Bárta: Svět míří k dokonalé bouři. Energie rozhodnou o všem | Vysoké napětí #123

Velkej blackout nás čeká.

Nemáme ropu, nemáme zemní plyn, takže naše role je opravdu být jediná šance je být chytrá, chytrá země, která bude zajímavá pro ten západ.

Základní klíč každé civilizace je věda a výzkum.

Že nejde ani o ten či o ten průliv sám o sobě, ale jde o to, že ty krize se můžou slít dohromady, spojit se a pak bysme se opravdu divili.

To bude ta dokonalá bouře, jak se říká.

A říkal jsem, že každá civilizace je determinovaná množstvím a cenou zdrojů.

Energetice zdar a vysokému napětí zvláště.

Přátelé, na dnešní díl z takové minisérie prázdninové o energetice a energetice jsem se velice těšil, protože mým hostem je pan profesor Miroslav Bárta, můj nejoblíbenější egyptolog.

Pane profesore, vítejte ve vysokém napětí.

Dobrý den.

Já teda jiného egyptologa neznám, ale tím si to nebudeme kazit.

Máte laťku nízko.

Já to říkám i tchýni, že je moje nejoblíbenější tchýně. Ona se směje.

Tak vy se taky smějete. To je dobrý. To je dobrý začátek.

Tak samozřejmě začneme Hormúzským průlivem, protože tam nám přituhuje ceny plynu, vstoupají.

Mezinárodní energetická agentura vlastně už pár měsíců nazpátek říkala, že to je největší globální krize energetická, co vlastně pamatujeme — horší než ropné šoky, horší než Ukrajina z mnoha důvodů. Ale my to tady v Evropě nějak nevidíme. Ono je léto, pohoda. Čím to je?

Já jsem si udělal trochu přípravu, tak máte pravdu, že Hormúzský průliv je problém. Na druhou stranu je dobře, že lidi dneska si uvědomují význam geopolitiky, význam toho, že jsme sice malá země, 10,5 milionu lidí, někde v centru Evropy, nemáme moře, nemáme oceány, máme trochu hory, ale spíš pohoří. Jsme střecha Evropy. Takže nemáme ani vodu. Máme vlastně nejmenší zdroje vody, jedny z nejmenších v Evropě, rozvodovou síť, do které se dlouho pořádně neinvestuje.

Tak jedna věc je dopad Hormúzu na Evropu, jak jste se ptal. Myslím si, že zčásti je to létem. My točíme dneska 20. července. To je si myslím v tomhle díle hodně důležitý, protože kolem Hormúzu se toho děje hodně málo, co je vidět, protože záměrně, zřejmě vzhledem k tomu, že tam běží regulérní vojenský konflikt, tak ty reálná data o těch každonočních náletech nebo bojích nejsou zpřístupněná.

Já jsem si udělal trochu domácí úkol, protože jsem se na ten díl opravdu těšil.

Taky doposlouchám vysoké napětí. Máme radost.

Hormúzský průliv jednak je — začnu obecněji — je součástí slévání konfliktů, protože máme potom ještě rysy typu Rudého moře, Báb al-Mandabu. Zrovna včera Husiové vyhlásili, že uzavřou Báb al-Mandab, což je jižní vchod do Suezu, což by byl další problém. To už jsme zažili.

A pak je ještě Malackajský průliv poblíž Sumatry, což by byl teprve velkej problém, protože tam 80 až 100 tisíc lodí ročně proplouvá.

Když se ještě na chvilinku zastavím u toho Malackého průlivu, tak tam se projevuje jasně obrovský posun v geopolitickém nazírání Spojených států v jejich pozici globálního četníka. Velmi krásně o tom už před lety, jakby to viděl do budoucnosti, popsal Robert Kaplan. Protože ta jakási latentní role Spojených států nebo přítomnost v různých místech světa stačila na to, aby se výrazně snižoval potenciál ke konfliktu. Teď Američané z mnoha oblastí vycouvávají a všichni ti hráči, kteří byli držení jakoby tím strachem, tím respektem na úzdě, tak vlastně najednou se to vyvalilo. Všechny ty potlačované tenze, potlačované potenciály ke konfliktu.

Typickej příklad je tenhle Arabský průliv, kde Američané v lednu 2026 vystoupili z takzvaného RECAAP, což je mezinárodní organizace na potlačování terorismu a pirátství. A tam letí jako enormní desítky procent ve srovnání s lety 2024, 2025 počty pirátských útoků na vodě.

A o tom se vůbec nemluví.

O tom se vůbec nemluví. Stejně tak teď se vracíme k Hormúzu.

Tak u Hormúzu — vy jste tady o tom asi už mluvili — LNG, Evropa a tak dál. Já to jenom připomenu: 20 % světového obchodu LNG, hnojiva 16 milionů tun ročně a samozřejmě především rozvojové země, především africké země, především země, kde je sucho a dochází k ročnímu opakovanému zasolování. Jsou velice závislé na umělých hnojivech. Takže to jsou další věci.

Pokud jde o ropu, tak v roce 2024 to bylo taky 20 % světové spotřeby a 25 % světového námořního obchodu s ropou.

Tak vidíme Asii, že už to schytává, ale na Evropu to ještě nedošlo. To možná teďka teprv začíná.

Já myslím, že to dopluje. Já už končím tou jako bezbřehou odpovědí.

Před několika dny tady bylo ve vzduchu, že se uzavřela i suchozemská trasa z Íránu směrem do Asie, protože asijské země, především Čína, odebíraly až 85 % veškerého ropného potenciálu Íránu. Tam vlastně to celé opouští Írán po železnici díky jednomu mostu, který byl skutečně 9. července poškozenej, ale Íránci pravděpodobně s obrovskou podporou Číny logistickou to během jednoho dne kolej dali zase dohromady. Takže tahle suchozemská trasa na základě toho, co víme, funguje.

Čína vlastně zatím moc netrpí, protože jak Asijský průliv Malaka, tak tohle funguje.

A když se dostávám k tomu poslednímu, co jsem chtěl říct na úvod — nejde ani o ten či o ten průliv sám o sobě, ale jde o to, že ty krize se můžou slít dohromady, spojit se a pak bysme se opravdu divili. To bude ta dokonalá bouře, jak se říká.

Je to přesně tak. A jako zaděláno na ní je tím spíš, že Spojené státy vlastně z mnoha těch svých dobrovolně vykonávaných po desetiletí pozic vystupují a není tady nikdo, kdo by byl schopen tu jejich globální pozici nahradit.

Schopen a ochoten.

My tady ve vysokém napětí se snažíme hledat cestu, jak z té energetiky udělat to, co jako společnost potřebujeme. To znamená — a opakujeme to tady pořád dokola — energetické trilemma tesáme do kamene. Na prvním místě bezpečnost, na druhém místě dostupnost — myšleno nová — a teprv na třetím místě udržitelnost.

Nemáte pocit, že to trošku jde proti sobě všechny ty tři věci?

No, v tomhle pořadí si myslím, že je to úplně v pořádku. Já bych k tomu ještě dodal — na základě dlouhých časových řad naší historické zkušenosti — že české země, nebo Česko, jak se teď úplně říká, Čekia, že jo, tak vždycky prosperovaly, když byly zasíťované v Evropě. A vždycky se českým zemím dařilo dobře, když byly zasíťované směrem na západ. Samozřejmě tím myslím i země severně a jižně od nás.

Tak bych hodně apeloval na to, abychom toto měli na paměti, protože sami o sobě nic nedokážeme, protože nemáme zdroje, nemáme řeky, které by padaly z velké výšky dolů a mohli jsme využívat efektu gravitace.

Nemáme, nefouká tady zase tolik, protože jsme malá země v centru Evropy, nemáme moře, takže nemůžeme stavět ani offshorové větrníky, nemáme ropu, nemáme zemní plyn. Takže naše role je opravdu být chytrá země, která bude zajímavá pro západ, a díky tomu budeme součástí tepny, která dělá západní Evropu západní Evropou.

A musíme si uvědomit jednu věc: Evropa jako taková a Česko, než sem vtrhli beduíni z východní Evropy v roce '48, vždycky jsme byli země, která vyvážela myšlenky, technologie a průmysl, ne?

Nadarmo jsme byli pro Hitlera velice zajímavou zemí, nejen proto, že tady bylo několik milionů německé populace. Zaplať Pánbůh za to, protože díky Němcům od 11. století byly Čechy industrializované, protože nikdo nechtěl jít do vyšších poloh na 350 metrů. To všechno bylo díky Němcům.

A byli jsme v té době osmou nejvyspělejší zemí světa. Osmou.

Jo.

A z té pozice jsme trošku ustoupili, a nějak nemáme ambici se k ní vracet.

Takže to, co jste se ptal, je naprosto v pořádku. Na udržitelnost samozřejmě ano, ale vždycky tam musí být ekonomická rozvaha.

Jo, myslím, že se tady o tom taky mluvilo. Jenom si vzpomeňte: když dáte dohromady materiálové náklady na úplně stejný energetický výkony jaderné elektrárny a větrníku – náklady na železo, na beton, na měď – jsou věci, které vyplývají z energetické hustoty.

A hezky jste mi nahrál k Andreji Sacharovovi, kterého tady samozřejmě musím vzpomenout. To je můj nejoblíbenější sovětský jaderný fyzik a těch znám víc. Ještě znám Pjotra Kapicu.

Tak samozřejmě jeho esej „Jaderná energetika a svoboda západu" – když bych to měl zkrátit – je pro Evropu pojistka proti vydírání ze strany Ruska. Tak to formuloval přímo Sacharov.

Ale možná byl vizionář i v tom smyslu, že kdybychom opravdu měli ty jaderné kapacity, podobně jako má Francie, tak i v ostatních zemích – kdyby to ti Němci nevypli – možná teď nemáme takový strach ani z toho Hormuzu, což není hrozba ze strany Ruska, ale je to prostě zase vydírání ze strany nějaké jiné mocnosti.

Vnímate to taky tak, že to bylo do té míry vizionářské?

Vy mi teď nekladete otázku. Vy jste udělal statement a já s tím nemám vůbec žádný problém.

Jo, já si jenom vybavuju rok zhruba 2021, kdy jsme otevírali výstavu Energie a civilizace, a já jsem tam využil jeden z těch sedmi zákonů civilizací, který jsem formuloval před lety. Říkal jsem, že každá civilizace je determinovaná množstvím a cenou zdrojů.

A tehdy se lidi klepali na hlavu, protože upřímně řečeno, vy to dobře víte, ale větší část lidí tehdy říkala: „Co je jako co, vole? Vždyť plyn teče, já vůbec netuším, co to stojí. Energie – no, to tady běhá ve stěnách, je to prostě za halíře. Jo, nechal jsem svítit týden. No, tak jako nic se neděje."

A pak přišel únor 2022 a všichni najednou se stali jako ve stavebnici Malý chemik – stali jsme se všichni malými energetiky. Protože najednou jsme pochopili, že to není jenom nějaký doprovodný faktor našeho života, ale že to opravdu determinuje kvalitu našeho života.

A od té doby se nic nezměnilo, a já si myslím, že bychom si to měli každý den připomínat: nemůžeme být soběstační samozřejmě, protože jsme opravdu malá země, ale měli bychom udělat maximum pro to, abychom co nejdřív byli schopní vyprodukovat co nejvíc energie.

Samozřejmě, ta účinnost – když neberu Norsko, kde 90 procent elektřiny je z vodních elektráren, protože mají ty velké hory a tu vodu, která padá a gravitaci 9,81 – to se nedá nic dělat. My to mít nemůžeme.

Ale na druhou stranu, jak jste řekl a já s tím naprosto souhlasím, jaderná energetika je podstatná část našeho budoucího energetického mixu, o kterém mluvila už Dana Drábová. Od té doby se nic nezměnilo.

Jenomže co s tím? To jádro je tak příšerně drahé a složité na výstavbu, že skutečně jsou oprávněné ty nářky nad tím. Proboha, my tady budeme 20 let něco stavět. Ono se nám to rozsype, bude to drahé, bude to náročné, lidi budou nadávat. Takže mezitím můžeme stavět větrníky nebo cokoliv dalšího, co se dá postavit rychle.

Jak se na to díváte?

Hmm, mohu sice větrníky stavět rychle, ale kde na to vezmu ten materiál, abychom dorovnali tu energetickou výkonnost a účinnost? To je to, si myslím, že je naprosto neracionální úvaha. To je spíš, abychom něco vůbec dělali, abychom jenom neseděli a nečekali na jádro.

Přesně tak. Ale myslím si, že země našeho typu buď mohou být totálně závislé a všechno kupovat přes libskou burzu, ale musíme si uvědomit, že Evropa není dneska už poloostrov, kde by energie bylo nekonečné množství. A občas dojde – a velkej blackout nás čeká.

Jak říkala zase moje velká kamarádka Dana Drábová: není otázkou, jestli blackout přijde, ale jenom kdy.

A my jsme tady měli malý blackout zažili už nedávno, a furt si Češi nepřipouštějí, že se to může stát. Ale opravdu se to jednou stane.

To je sebenaplňující proroctví – prostě se to stane, protože my máme energetickou síť, která těží z toho, že byla hodně robustní do roku 1990. A od té doby samozřejmě správcové sítě dělají, co umějí, ale ty investice nejsou takové, jaké by asi měly být.

Jo, to je jedna věc. A druhá věc je samozřejmě jaderná energetika.

Vy jste zmiňoval ten článek, který my jsme v plné verzi ukázali právě na té výstavě v roce 2021, kdy všichni ještě říkali: energetika, co to je, to není vůbec zajímavé, to jsou nezajímavé peníze, pokud jde o domácnosti.

A ten článek měl strastiplnou cestu, protože Sacharov to nebyl schopný dostat ven. Navíc tam implikoval to, co se vlastně stalo: že KGB měla dlouhodobou strategii – denuncia jaderné energetiky.

V Německu se jim to naprosto skvěle podařilo, stejně tak jako třeba v Belgii a v dalších některých zemích. Takže se to přes Janoucha, kterej tehdy byl ve Švédsku, podařilo nakonec otisknout. A myslím si, že je to strašlivě důležitý text pro pochopení – ne pro nějakou budoucnost, ale pro pochopení toho, co tehdy už energetika znamenala a jak se používala vlastně v dlouhodobých strategiích některých mocností nebo v soupeření tehdy východního a západního tábora.

Protože samozřejmě tajné služby a vojáci jsou všechno možné, jenom to nejsou idioti v těch velkých zemích. Mají své vlastní výzkumy a tak dál.

Na to sponzoroval velkou konferenci archeologickou na kolaps civilizací kolem roku 2200 před Kristem.

Jo.

Hmm.

Eh, my jsme pro ně dělali pro americkou armádu kdysi velkej seminář na podobný téma, takže eh tyhlety organizace jsou hodně daleko, pokud si můžou dovolit vlastní výzkum, což není případ teda české republiky.

No.

Hm.

Dalším velkým tématem je ta udržitelnost. Tam se hovoří hodně o těch úsporách a není to abstraktní téma, ale je to prostě něco, co jsme viděli reálně od té rusko-ukrajinské krize. Eh, tak vlastně do současnosti.

Já jsem nedávno hovořil s panem Chabrem, eh, pražským radním, pražským zastupitelem, který vlastně mi říkal, že pořád Pražané šetří, jo, od té doby. Že to tam je vidět i na těch číslech, takže mě to překvapilo.

Eh, ale já se chci zeptat, eh, kde je vlastně hranice mezi tím rozumným šetřením ve smyslu eh našeho oblíbeného Václava Smila, který prostě radí, jak nelétat na dovolené do Thajska, jako moře máte fakt i blíž, když to zjednoduším. A mezi tím, řeknu to, nerůstem, jo, mezi tím, co už nás vlastně zraňuje, co už nám nepomáhá, co už tu ekonomiku škrtí. Kde najít ten balans?

To je otázka, kterou mi ještě nikdo nepoložil a já na ní v tuhle chvíli neumím odpovědět. A myslím si, že je to jeden z těch problémů, na který by bylo dobře se zaměřit.

Eh, ale začnu zase od toho nejjednoduššího. Je důležitý říct, že nerůst je deviace a nesmysl. Civilizace buď rostou nebo upadají.

Já jsem nedávno byl požádáný o jednu přednášku zvanou na velkou světovou konferenci lékařů, který se zabývají implantáty od palců až po pánevní klouby.

A když jsem prošel do toho sálu, tak jsem musel projít dvěma patrama těch společností, který doplatěj samozřejmě.

A pak jsem vlastně začal tím, protože mě to hned inspirovalo, jsem říkal: Jednou za dva roky se takhle scházíte na různejch místech světa, tak se podívejte na ty společnosti. Zažili byste, že by jakýkoliv pokrok z jejich strany, lepší implantáty, lepší eh lepší postupy operací a tak dál byly levnější?

Ne, nikdy to není.

Jo.

A jestli chceme a jestli chceme prostě řešit stále důležitější a větší problémy eh světový, protože dneska ten svět skutečně je globální.

Bylo zajímavý, že v posledních letech celá řada lidí, který mají mimořádný intelekt, udělali na základě správnejch dat naprosto špatný závěry typu deglobalizace a tak dál.

A vidíme to dneska, jak svět je skutečně globální a nebude to jinak. Nemůže to být jinak, pokud nezkolabujem.

Eh, tak vlastně jde vo to, že ten základní klíč každý civilizace je věda a výzkum, jo. Udělat nový breakthrough, objevit nový způsob získávání energie, odemknout prostě potenciál, kterej všude kolem nás je.

Eh, máme dneska už energetický mixy a je to správně. Máme tady vítr, máme tady slunce, eh máme tady, máme tady samozřejmě ještě fosilní zdroje, máme tady jadernou energii. Vesměs všechno to jsou fosilní zdroje. Všechno to jsou fosilní zdroje.

Eh, a všechno to jsou vlastně věci, která napodobujou tu více, tu lépe, tu hůře vlastně principy z přírody.

Jo.

Mimochodem jaderná reakce není, co by vymyslel člověk. A my to taky máme v tý výstavě. E je to přirozený jaderný reaktor. Jsou všude ve vesmíru a máme ho i na zemi, kterej je naštěstí vyhaslej a je v oklu v Africe.

Jo, tak to je vlastně první jadernej reaktor na zemi, pokud víme teda. Ono jich asi určitě bylo víc v minulosti, ale.

Ještě že není v Evropě, to už bysme to stihli zregulovat.

No, to je eh to je ono.

No, e Alexander Karp o tom mluví, proč v Evropě eh proč Evropa je na tom tak, jak je. Je na tom hodně špatně, e, protože nemáme inovace. Jak jakýkoliv startup odejde nakonec do Ameriky, protože potřebuje velkej kapitál, kterej v Evropě není schopnej sehnat.

A, eh, jako bruselský pseudoelity jsou prostě k popukání, což říkám já eh jako zařeklej, zapřísáhlý podpůrce původní myšlenky Evropské unie ve smyslu volnejch hranic a tak dál.

Hm.

Takže udržitelnost, budoucnost civilizace skutečně závisí na tom, jak se nám povede vědecky vymýšlet nové nové postupy, nové nové získávání forem energie a tak dál.

A ta věc nikdy nekončí, stejně jako eh Fukuáma neměl úplně pravdu, když psal o konci dějin a vidíme to, jak se to vyvíjí. Dneska naopak demokracie, to je úplně jiný téma. Prostě v úpadku z důvodu eh toho, že lidi, který si ji přisvojili, tak udělali velký chyby hodně ze hřbitních důvodů, hodně z hlouposti. Že Gaussova křivka je Gaussova křivka.

A eh já jsem ale velkej optimista, protože když se podívám třeba na úroveň vědy v některejch oborech v Česku, tak eh a v Evropě obecně, tak si říkám, to není možný, abysme z toho marazmu nevybředli.

Hm.

Točíme se pořád kolem otázky, jak dělat dobrou energetiku, nejenom drahou. Ona drahá bude asi v každým případě, ale jak jí dělat tak, aby nám přinesla to, co vlastně chceme.

Vracím se zase k tomu trilematu.

A z mého pohledu vlastně v té diskuzi nám trošku dlouhodobě chybí dvě věci. Jednak je to nějaká ta schopnost vnímat věci komplexně. To znamená nehledat ten jeden svatý grál. Miluju jádro, miluju uhlí, miluju větrníky, to nás spasí. Ne.

Eh, přemýšlet o tom dohromady, to je jedna věc.

A druhá věc je vlastně vnímat tu dlouhodobost, jo. Nepřemýšlet jenom prostě v kontextu toho čtyřletého volebního období, ale vnímat prostě to, jo, jak se tak hezky říká, abychom tady měli tu energetiku pro naše děti. No, ale opravdu to dělat.

Pokud souhlasíte s tím, že tady ty dvě věci nám chybí, jak je tam dostat do tý diskuze, protože to je docela náročnej úkol a výzva.

Já si myslím, že situace není zas tak hrozná. Myslím si, eh, že ČEZ dělá, co umí.

Eh, teď eh už běží vlastně pilotní projekty malých eh jaderných eh reaktorů, společně s britským konzorciem, což je jedna z těch cest.

Eh, druhá věc souvisí opravdu se stavem společnosti. Je potřeba, aby lidi si uvědomovali, že je to zásadní věc. Eh, pak je to klišé, ale politická scéna je odrazem stavu společnosti.

Že pokud společnost eh začne získávat opravdu vhled toho, o čem si tady povídáme, tak přirozeně eh pak i za ty legendární jednou za čtyři roky eh bude bude dávat nebo vybírat si svý zástupce z těch lidí, kterí prostě budou mluvit tak, jak v tom duchu, v jakém si tady povídáme, jo.

Takže není, nedá se to zlomit během jednoho roku a buďme rádi, že eh státní instituce typu ČZU dělají, co dělaj. Buďme rádi za to, že tady je energetickej mix. Buďme rádi za to, že eh tady nakonec po těch dvě desítky let jsme se rozhoupali ke stavbě dalších jadernejch bloků.

A eh důležitý je to, co děláte oba vy skvěle ve vysokým napětí. Že o tom mluvíte. Lidi maj zdroje, můžou si to zaplať pánbůh najít a můžou o tom přemýšlet.

Jo.

Ale je to běh samozřejmě na dlouhou trať. Není asi na místě si myslet, že za dva roky to bude drasticky jiný. Pakliže se nestane eh jako nenastane černá labuť, že by se třeba Česko ponořilo na dva tři dny.

Tři dny by byla katastrofa. To byla rozpad společnosti.

Tři teplá jídla stačí.

Tři dny bez jídel je hranice mezi divožstvím a barbarstvím.

Jo.

Normativní zásoby obchodu jsou na 24 hodin. To je logistika, just on time.

Na výběry asi dneska málokdo má cash u sebe. Hotovost.

Prodejny by asi nebyly schopné ani přijímat, kromě malých prodejen, hotovost.

Takže, pakliže se tohle nestane, kdyby skutečně skokově se změnilo to myšlení a asi by nebylo to dobře, aby se to nastalo tímhle způsobem, tak je to běh na dlouhou trať a všechno začíná prostě u vzdělávání dětí.

Hm.

Ještě jsme tady nezmínili jeden důležitý aspekt. Řekl jsem, že energetika bude drahá. Na tom se asi prostě shodneme úplně všichni, ale neřekli jsme, proč bude drahá.

Pardon, já bych mohl do toho vstoupit. Bude bude drahá.

Zastávajícího paradigmatu.

Může se pak stát něco jako byla třeba průmyslová revoluce, že se nastane průlom, najdeme nový způsob získávání energie, který najdeme a pak to může skokově poklesnout.

Jo, to je ta velká naději.

Ale zastávajícího setupu, zastávajících podmínek, zastávajících technologií, máte naprostou pravdu, že energie nebude levnější.

No, ale stejně je zvláštní, jak se nám to vůbec stalo, jo. Vracím se ke svému oblíbenému ekonomovi Marcelu Buaté, který je vlastně konstruktérem nebo architektem té francouzské proslulé jaderné flotily. Tak on, kromě jiného, dal na stůl ekonomický model, který říkal zjednodušeně řečeno: cena elektřiny musí být taková, aby zákazník jako nedřel bídu, ale zároveň aby tobě, milý výrobče, umožnil našetřit si na novou elektrárnu.

Strašně jednoduchá myšlenka.

Dlouho se to dodržovalo. Přišly 90., liberalizace, všechno vypadalo růžově, protože ty ceny prostě byly strašně nízké. My jsme si to tady užívali a jak přesně jste říkal, nikdo vlastně nevěděl, kolik stojí plyn, kolik stojí elektřina. Vždyť to bylo jedno.

A teď najednou ó hrůzo.

My jsme 30 let neinvestovali, čest těm výjimkám samozřejmě. A ten ekonomický model se úplně rozbil, protože nikdo vlastně, když to zjednoduším, nemá našetřeno na tu novou elektrárnu.

Říkám to správně?

No, říkáte, ale—

A otázka zní, co s tím?

Je tam to. Ale ten model je správně.

My se z toho musíme prodotovat, to bohužel asi jinak nepůjde.

Ten model byl postavenej správně a měl své předpoklady. Vy jste ho zmínil, že musíte neustále se o tu doménu starat, o to pole v své působnosti.

A my jsme tady skutečně možná víc jak 30 let na to kašlali.

Tak si vemte, když do svého bytu, do baráku nebudete 30 let dávat ani korunu, budete tam mít 30 let starou pračku, 30 let starou ledničku, 30 let staré vybavení, a najednou zjistíte, že se to všechno rozpadlo, že polovina věcí nefunguje, tak pak ty náklady, ta nákladová stránka je řádově mnohem vyšší, než by byla, kdybyste plnil funkci řádného hospodáře, jak se říká trochu pitomě.

A dneska jsme v té samé pozici.

Ten model je úplně správně. Akorát my jsme se vykašlali na ty podmínky jeho fungování.

Jo, porušili jsme pravidla a dneska to tady máme.

Druhá věc samozřejmě je, že ty naše životní nároky a náklady se významně posunuly, jo. Samozřejmě narostly, protože domácnost před 30 lety si myslím—a teď mě to napadá, že se na to musím podívat—jaká byla spotřeba tipické domácnosti před 30 lety a dneska, jo. Když si vzmete všechny ty naše hejblata a tak dál, tak to bude samozřejmě úplně někde jinde.

Je to zajímavá otázka.

Dá se to spočítat podle spotřeby, že jo, a podle počtu domácností, podle statistického úřadu taky se na to podívám. Tipnul bych si, že ta spotřeba bude asi dneska opravdu vyšší.

Já si myslím minimálně dvojnásobná.

Jo.

A teď ještě je velmi zajímavá věc a to je výzva pro Česko. A taky se o tom vůbec nemluvilo.

Teď jak byla ta dlouhá vlna veder, která trvala dva týdny asi, tak buďž to řečeno aspoň takhle. Já to vím od lékařů, tak hromada nemocnic, včetně pražských, byla na hranici kolapsu, jak doktorů, tak pacientů, protože až na výjimky nikde nejsou klimatizace, jo. Takže doktorů spali ve sklepech, lidi po těžkých operacích šíleli na těch pokojích, protože nebylo jak jim pomoct.

A tohle všechno se musí krátkodobě řešit, jo, protože to není možné jako příliš často opakovat.

Takže air conditiony do domácností, do firem, do nemocnic, do státních úřadů nás čekají a tam bude obrovský skok, jo, nejen nákladově, ale samozřejmě energeticky.

Zase Evropa obecně ušetří zhruba—to jsou obecné statistiky—které potom psali, myslím Financial Times, 40 000 úmrtí každý rok v důsledku veder, což je zhruba množství lidí, kterí jsou zastřelení ve Spojených státech za rok zbraněma, střelnými zbraněma.

Wow.

No, ale jo, máte pravdu, že vlastně ty klimatizace, ty by to trochu řešily, protože samozřejmě přehřátí organismu, když jsou ty 40, tak to už i experti říkají, že to prostě nevyčíte. Jsou náklady finanční na zdravotnictví a tak dál.

A já jezdím, samozřejmě jsem Pražák, takže z 90 % cest vykonávám městskou hromadnou dopravou a až na výjimky.

Metro je celkem v pohodě, ale autobusy, tramvaje, to je katastrofa, jo, a to je další věc, kterou bude muset dopravní podnik řešit, jo.

Dobře, pojďme ještě na závěr jednu otázku, kterou jsem si tady napsal, protože mě fakt strašně zajímá vaše odpověď.

Občas máme pocit v tom českém rybníčku, že jsme jako pupek světa a že my jsme důležití nebo Evropa je důležitá a zapomínáme, že za hranicí je marginální část světa.

Přesně tak, že za hranicí je taky svět.

I když teďka jako Španělé ve fotbale trochu dokázali, že jsme pořád důležitý, tak to trochu vyrovnalo tu obrovskou negativitu Pedra Sánčezeho, což je opravdu rošťák.

No, to asi souhlasím vzhledem k jeho vztahu k jaderné energetice.

Ale já se chci zeptat úplně ještě jinak.

Zase se vracím k Václavu Smilovi, který má dar pojmenovat prostě tu věc úplně z jiného pohledu a pak vy si řeknete: „Aha, sakra, on má asi v něčem pravdu."

My tady se snažíme dekarbonizovat, zachránit planetu, jít příkladem a tak dále. Furt říkáme Čína, Indie a tak dále, to je stokrát omleté, na to se ptát nebudu.

Ale co ta subsaharská Afrika?

Tři miliardy chudých lidí, kteří dneska—a to ten Václav Smil dokládá—mají vlastně stejnou spotřebu energie na hlavu jako Němec nebo Francouz v polovině 19. století.

Tak si to představte.

Všichni tihli lidé budou chtít taky žít dobře. Oni už to chtějí, teď se k tomu nějak dostat musí. Je iluzí, že by se k tomu dostali přes obnovitelné zdroje a moderní technologie hned.

To takhle nikde na světě nebylo.

Příkladem je třeba Vietnam.

Ten už v moderní době se teďka jako dostává k velmi civilizovanému nebo modernímu fungování, dá se říct. Ale jde na to přes uhelné elektrárny.

Co se bude dít, až ta Afrika, ona se ještě nestihla karbonizovat, tak těžko může dekarbonizovat.

To úplně změní podle mě rovnováhu celé naší snahy tady. Jde jako o snížení globální teploty.

Eh, přál bych si, abyste měl lehčí otázky, aby ty problémy byly jednodušší k řešení.

Ale vracím se k tomu, co jsme komentovali na začátku rozhovoru. Eh, svět globální a my si budeme muset vzpomenout, že díky Africe západní svět z velké části vyrost. Když jenom připomenu zvěrstva belgijského krále Leopolda v jeho soukromém údělném knížství v Kongu — deset milionů mrtvejch plus další škody. Z toho se ta země zpamatovává do dneška.

A to byla Evropa. My za to samozřejmě nemůžeme dnes, jo, ale musíme si uvědomit, že Afrika je jednak kolébkou Evropy, protože Homo sapiens vyšel z Afriky — eh, pomohl si trochu genocídou neandertálců — ale díky Africe byla Evropa osídlená. Eh, a máme svůj jakoby filosofický dluh, si myslím, nebo etický dluh samozřejmě.

Těžko bych hledal člověka, který si přeje víc emancipaci Afriky, protože Afrika je vlastně můj druhej domov. Tak jsem tam viděl spoustu bídy. Teď zrovna zase je na vrcholu válka v Sudánu, což je opravdu jako regulérní genocída pomocí chemických zbraní. Eh, strašný člověk by zaplakal. Takže je to i naše zodpovědnost.

Jak se to bude odehrávat do budoucna, nevím. Eh, myslím si, že dekarbonizace je jedna z těch eh najmíň zajímavých, nejméně důležitých eh agend, kterou africké země vnímají v tuhle chvíli, protože tam eh ty základní věci jsou o nějaké bezpečnosti, o vzdělávání, o práci, eh, o sociálním a zdravotním pojištění, jo, ty lidi, až potom jde nějaká demokracie a tak dál, což je jako taky velkej problém.

Mimochodem, hm, eh teď se to ještě bude eh utužovat ten kontrast s s nákladovostí AI, kterou o tom jsme nemluvili, jenom letem světem, protože už musíme končit, jo. Koukám, jeden prompt v jakýmkoliv AI modulu, eh, je energeticky desetkrát energeticky náročnější, než ta podobný prompt na Googlu. Jo, o tom nikdo nemluví.