Větrníky u každé obce? Nová mapa ČR!

Zdravím, tady Markéta Rád Šichtařová a tohle je pořad na pravou míru.

Určitě jste slyšeli už o akceleračních zónách, že ty akcelerační zóny nebo akcelerační oblasti jsou předem vytipovaná území, kde se v České republice mají stavět větrné a fotovoltaické elektrárny a to rychleji a s menší administrativou než na zbytku území.

Vyplývá to, jak jinak opět, z evropské směrnice, která se tentokrát nazývá RED римská 3.

A vyplývá to také z českého zákona o urychlení využívání obnovitelných zdrojů energie.

Smyslem těchto dvou nařízení, zákonů, je vytipovat místa, kde větrníky a soláry jsou řekněme nejméně konfliktní z hlediska ochrany přírody, památek, dopravy, armády, letectví, hustoty osídlení a tak dál.

Samozřejmě já teďka cituju tu právní normu.

Neříkám, že tomu tak doopravdy v realitě je.

V těch akceleračních zónách má být možné prostě přeskočit nebo projít rychleji některé povolovací kroky pro větrné a fotovoltaické elektrárny. Má tam být už dopředu vytipováno, posouzeno, že to dané území je vhodné pro výstavbu těchto elektráren a taky tam mají být výrazně zkráceny lhůty pro povolení, pro rozhodování, pro stavební řízení.

Nejde samozřejmě o automatické povolení stavby.

Neříká se, tady automaticky bude větrník.

Ten investor pořád musí získat nějaká potřebná povolení, musí splnit nějaké technické podmínky.

Ale prostě v těch zónách to jde výrazně jednodušeji a rychleji než mimo ty zóny.

V jakém stavu se nacházíme dneska, tedy v červnu roku 2026?

No právě, že jsme už dost daleko.

Česká republika sice zatím formálně žádné akcelerační oblasti zákonem ještě nevymezila. Nicméně existuje vládou připravený návrh na změnu územního rozvojového plánu a existuje mapa, ve které jsou vyznačené lokality, které mají být těmi akceleračními zónami.

Ministerstvo pro místní rozvoj ve spolupráci s dalšíma rezortama už připravila návrh těch akceleračních zón.

A dokonce v dubnu tohoto roku 2026 byla zveřejněna mapa 94 lokalit po celé republice, které dohromady mají asi 474 km².

V tuto chvíli prochází ten návrh připomínkováním krajů, obcí, veřejnosti, dalších orgánů.

Samozřejmě je kolem toho velká míla.

Většinou se obce brání, že to nechtějí.

Ještě to neznamená, že takhle to doopravdy bude, protože ještě tam zbývá pár kroků, které se musí udělat — jako například musí se dokončit změna územního rozvojového plánu, musí se vypořádat ty připomínky, které přišly od veřejnosti, od jednotlivých obcí a formálně se ty zóny musí vyhlásit — ale v podstatě je to na spadnutí.

Proč se to řeší?

Evropská unie požaduje, aby členské státy vytipovaly a vyčlenily území pro rychlejší rozvoj obnovitelných zdrojů energie, což je vlastně zvláště paradoxní ve spojení s tím antré, které jsem udělala, totiž kdy jsem řekla, že se vlastně ustupuje od těch nejkrajnějších scénářů budoucích klimatických změn a že nevládní panel tvrdí, že neexistuje žádný vědecký konsenzus a že většina těch vládních panelů prostě přehání a je zbytečně poplašných.

Česká vláda argumentuje tím, že bez zrychlení toho povolování, bez těch akceleračních zón, údajně bude velmi těžké splnit energetické a klimatické cíle a teď se podržte — a bude velmi těžké čerpat evropské prostředky.

A já se ptám: a proč máme plnit energetické a klimatické cíle, když nevládní panel vědců říká, že se jedná o poplašné zprávy ze strany vládního panelu, že neexistuje žádný vědecký konsenzus?

A proč máme čerpat nějaké prostředky z Evropské unie, když ty prostředky čerpáme především na podporu obnovitelných zdrojů?

A my ty obnovitelné zdroje nepotřebujeme, jelikož neexistuje vědecký konsenzus o tom, že bychom měli přecházet na obnovitelné zdroje.

Takže tato vláda, která před volbami tvrdila, že nám zajistí levné energie, což nutně požaduje zachování fosilních zdrojů energie, tak tato vláda teď chce čerpat dotace na větší rozvoj obnovitelných zdrojů a hlásí se ke splnění energetických a klimatických cílů, což automaticky znamená budoucí zdražování našeho života, budoucí zdražování energií a budoucí příchod chudoby.

Ty navrhované lokality jsou rozesety po celé České republice.

V médiích se v poslední době hodně zmiňují hlavně oblasti v Jihomoravském kraji a na Vysočině, ale zdaleka se to netýká jenom těchto oblastí.

V podstatě ten návrh zahrnuje desítky míst v různých regionech.

Část obcí se logicky brání.

Obává se dopadu na krajinu, obává se hluku, obává se dopadu na turistiku, obává se dopadu na hodnotu nemovitostí.

Já bych k tomu doplnila, že v Německu už bylo soudy několikrát přiklepnuto také vliv na lidské zdraví, takže i tím by se dalo argumentovat.

Moc často se tím u nás bohužel neargumentuje.

Navíc teda některé ty navržené zóny mají třeba výškové limity kvůli armádě nebo kvůli letectví, což vlastně i snižuje efektivitu těch plánovaných větrníků.

Jinými slovy, my jsme vlastně vytipovali zóny, kde se mají stavět větrníky a už dopředu víme, že ty větrníky budou neefektivní, protože musí být nízké, protože by do nich nabourali letadla.

Tak co to je za vytipovanou zónu?

Ale já hlavně chci přitáhnout pozornost na celou tu paradoxnost, bizarnost vůbec tohoto snažení.

Základním kamenem úrazu těch obnovitelných zdrojů je totiž takzvaná energetická návratnost investic, tedy něco, co se označuje zkratkou EROI.

EROI se počítá jako podíl energie, kterou získáme z těch obnovitelných zdrojů ku energii, kterou do toho musíme investovat.

Pokud sledujete ekologickou zátěž zařízení, která jsou nějakým způsobem spojeny s obnovitelnými zdroji — to je jedno, jestli slouží k výrobě nebo ke spotřebě energie — a pokud to sledujete pouze z hlediska provozu těch zařízení, tak můžou ta jednotlivá zařízení působit celkem atraktivně.

Může se zdát, že postavit větrník, provozovat elektrické auto, že to je vlastně docela výhra a šikovná věc.

Jenomže pokud začnete počítat i energii, která je nutná na výrobu, dopravu, montáž, potom demontáž a likvidaci toho zařízení na konci jeho životnosti, tak najednou zjistíte, že ta ekologická zátěž je výrazně vyšší a často mnohem vyšší než u tradičních zařízení.

A najednou zjistíte, že ta energetická bilance celého toho zařízení je vlastně neekonomická, neli přímo záporná.

Dokonce se může stát, že vlastně vy výrobou a provozem toho jednoho větrníku třeba spotřebujete větší množství energie, než kolik jí vyrobíte.

No a to je pochopitelně potom naprosto nesmyslné něco takového stavět — stavět zařízení, které má vyrábět energii, ale ve skutečnosti té energii víc spotřebuje, než vyrobí.

To je prostě pro život člověka mínus, záporné, zatěžující.

To nemá existovat.

To nemá právo na existenci.

Generální tajemník francouzské energetické rady reprezentoval oficiálně následující hodnoty EROI, tedy té energetické návratnosti, u různých energetických zdrojů takto.

U fotovoltaiky to vychází podle něj na číslo dvě nebo u biomasy čtyři větrníky, větrné turbíny čtyři, plynové turbíny nebo plynové elektrárny 28, uhelné elektrárny 30, vodní elektrárny 35, jaderná elektrárna 75.

K podobným hodnotám došli taky výzkumníci třeba z berlínského výzkumného institutu jaderné fyziky a příbuzných oborů.

A když se budete různě snažit zjistit na internetu, vždycky se dostanete k velmi podobným číslům. Nebudou třeba úplně stejná do desetinky, ale v zásadě z toho vždycky bude vyplývat, že třeba fotovoltaika, biomasa, větrná turbína je mnohem méně efektivní než dejme tomu fosilní klasické elektrárny nebo jádro.

Za takzvaný break even point, neboli bod zlomu, je v případě toho koeficientu EROI považovaná hodnota 7. To znamená, cokoliv pod touto hodnotou sedm je nerentabilní. Všechna čísla do hodnoty sedm znamenají prudký pokles efektivity. Jinak řečeno, vlastně k získání té energie je potřebná jiná vstupní energie. A pokud energie, kterou získáme ku té vyrobené energii, je menší než sedm, tak prostě vůbec nedává smysl tímto způsobem energii vyrábět.

Možná vás napadne teď v tuhletu chvíli logicky, že to číslo sedm je vycucané z prstu, že přeci cokoliv, když je ten poměr větší než jedna, tak představuje kladnou energetickou bilanci a že to tedy má smysl, že když získáme z toho zařízení víc, než do toho vložíme, tak to přeci vždycky musí mít smysl. Jenomže tak to není.

Za prvé nemůžete kvůli nízké efektivitě těch obnovitelných zdrojů vykácet třeba všechny lesy na zemi, zastavět veškerou zemědělskou půdu větrníky, soláry. Prostě bychom potom neměli co jíst, protože všechna orná půda by se přeměnila třeba na fotovoltaiku. Takže když ta efektivita je velmi nízká, tak už potom jsou tak obrovské nároky třeba na zastavěnou půdu, že už se to přestává rentovat, přestává to být technicky možné.

Za druhé, nemalou část energie je nutné reinvestovat do výstavby budoucích energetických zdrojů a do údržby těch zdrojů stávajících. Pokud ale fotovoltaika a větrné turbíny stěží pokryjí svojí vlastní energetickou náročnost, tak z jaké energie potom budou fungovat a budou stavěny fotovoltaiky a turbíny v budoucnosti? Když vyrobí třeba větrná turbína jenom tolik energie, aby zajistila svůj vlastní chod, tak už nám nezbyde přebytek na to, abychom z toho přebytku dokázali vyrobit nový větrník. Jednoduše řečeno.

Nejenom k výstavbě a k údržbě těchletěch energetických zdrojů obnovitelných jsou totiž nezbytné suroviny, které musíme nějak těžit. A těžba surovin je opět velmi energeticky náročná. Je potřebná infrastruktura jako třeba silnice, železnice, rozvodná soustava a další. A to všechno musíme pomocí energie stavět a udržovat. A jsou potřební taky lidé. A lidé spotřebovávají energii, protože musí jíst, musí se přepravovat.

Aby někdo postavil větrník, tak tam nějaký dělník musí jíst, musí se tam fyzicky dopravit. K tomu, abys tam dopravil, potřebuješ auto. Potřebuješ jídlo, aby na to měl sílu. To jídlo se musí někde vypěstovat na poli.

Zkrátka když by nějaký ten energetický zdroj jenom měl EROI jedna, to znamená vyprodukoval přesně tolik energie, kolik se vloží do jeho výstavby, tak už nemají z čeho žít lidé. Už vlastně nevyrobíme žádné přebytky, ze kterých bychom mohli celou tu soustavu udržovat při životě.

Proto za ten bod zlomu se považuje EROI 7.

A když si vzpomenete, jak jsem jmenovala ty EROI u jednotlivých druhů obnovitelných zdrojů nebo obecně tedy energetických zdrojů, tak fotovoltaika, biomasa, větrné turbíny všechny byly pod sedm.

Pointa je v tom, že prosperita se prostě buduje z energetického přebytku, nikoliv z energetické rovnováhy. Energetická rovnováha pouze dokáže udržet ten daný energetický zdroj v chodu, ale nedokáže uživit další lidi, nedokáže vyprodukovat energii na nasvícení, na cokoliv dalšího.

Proto vždycky při posuzování jakékoliv efektivity jakékoliv elektrárny nebo jakéhokoliv energetického zařízení musíme vycházet z takzvané čisté energie. V tomto případě ta čistá energie znamená to, co nám zbyde po očištění o energii potřebnou k vlastní produkci.

Pokud bychom čistě hypoteticky našli třeba v podzemí nějaký nový, dosud neznámý energetický zdroj, který by měl výkon třeba jeden TW. A pokud bychom k jeho vytěžení potřebovali taky výkon o stejné velikosti jeden TW, tak je pro nás takový zdroj úplně zbytečný a vůbec nám nepomůže, protože my vlastně spotřebujeme na vytěžení toho zdroje přesně tolik energie, kolik energie nám ten zdroj dá.

U jádra a u fosilních zdrojů typu uhlí, zemní plyn v minulosti byl ten energetický přebytek natolik velký, že rozdíl mezi hrubou a čistou energií bylo možné v podstatě zanedbávat. Jenomže v případě těch obnovitelných zdrojů populárních dneska tento rozdíl mezi vloženou a získanou energií už je malinký. To znamená, je úplně zásadní.

Pokud se od té energie získané odečte energie vložená, tak často nezbyde vůbec nic a často dokonce víc energie spotřebujeme, než kolik vlastně potřebujeme na výrobu a udržování při životě a likvidaci toho zdroje. A to zejména v případě, pokud instalujeme ty obnovitelné zdroje do míst, kde pro ně nejsou vhodné třeba klimatické podmínky, což je ale většina území České republiky.

My nejsme Sahara, aby nám tady prudilo slunce. My nejsme Skandinávie, abychom tady mohli využívat horské bystřiny a vodní elektrárny. A my nejsme Baltské moře, abychom tady mohli roztáčet větrné turbíny.

Tohle je úryvek videa, které se týká bizáru zvaného akcelerační zóny. Pokud chcete vědět víc, jakým způsobem ty akcelerační zóny, případně větrníky, případně obnovitelné zdroje poškozují zdraví, poškozují životní prostředí a co všechno to může způsobit s naší budoucností a s naší energetikou, podívejte se na plnou verzi tohoto videa, které najdete na Hero Hero.