Má mít poslední slovo prezident nebo premiér? Oskar Krejčí

No, ono to vlastně začalo při jmenování – tyhle spory při jmenování ministra zahraničních věcí, kdy jsme hádali obě strany, kdo má to rozhodující slovo, jestli prezident nebo premiér. Teď se zase hádáme – nebo hádají – na téma, jestli za zahraniční politiku zodpovídá vláda, nebo i prezident, nebo jenom prezident.

Takže tady je třeba odlišit dvě věci. Podle mého názoru se chování obou stran – všichni – chová dětinsky. Je to nedůstojné. To je první věc. A druhá věc je, no, ta ústava v některých věcech zastaralá. Nemá cenu se hádat, kdo má rozhodující slovo při sestavování vlády. Obě strany mají svoji pravdu a obě strany se v určitých momentech mýlí, protože ta ústava je psána v určité době a tyto věci nedocenila. Chtělo by to upravit ústavu tak, aby to bylo srozumitelné.

My máme tak trochu indiánskou ústavu, když to řeknu takhle. No, když se podíváte na roli indiánského náčelníka – v době míru měl nulové právo. No, to tam bylo, tam byly nějaké stařešinovy, ty řídily kmen, a když byla válka, tak se náčelník stal velitelem s rozhodujícím slovem. No, do toho mi nikdo, s prominutím, nekecal.

No a my máme takhle postavenou ústavu, že máme prezidenta jako vrchního velitele a zároveň šéfa zahraniční politiky. No, tak v tom je paradox, jo. Ale to všechno se dá napravit. A v okamžiku, kdy těm, co se hádají, dojde, že ten problém je v ústavě, ne v tom, že ten druhý je úplně zlej – ah.