Dnešní vláda je americký DeepState | Stanislav Novotný 🇨🇿 IR ZPRÁVY

Vítejte tady ve zprávách Inovace republiky.

Spousta dění mimo kamery, setkání, diskuze – taková nadčasová témata, protože se nám blíží jedno výročí a brzo to bude 40 let od roku 1989. Ale plno věcí se dělo už v tomhle zlomovém okamžiku roku '48, který nastavilo ty principy vlastně dnešní společnosti až do dnešních dnů.

Možná se to bude stát někomu zdát přitažené za vlasy, ale když jsme se teď podívali na jeden rodinný archiv, na některé historické materiály, několik setkání, které proběhlo za kamerou, mimo kamery zatím, tak musíme říct, že příprava toho dění 17. listopadu 89 probíhala už od roku 86 a možná už daleko dříve. Ale tyhle novodobé dějiny jsou myslím něco velmi důležitého, abychom se mohli bavit v přítomnosti o naší budoucnosti.

A to pokládám velmi důležité, protože když se nevěnujeme historii a jedeme tak po povrchu, tak nás to dříve nebo později stejně dožene.

No, já to říkám z toho důvodu, že teď jsme v místnosti, kde točíme rozhovory, ale žádný rozhovor jsme nenatočili a povídáme si tady s panem Stanislavem Novotným.

Dobrý den.

>> Dobrý den.

>> Jako jsem plný dojmů, plno, plno informací. Skoro dvě hodiny nebo hodina a půl povídání, které jsme pro vás vůbec nenatočili. To se možná ani natočit nedalo.

>> No, bylo to zhuštěné a bude se to muset ještě rozvádět asi.

>> A moc za to děkuju. Já jenom pana Novotného možná znáte, ale možná taky ne. Teď nevím, co mám říct dřív. Takže řeknu: bývalý policejní ředitel. Je to tak?

>> Prezident, takže policejní prezident. Říká se prezident.

>> Atavou je taková… ale je to člověk, který vlastně studuje historii. Takže já bych řekl dokonce badatel. Jste členem různých spolků – žurnalistických nebo publicistických. Co bych ještě…

>> Ano, dejme tomu, se věnuju.

>> Moderátor a jeden z garantů panelů v Příčovech. Ale co bych o vás ještě měl říct?

>> Já myslím, že to bohatě stačí. Je toho asi hodně, co by se dalo všechno říct, ale já si myslím, že je lepší, když člověk sám za sebe něco dělá a ostatní ho potom komentují. Já když vidím dnes, jak si různí lidé píšou pod jméno, že jsou filozofové – a samozřejmě jsou to tak v lepším případě učitelé filozofie. Já tady žádného filozofa autenticky opravdu neznám. Jenom lidi, kteří vykládají cizí myšlenky. Tak se vždycky otřesu, když slyším, že někdo o sobě opravdu řekne něco takového: „Třeba já jsem filozof." Tak ne. Méně těch titulů, méně těch všelijakých hodností, ale méně egoismu.

>> Svědčit více spoluprací, svědčit více svými výkony.

>> Hm. Já jsem to řekl z toho důvodu, protože to, co jsme tady nenatočili – a omlouvám se za to, protože některé věci jsou prostě nepřenositelné. Často tady říkám, že ty aktivity běží na pozadí natáčení a čím víc to takhle zmiňuju, tím ještě intenzivněji se to děje. Ale váš příběh je opravdu bohatý. Je to na knihu. Můžu vás k tomu takhle vyprovokovat? Napíšete paměti?

>> Mě všichni k tomu nutí, takže nevím, jak to dopadne. Ale možná se k tomu někdy už konečně sednu a to se musí vysvětlit.

>> Váš příběh by byl velkým příspěvkem k té inventuře – inventuře demokracie, inventuře vývoje společnosti, nebo jak to říci. Ale kdybyste mi aspoň… dám jednu otázku. Vy jste tady na – když jsme se setkali, tak jste tak krásně shrnul v pár vět: „Od roku… to se na dal, vlastně ten zlomovej moment je rok 48. Od té doby je to ve stejných kolejích." Jak jste todle myslel? Nebo jak to říct lidem? Jak to říct našim vnoučatům, dětem, mladým lidem?

>> Jakože celá ta slavná změna v roce 89 – samozřejmě to je personální kontinuita pořád právě s tím rokem 48. Protože tu změnu provedli, ten převrat zorganizovali lidé, kteří byli u moci právě před rokem 89 a také u té moci ekonomické i politické zůstali. Takže ta kontinuita tady je. V tom roce 48 došlo k radikální změně, a v roce 89 také k radikální, ale nikoliv personálně. Došlo k té změně, že nejprve se znárodňoval majetek v tom roce 48. A v 89 ti vlastně následníci těch, kteří znárodňovali, si ho prostě přivlastnili. Jednoduše ho rozchvátili, přivlastnili a prodali ho dál. Takže jsme přišli téměř o všechno. Tak jestli jsme mohli nadávat na některé znárodňovací procesy, tak na druhou stranu toto je prostě ještě větší sešup. A personálně jsou to ti samí lidé. Ti samí lidé nesou odpovědnost. A je to dojemné, když člověk vidí, jak se tady pěstuje vyostřený antikomunismus. A právě ti bývalí komunisté jsou těmi největšími antikomunisty. To je docela elegantní. Ale to hranici s těmi slovy samozřejmě jenom zastřelo to, že celá ta slavná česká transformace je prostě pro tuto zemi likvidační. A nevím, kdy se z toho dostaneme, kdy si uvědomíme ten celý rozsah, kdy si uvědomíme, jak komplexně jsme do toho zahoučili.

Dneska je viditelné, že peníze zasahují de facto úplně do všeho. Tan kapitál – to už není nic vlastně skrytého. To vidíme v každé kauze: média, politika a peníze. To definitively vlastně srostlo v jedno a že ty peníze ovládají celej veřejnej prostor. Že už ani nestačí sponzorovat politické strany, že rovnou si je lépe založit, a tak dále a tak dále.

Ale přece jenom ještě nahodím otázku: co vidíte, že by se mělo jako proměňovat? Je to primárně o morálce nebo více studií právě těch moderních dějin, nebo vůbec dějin? Čím vlastně vůbec začít?

>> Samozřejmě studovat historii – to je klíčové. Bez historie, která znamená lidství samo, se neobejdeme. Neobejdeme se bez zkušeností, které je zbytečné opakovat. Protože když uděláme chybu při nějakých změnách, tak si potom tu historii zopakujeme v horších podmínkách. Proto se musí studovat. To je jedna věc. Ale druhá věc je, že se také musí bojovat. Chce to také nějakou odvahu, protože my jsme vlastně pod obrovským tlakem finanční oligarchie. My jsme pod obrovským tlakem těch lidí, kteří již několikrát nám tady předvedli – a my se z toho nedokážeme prostě nějakým způsobem poučit. Oni jsou schopni zařídit ty největší převraty, jako byla třeba rudá revoluce, takzvaný rudý převrat v Rusku, stejně jako potom nacistický převrat, a celá řada dalších barevných revolucí. Ty samé rodiny, které ovládají obrovské prostředky, tak ty samé rodiny potom posunuly ten vývoj po roce 89 také u nás. Protože ona to byla vlastně dohoda mezi východem a západem. Ti lidé, kteří do té doby, jak u nás, tak na celém východě včetně Ruska, kteří spravovali majetek, tak si chtěli na něj sáhnout. A s tím se počítalo. S tím počítala i takzvaná Brzežinská doktrína, která počítala s tím, že prostě z toho majetku je uspokojíme a tím pádem budou mít zájem na tom převrátu.

No a to se stalo se vším všady, natolik, že vlastně splynuli ti lidé potom zase do určité míry a do určité míry jsou podřízeni, ale splynuli vlastně s tou oligarchií finanční, alespoň ti nejbohatší, s tou finanční oligarchií toho západního světa.

Takže to je ten celý problém, když jsme tedy začali od toho od té kontinuity po roce 1948.

Tím myslím tedy kontinuitu personální, ale zároveň prostě poznamenávám, že samozřejmě kvalitativně byl pokaždé ten převrat jiný.

V tom roce 1948 to znamenalo znárodnění toho majetku, ale zůstal tady a po roce 1989 to znamenalo zprivatizování toho majetku a zároveň ten majetek ulétl jinam.

Takže se to tak trošku podobá.

Ještě navíc někde roku 1634, kdy padl Wallenstein a celá země koruny české přešly pod vládu cizí šlechty. Prostě byl jednoduše ten majetek rozdělen.

Takže a po té dlouhé době jsme potom byli svědky v tom 20. století nejprve té slavné pozemkové reformy v roce 1918. Tomu bych celému rozuměl velmi – té první reformě. A po roce 1948 ovšem znovu zase bez skrupulí.

Ale říkám to – ještě ten majetek tady zůstal a po roce 1989 jsme o všechno přišli. To je celý výsledek české transformace. A ať se na mě páni konstruktéři této transformace nezlobí, ale je to prostě jejich vina, že na to přistoupili.

Samozřejmě budou argumentovat tím, že tady byl velký tlak a že to někdo zaplatil a že to bylo dohodnuto a že oni byli prostě ti, kteří to brzdili. A když u toho ti lidé jsou a souhlasí, tak nesou samozřejmě spoluodpovědnost.

A nebylo to jenom v ekonomice, bylo to vlastně i celé kultury, výkladu dějin de facto, mnoha dalších věcí. To nebylo jenom o penězích.

Mě nejvíc mrzí to vzdělání. Jak říkám, to jak jsou kontaminovány humanitní obory – to je strašné, jak jsou ideologické. Jak vlastně takzvaný liberalismus nahradil bývalý marxismus, leninismus.

A ono to má často i také personální kontinuitu.

Ano, protože často ti samí lidé, kteří právě byli odborníky na marxismus, leninismus, tak jsou teď odborníky na liberalismus bez mrknutí oka.

Kdybychom měli udělat provokativní stříbrnou minci, tak na jedné straně bude neomarxismus a na druhé straně neoliberalismus.

Dneska tady seděl velmi vzácný host, paní doktorka Marie Neudorflová, která vlastně celý život utekla z Československa, studovala v Spojených státech, Kanadě a podobně. Jeden z největších odborníků na život Tomáše Garrika Masaryka, na jeho dílo, na jeho texty, knihy. Má více než 2000 knih doma. Vědkyně v podstatě.

A zrovna toto jsme probírali – že demokracie a její výklad dnešní je absolutně antimasarykovský, že vůbec nemá demokracie Masaryka nic společného. No prostě to kritizoval.

Jsou to slova vyprázdněná dnes, stejně jako jsou vyprázdněné všechny ty politické pojmy typu pravice, levice a tak dále. Dělá se jenom nějaká politika účelová, která slouží cizím zájmům.

Takže ti velcí propagátoři toho slavného paragrafu 318a v trestním zákoně by si měli uvědomit, že ho opravdu naplnili, že tu skutkovou podstatu sami vlastně naplnili to, co si vymysleli na ostatní jako potrestatelný paragraf.

Takže jsme v podstatě pod tímhletím obrovským tlakem a vidíme, že ten tlak se zesiluje, protože stále častěji se ozývají různé výzvy, že vlastně by bylo špatné, kdybychom byli další zemí německého světa. Federalizace Evropy, my patříme vlastně do toho německého světa, jak říkal kdysi Daniel Herman, jak mu to uklouzlo.

No a vidíme, že pan prezident dnes tvrdě prosazuje to, aby se navrátily Liechtensteinům majetky, které Liechtenstein sami ztratili právem svou spoluprací s nacisty a soudy jim ani nedávají za pravdu. Ale pan prezident se rozhodl, že bude ještě přeplňovat. To je takové to české přeplňování – že když to nejde přes ty instituce, tak já to nějak zařídím, aby jim to vrátili.

Já bych jenom rád upozornil, že jsme u těch historických výletů. Liechtenstein získal ze zemí korun českých majetky tím, že přece dal onomu slavnému výboru, který v roce 1620 – a na jehož popud byli potom popraveni čeští páni v roce 1621.

Tak jestli si tady zase chceme zařídit tuhletu kontinuitu a jestli chceme zase, aby nořku – už se to stalo v podstatě – cizinci převzali vládu nad touto zemí se vším všady.

Víme, že ten stát tam byl odcizen do značné míry. Že od úrovně ředitele odborů v podstatě všichni poslouchají Brusel a nepotřebují ani ty politiky už nad sebou. Ty jsou tam jenom proto, aby podepisovali ministři a jejich náměstci.

Takže vidíme, že ta situace se jenom zhoršuje. Německý sraz v Brně byl v podstatě takovým razítkem na to všechno – symbolem silným.

A tomu můžu jenom doplnit to, že jsem si ověřoval ty informace a šel jsem se zeptat na to, co říká český prezident o té federalizaci. To znamená – jestli to je vize českých a rakouských Němců nebo vůbec Němců, řeknu to německému lchaftu, kteří se přihlásili k Německtví, hlásí se k Německtví, jsou to Němci. No, tak pan poslanec mi řekl do očí, že ano, my chceme jednotnou armádu. My si myslíme, že je bezpečnější mít jednotnou armádu evropskou a jednu evropskou vládu.

Takže toto, co teď říkám, není vůbec žádná conspiratio. To je ověřený fakt, který by měla mainstreamová média v souvislosti s Benešem Posetem vlastně akcentovat. Měla by to občanům České a slovenské republiky taky dát vědět.

No a ještě k té bídě – jasně musíme říct, že celá ta evropská reprezentace, to co stojí v těchletěch státech, tak to jsou lidé, kteří jsou zase podřízeni americkému deep state.

Takže nejsou to ani oni. To nejsou lidé, kteří by vlády samy za sebe. Ty jsou spokojeni se svojí pozicí, se svými zdroji, příjmy a nejsou to rozhodně lidé, kteří by něco mohli nějakým způsobem rozhodujícím ovlivnit. Ten problém je skutečně daleko hlubší.

Včetně vlády české jako prezidenta jsme probírali včetně vlády. Teda nechci – my nemáme připravený rozhovor původně. To by byly krátké zprávy. Bývá schvalována na ambasádě americké, takže prostě tady se nic nehne bez vnějšího souhlasu. Britové do toho rádi mluví a tak dále a tak dále. Rádi školí některé naše ministry.

Americký deep state. Takže současná vláda je americký deep state. Dobrý titulek, ne?

Tohle videa. Moc děkuju.

Říkám, bavili jsme se tímto neplánované video, ale chceme vás pozvat na dvě věci. Tím je, že během dalších týdnů, měsíců uskutečníme takové – já bych řekl dokonce dokumentární minisérii povídání nebo sérii rozhovorů, kdy bychom probrali některé věci kolem roku 1989, vašich zkušeností, ale samozřejmě i válka versus mír, tok peněz – to, co jsme tady trošku naznačili v tomhle povídání.

Za to moc děkuju. Těším se na to.

A ta druhá pozvánka je do příchodu 22. srpna 2026.

Váš panel – kdo tam bude?

Jan Kavan, velmi zajímavé jméno.

Jan Kavan, Eva Filipy, Erik Best a bude tam Michal Svatoš.

Budeme se zabývat tím, tedy kde jsou vlastně ty příčiny a jaké jsou potom následky těch aktuálních konfliktů, alespoň těch aktuálních. A to si myslím, že zejména se soustředíme na ty tři. To znamená samozřejmě Ukrajina, to nás tady pálí nejvíce, ale je to i konflikt Gazy a ta šílená válka s Íránem.

Takže tohleto si myslím, že by se tam mělo posoudit a bude to posuzováno lidmi vysoce kvalifikovanými, protože každý z nich má do diplomacie značný vhled, nebo respektive Michal Svatoš spíše do těch vojenských věcí. Ale Eva Filipy a Kavan jsou lidé dlouhodobě zainteresovaní na práci v práci diplomatické. No a Erik Best jaksi svým povoláním sice novináře, žurnalisty, ale je to člověk zároveň, který má veliký mezinárodní rozhled a právě mezinárodní politikou se zabývá.

Takže myslím si, že to jsou lidé z různých konců i dokonce spektra, ale že to jsou lidé, kteří dali najevo, že jim jde o určitou objektivizaci toho vidění těchto věcí. Takže to bych byl rád, abychom probrali. Velmi, velmi důležitá část programu.

Jinak plná zahrada na zámku v Příčovech. Je to u Sedlčan, takže možná tím nejdůležitějším je osobní setkání, interakce, poznání se navzájem, hovořit svobodně, společně tvořit, být aktivní. K tomu myslím, že zámek v Příčovech je úžasným místem k setkání.

Ano, rád to ještě doplním, že řada lidí se zlobí, že by tam měli mluvit, protože mají o sobě velmi silnou představu, že když tam budou scházet, tak se něco stane nebo někam dokonce kandidují. Tak upozorňuju, že ten formát těch Příčov je takový, že se hlavně lidé sejdou. To je nejdůležitější. Je to setkání ze všech konců republiky a každý rok počet těch lidí, kteří přijíždí, roste. Což je velmi potěšující a samozřejmě velmi náročné organizačně.

Takže děkujeme paní Alici Tomkové také, že to celé organizujete. Ano, s paní Alicí Tomkovou tady najdete rozhovory. Najdete s ní i krátký rozhovor a pozvánku v novinách. To znamená v Husuflit nebo Švejku Flit, ale na straně 15, potom Příčovy, kde najdete program. Noviny přivezeme i do Příčov. Budeme rádi za jejich šíření, protože je to symbol svobody slova, ale taky spolupráce a aktivity.

Takže přivezeme dostatečné množství i pro tu federalizaci. Zbylo poslední tisíce kusů, protože jinak více než 150 000 kusů náklad. Díky vám to je vaše práce. Obrovská práce a tvořivost. Takže zbytky těch novin přivezeme, tam bych i dodal.

Ono se najednou o tom míň mluví, ale když člověk slyší euro versus koruna, nebo chat control, to znamená, že to je nový systém správy médií Evropské unie, správy Evropské komise, a nebo necenzura a svoboda slova. No a takhle bych mohl pokračovat dál. Že to téma federalizace je velmi aktuální, takže noviny tam budou k dispozici, k rozebrání zdarma, šíření ve vašich regionech a tak dále.

Těším se moc na setkání. My tam budeme s přáteli a těším se moc na společnou tvorbu, takové dokumentární minisérii, bych řekl.

Já taky. Takže ta sklá... A jak se to jmenuje?

O čem se mlčí? Podívejte se na "O čem se mlčí".

[smích]

Mějte se krásně. Brzo tady další rozhovory, zprávy, informace a nebo 22. srpna v Příčovech.

Všechno dobré. Děkujeme za vaši podporu pro natáčení dalších rozhovorů. Objednávat můžete na internetovém obchodě Inovace Republiky. Noviny Inovace republiky. Takové nové občanské noviny. Noviny ve vašich rukou a každý předplatitel je důležitý.

To, co tady tvoříme, tvoříme participativně, komunitně. Noviny jsou taky symbolem svobody, symbolem svobody slova a svobodné diskuze, kterou chceme podporovat v naší zemi, a taky symbolem kritického myšlení. Tradiční formát novin kombinujeme s odkazy na videa, dokumenty, články zdarma a spousta dalších souvisejících materiálů.

Budeme rádi, když se ozvete a budete šířit například remitendu novin ve vašich regionech. Můžete remitendu objednat čistě za příspěvek na poštovné. Najdete tady v odkazu na platformě Inovace republiky. A samozřejmě budeme rádi, když se stanete členem jakéhosi klubu Inovace republiky a předplatíte si 12 čísel novin.

Vše vzniká v malém týmu, vše vzniká bez oligarchů, bez dotací, bez sponzorů a vše vzniká ve spolupráci s vámi, díky vašim článkům, díky vaší energii, díky vašemu zapojení. Díky moc vám všem, co jste si noviny předplatili, a nebo případně těm, kteří zvažujete předplacení, pořízení certifikátu jako dárku, a nebo objednání balíčku s remitendy, který můžete šířit ve vašem okolí. Veškeré informace najdete na platformě Inovace republiky.

Děkujem moc za veškerou podporu a za předplatné.