CNN Prima NEWS (28.8. 2026)

Velkopolitické debatě vítám představitele vládní koalice Denise Doxanského z hnutí ANO.

Dobrý večer.

Krásný večer. A zdravím také Jinřicha Rejchla, šéfa poslanců zvoleného za SPD.

Dobrý večer.

Děkuji za pozvání a přeji dobrý večer všem divákům CNN Prima News.

Za opozici dorazili a za to jim patří dík. Jiří Pospíšel ze STOP 2009.

Dobrý večer.

Krásný večer.

A ODS vyslala svého místopředsedu Tomáše Portlíka.

Vítejte.

Dobrý večer.

Krásný večer. Pane Pospíšle, z toho, co teď řekla Alena Schillerová, možná vyplývá, že věci jsou úplně jinak. Že kdyby se byli dříve sešli – Alena Schillerová s panem prezidentem – a vysvětlili si to, že žádné veto nebylo. Chápete to stejně?

Já samozřejmě nevím. Tohle je vyjádření paní ministryně. Neznám stanovisko pana prezidenta. Já budu jedině rád, pokud se vztahy mezi vládou a prezidentem vylepší. To znamená, nejsem nějak skromný – pokud bude platit, co říká paní Schillerová, a pokud to stejně bude vnímat pan prezident, bude to ku prospěchu České republiky.

Na druhou stranu faktem je, že si to nevysvětlili. Paní Schillerová se klidně u pana prezidenta mohla objednat. Já si pamatuji dobu, kdy jsem prosadil nový občanský zákonník jako ministr spravedlnosti a hrozilo veto od pana prezidenta Klause. Tak jsem si o něj objednal, probrali jsme to a veto nebylo. Takže klidně i ona mohla – protože chce prosadit svůj zákon – se u pana prezidenta objednat.

Fakt zůstává, že ty argumenty, které pan prezident popsal – i třeba ty ústavněprávní – rozdělení kontroly veřejných penězí mezi parlamentem a vládou – zůstávají. To jsou argumenty, které si nelze úplně vysvětlit. Počkáme, jak Ústavní soud tyto věci posoudí.

Pane Doxanský, vzhledem k tomu, jak se k rozvolnění pravidel stavěla opozice – samozřejmě – ale i řada ekonomů, nebylo by vlastně překvapivé, kdyby prezidentovi to nepodal? Přesto, co tu bylo řečeno, vy si dovedete představit, že by si to dokázali vysvětlit na rovinu?

Na rovinu nevím, protože tak, jak se tomu průběžně pan prezident vyjadřoval a bylo to v rozporu s tím stanoviskem opozice, tak se skutečně zdálo, že to je prostě naprosto jasný a neměnný pohled. Možná také proto paní ministryně neoslovala sama od sebe, protože to brala tak, že pokud on má zájem si ty věci vysvětlit, tak ji osloví, protože jeho stanoviska byla známá v médiích.

Vzhledem k tomu si nejsem jist. Nicméně jsem nakonec rád, že dnes k té komunikaci došlo. Budeme jenom rádi, pokud se ty vztahy zlepší, pokud se podaří komunikovat na té úrovni, že nebudeme zažívat prezidentské veto u každého zákona a nebudeme se neustále scházet v překonávání veta, protože potřebujeme – a tato země potřebuje – abychom schvalovali mnoho zákonů a ne se stále zdržovali.

Podotknu, že to bylo první veto a tak, jak to vypadalo, pan prezident vyhodnotil situaci jako vážnou. Proto je překvapivé, co teď říká Alena Schillerová.

Tomáši Portlíku, jak vy si vykládáte ta slova paní Schillerové vzhledem k tomu, co se kolem těch rozpočtových pravidel odehrávalo dlouhé měsíce?

Tak já to vidím jako kouřovou mlhu. Protože to, že ta pravidla šla v podstatě bez porady, bez vyjádření – a to na poslední chvíli – protože argumentujeme tím, že by se nám podařilo dostat se k 150 miliardám, je o tom, že se to už vidělo v podstatě před půl rokem, že ten schodek bude podstatně vyšší, než byl v předchozí vládě. Vědělo se, že bude zhruba o 100 miliard navíc, protože byl předpoklad ze hlediska jednotlivých kapitol, že to tak bude.

Čili toto já vnímám jako kouřovou clonu. Myslím si, že vyjádření prezidenta jsme v tuto chvíli neslyšeli a jenom říkám to, co říkají v podstatě ekonomové – že jít do nejhlubší rekorní propasti bez toho, aniž bychom měli plán, znamená, že budoucí generace budou zatěžovány, protože bude zvyšovat státní dluh. Plán tady je a my o něm budeme mluvit.

Ale váš předseda použil slovní spojení jako „hrobaři rozpočtu", „ukradená budoucnost našich dětí". Z toho, co řekla Alena Schillerová, jakoby tu změnu pravidel bylo možné vysvětlit panu prezidentovi, aby to bylo jinak. Takže možná – víte, já rozumím tomu, že se nemůžeme dostat na nižší objem schodku. Tomu bych ještě dokázal pochopit. Ale nerozumím tomu, když se to vidělo takhle dlouhou dobu dopředu, že to tak bude – že zaprvé ten návrh nebyl podaný dřív, to je jedna věc. A zadruhé – proč je tedy vyšší o 100 miliard, než byl ten předchozí? To v tom vysvětlení není.

Jindřich Rejchl, vy byste to uměl vysvětlit?

No, u Petra Pavla si tím nejsem úplně jist. To se přiznám na rovinu. Protože Schillerová zjevně uměla vysvětlit něco, co opozice a řada ekonomů nepochopili. Uvidíme, jestli tomu tak skutečně bude. Ale já myslím, že v té dané situaci prostě bylo zřejmé, že Petr Pavel chce to ve společnost dát a myslím, že v ten okamžik to nešlo odvrátit. Já moc nebrau ty argumenty, že to mělo být dřív nebo později. Prostě ten zákon byl naprosto nezbytný. Asi nikdo z něj nemá radost.

Já myslím, že ano. Chtěla bych se zeptat, abychom si my dva jednou pro vždy řekli – vám se ta pravidla rozpočtová líbí, pane Rejichle?

To je takový – jak říkáte – z fotbalu. Ne, podívejte se ještě jednou. Já jsem přesvědčen a říkal jsem to už mnohokrát, že na to, abyste sestavili rozpočet, tak musíte snížit mandatorní výdaje. Za současné doby, kdy mandatorní výdaje dělají nějakých 92 %, no tak si tam hrajete s 8 % a realita je taková, že prostě potřebujete zásadním způsobem restrukturalizovat vůbec celý ten rozpočet jako takový.

Já tady jsem si třeba přinesl to, co máme v programu my jako strana – tak říkám – výdaje: plošné škrty 5 až 10 %, zrušit vybrané armádní nákupy, zrušit veškeré dotace politickým a ekologickým neziskovkám a samozřejmě odejít ze systému ETS1, ETS2, který má podle Varšavského institutu negativní dopad 100 miliard Kč.

Jenomže vy místo abych odešli ze systému, jste vstoupili do vládní koalice, kde tohle všechno neprosadíte.

Ještě tam mám jednu stranu, kde máme sektorovou daň pro – a sektorovou daň pro výrobce zbraní, protože si myslím, že je to správné v tuto chvíli, jelikož je nezbytné, aby tady platily víc korporace. Aby korporace platily svůj férový díl na tom státním rozpočtu.

Nicméně za sebe jasně říkám, že občané už prostě nemají kde brát a že je nezbytné, abychom restrukturalizovali tak, aby to ty naše lidi nebolelo.

Dobrá. A vy vždycky odpovídáte na férovku. Tak se znovu zeptám – líbí se vám ta pravidla?

Ne, nelíbí. Nelíbí.

Děkuji.

Prosím, nechám Tomáše.

Já bych jenom chtěl také doplnit. Nezapomeňme, že pan prezident vyjádřil, že může vládě znepříjemnit život – a to se následovalo nedlouho po tomto výroku. Takže ona prostě ta situace byla taková, bylo to rozitřené po cestě na summit. Ale teď se bude Andrej Babiš civilně radit od domácí i zahraniční strany s panem prezidentem. Budou koordinovat.

Vláda od počátku chtěla, aby mohla mít klid na práci, věnovat se zákonům, které jsou třeba a nedohadovat se s prezidentem.

Ty vztahy byly hroceny zejména z jeho strany, ale my jsme tady mnohokrát věděli, že vláda se snažila to neopětovat.

K tomu se dostaneme.

Pojďme ještě chvíli zůstat u těch věcných rozpočtových věcí pana předsedu.

Paradoxu vás překvapím, já s tím nebudu jednou souhlasit.

Plošné škrty 5 až 10 %.

Víte, kdo to naposledy dělal?

Miroslav Kalousek, když byl ministr financí.

A ta otázka je, proč jste to nedělali vy, vaše vláda?

My jsme to taky dělali.

Říkám Miroslav Kalousek vládl.

Vláda Petra Fialy škrtala, snížila strukturální schodek za 2,2 %, jako jo, teď ho má být 2,9 %.

Ale dovolte mi jenom jednu větu.

Kdybychom u téhle vlády viděli aspoň snahu šetřit, kdybychom věděli, jaký bude schodek pro příští rok, to stále nevíme.

A viděli jsme ty škrty, o kterých vy píšete, tak bych pochopil, že řád 150 miliard je hodně ambiciózní projekt, ale ono to není o 180.

Tomu se dostaneme v detailu v zápětí.

Pane Portlíku, ještě krátce.

Právě jen před Covidem byl ten dluh 27,9 %.

Po Covidu, po ukončení Babišovy vlády byl 39,1 %.

Čili tady ta obava z toho, že to takhle poroste, je legitimní a je oprávněná.

A jestliže se mluví o restrukturalizaci, protože to dnes připouští každý, tak já se ptám, kde je vlastně ten plán té restrukturalizace, protože třeba kdybychom ho všichni viděli, tak by vlastně ta debata nebyla takhle složitá.

Máme, máme tady plán.

Máme tady plán.

Dostaneme se k němu, pokud chcete krátce zareagovat.

Pane Dostanský, ještě ano.

Tak nezapomeňte na to, že vy jste nám nechali obrovské dluhy.

Podívejte se na to, s jakým schodkem jste se ospravedlňovali vy, vaše vláda a nyní byste chtěli, abychom my rázem snížili ten deficit naprosto razantně.

To prostě není možné.

My jsme nemohli udělat to, co vy jste nás zavázali v tom zákoně, který nyní měníme.

Jo, jenom technická poznámka.

Já můžu?

My jsme, o tom jsem mluvil, my jsme šli do poklesu.

Tomu rozumím, ale vy vlastně jdete nahoru.

V tom je ten rozdíl.

Mohu jenom krátce zareagovat.

Já se vůbec nechci, já to mám možná trošku nejlehčí, protože jsem v žádné z minulých vlád ani nebyl, ani v žádné straně, která tehdy vládla.

Takže možná že to mám opravdu lehčí.

Ale máte to o to těžší, pokud chcete být v té další.

To je pravda.

Nicméně to, co já chci říct, je, že myslím, že občané naprosto po právu nechtějí slyšet, kdo za to může.

Chtějí si slyšet řešení, chtějí slyšet prostě jakou cestou půjdeme.

To je podle mého názoru to podstatné.

A já se tady už nechci dohadovat, protože už jsme se o tom dohadovali tisíckrát a budou říkat, že zase ta předchozí vláda prostě velmi pomalu rostla po tom postcovidovém období, kde byla poslední v Evropě, která dohnala to předcovidové období z roku 2019.

Ale já tady prostě dnes prezentuju naprosto jasné konkrétní řešení.

Pojďme se dívat dopředu.

Tak jako se o schodku a já jsem se k němu vrátil bavila Terezie Tomanková s Petrem Pavlem pořídila velký rozhovor, který budete sledovat v nedělní Partii, ale třeba tohle je zajímavý kousek.

Poslechněte si ho.

Pane prezidente, myslíte, že by šlo podle těch stávajících pravidel sestavit rozpočet?

Nešlo.

Já jsem očekával, že vláda má v podstatě dvě možnosti.

Buďto přijít opravdu s velkými restrikcemi, nebo že budou muset přistoupit ke změně těch rozpočtových pravidel, což nakonec vláda Andreje Babiše udělala.

Říká Petr Pavel, vlastně říká to, co jste řekl vy, Tomáši Portlíku.

Na druhou stranu vaše vláda plánovala v roce 2027 schodek 150 miliard.

Vy tušíte, jak by to kolegové z ODS udělali?

Proto já říkám v tuhle chvíli, když nemám recept a nemám tu jistotu a nesestavuju, říkám, já bych rozuměl tomu, kdybyste drželi schodek, který byl, ale vy jste ho překročili a překročili jste ho o 25 %. A pozor, jenom to dokončím, pak budete mluvit vy, ale vy jste ho překročili aniž byste měli plán restrukturalizace, aniž byste říkali, co se stane za tři, za čtyři roky, protože vzhledem k tomu, že jde o občany, tak jste zapomínáte u toho dodávat, že se vlastně dostáváme do spirály, ze které jednou budoucí vláda bude muset vyjít ven, a to je ten algoritmus, to je ten problém, a to je to, proč vlastně to vrátím, ale já se přes to doptam.

Já jsem se ptala, jak to chtěli udělat.

Upřímně řečeno, takhle to naplánovali a ten obří schodek, s kterým končila vaše vláda, tedy byl 300 miliard.

Takže z roku na rok by museli jít o polovinu.

Tak já se ptám, jaký byl plán upřímně, když teď budeme grilovat ty, kteří říkáte, že plán nemají?

Tak já jsem k tomu říkal za sebe, že bych v podstatě držel to tempo, které jsem měl.

To znamená, že si umím představit.

Ale pozor, tady dluh v celosvětovém HDP byl 2,1 % a s tím plánováním je 2,8 %.

To znamená, blížíme se ke konci maastrichtských kritérií a našim závazkům, který máme bez jakéhokoliv plánu.

To znamená přinejmenším bych udržoval a pokud by prostě byl potřeba konsolidační balíček, musely by přijít nepopulární témata, ale myslím si, že by to bylo neudržitelné.

Plán, který zvítězila vaše vláda.

Já jenom se doptám, protože mě to zajímá.

Vy to víte, co by, jak by to udělali?

Tak přesně řečeno, v roce 2025 byl schodek 275 miliard.

Já bych měl schodek 240 miliard pro tento rok.

Tato vláda má 310 miliard a kdyby příští rok udělala schodek 200 miliard, ano, je to více než 150 milion podle těch původních pravidel, ale je to stále řekněme téměř poloviční schodek, než kterou plánuje vláda Andreje Babiše.

To znamená platí, co říká tady pan kolega Portlík.

Jasně.

Fialovi se nedařilo tak rychle konsolidovat.

Mohl být ambicióznější, ale nesnažoval se a teď se nikdo to nepokoušel.

Pojďme dopředu.

Pánové, tohle slyšíte ty důvody.

Vy je nazíráte úplně jinak.

Pane Dostanský, vy ty restrikce přeci máte naplánované.

Tady pánové říkáte, že nikoli.

Já jsem o nich četla.

Říkáte, první dva roky budeme plnit sliby, investovat, měnit legislativu a další dva roky škrtat.

Ehm, jak konkrétně, kde budete po těch prvních dvou letech ty další dva roky škrtat?

Víte to už?

Já musím ještě nejprve reagovat, protože tady toho bylo řečeno mnoho.

Vy říkáte, že vy byste to nějak dokázali, ale právě ten váš rozpočet byl naprosto vylhaný.

To, co dělal pan Stan Jura, že tam například ve Státním fondu dopravní infrastruktury nebyly peníze na projekty, které už dávno byly rozjety, a tak dál a tak dál.

To byl ten způsob.

Vy jste sice jakoby drželi nějakou hranici schodků, ale realita byla úplně jiná.

Zatímco my chceme mít ten rozpočet férový a jasný.

A teď je férový.

A teď ke mně konkrétně.

V čem ty dva roky pak budete škrtat, pokud vyšroubujete ty schodky ke 400 miliardám?

Já se tam blížím, ale to je opravdu dlouhodobě.

Zaprvé, v tuto chvíli ty výdaje musí být, protože přece nechceme snižovat mzdy učitelům, hasičům, policistům.

Zároveň je tady velký tlak na výdaj na obranu.

Koneckonců i pan prezident ho po nás požadoval. To je další věc.

Další aspekt je, že všechno to není o škrtech, ale také potřebujete do té ekonomiky investovat, abyste vytvořili to prostředí, protože potom vám to ten byznys vrátí.

>> Vy si půjčujete na mandatorní výdaje a ty investice. Vy jste říkal 93 %, že jsou mandatorní výdaje, ono je to už víc. Ono je to nějakých 95, 96 %.

>> Ano, ale to jsme do velké míry podědili a například ta předchozí vláda slibovala 130 % pro učitele a neudělala to. My to slíbili a my to dodržíme. A tady jde prostě o to — a můžem si to dovolit — na dlouho. Nemůžem si to možná dovolit, ale potřebujeme to. Nemůžete přece těm lidem ty peníze vzít. My spoléháme na to, že ta ekonomika, tak jak pojede, tak ty příjmy se budou zvyšovat.

Bude se nám to — Kolik by muselo být procent HDP, jaksi výkon ekonomiky, abychom se dostali na těch 160 miliard v roce 29?

>> Zase to není o tom, kolik to musí být teď. To jsou prostě postupné kroky. A já ještě chci říct jednu věc, protože vy jste chtěla slyšet ty škrty. Ano, budeme. A jestli jste si všimla, my už jsme začali škrtat. Teď už jsme škrtali na mnohých pozicích a postupně se prochází ten rozpočet. Teď, jak říkám, to ještě musí chvilku trvat, ale přijdeme k těm škrtům a ty věci jako prostě nesmyslné neziskovky, nesmyslné projekty — spoustu těch věcí se děje dneska.

>> Tak víme, že na těch neziskovkách — i kdybyste je všechny zrušit — neušetřili, ale dobrá, pane Reichle, prosím i vás. Vy budete muset za ty dva roky svým voličům říct: „Tohle už nebudeme platit. Na tohle nemáme. Těmhle vezmeme. Tady ten komfort už si nemůžeme dovolit." Vy jste na to připraven?

>> Tak já už jsem se tady snažil to řešení, které my máme a které budeme prosazovat a budeme se ho snažit vydiskutovat v té koalici. Tak jsem ho tady částečně naznačil. To znamená první — jsou škrty ve výdajích. To je první věc, kterou musíme udělat. A já už jsem někomu musíte říct: „Už vám nedáme," a to jsou plošné škrty. Víte, já jsem pracoval v mnoha firmách a vždycky, když tam přijdete a zadáte těm manažerům prostě úkol — škrtnout — tak oni se tam ty peníze vždycky najdou. To je první věc.

Druhá věc je — jak říkám — zrušení těch armádních nákupů. Tady dlouhodobě já říkám, že kupovat leopardy je nesmysl. My je budeme kupovat za 39 miliard — 44 tanků. Tady máme článek z předešlého týdne, že leopardy stojí na ukrajinských polích, protože do nich nikdo nechce nasednout. Mají životnost 5 až 6 minut na bojišti. To prostě je nesmysl. To je vyhazování peněz v tuto chvíli.

>> Dobrá. Tak máme to nasloupváno, takže tady budeme muset asi dotlačit naprosto klid. No to není tak.

>> Není tak. Dobrá. Nepouštějme se do obranných výdajů. Mě zajímá to, komu řeknete, že mu už nedáte.

>> Ale teď jsem to tady říkal takhle.

>> To jsou naprosto naprosto zásadní věci, kde prostě opravdu běhají desítky miliard, které jsou zásadní. Teď jsem tady říkal ETS1, ETS2. Opravdu prosím podívejte se do studie Vars Enterprise Institute, který spočítal, že Česká republika platí nejvíc celé Evropy — na jednoho občana 7 000. Negativní dopad přímý na naše HDP — 100 miliard, nepřímý — ve stovkách miliard, protože samozřejmě jsou tady vyšší ceny vstupu.

Co se týče příjmů, to je právě ta druhá kategorie, kterou jsem tady říkal — to jsou ty sektorové daně, protože prostě tady za těch posledních čtyři roky vydělali obrovské peníze banky, obrovské peníze zbrojaři. A to ne proto, že by byli tak dobří, ale proto, že prostě nastala objektivní situace, která jim ten výdělek přinesla. A pokud prostě v tuhletu chvíli chceme seriózně k tomu přistoupit, tak oni by se měli podílet vyšším procentem na státní rozpočtu.

>> No, já v to pevně doufám. Samozřejmě já do toho vstupuju s nějakým naším plánem a musíme to vydiskutovat. Nejsme nejsilnější stranou. A samozřejmě znovu říkám ještě tu poslední věc. Ohledně těch zbrojařů, ohledně těch bank — tak je tady také digitální daň, protože nezlobte se na mě, ale pokud tady koncern jako Google zaplatí na daních za rok 2025 18 milionů Kč, tak je něco sakra špatně. To má být miliarda 800 000 Kč, ne 18 milionů. Říkal jste, že není plán. Tady máte plán.

>> Tak já tady sleduji, že jako koaliční partneři nejsou úplně vyladěni v tom, jak vypadá rozpočet. Ano, já říkám — a pan Doxík to podle mě popsal docela přesně. Říkal: „No, my jsme všem něco slíbili, ale neměli jsme vlastně plán, jak to vyřešíme. To znamená, všem jsme to v rámci toho nadělili. Teď musíme zvednout dluh o 100 miliard, ale vlastně jsme neřekli, že zvýšíme daně, protože by to bylo nepopulární, a zároveň jsme neměli připravenou reformu jednotlivých kapitol."

A teď tady slyším, že se nějaký plán připravuje, ale myslím si, že ve chvíli, kdy zvedám ten rozpočet o 100 miliard — a znova říkám, my bysme se asi na 300 miliardách byli schopní bavit — ale když se to zvedá o 25 %, tak v tu chvíli já bych prostě ten plán chtěl vidět, protože pro ty budoucí generace — ta spirála, jak se rozjíždí — tak už je nezastavitelná. A to je vlastně i důvod, proč jsme ty finanční pravidla kdysi dělali.

Tak měli jste tady před dvěma dny Miroslava Kalouska, který řekl — přesněji — nebo jinými slovy — to, co říká teď Portlík, jo, kolega Portlík — jako bez nepopulárních kroků není možné konzerovat rozpočet, který má schody cca 400 miliard.

>> Ale jste politik a víte, jak těžce se ty nepopulární kroky dělají. Já jsem se na ně ptala.

>> Dovolte mi jednu větu. V politice platí politický cyklus. Vy jste taky velmi vzdělaná jako politoložka. To znamená v druhé polovině volebního období doufat, že ta vláda bude dělat ty nepopulární kroky a začne fakt stěžovat ty výdaje, je podle mého názoru opravdu Jiříkovo vidění.

>> Neříkám, že jsem Jiřík, jo. A naopak si myslím, že všechny vládní strany, zvláště tedy motoristé, kteří tvrdili, že rozpočet bude vyrovnaný, hodí sliby za hlavu a jak se budou blížit volby, tak uvidíme naopak, že se více bude rozdávat a že naopak ten schodek ještě bude narůstat. Takže já se obávám, že to nějaká cesta k tomu není.

My jsme — paní ministra řekla, že opozice jenom říká obecné věty a neví, kde sebrat peníze. No, my jsme na Velkém Topka úsporů 64 miliard a říkáme na rovinu, že by se škrtaly dotace, se ví na jízdném a jiné věci. Pro někoho nepopulární kroky, ale bez takových typově nepopulárních kroků — jen hospodářský růst — zachránit. Se podívejte na odborovny. Já nevím, pánové nevěří, že vy za ty dva roky — começnete tedy — ty restrikce, přijdete, řeknete voličům před volbami: „Tak a teď hody skončily." Je, vypadá to nepravděpodobně, ne? Člověk nemusí být politologicky vzdělaný.

Eh, je to o víře nebo je to o rozhodnutí? Je to o přesvědčení, že do toho vložíte svůj politický potenciál a riskujete. To >> je to o systematické práci, kterou jsme u té předchozí vlády vůbec neviděli.

Prostě my jasně říkáme, že jdeme podle nějakého plánu a znovu ty sliby – to byly vaše sliby ohledně například těch mezd učitelům, které byste nenaplnili, my je naplňujeme.

To je prostě tak, že my děláme ty věci, které byste měli obavu dělat právě proto, že jste měli obrovské díry v rozpočtu a my se k tomu přiznáváme a dnes říkáme: ano, my dnes nemůžeme ten schodek razantně snižovat pod 300 miliard. Není to možné, protože ty nástupní platy učitelů: 50 000, nástupní platy policistů: 50 000, zatím to není.

To znamená, to bude všechno.

>> Ano, to jsou přesně ty kroky, které budou. Teď se to plánuje, teď se to propočítává.

Jestliže jste sledovali rozhovory ministrů s paní ministryní financí, tak těch příslibu tam bylo mnoho. Podařilo se jim získat ty přísliby, takže v tom novém rozpočtu by to mohlo být kryto a je to opravdu pro nás priorita, protože ty peníze musí přijít lidem. To je zásadní.

>> Jiná věc – taková odbočka, ale přesto mě to zajímá. Platy politiků – to je velké téma SPD – zmrazení platu politiků. Je spočítáno, kolik peněz zůstane v rozpočtu, pokud si ty platy zmrazíte?

>> Ehm, upřímně, tohle jsou drobné. Já to říkám naprosto férově. To zmražení platu – není to tak, že bychom ušetřili nějaké velké peníze. To je jasné gesto našim občanům, i s vědomím toho, že až se to rozmrazí, tak ty platy skočí třeba o 50.

>> Ne, já si myslím, že tady by to chtělo opravdu nějakou důslednou dohodu na to, aby ty platy byly buďto zmraženy, anebo sníženy.

>> Proč se nebavíte o náhradách, pane Reichle, a o platech?

>> Velmi rád budu bavit. Já se o nich velmi rád budu bavit. Já jsem znám tím, že nečerpám zdaleka maximumu náhrad, které bych mohl čerpat. Ehm, naopak vlastně se snažím šetřit, kde mohu. Nemám tady být váš případ je v tom ojedinělý.

>> Nemám, ne, ne, ne, nečerpám si cestovné a tak dále, ale přece jenom abych to dopovídal – promiňte, prosím. Ehm, víte, kdekoliv jste ve firmě jako manažer, když se nedaří, první si musíte sáhnout na peníze vy. Pokud chcete, aby ti lidé šli s vámi, tak oni musí vidět, že my jsme připraveni si skrouhnout peníze nám samotným.

Nechám zareagovat pana Portlíka, protože ODS nejvíc bránila a říkala, až se to ale rozmrazí za čas, tak to bude gesto.

>> Jo. Já jenom poprosím, aby když tak spočítali, kolik to je – jestli to je 120, 130 milionů, protože jestliže si sáhnu na peníze a plánuju 100 miliardový schodek navíc, tak bych měl zařídit to, že navrhnu zmrazení plat v rámci celé veřejné správy. To znamená, budou v tom i politici samospráv. To prostě patří k výkonu nějaké veřejné správy. Budou v tom i další zaměstnanci napojení na veřejnou instituci, protože zhruba 100 milionů při 100 miliardách – když si vezmu ten rozdíl – je takový jako gesto.

My tady šetříme ve sněmovně, vlastně v koalici, ale vlastně zvyšujeme dluh státu v miliardách.

Tak to je můj pocit z toho a já bych si myslel, že tady je prostě na místě přijít s nějakým nápadem, návrhem, odvahou a navrhnout komplexnější změnu – třeba zmrazení platů ve veřejné správě – ale to už by znamenalo, že to vlastně jakoby může ohrozit volby, volební výsledek nebo fungování. Čili takhle já to vnímám a myslím si a docela bych kolegy podporil, pokud by přišli s návrhem, kterej bude mnohem komplexnější než jenom jak to tady zaznělo – takové to symbolické gesto.

>> Prosím, pane doktore, ono to od vás zní hrozně krásně, když vy nám dáváte tyto rady, ale vzpomeňte si, že když vy jste byli ve vládě, tak zatímco politikům jste nechali ty mzdy růst, tak seniorům jste naopak zastavili ten růst. O to tady jde – že prostě jakobyste nechápali ten princip.

Ano, jde tady o drobné, jde tady o peníze, které vlastně státnímu rozpočtu moc nic nepřinesou, ale to je nějaký signál, kdy my říkáme: pokud vy si musíte utáhnout opasy, my jdeme v tom s vámi a my naopak dneska chceme jít opačně. My neříkáme, my si je rádi utáhneme, ale vám, kteří jste tak dlouho nedostali to, co jste si zasloužili, vám ty peníze chceme dát.

>> Prošli jsme si takovým trapným obdobím, kdy jste si zvyšovali ty platy ve sněmovně, protože jste měli k tomu různé argumenty. Pamatujeme si to všichni a v tu dobu skutečně to nebylo úplně vhodné. Ehm, pane...

>> PCta tam neseděl.

>> A dobré, beru to, že tam to byla vláda. Byla topka. Ale počkejte.

Tak teď pro Lukašského tak... >> Naše vláda, když vám tam to nalepkujete, schválila návrh TOP 09. Tak to nalepkuju. Promiňte, jste reprezentanti těch stran, kteří byli ve vládní koalici.

Minulé volební období jsme prosadili, že pokud si zvýšíš zadlužení této země – a k tomu, soudruzi, kolegové, přátelé, velmi rychle spějí na 50 % HDP – tak se platy politikům sníží o 20 %. To byl náš návrh, ten prošel. Vy tu máte návrh od počátku roku, jak chcete zmrazit platy, ne snížit. My jsme prosadili snížení, když politici špatně spravují tuto zemi a zadlužují dál. Tak a ten návrh je tu od ledna. Teď se blíží komunální volby, tak v tu chvíli vyskočí pan předseda Okamura. Rychle jdeme bez... Vždyť je tu od ledna. Proč to? Proč jsme to neprojedli, pane?

>> Pane, protože jste nám to nedovolili, protože obstrujete. Ale obstrujete i teď! Tento týden jsme to skončili, pane doktore, to skončilo. Jsou nová pravidla projednání sněmovny.

>> Pane Reichle, proč to? Proč to musel pan premiér připomenout panu Okamurovi, že to je váš, že to je vaše velké téma?

>> Symbolické?

>> Já jsem u toho nebyl, ale každopádně pro nás to je vždycky základ našeho programu. Já už jsem to tady říkal, že prostě sám tomu jdu naproti a snažím se šetřit, kde mohu. Myslím, že se možná ještě dostaneme k té kolegyni Urbanové a její cestě na Ukrajinu, protože já když jsem jel do Maďarska, tak jsem za to nechtěl ani korunu a přišlo by mi to naprosto hloupé.

>> No, tak jestli chcete – rovně si to řekněme – ušetříme nějak zásadně na tom, že kolegyni Urbanovou nepošleme do Kyjeva, do Kyjeva jednou. Ehm, přece lidé vnímají nějakou činnost těch politiků a pokud prostě vidí poslaneckou sněmovnu jako luxusní cestovní kancelář, kde si poslanci prostě platí svoje PR cesty ze státních peněz, tak to pro ty občany nedělá jasně dobrý dojem. To je naprosto jasné.

Já když jsem byl pozván od ministra zahraničí Maďarska Szarta do Budapešti, tak jsem to ani nehlásil. Nevzal jsem si ani korunu. Přišlo by mi to naprosto nedůstojné.

Ale paní Urbanová mířila na Ukrajinu, do Kyjeva, kde je válka a navíc tady máme meziparlamentní spolupráci a byla pozvaná oficiálně. Jenom...

>> Já jsem byl taky pozván oficiálně. Já jsem byl pozván ministrem.

>> Dobrá, ale tak nejel jste do války, jel jste do Budapešti. Tam chceme – z všech hledisek, z hlediska nákladů – to není, není rozdíl. Na Ukrajinu jezdí lidé na dovolenou běž, ale realita je taková, že prostě jaký tam bude přínos, jaký bude přínos, co tam udělá paní Urbanová prostě pro naši republiku. Ale pojďme ještě, prosímčekejte.

>> Mě to zajímá – já vím, že jste to tam sám jste to tam poslal – ale tohle mě zajímá: kolik by stála cesta paní Urbanové na Ukrajinu.

Ona tam jet nemůže a váš, respektive poslanec ano, eh, pan Žbánek – nebo teď se mi to vypadlo – který dostal ten samý den dovolený jet oficiálně na Ukrajinu.

Proč on ano a ona ne?

>> Víte, čím to zabání? Víte, proč se ptám? Pane Portlíku?

Já znovu říkám, já můžu odpovídat sám za sebe. Já za sebe, když jsem kamkoliv pozván, tak tam jedu prostě za své, protože si myslím, že máme dostatečně vysoké platy na to, abychom mohli dovolovat si i ostatních.