ANTONÍN BAUDYŠ: To nejhorší i nejlepší teprve přichází. Co nás čeká v příštích měsících?

Že mi tady nebudou běhat opice.

Ty jo, tady někdy přibíhaj opice. Oni tady jsou takový gangy v Indii, víš, takový opičí gangy a oni normálně lezou do pokojů. Jsme měli na balkóně, hmm, zkoušeli jsme takový ty jejich indické cigaretky, jo, které v Evropě vůbec nejsou.

Jsou vtipný, jo. A bylo to v popelníku a normálně přišla opice a ona si k tomu popelníku sedla. My jsme si mysleli, že se normálně zapálí a ona to začala normálně jíst. Jo, já jsem říkal: „Proboha, to není možný." Jo, takže tady jsou prostě opičí gangy.

No, tak hele, už to asi běží.

Zvířata se chtějí stát lidmi. Proto nás napodobují. Proto se tak snažej pochopit, co my lidi děláme, protože oni vědí, že jejich příští vývojový stádium je zrodit se jako člověk.

Teď jsi řekl velmi silnou hinduistickou myšlenku. Mimochodem.

Děkuju.

Jo, velmi silnou hinduistickou myšlenku. Takže je to legrační.

No, milí diváci sledující kritici, vítejte v tomto rozhovoru. Natáčíme s Antonínem Baudišem, astrologem a komentátorem společenského dění, na vaši žádost a vysíláme spolu planety. Já jsem tentokrát v Indii, Tonda v České republice a to nám nebrání k tomu se takhle na dálku synchronizovat a propojit i s vámi. Takže děkujeme, že sledujete.

Budeme si povídat o tom, co se děje. Je toho opravdu hodně: jednak migrační krize v Evropě, pak také aktuální situace mezi prezidentem a panem Macínkou a dalšími. Dostaneme se samozřejmě k vašim otázkám. Tak buďte tady s námi.

Přejeme vám krásnou neděli a děkujeme za sdílení tohoto rozhovoru dál. Dole máte tlačítko, aby se další lidé přidali a řekli nám své názory. A zároveň také v popisku tohoto rozhovoru naleznete odkazy na Tondu. Můžete se podívat na jeho sociální sítě, můžete se podívat na jeho Hero, můžete se podívat na jeho aplikaci. Tak mrkejte tam.

A děkuju vám za vaši přízní a podporu. Jste úžasný. Díky vaší finanční podpoře, která je dobrovolná, můžeme takto vysílat a mít úžasné hosty. Takže moc velké díky. Díky vám to vzniká.

Tondo, tobě především děkuju za tvůj čas, že se takto můžeme v nějakých časových rozestupech setkávat.

Tomáši, čeká nás toho v rozhovoru hodně. Věřím, že i diváci přispěli dotazy. Pojďme se do toho pustit rovnýma nohama.

Hele, tak začneme. Začneme hned tím, co jsem naznačil. Já to sleduju ze světa a dostávám tady i často otázku od svých přátel, kteří jsou, někteří z nich jsou muslimové, a oni se mě ptají a říkají: „Tome, prosím tě, co se vám to tam děje?" Že takové množství teroristických útoků od lidí, kterým se říká muslimové. Ale já je, my je tak nevnímáme. Tohleto by muslimové nedělali. To je nějaká, teďka budu citovat, verbež, kterou my bychom ani nepřijali v našich zemích. Ať už to je Egypt, který má třeba striktní politiky, jo, že ty uprchlíky nebere. Tak se mě ptaj, jak je to možný?

Eh, jak je to možný, že si před kostelem udělají sezení a vy kolem nich chodíte a když se někdo zlobí, tak je považován za rasistu ve Velké Británii a je skoro zatčen a odveden. Tak jim to hlava taky nebere.

Takže Tondo, já se tě chci zeptat. Asi to možná sleduješ, vidíš, jaká Evropa se zároveň možná probouzí v některých ohledech ohledně nelegální migrace. Nelegální migrace. Opakuji. Jak to, jak v tom ty čteš jako astrolog a člověk, který sleduje společenské chody a dění? Probouzí se Evropa, vracíme se do minulosti nebo ne?

Tome, i ta nelegální se potom potřebuje proměnit v legální, protože když máš na území své země několik milionů lidí, kteří jako nelegálové nemohou přispívat ani do sociálního systému, nemohou platit daně, nemohou být zaměstnaní a tak dál, tak to dělá víc problémů než užitku.

Proto i ve Španělsku, které bylo donedávna společně se Spojenými státy zemí s největším počtem přistěhovalců na planetě, tak to rozhodnutí Pedra Sáncheze, jakkoliv má i tu pragmatickou složku tvořit si nové voliče pro socialistickou stranu Španělska, zároveň je to tak, že lidem chybějí lidé a v systému státy potřebují, aby figurovali.

Jo. Eh, jedna poznámka. Ale cílíš na něco velkého a přesahujícího, a to je výměna obyvatel. S tou myšlenkou přišel jistý francouzský filozof v 90. letech a mezitím po 30 letech mu ten vývoj událostí dává za pravdu.

Mohli bychom se na to dívat optikou, že nám chybějí lidé a pro fungování ekonomiky prostě třeba, aby lidé byli. Víme, že nefungují ani pobídky vlastnímu obyvatelstvu, finanční zvýhodňování. Pokusili se o to Maďaři. Fungovalo to krátkodobě dva tři roky a potom ta podobná křivka začala zase padat dolů, přestože ty pobídky mladým lidem finanční tam byly zachovány.

Eh, hele, problémem je násilí. Problémem je, že v Německu dochází každých 18 minut k útoku nožem, který končí zraněním, traumatem, někdy i smrtí. A my to nemůžeme dávat do souvislosti s karmou, protože karmu mají všichni nějakou. My Slované máme v historii mnoho bojů, válek a je přirozené, že dochází ke změně kurzu.

Ve Velké Británii se o Nigelu Farageovi mluví jako o příštím premiérovi. Je tam i ta strana Reform UK. Jsou tam dvě podobné strany, takže todle jsem si nepřipravil, ale mám za to, že už tam jsou dvě strany, které požadují důslednost a spravedlnost.

Víme, že AFD v Německu překonala CDU o střední jednotky procent. Ale můžeme se ptát, jestli i tohle není součást připraveného plánu na vytvoření v podstatě občanské války, vytvoření situace, kdy jedna velká skupina obyvatel bude nenávidit jinou velkou skupinu obyvatel.

Takže je těžké tady čemukoliv tleskat, protože na obzoru se zdá být vytvoření určité formy totality, teď pro změnu ve jménu bezpečí a ochrany, s všude přítomnými kamerami, se vším tím, jak lze lidi sledovat. Vidíme, že jdeme do budoucnosti, kde ten někdejší pocit svobody, který si pamatujeme, pravděpodobně bude v nenávratnu.

Díky, Tondo.

Já jsem sledoval ty debaty zběžně. A jakou roli podle tebe právě v té migrační krizi, nebo spíš řekněme si o té nelegální migraci. Jakou roli podle tebe v tom hrají právě neziskové různé společnosti, neziskovky? Protože jsem zaznamenal i tu debatu ohledně toho, že je potřeba teda zregulovat ty neziskovky, zjistit, odkud mají příjmy. Jestli vlastně neškodí té Evropě. Vnímáš to, nebo je to podle tebe irelevantní téma?

Za podstatnou roli měla nejspíš stále má ta nadace otevřené společnosti, Open Society Fund. Nicméně od doby, kdy starého Georgeho Sorose nahradil jeho syn Alex, ten vliv Open Society padnul, protože mladý Soros se zdá být zcela neschopný. Tím, že se svého času nepřímo vyjádřil pro zavraždění Donalda Trumpa Instagramovým postem, stalo se z něho špatné jméno.

Jo. A naše politická reprezentace si v tomto směru uvědomuje mnohé, ať už jde o motoristy SPD svobodné či ano.

A domnívám se, že platí výrok Janga Šuetina poměrně směrodatný.

On je vystudovaný literární vědc, ale zabývá se takzvanou prediktivní historií a tvrdí, že ten konzervativní směr se prosadí a zvítězí.

Jednoduše proto, že lidem nabízí víc, než co jim nabízí progresivní levice, protože lidé touží po bezpečí a normálním životě. Ale už dlouho tady nebyl nikdo, kdo by jim něco takového buď nabídnul, anebo jim to nabídnul jako ochranu normálního života.

A tady ty konzervativní uskupení mají velký prostor, jakkoliv tam padají zase do jiných rizik.

Zejména tím mám na mysli v podstatě obnovení feudalismu. To pochází hodně přes Izrael, protože jsou to biblické představy – vláda krále Davida. Kopírují to Maďaři, kopírují to republikáni, respektive to uskupení kolem Donalda Trumpa.

Takže ono té práce bude stále dost.

Něco jsem tam měl a teď na to nedovedu navázat. Třeba mi to ještě naskočí.

>> Diváci, jak to vnímáte vy, co to sledujete? Napište nám své názory. Jaký z toho máte pocit? Chováte třeba nějaké obavy, nebo si myslíte, že Česká republika se tomu vyvaruje, vyhne těmto záležitostem? Napište nám.

Tondo, já myslím, že jsi to řekl, pojmenoval, a díky za tvoje sdílení.

Ještě pojď se podívat na to, co teď hýbá hodně nejenom sociálními sítěmi v České republice, ale také samozřejmě mediální scénou – a to je konflikt pana Macinky s panem Petrem Pavlem.

>> [frknutí] >> Ústavní soud vydal předběžné opatření, v kterém prezident Petr Pavel nakonec jede do Ankary a politici se k tomu různě vyjadřují. Někteří to vítají, že je to v pořádku, že je to správně, že to je nejvyšší hlava bezpečnostních složek. Na druhou stranu někteří říkají, že je to nezvyklé, ta snaha pana prezidenta tam být. Spojují to s určitým lobingem zbrojního průmyslu.

Jak v tom čteš ty? Čekal jsi to, čekal jsi to, že to takhle dopadne, upřímně?

Hlavně oba ty tvé dotazy spolu souvisejí, protože masová migrace něčí národy, tím pádem něčí státy. Je to příprava na světovládu, kdy ta ukrajinizace, případně islamizace světa sníží veškeré standardy.

Teď jsem se chytil.

Hele, všimni si, že politici už dlouho lidem a veřejnosti nic nenabízejí. Nemluví se o zvyšování standardů, nemluví se o lepších službách, nemluví se o lepší ekonomice, nemluví se o lepším zdravotnictví, lepším školství. Prostě tato témata vymizela.

Jede se jenom klimatická krize a válka s Ruskem, ale to je něco, co veřejnost nemůže přijmout, protože veřejnost tam nic nezískává.

A Petr Pavel je v tomto směru dlouhodobým zastáncem konfrontace s Ruskem. Jeho vyjádření jsou místy i protichutná. Už v roce 2019 se nechal slyšet, že Rusko vojensky nelze porazit, takže jakákoliv konfrontace s ním je nesmyslná a předurčená k nezdaru.

Ale my teď už můžeme sestavit posloupnost těch jeho požadavků. A ony dohromady dávají už poměrně jasný obraz, kdo Petr Pavel je, co požaduje, co prosazuje.

Jednání s Lichtensteiny, mimosoudní vyrovnání s nimi jako jedna trhlina v prolomení Benešových dekretů. Převzetí záštity nad Sudetoněmeckým sněmem v Brně jako druhá trhlina v prolomení Benešových dekretů. Ergo ztráta majetku, ergo i určité narušení té územní integrity.

Požadavek, abychom se zřekli práva veta v Evropské radě. To je další oslabení národního, respektive suverénního státu. Ale Česká ústava, první hlava, článek jeden, říká, že Česká republika je suverénním státem. Avšak jeho konání jde směrem proti suverénnímu státu.

Opakované upozorňování, že Spojené státy evropské budou, ať se nám to líbí nebo ne.

Opakovaná vyjádření, že česká koruna může být přítěží, euro může být výhodou, proto má být přijato. Přitom tvrdá data ukazují pravý opak.

Státy, které si zachovaly národní měny – švédská koruna, dánská koruna, polský zlotý, maďarský forint, česká koruna – mají všechny nižší inflaci než eurozóna, kde se euro evidentně znehodnocuje. Bulharsko přistoupilo k eurozóně. Pět procent inflace, prostě schudnutí lidí.

To všechno dohromady ukazuje obraz, kdy Petr Pavel je nástrojem těch sil, které Českou republiku mají převést na podřadný subjekt, který nebude mít práva a který nebude mít ani nástroje, jak něco požadovat nebo něco autonomního stavět.

Jeho účast na summitu v Ankaře je toho prodloužením, protože v Ankaře se povede tvrdý boj členských států aliance o to, jestli budeme jako členské státy vyplácet Ukrajině každý příští rok sedmdesát miliard eur z toho evropského rozpočtu na udržení armády a nějaké základní fungování státu.

A my přitom vidíme, že valorizace důchodů neproběhla, přestože je to zákonnou povinností valorizovat důchody. Vidíme zrušení třiceti set poboček České pošty. Přitom komunikace uvnitř státu je základní předpoklad nějaké funkčnosti. Přiznávám, že pošta má dlouhodobě problémy, ale to by bylo jiné téma.

Prezident se zachoval, myslím, dost překvapivě tím, že nejdřív požádal Ústavní soud kompetenční žalobou, aby byl připsán do delegace. Kompetenční žalobu dal ráno a už odpoledne mu bylo vyhověno.

Obratem oznámil, že si tam s sebou bere skupinu pětatřiceti lidí na dvoudenní program hrazený plně státem.

Oznámil i poměrně asertivním způsobem, že ministr Macinka opět nepochopil, jaká je tu hierarchie – že on jako prezident se automaticky stává vedoucím delegace.

Hele, tím překvapil i mě. Asi to vyhrabal někde v nějakých stanovách aliance prostě z doby zakládání v roce '49, ve které se praví, že nejvyšší hlavou je papež. Fakt, a tímhle hodně odkryl karty, když řekl, že je v podstatě naprostý predátor, který nehraje na ústavu, který nehraje na zvyklosti.

Veřejnost je zmatená, protože je zvyklá Ústavní soud respektovat, ale to předběžné opatření oni vůbec neměli vydávat. Vydali ho způsobem, kde Cyril Svoboda, který je spoluautorem české ústavy, upozornil, že nedali prostor vyjádření vládě. Ani ji neoznámili. Takže se nedělají ani předběžná opatření – ta se dělají jenom, když se má zabránit nějakým vážným škodám.

Ale tady se bude jednat o budoucnosti války s Ruskem.

A i podle vyjádření vrchních velitelů Bundeswehru – Carstena Broera, vrchního inspektora německé armády – oni se neskrývají s tím, že tady jde jenom o přezbrojení, o převedení německých automobilek na zbrojní výrobu, aby konflikt s Ruskem mohl proběhnout mezi lety dvacet dvacet osm a dvacet třicet.

A když si to spojíme dohromady i s tahem Ústavního soudu v Rumunsku, který normálně zrušil výsledky prezidentských voleb s odůvodněním, že kampaň vítězného kandidáta na TikToku je pravděpodobně spojená s netransparentním financováním.

A v Rumunsku od té doby je de facto vládní ústavní krize, protože prezident a vláda jsou tam v kolizi.

Respektive vláda nebyla jmenována, vládne tam prozatímní vláda, která ale už ty časové lhůty překročila o 45 dní, tak to ukazuje souhrně jako velkou krizi evropské politiky, která se dříve nebo později začne projevovat ještě viditelnějším způsobem.

Cyril Svoboda, mimochodem patří mezi přátele mého zesnulého otce, se projevil natolik srozumitelně a racionálně v téhle de facto ústavněprávní krizi, že veřejnost o něm začíná mluvit jako o možném protikandidátovi Petra Pavla v nastávajících prezidentských volbách za rok, jestli to říkám správně, protože Andrej Babiš už jednou prohrál.

Karel Havlíček se nejeví být dost silným kandidátem a Filip Turek je vnímán velkou částí veřejnosti kontroverzně.

>> Tak vypadá to, že Tonda nám nespadl, ale spadl jeho telefon.

(smích) On se brzo vrátí, milí diváci.

>> (vzdechy) >> Navážeme samozřejmě.

E, mezitím vás chci poprosit, napište nám, jak vnímáte slova Tondy Bauše, jestli souhlasíte, nesouhlasíte, vidíte to jinak.

Tonda se už přihlásil zpět.

Tondo, vítej. Viděli jsme pád.

>> Jem překlopil telefon tady ze stativu. Pardon.

(smích) >> Málem do rozkroku. Hele, bylo to dobré. Měl jsi něco na sobě.

>> Mívám ve zvyku vysílat oblečený. Ano.

(smích) >> Seš na tom líp než já. Hele, skončil jsi u pana Turka.

>> Hele, velká část veřejnosti jej vnímá kontroverzně. On má ještě budoucnost před sebou, domnívám se, myslím, že dělá velký vývoj poznání, zkušeností i určitou sebakultivaci, ale pro mě se ta myšlenka Cyrila Svobody jeví být z hlediska jeho možné kandidatury perspektivnější, jakkoliv je to z mého hlediska určitý kompromis, protože pro mě ideálním kandidátem byl Petr Drulák, který ale reálně odhaduje své šance ve smyslu, že jeho doba zatím ještě nepřišla, alespoň jak se pokouším číst jeho komunikaci s veřejností.

Každopádně levice zůstává určitým černým koněm české politiky. I Daniel Sternik, který byl donedávna leaderem Stačilo, si dělá legraci z toho, že dva komunisté Baxa a Šamel uložili třetímu komunistovi Andreji Babišovi, aby přivzal do delegace čtvrtého komunistu Petra Pavla, ale hlavně, že největší problém je Kateřina Konečná.

(frknutí) (vzdechy) Tondo, abysme uzavřeli tohle téma, diváci, napište nám taky své názory.

Ty jako astrolog, když vidíš a určitě jsi se na to v různých momentech díval nebo tě to možná i zajímalo osobně, když se podíváš na osobnost a astrologii pana prezidenta Petra Pavla a podíváš se na pana premiéra Andreje Babiše, zbývá nějaký čas, než budou nové prezidentské volby. Jsou tam třecí plochy? Je to za tebe tento konflikt konečný, nebo můžeme čekat nějaké další osobnosti?

Tome, já to téma změkčím, protože ten konflikt považuju do velké míry za umělý a záměrný, jelikož Petr Pavel nemá žádné skutečné téma, nemá žádnou nabídku pro veřejnost a tím pádem si konflikt s Petrem a Babišem v podstatě generuje, vynucuje pozornost úspěšně, protože veřejnost má ráda krev a když se nabízejí silné emoce, tak veřejnost má tendenci na toto naskakovat.

Je otázka, zda motoristé nezvolili podobnou strategii. Přeci jenom jsou stranou, která se do parlamentu dostala těsně. A neustálé vzbuzování pozornosti kontroverzními výroky je prostě něco, co veřejnost vztahuje na úrovni pozornosti.

Motoristé jsou zástupnou postavou na šachovnici, kde Petr Pavel nemůže vést válku s Andrejem Babišem přímo, protože nemá jak, protože Babiš ví, co dělá. Babiš je ekonom, Babiš je profesionál. A motoristé jsou proti tomu snadný cíl. Filip Turek, Zdislava Pokorná, nesmysly z minulosti.

A já toto říkám hlavně proto, protože je to celé vlastně jenom divadlo pro veřejnost, kde Česká republika má obrovské problémy, které ale nejsou řešeny, které nejsou ani tématizovány. Místo toho se děje tahle nekonečná telenovela nesmyslných konfliktů, které ale zakrývají velké prázdno české politiky.

>> Díky za tvá slova, Tondo, za to, že se dělíš s námi. Diváci, jak to vnímáte vy? Napište nám a děkujeme za sdílení. Já jdu teďka na otázky přímo od diváků.

Tondo, pro tebe. Proč dnes podle vás tolik lidí hledá smysl života mimo tradiční instituce?

>> No tak moment. Tradiční instituce jsou zaprvé dlouhodobě likvidovány a zadruhé už dlouho nenabízejí lidem nic, co by nějaký smysl z dálky připomínalo.

Já tady připomenu důležitý výrok ruského filozofa a ideologa Alexandra Dugina, který se vyslovil tak, že lidem byla nejdřív odebrána jistota církve skrze její rozpad západořímské říše, potom protestantství. Takže lidé už si nebyli jisti církví, která byla původně jejich domovem.

A to je tradiční instituce číslo jedna. Potom ale přišlo sdělení, že Bůh je mrtev s Friedrichem Nietschem a dalšími skeptiky, což budiž nebudu otevírat tak velké téma.

Lidé potom zjistili, že národ je něco překonaného, národ je špatně, ale teď se budeme dozvídat, že je špatně i stát. Respektive to se dozvídáme my v Čechách už dlouho.

Ale ani to není poslední kolo, protože lidé zejména mladí se dozvídají, že je něco špatně s jejich pohlavím, že být muž je problém, být žena také není důvod k radosti. A takže mladí lidé mohou pochybovat, kým vlastně jsou nebo kým mají být, a říkají si, že jsou to a ono.

Ale další stanicí, která je před námi, je zpochybnění člověka jako takového. Že nám bude vnucována představa, že být pouhým člověkem je málo, protože potřebujete enhancement a vytunování a čipy a paměťové moduly a sensory a propojení s umělou inteligencí. A pokud toto nemáte, tak jste prostě dinosaurus určený k vymření.

Přitom pravda bude přesně opačná. Jenom ti, kteří se nenechají připojit k tomu kolektivnímu vědomí, které má blíže k říši hmyzu než k říši lidí, jenom ti nepřipojení budou mít prostor rozvíjet intuici a duchovní kvality, které jsou tím jediným, na čem záleží, protože naše planeta a život nás lidí na ní je místem, časoprostorem určeným k polarizaci, kde to nejdůležitější je rozhodnutí, jestli jednotlivec bude sloužit druhým nebo sám sobě.

V podstatě rozhodnutí mezi lidumilstvím a sobectvím, protože tímto dochází k určité promoci, vzestupu do příšších vývojových stádií, kterými je pátá dimenze, která je standardním vibračním prostředím většiny vesmíru. A potom úrovně další, šestá, sedmá, osmá, ale to je běh na dlouhou trať.

>> Hm, díky, Tondo.

Otázka další. Jakou největší společenskou změnu očekáváte v příštích pěti letech?

>> No, to je prakticky jisté. Bude to nástup humanoidních robotů.

Kdo sleduje Pavlašika, který je mimochodem poradcem ministra zahraničních věcí Petra Macinky, tak on jakožto obchodník, který Čínu často navštěvuje a jejich technologické veletrhy, přináší zprávy o tom, že humanoidní roboti budou stát zhruba tolik, co stojí osobní automobil.

Ta cenotvorba půjde tímhle směrem a je málo co, co by humanoidní robot doma nezvládnul. Prostě veškeré ty úkony, které jsme zvyklí dělat sami. Úklid, vaření, praní, žehlení, skládání prádla, stlání postele. Prostě. Humanoidní roboti to zastanou. Hm, zalejí kytky, udělají žrádlo pro psa, pro kočku.

Jo, ale nabízí se otázka: a k čemu tam pak bude ještě člověk?

Jo, je to velice podobné jako když nám Světové ekonomické fórum ještě donedávna říkalo, že nebudeme vlastnit nic a budeme šťastní. A mě tam napadá ta otázka: a kdo to tedy bude vlastnit? Tohle je už vyšší liga, kde se můžeme ptát, zda se tu nevede určitá válka proti lidstvu jako takovému. Jo, protože tohle všechno směřuje k významné početní redukci nás jako druhu. Je těžké z toho mít radost.

Na stranu druhou, určitou pokoru jsem schopen projevit v tom, že jsou věci, které my dva nezměníme, a nezbývá, než se v tom alespoň orientovat a doufat, že to všechno má nějaký hlubší, vyšší smysl.

---

Otázka: Co by měl člověk v roce 2026 rozvíjet více? Racionalitu nebo intuici?

Hele, ta otázka je moc hezká. Děkuji za ní.

My jsme ale rozum už rozvinuli dost a vidíme, že nás to zase až tak daleko neposunulo. Máme k dispozici umělou inteligenci, která je schopná nám dalekosáhle pomáhat. Já nejsem jejím odpůrcem. A jdeme do doby, kdy lidé s rozumem nevystačí. Rozum je důležitý, ale není to všechno. Takže můžu dokonce říkat, že rozum je málo.

Ty výrazně rozumové typy – nerad to říkám – ale v těch příštích letech a dekádách se vůči nejenom dění ve světě, ale i vzhledem k dění v sobě samotných budou vystaveni velkému diskomfortu. Jo, pokud nemám říct, že se v tom všem budou viditelně škvařit.

Jinými slovy, intuice je jasné východisko. Prostě bez intuice vůbec nebude možné tady obstát a fungovat.

---

Otázka: Který trend v současnosti vás znepokojuje a který vám naopak dává naději?

Ta otázka se mi líbí a možná bych si z ní vzal více tu druhou část – to, co se mi líbí.

Hele, já jsem otec čtyř dětí po různu – posbíraných během dekád. Vlastní biodítětem mám jenom jedno, tam, kde jsem biologickým otcem. Jo, ale oni jsou si všichni čtyři velmi podobní a vedou si velmi dobře. Vidím i jejich rezistenci, jejich schopnost prosadit si svoje. A na stranu druhou to se sebou nese riziko, že sobectví se u nich může prosadit jako dominantní program. Ale u svých vlastních dětí tomu nevěřím a to mi dává možnost důvěřovat i jiným dětem, nejenom těm vlastním.

Jo. Ono platí to, že syn by měl překonat svého otce. A když si vezmeš, že naše děti jsou lidé, kteří možná tenhle svět opustili před několika desítkami let a teď jsou tady zase zpátky, jo, tak oni tam mají ty zkušenosti. Oni tam mají tu moudrost, kterou si během 20. století a dál mohli vytvořit. Takže hele, mluvme s nimi, jo? Mluvit s dětmi pokládám za to nejdůležitější.

---

Otázka od Adély: Jak dlouho dle Astrovhledu ještě bude škodit EU?

No, Evropská unie skončí tak, jak začala, tak skončí. Na stranu druhou před Evropskou unií tady byla EHS, nebo evropské hospodářské sdružení – Uhlí a oceli se to původně nazývalo. A tím, že unie skončí, tak bude muset vhněknout jiné těleso, které jí nahradí, které překoná tu šílenou ideologickou a byrokratickou zátěž. Prostě začne se znova. Je to přirozené.

Ale chci Adelku upozornit, že spolupráce byla a bude, protože tam, kde není spolupráce, tam je pouze boj. A my v Evropě jsme si toho boje užili hodně moc. Evropská unie vznikla především kvůli sociálnímu smíru, kvůli tomu, aby se zamezilo novým velkým válkám na evropském kontinentu.

To, že se podařilo to téma občanské války k nám do Evropy dostat, propašovat jiným způsobem – skrze migraci, islamizaci, ukrajinskou fašizaci – to je zase jiné téma, jo. Ale my jsme zkušení, jsme vyspělí, budeme schopní si s tím poradit.

A já se nebojím vývoje, nebojím se ani té nástupnické organizace, která vznikne po Evropské unii. Pravděpodobně i proto, že ty konzervativní síly tam budou mít výraznější zastoupení – jak z Francie, z Německa, tak i z Polska, Maďarska, Česka. Ta V4 se stává skutečnou nadějí evropského prostoru.

Střední a východní Evropa je skutečně nadějným a bezpečným perspektivním prostorem, což bych před pěti lety nečekal, že budu v roce 2026 moci říkat s naprostou důvěrou. Jo, to není jenom dojem můj, to je něco, co hodně visí ve vzduchu.

---

Otázka od Ivetky: Souhlasíte s tím, že čím hlubší je člověk vztahovaný stvořitelem, tím by měl v tomto smyslu vycházet do světa a vnášet tam božský život?

Vůbec s tím nesouhlasím. Ivetce rozumím. Ivetka tam klade určitou koncepci zodpovědnosti, ale ono to funguje ještě jinak.

Tu hlavní zodpovědnost my máme za svůj vnitřní svět – za to, jak se cítíme, za to, jaké myšlenky se v nás dějí. Jo, jakou silou a motivací jsme vedeni. Ale jestli se to projevuje do vnějšího prostoru či nikoliv – ty projevy do vnějšího prostoru bývají často určitým voláním SOS. Ty projevy do vnějšího prostoru bývají často nějakými kompenzačními mechanismy.

A ti – troufnu si říci – nejlepší a nejzajímavější lidé, které jsem v průběhu svého života potkal, tak ty měli projev do veřejného prostoru v podstatě nulový, jo, nebo něco lehce prostě nad tou nulou. A přitom jsem věděl, že oni jsou skrytými pilíři té duchovní reality České republiky. Jo, super důležití lidé, kteří tvoří ten energetický grid, tu mříšku té budoucí spásy.

Tam – na co se Ivetka zeptala – má důležitou, podstatnou tu první část: být si vědom spojení se stvořitelem. Nicméně i upozornit na ženský aspekt stvořitele. Klidně mu můžeme říkat i Lilit nebo ona, jo, to co komu vyhovuje.

Já jako člověk ukotvený svojí minulostí v řeckém prostoru – přece jenom hodně slyším na Bohorodičku Teotokos. A ta rovnováha mužského a ženského prvku je mnohem důležitější než nějaké promítání čehokoliv směrem ven.

---

Otázka od Ivetky: Vnímám vás jako člověka pokojného a pracovitého. V životě máte jistě i starosti, kterým však nechybí světla radosti. Která jsou to?

Já myslím, že se ptáte na ty radosti. Co ti dává radost?

Moje žena.

Za prvé a za druhé to, že mi moje žena nešlape na paty [smích], tože mě nechává žít.

Hele, já jsem buď s ní v našem domě v Beskidech.

Mhm.

A nebo jsem se synem v Šumperku v Jeseníkách a jsem v druhé polovině života. Prostě je mi 53. Je to mé druhé manželství.

Takže to střídání mezi být spolu a nebýt spolu nám oběma velice prospívá, protože i ona potřebuje čas pro sebe, čas, kdy se plně věnuje jejímu synovi. A když jsme s Monikou spolu a nemusíme dělat nic, prostě máme volno, to je asi to nejlepší, co mě může potkat.

Přišla někdy nějaká otázka od syna, která tě úplně sfoukla, která tě dostala?

Eh, člověče, ne. Já se, když jsem byl mladým člověkem, tak jsem se svým tátou jako bavil hodně, ale můj tatínek mě považoval za partyzána, který jako nedává nic najevo. Prostě nádoba tajemná. A tenhle můj syn to nakopíroval prostě, že on v podstatě jenom chce, abych mu nezasahoval do jeho věcí.

Jo.

Eh pak mám ale staršího syna vženěného. Tomu je 27. Ten žije v Praze a jednou za čas se mezi náma otevře jako velký rozhovor, kde na venek on jako introvert se neprojevuje, ale najednou mi tam vysype věci, které se týkají světového řízení, magie, mimozemských civilizací. A je vidět, že přesně ví, na co se ptá a proč se na to ptá, protože to jsou v podstatě hlavní témata pro pochopení fungování planety.

A mému synovi je 18 [smích] a já ho chápu, že se od těch témat drží dál, protože ono je to určitý velký smetiště. Eh jo, konzervy s hodně prošlým obsahem a v podstatě ho chápu, že on se soustředí na to, aby mohl prostě skákat ve skateparku na koloběžce, na to, aby mohl být se svojí přítelkyní, na to, aby dal najíst prostě kočkám u nás doma a že se s tímhletím nechce jakoby špinit. Protože ty témata jsou hodně zatížená, hodně spojená s negací a dost na to, že se tím zabývá jeho otec.

Víš, jsme už u konce rozhovoru, Tondo. Tak ty jsi řekl tatínek, táta je třeba něco, na co by ses ho zeptal v tuhle chvíli z té oblasti, kterou se pohybuješ? Eh, kdybys měl tu možnost, na co by ses ho zeptal?