Špičkové vybavení, ale dlouhé čekání na vyšetření

Co se týká těch nemocnic, tak co se týká vybavení, to musím říct, že je opravdu na nadstandardních vybaveních, co se mohla porovnávat i třeba s naší jíkou a podobně. Přístup lékař, pacient, lékař, sestra už je horší. Tam se v podstatě už z lékařů začali dělat takoví administrativní pracovníci a stejně tak ze sester, takže oni nemají ani tolik času se věnovat pacientům. Jsou přetížení, jsou vyčerpaní, jsou frustrovaní, nejsou dostatečně placení, takže ono se to potom projeví i na tom chování.

A co se týká těch vyšetřovacích metod, tak ty jsou katastrofální, protože čekat, když má někdo třeba po epileptickém záchvatu a to je teď moje zkušenost s rodinným příslušníkem a má čekat na magnetickou rezonanci osm měsíců, aby se tedy zjistilo, jestli tam něco je nebo není, tak to si myslím, že je naprosto katastrofální.

Když to porovnám se zahraničím a zejména tedy s Londýnem, kde jsem se pohybovala dlouhých 25 let, tak ti obvoďáci byla bída. Vždycky to byla bída. Já jsem měla pocit, že tam vždycky poslali lékaře, kterým se nechtělo pracovat, anebo tak prošli nějakou zkouškou. Ale jinak intenzivní péče, ta byla fantastická. Jo, taky nadstandardní vybavení. Velmi se, vlastně postupovalo se na základě různých vědeckých výzkumů. Oddělení už bylo horší.