EURODŽUNGLE s Ondřejem Dostálem | www.verox.cz

Dámy a pánové, zdravím z Bruselu, z Eurodžungle s Ondřejem Dostálem.

Aby bylo jasno, jedná se o poslední vysílání v tomto pololetí, protože Evropský parlament se zavírá. Samozřejmě vy nepřijdete o pravidelné středy, protože budu vysílat z domova, ale teď máme takovou pololetní derniéru ze bruselského studia.

Ale začneme ji dobrou zprávou, za kterou vám děkuji, že jste tak pilnými diváky. Portál Verox dnes přivítal stotisícího pravidelného uživatele. Takže tato platforma, která byla teprve nedávno spuštěna, nám krásně jede a já děkuji hlavně našim kolegům v režii, kteří vlastně toto celé naprogramovali a dali dohromady. A to skutečně není maličkost, to je inovace, která si myslím, že má světový potenciál.

Chci i vám poděkovat, že svojí pozorností dáváte nám — jak tomu portálu Verox, tak i našim pořadům — svojí pozornost a vlastně celou tu váhu, kterou v politice mají voliči, nikoliv politici.

Takže já vám moc děkuji a pojďme se vrhnout na trochu práva a mezinárodní politiky ve věci sankcí. Já jdu za chvíli do České televize s Farským, tak tady to uslyšíte pořádně. Ale když budete chtít, můžete se dívat potom i na Českou televizi.

Jednota Evropské unie se rozpadá. Stále další státy chtějí výjimky sankcí proti Rusku. Babiš zpochybnil koalici ochotných. Rusové o tom ohejně informují.

Jak je možné, že se rozpadá jednota EU? No, protože ona primárně žádná jednota nebyla. Dříve vlastně ty státy vyjadřovaly tiše svojí nespokojenost, ale byl tady pan Orbán. A pan Orbán vždycky ty sankce blokoval, dělal toho čerta, ale ve skutečnosti byl dle mého názoru domluvený s těmi jednotlivými státy, které něco nechtěly, aby se takzvaně muselo uhnout Orbánovi a všichni ostatní si mohli hrát na svaté, ale ve skutečnosti byl dosažený zájem.

Jenže teď už Orbána není a proto nezbývá Řekům, Francouzům i dalším, aby hráli tuto kartu otevřeně. Takže uvidíme, jak na tom 21. balíček bude.

Jako definicí šílenství je opakovat stále stejné chyby a očekávat jiné výsledky. Skutečně, pro velký úspěch 20 balíčků sankcí zavádíme balíček 21. Je to trochu jako s těmi pomocnými dávkami té covidové vakcinace. Možná, kdybychom jich do sebe dali těch boosterů 20, tak by to třeba začalo něco dělat. Nebo taky ne a dopadlo by to s námi špatně.

Tak trochu podobné je to tady, ale protože naši politici neumí říct, že jde dělat nic, tak se snaží alespoň něco dělat. Neuměli a ono to ani nešlo v roce 2022 něco rozumného udělat se šířením, protože jsme byli promoření, tak aspoň zakázali sjezdovky, zakázali vánoční trhy. Ne, že by to k něčemu bylo, ale budilo to dojem, že se něco dělá. A to je dle mého názoru hlavní motivace za sankcemi.

Ale protože máme teď ještě začátek pořadu, tak si dovolím vrhnout na vás trochu teorie práva — jak to je s dodržováním a porušováním sankcí, respektive jakýchkoliv právních norem. Teď to bude trochu nudné, ale má to svůj smysl.

Každá právní norma, právní věta, má tři části: hypotézu, dispozici a sankci. Tohle se učí na právnické fakultě v prváku a pak znova v prváku postgraduálu, protože kdo toto nezná, tak vlastně nechápe, o čem ten obor je.

Ta hypotéza říká například: když vstoupíte do tramvaje či do autobusu, musíte splnit dispozici — musíte mít jízdenku. Pokud splníte tu podmínku, která je v hypotéze, potom musíte provést to, co vám ta právní norma ukládá.

Ale každá právní norma má i druhou část. Co se stane, když ten pokyn nesplníte? Když pojedete bez jízdenky, nedodržíte dispozici právní normy, nastane sankce — zaplatíte pokutu.

A co je hrozně důležité: subjekt právní normy, ten komu se něco ukládá — ať už jste to vy nebo já, když jezdíme tou tramvají, nebo ať už jsou to státy nebo podniky, když na ně někdo uvaluje, například Evropská unie, nějaké omezení obchodu s Ruskem — tak každý ten aktér má možnost, má volbu mezi tím, že splní tu dispozici, že splní tu povinnost, nebo že ji nesplní a bude riskovat sankci.

A tady samozřejmě obrovsky záleží na tom, jak je pravděpodobné a tíživé, že ta sankce nastane. Pokud ta právní norma primárně žádnou sankci nemá, tak vzniká správná právnická otázka: „No a co? Když to nesplním, tak no a co?" A když „no a nic", tak v takovém případě samozřejmě taková právní norma, takový předpis vůbec nemusí existovat.

Pokud teoreticky můžete dostat obrovskou pokutu, ale prakticky vás nikdy nikdo nechytí, tak je to podobné. Čili aby bylo vůbec smysluplné ukládat, uvalovat nějaké povinnosti, nějaké zákazy, nějaké sankce, tak musí existovat možnost vymoci tu právní normu a dosáhnout toho, že se dodrží.

Čímž se podíváme ještě na druhý kousek právní teorie, než se pustíme do těch sankcí na ropu a plyn.

Správně by to mělo být tak, že právní filozofové, moudří lidé, tvoří v rámci svých úvah záměry toho, co má to právo v zákonech regulovat — mají inspirovat normotvůrce, toho, kdo píše ty zákony, tedy parlament. Ten parlament ty zákony potom napíše a to právo se pak nějak projevuje v realitě. Tam to zkoumají právní sociologové a ti zase říkají právním filozofům: „Ano, jak to fungovalo a jestli se třeba nad tím nezamyslet a neudělat to celé znova?"

A takhle to správně má fungovat hezky do kolečka.

Jenže pokud ty práva, to právo v zákonech ve skutečnosti nemá silné sankce a nikdo je nedodržuje, tak v takovém případě ta realita si poradí. Ta šipečka jde obráceně — jako když něco spolknete a pak se vám chce zvracet, tak to jde špatným směrem. A říká se tomu normativní síla skutečnosti. To znamená, že sice existuje něco napsaného v nějakých předpisech, v nějakých regulích, v nějakých normách, ale to právo v realitě si vytváří vlastně svoje pravidla. To, co platí, je ta realita a ne ty zákony. A ty zákony vlastně na ty všichni kašlou.

No a tak toto si potřebujeme říci, abychom si řekli, k čemu jsou vlastně evropské sankce.

My jsme zakázali všem, aby obchodovali s Ruskem — čím dál tím přísněji, čím dál tím přísněji. Pojďme se podívat, co to udělalo.

Nejdřív se podíváme, kdo kupuje ruské fosilní paliva. Vidíme tady všechny položky. Je to stav od začátku evropských sankcí po červen 2026. Máme tady uhlí, ropu, zkapalněný plyn, výrobky z ropy a ten plyn z trubky dodávaný potrubím.

Vidíme, že ty největší položky — což je ta ropa — tak tam začala být největším zákazníkem Čína, Indie a Turecko, ale i v těch dalších položkách jsou to zejména ty velké asijské státy, neevropské státy, které velice jednoduše převzaly to, co Evropská unie nechtěla.

Čili místo toho, aby Evropská unie dosáhla toho, že Rusko chcípne hlady, tak to, co se v podstatě stalo, je, že se přesunuly ty výrobky ropné, nebo ta ruská těžba se přesunula do Asie.

A platí to nejenom pro fosilní paliva, platí to i pro jiné věci. Kirgistán zvýšil svůj dovoz osmkrát — o 800 % — a svůj vývoz do Ruska 12krát — 1200 %.

Jak je to možné? Vypukla v Kirgistánu nějaká průmyslová revoluce?

Ne, všichni valí prostě ty výrobky, které sami nemůžou dodávat, nebo nabírat přes Kirgistán.

Eh, platby. Zakázal se Swift, zakázalo se používat některým firmám západní bankovní systém. Co se stalo? Začali používat jiné nástroje, začali platit zlatem, začali platit jenem a tak dále.

Eh, zakázala se takzvaná lodní doprava. Co se stalo? Přepsaly se lodě na státy mimo G7 a Norsko, které se na ty sankce můžou vykašlat.

E, kupodivu Mongolsko, o kterém víte, že není vůbec u moře úplně, tak má úžasnou flotilu, protože došlo k registraci těch lodí do Mongolska. Takže když veze loď pod mongolskou vlajkou z Ruska do Číny nebo do Vietnamu ropu, tak se může vykašlat na to v podstatě na to, co si myslí Evropská unie a jakým způsobem reguluje svoje lodě. Čili všechny tyto efekty nastaly a proto ty sankce, ať už budeme mít 21. nebo jakýkoliv jiný balíček, nebudou moc účinné.

Pojďme se ještě podívat na další čísla.

Toto je, kdo kupoval v červnu 2026, v tomto měsíci nebo v minulém měsíci, ta fosilní paliva. Vidíme tam obrovský sloupec Číny, Indie, Turecka, ale ne zcela malý Evropy.

A pak když si to rozdělíme tu Evropu na menší díly, kdo v Evropě to byl, tak ropu a zemní plyn z trubky kupovalo Maďarsko, ale také Francie, Španělsko, Belgie nebo Slovensko. To znamená, že všichni křičí o sankcích, ale na konci dne vlastně kupují. Ale i kdyby nekupovali, tak se o to postará třeba Čína s Indií.

Pojďme dále.

Toto je, jak lítala cena ropy. Evropa slavnostně stanovila price cap, cenový strop na to, kolik maximálně se smí zaplatit Rusům, aby příliš nevydělávali. Ale jak vidíte, tento cenový strop byl úplně k ničemu. Tu cenu ropy ve skutečnosti řídil světový trh. Vidíme tady, že ropa Brent a ropa Ural se cenově v podstatě příliš nelišily.

A naopak, když zaútočili Američané na Írán a udělal se špunt v Hormuzském průlivu, tak prostě ta ropa, jak ta ruská, tak ta ostatní, vlítla nahoru, protože ji prostě všichni začali kupovat. Ono to je totiž tak, že ten trh s ropou je skutečně světový, je to jedna vanička. To znamená, není to tak, že by Rusko muselo prodávat za málo a Američani mohli prodávat za hodně. Ono se to na konci dne vyrovná. Chvilku trvají výkyvy.

Jsou z toho nevýhody pro státy jako my, kteří se nedostanou k té jednoduché potrubní cestě a jsou až na konci toho lodního řetězce. Ty nevýhody jsou poměrně veliké, ale na konci dne ten cenový strop na tu ropu byl v podstatě k ničemu, protože s těmi ruskými příjmy to v podstatě neudělalo nic, co by trh neudělal. Ten efekt byl malý.

Ještě jednu obrázek si dáme.

Eh, stínová flotila. Slýcháte to? Stínová flotila převáží už touto dobou většinu ruské ropy bez ohledu na sankce zemí G7. Tady vidíte, jak to vypadalo na začátku. Ty tmavě modré, to jsou ty tankery, řekněme, těch západních zemí, a pomalinku jsou nahrazovány těmi stínovými tankery, nebo dokonce sankcionovanými tankery.

Eh, ptáte se, jak je možné, že může jezdit nelegální loď? No, je to proto, že ta loď není nelegální. Proč? A tohle je extrémně důležitá věc, kterou si také musíme říct.

Na rozdíl od sankcí proti Severní Korei, kterou uložili Spojené národy, tak sankce proti Rusku žádná OSN nepřijala. To jsou jednostranné sankce Evropské unie a z části Spojených států. To znamená, že pro Čínu nebo Vietnam nebo Indii nemají tyto sankce naprosto žádný význam. Nejsou součástí mezinárodního práva. Je to jenom něco, co uvalila Evropská unie na své členy a Spojené státy sami na sebe, s tím, že můžou těm ostatním vyhrožovat nebo se na ně můžou smutně koukat. Indům, Číňanům, Vietnamcům, Turkům, ale v podstatě ten provoz těch lodí není nelegální.

Co to znamená pro třeba řeckého rejdaře? Vždycky jsme se tomu smáli. No, jeden takový řecký rejdař má skvělé tankery, které umí jezdit přes severní ledový oceán, které ovšem, když by nemohl vozit z Ruska, tak mu budou na nic. No, co udělá, když se na něj uvalí sankce na dovoz té ropy těmito tankery? No, přihlásí se s nimi do nějaké jiné země, přesune ten podnik do nějaké jiné země, která není ani ve Spojených státech, ani v Evropě, a bude těmi tankery vozit prostě tu ruskou ropu mezi Ruskem, Čínou, Indií a dalšími státy. Proč by to nedělal?

Takže z toho důvodu ty sankce jsou v podstatě k ničemu. Ten negativní efekt mají hlavně na nás.

A teďka, co ty sankce skutečně udělaly?

Zaprvé, odrbali nás na vyšší ceně, protože v tento moment ze zálivu kupovat nejde. Z Ruska si to sami bráníme. To znamená, že s čím za námi přijdou Američani se svými o něco dražšími produkty, to prostě musíme koupit. To není úplně dobře.

Co udělaly dále ty sankce?

Eh, politicky posunuli Rusko směrem k Asii. Neboť ty trubky, které vedly k nám, tak teď už vedou plynové cíle Sibiře do Číny a loděma to jezdí hodně do Indie.

Pojďme ještě zpátky. Ještě chvilku budu povídat a to je špatně pro nás a to je dobře pro moc Asie. To znamená, že v Asii se nám smějí a současně nám tleskají, jak jsme hloupí, že jsme v podstatě Rusko s jeho zdroji nasměrovali do jejich obchodního ekosystému z toho našeho.

Co je také důležité, co sankce udělaly? Vytvořili obrovský byznys s obcházením sankcí, kde v podstatě každý nový balíček toho, co se znova zakázalo, vytvoří obrovský job pro právníky. Je to trošičku jako za neblahé paměti covidové restrikce. Každých 14 dnů vyšly nějaká nová opatření z ministerstva zdravotnictví a právníci na to okamžitě skočili, aby řekli ubohým podnikatelům, co ještě smí a co už vlastně dělat nesmí. A každý se samozřejmě snažil ten svůj podnik vecpat do něčeho, co se smí, nebo to nějak obejít.

To znamená, že stejně jako se vydávaly každou chvilku opatření za covidu, eh, tak teď se vydávají každou chvilku sankční opatření a vznikla v podstatě celá ekonomika právních a lobistických kanceláří, které se snaží o dvě věci. Jednak najít v těch sankcích nějakou cestu, kudy by to šlo, případně je obejít. Jednak se snaží lobovat za to, aby v těch příštích sankcích zrovna ten náš podnik nebyl a byly tam nějaké cizí.

Čili když si vzpomenete na to, co dělal Maďar za covidu, Rosťa, ten chodil na hospodářskou komoru a tam všichni se před ním klaňěli a padali na kolena, aby když bude příště psát Adému Vojtěchovi ty další opatření, tak aby tam jejich byznysy nebyly. To znamená, pro ty chytráky, kteří to píší, tak pro ty je to zlatý důl. Jo, dnešní Kalasova.

No a konečně se podkopla německá ekonomika spolu jaksi s ultimátní ukrajinskou sankcí v podobě odstřelení do po Nordstream, což zcela změnilo německou politiku, kvůli čemuž to tam nejspíš vyhraje AFD.

A něco se s tím stane.

A co se s tím stane, to uvidíme v příštím pololetí a bude se to hodně otřásat i tady v Evropském parlamentu, ale to ještě uvidíme.

No a konečně samozřejmě ukázali nejednotu Evropské unie, protože vidíme, že třeba Řecko už si dělá, co chce.

No, Řecko nemá problém s Ruskem.

Řecko zbrojí celou desetiletí proti Turecku.

Naopak to Rusko potřebuje spíše jako vyvažující prvek.

Jo, čili to, co vidíme na těch sankcích, je, že jednak už nejsme jednotní v tom, abychom je zaviedli, a jednak, protože výtlak Evropské unie i v součtu se Spojenými státy už není dostatečný na to, aby stát jako Rusko zabil.

A dokonce ani vojenská síla západu nepostačuje ani na Írán.

Takže jediné, co těmi sankcemi děláme, je, že se připravujeme alespoň o ty, kteří s námi byli ochotni obchodovat s těmi řekněme nezávislými státy, kterým když řekneme: "Vyberte si, jestli budete obchodovat s Čínou nebo s Indií a brát ruskou ropu, nebo jestli budete kamarádi s námi", tak oni vám řeknou: "Hele, sorry, bylo to s vámi pěkné, ale už jste příliš malý, už jste příliš bezvýznamní, svět se koná někde jinde."

A ty státy, na které uvalíme třeba ty druhotné sankce, třeba na Číňany, jo, tak ty se nám samozřejmě můžou revanšovat.

My jim sankcionujeme nějaký podnik, protože odebírá ruskou ropu.

Oni řeknou: "Dobře, tak od zítřka nemáte žádný penicilin, žádné vzácné zeminy a vůbec běžte k čertu."

No, kdo povolí dřív? Jsme to my nebo oni? Jsme to bohužel my.

A tohle se obávám, že nebude chápat Farský, až si s ním budu za hodinu a půl povídat, protože on žije ještě pořád v době, kdy jsme byli mladí a relativně pohlední a že když Evropská unie a Spojené státy řekly: "Když něco budete dělat, tak s vámi nebudeme obchodovat," tak všichni se zaklepali, srazili paty a poklonili se, protože by bez nás nemohli přežít.

Dnes součet výtlaku Evropské unie a Spojených států, jak v lidnatosti 340 + 450 milionů, tak v průmyslové výrobě, tak v počtu patentů, no to je pořád půlka Číny jenom, jo.

Takže skutečně ten život už se odehrává jinde a to, že my na někoho jednostranně uvalíme sankci, to jako nemusí tolik znamenat.

A bohužel ty infografiky, které jste viděli, ty asi neukážou v České televizi.

Já úplně vidím, že tam v rámci takové lehké propagandy budou nějaké rozbombardované ulice nebo města a tak dále, ale to není podstatné pro téma sankcí, protože k tomu, jestli budou rozbombardovaná města, nemají sankce v podstatě žádný vztah, protože oni na to Rusko nemají vliv.

Na to by mělo vliv něco jiného a to je, že bychom museli začít mluvit s ostatními státy světa, abychom si dokázali říct, jak vlastně bude vypadat ta poválečná architektura a kdo komu poskytne jakou záruku.

Nicméně pan Farský jest aktivista.

Aktivismus se vyplácí, když křičíte na sociálních médiích, ale nevyplácí se, když jste leader, protože pak najednou se musíte starat o to, že vám nefunguje ekonomika, protože jste byl aktivista a prohráváte jako Keir Starmer nebo Macron.

Starmer už vlastně ne, ten už tam není.

Tak a teď už se pojďme podívat na ukázku toho, co jsem říkal.

Proč nemůžeme nikoho sankcionovat.

Protože dokonce i Ukrajina za peníze Evropské unie si musí kupovat součástky dronů od Číňanů.

To znamená, dokud se Číňané nerozhodnou, že uvalí sankce na Rusko, a proč by to dělali, když s Ruskem nemají problém, mají od něj ropu a naopak větší problém mají se Spojenými státy, tak dokud to Čína neudělá, tak my si tady můžeme klidně stavět na hlavu a opírat se o uši a bude to úplně jedno.

Bude to úplně jedno, ale bude to z větší části jedno, jo.

Eh, poškodíme sebe.

Nepomůže to, nepomůže to k řešení ukrajinské krize.

Pojďme dále.

Ono s tou ukrajinskou krizí je to totiž minule ještě jednou si vezmu do úst pana Farského.

Já jsem mluvil o Zelenského režimu.

On říkal, že Zelenský režim to je pojem ruské propagandy a tak dále.

No tak tady to vidíte.

Zelenský režim začíná mít problémy, protože vyhodili ministra Fedorova, mladého pohledného miláčka západu.

Jo, a teď se nestačí divit, protože tam má demonstrace a v podstatě se perou tam mezi sebou ty nejrůznější ukrajinské partičky.

Když se na ně podíváme, tak to jsou na jednu stranu tím západem placení neziskovkáři, kteří kupodivu nemusí na frontu, takže můžou demonstrovat mladí dobře oblečení lidé, kdežto jejich chudáci dělničtí a rolničtí přátelé už jsou mrtví nebo nemají nohu nebo trčí někde v zákopě, protože předtím je nacpali do dodávky.

No a vidíme zde taky jakousi chunť kolem toho generála Syrského, který padnul, byl nahrazen, ale těžko říct, jestli to bude mít vliv.

Máme tady kolem Jarmaka takovou věc — to byl ten s těma záchodama.

Tak tady máme tu korupční část.

Pak tady jsou ti náckaři z Azova a všechny tyhlety partičky mezi sebou uzavírají různá spojenectví a výsledkem je to, co vlastně Zelenský dělá.

Eh už dva roky to měly rozhodnout volby, ale žádné volby nebyly.

Takže takhle to tam teď vypadá.

Takže je otázka, jestli vůbec je co podporovat.

Co je docela zajímavé, je, že teď podle nejnovějších zpráv musel Zelenský uhnout těm západním, těm Sorošovcům, kteří tam demonstrovali a musel šlápnout trošku na partu kolem armádních mafiánů.

To znamená, že sice korupční Germax se sešel se Syrským, ale Syrský padnul a byl nahrazen tady panem Drapelým, ten bude novým vrchním velitelem.

Je otázka, co to změní, ale vidíme, že ty siločáry těch jednotlivých kmenů, nebo řekněme šlechtických skupin, nebo jak to říct na Ukrajině, tak se mění podle toho, kdo zrovna křičí víc.

S demokracií to má společného velmi málo.

S reálnou mocí a penězi to má společného velmi mnoho.

Tak a teď jestli dovolíte, tak si dáme poslední snímek, který říká, co s Ukrajinci, kteří jsou v Evropě.

Evropská unie se rozhodla, že od příštího roku, od příštího, tuším, března už nebude přijímat dočasné ochrany lidi, kteří jsou pod vojenskou povinností.

To znamená, že kdo utekl z Ukrajiny buď s rizikem života, že ho zastřelí pohraničníci, nebo musel někoho uplalit, tak toho pošle Evropská unie zase zpátky.

Takže pokud se na nás dívají nějací Ukrajinci nebo někdo, kdo má ukrajinské přátele, tak tady vidíte, že Ursula von der Leyenová nebo takoví Zdeněk, Farský, Neruda pro vás ve skutečnosti nemají nic než smrt.

Jo, oni nechtějí, abyste spokojeně žili nebo alespoň utekli před válkou.

Oni chtějí udělat z vás razící štít a poslat vás na smrt zpátky na Ukrajinu.

Je to správné?

Dle mého názoru to správné není, ale to je prosím reálná politika.

Takže prosím, milí čeští posluchači, kterých je asi naprostá většina, dejte si pozor, abychom nezvolili takového prezidenta, jako je Zelenský. Aby i když utečete někam do zahraničí, aby si vás nevyžádal zpátky a neposílal vás na frontu ve zbytečné idiotské válce, kterou byste už správně dávno neměli vést, protože v roce 2022 šlo uzavřít mír.

Ale ten by se bohužel nelíbil těm, kteří tu zástupnou válku vedou a kteří z ní mají ty zlaté záchody.

Tak uděláme si možná malý předěl a pak se vrhnem na zdravotnickou část. Poprosím o pár dotazů. Máme-li jaké? Prosím režii, aby nám nějaké dodala.

Někdy jsem zaslechl, že Judita Lašáková hlasovala pro digitální euro. Je to pravda? Já se jí budu muset zeptat. Já si většinou dělám české, nedělám si slovenské přehledy hlasování. Myslím si, že spíš se nám tvářila proti těmto záležitostem, ale budu muset zjistit.

Já jsem hlasoval proti digitálnímu euru, protože je to záležitost, která v tento moment není ten směr, který bychom chtěli. Evropská unie je v nepořádku a věci, které vedou k vynucení používání určitých měnových politik, není něco, co by bylo žádoucí pro nás. To je taková důležitá věc.

Slováci už mají euro, čili u Slováků je to jinak. My euro nemáme. To znamená, že pokud by naše instituce byly povinny přijímat v širším rozsahu za přísnějších podmínek eura, tak pro nás to je rozdíl. Pro Slováky to rozdíl nemusí být, což by vysvětlovalo, proč třeba hlasovala jinak než my.

Pojďme dál. Pane doktore, můžete mi vysvětlit, proč nejsou sankce o zastavení peněz na Belgii a Německo, když vozí ruský plyn a nemají výjimku?

Inu, je to jako s tím jezdíním v té tramvaji bez lístku. Když zvládnete hodně rychle utíkat před tím revizorem, nebo pokud máte štěstí, tak v takovém případě prostě bez toho lístku jezdíte a žádnou sankci nedostanete.

Ty státy, které mají silné zájmy, mají samozřejmě i páky na toho, kdo píše ta pravidla těch sankcí.

A často není tak, že by třeba Německo nebo Francie porušovaly pravidla. Je to tak, že už napíšou to opatření tak, aby se to jich nedotklo, aby se to dotklo akorát takových těch menších zemí, které prostě ty lobisty nemají.

A znovu je to jako za covidu. Taky tam klečely firmy, prostě je prosily, prostě, já nevím jak to bylo, aby když se píšou zákazy, tak aby se zakázalo lidem jít k vánočnímu stromečku a lyžovat na svazích, protože lyžařský svaz byl slabý, ale nezakázaly se některé hypermarkety nebo se nezakázalo chodit do fabrik, protože tam ta průmyslová lóby byla silnější.

Takto je to i s těmi sankcemi. Prostě, kdo má vliv na toho, kdo je píše, ten není bitý, a kdo ten vliv nemá, tak krachuje.

A to je velké memento pro nás malý stát.

Tereza Vráželová píše dotaz: "Co říkáte na to dnešní veto od Petra Pavla? Dle mě by měla vláda reagovat přiškrením rozpočtu prohrad a hlavně peníze pro politruku. Je to proti zvyklostem."

Podívejte, prezident využívá své pravomoci tak, aby svojí roli lídra opozice co nejvíce zdůraznil. Já jsem přesvědčený, že budeme potřebovat časem ústavní reformu, protože ty pravomoce prezidenta nejsou úplně dobře vyvážené. Tam chybí v podstatě jakákoliv odpovědnost.

Nevadilo to, dokud jsme měli rozumné prezidenty, kteří jednali v zájmu českých občanů. Ale ve chvíli, kdy se to stalo tak, jak se to stalo, zvolili jsme Petra Pavla, tak bohužel ještě tři až dva roky s ním budeme muset vydržet. Vláda ho může, vláda může jakékoliv veto přehlasovat, takže to není taková tragédie, ale komplikuje to život.

Pojďme dál.

Martin Zořepa píše: "Dobrý den. Je z toho cesta ven, nebo musí nejdřív dojít ke zničení všeho a pak s jinými lidmi, pokud budou, začít budovat něco nového?"

Řekněme, jsou zde obě možnosti. Je možné, že se to podaří rozumnou volbou v příštích volbách změnit a pak bude moci být zachována prosperita České republiky a možná i Německa a širší Evropské unie. Jo, zase to začne fungovat dobře.

Evropská unie je nástroj. Pokud by nebyla řízena tak špatně, třeba by nebyla tak neoblíbená, ale prostě jak to teď je. Bohužel je tady ta druhá možnost, že skutečně, než si zejména němečtí a francouzští voliči uvědomí, že už jim rozprodali Volkswagenovské fabriky a zavřeli je, a že ve Francii prostě veřejné služby nemají peníze — pokud si to voliči uvědomí příliš pozdě a ještě tam nechají to, co tam je — tak skutečně budeme muset padnout hodně hluboko, než to dojde i těmto.

Tak a teď už poprosím o předěl a ještě jednu si dáme.

Petr Hájek píše: "Proč prezident Pavel zdržuje schválení rozpočtu na příští rok? Jaký to má smysl?"

Žádný to nemá smysl. Prostě dělá problémy, protože ten rozpočet se stejně prohlasuje. Akorát bohužel bude méně času na jinou důležitější práci, protože ten rozpočet mohl být už dávno hotový.

Pojďme dál.

Dámy a pánové, pojďme se podívat na zdravotnický příklad, jak to je, když nemáme svrchované lídry.

Podívejte, co se děje. Francie a další se mluví se Spojenými státy, jak se Evropa může vyhnout obchodním problémům kvůli cenám léků. Co se děje? Američané si dovolují mluvit do naší lékové cenotvorby a chtějí uvalovat sankce a pokuty na ty státy, které kupují ty léky za příliš málo peněz.

Běžný občan by řekl: "Korना, jako co to má být?" Co nám mají Američané mluvit do toho, že neplatíme dost za léky? Prostě my si koupíme za cenu, za kterou si chceme koupit, protože to platí daňoví poplatníci, a nebude nám to diktovat žádný zatracený Pfizer nebo jeho loutky v americké vládě.

Ale skutečně, bohužel to tak je.

Američané zahájili vyšetřování Německa. Vyšetřování už doběhlo ve Spojeném království, kde se Spojené království muselo zavázat, že bude platit více za léky, že zvýší ty farmaceutické výdaje, že Národní zdravotní služba, veřejná služba, která patří lidem, nebude moci dostávat slevy od amerických výrobců léků.

A americký kongres teď říká: "Hele, my se vám chceme podívat na to, jakým způsobem nastavujete ceny léků, protože musíte platit našim velkým farmaceutickým firmám jaksi spravedlivou část výpalného."

Dámy a pánové, na tohle by měla Evropa reagovat naprosto jednoznačně. Říct: "Hele, tady je naše cena. Chcete prodat? Supr. Nechcete prodat, jděte k čeru. Koupíme jinde. Koupíme v Indii, koupíme v Číně."

V Číně nebo v Indii se dají ty samé léky, které nám tady chtějí jako vazalům nacpat tady republikáni američtí za obrovské peníze. Ty samé léky nebo srovnatelné se z větší části dají pořídit i tam dílem z vlastní produkce, protože skutečně výroba všeho už se přesunuje do Asie.

Je jednak jo i z jejich vlastního výzkumu, ale jednak také, když se podíváte, co jsem se chytal za hlavu, když jsem si povídal v Pekingu se správci tamní zdravotní kasy, která je zhruba tak velká jako naše VZP.

A když jsem se koukal na ty ceny, na které smáčkli Američany, řekli: „Podívejte, hele, my tady máme 1,4 miliardy spotřebitelů. Chcete nám ty vaše léky prodat eh za dobré ceny nebo nechcete?" A Američan se poškrábal na hlavě a řekl: „Hele, 1,4 miliardy spotřebitelů, kurňa, to jim to dáme skoro bez marže, protože když vyděláme jenom trošičku jako na té jedné tabletce, tak 1,4 miliardě spotřebitelů, jako to je to se vyplatí. Do toho půjdem, jo?"

To znamená, že Čína využila své síly a stlačila tu cenu léků i těch, které sama nedělá, které dělají Američani, na parádní čísla.

U nás dělá něco takového Evropská unie. Řekne: „Vy nám politicky nemluvte do toho, jak vy chcete, aby ta cena byla. My si s vaším byznysem vysoutěžíme, kolik to bude." Bohužel vazalství stále světem vládne a my toto neumíme a je to obrovská chyba.

Kdybychom my vedli Evropskou unii, to není tak jako že bychom vyhlásili Američanům nějakou obchodní válku, ale řekli bychom jim: „Pívejte, vy jste na celém světě jenom jedna z více zemí, jeden z více výrobců. Máte 340 milionů lidí, moc z toho už nevyrábíte. Občas něco vynaleznete, fajn, supr. Tak co tam máte? Jo, ukažte ceny a my je porovnáme s cenami těch ostatních."

Jenže to dnešní vedení nesmí, protože kdyby to udělali, tak by ztratili tu podporu, která je primárně do těch jejich funkcí vynesla, od USA, od NYD, od všech těch neziskovek, které jsou placené a které pak vytvářejí to politické podhoubí.

No tak takhle to je.

Ať se pojďte podívat na jedno strašidlo, které bohužel stále ještě nepřestalo být řešené.

Od další globální pandemie jsme kousek, varuje český epidemiolog.