Soudní jednání: Ivan Kratochvíl a spol. - Závěrečné řeči obžalovaných 12.6.2026

Tak a poprosím o závěrečnou řeč, případně závěrečné slovo.

Chce někdo z obžalovaných provést závěrečnou řeč svou vlastní?

Tak poprosím pana obžalovaného.

Jo, tak vážené paní předsedkyně, vážení soudci, přítomní.

Celý tento případ byl zahájen za obrovské mediální bouře. Šílená mediální bouře, která nás měla dehonestovat před celým národem a která svým způsobem mě i trošku minula, protože když jsme byli nejvíce pomlouváni, tak já jsem seděl na samouce.

Toto se dotklo především mojí rodiny, manželky. V rámci toho jsem přišel o zaměstnání. V té době jsem byl šéfem oddělení společnosti Smartwing, oddělení, které jsem sám vybudoval z nuly a které mělo potenciál být úspěšné. Zaplať pánbůh můj zástupce a potom nástupce to udržel.

A na které jsem potom několik let koukal ze střechy šestky, protože samozřejmě na letiště nebyl povolen přístup.

Ta negativní situace se šíleným způsobem projevila i v rodině.

Nicméně poté, co si lidé uvědomili, že když člověk jede z bodu A do bodu B a v bodě A potom vykládá, co v bodě B viděl, a když někdo se chce tam jít podívat, tak mu to umožní, je normální lidská činnost. Že poslat peníze někomu, když se něco stane, je normální lidská činnost.

Takže ta moje potopa asi nebyla dostatečně výrazná na to, aby se nedala gradovat.

Po více než roce toho, kdy jsme byli umístěni do vazby, přišel třetí bod obžaloby. Bod, který šíleným způsobem zasáhá manželku. Bod, který se v našich vztazích velmi negativně projevil.

Nicméně díky výchově a dovolím si to tak říct, díky tomu, že moje žena je přísná katolička, tak to zvládla. Protože ta žena se mnou žije 45 let, takže ona ví, co jsem zač.

Nicméně spousta lidí to tak nebrala.

Já nechápu, co vede některé lidi nebo některé články státní správy k tomu, že vytvářejí takovéto situace. Mně se to hluboce dotýká a hluboce mě to uráží.

To je asi tak to, co jsem chtěl tomuto říct.

A abych nezdržoval, moje poslední slovo je: jsem nevinen v plné šíři obžaloby.

Děkuji.

>> Děkuji.

Tak poprosím obžalovanou Krilšovou.

>> Chcete provést závěrečnou řeč nebo poslední slovo?

Jenom krátce. Paní předsedkyně, vážený senáte, cítím se nevinná a stotožňuju se s prohlášením mého právníka.

>> Dobře, můžete se posadit.

Tak pane obžalovaný Hadrava, taktéž budete pronášet závěrečnou řeč?

>> Paní předsedkyně, vážení přísedící a všichni přítomní.

Já jsem tady v úvodním slovu už někdy pomalu před rokem říkal, že mám pocit, že tento proces je od začátku politický. Já se domnívám, že nejenom celý průběh počátek, ale závěrečné slovo pana státního zástupce toto potvrzují.

Když si všimnete, tak dneska ve chvíli, kdy se snažil zpochybnit důležitý rozsudek Evropského soudu, tak prostě řekl, že ho nemůže uznávat, protože s ním operovali nějaké dezolátní či dezinformační weby.

Jak se na mě může kdokoliv s rozsudkem a správními formulacemi podle mého názoru zacházet? Ve chvíli, kdy začínáme jednotlivce hodnotit, jestli mohou nebo nemohou zacházet se správou, tak nejenom, že se dostáváme nad práva státu, ale hlavně to potvrzuje tu tézi, že od začátku je ten proces politický.

Projevilo se – já jsem myslel původně, že to bude velká bitva – ale projevilo se i to, co jsem říkal: že po nějakých letech sledování ze strany BIS pan státní zástupce novinářům tvrdil, že od roku 2015, tedy v roce 2019, na starosti naší skupinu a každého zvlášť vezme NCOZ.

To je patrné ze spisu. Pan kapitán Dvořák si neví rady, co s námi, tak pověří, aby byl zavolán policejní spolupracovník Tomáš.

A já jsem si myslel, že pan Foro toto bude popírat, a on hned ve třetí větě svého výslechu radostně říká: „Ano, já s policií spolupracuji již od roku 2009."

Takže celá kauza vzniká vlastně na objednávku, ne? Že by se někde čistil nějaký trestný čin. Ale NCOZ si pozve novináře, který vyrobí článek, který vyrobí odposlechy – podle předpisů evidentně sestříhané, účelově vybrané pasáže.

A na základě toho článku nás začne policie stíhat a s těmito účelovými odposlechy potom se snaží dokazovat naši vinu.

Toto se nedá nazvat normální prací policie. To je zcela evidentní zneužití jak práva, tak policejních hodností a policejních pozic, a zcela jednoznačně jde o politický proces.

Co je tam naprosto špatně? Jedna věc.

V roce 2014–2015, když vznikaly domobrany, tak ty domobrany byly všude vysmívány jako žoháčské a oni ty lidi straší a tak dále. To si můžete pamatovat, případně nahlédněte do novin.

Ty lidi, které tehdy se připravovali, které se snažily zvýšit povědomí o všem tom, co tu zaznělo, které se snažily přitáhnout děti, aby se naučili nejenom orientovat v terénu, ale třeba i zdravovědě a tak dále, tak ty byly celých těch let a v našem případě i kriminalizováni.

Případný rozsudek nejenom nade mnou, ale i nad uskupením vojáků v záloze se samozřejmě v novinách promítne ke všem ostatním domobranám a dobrovolnickým sdružením, které tuto činnost dodnes někde vyvíjejí. A ta byla, jak jsme slyšeli od svědků, značně omezována.

Podívejte se na to, jaká je situace dnes.

Skutečně tihle dezolátní bodře předpovídali, co přijde. Bezpečnostní situace se zhoršila do té míry, že dneska se jak opoziční politici, tak vládní schodují na tom, že je potřeba velmi výrazně zvýšit brannou připravenost národa, že by bylo záhodno obnovit povinnou vojenskou službu alespoň v trvání tří měsíců.

S velkou slávou v roce 2015 byla rozeslána příručka, jak přežít 72 hodin bez pomoci státu. Ale to až v minulém roce.

A 10 let tady všichni ti, kteří dobrovolně ve svém volném čase za své peníze nějakým způsobem přispívali a chtěli to činit, tak bylo na ně pohlíženo prostě jako na lidi špatné.

Pan Foro tady mimo jiné zmínil jednu věc – hybridní válku. On té hybridní válce přisoudil naprosto špatný obsah, protože si ji spletl se zmrzlým konfliktem. Ale hybridní válka je přeci dost jasně definována.

Hybridní válka je působením nepřítele na důvěru v právní stát, na důvěru ve stát obecně, na důvěru v právo a na brannou připravenost obyvatelstva.

A v téhleté souvislosti myslím, že nám je bráněno a naše snaha je kriminalizována na základě naprosto opačných tvrzení, než co nám tady předkládal pan státní zástupce. Jestliže tady musí veřejnost pozorovat, jak prostě lidi, kteří fakt dělali dobrovolnickou činnost...

A mimochodem, ve chvíli, kdy jsme například dělali ochranky či pořadatelské služby různých demonstrací, tak samotní policisté nás oceňovali, že u nás nejsou nikdy problémy. Redaktor Marie Fronty dokonce vydal fotku našich členů s tím, že psal, jak tam byla dokonalá práce jednotek – jak se jim říká – těch, kteří...

Jo, tak najednou tihle lidi jsou obviňováni z terorismu na základě doměnek nějakého novináře a to ještě objednaných doměnek.

Kdo tady zvyšuje důvěru v právní stav a kdo ji nabourává? Kdo tady je tedy vojákem takovéto války vedené proti našemu státu?

Já se domnívám, že toto je naprosto šílená věc.

Všechny důkazy, které tady ve skutečnosti zazněly, první bod obsažený v obžalobě v mém případě vyvracejí naprosto jasně.

Od počátku roku 2017 jsem se s panem Spoljením Kratví nestýkal. Nemohl jsem tudíž nikoho vysílat a nic plánovat.

Nikdy jsem zároveň nepopíral, že bych někam posílal peníze. Jasně jsem uvedl za jakých okolností a korunní svědek obhajoby mi dodal materiál, protože vytiskl článek, ve kterém se jasně uvádí, že v roce 2019, čili v té rozhodující době, oba dva ti odsouzení na Donbasu prodávali kuchyni.

Jaký pak teroristé tedy?

Nebo ve chvíli, kdy půjdu někam nakoupit a tak mám nejdřív žádat policii o dobrozdání, jestli náhodou ten prodejce tam někde po nocích nevyrábí bomby. To je směšné.

Co se týče toho závěrečného třetího bodu, všimněte si prosím, že ten byl dodán po několika letech vyšetřování. Vcelku logicky, protože ve chvíli, kdy byla domovní prohlídka a policisté se mě ptali, čí jsou ty náboje, tak jsem jim řekl: "No, já nevím, ty tady byly. Já jsem jich nikdy nedržel, že bych je měl bez bločnosti. Takže mám k ničemu přístup, neznamená, že je to moje. Já se k tomu nehlásím. A kde je k nim střelná zbraň? Kde je ten úmysl?"

To, že žaloba prostě nepromyslí. To, že se jako člověk, který prošel povinnou vojenskou službou nějak zhruba orientuje ve zbraních, přece nemůže být důkazem, že si někde pořizuji zbrojů, že jsem terorista. To by takhle mohl být obviněn každý, kdo má 50 plus let.

Pardon.

Já se domnívám, že je tam to pro skutečně od začátku zpolitizovaný politický děj na objednávku a že teď je velmi vzácná velká možnost pro vás jako pro senát ukázat, že tady ty vojáci té války proti důvěře v právo a právní stát u nás neprojdou.

Protože z pohledu čistého práva to všichni právníci tady přednesli, já to líp neumím. My jsme prostě nevinní a žádám, abych to sprostě obžaloby ve všech bodech. Děkuju.

>> Děkuji. Pan obžalovaný Štárler, chcete také závěrečnou řeč nebo?

Dobře. >> Vážená paní předsedkyně, vážený soude.

Na dnešní den jsem čekal pět let, jeden měsíc a 22 dny. Když jsem si spočítal, že toto řízení zabralo téměř 8 % mého dosavadního života, uvědomil jsem si, jak mimořádně dlouhá a zatěžující tato cesta byla nejen pro mě, ale i pro moji rodinu, mé blízké a všechny, kteří se mnou toto období prožívali.

Po celém provedeném dokazování však musím konstatovat jediné. Svůj názor jsem nezměnil. Jsem přesvědčen, že jsem se žádného trestného činu nedopustil.

Po celou dobu hlavního líčení jsem pozorně sledoval, kdy zazní důkaz o tom, že jsem věděl o údajné bojové činnosti Pavla Bodky, kdy konečně zazní důkaz o tom, že jsem vědomě podporoval terorismus, kdy zazní důkaz o tom, že jsem věděl něco, co mi obžaloba přičítá. Takový důkaz jsem však neslyšel.

Za celé hlavní líčení nebyl podle mého přesvědčení proveden jediný přímý důkaz o mé vědomosti. Nebyl proveden jediný přímý důkaz o mém úmyslu. Nebyl proveden jediný přímý důkaz o tom, že jsem věděl o jakékoliv bojové činnosti Pavla Bodky. Bylo prokázáno pouze to, že jsem poskytl částku 12 000 Kč českému člověku, který utrpěl těžké zranění a přišel o nohu.

A právě zde podle mého názoru začíná zásadní rozpor celého případu. Po více než pěti letech trestního stíhání stojím před soudem jako člověk obviněný z financování terorismu proto, že poskytl pomoc konkrétní osobě. Nikoli organizaci, nikoli ozbrojené skupině, nikoli teroristické struktuře, ale konkrétnímu člověku.

Přitom nebylo prokázáno, že bych věděl o jakékoliv bojové činnosti nebo se do ní sám zapojil. Nebyl předložen jediný dokument, jediný záznam komunikace, jediný svědek, ani jediný jiný důkaz, který by prokazoval, že jsem měl vědomost o tom, co by obžaloba přičítala.

Za mimořádně významný považuji důkaz založený ve spise, svazek 17 na straně 5214. Jde o komunikaci Pavla Bodky ze dne 25. března 2019 opatřenou samotnými orgány činnými v trestním řízení. V této komunikaci Pavel Botka uvádí: "Víš, já vlastně nikdy nesloužil. Pomáhali jsme jen lidem při frontové linii."

Nejde o tvrzení obhajoby, nejde o můj výklad, jde o důkaz založený ve spise. Pokud tedy sama obžaloba disponovala takovým důkazem, považuji za legitimní otázku, proč nebyl hodnocen stejnou pečlivostí jako důkazy svědčící v můj neprospěch?

Pokud tedy státní zástupce podle mého názoru selektivně hodnotil důkazy a nevypořádal se s důkazy svědčícími v můj prospěch a v prospěch dalších obviněných. Pavel Bodka se svěřil se svou fabulací, chvástáním o svém bojovém nasazení dva měsíce po úrazu a amputaci dolní končetiny, tedy dva měsíce poté, co jsem poslal finanční prostředky.

Pavel Bodka byl pravomocně odsouzen až v roce 2022. Jak jsem mohl v roce 2019 vědět o tom, co se stane v roce 2022?

Obžaloba vychází z nepřímých indicií, nikoliv z přímých důkazů o mém úmyslu. Obžaloba vychází ze zcela mylné časové posloupnosti v celém svém argumentaci a posuzování důkazů.

Domnívám se, že vyšetřování bylo vedeno jednostranně a nebyly provedeny všechny důkazy významné pro posouzení věci.

Za podstatnou považuji otázku časové souslednosti. Dotyčný byl odsouzen až několik let po odeslání finančních prostředků, v roce 2019 až v roce 2022. V době, kdy jsem peníze odesílal, nebyl pravomocně odsouzen. Nemohl jsem předvídat budoucí trestní stíhání. Nemohl jsem předvídat budoucí rozsudek. Nemohl jsem předvídat právní hodnocení celého jeho jednání.

Přesto je mi dnes přičítána vědomost skutečností, které v té době nebyly soudně zjištěny.

V době odesílání finančních prostředků nebyla situace na Donbasu právně ani fakticky jednoznačná. Ve veřejném prostoru byly osoby působící na Donbasu označovány různými způsoby, mimo jiné jako separatisté, dobrovolníci, milicionáři, domobranci či účastníci ozbrojeného konfliktu.

O to více bylo povinností obžaloby prokázat, že jsem měl konkrétní vědomost o konkrétní činnosti konkrétní osoby a že jsem jednal s úmyslem finančně podporovat terorismus. Právě tento důkaz však podle mého přesvědčení předložen nebyl.

Po pěti letech řízení tak zůstává nezodpovězena nejdůležitější otázka: kde je důkaz o mém úmyslu? Kde je důkaz o mé vědomosti? Kde je důkaz o tom, že jsem věděl něco jiného, než co vyplývá z důkazů založených ve spise?

Takový důkaz podle mého přesvědčení neexistuje.

Pokud jde o druhou část obžaloby týkající se údajného nedovoleného ozbrojování, ani zde se necítím vinen. Své stanovisko opírám o znalecký posudek Státního kriminalistického ústavu a předložené listinné důkazy a o skutečnost, že část zajištěných věcí mi byla vrácena již v přípravném řízení.

Ani zde podle mého názoru nebylo prokázáno, že bych jednal v rozporu se zákonem.

Vážená paní předsedkyně, vážený soude, vážení přítomní, více než pět let jsem čekal na možnost být skutečně vyslyšen. Více než pět let jsem žil s obviněními, která považuji za neopodstatněná až absurdní. Více než pět let nesla důsledky tohoto řízení i moje rodina.

O celém dokazování jsem však stále přesvědčen, že zde nebyla prokázána moje vina způsobem, který vyžaduje trestní právo demokratického právního státu.

Jsem přesvědčen, že zde nebyl prokázán můj úmysl.

Jsem přesvědčen, že zde nebyla prokázána moje vědomost.

Jsem přesvědčen, že přetrvávají zásadní pochybnosti, které musí být vyloženy v můj prospěch.

Proto vás žádám, abyste rozhodli podle důkazů provedených před tímto soudem podle zásady presumpce neviny a podle zásady in dubio pro reo.

Žádám vás o úplné zproštění obžaloby ve všech bodech.

Děkuji.

Takže děkuji za závěrečné řeči i poslední slova.

Hlavní líčení se, jak jsme se domlouvali, přerušuje za účelem vyhlášení rozhodnutí na 24. července 2026 do jednací místnosti 901.

Jednací místnost číslo 101. To je všechno.

Tak hlavně, čím končí, můžete odejít.