2026-08-04 - Studio Kladno - Ivan Kratochvíl. Jeho pohledy na aktuální dění u nás a ve světě.

[hudba]

Láska je jako večernice. Šík ve své písni zpívá do své životní učebnice. Maoudře se přitom dívá. Po lásce každý z nás touží. Když i hned nevidí, velmi se souží.

Mezi lidmi láska přežívá. Srdce otevřeného si užívá. Ten, kdo se bojí srdce své otevřít, těžko ránu si zlojí potom, co nechal jsi žít. Nech už je cokoliv, co nechal sis. V lásce to přebolí, zas chce se žít.

Pro lásku žijeme, proto jsme přišli. S Bohem to svedeme. Na to můžem být pyšní. Tak lásku pěstujme pro všech lid. Sladce se radujme, jak krásné. Ježíš mezi lidmi láska přežívá. Srdce ozemřeného si užívá. Ten, kdo se bojí srdce své otevřít, těžko ránu si zojí potom, co nechal jsi vzít. Nech tu už je cokoliv, co nechal sis vzít. V lásce to přebojí. Zas chce sežít.

Pro lásku žijeme, proto jsme přišli. S Bohem to svedeme. Na to můžem být pršní.

Pěkný večer, vážení a milí posluchači. Ze studia Kladno Svobodného rádia se vám od mikrofonu hlásí Soňa Zigmundová a vedle mé jako vždy sedí Martin Dukat a vedle mně jako ne vždycky sedí náš oblíbený podplukovník v záloze, pan inženýr Ivan Kratochvíl.

Začali jsme takhle odlehčeně. Moc nás těší, Ivane, že seš tady dneska s námi. Je taká krásný večer všem.

Tak to je hezký. Slyšeli jste, jak jaký má Ivan krásný hlas, takový chrat. Prostě teďka mnoho lidí má takovéhle problémy a bohužel Ivan, který vychytá vždycky každou nemoc, tak samozřejmě chytil teda nebo má problémy s hlasivkama, takže mu přejeme všichni, aby se vyzdravil a kdyby náhodou jsem moc odcovídala, tak je to jenom z toho důvodu, že mu šetřím hlasyky.

Vážení a milí posluchači, začali jsme trošku odlehčeně. Já mám, protože my máme obrovskou radost z toho, že tady s náma sedí Ivan Kratochvíl, který si už vyslechl rozsudek u Městského soudu. A ten díky tomu rozsudku také tady může být mezi námi. Koneckonců, ale on ještě není, já vím, že není právomocný, protože státní zástupce, pokud jste to tedy sledovali, tak to je takový opravdu bílek přímo vajíčkový, který prostě má v sobě tolik chuti někoho odsuzovat a prostě škodit, takže se určitě odvolal nebo odvolá. Na místě se odvolal.

Už na místě se odvolal. No tak koneckonců jak jinak. Jo, to jsou prostě takoví ambiciózní státní zástupci, kteří potřebují pořád dokazovat a hlavně sobě, jo, jak jsou neomylní. Výjimeční a výjimeční.

Ano, Ivane. Takže je to bylo milé to zjištění. Já jsem to sledovala, taky jsem ti hned volala. Měla jsem úžasnou radost, že prostě paní soudkyně byla, myslím, zdravého rozumu a to převládlo nad tím útokem toho státního zástupce. A také si myslím, že ona ani neměla kam šáhnout, protože vy jste byli obviněni z teroristické činnosti. Ano. A to opravdu jako bylo směšné. To jako jinak se nedá o tom říct, protože to je politický proces a tak jako my jsme ho zažili na Svobodném rádiu a všichni ty tři mušketýři: Vladimír Kapal, který to bohužel odnesl, Pepa Skála a pan Václavík. Takže to je něco podobného.

Naštěstí přece jenom trošku ta situace díky té nové vládě je lepší v tom směru, že myslím si, ty i ty soudci a vůbec je naději, že budou soudit dle práva a ne aby si vymýšleli, tak jak to bylo v našem případě, tak u vás také.

Takže ty, pokud by soudili podle práva, tak to vůbec k soudu nepřijde. Jo, tak by to vůbec nepřipustili, aby k tomu jednání došlo. Takže ta politická zátěž na těch soudech je jednoznačně vidět ten vliv, že není nestranné rozhodování soudu.

Jo, ale zaplať pánbůh za to, aspoň za ten stav, který je momentálně, protože shodila terorismus, nahradila ho podporou nestátních ozbrojených sil, což je v klasifikaci trestního zákona, tam je maximálně pět let a to je pro ty, kteří jsou účastníky, takže i ti, kteří byli odsouzeni v nepřítomnosti na dvacet let, tak v podstatě, protože tahleta kvalifikace tady je, tak pokud s těmi lidmi se bude opravdu soud vést po létech, ti lidi dostanou maximálně pět let, jo, protože tam je vrchní hledanice pět let. Proto já jsem dostal samozřejmě nepravomocně rok na tři.

Já to vím. No si myslíš. Jasně. Martine, já jenom se podívám. Tady jsou trošku nějaký, myslím, že je v pohodě.

Ano, ale i on se neslyší ve sluchátkách, takže to tady vypne, aby nám to tady nezbylo, ale jedeme dál.

Můžete mluvit. Dobře. Takže přece jenom jako ten přístup k tomu byl trošku rozumnější. Jo, tak asi takhle. E, my jsme byli velice rádi. Byla jsem teda překvapená tím, že Vladimír Štádler měl trošku tam problém s nějakými nábojema nebo nábojnicemi. No, ale tak uvidíme, jak to bude dál pokračovat. Budeme vám držet samozřejmě palce. Moc nás těší, že jste přece jenom od toho soudu odcházeli trošku, bych řekla s nadějí.

Ano, to určitě. A doufejme, že to pokračování, ten státní zástupce se asi bude snažit to natahovat co nejdéle, ale tak uvidíme, když jako on si to dělá sám, jo. Nechci si hrát na fatalistu, ale ten člověk prostě působí takovým způsobem, že jednou se mu to vrátí a velmi nepříjemně.

Jo, ten svět tak funguje. Jo, to jsou zákony tohohle toho světa. A ono táta mi říkal vždycky: „Chovej se slušně k lidem, které potkáváš, když jdeš nahoru, protože je můžeš potkat, když půjdeš dolů." A měl pravdu.

Jo, osvědčilo se mi to v životě několikrát. Takže on si naběhne sám.

Jasně. No tak budoucnost nám ukáže a my se vrátíme do přítomna. Dobře.

Ještě bych řekla, ty máš za sebou teďka takovou jako odlehčenou dovolenou.

No, já mám za sebou v podstatě dvě dovoleny. Tak řekni nám to. Jednu dovolenou jsem si udělil ještě před soudem, protože díky tomu, že tenhle soud dodržuje zákony na rozdíl od státního zástupce, ano. Tak přestože státní zástupce byl povinen se zákony vrátit pas, protože tu lhůtu, kterou má k dispozici, tak překročil, tak to neudělal. Takže to udělal místo něho soud. A soud se rozhodl, že mi vrátí pas. Dva měsíce to trvalo. Dva měsíce to trvalo. Řeknu to potřetí. Dva měsíce to trvalo, než jsem se k tomu pasu dostal, protože támhle v nějakým počítačovým systému to nebylo odblokovaný. Támhle to nebylo odblokovaný.

Takže to, že dostaneš papír, že máš právo na pas, je sice fajn, ale je digitalizace, takže to trvá spoustu času.

V mém případě trvalo dva měsíce, než jsem dostal ten pas.

No, jo.

A on pánbůh má smysl pro humor.

Zhruba před rokem mi holčička, se kterou jsem se učil ruštinu v ruských podmínkách na Sibiři, když jsem tam běhal, to bylo nějakých 10, 15 let zpátky, tak tenkrát jsem s ní chodil do zoologické zahrady a do divadla a na takový ty různé dětské akce. A to, no, protože jsem tam byl v podstatě už v rodině a byl jsem tam jediný svého věku.

Tam ty chlapi prostě vymřeli.

Jasně.

A no tak jsem si hrál na dědu.

No a to mi přischlo a tahleta holčička se teďko vdávala a před rokem si vzpomněla, že by mě chtěla mít na svatbě.

Já jí říkám: „No, ale toto se asi nepovede. Jsem pod dohledem, nemám pas, prostě tohle nevyjde."

No a v únoru mi vrátili pas, tak říkám: „Mám pas, ale nevím, jak se tam dostanu, protože v Evropě se nedá koupit lístek do Novosibirska. To nejde. Prostě neexistuje. Novosibirské letiště ve všech těch informačních systémech neexistuje v Evropě."

No tak jsem si koupil lístek do Turecka. Oni mi koupili lístek z Turecka do Novosibirska.

Tak to musí být teďka, že?

Jo.

Takže já jsem přiletěl do Turecka. Když jsem byl v Turecku, tak mi poslali na mobil lístek z Turecka do Novosibirska. Letěl jsem do Novosibirska.

To byl nádherný týden. Užil jsem si svatbu. Prošel jsem se po Novosibirsku, samozřejmě s průvodkyní. Tentokrát ne s touhle, ale s její mladší sestrou. A natočili jsme tam nějaký videa, aby lidi viděli, že i tam žijou lidé, že ty землянки, ve kterých se tam žije, mají 20 pater.

Jo.

Ano.

A že jsou tam čtyřproudovky naprosto normální, což u nás tady v Praze nejsou, že ten Novosibirsk je přece jenom trošku větší.

Ano.

No a bylo to fajn.

A pak jsem zase letěl zpátky do Turecka a z Turecka… Víš, a proč říkám, že pánbůh má smysl pro humor?

Protože státní zástupce vykřikoval od té doby, co mě sebrali, že budu chtít utéct, že se budu vyhýbat právu, že u mě je útěková vazba jednoznačně nutná.

Pamatujeme si to.

Ano.

No tak jsem se vrátil a byl jsem na soudu, že jo. Takže říkám takovéto malé zadostiučinění.

No jasně.

Ty jsi měl dokonce i problémy s účtem. Jak to dopadlo s tím účtem? Vrátili ti ho? Odblokoval?

Poté, co jsem začal hulákat u vás, u Petra všude, že mi zrušili všechny účty, ano.

Tak to někomu došlo, že to asi není zrovna politicky vhodné, tak mi povolili v komerční bance jeden účet. Takže mám účet v komerční bance.

No, ta komerční banka je sice okej, ale nikdo jiný mi ho neudělá, jo, protože kdybych šel někam jinam, tak mi řeknou, že ne. Že banka to neudělá.

Banka totiž není povinna ti dělat účet, když o ní zažádáš, ale ty jsi povinná platit přes banku v případě, že jde o nějaké částky vyšší, než nevím, 250 000 nebo kolik.

Ano.

Takže je tam v zákoně takovýhle prostě, řekněme to slušně, nesoulad. A slouží to k tomu, aby člověk, který začne tvrdit něco, co se mainstreamu nelíbí, tak tě vlastně potrestá. Šíleným způsobem tě potrestá a ty s tím neuděláš nic, protože je to naprosto legální.

No jasně.

Ty jsi prostě v systému vedený nějakým způsobem politicky angažovaný a tak dále.

Jo.

No, takže zažádej si o půjčku, zažádej si, já nevím, o co.

No, takhle vypadá pak ten bezhotovostní systém, jo, kterej člověka může opravdu přitisknout ke zdi. A může tě vyhladovět a můžeš umřít hlady, jo, protože…

Nedneska po Praze, když chceš platit penězi, tak na tebe kouká jako na trocha…

No, ale když ti zrušej účet, tak nemáš kartu.

Jasně, jasně.

Hm.

Hm.

No ono… Nekoupíš si lístek do metra, nekoupíš si lístek na parkování, nezaplatíš v krámu, v Tesku nezaplatíš. Jako… To jsem zkoušel, jak říkám. Jdu penězi, tak jsem se tam hádal, tak pak už to nevydržela jedna paní a zatáhla to kartou ona, já jsem ty peníze jí dal.

Jo, to je prostě šílené.

Hm.

Mě by zajímalo, k čemu to potom prakticky slouží? Jenom akorát k tomu, aby vlastně ty lidi deptali, protože celá tahleta věc je jenom o tom, aby ty lidi byly zničený. A to… Oni tě chtějí vlastnit.

No a stejně tak, jako nechápou toho státního zástupce, co to dělá, když někdo dostane ten nejvyšší trest… Jako si myslej, že ostatní nebudou naštvanci a budou to akceptovat.

Říkají: „No, to je správné."

No, já myslím, že tam… Že tam akorát bude ještě větší mánev vůči tomu… Pětikončnímu… Si myslím, že státní zástupce klidně může být deprivant.

No tak ano.

Jo, že asi nedělají nějaké testy psychologické na to, aby vůbec měli dělat státního zástupce.

Když člověk jde do armády, tak tři dny, tři dny psychologických a sociologických testů se mnou prováděli tenkrát s osmnáctiletým klukem. A státní zástupce, jehož moc je výrazně vyšší, prochází něčím takovým?

Asi ne.

Ale měli by… Měli by tyhle lidi, všechny lidi, co jsou ve státní správě s nějakým takovým dopadem… Vždyť ten člověk má pravomoc tě zavřít. Ten člověk má právo tě posadit… Na samotku.

No jasně.

Jo, tenhleten člověk má právo ti nařídit, že budeš v 10 hodin doma večer, že nesmíš opustit město, že nesmíš do určitého města vyjet. To je všechno. Má právo státní zástupce.

Ano.

Ano.

Bez ohledu na to. Jenom proto, že řekne: „Mně se tady něco nelíbí, já ho obvinním. Ano, zákaz Prahy," a podobně, že jo.

To je… A u mě u toho soudu… Čtyři roky. Čtyři roky od toho, co obvinil, než se to dalo na soud.

Ano.

A přitom tam šlo o co? O to, že jeden člověk jednou vycestoval z bodu A do bodu B.

Hm.

Jo.

A tahleta věc vyšetřoval čtyři roky.

No.

Eh, je to přímo katastrofální scénář.

Jo.

A i pro ostatní lidi je… My o tom mluvíme, aby si to uvědomili, jak je to vlastně nebezpečné pro nás, pro všechny, a jakou moc oni mají a využívají ji proti normálním lidem.

Proti normálním lidem.

Na druhou stranu jsou tady lidi, kteří jsou nedotknutelní.

A jsou to lidi, proti kterým by naopak se mělo tvrdě zasahovat.

Jo, jasně.

A ty naopak to nikdo nevidí, neslyší, nikdo se s tím nechce nic mít společného.

No, protože ta chobotnice… Je to těch lidí, kteří mají stejnou ideologii, jo. To není pro… Ne pro globalistická, ale já bych řekla… Oni jsou navázaní na takovej ten deep state, jakej evropský, americký a tak dále. Spolupracují s ním. Jsou de facto jeho slouhové a podle toho taky se mají vymyté mozky a s penězi a podobně.

No a tady prostě… To si myslej, že budou vládnout. Ta moc je opojná, pro ně je to droga.

Ano, i peníze. Takže tady… Je tady ten systém a samozřejmě… Ty ti nadřízení, ti jejich páníčkové, o tom vědí.

A když se podíváme na chobotnici, nebo spíš pavučinu, jak je to prolezlé od nejvyšších míst – mluvím o prezidentovi – až dole, prostě až úplně k těm obyčejným lidičkám, který do toho zatáhnou taky, protože oni třeba nemají jinou možnost být zaměstnáni než v neziskovkách, které jsou zase na ně navázané a tak dále, jo.

Eh, a samozřejmě peníze v tom hrají vždycky peníze, že jo, roli.

Takže takhle jsme trošku sklouzli z tvé první dovolené, z první části. Posunuli jsme se do druhé části.

A jak ta druhá dovolená? Jak to vypadalo, Ivane? To jsi byl kde?

Já už jsem byl na Slovensku. Jel jsem na Slovensko se podívat. Jezdil jsem po Slovensku, po hradech, zámcích, po rodině, co tam mám. Bavil jsem se s lidma, takže jako pro mě velmi fajn.

Na zpáteční cestě jsem si udělal zastávku na Moravě ve Slezsku. Jo, zase jsme se koukli na zámek a to když už…

Ano, když tam jste…

Když už tam jsem. A protože máme nádhernou zemi, těch památek a těch historických cností máme spoustu a pořád je co objevovat.

Jo, opravdu je.

Jo, je to tak. A lidé mnohdy znají některé země v cizině, jo, tak tam jezdí a obdivují, ale krásně neznají tady při tom.

Ano, jako je fajn, když někdo ví, jak to vypadá na pláži v Dubaji…

Dubaj…

Jo, ale neví, co je za rohem tady, prostě ve vedlejší vesnici.

No, nesmí tam, nesmí tam ovšem padat nějaká raketa, že jo, v Dubaji v tu chvíli.

Tak… Potom, takže jak… Jak lidé hodnotí v tvém okolí… Fica, protože tam taky brzy budou volby?

Ale my jsme se jako o politice nebavili, jo? Eh, ta nálada je tam normální. Prostě mně šlo spíš o ty vzájemné vztahy.

Ano.

A eh já jako Čech jsem tam mluvil česky. Děti kolem mě běhaly, mluvily slovensky, mluvily na mě slovensky. Naprosto jsme si rozuměli. Nikdo z těch lidí, co bylo třeba na tom hradě, se nad tím nepozastavoval, že jsme takhle namixovaná rodina. Prostě to brali jako normální.

Jo. Takže ta zášť, která byla uměle vyvolaná v 90. letech, tak řekněme už vyprchala. A řeknu takový… To ten rozdýchávání těch různých nacionalistických vášní.

A mně se třeba teďka v pondělí povedlo v práci… Tam se dělaly nějaký věci. Byli tam filmaři, natáčelo se tam zrovna to a ta koordinátorka byla Slovenka. A protože holčina tady byla asi půl roku, tak se snažila mluvit česky. A jí říkám: mluvte slovensky a nebudu rozumět. Říkám: „Ne, budou."

Je fakt, že eh my jsme byli zvyklí na filmy, vůbec na mluvu, na slovenštinu, že jo. A teď ty mladí opravdu se stávají… Oni, pozor, oni s tím mají problém. Jestli můžou, já ti doplním. Oni dokonce nerozumí, nejenom že nerozumí slovensky, ale oni dokonce, když mluví se Slovákem, tak jsou na tom tak špatně, že musí mluvit anglicky, aby se s ním domluvili, nebo nějakým jiným jazykem.

Jo.

To jsou… To jsou takový ty narativy, který se do nich tlačí. Jo. On je z druhý strany kopce, tak je to cizinec. Budu s ním mluvit anglicky.

Ne, ne.

Já myslím, že jasně, že si rozumíme. Tak bratři si rozumějí, my jsme bratři.

Ale eh teď já se tě zeptám na takovou věc, jo? Došlo tedy k rozdělení republiky a je nás tím pádem v naší zemi jenom nějakých 10 milionů. Oni mají 5 milionů, plus mínus a tak dále. E, byli jsme větší síla, když jsme byli společně. Mohli jsme lépe činit proti protivenstvím. Mohli jsme společně, lépe tomu odhalovat, lépe své zájmy.

Přesně tak.

Ale a teďka máme takovou situaci na východě vlastně Slovenska a na západě Ukrajiny, že opravdu dochází k tomu, že se mluví o tom, o čem se dříve nesmělo. A sice je to o Ukrajině a její porcování.

Mhm.

Část by měla připadnout Polsku, část by měla připadnout Rumunsku, část by měla připadnout Maďarsku, ale my jsme byli Československo. E, do… Do konce druhé světové války ta… Pardon, Podkarpatská Rus patřila do Československa.

Ano.

Kdybychom byli spojeni, asi by vůbec nebyl žádný problém zažádat, abychom byli tak jak jsme byli, ta první republika. Takhle Slováci zažádají o tuto část. Jak to vidíš? Jak se na to dívají oni?

Slováci tole neřeší. Slováci se snaží vymezit proti Maďarům, jo, protože ty mají problém s Maďary a mají problém s Cikány. Eh, Cikáni jsou vnitropolitický problém, dlouhodobý, ten se nepodařilo vyřešit eh ani v… V žádné části do České republiky. Ale ten maďarský element, ten je významný, protože ta maďarská část obyvatelstva – to je v podstatě okolí Dunaje. Toto je ta úrodná rovina.

Jo.

To znamená, to je ta obilnice. A s tou maďarskou menšinou – ono je to latentní, momentálně to není na povrchu, ale je to tam.

A když se na to koukneme z evropského hlediska, tak už v Trianonu – to je v podstatě 100 let zpátky…

Ano.

Bylo právě Maďarsko osekáno z toho důvodu, že Maďarsko bylo zdrojem nestability v Evropě. Bylo moc silné a mělo expanzivní politiku. A tenhleten narrativ v jejich politice pořád zůstává.

Takže je otázka: Sedmihradsko bude Rumunská nebo bude Maďarská? Je tam silná maďarská menšina. Eh, jih Slovenska zůstane slovenský. Maďři by to samozřejmě chtěli. A Podkarpatská Rus – eh dneska Maďarsko vykřikuje, že je to Maďarsko. Podkarpatská Rus není Maďarsko. Podkarpatská Rus je území, kde žijí… Kde žije národ, který… Ty Rusíni, říkáme.

Ano, Rusíni… Rusínský národ.

A oni… Oni nemají moc, oni mají taky 2 miliony, jo, ale jsou na Podkarpatské Rusy, jsou na východě Slovenska a jsou na jihovýchodě Polska. To je jejich území, historicky.

A když se bavíš s těmihletěma lidma, tak oni by Československo uvítali, protože za doby Československa u nich byl velký ekonomický růst. V podstatě co se týká infrastruktury – železnice, silnice – eh co se týká státní správy – to znamená školy, obecní úřady – to všechno je z dob Československa.

Ano, tam byli taky… Tam byli Čechoslováci v… V… V… V… V… V… Já si pamatuju, že náš děda tam eh měl být v Užgorodu. Eh měl tam jako právník fungovat, ani že se mu tam nechtělo. No, nakonec tam byl asi dvakrát. Ale kdyby tam vydržel celej rok, tak potom… Nemusel takhle… Mohli potom založit svoji právnickou praxi a takhle… Tím, že to nedodržel, tak pak byl koncipient a musel si to ještě odsloužit tady, protože mu to neuznali.

Tehdy opravdu byly ty úřední přísné… A buďto se to dodrželo nebo ne. A tím pádem ty pravidla platila pro všechny.

No ano, ty pravidla se musely dodržovat.

Jo, takže… Takže o tom to je, prostě to.

Takže vím, že tedy eh tam opravdu byli vysíláni hodně Češi a že tam pomáhali ve školství a tak dále. Takže my tam máme dobrou reklamu, řekněme to takhle. Ale k tomu potřebujeme to Slovensko.

Eh, Slováci. Co se týká slovenského státu, ona ta ideologická masáž byla na Slovensku hodně silná, hodně účinná. Takže dneska si Slováci vyjít do společného státu museli být přesvědčeni o tom, že je to pro ně výhodné.

Jo, mluvím o tom opatrně, protože já vím, že existence Slovenska jako taková je možná pouze v Československu, protože pokud Slovensko nebude s námi, tak bude rozpolceno vedví. Maďaři si ukousnou spodek, Poláci šáhnou po površku a ze Slovenska není.

Jo, je to tak.

Ano. Slovensko je mezi dvěmi hegemony, jo, kteří prostě by rádi si rozšířili své polepšení.

Jo.

Ano.

Jo, protože když si vezmeš historicky, tak ani Poláci neměli problém v okamžiku, kdy země, koruny české byly slabší, tak nám prostě sebrali území. Naposledy e v rámci roku 38.

Ano, polská vojska byla dřív na našem území než německá.

Ano.

A dokonce se chovali ti vojáci ještě hůř než Němci, jo. Takže protože babička odtamtud byla ze Štramberka, Kopřivnice, a tak utíkali. Do středních Čech se dostali a vím, že tedy měli velice špatné zkušenosti s Poláky.

Jsme — my jsme vysílali knížku od bojáře, který byl v Rusku, a ten popisoval za druhé světové války, jak vlastně mu Poláci v pohraničí zabili myslím matku a sestru. Takže tyto věci se tady děly.

No jasně.

No tak jo.

Teď jsme o tom mluvili.

Jasně. Já jenom tak, že když to uzavřeme, tak ano budoucnost, tak jak já si představuji, je v rámci Československa a ideálně v rámci Země koruny České, Slovensko a Podkarpatská Rus.

Mhm.

Jo, protože chtít zbytek Slezska, což by bylo fajn, což prohrála Marie Terezie, ale ti lidé ve Slesku dneska tam, jo, ono je to průmyslová oblast, ono by to bylo fajn, ale oni byli germanizovaní, byli polonizovaní. Ty museli by chtít oni a pochybuju, že by chtěli.

A to samé i ti Rusijíni asi tam by muselo, protože prostě sousedí se Slovenskem. Takže tam by muselo asi dojít k nějaké dohodě a v dnešní době, která je hodně složitá, to opravdu je tvrdý oříšek vůbec.

Ale já bych se toho nebál.

Já bych se toho nebál.

Já tady vidím cestu, jak se říká, k těm světlým zítřkům, jo, zachování Československa jako takového. A Československo v tomto rozměru by byl významným stabilizačním prvkem v Evropě, protože už z vojenského hlediska a potom i politického hlediska ty velcí hráči, kteří jsou větší než my, tak by měli s námi problém, což je dokázáno historicky. A my v tomto uskupení nejsme schopni expandovat.

Mhm.

Jo.

Nemluvím o tom, že to ani nemáme v mysli.

Nemáme takovou chuť, ale i objektivně, když to řekneme, tak nevy nevyvoláváme žádné konflikty. A právě od toho tedy odvozujeme, nechceme, ale svoje bysme si měli chránit.

Ano.

Ano.

Doteď my jsme to uměli.

Já doufám, že to ještě pořád umíme.

Bohužel ty novodobé dějiny nám zabránily jako národu v tom, abychom se mohli opravdu bránit.

Ano, je pravda.

Svobodová armáda a tak dále z Buzuluku do Prahy. [smích]

Takže byli tady a jsou tady tedy odvážní lidé.

Já ještě bych se jenom k tomu vrátila taková soustátí, eh trojstátí, bych řekla tady vytvořit nové centrální evropskou konfederaci, nebo myslíš V4?

Ne, jako myslím v rámci toho propojení Československa, a teda ta západní Ukrajina, to Podkarpatí, tak jak by to mělo asi vypadat ten státní celek?

No to jsme zpátky v první republice.

Ty se koukneš na mapu.

Ještě asi to trošku někam jenom posunout, aby prostě nikdo se necítil nějak omezován, diskriminován a tak dále.

Víš, tam nejhorší na tom je, že těžko nás bude někdo poslouchat, protože o tom budou rozhodovat lidi, kteří jsou úplně jako vždycky, kteří jsou úplně někde jinde.

Ale je dobře, že se o tom bavíme, že se do toho bavíme do éteru, protože tu myšlenku v podstatě přednášíme a oni by si ji mohli všimnout, mohli by ji brát, mohli by ji brát v úvahu.

Mohli. Podívej, Polsko, Maďarsko, tam se o tom mluví.

Nevím, proč bychom my jako nějací ušlápnutí chudáčkové, proč bychom o tom nemohli mluvit.

Ano.

No jo, ale taky je potřeba si zvolit vlasteneckou reprezentaci. A když spousta lidí zvolí Babiše, no tak to je potom problém, že jo.

No tak Martine, toto je ještě trošku, řekla bych, jsme jinde.

Jo.

Eh, jde o to, aby prostě ti politici byli odvážní, to beze sporu.

A myslím, že tam jsou odvážní politici a myslím, že by to mohl přednést třeba Tom, jo, Kamura takovodle.

Hele, ty lidi, který jsou dneska u vlády, tak mají nějaké možnosti.

Oni jsou v nějakých mezích, se musej pohybovat.

Je to koalice.

No, prostě tady můžeš, dál už ne.

Jo, jinak je konec tvé vlády.

A konec tvé vlády znamená, že přijde vláda, která je ještě horší než ona.

Prostě je to dáno vnějšími podmínkami.

Jo, prostě se pohybují mezi nějakýma plotama.

No samozřejmě v rámci koaliční smlouvy a nejenom tam, ale i toho obecného stavu, kterej v Evropě je.

Jo, my tady můžeme si říci, je třeba vystoupit z Evropské unie, což je potřeba.

Je potřeba vystoupit, to je potřeba.

Ale teď v daném okamžiku to nejsme schopni udělat, protože nejsme ani ekonomicky na to připravení, ani vojensky na to nejsme připravení, protože ta armáda byla zdevastovaná za těch 30 let, ekonomika byla zdevastovaná za těch 30 let. Takže abychom se zpátky postavili na nohy, tak musíme toto všechno vrátit pod naši správu.

Naprostý souhlas.

No, tak my se o to snažíme tady už takovou dobu, jo?

Tak od roku 13.

Tak o čem jsem tedy blbě?

Je potřeba to změnit.

No.

Co?

No dobře.

No tak také volby ještě jsou daleko.

Tak teď budou volby do komunálu.

Ty jsou taky hrozně důležité.

Ty kandiduješ do komunálu?

Ne, ne.

Ne. Slyšeli jsme i takový názor, že by vůbec vojáci a bývalí vojáci neměli kandidovat do [smích] zastupitelstev a doktoři a bývalí doktoři by neměli kandidovat do zastupitelstva.

Učitelé a bývalí učitelé by neměli zastupovat státní zaměstnanci.

Rozumíš?

No.

No.

Takže no policajti by neměli kandidovat.

Proč?

Záleží na individuálních vlastnostech toho dotyčného, na jeho přehledu a na tom, co dokázal a co umí.

No, v tom komunále je to tak, že tam přece jenom lidé se víc znají, vidí si do těch věcí hlouběji.

Ano.

Jo.

Takže pakliže někdo už se nějak zprofanoval, eh, má ten kufr, který táhne s sebou nepěkný, jo, tak lidé by měli zvolit takové zástupce, takové zastupitele, kteří jsou kvalitní.

A já to vždycky tady říkám. Jedná se o vaše daně.

Daně z nemovitosti.

Teď tady bude obrovský tlak z Evropské unie, že máme velice levné daně z nemovitosti, nízké.

No, takže oni na nás tlačí.

Oni totiž si zase neuvědomují.

Oni to posuzují z toho patře svých příjmů.

Jo, tady ty příjmy prostě jsou o něčem jiném, než jsou v Evropě.

Nejou takové příjmy jako ve Švýcarsku nebo mají ty daně z nemovitostí pak samozřejmě třeba vyšší, jo, ale tohle to je odporný nátlak a to je prostě mně to přijde, že to je v těch koloniálních kolejích, které prostě oni proti nám vlastně používají.

Teď to řekla přesně – my jsme pro ně kolonie. Oni se k nám chování jako kolonisté v koloniích.

Přesně tak. Proto taky ty výkřiky, které byly před 30 lety, že za pár let my doběhneme Evropu – Německo nedoběhneme, protože to Německo jde nahoru na základě našich... To jo. Nebejt nás, tak jsou na tom ještě mnohem hůř, ale možná, že se jim povede nás doběhnout díky svojí politice, jo, svojí migrační politice. Jenomže my padneme s nima.

My totiž my ty migranty tam živíme. To si uvědomte. My padneme s nima, protože jsme s nima příliš mnoho svázaní jsme.

Ano. A ekonomicky. A já bych tady řekla, to prostě to byl takovej ten trend – investice, investice tady v tom směru. Já prostě vidím i Miloše Zemana, jak investice, investice – všichni, kteří investujete a investují, tak vždycky investují z toho důvodu, že z toho chtějí mít zisk.

Ano.

A ten zisk plyne ne tomu státu, kde jsou my – tady jsou – tak jako bych řekla, zastydlí ty obchodníci, jo. Někdo umí zobchodovat to, co má. My to nedokážeme. Polci jsou mnohem lepší obchodníci než my.

Jestli můžu, jestli můžu. Vždyť jsme v 90. letech všichni říkali, jak doháníme ten svět. Byli jsme zaostalí v spoustě věcí, protože prostě některé věci se sem nepustily a de facto jsme jenom takovéto odkladiště. Takovéto odkladiště jsme tady, protože vidíme, že některé věci prostě na tom západě se seženou tady, ne? Takže jaká rovnoprávnost, jaká prostě – já nevím – za nějaké hodnoty, ty vole, ty věci, ne? Prostě my jsme furt jenom nějaká kolonie, která...

No jasně, vždyť to je to, co jediné, co umějí – že jo – jako to myšlení. Já jsem kdysi řekla, že my máme jiné myšlení, než mají Anglosasové. To už je fakt hodně dlouho, co jsem to říkala. Já nevím, před deseti lety. A já si za tím stojím. My opravdu přemýšlíme jinak. My to nemáme v sobě – ten hegemonismus, to kořistění, jo. To prostě furt všechno prachy, prachy. I když myslím, že už jsme se jim hodně naučili – naši lidé, jo – naučili se, protože ty peníze, to zlaté prasátko prostě tady se staví jako modla.

Ano.

A všichni prostě, jo, chtějí být bohatí a mít prachy a tak dále. Vlastně ten celej svůj životní styl a to směřuje k tomu zbohatnout, mít se dobře, užít si, ale někde tam chybí. Potom když se něco stane, někde potřebuješ pomoc, potřebuješ prostě...