, který je věnovaný tomu, co musí splňovat člen vlády jako kvalifikační předpoklad, by se napsaly přesnější podmínky. Pokud by ten nominant ty přesnější podmínky splnil, znamenalo by to, že ten nominant prostě má být jmenován.

Ale dneska, když tam v podstatě nejsou téměř žádné podmínky, tak pak je to trošku problém. Není tady od čeho se odrazit, když tvrdíme, že někdo by měl být dobrým prezidentem, dobrým členem vlády.

Za první republiky tady takové přesnější vymezení bylo a myslím si, že to bylo ku prospěchu věci.

Pane Libore, za hračku, změna ústavy je na místě. Již jen na základě jednání prezidenta a pokud činí, co činí, by měl okamžitě bez řečí být vyhozen.

Vyhozen být nemůže, protože je zvolen a ten, kdo je zvolen, tak nemůže být prostě a jednoduše vyhozen. Ten má demokratický mandát.

My jsme demokratické strany a velmi respektujeme výsledky demokratických voleb. Takže pokud prezident dostal hlasy, tak za mě jediný legitimní způsob by byl, pokud bychom opravdu do zákona o referendu nebo do nějakých jiných zákonů dali možnost, jak ti stejní občané, kteří prezidenta zvolili, ho mohou také odvolat.

To znamená, celá Česká republika by se musela vyjádřit hlasováním.

Máte pravdu – zde je myšlenka, že prezident nemá vůbec žádnou zodpovědnost za své činy. Bohužel je to tak. Proto bych se přimlouval i o změnu ústavy v tom, jaká velká většina a kolik hlasů senátorů a poslanců je potřeba, aby případně byl prezident k té odpovědnosti hnán.

S tímto tématem souvisí také téma starší zveřejněné SMSky, ale vztah mezi prezidentem a vládou se neustále vyvíjí. Toto je věc, která je ovlivněná tím, že prezident nejmenoval Filipa Turka, a také tím, že se prezident rozhodl zveřejnit SMSky a postupovat velmi netradičním způsobem – zveřejnil SMSky mezi panem ministrem zahraničí Petrem Macinkou a panem Kolářem, poradcem prezidenta, který mimochodem ještě před několika lety tvrdil, že prezident musí jmenovat ministrem přesně toho, koho mu navrhuje vláda, a ne si něco vymýšlet.

Takže dobrý den. Jednak bych vás jako odborníka chtěla zeptat, zda bylo podle vás zveřejnění SMS prezidentem protiprávní. Já to vnímám tak, že nešlo o soukromé SMS, ale o SMS mezi ústavními činiteli, ale to je podle mě něco jiného. Zveřejnění jsem ráda. Navíc pak prezident doložil své obvinění – jinak by o něm spousta lidí pochybovala, nemyslíte?

A druhá věc – jaký je váš názor na obsah SMS a vůbec na jednání Petra Macinky?

Tak já jsem také přesvědčený, že to nebylo protiprávní. Nicméně bylo to dětinské, bylo to nedůstojné a ovlivnilo to ten vztah mezi ústavními činiteli, vztah mezi vládou a prezidentem. Ovlivnilo ho to negativním způsobem, ale toto už je věc, která se stala.

Obsah SMSky byl určitě ve stylu Petra Macinky. Jak jsme známí na vystupování Petra Macinky, každý na to může mít různé názory. Nicméně rozhodně to nebylo nic, co by se dalo označit jako vydírání nebo vyhrožování.

A zde byly otázky, které mi tehdy kladli novináři. Já jsem si opravdu ťukal na čelo a říkal jsem si, že asi v životě neviděli nějaký trestní soud, kde se reálně nebezpečné vyhrožování nebo vydírání řešilo, protože toto s tím nemá absolutně nic společného.

Pokud by nějaká takováto SMSka měla být kvalifikována jako vydírání, bylo by to nebezpečné, protože pak by se dodatečně museli stíhat lidé jako Ivan Bartoš nebo Mikuláš Feriančík, případně do nějaké míry i Petr Fiala. V čase, kdy Miloš Zeman otálel se jmenováním Jana Lipavského, zaznívaly vůči němu nejrůznější výroky, co se stane, když to neudělá a tak dále. Pokud by toto bylo vyhrožování, tak by tam to bylo vyhrožování zcela jistě.

Nicméně policie už tuto kauzu dořešila. Pan prezident, který řekl, že to všechno nahlásil policii i tajným službám, se ukázalo, že byl v tomto zcela mimo. Z hlediska právních argumentů se opravdu o žádné vydírání nedělo.

Existuje nějaká šance, že Německo vyhraje mistrovství světa ve fotbale?

Dvaadvacet hráčů. Tak teď úplně nevím, co tím myslíte. Já budu samozřejmě fandit Čechům a ne Němcům a přiznám se, že pokud by Češi vypadli, tak mým favoritem je vždy Argentina. Fandím Argentině, případně Srbsku. Na těch šampionátech, kam jsme se nepodívali, tak jsem právě těmto státům fandil. A v případě Argentíny to dokonce minule dopadlo šťastně.

Takže uvidíme. Slovákům v roce 2010 jsem také fandil – když jsme tam nebyli – tak teď po dvaceti letech tam konečně jsme. A stejně jako v roce 1976, ta šestka pro nás byla šťastná. Vyhráli jsme mistrovství Evropy. Doufám, že po padesáti letech bude i tentokrát šťastná šestka.

Já bohužel musím končit, protože máme jednání výboru pro evropské záležitosti a píše mi tady Miroslava Visions k otázce národní očkovací strategie, signalizačnímu kódu a tak dále. Nemám teď prostor tuto závažnou a důležitou otázku otevřít, ale slibuji, Miroslavo, že příště tímto tématem začnu.

Budu se na vás opět moc těšit. Ve čtvrtek ráno od osmi hodin mě najdete vždycky jako toho, kdo vám odpoví na pro vás důležité otázky. Ptejte se – můžete se ptát písemně předem, tak jako většina těch otázek, které jsem tady četl, nebo během vysílání. Ale když se zeptáte až takto na konci třeba v 8:37, tak bohužel nemám šanci to stihnout.

Krásný den. Fandíme českým fotbalistům a děkuji za vaše dotazy.

Pokud se vám videa líbila, sdílejte to do světa, ať se ty odpovědi dozví co nejvíce lidí. Minimálně v případě prezidenta Petra Pavla je potřeba opravdu tu osvětu dělat, aby osmého března 2028 prezidentem České republiky byl někdo mnohem, mnohem lepší.