Scott RITTER, A. Napolitano_ Zatčením amerického právníka je z Británie už jen režim teroristů_30.6.

Dobrý večer, vážení přátelé.

Vítejte na kanále Pod pokličkou.

Dneska mimořádně už je 11 hodin večer. Já jsem přijel před hodinou z Kolína, ale viděl jsem, teď mi cvrnkl do nosu zase jak ty tři oříšky do Vladimíra Menšíka v té pohádce.

Fantastické video se Scottem Ritterem, který se vrátil po asi pěti dnech z výletu do Turecka, pracovního výletu do Turecka. Byl na takovém přednatovském nějaké konferenci.

Četl jsem o tom jenom někde něco, nějaký článek nebo nějakou takovou poznámku, tak jsem zvědavý, co nám k tomu řekne, až se spojíme.

Dnes ale narychlo přeložený, takže se omlouvám za případné nesrovnalosti nebo nějaké nedostatky u témata zatčení nebo co to tam je teď s americkým novinářem, který nebo právníkem snad dokonce, který byl po příletu do Británie zatčen za něco, co napsal proti židovským, proti izraelským na sítích, takže kdo v Británii vlastně vládne a o tom, co se děje na Ukrajině nebo na té frontě s těmi drony, co tam vlastně i sám Scott zažil, když tam teď 3 a půl týdnů pobýval na ruské straně.

Takže 3, 2, 1 z Chill Sutunu pro vás.

Horstýk a Pepík naši nejoblíbenější, vaši nejoblíbenější mluvčí, respektive ten jeden určitě Scott Ritter a Andrew Napolitáno.

Já se tady hned přesunu do pozadí.

3, 2, 1 začíná.

Tak teď už jsem tu, pojďme na to. Já to nebudu vůbec zdržovat. Pojďme rychle na to.

Čili Scott a Andrew Napolitáno pro vás začíná.

Takže, Scott, je mi vždy potěšením, můj drahý příteli, než se dostaneme k Iránu a ponižující porážce Američanů a Izraelců, k Ukrajině a blížícímu se ruskému vítězství. Vím, že tě to velmi zajímá a mě také.

Řekni mi, prosím tě, co se děje ve Velké Británii se zatčením amerického právníka za svobodu projevu, která by byla v USA chráněna, kdyby ta slova pronesl a ne nejel s nimi do Británie.

Říká na to Scott Ritter: "Ano, je to Dan Kovalík. Je to můj velmi dobrý přítel a někdo, koho si nesmírně vážím. Jeho politické názory jsou jeho politické názory.

Chci říct, že není nic nelegálního na tom, když například řekne, že to, co Izrael dělá v Gaze, je genocída. S tímto závěrem naprosto souhlasím.

Je mnoho lidí, kteří s tím nesouhlasí, ale o tom právě svoboda projevu, že je to také někdo, kdo otevřeně odsoudil Spojené státy a Velkou Británii v souvislosti s jejich válkou proti Iránu. Spojené státy, jo, Velká Británie v tom hrála velmi důležitou podpůrnou roli.

V důsledku toho, kvůli jeho výrokům a příspěvkům, které zveřejnil na sociálních sítích, ho britská policie zadržela na letišti Johna Lennona a obvinila ho za porušení zákona o terorismu z roku 2000, konkrétně podle přílohy sedm, která je novějším doplňkem tohoto zákona a která činí nelegálním například zveřejňování příspěvku kritizujících Izrael na sociálních sítích.

Velká Británie je, dejme tomu, takzvaný suverénní stát. O tom není pochyb. Britové mají plné právo si dělat, co se jim zlíbí na vlastním území, dejme tomu.

Jejich činy však musí mít své důsledky.

Velká Británie se prezentuje jako výjimečný přítel Spojených států. Koneckonců máme mezi sebou takový zvláštní vztah. Nebo měli jsme, protože to už neplatí.

Pokud Britové nedokážou respektovat základní americkou hodnotu, jakou je svoboda projevu, a nezapomeňme, že když čerpáme z principů, na nichž je založena naše demokracie a ústava, opíráme se právě o například Magnu Chartu, a to jsou Britové, ale Britové to už nerespektují.

Velká Británie se stala něčím, co je protikladem amerických hodnot, a přesto s nimi zacházíme jako s přáteli.

Zadrželi amerického občana, amerického právníka, právníka zabývajícího se lidskými právy, muže, který je odborníkem na mezinárodní právo, muže, který je odborníkem na ústavní právo, a zadrželi ho a zacházeli s ním jako s teroristou, jako s kriminálníkem.

Kdyby se tohle stalo v Rusku nebo v Číně, tak ministerstvo zahraničí by křičelo, jak a jako když jde prase na porážku, a požadovalo by jeho okamžité propuštění.

A proč právě teď nekřičíme a nepožadujeme okamžité propuštění Dana Kovalíka?

Proč naše ministerstvo zahraničních věcí nekřičí jako prasata na porážku, když Britové zatkli našeho občana a ještě k tomu právníka? Už to ne, že nepožadují omluvu a jeho propuštění.

Je na čase, abychom přestali s Brity zacházet jako s našimi spojenci. To nejsou spojenci Ameriky, jsou to naši nepřátelé.

Nepřátelé Spojených států zastávají vše, co my nezastáváme. Zastávají potlačování slova, zastávají policejní stát, který šlape po jakékoli možnosti hlasy té opozice.

A v tomto případě bychom měli s Brity naložit stejně jako s ostatními.

Máme Magnitského zákon, který jsme přijali, protože jsme Rusy obvinili z vraždy právníka ve vězení. Ukázalo se, že tomu tak nebylo, že to byla všechno jenom lež, ale podnikli jsme ty kroky.

Měli bychom mít zákon podobný, namířený proti Britům.

Každému členovi parlamentu, který pro tento zákon hlasoval, by měl být trvale zakázán vstup do Spojených států.

Každý člen britské vlády, který působil ve vládě, která to dopustila, by měl být vykázán ze Spojených států.

Každý policista zapojený do stíhání Američanů by měl být navždy vykázán.

Takhle s nimi máme zacházet.

Měli bychom na Brity uvalit ekonomické sankce. Měli bychom je donutit zaplatit drsnou cenu za potlačování hodnot amerického občana, které bychom všichni měli ctít my tady v Americe."

Abych si to ujasnil, říká Andrew Napolitáno, tento právník pronesl tyto komentáře ve Spojených státech a za to byl po příletu do Velké Británie potrestán.

Chci říct, dovolili by vám, mně nebo téměř komukoliv z této show, kdo u nás vystupuje, projít bezpečnostní kontrolou nebo celnicí na britském letišti, nebo by nás všechny zadrželi?

Scott Ritter na to odpovídá: "Je zcela jisté, že kdybych odjel do Velké Británie, byl bych zadržen. Byl jsem na to už upozorněn, byl jsem varován, a proto do žádné Británie nejedu.

Můžou mi tam všichni políbit prdel. Ale Velkou Británii považuji já od teďka za nepřátelský stát.

Proč bych měl cestovat do nepřátelského státu?

Velká Británie není destinací, kam by měl kterýkoliv Američan cestovat. Co by tam už proboha dneska v tom jejich chalifátu islámském dělat?

Proč by tam Američané a Evropané měli vůbec cestovat?

Měli bychom zrušit všechny letecké linky amerických velkých společností do Velké Británie.

Měli bychom s nimi zacházet jako s nejhorší hrozbou pro Ameriku a pro celý svět."

Tak to prostě je, dodává Scott Ritter.

Dámy a pánové, pokud jste americkým občanem a zveřejnili jste na sociálních sítích cokoliv, co by mohlo urazit britské city v uvozovkách, budete zadrženi po příletu do Británie.

A je to velmi nepříjemný zážitek.

Tak nepříjemný, že například George Galloway, britský občan, byl zadržen za podobných okolností a byl donucen Velkou Británii úplně opustit se svojí manželkou, prostě emigrovat z Británie.

V podstatě tam dokonce snad i sexuálně napadli jeho manželku, velmi příjemnou dámu.

A Británie je teroristický stát. Jsem o tom teď už definitivně přesvědčen. Jedná se doslova o činy teroristického státu. Nejsou žádnou demokracií a oni teda mimochodem nikdy nebyli. Jsou protikladem demokracie, protože potlačují svobodu projevu.

No a ptá se tedy nebo pokračuje dál Andrewu Napolitánu.

Přejděme tedy k Rusku. Dnes ráno podle ruského času ruská armáda sestřelila přes 400 dronů v okolí Moskvy, což mělo dopad i na moskevské mezinárodní letiště, na které jsme oba eh přiletěli i odletěli nezávisle na sobě v minulosti.

Mají Rusové nějaké červené linie, červené čáry, za které Ukrajincům už definitivně nedovolí přejít nebo které jim nedovolí překročit?

Reaguje na Scot Ritterr na to tímto:

Eh, pojďme také poukázat na to, že jeden z dronů, který se jim podařilo, kterému se podařilo proklouznout, zasáhl obyvatele v moskevském obytném domě a zabil šestiměsíční holčičku. A šlo o úmyslný útok. O technických detailech toho, co ukrajinské drony dělají, když jsou rušeny, nebo když přejdou do obranného režimu, si můžeme promluvit později. V zásadě si ale vyberou nejbližší cíl a vrhnou se na něj bez ohledu na to, o jaký cíl se jedná.

A tak byl tento dron v podstatě vyřazen z provozu. Přepnul se do obranného režimu a vrhl se dolů do první budovy, kterou zahlédl. A to byla náhodou obytná budova. Zavraždili šestiměsíční holčičku. Ale přece to tohle teroristé dělají.

Existují nějaké červené linie? No to se brzo dozvíme.

Pokusím se to vysvětlit co nejasněji. Vladimír Putin je muž, který chápe realitu Ruska v celé její komplexnosti. Pro všechny, včetně mě samotného, kteří občas ztrácejí trpělivost, protože byly překročeny červené čáry, byl jsem na mezinárodním ekonomickém fóru v Petrohradě, kde 130 zemí podepsalo smluvní investiční záruky pro ruskou ekonomiku v hodnotě 84 miliard dolarů. 84 miliard dolarů. To je to, co udržuje Rusko v chodu. To je to, co zajišťuje růst Ruska.

A Vladimír Putin ve svém úvodním projevu dal jasně najevo, že nedopustí, aby tato válka definovala Rusko, že Rusko je větší eh než tento konflikt. Tím, že se řekli jasně, že Rusko je větší než tento konflikt.

Rusko neomezuje tento konflikt pouze na Ukrajinu. Věděli to už od věděli to už od samého začátku. Proto se jedná o speciální vojenskou operaci, nikoliv o totální válku. Západ toho zneužívá znovu a znovu a překračuje jednu červenou čáru za druhou.

Ale pokaždé, když tu červenou čáru překročí, musíte si položit otázku: „No dobře, a co když Rusko podnikne odvetné kroky?" A pokud je odpověď taková, že by tím došlo k narušení pečlivě vypracovaného programu hospodářské obnovy, který zahájil Vladimír Putin a který se zaměřuje na budoucnost po skončení konfliktu, pak se nabízí otázka, vyhrálo Rusko svou odvetou nebo ne?

Protože právě teď Rusko vyhrává na bojišti. O tom není žádných pochyb. Je to mnohem nebezpečnější bojiště než dřív, ale Rusko na něm vyhrává. Vyhrávají rozhodujícím způsobem a už se blíží ke Slovansku. V Kramatursku se objevují drony. Krasnojarsk padne každým dnem. Ukrajincům došly jednotky. Je to už jen otázka času.

Ukrajinci tedy vstupují do další fáze, do fáze takzvaných dlouhodobých sankcí. Ale pokud se jedná o dlouhodobé sankce a pokud se jim podaří způsobit jen minimální škody a ztrapnit tak Rusko před světem, protože právě o to se snaží – ponížit Vladimíra Putina – tak aby podnikl ukvapený krok, který by změnil celkovou rovnováhu sil. Pak je to proto, že v tuto chvíli je celková rovnováha sil rozhodujícím vítězstvím Ruska. To je směr, kterým se ubíráme.

Oni potřebují, aby Rusko přestalo kráčet touto cestou. Potřebují, aby Rusko například zaútočilo na Evropu a potenciálně rozšířilo konflikt. Ulevilo to k Ukrajině a přehodnotilo různé faktory, které určují, zda dojde k vítězství či nikoliv.

A Vladimír Putin se tomu dosud vyhýbal. Ale nyní se dostáváme k rozhodujícímu bodu. Nejde o smrt šestiměsíční holčičky ani o masakr 21 spících teenagerů ve Starobelsku 22. května.

My se dostáváme do bodu, kdy Ukrajinci a Evropané začínají nasazovat zbraně. Zbraně pro údery na dlouhou vzdálenost, které budou mít ekonomický dopad na Rusko. A v tomto bodě se kalkul ruské vlády změní, protože dosud vždy tvrdili, že rozšířením konfliktu ztratíme více, než získáme. Nyní si začínají uvědomovat, že pokud budou situaci dále vyčkávat, pokud budou teda vyčkávat, ztratí nečinností více, než získají a zaútočí.

Když Evropa otevřeně prohlásí, že budeme spolupracovat s Ukrajinci na vývoji zbraní s dlouhým doletem, abychom mohli zasáhnout Moskvu, je to rozsudek smrti pro továrny, které se chystají postavit. A Rusko se k tomuto bodu rychle blíží.

Jediná věc, která Rusko v tuto chvíli zdržuje, je nedávné hodnocení z Kremlu, že Donald Trump je šílený a že je doslova šílený. Nemluví se tu o muži, který přišel o rozum, jako je například Joe Biden. Joe Biden pouze trpěl demencí, ale Donald Trump je člověk emocionálně nestabilní a proto naprosto nepředvídatelný.

Já jenom odbočím. Vzpomínáte si, jak Vladimír Putin řekl na otázku, koho by chtěl od roku 2020 prezidentem, jestli Joea Bidena nebo Donalda Trumpa? A Putin řekl, že je do Joea Bidena. Protože Joe Biden je předvídatelný. No a dneska se o tom přesně mluví. To je dva tři roky stará věc.

Zpátky ke Scotu Litterovi. Rusové se skutečně obávají, že pokud by zaútočili na Evropu, Donald Trump by mohl reagovat použitím jaderných zbraní. Donald Trump je psychicky nevyrovnaný kvůli porážce v Íránu. Je to muž, který do Íránu šel s přesvědčením, že vyhraje, říká Scott. Já si to nemyslím, ale pojďme dál.

A jeho egocentrický svět kolem něj se zhroutil a teď mu navíc hrozí politický pád související s blížícími se volbami do kongresu. Celý jeho svět se mu hroutí na hlavu a on se právě uzavřel do svého vnitřního šílenství, kde žije v nereálném světě, kde nezáleží na tom, co mu řeknete. Důležité je jen to, co jeho mozek považuje za skutečné.

A to právě teď vidíte. Každá dohoda, pardon, kterou uzavřel, každý závazek, který dal Rusku na Aliašce, je neplatný. Marco Rubio teď lže a tvrdí, že jsme se na ničem nedohodli. No, jsi lhář, Marco Rubio. My víme, že jsi lhář, říká Scott Ritterr. Eh, Rusové vědí, že jsi lhář. Na koho se snažíš zapůsobit? Na neznalé americké občany, případně na hlupáky vymyté propagandou v Evropě. I oni na to přijdou.

Rusové přesně vědí, k čemu se Spojené státy na Aliašce zavázaly, protože Rusko učinilo ústupky na základě amerických návrhů a Američané s tím souhlasili a měly být podniknuty kroky. Teď se ale Donald Trump od všeho distancuje a nejen to. Ještě na tom trvá.

Mluví o tom, že už jsou pryč časy, kdy říkal, že na Ukrajinu už žádné další peníze posílat nebudeme. Teď mluví o tom, že se částka posílaných peněz ještě zvyšuje. Proč?

Protože je to člověk, který prohrává na všech frontách. Prohrává doma, prohrává i z hlediska zahraniční politiky. V Íránu dostává pořádně na zadek a doslova se úplně vymykává.

A tak Rusové mají právě teď největší obavy z toho, že pokud zaútočíme na Evropu a oni na Evropu zaútočí, co udělá Donald Trump?

A protože na tuto otázku nedokážou odpovědět, musí být trochu opatrní, za jakých okolností stisknou spoušť, což znamená, že pravděpodobně budou muset počkat, až bude překročena nějaká masivní červená čára. Taková, která bude pro svět tak zřejmá, že i u toho šíleného Donalda Trumpa si budete muset říct: páni, Rusko mělo plné právo už tohle udělat.

Ptá se teď Andreu Napolitáno: Chtěl jsem se tě hned na to zeptat. Jak si myslíš, že Kreml hodnotí útok na muniční továrny v západní Evropě?

Než se ale zeptám, zmínil jsi něco fascinujícího. Mají Rusové k dispozici psychiatrické posudky od zdravotnických odborníků, které potvrzují, že Donald Trump je duševně nemocný?

Na to říká Scott Ritter: No, na tuto otázku nemohu odpovědět. Mohu však říci, že podle dosavadních informací ho považují za psychicky labilního, a to nikoli z hlediska demence, ale z hlediska emoční nestability. On je prostě momentálně zaostalý, jak by řekla jedna paní na adresu Otíka.

To by však mohl být jen diplomatický způsob, jak to vyjádřit. Pokud Rusové fungují stejně jako my, pak SVR a FSB, čili bývalé KGB, mají celé oddělení psychiatrů, jejíž úkolem je sestavovat osobnostní profily světových lídrů.

Předpokládám, že Vladimír Putin dostává před každým setkáním s někým briefing připravený těmito lidmi, kteří analyzují, co tyto osoby pohání, co jsou zač, jaké jsou povahové kvality a vlastnosti. Vladimír Putin je prostě staromódní špion, který sází na lidskou inteligenci, respektive i demenci. Takže víte, jakou část jejich ega můžete pohladit, abyste je přiměli k ústupkům. Pokud je chcete naštvat, do čeho se opřete. Tomu se říká být dobře informován.

A myslím si, že Vladimír Putin je jedním z nejlépe informovaných lidí na světě, takže by mě to nepřekvapilo. Vlastně by mě šokovalo, kdyby neměli jednotku pro psychologické hodnocení všech lidí, všech politiků na světě. Ale nemůžu tu sedět a tvrdit vám, že právě od toho hodnocení pochází.

Ptá se teď Andreu Napolitáno: Měli by Rusové zaútočit na Francouze, Švédy, Brity a Němce? Jenom vyjmenovávám pár zemí, které mě napadají. Zbrojní továrny.

Ty zbrojní továrny, když oni vědí, že tyto továrny vyrábějí zbraně, které se dodávají na Ukrajinu k útoku na Rusko.

Říká na to Scott Ritter: Ano, měli by. Čím dřív, tím líp. Nemusíme čekat, až skutečně utrpí. Vždyť oni nemusí čekat, až skutečně utrpí nějaké vážné škody. Měli by zaútočit preventivně. Tak to děláme přece i my. Určitě nechcete, aby ve střeše Kremlu byla díra.

A přesně tím směrem se ti idioti na Ukrajině a na západě ubírají. Snaží se zničit krimský most. Pokud chcete vidět, co dokážou ruské jaderné zbraně, zničte krimský most. A pokud chcete vidět, co dokážou ruské jaderné zbraně celé Evropě, udělejte díru do střechy Kremlu, říká Scott Ritter.

Chci říct, že právě tímto směrem se ti idioti v Evropě a i u nás vlastně v Americe ubírají a myslím si, že jim to projde. Myslí si, oni si myslí, že neustále jsou přesvědčeni, že Putin jenom blafuje. Myslí si, že prostě nechápou realitu Ruska.

Realita Ruska je taková, že Rusko nikdy nestanovilo pro tento konflikt žádný termín, ani umělý časový rámec. Lidé jako já mají svůj odhad. Já jenom říkám, myslím si, že do konce léta budou připraveni. Bude se dít to, bude se dít ono a ještě něco jiného. Je to jen můj odhad a zatím jsem se vždycky mýlil tady v tomto předpokladu, ale celkový odhad, že Rusko vyhrává, je stoprocentně správný. Vždycky byl. Akorát já nenosím v hlavě ruský plán na vítězství. Jejich harmonogram, ten mají oni. Já bych na jejich místě byl rychlejší, ale oni vědí, co dělají.

Rusko tuto válku nemůže prohrát. Není schopno ji prohrát. Rusko tento konflikt zvládlo do té míry, že z dostupných zdrojů získává maximální úžitek, aniž by tím vyvedlo svou ekonomiku z rovnováhy.

Nacházejí se uprostřed takzvané transformace. A opět, lidé to musí pochopit. Rusko právě prochází transformací, přechodem od ekonomiky orientované na západ, kde podporovalo investice západních společností, k úplnému odklonu od západu a k obratu k východu a obnovení vztahu s východem. Probíhá zde zásadní, obrovská ekonomická transformace.

Ekonomika tedy dnes určuje téměř každé důležité rozhodnutí, které se v Rusku přijímá. Je to ekonomika. Prostě Američané by to měli pochopit. To byla rada Jamese Carvilla Billu Clintonovi v roce 1992, například. A z ruského pohledu, z pohledu Vladimíra Putina, je to ekonomika. Co je pro ně na prvním místě?

A těmi hlupáky, kteří tomu nerozumí, jsou všichni ti lidé, kteří předstírají, že na ekonomice nezáleží a že jediné, na čem záleží, je něco vyhodit do vzduchu. Rusko nikdy tento konflikt nevystavovalo na vyhazování věcí do vzduchu. Rusko to vždy využívalo jako válku na vyčerpání, aby oslabilo Ukrajince, čili západ, nakonec tedy i Evropany a NATO. Nesnažilo se však tuto válku rozšiřovat.

Evropa však využila ruského přístupu nezasahování a tak to pokračuje bohužel dál.

Chtěl bych ale lidem připomenout, že například Keir Starmer v září 2024 nastoupil do letadla a odletěl do Washingtonu DC s červeným kufříkem v ruce. Myslím, že to bylo 13. září. Měl se setkat a ve skutečnosti se také setkal s prezidentem Joe Bidenem v Bílém Domě, kde měli podepsat dokumenty, které Britům umožňovaly předat Ukrajincům rakety Scalp a Storm Shadow pro dálkové údery do strategického zázemí Ruska. A Biden měl rovněž schválit raketové kapacity Atakumu.

A vedlo to, vedlo to k tomu, že Rusové vydali Spojeným státům varování. Vzpomínám si na to, protože 13. září byl večer, kdy jsem byl na ruském velvyslanectví na kulturní akci, kterou Anatolí Antonov plánoval už nějakou dobu.

Mnoho let jsme pracovali na tom, jak čelit rusofobii. Jedním z opatření bylo seznámit americký lid s krásou ruské kultury. Proto se zasadil o to, aby se tam konal koncert s Rachmaninovovými klavírními skladbami. A to byl ten večer.

Vyšel na pódium, byl bledý jako stěna. Ukázalo se, že těsně předtím, než měl vystoupit na koncert, musel vyřídit několik telefonátů a ty telefonáty směřovaly k bývalým americkým vládním úředníkům, kteří ho kontaktovali jménem Bidenovy administrativy, protože ta přerušila veškeré kontakty s Rusy. Ptali se, hej, doslechli jsme se, že Rusko mluví o tom, že by v případě podpisu tohoto dokumentu a jeho uvedení v platnost mohlo provést odvetný úder.

Odpověď Anatolije Antonova zněla, aspoň podle toho, co jsem slyšel, že Rusko nejen, že zaútočí, ale zaútočí na Washington DC a to si můžete vyložit, jak chcete.

A kvůli tomuto telefonátu byla tato zpráva předána do Bílého domu.

Joe Biden dokumenty nepodepsal, protože pochopil, že Rusové mluví o jaderné válce.

A přesto jsem se tehdy obrátil také na RF, na Roberta F. Kennedyho juniora a on se obrátil na Donalda Trumpa Juniora.

Napsal jsem článek, napsal jsem text, který oni poté převzali a upravili. Ve skutečnosti se však ze 75 procent jedná o článek, který jsem napsal já, Scott Ritter. A oni jej zveřejnili v deníku The Hill, což se uvádělo nebo kde se uvádělo, že Trumpova administrativa, pokud bude zvolena, slíbí, že nebude prosazovat politiku vedoucí k jadernému konfliktu.

Tento článek je velmi dobře známý. Byl tehdy zveřejněn a přesto dnes ze všeho couvá sám Donald Trump. Oni podepsali dokumenty, které povolují tyto zbraně pro údery na velké vzdálenosti. A my jsme zapomněli, jaké to bude mít důsledky.

Důsledkem bude jaderná válka. Lidé to musí pochopit. Tohle není hra. Tohle není vtip. Je to naprosto reálné.

Proto jsem napsal knihu s názvem Highway to Hell, cesta do pekla. Přečtěte si ji, dokud ještě můžete, dámy a pánové, protože pokud toto šílenství bude pokračovat, možná až k poslední kapitole se ani nedostanete.

Domnívám se, že Rusko se dostalo do bodu, kdy kroky kolektivního západu ovlivňují ruskou ekonomickou stabilitu. Aspoň trošku. A když k tomu dojde, Vladimír Putin už nebude moci volit mírný přístup. Bude muset zvolit tvrdý přístup a tou tvrdou cestou bude preventivní úder na strategická průmyslová zařízení po celé Evropě a jasné sdělení Evropě, že v případě odvetných opatření bude reakce jaderná a bude to masivní jaderný úder.

Rusové nevedou omezenou jadernou válku. Nebude to žádná estragonová akce typu zničíme Poznaň a budeme se modlit, aby Američané nechtěli oplatit úder na Boston. Eh, bude to tak, že Rusko zničí, jak řekl Dmitrij Medvěděv, člen Rady Národní bezpečnosti, celou evropskou civilizaci.

V tomhle bodě se nacházíme, dámy a pánové. Vítejte v tomto novém reálném světě.

No, nazdar, říká Andrew Napolitáno. Takže fajn. Takže dobrá, pojďme tedy raději k Iránu.

Eh, Izrael je poražen, zdá se být. Spojené státy jsou poraženy snad. Trump je doma vyděšený. Jak jste to předtím, jak jsi to předtím trefně vyjádřil, Scotte, a jak to vidí kvůli politickým tak ekonomickým dopadům?

Netaňahu je poražen. Netaňahu potřebuje ale vítězství. Potřebuje další vítězství. Jak nebezpečný je Trump a jak nebezpečný je Netaňahu. Mluvil jsi o Trumpově nestabilitě. Mohl by řekněme Íránu shodit jadernou zbraň? Jo, takhle. Mohl by kvůli Íránu například shodit jadernou zbraň, jadernou bombu na Teherán. Je tak šílený ten Donald Trump. Je tak zoufalý.

Scott Ritter na to odpovídá: „No, mohl by být tak zoufalý a šílený. Existuje domněnka, že se už kdysi pokusil přimět Pentagon, aby upustil od možnosti jaderného úderu. Předseda sboru náčelníků štábu mu sdělil, že se jedná o protiústavní rozkaz.

Lidé často zapomínají, že v armádě, kterou řídíme – říkám, protože jsem kdysi sloužil u námořní pěchoty a podílel se na výběru cílů – hrají roli otázky proporcionality. Jadernou zbraň nelze použít, pokud přínos, který tím získáte, nepřevyšuje ztráty na lidských životech, které to, jak víte, způsobí. Zejména pokud se jedná o civilisty a pokud jde o jaderné zbraně, téměř každý vojenský důstojník chápe, že podle naší oficiální politiky je primárním účelem našeho jaderného odstrašování právě jenom odstrašení, nikoli celkové zničení.

A použili bychom ji pouze preventivně proti jaderné hrozbě, proti hrozbě, která se projevuje způsobem, jenž takovou reakci ospravedlňuje. Ale použít jaderné zbraně preventivně proti nejadernému cíli nebo v situaci, kdy nehrozí bezprostřední ohrožení národní bezpečnosti Spojených států – protože v tuto chvíli nehrozí ze strany Íránu žádná hrozba pro národní bezpečnost Spojených států – bychom jen ztrapněli Donalda Trumpa.

A pokud si myslíte, že ztrapnění amerického prezidenta představuje nějakou inherentní hrozbu pro americkou veřejnost – víte, například aféra Clinton s Monikou Lewinskou byla také trapná, ale nic se nestalo nakonec. Jde o to, že se nevydáme do jaderné války jen proto, že je americký prezident ztrapněn. Do jaderné války se vydáme proto, že existuje bezprostřední hrozba pro samotné přežití Spojených států. Ale žádná taková hrozba současně neexistuje.

Takže předseda sboru náčelníků štábu by to zamítl. Nebezpečí nespočívá v tom, co dělá, co udělá v Íránu, protože už nemáme žádné možnosti. Jde doslova jen o jeho chvástání a podobné další věci. Nemáme už žádné zbraně, nemáme žádné kapacity. Iránci mají všechny rakety na světě a vyhráli by to. A právě proto víme, že nikdy nedojde k dalšímu eskalování.

Nebezpečí nastává už, když se podívá jinam a tady přichází na řadu nebezpečí spojené s Ukrajinou, protože se nyní zdá, že Donald Trump kvůli trapné situaci s Íránem ještě více přitvrzuje ve své hlouposti, pokud jde o Ukrajinu a vyprovokuje konflikt mezi NATO a Ruskem. Příští měsíc, na začátku příštího měsíce se v turecké Ankaře koná summit NATO, na kterém bude NATO tlačit na masivní angažmá v konfliktu na Ukrajině, což Rusko definitivně vtáhne do otevřené války s NATO.

A pak vyvstává otázka, jak se Donald Trump zachová ohledně článku pět. Vystoupí na obranu. A víte, když Rusové zaútočí na evropské strategické cíle nejadernými prostředky, co se stane, pokud Evropa zmobilizuje své jaderné síly a Rusko jim v tom zabrání svými vlastními jadernými zbraněmi? Co udělá Donald Trump?

Pokud víte, jak naznačil Sergej Karaganov, protože nebude ochoten obětovat Boston. Donald Trump nebude ochoten obětovat Boston. Eh, máme tu co dočinění s emocionálně iracionálním člověkem a šíleným člověkem.

Doslova šíleným člověkem, říká Scott Ritter, který se klidně může rozhodnout, že všechno zničí. Víte, a tady se hodí ten film s Christopherem Walkenem, jehož název si nepamatuju. Víte, kde je otec toho herce, co hrál v Platoonu – jo, v seriálu Západní křídlo nebo tak nějak hrál prezidenta – a Christopher Walken se ho mohl dotknout a vidět budoucnost a viděl, že se ten muž rozhodl vyhodit svět do vzduchu.

Tak to se omlouvám, přátelé. Tenhle film jsem neviděl. Jo, možná, že někteří z vás jo. To je ten prezident, kterého máme právě teď. Kež by se ho někdo mohl takhle dotknout a vidět tu budoucnost.

Muž, který sleduje, jak se kolem něj hroutí celé jeho impérium, jak se rozpadá jeho odkaz, všechno za čím stál. A myslím, že se rozhodne, že pokud odkaz rodiny Trumpů nepřežije, pak by neměl přežít ani svět.

Panebože. A právě v tomhle bodě se teď nacházíme, říká Scott Ritter.

No, na to se ptá Andrew Napolitáno. Toto je úroveň šílenství, která panuje ve Washingtonu DC.

Jak zoufalý a neomezený protokolem je v porovnání s ním premiér Netaňahu.

Potřebuje válku.

Potřebuje válku, nebo jenom vítězství, aby zůstal u moci, a potřebuje zůstat ve funkci, aby se vyhnul vězení.

Na to říká Scott Ritter: „Ne, on je jiný. Víte, premiér nemůže učinit jednostranné rozhodnutí. To je pravda. On potřebuje válečnou radu a ta o tom musí hlasovat. A pokud o tom válečná rada nehlasuje, tak se nic nestane."

A právě teď jste svědky toho, jak se Izrael hroutí.

Jakékoli rozhodnutí Netaňahua o nezodpovědné eskalaci podle mého názoru vyvolá v Izraeli státní převrat. A v tomhle bodě se právě nacházíme.

Musím připomenout lidem, kteří si říkají, o čem to proboha mluvíš, o jakým státním převratu to plácáš.

V září 2023, před útokem Hamásu ze 7. října — pardon, dne 7. října — izraelský prezident veřejně varoval před nebezpečím občanské války v Izraeli.

No a proto to MOS zinscenoval ten sedmý říjen. Jsme na pokraji občanské války, ne občanských nepokojů, ale občanské války.

No, dámy a pánové, situace se jen zhoršila.

Kdo zorganizoval 7. října ten útok Hamásu, ten falešný útok? Můžeme se jenom domýšlet.