SKALDOVINY: Jaroslav Štefec a Petr Hampl - Imigrační pakt a jeho dopady

Pho: Krásný dobrý večer, vážení přátelé, vám všem, kteří jste dorazili na dnešní pravidelné skaldoviny. Dneska tady máme významného hosta z Jungmanovy Národní akademie, sociologa, doktora Petra Hampla.

Ahoj, Péťo.

>> Ahoj. Dobrý večer.

>> A ten, který má teď temnou obrazovku tady, eh, je samozřejmě moderátor a hlavní hrdina a člověk, kterej nám teďka na chvilku vypadl, protože mu určitě telefon. Honza Skalický, kterej svolal nejenom tebe, ale i Ivana Kratochvíla, se kterým se snažíme spojit. Bohužel v éteru asi díky vedru, eh, prostě někdy to tak dopadne. Takže já jsem moc rád, že Péťa Hampl si udělal čas ve svém nabitém programu a s námi stráví dnešní večer.

Jak se máš?

>> Dobře.

No, teď perfektně, že jo. Jsem v takovém prestižním pořadu a milí lidi. Tak dobrý. Ale mám taky pěkně.

>> Jo, jsme tam. Jo, Petře, vysílání. Dobrý.

Hele, děkuju. Já totiž musím ten Ešvar nějak odstranit. Mě když někdo zavolá, tak mně spadne to spojení do restreamu. Jo, a to se stalo právě teď. Hele, tak já se omlouvám za takovéhle zdržení a děkuju Petrovi Borešovi, Petr Boreš TV za prostor.

No a ke dnešnímu tématu jsem si pozval svého kamaráda, spolužáka, sociologa, spoluzakladatele Jungmanovy Národní akademie Petra Hampla.

Ahoj, Petře. Jsme tady všichni.

>> Ahoj.

>> Tak děkuju. Hele, ta otázka, na kterou jsem tě já vyzval, protože ty seš sociolog a jsi člověk, kterej má mně velice blízké názory na řekněme společnost, na lidské chování, na ty veškeré propojenosti, které valhej každému to každému jakoby interně, jak vnímá svět a jak se chová.

A protože tomu je přibližně asi 10 dní, kdy začal platit, nebo se vlastně uvedl do života imigrační pakt, to znamená něco, co jednoznačně naše životy ovlivní, ačkoliv si dneska můžeme říkat, ono to bude takhle nebo takhle, u nás to nikdy nebude. Prostě ovlivní to naše životy. Ten imigrační pakt je nějaký fakt, kterej dlouhodobě v Evropě je připravovaný. My jsme k němu měli nějaký postupný přístup. To já bych se právě chtěl s tím pobavit.

Nicméně teďka teda v tuhletu chvíli nastavuje svým způsobem nová pravidla v Evropě. A mě by hrozně zajímalo, jak ty jako sociolog vnímáš. A teď to řeknu ze tří pohledů.

Zaprvé, ty jako sociolog vnímáš to, jak to vnímá naše společnost. To mě totiž velmi zajímá. Já jsem neviděl nějakou zásadní debatu, eh, ve společnosti, která by odpovídala významnosti té věci. To je první věc, ale to já nechci předjímat. To je první otázka.

Druhá otázka, jak vnímáš vlastně, jak to ovlivní naše životy. A třetí, jak bysme se my měli chovat, co bysme měli dělat, abysme minimalizovali ty negativní dopady imigračního paktu. Čili tyhlety tři otázky tě rovnou pokládám najednou. Připomínám tu první, nebo nemusím připomínat, ty určitě si je pamatuješ.

Tak dávám ti slovo.

>> Já to, eh, děkuju. Já to první začnu. Těch podnětů je tam strašně moc a já do toho ještě musím jako vyložit další podněty, protože tady jsou ve veřejném prostoru nějaká nedorozumění. A nepohneme se bez toho, že bychom si je vyjasnili.

Co na to česká veřejnost? Obecně se dá říct, že většina české veřejnosti je vůči tomu skeptická. To znamená, když se jich zeptáme, jestli jsou pro migrační pakt nebo proti němu, tak všichni samozřejmě, nebo ne všichni, ale velká část odpoví, že jsou proti. Ale není to pro nějaká klíčová, důležitá věc.

Jo.

A ono ta realita jakoby jim dávala za pravdu, protože už teď je účinný nějakých 10 dnů nebo 12 dnů, tys to říkal, a pořád ještě nepotkáváme na ulicích ty tisíce černochů a 10 000 eritrců a statisíce džihádistů. Takže vlastně jakoby se nic nedělo. Ale já se v tomhletom musím té většinové veřejnosti zastat a sice myslím, že lidé, kteří z toho mají veliké obavy, tak ty obavy jsou založeny na tom, že předpokládají, že se ten pakt bude plnit.

A já mám za to, že to není otázka jednoho paktu, že je to otázka všech mezinárodních smluv. Já bych dokonce řekl obecně smluv, protože my si pleteme svět mezi tím, jaký bychom ho chtěli mít, a jaký je doopravdy. A předpokládáme naprosto mylně, že když se něco podepíše, že to znamená, že se to také bude vynucovat a plnit.

Ne, takhle to v životě nechodí. Když se něco podepíše, tak to vůbec nemusí nic znamenat. A na druhou stranu to, že někoho můžu k něčemu přinutit, to mohu velmi často i bez toho, že by s ním bylo něco podepsaného. Takže v tomhle smyslu my se k tomu pak možná ještě můžeme vrátit k tomu, jak fungují smlouvy, ale to bych řekl, že je to ta základní věc.

Nepřikladejme tomu příliš velkou roli, protože to, že to předchozí vláda podepsala, z toho vůbec nevyplývá, že to bude plnit. Koneckonců maďarský premiér už řekl, že Maďarsko to prostě nebude implementovat. A to je celý.

>> Mhm. Mhm. Eh, myslíš si teda, že ta veřejnost třeba todleto trošku předjímá, že to, že vlastně tomu nedává žádnou váhu, že to může být i tím, že to bere tak, že to je něco podepsaného a nevíme, jestli to bude plněno? A nebo je to myslíš proto, že tady je spousta jiných starostí? A todle je pro lidi jako vzdálené a právě protože tady vlastně nikoho z těch ohrožujících zatím nevidí, nebo žádné hordy, tak vlastně si zvykli na to, že to je jako strašení dezolátů.

Todle je moje otázka.

>> Já myslím, že tady jsou dvě věci. Eh, jedna věc je to, že veřejnost už je opravdu zvyklá na to. A já bych řekl, za posledních 10 let, je to v mnoha věcech, že je tady nějaké výrazné riziko. To riziko fakt jako vypadá na začátku šíleně. Hodně se o tom mluví, mluví se o tom emotivně, a ono se o tom nenaplní, nebo se naplní v takovém jako mnohem menším rozsahu, než to vypadalo. A to není jenom otázka dezolátů, to je i z druhé strany, jo.

Vypadalo to, že zmrznem bez plynu, tak nezmrzli jsme, jo. Nějaký lidi schudli, nemohli to pít, ale v zásadě ta země to nějak přežila. Eh, jo.

Na druhou stranu se tady hrozilo, že tady do roka bude Putin a ty tanky nám tady budou jezdit po ulicích, a vidíme, jak je to s tanky. Takže jako já bych řekl, že to je obecně taková vlastnost celé společnosti, že máme tendenci, když jsme upoutat pozornost, trochu přehánět. A to potom vede k tomu, že veřejnost to bere tak, že všechno je přehrané. To tady prostě nějak je ve vzduchu. A s tímhle se nějak musí žít.

Ale pak si myslím, že je druhá věc to, že si veřejnost zvykla na ty roky, že se podepisuje tolik nejrůznějších smluv. Já jsem kdysi, když jsme měli politickou stranu, tak s jedním ústavním právníkem jsme řešili, kolik má Česká republika podepsaných závazných mezinárodních smluv. A jsou to nějaké stovky. Jo, to znamená, že ani specialisté nedokážou všechny vyjmenovat. Na to aby někdo dokázal, co k čemu všemu jsme zavázáni.

Eh, takže prostě lidi to tak berou, že a podle mě docela oprávně, že ono se pořád něco podepisuje a vůbec není jisté, co bude. Tak se teď vedou jím tomu, tak je, prostě tu pozornost přesouvají jinam. A já musím říct, že to chápu.

>> Mhm.

Já si ještě dovolím vrátit, že ty určitě nezapomeneš ani ty dvě další otázky, to znamená, co to způsobí a jak proti těm negativním důsledkům vlastně čelit nebo jak se na to chystat.

Ale tady bych se chtěl zastavit u tohoto tématu, který je podle mě teďka velmi klíčový a na rovinu to je ten nebo jeden z důvodů, proč jsem tebe jako kamaráda, sociologa vlastně na dnešek pozval. Protože já vidím průřezově v tématech, který jsou ve společnosti otazníkama nebo právě těma strašákama a tak dále, vidím tento trend. E dlouhou dobu jsme byli zvyklí na to upozorňovat na různý věci, ať už to právě byla třeba otázka drahých paliv, že jo, Vláďa Štěpán a jeho čísla, nebo ať to bylo třeba oblasti právě války na Ukrajině, nebo se to týká teďka poměrně čerstvě větrníků, akceleračních zón, větrných elektráren. Jo, kdy je ta společnost takhle rozevřená na dvě části, na tu jednu, která předtím výrazně varuje a já na rovinu se přiznám, třeba u těch větrníků se a proto jsem dělal debatu na to téma nebo konferenci na Novotný ulávce 185.

Já se mám tendenci tady v případě těch větrníků stavět na tu řekněme varující stranu, protože vidím, že ta druhá strana nemá dost informací, prostě s nima nepracuje, jo.

Ale na druhou stranu vidím, že ta rozpolcenost té společnosti není jenom v tom, že je to nebezpečí a tydlety na to kašlou, ale že to je i v tom, že se začíná ta společnost dělit na to: „Hele, vy tady pořád na něco varujete a ono to tak pak nedopadá."

Můžeme říct, že to bylo u toho plynu třeba, jo.

Co mě to zajímá právě z toho hlediska, kdy do té matice musíme vřít ještě jednu věc.

My vlastně jako ty konzervativní vlastenci máme dneska vládu, ať je ta vláda jakákoliv, ale ta vláda je volená těma lidma, těma voličema vlastně řekněme těch konzervativních stran.

Čili když se jakoby do něčeho šije a varuje, tak je to trochu střelba do vlastní vlády a tudíž potom může dojít k tomu, že právě si určitej člověk na to kouká, řekne: „No, tak jako chtěli je tam, majávaj, zase nadávaj, je to špatný." A já o tom mluvím proto, protože právě u některejch těch vážnejch témat a já mezi ně třeba ten imigrační pakt považuju, tak vlastně to trochu devalvuje tu debatu o tom.

A mě by zajímalo jako a to je teď už ta otázka: jak ty jako sociolog navrhuješ s tímhletím pracovat, aby se nám totiž nestalo, že vlastně e a já když to používám slovo dezoláti, nerad ho používám a tady v tom případě to často tak bejvá spojovaný, že jo, ty vlastenci, konzervativci, dezoláti, prostě ty anti-mainstreamovci, tak vlastně před něčím varujou.

Ve většině případů mají pravdu, ať už to byl třeba jakoby právě ten velká ukázka toho, jakej nesmysl je se vzdávat třeba ruských paliv, protože stejně se sem ty paliva dostávaj.

No jo, jenomže ono se sem pak nějak dostává, nějak se to semele, řekne se, že ono to vlastně je takhle i v Maďarsku a tole a najednou z toho tématu je taková divná pachuť.

A to je ta moje otázka: co s tou pachutí?

Ta pachuť zůstala po těch energiích. Zůstala, přiznejme si, oba dva to víme, byť jsme měli třeba různý náhledy, zůstala i po covidu. Vlastně se to tak vyhodnotilo, nevyhodnotilo, že jo. Zůstává to teďka, zdá se, po těch větrnících.

Dneska mě jeden výraznej bojovník řekl, že to stejně postavěj a vždyť je to vlastně jedno, ty akcelerační zóny, ty to vlastně jenom jako nějak umožňujou, ale oni to můžou dělat individuellně.

A začíná se mě zdát, že začínáme jakoby ztrácet takovou tu ostražitost obyvatelstva na důležitý témata.

Jo.

Ta otázka zní z hlediska sociologickýho: co s tím? Co to je za věc a případně co s tím dělat, aby právě nedošlo – a to je poslední moje definice – k takový apati společnosti, která není na místě?

Především je dobrý si uvědomit, že jeden z těch problémů je v tom, že je tady strašně moc témat.

Mhm.

Jo. Prostě víc než člověk stíhá tak nějak zachytit. Otevřuju nějaký médium, dozvím se o něčem, za hodinu je tam něco dalšího, zrve hod něco dalšího. To se prostě nedá stíhat.

Hm.

To je pravda.

A já zase se vrátím. Budu se trochu chlubit.

Do roku 2015, 2016, kdy jsem byl tady účastníkem toho protimigračního hnutí a my tehdy, když jsme měli to první setkání vedení, tak jsme si tam řekli naprosto jasně: jsme tady kvůli migraci a islámu.

Mhm.

A všechny věci, který by, který jsou třeba taky důležitý nebo pro některý z nás důležitý, se nebudou řešit tady, jo. Takže jestli má někdo třeba různý názory na homosexuální manželství, tak si nebudou na půdě boku proti islámu řešit homosexuální manželství. Jo, to si to vůbec nebudeme o tom mluvit někde jinde. Nechceme na to mít názor, protože my jsme tady kvůli muslimským migrantům, kvůli něčemu jinýmu.

A myslím si, že je dobrý a důležitý, aby ať už obyčejný lidi nebo aktivisti, jako seš s těma ty, měli v tom naprosto jasno, který věci jsou úplně nejdůležitější, který jsou středně důležitý a který věci nás trápěj. Ale v nejhorším bychom byli ochotni prostě v tom udělat kompromis kvůli jiným věcem.

A teď se dostáváme k tomu, co můžou lidi dělat.

Můžeme počítat s tím, že dříve či později přijde tlak na českou vládu, aby přijala tu 5 000, tu 10 000, tu 20 000 nějakých lidí, který jsou velice problematický. Nikdo je nechce, všichni chtějí se jí zbavit. Chtěli bychom je vrátit někam do Sýrie. Sýrie ovšem tvrdí, že to žádný Sýřani nejsou.

Nejsou.

Jo, tak je naifrujeme do české republiky. Jo, tenhleten scénář je tady představitelnej. Bude to řekněme nátlak na českou vládu.

A v takový situaci si myslím, že je hodně důležitý, aby se česká vláda, ať už bude o moci, ať už bude u moci kdokoliv, ale počítejme, že teď to bude Andrej Babiš, aby se v té věci mohla opřít o podporu velký části obyvatelstva. To znamená, aby Andrej Babiš, když se bude hádat a manévrovat, aby věděl, že ten národ je víceméně sjednocenj za ním.

Mhm.

A ne, že ho podrazí, protože sice jako souhlasí s migrací, ale nesouhlasí s tím, co dělá v české televizi. Druhá polovina sice souhlasí s tím, co dělá v migraci, ale nesouhlasí s větrníkama. Třetí polovina očkování, čtvrtá polovina já nevím co a on tam chudák zůstane jako kůň v plotě.

Mhm.

Jo, tohle se opravdu nesmí stát v těch věcech, který jsou důležitý, nebo který jsou klíčový a já bych řekl, že není nic důležitějšího než ta migrace.

Mhm.

V těhle věcech bychom měli být schopni tu vládu podpořit, i když třeba dramaticky nesouhlasíme s něčím jiným, co dělá.

To si myslím, že je to klíčový, že je to rozhodující.

Mhm.

Todleto je samozřejmě věc, která vás spojuje.

Já si totiž myslím taky, že ta migrace, proto jsem o tom takhle začal mluvit, že jo, na začátku, že mě překvapuje, jak to málo rezonuje ve společnosti.

Eh, mnohem míň než třeba větrníky, jo, nebo mnohem míň než eh můžeme říct jakoby témata třeba, které se týkají jenom určité části území třeba, jo, když to migrace by se týkala v podstatě celého území, jo, to je si myslím jasná věc. Takže to je důležitá věc, ale eh já bych se na to ještě podíval v rámci třeba sociologického právě trošku jako do hloubky, co to vlastně znamená podle tebe ta říz evidentně zvenku řízená aktivita kolem té imigrace, protože že dneska jsem třeba viděl na Facebooku, úplně to na mě skočilo.

Michal Poláček tam eh psal o nějakém případu, kdy nějaký eh Afričan, který čerstvě přijel, tak v nějakém eh eh Mobilhu, prostě pobodal nějakou ženskou, že jo, znásilní, dovy, co pak utekl, skočil do moře, chtěl odplavat.

Jenomže se ukázalo, že nepřeplave do Afriky. Zaprvé už z důvodu, že neuměl odplavat od břehu ani 20 m, protože neumí plavat.

Jo, tak ho tam čtyři policajti eh zachraňovali, ale on měl u sebe nůž, kterým pobodal tu ženskou. Takže to dopadlo tak, že teď nevím, čtyři nebo pět policajtů jsou všichni v lékařském ošetřování a jeho tedy zachránili, že se neutopil.

Jo.

Eh, já tedy to teďka řeknu hodně šeredně a vím, že to není úplně košer, co řeknu, jo, ale tenhle případ ukazuje eh jakoby přesně ten takový nejčastější případ vlastně, kdy se setkáme s nějakým uprchlíkem, který něco vyvádí. Myslím s tím eh s tím zločincem, protože tady se ukazuje, kdo vlastně komu pomáhá, kdo komu škodí.

Jo, to není nikdy tak, že by to bylo trochu tak, trochu tak. Tady možná na základě nějakých mezinárodních dohod, možná na základě nějakého globálního plánu je přijatý uprchlík.

A znopakuju, nemyslím, že to dělá každý z nich, jo, ale je to prostě vždycky uprchlík ve věku, nevím, 30, 40 let, že jo, eh, tmavé pleti, kterej vezme nůž a jde někoho pobodat, někoho znásilnit.

Pak buď to je potyčka přitom jak ho chytaj, nebo tady v tom případě jako zachraňujou.

Jo, ono je to skoro jedno, protože dojde k poškození zdraví těch, kterí vlastně ho chtěli pacifikovat nebo zachraňovat.

No a teď se to jako stane.

Takže on útočil nebo takhle přišel, čerpal dávky, útočil, poškozoval, eh ještě pak potřeboval pomoc, ještě někoho zranil.

To je docela dost jako průšvihů jenom jednostranně vůči té evropské společnosti.

A mě prostě fakt napadá otázka a vím znovu opakuju, že je hodně jako nekorektní, jo.

Jak je možný, že celospolečensky není todle chápáno jako jednosměrný potižismus? Jednosměrný potižismus a nezpůsobuje to úplně zásadní odpor společnosti proti jakékoli imigraci, že to jako vlastně tak ještě pořád někdo bere, že to vlastně se mohlo stát, že to byla výjimka, že to je vlastně dobré, když se kvůli každé kravině společnost je schopná vohnout na jeden směr, tak jak to, že tady takové příklady neukazujou na to, že ta imigrace je nebezpečná jako věc číslo jedna?

Jak je to možné?

Abychom zase tomu rozuměli.

Drtivá většina veřejnosti rozumí tomu, že migrace je špatná a nebezpečná a drtivá většina společnosti rozumí tomu, že o muslimské migraci to platí ještě jako vícnásobně.

Jo, to, že tady nechceme muslimské komunity, to je to jednoznačný celospolečenský konsenzus.

Dokonce i voliči těch stran pětičlenné koalice snad kromě voličů pirátů eh to takhle vidí.

Takže v tom problém není.

Problém je v tom, nakolik to lidé pokládají za momentálně aktuální a momentálně problém číslo jedna.

A tady se to hrozně mění podle, já bych řekl, momentální nálady.

Jo, my, já naprosto souhlasím s tím, jak se to tady popsal, ale ale úplně by stačilo, aby, já nevím, dneska, zítra ráno tady došlo k případu útoku nějakého afgánce, znásilnění nebo prostě pobodání a zítra večer bude veřejné mínění, to pro něj problém číslo jedna a budou jo a tak dále.

A teď nemyslím, že budou zanat demonstrace, ale ale opravdu to budou lidi takhle prožívat.

To znamená, ono to je v takových vlnách, jo?

Máme ten, máme ten případ.

Eh, to znamená po tom případu pár týdnů to lidi berou jako něco, takovou jako prostě věc číslo jedna a potom to tak jako trochu odezní, protože lidi sice potom pořád vědí, ale jo, prostě řeší něco aktuálnějšího a eh, já si myslím, že eh jako jednak to není divné a jednak zase říkám svým způsobem eh v tom vlastně i ta alternativa trochu dělá tu jako negativní roli, protože to překrývá jinými kauzami.

Mhm.

Mhm.

Jo, jo.

Prostě když si vezmeme ty e to prostě ty větrníky.

Mhm.

Eh jo, tak já jsem já jsem nečetl ty studie, ale prostě vím prostě, že to, že to je hnusné a a dělá to rámus a já bych to prostě nechtěl mít ve svém okolí jednoznačně, jo.

Plus ještě navíc, když ten přínos o energetiku je pravděpodobně spíš negativní než pozitivní.

Ano.

Ano.

A nicméně kdybych byl, jako kdybych si měl vybrat, jestli eh úplně zastaví migraci a budu mít tady za rohem větrník, nebo jestli se zbavím větrníku a budu tady mít a budu tady mít povinnou vesnici Somců, tak radši ať mám ten větrník.

Hm.

Jasné.

A eh a já myslím, že že tohle nebo jako rozumím tomu, že že těch kauz je hodně, ale pak se nedivme lidem, že prostě toho mají plnou hlavu a a že zapomínají, e jo, že to takže oni jako oni to vidí správně, ale mají teď pocit, že to není aktuální věc, což možná není, my popravdě nevíme.

Eh jo, jedna věc je, že se něco podepsalo, ale ale vůbec nevíme, jak se to bude vymáhat.

Vůbec nevíme, jaké budou ty tlaky.

A obecně to je ještě poslední věc, kterou řeknu: je dobré si uvědomovat, že ten vývoj v téhle věci je takovej lehce optimistickej.

Mhm.

Jo, že je jako jedna jako je ta, já bych řekl ta jako ta děsivá věc, že v podstatě kdo, kdo přijede do Evropy, ten už tady zůstane.

Ty jako jo, to znamená, že ty komunity rostou a rostou, což je strašné pro Němce, Francouze a další.

Nicméně my, kdo tady ještě ty komunity nemáme tak velké.

Tak i když pozor, teď nedávno je to týden dva proběhlo, že se zatýkali nějací, jak to říct, lidé napojení na islámský stát a byla tam taky Česká republika, jo.

To znamená, že ono to není tak úplně růžové, jak ale ale nejsou to pořád velké komunity.

A ale ale co chci říct, eh i když to v tuto chvíli e nebo nebo ještě jinak, takže v tomhle se to zhoršuje, ale já bych řekl obecně, celkové chování evropských elit ve věci migrace s výjimkou Velké Británie se zlepšuje.

Jo, pořád jsou promigrační a nejsou tak děsivě fanaticky promigrační, jako byly třeba v letech 2015, 2016.

E jo.

To znamená i ten pakt, jak byl podepsaný, to znění je o něco mírnější, než co nám třeba vnucovali před nějakými sedmi, osmi lety.

Eh, minulý týden Evropský parlament dokonce schválil takovou nějakou novou, to je, jestli to je direktiva nebo prostě dokument o vracení migrantům, který je poměrně tvrdý, jo.

To je prostě nějak před nějakými jako pěti, sedmi lety byl úplně nemyslitelný, jo.

A takový ty neziskovky, jak se to jmenuje, třeba Uprchlické centrum Praha, Multikulturní centrum Praha a organizace pro uprchlíky, který před nějakýma zase pěti, sedmi lety měli – jak to říct – totálně vládli v téhle zemi, tak pořád existují, pořád dělají škodu, ale nemají prostě tak dramatickou převahu, jo.

A dokonce i uvnitř stran jako ODS nebo Stan není už tam tak jednoznačná chuť tu migraci podporovat. Už je to spíš v tichosti a vyhýbání se tomu, jo.

Takže ona ta nálada i mezi těmi elitami už není tak fanaticky pro uprchlickou, jako byla.

>> Pé, tady ale nedá se nic dělat.

Já jsem zvyklej se ptát, když mě něco vrtá hlavou, tak si myslím, že i lidem, ačkoliv to třeba nechtěj formulovat – někdo to třeba považuje za příliš nekorektní.

Jo, ale jak je možný, že lidi jako jsi ty, lidi, které já dlouhodobě považuju za řekněme pro mě velmi inspirativní se svýma názorama, jo?

Jak je možný, že my jsme všichni vlastně věděli toto dávno?

Já se ti přiznám – jako tvůj spolužák Honza Skalický, já jsem na migraci žádnej názor za posledních 10 let nezměnil.

Já ji takhle ostře jako nebezpečí vidím celou tu dobu a přitom jsem to nestudoval, nemám žádnou negativní zkušenost.

Mně to dává zdravý rozum, že prostě když člověk vidí ty hordy, které se válí na tu Evropu na těch lodích, a přelézají ty ploty různý a takhle, to přece nemůže být nic, co by nám prospělo.

Jak je možný, že v té evropské společnosti ty – a teď ti to neberu, jo – ale vlastně s určitým odlehčením řekneš konečně, ty ses to ani neřekl: konečně, prostě v poslední době se to začalo zlepšovat, už to není tak jednoznačně promigrační.

Jak je to možný, že ta společnost to – když my jsme to věděli – tak strašně nevěděla a že politikům se vyplácelo říkat „Virsha Fernandas, my to zvládneme. Není vůbec žádnej problém. Jsou to jenom nějaký prachy v tom, čím toto je."

>> Prachy v tom samozřejmě jsou, ale těma se nedá vysvětlit všechno.

Koneckonců já jsem o tom napsal svoji knížku Prověření hradeb, která je teď jako Prověření hradeb dvojka, která vlastně málo o migraci a hodně o mechanismech těch psychologických těch evropských korporátních a politických elit.

Kde jsem se to pokusil vysvětlit. A já bych řekl, že je dobré si uvědomit, že my taky tomu říkáme elity v množném čísle – že to není jednotná masa. Jedna věc jsou takoví opravdu fanatici, což jsou typicky ty lidi z těch neziskovek nebo třeba studenti, jo?

A popravdě, kdo z nás ve 20 nebyl fanatik, jo, nějakým směrem, jo, to si nemůžeme úplně zazlívat.

Problém v tom, že to je ta ideologie, která je naprosto děsivá a tyhlety lidi jsou schopni opravdu terorizovat.

Asi ne tebe, protože tebe už nemají jak terorizovat, mě taky ne, ale někoho, kdo třeba pracuje na filozofické fakultě nebo v české televizi, tam opravdu tyhlety lidi šíří strach.

>> Mhm.

Jo, protože si vezmeme – ono je tam vysoce konkurenční prostředí a pokud se na tebe zaměří taková nějaká parta, nebo klidně v nějaké korporaci komerční, jo, pokud se na tebe zaměří taková parta, teď o tobě začnou vycházet nějaký negativní články, osm jiných lidí chce tvoji židli, jo, tak to je prostě tak snadný úplně z toho vypadnout a být označenej za xenofoba a rasista. A všichni ti snad – jak všichni ti – s radostí na těch midway schody.

>> Protože chtějí tvoje místo.

A já jsem i toto třeba viděl na filozofické fakultě. Přestože jsem tam působil, ten problém neměli ty – já bych řekl – 50leté, 60leté docenty. To byl problém těch 30letých doktorandů, které byly strašně dravé a napjaté a hledly jakoukoliv zámínku, jak někoho vyšoupnout.

>> Mhm.

>> A ty skutečně dokázali vytvořit – samozřejmě oni by to nešlo, kdyby za nima nebyly nějaký peníze – ale dokázali vytvořit, já bych řekl, až neuvěřitelnou atmosféru strachu.

>> Mhm.

A já – protože jsem zvláště tehdy i v těch – já bych řekl – liberálně intelektuálských kruzích se ještě trochu pohyboval, koneckonců kde jsem sem tam pracoval – takže vím o mnoha těch lidech, který soukromě říkali, že to vidí úplně stejně jako já, ale navenek by se to neodvážili říct.

Dokonce je tady příklad jednoho významného profesora jako jednoho z takových – já bych řekl – intelektuálních leaderů v téhle zemi, myslím i mainstreamově, jo, opravdu váženého i v alternativě váženého.

Já jsem s ním v tom roce 2015 byl na večeři v nějaké skupině a on tam tak dramaticky popisoval, jak evropské metropole budou zaplavené těmi migranty, propadnou násilí.

Opravdu, lidi bledli. A on to ještě dokázal popisovat tak dramaticky a měl pravdu, viděl to opravdu fakt skvěle. A za 14 dní potom podepsal prohlášení českých vědců proti xenofobům a tak dále, jo, samozřejmě proti migraci.

>> A si myslím, že to je přesně ta ilustrace, jak to funguje.

A já mu rozumím, protože kdyby to nepodepsal, tak by možná přišel o granty. Ten jeho výzkumný ústav by už dneska neexistoval. Prostě by to dopadlo jinak.

No, tak to chodí.

Ono ty říkáš, že nás to neohrožuje. No tak mě to třeba svým způsobem ohrožuje, protože jsem zastupitel ve městě Děčín, že jo.

A zajímavé na tom je, že vlastně když tenkrát nám s Jardou Foldynou rušili tu koalici naši, kterou jsme tam měli, že jo – tu, ano, já jsem byl za ANO a Jarda Foldyna za SPD – tak ji nazývali rudohnědou koalicí.

Dokonce její vedení ANO ji tak vidělo.

No dneska ta samá koalice je ve vládě a je to v pořádku, že jo.

Čili je vidět, že ten názor na to se vyvíjí. Nebo spíš kdy se to jak hodí.

Ale samozřejmě při tom odvolávání jeden z hlavních důvodů – ten, který nebyl vysčen – tak byla moje účast na těch demonstracích na Václaváku, což je vlastně svým způsobem stejná kategorie, že jo.

A bylo řečeno, že to prostě se jako nedá, neslučuje se to s rolí zastupitele.

Já nevidím, proč by se to nemělo slučovat, že zastupitel zastupuje lidi přece nejen v oblasti odpadů a popelnic a silnic, ale zastupuje je i názorově.

A když prostě proti něčemu člověk bojuje, tak bojuje v rámci průřezu celou společností.

No, ale prostě není pravda, že nás to neohrožuje.

A zajímavé na tom je ten fenomén toho, jak lidi mají strach i z – dalo by se říct – nechci říkat bezvýznamné, ale malé role, který hrají třeba v té politice.

Takže když jsem já jako zastupitel předložil návrh bodu na regulaci indoktrinace ve školství v oblasti transgenderu a LGBTQ plus – kdy mně vadilo, že ve školách jsou vyloženě vyučovány podle učebnic vlastně návody na změny pohlaví, to znamená na transgender – tak jsem byl proti tomu.

No a chodilo to, celej ten bod trval 4, 5 hodin.

Mě chodily SMSky od zastupitelů, který mě psali: "Honzo, děkujem, že bojuješ za nás a za naše děti, ale to víš, já jsem ve škole a já nemůžu s tebou hlasovat a já musím to." A když pak se hlasovalo, tak dostatečný počet zastupitelů zrovna šel ven z místnosti, aby nemuseli hlasovat, protože by rádi hlasovali se mnou, ale báli se.

Takže já jsem ten bod nevyhrál a vlastně dál je neřízená indoktrinace LGBTQ ve městě Věčíně.

Je to neuvěřitelné, že ty zastupitelé se nestyděj před plným balkónem rodičů, který protestovali proti tomu, že nechtěj, aby jejich děti se sebepoškozovaly kvůli tomu, že se cejtěj v těle jiného pohlaví.

Přesto ty zastupitelé neměli odvahu hlasovat a podpořit ty rodiče, protože se zase z druhé strany bojej těch ředitelů, který to chtěj učit, těch lidí, který jsou na těch ministerstvech a tak dále.

Je to prostě tak. Pro mě to je velká záhada.

Dokonce bych měl chuť se tě zeptat jako sociologa. Vím, že řekneš, že nevíš, kdo konkrétně, ale co třeba takovýho zastupitele nutí zvažovat hlasovat, jestli jsou dvě pohlaví nebo nejsou, když si myslím, že ví, že jsou dvě, ale pro jistotu to nehlasuje?

Já to hodně teďka zjednodušuju, protože přece, co kdyby náhodou někomu to vadilo, že on hlasoval proti tomu, že jsou jenom dvě pohlaví.