CNN Prima NEWS (11.6. 2026)

A se mnou ve studiu jsou Martin Kolovratník z Hospodářského výboru hnutí ANO.

Ano, dobrý večer.

>> Dobrý večer.

Díky za pozvání.

>> Jindřich Reichl, šéf Zvoleného za SPD výboru pro obranu.

Dobrý večer.

>> Dobrý večer a také děkuji za pozvání.

>> Děkuju pánové, že jste dorazili a děkuju i vám.

Místopředseda Sněmovny Janis Kopečku z ODS.

Dobrý večer.

>> Děkuju za pozvání.

Hezký večer.

>> A Jana Papajanovská, hnutí STAN.

Jste členkou rozpočtového výboru Sněmovny.

Díky, že jste tu.

Dobrý večer.

>> Zvolená schůze splnila, eh, mimořádná schůze na téma střetu zájmů vaše očekávání, a nebo účel, který měla?

>> Tak účel nesplnila, protože účelem mělo být tu schůzi otevřít a diskutovat o tom, jakým způsobem škodí střet zájmu premiéra České republiky. Jaké rizika pro daňové poplatníky hrozí ve chvíli, kdy bychom museli ze státního rozpočtu proplácet dotace, které by třeba nepřišly z Evropské unie.

Ale jestli jsem předpokládal ten průběh, jaký byl, tak to bych řekl, že ta očekávání byla taková, že samozřejmě vládní poslanci svého premiéra podrží i v jeho konfliktu zájmu. To jsme očekávali.

>> Bylo to zbytečné?

>> Eh, já nevím, jestli bych si troufnul říci, že to bylo zbytečné, protože podle mého názoru máme ukazovat na některé nepravosti nebo některá rizika, která v souvislosti se střetem zájmu premiéra Babiše v České republice existují.

Eh, já jsem člověk, který určitě nemá antibabišovskou politiku ve smyslu, jak bylo v té reportáži, že bychom měli jen téma antibabiš. Myslím si, že dokážu kritizovat koalici věcně bez ohledu a bez zmiňování personálií, ale prostě tady v tom tématu se tomu vyhnout nejde a eh to, co nějakým způsobem jsme slyšeli z Evropy v posledních týdnech, jsou věci, které prostě nemůžeme nechat bez nějakého komentáře a zdá se mi normální k tomu případně vyvolat mimořádnou schůzi, když to nechce řešit samotná koalice nebo samotný premiér.

A to, jak se k tomu ti poslanci postaví, i když se k tomu postaví třeba tímhle způsobem, že ani ta schůze není otevřena a není naplněn ten účel, tak je to také nějaká zpráva pro daňové poplatníky, že finance jsou třeba ohroženy.

>> Eh, Martine Kolovratníku, byla to schůze nesmyslná a dál budu citovat o ničem, méně cenné projevy?

>> Eh, k samotné schůzi vás možná překvapím. Já s tím problém nemám, protože budu konzistentní. Zažil jsem si už i tu opozici. Stejným způsobem jsme v tom minulém období my jako opozice vyvolávali tiché, eh, mimořádné schůze, které pak neměly schválený program. Takže pro mě tohle patří ke standardní demokratické diskuzi. Kolegové mají právo to nasvítit, otevřít, mluvit o tom v médiích, vysvětlovat, proč tu schůzi chtějí. Fakt s ním problém nemám.

Co ale to není můj osobní styl, tak jak jsme teď viděli ty střihy, které jste měli ve vysílání, takové ty osobní útoky, ironie. Pan Hřib multilingvista tam tak jako podivně čte nějaké tituly, byl nejméně ironický. Ten v mnoha jazycích citoval titulky, ale tak měříte do řad, ne? Ne, nemířím do řad kolegů z opozice. To zkrátka přišlo zbytečné a myslím si, že i když třeba ten program není schválený, což tušíme oba strany, jak to dopadne, že ta schůze by mohla být kultivovanější.

A to se přiznám osobně, tohle je věc, která mi v té Sněmovně v tomto období trošičku chybí. Jsem upřímný.

>> Mohlo to být, pane Papejanovský, kultivovanější tedy z vaší strany?

>> Já myslím, že to poměrně kultivované bylo. Samozřejmě, když se diskutuje tak důležité téma, jako je střet zájmu premiéra České republiky, kde opravdu hrozí miliardové, možná dokonce deset miliardové škody pro Českou republiku, tak pak samozřejmě někteří řečníci občas používají silnější slova. Můj styl osobně to také není, ale mám proto jisté pochopení, protože ten střet zájmů Andreje Babiše skutečně ohrožuje desítky miliard evropských fondů pro Českou republiku.

My jsme to mohli vidět třeba v případě Maďarska, které se dostalo s tím střetem zájmů a problémy s vládou práva až tak daleko, že jim hrozilo, že přijdou možná dokonce o stovky miliard evropských dotací a měli pozastavené čerpání evropských fondů a my bychom byli opravdu neradi, aby se Česká republika dostala do něčeho podobného. Takže tam myslím nějaká silnější slova jsou občas pochopitelná.

>> Eh, pane Reichle, eh, jak riskantní je vyplácet dotace v čase, kdy není jisté, že nám je Evropská komise proplatí?

>> Tak já se rád řídím zákonem. To je základ, protože dle mého názoru dnes ta schůze, eh, skutečně nesplnila podle mého názoru účely v očekávání. Všichni jsme věděli, že to budou tři hodiny ztraceného času a všichni jsme věděli, že to bude exhibice pana Hřiba. U něhož jsme zjistili, že je horším lingvistou než Anička Dedová. Ale to už ať si diváci rozebrou sami.

Já za sebe tvrdím a vadí mi obrovsky to, že prostě bavíme se o nějakém zákonu a děláme z toho lex Babiš. Šijeme to na míru jednoho jediného politika. Před čtyřmi lety, respektive v tom minulém období, kdy tady vládla současná opozice, tak se vyplácely nenárokové dotace panu Lukáši Jurečkovi, respektive firmě, kterou on řediteloval. A pan Výborný nám tehdy říkal, že přece žádná zemědělská firma bez dotací nepřežije, že to je všem jasné a že nelze někoho diskriminovat jen proto, že jeho bratr je členem vlády. Takže to je za mě zásadní věc.

A co se týče Maďarska, no, tak tam nebyl problém v tom střetu zájmu. Tam byl prostě problém, že Evropská unie nesnášela Viktora Orbána, tak mu prostě zavřela kohoutky. To je úplně jednoduché. Bohužel, bohužel.

Ale neodpověděl jste mi na tu otázku.

>> Já vám to hned dám, pane Reichle, ale ta otázka zněla jednoduše. Eh, je riskantní nebo není riskantní vyplácet dotace z českého rozpočtu těm firmám, když není jisté, eh, že když je budeme nárokovat Eurokomiasi, myslím, že nám je proplatí?

>> Já rozumím, rozumím. Já si myslím, že tady prostě to riziko je téměř nulové, protože tady máme jasně oficiální stanovisko z Evropské unie, že je to v pořádku. Podle mého názoru, eh, ta, eh, ta současná situace je naprosto mimo jakýkoliv střet zájmů, neporušuje ani český zákon, neporušuje ani ty evropské předpisy. Takže z mého pohledu tady není co řešit a je to podle mého názoru jenom zástupné téma, jak útočit na naši vládu a je to nevysíte ve vzduchu.

>> Pane Kolovratníku, pak tedy to je zásadní na úvod té debaty. Forma, obsah, forma, dobré, ať si každý z diváků udělá obrázek, ale já teda se ohrazuji proti kolegovi Papejanovskému. Srovnění s Maďarskem podle mě vůbec nesedí. Tam ty důvody toho sporu Maďarska s tou unií, nebo s tou Evrou, přece byly úplně jiné a dalekosáhlejší, strukturální. Tady se stále bavíme jen tedy o jednom člověku, o premiéru a o tom podle vašeho názoru nějakém potenciálním střetu, ne možném problému, ale prosím a velmi stručně, rychle opakuji ten kontext, tu historii.

Jan Skopeček si pamatuje rok 2017. První zákon se týkal tehdy těch nenárokových dotací, TOP 09 s tím přišla, pak Piráti to rozšířili i na ty nárokové. Ale na začátku letošního roku, respektive na konci toho loňského, se Andrej Babiš prostě Agrofertu zbavil, udělal všechno, co bylo řečeno.

Prezident to uznal. Byla to podmínka prezidenta, kterou pan prezident uznal.

Takže přesně, jak řekl teď kolega. Riziko komise se dál ptá a čeká na dokumenty. Jasně bude 3. července a také posílá dopisy, kde se – a podle mého názoru je to jako jasné, uzavřené a vysvětlené prostě.

Se také zeptat, kdo se ptá Evropské komise.

Pozor, já musím trošičku zareagovat na to, co říkal pan Richel ohledně té Evropské komise. Vy jste asi úplně dobře neposlouchal vašeho vlastního ministra zemědělství, který dneska právě na začátku v tom svém projevu říkal, že z Evropské komise zatím nepřišlo nic definitivního, že ta diskuze s Evropskou komisí stále probíhá. To znamená, že ty otazníky tam jsou.

Podle našeho právního názoru je velmi pravděpodobné, že dojde k zastavení vyplácení těch evropských dotací. No a my jako Česká republika si to dovolit nemůžeme, protože když se podíváte na to, jaký státní rozpočet třeba na příští rok připravuje Alena Schillerová, kdy ten deficit bude někam ke 400 miliardám, tak představa, že z toho vypadnou další desítky miliard evropských peněz kvůli střetu zájmu Andreje Babiše – no tak to je pro Českou republiku – jestli mohu zareagovat jenom krátce, protože mě tady pan kolega zmínil.

Zaprvé bych chtěl říct, že co si nemůžeme dovolit, je prostě obětovat Agrofer kvůli tomu, že vy máte politiku nenávisti vůči Babišovi. To prostě nemůžeme si to dovolit. Je to firma, která tady zaměstnává 10 000 lidí, přispívá miliardami do státního rozpočtu a vy jí chcete prostě zrušovat na základě nenávisti. Třeba nikdo nepřežije bez dotací. To říkal koneckonců pan Výborný.

Děkuju.

No tak já si především myslím, že dotace jsou zlo ze samé podstaty a mělo by být zrušeno. A čím méně dotací v České republice budeme mít bez ohledu na to, kdo je čerpá, tak se budeme mít v České republice i v Evropě lépe, protože budeme moct mít nižší daně, bude se méně přerozdělovat, bude méně korupce.

To je první teze. Druhá teze: já to v žádném případě nepersonifikuji jen do premiéra Babiše. Já si prostě myslím, že si má člověk umět vybrat. Ve chvíli, kdy chce realizovat podnikání, ať podniká a ať klidně dělá politiku. To já v tom vůbec problém nevidím. Naopak si myslím, že je pozitivní, že i podnikatelé budou reprezentovat voliče třeba v poslanecké sněmovně. Ale jestli podniká a zároveň podniká tak, že vedle toho podniká se státem – ať už prostřednictvím veřejných zakázek nebo dotací – tak prostě nemůže sedět v exekutivních rolích, které jsou spojeny s tím, že o objemu těch prostředků při rozdělování i o podmínkách těch dotací rozhoduje.

To je pro mě prostě něco, co spojit nelze. Nikomu nebudu vyčítat, když se kvůli tomu na politiku vykašle nebo když se vzdá své firmy. To je jeho osobní rozhodnutí. Ale ve chvíli, kdy chce podnikatel podnikat se státem, čerpat veřejné zakázky nebo čerpat dotace, tak si má vybrat, jestli chce být podnikatelem obchodujícím se státem nebo ten stát chce řídit. Ale není možné řídit stát, stanovat rozpočty, stanovat podmínky veřejných zakázek a dotací a zároveň být na té druhé straně příjemcem. To je prostě špatně a budu to říkat, ať to bude Andrej Babiš nebo kdokoliv jiný.

Prosím, reakce rychlá.

Za část vaší reakce děkuji, protože v té reportáži naprosto šestně podle mě mluvil Vítr Rakušan, který říkal: „No, ať si Andrej Babiš vybere, buď je politik nebo byznysmen, tak jako podnikatel nesmí dělat politiku. To je přeci nesmysl. Naopak úspěšní lidé mají v té politice být." To fakt, to, co tam pan Rakušan říkal, je hrozné.

Vy to, pane kolego, trošičku korigujete, ale s čím už nesouhlasím – druhou část vašeho vystoupení. Přeci třeba ty nárokové dotace velmi zjednodušeně: každý, kdo je zemědělcem – ať je malý, střední, velký – tak z nějaké plochy automaticky na to nějaký příspěvek má. Jinými slovy v případě Andreje Babiška to není člověk, který rozhoduje o tom, jaká je nebo jak je velká. Takže tam už si myslím, že to není v pořádku.

Není to tak, protože beze sporu firmy Andreje Babiše beze sporu obchodují se státem, beze sporu mají spoustu veřejných zakázek, takže rozhoduje o tom. Není to tak, že by to bylo bez střetu zájmu. Prostě není. Já mu to nevyčítám. Já mu to ani nezávidím. Já jenom říkám, že si má vybrat, jestli chce čerpat a jestli chce obchodovat se státem, nebo jestli ten stát chce řídit.

Hned vás nechám reagovat, ale Státní fond podpůrný a garanční, lesnický a rolnický pod ministerstvem zemědělství vyzývá nyní 28 firem Agrofertu, aby dobrovolně vrátily peníze z let až 2021, jinak je budou vymáhat soudně. Tak má se tohle spláchnout ze stolu? Protože mimochodem v tom návrhu té novele zákona se zkrátí ta vymahatelnost na čtyři roky. Nebo se tím vůbec máme ještě zabývat? A potom se vás ptám na rovinu: máme to vymáhat, pokud to je pro to podklad?

No vidíte, že ty spory možná budou nekonečné. Taky jste dneska dala otázku, jestli někdy tahle debata skončí, a já teď řeknu obecně, přeci v univerzální rovině. Ten, kdo je jediný a spravedlivý, je na závěr toho dne soud. Takže pokud tam bude nějaký spor nebo nejasnost, tak soud by měl rozhodnout, jestli na to nárok byl nebo ne. Víc k tomu neumím teď povědět.

Já ještě k té diskuzi o tom, o čem Andrej Babiš rozhoduje nebo nerozhoduje. My jsme teď ve fázi, kdy vyjednáváme o evropských penězích na to další sedmileté období, kdy sem Evropská unie pravděpodobně pošle něco okolo 700 miliard Kč. A je to nastavené tak, že Evropská komise, Evropský parlament, Evropská rada předepisují, že minimálně z těch 700 miliard musí do zemědělství 300 miliard Kč. Ale teoreticky, pokud se Česká republika tak rozhodne, tak do toho zemědělství může jít 400 miliard, 500 miliard, 600 miliard, klidně celá ta částka.

To znamená, a to je věc, o které teď právě v těchto týdnech a měsících bude rozhodovat – a rozhoduje – Babišova vláda. No a v okamžiku, kdy Andrej Babiš je tedy největším zemědělským podnikatelem v České republice a má rozhodovat o tom, zda ty peníze půjdou do železnice, do silnic, do chodníků a tak dále – no to nevíme. To se zatím.

Vy říkáte, že jí nemá. Vy říkáte, že nevíme, ale především to neví ta Evropská komise. Není jisté, že to, co slíbil panu prezidentovi, skutečně naplnil. Pan prezident požadavky, jmenoval ho premiérem na základě toho slibu, že Andrej Babiš udělá nějaké kroky, a my nevíme, jestli ty kroky byly dostatečné. Že vy to nevíte, opozice, ale neví to především ta Evropská komise. To znamená, to, co říká pan Papajanovský, to je to riziko, na které jsem se ptala.

Hle, já za sebe říkám znovu, že i ta Evropská komise – snažil jsem se to tady poznamenat – ono to není, že to je nějaký jednolitý orgán. Prostě když tam Piráti zažalují u toho správného, tak tam prostě někdo pošle dopis a pak vidíme, že ty dopisy jsou různě protichodné a tak dále.

Já prostě za sebe říkám, že nemůžeme zase stahovat kalhoty před tou Evropskou unií a nechat se tímhletusprávcem řídit, ale ty peníze nepadnou na stůl.

Ano. To, co je podstatné, je důležité. Už to tady zmínil můj kolega. Jsou dotace nárokové a jsou dotace nenárokové. Pan Jurečka při tom minulém období dostával i ty nenárokové dotace a nikdo z vás, pokud jsem si všiml, tak se proti tomu neohrazoval.

Snímkou toho té teze – tedy musím říct, kterou tady řekl pan kolega Skopeček, se kterou souhlasím – že kdyby byly zrušené všechny dotace v Evropské unii, tak by to bylo vůbec nejlepší. Ale jinak jste proti tomu neprotestovali, dokonce jste to schvalovali a byl to bratr člena vlády, byl ředitelem té firmy.

Ale to, co je podstatné – i když no, byl – ale to je horší z hlediska toho zákona – byl statutární orgán, bratr, ředitel, ne majitel. To chcete srovnávat s Andrějem Babišem, kterej evidentně k tomu agroferku měl vlastnický. Zákon říká, že to je statutární orgán, nikoliv majitel. Dokonce zákon říká, že majitel, pokud má méně než dvacet procent, tak může inkasovat, co chce.

Ale ještě zároveň mluvíme o bratovi bývalého ministra.

Nebavíme se o ministra.

No a tak jako když je bratr, tak to už jako pardon – jako to se – jo, to jako – tak si to napíšu na bratra. Tady, když je to svěřenský fond, tak to vadí a když je to bratr, tak to nevadí.

Počkejte, jinak se zeptám. Ta novela tohodle chce upravit. Podle toho vládního návrhu by firma člena vlády nesměla dostávat dotace a zakázky od ministerstva, které daný člen vlády přímo řídí. Firma ministra zdravotnictví by nemohla čerpat dotace zdravotnické z ministerstva a totéž ministr zemědělství, ale premiér – přeci opakuje – naše vláda rozhoduje ve sboru, do všeho zasahuje a detailně zná problém.

To znamená, pokud by to takhle bylo napsáno, tak zaprvé – může ministr zdravotnictví mít zemědělskou firmu a čerpat dotace – za první – a zadruhé premiér může mít cokoliv. Je to samozřejmě absurdní vykastování. Když už jsme u těch bratrů, takže tohle mě – zají k tomu hned řeknu jakoby svůj názor, který je podle mého názoru naprosto klíčový.

Ta základní věc je prostě rozdíl mezi těmi nárokovými a nenароkovými dotacemi. To znamená, pokud my řekneme, že nesmí čerpat nárokové dotace, tak to znamená, že Česká republika ty peníze prostě nedostane. Přijde o ně. U těch nenárokových je to něco jiného. Tam to dostanou jiné firmy. U těch nárokových prostě – když se toho zdáme – tak to nedostane nikdo jiný.

To není kompletní, ale ptám se na tuhle věc. Ano, já si myslím, že je to naprosto v pořádku, protože samozřejmě o těchto věcech rozhodují jednotlivá ministerstva. Vláda rozhoduje jako celek, ale o věcech, které spadají do kompetence vlády, nikoliv do kompetence jednotlivého ministra.

Já za sebe jednoznačně a jasně říkám: my chceme úspěšné lidi v politice. My tam nechceme piráty, kteří ani vyplnit daňové přiznání.

Když by ministr zdravotnictví měl krávy a na ně čerpal nárokové i nenárokové dotace – protože ministr zdravotnictví nerozhoduje o nárových dotacích – u nárokových dotací zcela jistě by mi to nevadilo.

No ne, je to směšná argumentace. Tak nejdřív kolegové obhajují, že vlastně žádný střet zájmu neexistuje, aby potom ještě co by poslanci vládní koalice návrh novely zákona o střetu zájmu, který to absolutně ten zákon vykastruje. Z ní zbyde jenom schránka, která není naplněna žádnými povinnostmi. Představa, že jste-li ve vládě a můžete čerpat a dokonce třeba i premiér – a můžete čerpat z jiného ministerstva – a to už jako je v pohodě, protože to už nedokážete ovlivnit, je přece směšná a nikdo tomu nemůže věřit.

A ten samotný fakt, že kolegové z koalice ten zákon, který škrtá ty věci – že člen vlády nesmí se účastnit veřejných zakázek a tak dál – že to škrtaj – tak potvrzují to, že vlastně ví a vědí a snaží se řešit existující střet zájmu, který vidí a v rámci kterého chtějí svému premiérovi pomoci.

Kdyby si mysleli, že je to v pohodě – že žádný střet zájmu neexistuje – tak přece ten zákon, který ty podmínky absolutně kastruje, tak ho nepřináší.

Připadá mi hloupý, že v dnešní době, kdy máme všechno online a je to naprosto správně kontrolované – hlídače státu, registry – že bude někde jako lobovat, aby jedna z jeho firem někde dostala nadstandardně nějakou dotaci. To je fakt přitažený za vlasy. To odlehčím, který já teda nemám.

Máte pocit, že v české republice nejsou zneužívány dotace a nebyly vypláceny dotace jako špatně a tak dál. Máte pocit, že to všechno běželo v klidu?

Já jsem jako žádné zásadní problémy teda nikdy neviděl, nezaznamenal. Pardon, dokončím to. Tak jak jsem to já vnímal – tak jak mám podklady od kolegů – tak znovu se vracím k tomu. Ten zákon, ten Lex Babiš z let sedmnáct a následných, byl opravdu cílen na jednoho člověka, na jednu osobu. Oni se snaží tím poslaneckým návrhem tu legislativu dát do nějakého normálního evropského standardu.

Ale vy říkáte pomoct mu. Čím, čím přím – tím, co jste pan Papajanovský – potřeba konkrét. Tam je potřeba říct, že ta vláda rozhoduje o penězích, které do těch dotací půjdou, a vláda rozhodne, jestli do těch nárokových dotací – jak vy říkáte – půjde, jestli do nich půjde padesát miliard, sedmdesát miliard, sto miliard, sto padesát miliard. Zkrátka za to sedmileté období, což je prostě ukázkový střet zájmů.

Zároveň pánové tady hovoří o tom, že my jdeme po Babišovi, že my děláme útoky na Babiše, že my to děláme osobní. Vy jste tady napsali zákon, který je ušitý na míru Babišovi. Vy jste mu napsali speciální – tu reakci dvacet vteřin, pane Re – dvacet vteřin.

Zaprvé, tenhle spor skončí, až Andrej Babiš nebude v politice, protože on se točí jenom kolem Babiše a je to útok. Takže neskončí tím zákonem novým žádné. Oni to budou vytahovat pořád.

Zadruhé, ten zákon potřebuje vyjasnit. Já jsem se tady v televizi o tom několikrát bavil a byly tady o tom spory, jestli je to míněno takhle nebo takhle. Za mě je to jenom vyjasnění a není ani majitel. To znamená, není ve střetu zájmu.

Ale je ovládající osoba.

Je ovládající osoba. Pánové, děkuju vám za pro tuto chvíli.

Díky, že nás sledujete. Sledujete 360° a za chvíli se vrátíme. Děkujeme, že sledujete 360° na ČT Prima News.

Jak vidíte, ve studiu se mnou zůstali Martin Kolovratník, Jan Skopeček, Jindřích Rejichl a Jan Papajanovský. Díky pánové, že jste zůstali. Pojďme k dalšímu tématu.

Hned na prvním zasedání odmítl kabinet Andreje Babiše podobu paktu o migraci a azylu Evropské unie.

Premiér uváděl, že migrační pakt je zrada a pozvánka pro migranty do Evropy.

I tak zítra, 1. června, vstoupí migrační pakt v platnost.

Martine Kolovratníku, co to pro nás změní?

>> Tak určitě se občané nemusí obávat nějaké zásadní změny. Pro běžné lidi se v té první fázi určitě nic měnit nebude. My k tomu teď přistupujeme pragmaticky. Naše vláda podporuje hlavně ochranu těch vnějších hranic, to znamená cílení na to, aby se migranti do Evropy nedostávali. Vnímáme i to, že vidění evropských politiků je z našeho pohledu málo, ale aspoň už se nějak začíná měnit. To si myslím, že je dobře.

Připomenu, že taky vláda 25. května schválila návrh bezpečnostní novely, do které zahrnula více zákonů – takový balíček, s kterým teď pracuje. Takže uvidíme, jak se to bude vyvíjet dál.

Co jsem rád – to bylo pro vás zásadní téma zjevně. Řekli jste, že nikdy, nikdy a je to tady.

>> Přesně tak. Myslím, že měl velký problém s těmi návrhy – řeknu to v obecné rovině – k takové té povinné solidaritě a podobně. To se tam, pokud vím, zatím nějak výrazně snad nenachází, aspoň z toho málo, co k tomu vím. Jinak se věnují primárně jiným oblastem. Máte za to, že se změnil ten migrační pakt od prosince?

>> Já v tuhle chvíli, tak jak jsem to vnímal, se nebojím nějakých zásadních změn během zítřka.

>> Takže to není pozvánka pro migranty a zrada.

>> Eh, já doufám, že není.

>> Doufáte, že není. Pane Papajanovský, jak napínavé je to pro vás hnutí STAN? Připomenu debatu právě o Rakušanově roli, podporu té povinné solidarity a debatu o ní a tak dále.

No, pro nás je to do značné míry zadostiučinění, protože jsme tady poslouchali zejména před volbami, ale ještě krátce po nich, že migrační pakt je naprostá katastrofa, že je to věc, kterou Babišova vláda začne řešit okamžitě, že je to něco, co přiláka do Česka migranty a tak podobně. No a skutek utek – ukázalo se, že ten migrační pakt plní přesně to, co my jsme říkali. To znamená zpřísňuje ochranu vnějších hranic. Počty migrantů v České republice stále klesají. Naše policie odvádí výbornou práci – cizinecká policie. Možná to za to zatím ten migrační pakt nemůže. Zároveň se ukázalo, že i ta výjimka z migračního paktu byla v prosinci potvrzena radou Evropské unie. Takže opravdu žádná katastrofa se nepřiblížila.

>> Připomeňme divákům, co ta výjimka znamená. Ta výjimka znamená, že nemusíme povinně na našem území přijímat migranty z jiných členských států a dokonce to ani nemusíme finančně kompenzovat, protože na našem území máme významné množství uprchlíků z Ukrajiny, kteří to vlastně kompenzují to, že nepřijímáme jiné uprchlíky. Takže opravdu ukázalo se, že to strašení bylo zbytečné a pokud by ten migrační pakt skutečně byl takovým problémem, no tak pak by přece Babišova vláda už sněmovnou protlačila nějakou jeho změnu, ale neprotlačila vůbec nic, protože ví, že to žádný reálný problém není a nikdy nebyl.

>> Proč jste v tom nic nepodnikli, Jřichu Rejchle? Vy jste slibovali migrační pakt zrušit přímo, doslova. Takže mě zajímá – on tady zítra vstoupí v platnost. Máte z toho osobně obavy?

>> Samozřejmě.

>> A zítra se stane co?

>> To je zásadní, to není, že se stane zítra. To přeci není o jednom dni, že se něco zlomí v ten den. Copak v Německu, to, co dneska sledujeme, v severním Irsku, v Belfastu, to, co dneska sledujeme – to se stalo ze dne na den? Nestalo. Byla prostě situace, kdy se otevřely brány, masové migraci do Evropy a dnes sklízíme plody. Zrada to samozřejmě byla – zrada Víta Rakušana, který ten migrační pakt odsouhlasil. To je jednoznačné a jasné. A ta výjimka, pane kolego, ta je pouze dočasná. To není trvalá výjimka, to je dočasná výjimka. To znamená, že až Evropská unie, až Vysoká komise pro migraci se usnese, že už těch Ukrajinců tady nepřijímáme dostatek, tak nás zase do té povinnosti hodí zpátky. A aby diváci věděli, tak Maďarsko už třeba k tomu zavázáno bylo. Maďarsko už teď v tuhletu chvíli buď musí přijmout 19 000 migrantů, nebo zaplatit v přepočtu na naše peníze 10 miliard Kč. Která je vydírací a která je špatná.

A pardon, ještě jednu věc, protože tady mi neodpověděl – ale pardon, pardon, já se k tomu dostanu, ale to je totiž podstatné, jak si to uvědomit. O čem ten migrační pakt je. To je prostě o tom, že státy západní Evropy udělaly chybu ve svém sociálním plánování. Řekli si, že vidí, že to opravdu nezvládají, že ta migrace zvyšuje mnohonásobně kriminalitu a je obrovskou zátěží pro jejich sociální systémy a jejich snahou je v tuhletu chvíli rozprostřít ten problém i na státy, které chybu neudělaly. O tom je migrační pakt, o ničem jiném. A já říkám za sebe – my jsme připraveni o tom velmi tvrdě jednat, odmítnout to společně s Polskem, kde je stejně tak jako u nás naprosto zásadní shoda. A mrzí mě, že tam je shoda napříč politickou scénou na rozdíl tady od kolegů, že prostě je nezbytné ten migrační pakt odmítnout.

>> Už jste to odmítli.

>> Ano, ale skutek utek – a teď budeme muset samozřejmě v rámci – ale jaký skutek utek, tuhle frázi se opravdu ptám. Vy jste to nechtěli. Jasně. My říkáme jasně, že v tuhletu chvíli, v momentě, kdy ta Vysoká komise pro migraci až rozhodne za dva roky, že už ta naše výjimka neplatí a řekne nám: buď přijmete tady 30 000 migrantů, nebo zaplatíte 15 miliard Kč – tak my prostě v tu chvíli už musíme být na to připravení a říct, tenhle migrační pakt je prostě paskvil a my se odmítáme nechat vydírat ze strany bruselských úředníků a společně s Polskem, společně s dalšími zeměmi, třeba i s Maďarskem, abychom ho zrušili – na to se musíme spojit. To se týká celé Unie.

>> Přinese migrační pakt pořádek nebo naopak nepořádek?

>> Zaprvé – vy to dlouho víte, říkám to opakovaně, bez ohledu na to, jestli jsme ve vládě nebo nejsme. Já považuju to, jak západní Evropa přistoupila k problému masové migrace, za jednu z jejich nejzásadnějších, nejfatálnějších osudových chyb, kterou západní státy udělaly. Ta míra otevření se masové migraci – nikdo nemluví o standardní migraci, která tady je, která Evropu obohacovala, která jí přinášela pracovní sílu a která jí přinášela i díky tomu ekonomickou prosperitu. O tom se nikdo nebavíme, ale masová migrace, která tady v uplynulých letech dramaticky poškodila Evropu, bude jí škodit – nejenom v oblasti té kriminality a tak dál. Ty důsledky jsou prostě fatální, negativní a byla to obří chyba.

To je věc číslo jedna. Byl bych radši, kdybychom se o žádném migračním paktu nemuseli bavit, protože se musíme kvůli němu bavit kvůli nezvládnuté situaci a tomu masovému přílivu té migrace, kterou prostě nejde zvládnout a bude mít ekonomické a sociální důsledky pro ty evropské země.

To je věta číslo dvě.

Věta číslo tři. Samotný migrační pakt a já jsem se ještě, když jsem byl ve výboru pro evropské záležitosti, migrační legislativou zabýval, obsahuje celou řadu pozitivních změn, které vedou k tomu, že bude rychlejší návratová politika, že bude silnější ochrana hranic, prostě celkové zpřísnění azylového řízení, možnost udělat azylové řízení na hranicích nebo mimo tu zemi, tak aby vůbec ten migrant nedošel nebo se nedostal do té země, když je u něj vysoký předpoklad toho, že nezíská azyl.

Čili je tam celá řada opatření, která pomůže tomu bránit se masové migraci nebo zvládat nějaké další vlny masové migrace, pokud by do Evropy přišly.

S čím já tam mám problém, je to, že tam není a zaplať Pánbůh nějaké povinné přerozdělování migrantů. To tam není v tom migračním paktu, ale v průběhu jeho vyjednávání se tam dostala podmínka toho, že pokud se nebude ten migrant přijímat, bude muset to ta země případně kompenzovat ať už finančně nebo technicky nebo pomocí.

Je potřeba zdůraznit, že Česká republika a myslím si, že to je dobře, protože tím bráníme i sami sebe, pomáhala těm zemím, které s tou masovou migrací zápolily a nebyly třeba tak otevřené jako Německo.