ČT s rukou svázanou za zády

Inými slovy, ta nebohá veřejnoprávní televize v daném zákonném prostředí, které zde máme vymezené, vykolíkované zákonem o veřejnoprávní a o České televizi, pardon, nikoli o veřejnoprávních médiích, zákonem o České televizi a takzvanou velkou mediální novelou, měla – znovu říkám – jako ten velmi specifický právní subjekt a tak říká relikt minulosti, bojovat s televizí, která je komerční, která bojuje na komerčním trhu a která potřebuje přežít.

Tenhle boj v podstatě vyhrát nemůžete. Vy na něj nemáte ani zbraně. Nemohla ho vyhrát Česká televize, nevyhrála ho Česká televize.

Proto celé diskuze o tom, jestli Česká televize měla nebo neměla se snažit přeplácet, jestli měla sázet, víš, jestli má nebo nemá takovou povinnost, jestli má nebo nemá takovou morální povinnost, je vlastně diskuze – nezlobte se na mě – ale tak trochu o ničem.

My tady vůbec nemáme hovořit o tom, jestli sport patří do toho paragrafu 2 zákona o České televizi, jestli je to něco, co je důležité pro národ nebo ne. Ano, všichni se o tom mohou hádat nekonečně. Bude to nesmírně dobrodružná debata. Každý má pocit, že k tomu má co říct, ale je to – znovu říkám, nezlobte se – debata úplně o ničem.