Xaver ŽIVĚ #375

Krásný dobrý večer, přátelé.

21 hodin pátek.

No a to znamená stream, jo?

I v takovýmto vedru je stream.

Já vás zdravím z centra Prahy.

Ano, dá se tak říct.

A musím vám říct, že tady je hrozně horko.

Opravdu, když jsem přijel, ta cesta od auta k těm dveřím byla hrůza a mám pocit, že ta klimatizace... no, tak doufám, že vy to snášíte dobře.

Už to tady čtu trošku, jo, i v chatu.

Věrka píše, že zítra jede k jezeru.

K jezeru, no.

A já nevymyslel ani právě na to velké vedro k jezeru, ale no, snad je to dobré, no.

Tak snad dbáte všech těch rad, které dostáváme různě po internetu, protože na každém serveru radí nějaký lékař nebo někdo, jak snášet ta horka.

Jo.

No a já myslím, že to je jednoduché, že je nejlepší nedělat nic výjimečného a sedět u streamu a koukat a občas tady něco napsat.

No, Pávek píše: "Večer objednáš, ráno v Baby boxu máš."

Takže už někdo píše do diskuse.

O tom to taky dneska trošku bude, protože mě zajímá váš názor na tuto kauzu, která hýbe celým Českem.

Jo, na moment usnula mediální kauza, neboli o veřejných médiích, a teď se všichni věnují rozhodnutí Ústavního soudu.

A já jsem si dovolil hodit do chatu anketku.

Anketku takovou malou, jo.

A otázka zní dnes: Věříte v objektivitu Ústavního soudu po kauze vláda versus prezident?

Zatím je tady 589 hlasů nebo hlasujících.

A na procenta to vypadá zatím těsně po začátku takto: 2% teď mě tady skočilo, 1% věří v objektivitu a 99% nevěří.

No, to je absolutní hrůza.

V duchu si tak říkám, proč mě to nepřekvapuje.

Jindřich Čipera píše: "Zdravím všechny souputníky."

No, skoro si říkám, že to vlastně plynulým volným krokem suchou nohou navazuje na to, co jsme tady mnohokrát v XTV již otevřeli.

Jo.

Některé případy, na kterých je vidět, že si ta naše justice placená z našich peněz někdy, nebo řekněme přinejmenším v mnoha případech, dělá absolutně, co chce, a je to tragédie.

Je to horší, než si myslíme, protože až se to dotkne nás každého, tak pochopíme, jo.

Sledujeme dlouhodobě kauzu Pavla Buráně, sledujeme Slopné, byly o tom streamy, byly o tom rozhovory v XTV, a teď vidíme, že to je od vrchu až dolů.

Jo, samozřejmě, že ti lidé z Ústavního soudu museli nutně předpokládat, že když to takhle vyřídí na počkání a během pár hodin vyhoví prezidentovi, že u velké části občanů to musí vzbudit přinejmenším zdvižené obočí a musí si říkat: "Ty jo, co to je?"

A velmi správně musím Petra Macinku velebit v tuto chvíli — velmi správně.

To řekl Petr Macinka ve sněmovně, jak se tam omlouval. Jestli jste viděli to video, no, to myslím koluje po sociálních sítích docela intenzivně a určitě na YouTube je to taky, když se omlouval těm lidem, kteří čekají na rozhodnutí Ústavního soudu, ale možná spíš jakéhokoli soudu, někdy dlouhé měsíce. A jednalo se tam — v mnoha případech se jedná o lidské životy, o děti, já nevím o co všechno. A známe vlastně případy, kdy soudy rozhodují dlouhá léta — tři, čtyři, pět, šest, sedm let, což je v kontextu těch událostí, které teď sledujeme, tak musí každého napadnout, že to je prostě cinknuté.

Nemůžu si pomoct.

Mám v tuto chvíli pocit — je nutno říct, že se jedná o takzvané předběžné opatření, které má fungovat co nejdřív.

No, ale přesto se mi to trošku připomíná, jakože si přijedete k okýnku u McDonaldů a chcete Big Mac, zaplatíte a za minutu máte.

Jo, takhle to trošku působí. A myslím si, že to hodně snižuje váhu Ústavního soudu.

Myslím, že tentokrát šli soudruzi proti sobě v tomto případě, ale je potřeba to nechat volný průběh a počkat, jak to vlastně dopadne, protože si neumím představit, jak to celé proběhne. Oni tam nakonec budou muset toho prezidenta nějak vzít, takže teď asi nebudou moct říct: "Toto je náš nosič kufru."

To je — budu muset říct — toto je prostě prezident naší země, že?

A já taky chci a doufám, že vy taky, aby navenek do světa jsme nevystupovali jako rozhádaná parta, jo.

Tak myslím, že by se to mělo nějak vyřídit tady doma a potom na tom summitu už by se to nějak mělo přežít.

Ale kdo jsem já.

Jo, takže vrátíme se k tomu určitě.

Jindřích, to už jsem četl.

Renata Kubíková: "Zdravím Xavera. Minulou sobotu jsme se potkali, měla jsem šťastný den. Děkuji za vás."

Kde jsme se potkali? Napište mi to.

Já už jsem starý člověk a houby si pamatuju.

Minulou sobotu, co bylo minulou sobotu?

Minulou sobotu, to stáří, minulou sobotu bylo 20. června.

No tak jasně.

Tak to bylo UH Fest.

Tak jsme se potkali asi s Renatou v Uherském Hradišti na té akci.

Tam to bylo skvělé.

Potkali jsme se s hodně lidmi a byla to taková příjemná, příjemná akce.

To mám radost na to.

Potkali jsme se tam ve výtahu.

Prosím vás, ve výtahu v tom baráku, kde se to konalo, protože tam nahoře na posledním poschodí byl velkorysě vymezen prostor pro velmi úzký okruh lidí, kteří tam mohli kouřit.

A dělo se tam výtahem. Já jsem potkal ve výtahu takovou paní, přistoupila do výtahu a koukala na mě velmi nenávistně. A až jsme vylezli z toho výtahu, tak mě pochválila. Já jsem jí to řekl: "Jsem v první chvíli měl strach, že mě v tom výtahu svackujete nebo znásilníte nebo něco a nevím, co jsem dělal."

Tam byla nějaká pracovnice.

Byl tam výborný rozhovor s Cyriem Svobodu o ústavě.

Ano, někde byl.

Zaregistroval jsem to.

Ondřej Mrmek píše: "Včera, mistře, včera jste mě v Wilsonce naštval. Poslouchám Death Metal, ale ta dechovka byla písnička mojí babičky a ten text je trošku jinak."

Ehh, Ondřeji, jsem trošku mimo.

Posloucháte Death Metal?

Já jsem mu říkal něco o Death Metalu tam a ta dechovka byla písnička mojí babičky a ten text je trošku jinak.

No, tak mi to tady napište podrobně.

V nejhorším se omluvím.

My jsme totiž Vilsonce včerejší přetáčeli mimořádně, snad poprvé takhle dopředu za celou dobu, protože pan Holec jel na dovolenou, jo, jak se říkalo dřív, čerpá dovolenou na zotavenou pan Holec, někde po světě.

A tak jsme to přetočili. Já už si mezitím v návalu všech možných starostí a veškerenstva nevybavuju, čím jsem vás mohl naštvat ve Wilsonce.

Ale stát se to může.

Každou chvilku někoho naštveme.

Ale vy mě to tady, Ondřeji, určitě s radostí ještě jednou vpálíte, jak vás znám.

Dobrá byla reakce Petra Macinky na žádost o omluvu pro pana prezidenta od Výboru.

Ano, to je to, o čem jsem mluvil.

On se tam omluvil těm lidem, kteří čekají na ta rozhodnutí, na ten rozsudek velmi dlouho.

Je škoda, že se tolik energie věnuje podobným sporům.

Očekával bych, že se nejvyšší představitelé státu budou soustředit hlavně na řešení problémů, které občany skutečně trápí.

Eh, Andre tady. No, já to bych také čekal. To by asi čekal každý z nás.

No a co si budeme říkat, ta politika, eh, myslím, že to říkal Václav Klaus tady v XTV, je to výsostně politický spor. Není to nic jiného než politický spor, eh, celý. A ta politika je taková, ona někdy je to boj, že jo.

Eh, dobrý večer všem. Mě by zajímalo, kdo poradil panu prezidentovi to, že prezident se stává automaticky vedoucím delegace.

Jo, už vím, Renata. Už vím.

No, tak zaprvé od vedoucího delegace. Ano, to jsem také zaznamenal a trošku mi to přijde jako chybné, jo, že prezident. Myslím si, že to nemůže být nikomu sympatické. Je to takové, že někam přijdete a vykřikujete: "Já jsem tady vedoucí, já jsem tady vedoucí."

Takže, eh, skoro bych řekl, že toto gesto pana prezidenta mu víc, eh, hlasů do těch budoucích prezidentských voleb ubere, než přidá. Ale na druhé straně ještě jsou ty volby za dlouho a ono se to do té doby zapomene.

Zcela určitě se to zapomene.

Takže, eh, myslím, že bych to pro tuto chvíli už, eh, nechal tak.

No a teď mi tady píše Renata Kubíková na benzínce Slavkov. Mám fotku s vámi a já už vím, Renato. Vy jste ta sympatická dáma tam. Ano, na benzínce Slavkov ve Slavkově, jak jsme jeli, jak jste tam přišla za mnou a měla jste v autě plno dětí a rodinu a tak a říkala jste, že se jedete koupat někam, jo. A to ještě zdaleka nebylo takové vedro.

No, tak za to děkuju. To bylo milé.

Jo. Až ze Slavkova až do Uherskéko Hradiště. Eh, to mě to spravilo náladu. To bylo fajn.

Jo, jo, přesně si vás pamatuju. Už nevím, jaké jste měli auto, ale to si většinou pamatuju taky.

Jo, jo, jo, jo, jo, jo.

A skoro jako něco podobného se přihodilo při zpáteční cestě, nebo to bylo jindy. Jsem se potkal s paní u benzínky, která také se požádala o fotku a vyprávěla a byla velmi, velmi milá a nevím, ale kdy to už přesně bylo. To bylo některé, některé týdny, protože, eh, jsem teď jezdil často, jo, protože, jak víte, eh, z minulého streamu s mojí mámou, takže jsme měli pohřeb a tak. A takže trošku na D1.

Dobrý večer, Xavere, píše Hana Liseová. Každému normálně myslícímu člověku je jasné, že jsou ty činnosti politické.

Píše: "Jo, Petr Macinka by měl vymyslet program pana prezidenta, aby se k žádné oficiální řeči nedostal."

To bude těžké. Já bych asi v této fázi — a vy, co tady sledujete streamy dlouho, tak si myslím, že taky mě jako odhadnete — já bych v této fázi už byl velkoryjší na místě Petra Macinky a Andreje Babiše.

Eh, a to jenom kvůli tomu. Nějakým elegantním způsobem bych toto nějak odehrál a soustředil bych se na novou bitvu.

Jo. A on si totiž pan prezident říká každou chvíli o nějakou, takže bych neměl strach, že něco nepřijde. Je to vidět.

Ještě jsem četl takovej komentář dneska v noci někde na internetu a, eh, někdo tam totiž komentoval, říkal, že Petr Macinka, že jak je mladej politik a tak, takže je z toho cítit velká mstivost a tak.

No a já si myslím, že, eh, úplně stejná, ne větší mstivost je cítit i z toho prezidenta.

Jo. A tam přesně je.

No tak, eh, Petr, eh, ambiciózní mladej politik, tak nechci říkat, že na to má trošku právo, ale ten prezident by měl být vo něčem jiném, jo. Měl by být nad tím vším aspoň trošku, jo.

A Hanko, nevím, jak máte nápad vymyslet pro pana prezidenta, aby se k žádné oficiální řeči nedostal. Já bych byl taky raději, kdyby tam jako mlčel.

No tak je to voják, je to komunista, funkcionář, rozcestník a byl bych raději, kdyby tam, eh, hovořil, eh, takovej Petr Macinka, který prostě tady tím není zašpiněný.

Jo, tak nevím, ale těším se, až to proběhne, protože myslím si, že to rozhodnutí Ústavního soudu ještě není konec toho příběhu. Cítím, že, eh, tato bitva ještě není dobojována, že bude ještě nějaká legrace.

No, Xavere, hodnotil jste tam ducha, plnost textu dechovek. A jo, už vím, už vím, už vím, už vím, už vím. Takže, ale nevím už, co jsem říkal.

Eh, dobrý večer. Eh, za mě vše dopadne, jak má.

Dobrý večer, za mě vše dopadne, jak má.

Nevím, k čemu to teď píšete, ale rozumím, rozumím. Ono to myslím jde takovýmto způsobem úplně na všechno.

Petr píše: "Ať Macinka nebo Babiš řekne na začátku: 'Toho pána neberte vážně, ten nám byl soudně přidělen.'" [povzdech]

No a to je, a to je to, co já bych nechtěl právě. No, ale rozumím tomu, eh, jo, teď to vedro do toho, že jo, eh, ať se to a ať to řeknou tady, ať to řeknou při tiskovce, než budou odlítat nebo jak přiletí, ale prostě tam budou lidi z celého světa.

Eh, zajímavé bude, on tam bude Donald Trump. Bude zajímavé, jak se zachová Donald Trump, jo, protože Donald Trump přinejmenším Andreje Babiše zná. Nechci říkat dobře, ale Andrej Babiš byl v Bílém domě. Vzpomínáte, jo? Jak tam byl s paní Monikou a jak byli v Bílém domě a Trumpovi tam byli přivítáni, takže se znají.

Eh, to samé je s Petrem Macinkou. Jak by bylo takové elegantní, kdyby Donald Trump prostě toho našeho prezidenta odignoroval a šel podat ruku Babišovi a Macínkovi. A to by stačilo, že takovej výchovný.

Ostatně co to říkal ten Petr Pavel o Trumpovi, že je odpudivá lidská bytost a že by mu ruku nepodal, ne? Nebo něco takovýho.

Dvarwen píše: "Jo, Pavlovi nevěřím ani svýma očima, natož, že by chtěl stát na naší názorové straně."

Věra píše: "Xavi, je mlád. Pravdu říkáš. Co to meluješ o svém stáří? Je mi 71 let a starý si nepřipadám. Poslouchám tě za volantem kamionu ve Francii."

Vždycky jeden z kluků.

[frknutí]

Jo, díky. Ale tak to je jako, že já to říkám, často říkám to, vy jste na místě. A kamarád John, eh, jo, náš John americký z Detroitu. Vždycky mě za to chválí, jak se říká hezky česky, a má pravdu. Já to taky, a tam rozmlouvám lidem: Neříkejte o sobě, že jste staří. Ale v poslední době taky říkám kolegům: Nebuďte pyšní na to, že jste mladí, to není žádná zásluha.

V každém případě budeme v Ankaře, hodnotový, jako vždy. Kdo píše Ondřej.

Eh, Ondřej sám je velmi odpudivý.

Jasně. Jo, tak to je skoro jedno.

Eh, slyšela jsem, že se bude porcovat medvěd a Kolář by tam rád se Strnadem nebo podobně. Nevím, co to znamená. Strna zbrojář asi a Kolář, hradní kolář asi. A jaké věci se bude porcovat, jako prachy na zbrojení.

Ten, Hanko. Hana Skoči Lasová. A Hanko, bude říká, Hanko, ten se jako v poslední době, posledních letech porcuje každý den.

Jo, to buďte klidná. To oni vědí, jak na to. Na to ne, na to nepotřebuju Ankaru.

Mrknout jenom rychle na anketu, jak vypadá. Už [frknutí] 1469 hlasů. Eh, otázka: "Věříte v objektivitu Ústavního soudu po kauze Volba prezidenta?"

Tak celá 2 % věří.

Ty jo, tak to je ostuda. To je fakt ostuda.

No, přátelé, pojďme, já zapomínám.

Eh, v tomto týdnu v XTV byl slovenský velvyslanec. Slovenský velvyslanec Martin Muránský byl u paní Alex. Já jsem byl představený s panem slovenským velvyslancem na loži na narozeninách Václava Klause. Byl tam velmi milý a tam docela dlouho, tak jsem nevěděl, že ho má Alex pozvaného do XTV. Dobrý video, podívejte se na to a ukázka je tady.

>> Slovensko navštívil indický premiér Módí. Považovalo se to nebo považuje se to za historický moment. A jaký význam ta návštěva má pro Slovensko?

No to je naozaj, povím to trošku neopatrně – návštěva roku na Slovensku, čím nechcem diskvalifikovat jiné iniciativy. Velmi velký úspěch diplomacie Slovenské republiky i premiéra Slovenské republiky, prezidenta naší krajiny. Naše vztahy se vlastně potvrdili na úrovni strategického partnerství, což je level, kde už podpisujete naozaj velmi konkrétní memoranda – bylo jich 11 podepsaných. Ta návštěva byla vlastně první návštěvou indického premiéra po roce 89. Měla velmi silný historický rámec.

Mimochodem, v 38. roce, v tom čase, velký Gándhí se svou velkou politickou dcérou Gandiů na návštěvě Československa – a už tehdy to byla velmi významná iniciativa v prospěch demokracie a posílení rámců v Evropě s protestem proti Hitlerovskému diktátu a podobně. A myslím si, v takové té otevřené lince nadstav férových vztahů s krajinami, které nepatří do Evropy, ale dnes jsou možná v první řadě nejvýznamnějšími kraji v ekonomickém a politickém formátu.

To všechno jsou ty momenty, které dovolují udělat dohody, například v automobilovém průmyslu – 10 % export automobilů na Slovensku je klíčová podmínka fungování ekonomiky. Máte tam velmi zajímavou ponuku – otevřít cosi jako institut umělé inteligence v rámci Indické rady pro kulturní diplomacii na technické univerzitě v Košicích. Nadstav se spolupráce ve vesmírné agendě. Naši první družici CubeSat vyslala indická raketa. Hej. Máte tam dohody o migrační politice, myslím pracovní migraci, jadernou spolupráci v smyslu naší expertízy v prospěch Indie. Hej?

A myslím si, že ten typ spolupráce nadstav na takový širší rámec obchodní, obchodní dohody Evropské unie s Indií – hej – která předpokládá takový koridor Indie, východ, Evropa, do budoucnosti, jako strategickou obchodně-energetickou cestu. Hej. Čiže, jak se hovoří, že jsme byli na hřišti s jedním z nejlepších týmů světa, hej? A hra se ukázala být velmi důležitá pro obě krajiny.

>> No podívejte se, Martin Muránský, slovenský velvyslanec, jak tam hovořil o návštěvě toho indického premiéra na Slovensku. To se tady tak přešlo trošku, jo, v českých médiích. Mlčením, moc se o tom nemluvilo, a já si myslím, že to je velká věc, jo, že to je – kdyby, jo, byl u moci pan Petr Fiala a chtěl by se k tomu vyjádřit, tak by určitě řekl, že to je vyslaný signál. Jo.

A ono teď v té době, v té dnešní době, kdy prostě některé velké průmyslové podniky v té Evropě krachují nebo jsou těsně před krachem, a kdy ta Evropa už tak neprosperuje, no tak je potřeba tyto lidi a tyto země brát velmi, velmi vážně. Jo, díval jsem se teď, přátelé, na nějaký dokument o čínských elektroautech a byl jsem jako trošku v šoku z toho, že se tam vyrábí 5 milionů těch elektroaut za rok. A Čína už vyrábí víc elektroaut než Tesla. Čína už vyrábí víc elektroaut než celý koncern Volkswagen, a Čína už vyrábí víc aut než Tesla i Volkswagen dohromady.

A já se bojím, že to jako prostě pohltí tady ten trh. No, já se bojím. No, já prostě tuším, že pohltí i tady ten náš trh s těma autama. Já si to tedy pořád jako neumím představit. Eh, tak já jezdím v japonském autě. No tak co, proč bych se neměl představit.

Nedávno jsem jel v nějakém tom čínském autě jen tak jako na vyzkoušení – to BYD – a to jsem si nemohl prostě pomoct. Říkám si: no, je to čínský auto, tak trošku má člověk tendenci se na to dívat s nějakým předsudkem, jako že to je auto jako z NDR, ale není, není. Cítil jsem se v tom líp než v Tesle, kterou jsem taky se svezl před asi rokem. Eh, a technologicky prostě vychytané, eh, absolutně, absolutně.

A ptal jsem se toho dotyčného pána, který tomu rozuměl, majitele, jak se budou servisovat ty čínská auta. A on říkal: "Na třech místech do 200, 300 km od Prahy, v Polsku, v Německu, nevím kde, mají obří servisy s náhradními díly, neboli to bude, nebo teď už je to to samé, jaký servis mají třeba Toyoty nebo naše oblíbené Lexusy, že?"

No a takže nám tady celý Green Deal a celá skvělá Evropská komise a celá Evropa jako narvala do chřtánu tady nějakou zelenou ideologii. Zatímco Číňané na to kašlou a Indové, jak začal s tím indickým premiérem, tak na to kašlou dvojnásobně, což taky není dobře. Ale mělo se nejdřív jednat, jednat, jednat, jednat, že? A pak se mělo něco takovýho spustit.

Neboli, jedete-li po D1 směr Brno nebo Brno, směr zpátky, a vezli vás spolehlivý pan řidič a máte možnost se rozhlížet okolo, tak zjistíte, kolik už těch čínských aut značek, které netušíte, že existují. Vždycky se snažím rozluštit, co tam je vlastně napsaného na tom autě. Eh, s českými značkami, jo, takže to nejsou žádné ani převozní značky, ani bůh ví. Žádná improvizace za českými značkami, kolik už jich jezdí.

A tam, kde já bydlím na vsi, tak jednu v jednom směru zpátky vidím u jednoho vjezdu do konkrétního domu, že má pán zaparkovaný taky nějaké čínské auto. Vůbec, jak jedu, tak to neumím přečíst, ale je to fakt jako dobře vypadající SUV, jak.

No nevím, no.

Eh, myslím, že bude potřeba potom těm všem, kteří tu ekonomiku, hospodářství tady u nás, přivedli do takových sraček, bude muset se výrazně poděkovat a říct: "Děkujeme ti, soudruhu, žes pro nás toto udělal."

Tak Irena Herobská píše: "Nejsem velkorysá." Jasný, každýmu podle chuti. Zrů se neustupuje. Souhlasím.

Fico řekl, že Páv tam jede cosi se zbraněmi uzavřít. Nezdá se mi to, protože si myslím, že prezident tam nemůže sám o sobě cosi se zbraněmi uzavřít. Jo, to bych zase nepřeceňoval. A od toho si myslím, že Babiš je sakra jako ostřílený a zkušený a drzý manažer, aby takovou věc si nechal proklouznout mezi prsty. To tomu bych nevěřil, ale vlastně uvidíme.

A teď jsem na české politice slyšela, já nevím, co je česká politika, to je jedno. Eh, slyšela jsem – Perry Babiš řekl, že Páv nepoletí. To asi není pravda. Je mi 70. Jste mladá. Vezmu to odzadu. Jste mladá. Jo, 70 je super věk, že, eh, a jestli premiér Babiš řekl, že prezident nikam nepoletí, nevím. Já jsem to neslyšel a to jsem se díval. Projížděl jsem půl hodiny před vysíláním servery zpravodajské a nic takového jsem tam neviděl.

Pepo, mě nejede myš. Velká komplikace, přátelé. Eh, vlastně se nedá vysílat možná tím teplem. Co s tím? Čo s tím? Snad to spravím. Nejde to. Podívejte se, jaké krásné drama tady s námi zažijete.

Já myslím, že bude jenom vybitá. Stačí, když to vrazíte na nějakou tu chvíli, ne? A já se bez myši obejdu. A Pepa teď – Pepo, je vám dobře?

>> Jo.

Se zakopnul, trošku.

To já jsem se lekl.

To to horko.

No.

Pepa se tam zakymácel.

Možná něco pil taky, ještě před vysílání, ale chytl se zdi.

Tak a on tam totiž zakopl.

Já vím, o co tam je stojánek se světlem.

No, tak to mohlo být o to dramatičtější.

No a nejsem velkorysá. Já se zvu stupě.

Já to beru, Ireno.

K tomu nejsem velkorysá.

Je potřeba dodat ještě jako důležitou okolnost, že nejste předsedkyní politické strany, že nejste ministryní, nejste političkou a nejste prezidentka, jo?

Tak vy si tu nevelkorysost, jo?

Tak existuje něco jako malorysost.

To asi neexistuje, že?

Tak se budu držet toho patvaru hloupého – nevelkorysost.

Eh, můžete dovolit.

A já si myslím, že už hůř a už s většími problémy si ji může dovolit prezident republiky, eh premiér, a nebo třeba ministr zahraničí.

Jo, to je to je potřeba asi říct.

Přátelé, můžu vám říct, že bez té myši je to, je to hrozný, ale co bych rád ukázal, Pepo, můžeme i bez myši.

Můžeme, on nám to jede.

[povzdech] Čím začneme?

Jiří Ovčáček byl eh hostem XTV v tomto týdnu.

To jako velmi zajímavý, protože já jsem teda roky věděl, že eh Ovčáček je velmi vzdělanej eh člověk s takovým analytickým myšlením a že ho eh na vás sype jako historická fakta a data, a v souvislosti to jako je super.

Mimo jiné jsme se bavili o tom, jestli zvažuje kandidaturu na prezidenta naší země, protože něco takového jsem já eh zachytnul eh někde jako v kulárkách, jo.

A on to nevyloučil.

Sice to nevyloučil takovým vtipným způsobem, jako by to skoro i vyloučil, ale nevyloučil to.

A na ukázku z videa s Jiřím Ovčáčkem se podívejte právě teď.

Udělal jsem jednu jedinou věc na začátku té války, kterou jsem nikomu neřekl, protože jsem to považoval, cítil jsem, že to tak mám udělat, protože jsem se samozřejmě obával, že ten konflikt může vést až k velmi, velmi neblahým následkům.

Teď hovořím třeba o takových věcech, které se už dnes běžně artikulují.

Třetí světová válka a použití jaderných zbraní.

To přece není věc, o které bychom se bavili akademicky.

To už jsou věci, hrozby, které zaznívají.

A tak jsem aspoň udělal to, že jsem napsal dva dopisy s prosbou o to nalézt řešení.

Jeden jsem poslal do Washingtonu Joe Bidenovi.

Přiložil jsem k tomu Růženec ze Svaté Hory a druhý jsem poslal Putinovi do Moskvy.

A výsledek vidíme.

No, ale na druhou stranu, ani odpověď nepřišla.

Ne, odpověď nepřišla.

To jsem ani neočekával.

To nebylo ten důvod, abych se potom dostal dopis a říkal si: „Ó, mám tady dopis."

V jakém tónu člověk píše Vladimíru Putinovi?

Já jsem napsal ty dopisy úplně stejné.

To znamená, nepsal jsem je nějak zvlášť jinak.

Prostě napsal jsem je slušnou formou, eh s prosbou, aby se nalezlo řešení a aby to nepřekročilo tudjetu míru, o které hovořím, jo?

To znamená, to je věc, která je stále jako tak říkajíc ve vzduchu, jo?

Vezměte si, jakým způsobem dnes už ta válka funguje.

Je to technologická válka, IT válka, válka umělých inteligencí a je odosobněná.

To znamená, zabijí stroje, sice zřízené lidmi, ale je to něco jiného.

To není jako za první světové války, kdy vojáci proti sobě vyráželi ze zákopu.

Jo.

A není to první světová válka, kde dokonce byli schopni oslavit společně Vánoce.

To je dneska nepředstavitelná věc.

Je to krutější ve své podstatě.

My jsme moderní, skvělí ve všech možných oblastech, ale nejsme lepší než naši předkové.

Eh, vy jako člen rady České tiskové kanceláře máte svoje povinnosti vůči médiu, které kontrolujete, ale určitě jako občan máte nějaký názor na ten nový zákon o financování médií veřejné služby – což teda ještě jednou řekněme, ČTK se to netýká.

Na které straně barikády stojíte?

Víte, já nerad už vstupuji na barikády, byl jsem na nich dlouhou dobu, ale řeknu vám to jinak.

Promiňte mi to přirovnání. Jaký je váš názor?

Rozumím.

Podívejte se, možná budete trošku zklamán, ale zároveň asi ne.

Eh, víte, já se domnívám, že debata o způsobu financování médií veřejné služby je úplně a zcela legitimní.

To znamená debata o tom, jestli pokračovat ve formě koncesionářských poplatků, která tady má nějakou historickou tradici od první republiky – u rozhlasu a televize od 50. let – a nebo zvolit financování státním rozpočtem, je zcela legitimní věc.

A pokud se tak stane, nebudu tím, kdo by proti tomu markantním způsobem někde protestoval.

Ptal se mě teď jeden kolega z Rady České televize, protože jsme ve středu zasedali, a já jsem po skončení eh říkal, že odcházím, protože mám eh Jiřího Ovčáčka na rozhovor v FTV.

Říkal, že má takový pocit, že eh Jiří Ovčáček 2026 je jiný Ovčáček, nebo jiný Jiří Ovčáček, než byl na eh začátku prvního mandátu Miloše Zemana.

Eh, tak trošku bych mu dal za pravdu, no, jakože k posunu tam k nějakému došlo, ale eh ať je to tak nebo tak, musím říct: poslouchejte si rozhovor s Jiřím Ovčáčkem.

Už je na XTV a na YouTube kanále XTV a eh myslím, že je to přinejmenším velmi zajímavý, jo.

Bavíme se tam o tom financování médií veřejné služby, což je taky evergreen.

To pořád jsou toho plná média.

Eh, Česká republika tím žije.

Já tomu moc eh nerozumím, proč.

Eh, teď byla ta stávka v té České televizi velmi směšná – nebo byla stávka a nikdo si ji ani nevšimnul.

[frknutí] Musím říct, že někteří ti zaměstnanci eh České televize se eh chovají velmi překvapivě a velmi neadekvátně.

Já vím o jednom konkrétním eh zaměstnanci České televize dlouholeté – velmi známé jméno – o kterém musím říct, že se chová jako hovado.

A eh znovu říkám, už několikrát v tomto streamu vyjadřuji svoje přesvědčení a svůj názor, a na to ještě jako tak nějak mám právo jako občan, jo, ono se jim to nelíbí.

Že eh řeknete svůj názor a eh potom mě ten pan Robert Záruba nechutný eh označoval někde na nějaké sociální síti jako velmi nehezkými slovy.

Ale eh on chudák jako nechápe, že eh tak jako já respektuji to, že si celý pan Záruba může něco myslet o financování a o tom eh o médiích veřejné služby a o tom samotném procesu, o tom boji, o té urputnosti některých zaměstnanců – a já proti tomu nic nemám.

Ale on nějak jako eh musí asi respektovat, že i já si o tom mohu něco myslet, a vy si o tom můžete něco myslet, a vaši kamarádi, známí, rodina, sousedé si taky mohou něco myslet.

Jo, [frknutí] hodně to, hodně to o těch lidech svědčí.

A já si myslím stále, že jim jde hlavně o peníze, o kolorítka, jo, zejména právě takovým lidem, eh, jako je pan Záruba Robert.

No a jsem o tom přesvědčen.

Není na tom nic špatného, není na tom nic hrubého, není na tom nic neférového.

Já si opravdu toto myslím, ani na vteřinu si nemůžu myslet nic jiného.

A domnívám se, že eh tady ten styl jako ještě bude chvilku pokračovat, jo, pak to nějak utichne a tak.

Co je ovšem pro mě horší, je to, že jsem stále členem Rady České televize, tedy členem jakéhosi kolektivního orgánu, který má za úkol tu českou televizi kontrolovat, že?

A nemám možnost, to je potřeba tady říct, já to říkám vždycky tady v tom vysílání. Nemám možnost tady mluvit za radu a nemám možnost tady mluvit jako radní, ale mám možnost tady mluvit jako občan.

No a my jsme teď měli tu mimořádnou radu kvůli tady tomu celému ansámblu a já jsem jako jediný podotýkám, že je teď nově dovolených šest radních včetně mě, tedy mimo mě ještě pět, a i ti nově dovolení radní kolegové souhlasili s tím, aby byla mimořádná rada kolem tady té věci.

A já si myslím, že Rada České televize není tím prostorem, kde se má komentovat, ovlivňovat, rozebírat na prvočinitele a nějakým způsobem hodnotit legislativní proces. To můžeme v okamžiku, kdy jdeme k volbám a volíme si lidi, kteří nás zastupují, a rozhodují o tom, jaké budou zákony, a nejenom o tom, jestli bude Českou televizi platit stát nebo každý z nás.

Ono je to totiž úplně nepodstatné. Je to takový jako krycí manévr. Podstatné je, protože lidé z Kavčích hor chtějí brát ty platy pohodlně a ty jejich rodiny. Já jsem tady už mluvil o těch rodinných klanech. Různě si tak mezi sebou třeba prohodí manželky a tak. Ale nic proti tomu, to je život.

Ale mně se nelíbí, že se tímto způsobem nebo že se jakkoli vymezují proti tomu, co rozhodne svobodně ve férových svobodných volbách zvolený parlament. Přijde to jako šílené.