HOVORY ZE ZEMĚ - Kdo řídí Evropu?Migrace, Epstein a mocné rodiny - Robert Vlášek

Ahoj, vítejte u našeho nového dílu Havoru ze země.

Ano, dnes jsme si popovídali s Robertem Pláškem o migrantech. Ale nejen o migrantech — je to i o tom, proč třeba vyšumila ta kauza s tím Jeffrem Epsteinem, nebo o Kaligierim a jeho plánu. Nebo taky o tom, že se narodíme a teď jako máme ten rodný list a máme tam nějaký ty číselka. Jestli to vlastně není všechno takový jako fikce.

A zároveň jsme si popovídali o těch volbách. Jestli to není třeba jenom taková hra. No ty politici, že jo, jak se prostě — jak říká Robert sám to řekl, takhle to nazval. Sám to nazval.

A my to můžeme i vidět, jak jeden politik proti druhému politiku se hádají. Takhle se hádají mezi sebou a potom to přenáší i na to obyvatelstvo, že jo, které taky hádá. No a vlastně: "A ten je dement, protože levice, a ten je debil, protože pravice."

No a tak samozřejmě my jsme si dovolili natočit rozhovor s člověkem, který se pohyboval ve finanční správě a v kriminalistice mnoho let. Zároveň se věnuje i zlatu a tomu pohybu, jak se to vlastně souvisí s tou ekonomikou. Dovolili jsme si s tímto člověkem popovídat na tyhle témata, jak to on vidí z toho pragmatického, jednoduchého důvodu — krásně odzdrojovaného jeho úhel pohledu na zlatém podnose.

Není co dodatečně si to shrnul. Děkujeme moc všem.

Já děkuji.

Jenom děkujeme.

Děkujeme. Už jsme moc rádi, že nás sledujete, i přes to, jaké vydáváme rozhovory. Jste úžasní. Naši hosté jsou taky úžasní.

Zároveň jsem chtěla poděkovat za to, jak krásně jste reagovali na minulého hosta Zdeňka Šampalíka. On s tou vášní a výřečností to tam všechno velmi analyticky — jak on říká — technologicky popsal. Občas byl tak rozváštěn, že občas spolkl nějaké slovo, takže ne všemu bylo úplně všemi rozuměno. Ale i tak bylo to krásné a já děkuju moc, že jste napsali fakt takto hezké zpětné vazby, že vás takhle baví. Protože pro mě to je úplně — když to pak čtu ty komentáře — fakt je tam nějaký rozhovor, který mě jako nadchne vnitřně. Tady si to pak čtu a ti lidé tam píší, jak to popíší, a já se nemůžu ani vyjádřit, tak jsem s tím nadšená stejně jako Zdeněk.

Jo, když tam potom napíšete komentář, tak je to jako kdybych to psala já a mám úplně ten pocit, že tady je tolik lidí, kteří to cítí třeba podobně jako já. Je to nádherné a děkuji za to, že se takhle máme, že to pak můžeme zažívat takové pocity, že nejsme sami.

Ta hezká zpětná vazba je fakt od vás moc hezká. A my si toho moc vážíme. Zároveň určitě se Zdeňkem jsme se neviděli naposledy, protože Zdeněk má nádhernou zahradu, je tam biodiverzita. Jestli nás pozve — samozřejmě, ale má to tam opravdu nádherné. A i to, jakým způsobem se člověk chová vlastně k tomu, co vytváří, jak to vlastně vytváří, k té zemi a co ho obklopuje, si myslím, že to člověka samozřejmě formuje. To o něm něco říká.

Tak teď povídání s Robertem. Teďka povídání s Robertem o tom, co se tady vlastně děje, proč se to vlastně děje. My jsme mu dneska říkali, že byl na titulku, že jo — migranti. Na seznam. Na seznam zpráv. Útočej. Takže jsme aktuální, normálně. My vůbec si na to nehrajeme. Snažíme se být co nejvíce neaktuální, ale bohužel jsme se trefili. Dneska v neděli vydali — Marek mi ukazoval — "Podívej na news tady, jak jedou zrovna. Zas tam jede ta migrační politika."

Takže koneckonců máme možnost teďka se podívat očima Roberta, proč vlastně se jede ta migrační politika.

Takže my se s vámi hezky takhle rozloučíme. Užijte si povídání. Budeme rádi, když se vám to líbí, víte, co dělat. Mně se to nechce ani říkat. Víte, co dělat, pokud se vám to líbí.

Děkujeme moc, že se spolu podílíte na tvorbě Havoru ze země. My se těšíme. Příští týden to bude úplně z jiného soudku. Úplně někde jinde. Úplně něco jiného. A pak bude další úplně jiný. A pak bude opět úplně jiný. Takže se můžete strašně těšit. A pak bude i něco jako takový hustý setkání třeba po šesti letech. Ale o tom možná. Tak jo, mějte se hezky. Ahoj.

---

Jestli si vlastně dokážeš připustit a uvědomit, že žiješ jako v nějakých takových kurzách, které se mohou vlastně z jednoho na druhý den nebo někdy úplně změnit?

Hm. To je zajímavá otázka. Ano, jak to vezmu na sebe — myslím, že já a myslím, že to tak máme hodně podobně všichni. Vlastně jako dítě, když jsem byl hodně malej, tak jsem si vlastně uvědomoval, že je to takové — všechno je trošku virtuální, ty věci. Člověk na to pohlížel tak nějak svojí dětskou optikou a vlastně zkoumal ty věci. Ale pak na to jako zapomeneme v průběhu života. Ta škola a ta společnost do nás vytesá nějakou rigidní představu toho světa. Ale vlastně z mého pohledu my se na tu planetu rodíme proto, abychom tady zažili nějaké zážitky v tom — řekněme — v té hmotě, v tom hmotném světě. A hru bychom to měli vlastně brát, ten život. Když to tak nebereme, bereme to jako něco daného, jako něco neměnného, jako příliš jako vážně — teď nevím, jestli používám správný výraz — tak asi vlastně nenaplňujeme tu přirozenost, proč jsme sem přišli. Takže já to tak vnímám. Vnímám ten svět jako kulisu, nech se říct — matrix. To možná není správný výraz, ale jako takovou hru prostě.

Ale samozřejmě vnímám to. Čím jsem starší, tím více vlastně.

To je zajímavé, protože i vzhledem k tomu, co děláš a čím sis prošel, tak že dokážeš vlastně se dostat jako nad ten povrch a vlastně pojmenovat to tak, že to, co tady probíhá, co tady my děláme, tak je prostě pro tebe nějaká hra.

Čím dál tím víc. Čím dál tím víc. A ty to správně říkáš. Já jsem prošel nějakým vývojem. Všichni procházíme nějakým vývojem.

Já tady říkám nějaké svoje poznání. Netvrdím, že to je nějaký dogma. Říkám, kterého jsem já dosud dosáhl, ale vlastně já se můžu podělit nějaké svoje poznání, kam jsem dospěl. A vlastně když vezmu tu svoji cestu života — přes tu přísnou pragmatičnost, technokratický vývoj, právní vývoj, když jsem se zabýval těmi právními věcmi a tak dále — tak čím dál tím víc, jak jdu tím životem, vlastně vnímám, že ty věci jsou jinak. Já jsem vlastně už jako dítě tušil, že věci jsou nějak jinak, než nám jsou předkládány. Spousta věcí mi neseděla, ale čím déle se tím člověk zabývá, tím víc si to potvrzuje. Takže ano, je to nějaká jistá hra.

My se sem rodíme s nějakým z nějakýho důvodu, abychom se tady něco naučili na tý planetě. Tak to jakoby vnímám a také vnímám, že tady jsou různý síly, různý skupiny lidí, kteří by si rádi tu planetu zprivatizovali a zprivatizovali si ten svět a nás taky trošku.

Takže vnímám to skutečně jako hru.

Ty jsi zmínil, že vlastně se nás snaží někdo jako zprivatizovat. A já tady mám právě další věc: člověk se podle mě rodí naprosto svobodnej.

My mu potom dáme rodný list, kterej – že jo – je nějaká jako institucionalizace. Dáme tam nějaký číselka, nějaký takovýhle věci.

A občas mám pocit, že se rodíme do nové svobody. Protože naše práva postupně – čím víc jak rosteme a jsme dospělejší – potom si zjistíme, že některý práva jsou vlastně oklešťováno.

Takže pak mám takovej pocit, jestli se rodíme skutečně do tý svobody.

Přemýšlel jsi nad tím vlastně kdy takhle?

Hele, čím dál tím víc, protože tím, jak se zabýváš ekonomickými věcmi a jdeš na podstatu toho systému, vidíš, že ty věce jsou nějak manipulovány, že je vytvářena nějaká umělá realita, že se ti někdo snaží sugerovat něco, že je nějak, a ty víš, že to tak rozhodně být nemůže a není.

A teď vidíš ty absolutní pravdy a ty lidi, kteří to říkaj s vážným výrazem, že je to ta absolutní pravda, ty morální majáky a všechny ty věci – tak se tomu směješ a jdeš čím dál tím víc do hloubky.

To, co ty jsi teďka řekl, je velká pravda. Je to velmi jednoduchá věc.

My se rodíme, na ten svět přicházíme. Rodíme se jako naprosto svobodný bytosti s otevřenou myslí, s nějakým napojením zjevně prostě na vyšší zdroj informací a tak dále. A najednou si vem, že se narodíš a už ti někdo připíše nějakej dluh třeba, protože jsme všichni zadluženi.

Takže ty se narodíš na tuto planetu do této hry, ale máš dluh 350 000 Kč.

Ty jsi fakt dobrý, protože tam já přesně jako mířím.

A to tak je. Ale pozor, procházíš tím životem. Ty jsi zmínil rodný list a všechny ty tyhlety věci. Ty instituce začnou tě formovat a vysvětlovat, jak to je jediná možná pravda, jaká existuje, a co je mimo ní, je prostě velmi podezřelý. A pokud to není jenom podezřelý, tak to můžeme i kriminalizovat třeba a tak dále.

A pak jednoho dne umřeš. Představ si: umřeš a odcházíš z tohoto světa a musíš zaplatit za pohřeb. Takže ty přicházíš, získáváš dluh, a odcházíš. Aby si mohl opustit tu planetu, musíš zaplatit výstupný poplatek za to, že jsi zemřel.

Není to absurdní?

A přitom na tý planetě je všeho dostatek. Máš tady rostliny, máš tady vodu, máš tady půdu, máš tady zvířata – všechno tady je.

A teď si vem, že přijde někdo, nějaká skupina zvláštních lidí, entit, možná entit, a ta si řekne, že to bude její, že to vlastně je její, a že ti bude všechno prodávat. Že ti bude prodávat vodu a pomalu vzduch. A vlastně vzduch platíš.

Ano, máme poplatek ze vzduchu dneska – emisní povolenky – a tak dále.

No, je to úžasný. Takže jenom vodu a vzduch a všechno.

No a vem si, jak se to vyvíjelo. Jak postupně tahle entita byla činorodá – takovej nějaký planetární parazit, nebo jak to nazvat – a ten prostě si pojal ve své choré mysli to, že to bude ovládat celý, že mu to bude patřit.

Přemýšlel jsi někdy nad tím, že ten rodný list, který my máme, že to může být jako cenina nebo něco, co je nějaký cenný papír nebo něco takovýho?

Jsem slyšel některé věci od různých lidí. I my jsme tady někdy před třemi, čtyřmi lety měli, že to je vlastně něco, že to je prostě nějakej cen, se kterým se obchoduje někdy.

Rozumím, rozumím. Já ty teorie znám. Tohle nemůžu potvrdit, vidím do toho, ne?

Nicméně z logiky věci, z principu, o kterém my tady hovoříme – kdybychom to tak vzali – tak vlastně ano. Protože ty jako ta svobodná bytost, která se rodí, přicházíš sem, dostaneš ten dluh, a potom nějaká skupina lidí si tu planetu zprivatizovala a ty vlastně celý život pracuješ, abys odváděl daně a platil do nějakýho systému, podíl ze svý práce, ze svý činnosti.

A ty všechny zdroje, který ty takhle vytváříš, se potom koncentrujou u nějaký koncové, velmi omezené skupiny kapitálu – skrze farmaceutickej byznys, skrze potravinářskej byznys a tak dále.

A ty vidíš, že ta konečná množina těch lidí, kde to končí, je velmi malá.

A v zásadě můžeme říct, že když půjdeme do úplnýho důsledku, skončíme u nějakých dvou investičních skupin, kterej ovládá velmi omezená skupina lidí.

Tak kdybychom se na to dívali touto ekonomickou optikou, pak by vlastně ten rodný list byl jakýmsi cenným papírem. Protože když já získám tebe do svýho týmu nebo do svý firmy – když to tak nazveme – ty vyděláváš na mě. Ty vlastně… takže já chci mít jako zdroj. Kdybych byl tou skupinou ovládající, z tvý činnosti.

Takže touhle prostou optikou, když se oprostím od všech těch teorií – a znám je a neumím je potvrdit – tak vlastně ano, tak bysme to tak mohli brát.

No, takže vlastně když se dá říct, že všechno to je jako fikce, která je založená na nějakých číslíčkách, a kterou potom někdo může ovládat, protože ty jdeš třeba do banky a po tobě neříkaj: „Člověku, nebo Terezo, Marko," ale „máme tady pořadový číslo 4856, příteli. Ještě si vezmeš ten lísteček a ještě přijdeš na tu přepážku."

Jo, takže je to fakt, že to tím, co tím chci říct, Roberte, je to, že to není založeno na skutečných realitách, ale vlastně na nějakých fikcích, na číslech, ve kterých my se pohybujeme.

Jo, jo, jo, jasný. Vím, kam míříš.

Jo, když se na to zase podívám tím svým pohledem – v tý syntéze, když se oprostím od nějakýho kalejdoskopickýho vnímání reality a podívám se na nějaký fragment, na tu mozaikovou syntézu z toho nadhledu – tak je to můj závěr, můj jakoby pohled. A netvrdím nikomu, že to je absolutní svatá pravda, jo.

Ale vlastně v tomhle směru, když se na to podíváš, zjišťuješ, že někdo vytváří naprosto umělou realitu ve všech směrech: v oblasti historie, v oblasti ekonomiky a tak dále, v oblasti práva.

Takže vytváří ti umělou realitu a snaží se ti vnutit tu představu toho světa, že vypadá tak, jak jí někdo vytvořil.

A to se promítá do všech těch vektorů tvý pozornosti. Ať už je to finanční svět, ať už je to nějaká právní fikce toho uspořádání, ať už je to představa o historii, o zdraví, o všem tom.

Takže ty žiješ potom v nějaký virtuální realitě, kterou někdo vytvořil.

Ee a když ti někdo vytvořil virtuální realitu, kterou ty věříš, že takhle to je a jinak to být nemůže, tak tě vlastně ovládá.

A o to se podle mě vede ten planetární sport dneska. Takovej, že řada lidí, kteří stejně jako ty, nebo jako já, nebo kdokoliv jiný, říká: „Hele, tady něco není v pořádku, takhle to není."

A cítí, že vlastně jsou manipulováni.

Hodně to bylo vidět od roku 2001. To začalo gradovat přes rok 2008, že jo – finanční krize, covid a všechny tyhlety věci.

Ee vlastně ten spor se vede tak, že chcou lidi lépe svázat, více svázat ještě, aby se je mohli ještě lépe ovládat.

Takhle to vnímám já.

A můžeme se dostat k tomu, jaký nástroje k tomu kdo používá a jaký plány třeba má.

Teďka v poslední době se tady jede migrace a spoustu dalších věcí. Jo, kdy prostě lidi utíkají s igelitkama, jako ostatní chlapci, prostě muži s igelitkama, prostě loděma, s všema možnýma dostupnýma dopravníma prostředkama, přes to moře po té pevnině se snaží dostat prostě do Evropy. Ať je to Ceuta, ať je to Řecko, ať je to Itálie, ať je to...

Já se teda musím říct, že jsem to někdy jako zlehčoval, protože si říkám, že do západního bloku se z východního bloku se moc nejezdí.

Tady těch lidí zas tolik není.

Všichni do Německa, Británie, Francie, Španělska, Švédska.

Prosím tě, o co jde tý migraci?

Když teda teďka jsme hezky se rozmluvili na základě toho, že to jsou vlastně jenom takový ty kolise, tak prosím tě, asi jasný, že těch padesát tisíc nebo sedmdesát tisíc migrantů někde nebo lidí, těch chlapů, který prostě někde z Libye, z Afriky, z Maroka, že to asi musí teda být nějakým způsobem jako koncentrovaný, ee organizovaný. Protože ze den na den, aby se tady vzali tihle lidé a šli do Evropy, tak to asi není normální, že jo.

A proč jsme vůbec jako tím strašný?

Hele, ty říkáš, je to jasný.

Podle mě to jasný není.

Jo, jasný je to třeba tobě, jasný je to třeba mně, jasný je to u řady lidí, který uvažujou tím celským rozumem.

Ale spousty lidí to jasný není. Protože když se podíváš přesně na vytvoření té umělý reality – přesně na vytvoření toho, že ty se ptáš, co je reálný. No, reálná je tahle planeta. Já si můžu sáhnout tady na půdu, můžu si sáhnout na strom, vidím tady zvířata, to je všechno reálný. Je tady voda, je tady dostatek zdrojů, to je realita.

Pak přišel někdo, nalinkoval po té planetě nějaký čáry, nějaký rozdělil nějakou skupinu lidí a pak si nějakým způsobem zvláštním rozdělil jakoby zdroje.

A to už není normální. Vlastně už to už je – tady se začíná vytváření té umělý reality.

No a potom tihle lidé, kteří mají tuhletu tendenci hromádit, ovládat nějaký zdroje z nějakýho důvodu, kterej teď vůbec neřešíme – jako vlastně není podstatnej, jenom můžeme konstatovat, že to tak je.

Tak tihle lidé rozehráli nějakou informační hru a hrají jí poměrně dlouhou dobu. Hrají jí určitě staletí a ona nám nějakým způsobem graduje.

Představ si, že tihle lidé tady vytvoř nějaký politický systém. Kdy vytvoří nějaký politiky. Záměrně říkám vytvoří, protože oni dneska vidíme, že jsou na to připravováni ti lidé cíleně vlastně, aby měl v těch funkcích ty správný lidi.

A teď si představ, že ty lidé tomu uvěří, že toto je normální většinově, a ještě uvěří tomu, že ti politici jednají v jejich zájmu.

No, to je úplně skvělý. A pak jsou schopni se hádat tu kvůli panu Babišovi, tu kvůli panu Fialovi nebo komukoliv jinému.

Ee přestože je zcela evidentní – když se tím zabýváš – že tihle lidé jsou jenom nastrčený jako postavy, jenom loutky, který mají odvést pozornost od toho řízení, která je někde v pozadí. A jenom mají rozdělit ty lidi, aby byly dva tábory, který se dohadují.

A vem si, že tuhle fikci většina lidí uvěří a pak ti řekne, že no to je náhoda. To prostě ne, tady není žádný globální řízení. To není jakoby možný. A to jsou takový náhody, jo. Takže ne každýmu je to jasný.

No, ale když se na to podíváš ty syntéze zase, tak musíš se podívat do té historie a ptát se takovým tím možná policejním způsobem toho vyšetřovatele: Komu ku prospěchu to je ten děj?

Komu je ku prospěchu?

To je jedna základní kriminologická otázka.

A druhá je: Sleduj peníze.

Kam tečou peníze?

Kdo z toho má jaký prospěch?

Jaký to má cíl?

A když narážíš na různý diskuze, který můžeš vidět dneska, který probíhaj, tak ti nositelé té jediný pravdy – takovej ten morální maják – ti řekne: „No a proč by nám to dělali? To přeci nedává smysl. Proč by dělali takový věci? Proč by to někdo organizoval?"

Hmm, no třeba pro moc a peníze. Taková skupiny s mocí a peníze by to mohly dělat. A ty peníze a tu moc ses schopnej vysledovat nějakým způsobem.

A když bychom šli skutečně dál v historii, tak my vidíme, že tady je určitá skupina sociálních inženýrů, která je dost identická a překrývá se s tou skupinou, která ovládá ty zdroje, nebo kolem ní vlastně se kumuluje. Která vymýšlí dlouhodobě teorie a systémy, jak lidi ještě lépe ovládat.

Mmm.

Já mám, že jsme se toho už trošku dotkli někdy tady v našem povídání, že existujou nějaký skupiny jako je třeba Římský klub, Bilderberg, jako je třeba Panevropská unie, o tý jsme se ještě jako nebavili.

Panevropská unie.

A mohli bychom zmínit třeba člověka, který je zakladatelem téhletý unie. Kterej má skoro околnosti. Je to zajímavý. Kořeny v Československu. Je to vlastně Nikolaus Coudenhove-Kalergi, který se narodil v Oděžovicích u Domažlic.

Jeho původ je vlastně takovej hodně zajímavý, protože jeho maminka, tuším byla Japonka, jeho taťánek byl německý šlechtic. Takže to byl vlastně potomek česko-japonsko-německého páru.

No a tenhle pán vlastně vytvořil takovoou ideologii. Ee napsal také několik knih. Takový ta hodně známá pro ty, který se tím zabývají, se jmenuje Panevropě. Ta druhá se jmenuje Praktický idealismus. On to psal v němčině.

No a tihle knihy pojednávají o tom, ee, jak by ten svět mohl být uspořádán, aby lépe fungoval.

Já jsem si k tomu dělal nějaký poznámky tady, abych byl přesně. Protože jsem trošku věděl, ee, že se toho dotkneme tohohoto tématu a tady bych byl rád jakoby přesný.

Ee tenhle, protože řada lidí to označuje za nějakou konspirační teorii. A já, když to někdo dělá, tak já vždycky rád jdu k tomu zdroji a přečtu si to v tom originále a ověřím si ty věci.

No a když si to přečteš, tak zjistíš, že tu Panevropu napsal v roce 1923 a Praktický idealismus poté následně. A já jsem si vybral pár pasáží, jo. Ne, že bych je někde převzal, ale podíval jsem se do té knihy.

Kolikát' roku je ta knížka?

1923.

OK, 1923.

A on tam píše v jedné z částí: Budoucí lidstvo by se mělo postupným míšením ras a národů stát podobným starověkým Egypťanům.

Eh, že ten člověk v budoucnosti bude myšlen z dnešní rasy a třídy budou postupně mizet v důsledku překonávání času, prostoru a předsudků.

Euroazijská negroidní rasa v budoucnosti podobná starým Egypťanům nahradí rozmanitost národů.

Jedna věc.

Druhá věc, kterou on tam zmiňoval, byla ta, že vlastně on očekává, že společnost v budoucnosti bude řízena tak, že ji bude řídit městská elita, co to připomíná městská elita.

Mhm.

Židovská komunita.

Mhm.

Byly jeho teorie, jeho knihy, které on jakoby psal.

Důležitý ale je, že to nebyly jenom jako teorie, které psal nebo jenom dílo, ale on i prakticky konal. On vlastně založil paneevropskou unii.

Tyhle lidi samozřejmě jsou potom propojeni se Svatonemeckým loumaftem a s dalšími organizacemi. Tam ale už nechci zabíhat, jo, s Lichtensteiny a podobně.

Eh, a teď proč to vlastně celý zmiňuju?

Mm.

Zmiňuju to, že zjevně stejně jako Římský klub má nějaký plány a snaží se realizovat skrze vytváření umělých témat, umělých nepřátel, jako je ozonová díra, globální oteplování, globální ochlazování, CO2 a tak dále, aby sjednotilo ty lidi kolem nějaké ideologie a byli jakoby manipulovatelní. A není nic lepšího než tvořit nepřítele z klimatu, protože to je dost neviditelný a dost špatně pro běžnýho člověka měřitelný.

A to, že planeta prochází nějakými planetárními cykly, je zjemný, že se mění tady, jo, to klima mění se celý miliardy let, takže to asi není nic neobvyklýho.

Takže my můžeme tu říkat, že se globálně ochlazuje, tu se globálně otepluje, něco se děje a my se kolem toho sjednotíme a budeme s tím bojovat.

Takže ti lidé vlastně potom získávají jakoby tu manipulovatelnost skrze tohle téma, které skrze jakoby je pozitivní, protože planetu chce bránit každý.

No a potom samozřejmě to je jedna věc a tyhlety skupiny jsou jako propojený. A ta další téma je, že přece jen jakoby ta evropská, to evropské obyvatelstvo z nějakých historických důvodů a teď jako nějak to ne, vlastně vnímám to neutrálně z nějakých důvodů, je nejméně podajené, protože to asijské obyvatelstvo je dost kolektivistické.

Eh, v Africe prostě bohužel ten kolonialismus tam vytvořil, co tam vytvořil. To stejně podobně vytvořil v Jižní Americe, že vlastně ty kultury rozvrátil.

Eh, takže jsou vlastně daleko podejnější, ale ta evropská kultura je sestavená tak, jak se vyvíjela vlastně poměrně rezistentně a má největší podíl lidí, kteří jsou dost, eh, hůře řekněme ovladatelní nebo že mají tendenci k tomu mít jakoby vlastní pohledy na věc a nechtějí se nechat tolik manipulovat.

Já jsem fakt nad tím takhle vůbec nepřemýšlel, že takhle to je.

No tak si všimni, kam ta migrace směřuje, že jo. Když se podíváš, tak ti migrace směřuje do Spojených států velmi masivní. Směřuje ti do Evropy.

Eh, jsou tendence jí nasměřovat do Austrálie a podobně.

Eh, to znamená do těch kontinentů nebo do těch oblastí, kde je ta evropská původní, vlastně evropská kultura nebo civilizace nebo jako etnikum vlastně rozšířené.

A ten Kaliergy to tady vlastně popisuje.

Já jsem to tady zmiňoval, to mísení těch rás, které zjevně má vést k tomu, že vlastně ty řeší dva problémy, kdybych se na to podíval touto optikou.

A říkám tady znova, že to je jedna z možných teorií, je to jedna z možných úvah. Netvrdím, že to tak musí být, ale tvrdím, že ty indície, které můžeme sledovat všude dokola, jsou natolik závažné se tím zabývat, že to stojí za to se o tom bavit.

A každý nech si sám zkoumá, sám se pátrá a sám si udělá závěr.

Jo, já ho nechci nikomu dyktovat.

V tomto smyslu vlastně ta migrace takto pojatá řeší dva problémy. Dovážíš si voliče, kteří budou závislí na podpoře státu, sociálních dávkách a podobně.

A potom pokud vycházíš z téhle šíleNé jako teorie sociálního inženýrství, tak si vytváříš nějakou jako novou rasu, která pravděpodobně bude méně rezistentní vůči tý manipulaci.

Takže to může být jeden pohled.

No a druhý pohled může být, že to je taková jako náhoda. Se to děje náhodou a nic s ničím nesouvisí. Prostě 50 000 migrantů v Ceutě nebo prostě miliony migrantů v Německu, ve Velké Británii, ve Francii, ve Švédsku jsou taková jako náhoda.

A je taková jako náhoda, že to propagují politici, kteří šli tu z Aspen institutu, tu odněkat, kde si je ty tyhlety finanční elity, o kterých se bavíme, vlastně připravili do těch funkcí. V Anglii, tak Francii, tak v tom Španělsku, tak všech těch zemích v Německu, kde to jakoby probíhá.

To by mohla být taky taková jako náhoda. Taková to věc že tam pozveš, jo, my to zvládneme společně, jestli tam pozveš ty lidi a vlastně uděláš na tom státní ideologii, že vlastně je přirozené mísení těch rás, tak mohla by to být náhoda, ale nevypadá to.

A vlastně v tomhle kontextu zase, když se na to podíváš tím policejním pohledem, který je mi do jisté míry vlastní, a pak můžeš použít nějaký srdce, můžeš použít nějaký nadhled.

Jo, ale když vezmeš, když půjdu teď tou pragmatickou linkou, protože vždycky můžeš pak kombinovat ty linie a ono ti to dá nějakej závěr, tak když půjdu tou pragmatickou, tak můžu říci: je tady nějaký dlouhodobý plán.

Ten dlouhodobý plán má nějaký záměr. Jaký je ten motiv? Protože motiv potřebuje znát.

Ten motiv jsme si popsali: dovoz voličů. Stvoření nové rasy, eliminace prostě nepohodlného myšlení lidí tím, že vlastně vykořením, smísem a tak dále nějakým způsobem.

Jo, to by mohl být ten motiv.

Eh, tohle způsobí.

A co tím získám? Získám tím větší moc a větší kontrolu, kterou já chci, protože z nějakého pro nás nepochopitatelného důvodu chci hromadit nějaké zdroje a chci ovládat tu planetu a ten svět.

To by mohl být ten záměr.

Pak by mohla být jiná linka, že to je jako nahodilý, což já si nemyslím, protože tomu neodpovídá to, o čem se bavíme.

A mohla by být, že tam jsou nějaké jenom čistě kriminální aspekty, že prostě na tý migraci někdo vydělává, ty převozníci, že to vozej, pašeráci mají z toho prachy, nebo to může být tak, že platí všechno.

Což já si dokonce myslím.

To znamená, že žádný lidský plán není možný udělat tak, aby 100 % vycházel. To nejde.

Naštěstí ta kvantová fyzika tohle nám docela dobře popíše a to je taky velký světlo na konci tunelu, že tak to je.

Mm.

A většinou, když něco takovýho děláš, tak se k tomu přidruží další jako vedlejší efekty.

To znamená, ano, v rámci toho procesu vznikají nějaké nahodilé situace. Určitě ano, v rámci toho procesu vzniká to, že na tom parazituje velká skupina pašeráků a obchodníků s lidmi.

Jasně.

Eh, určitě.

Ano.

Takže platí vlastně všechno, všechny ty tři věci současně. A když budeš jako demagog nebo zastánce jediné možné pravdy, nebo nějaký morální maják, který říká: "Všichni, kteří upozorňují na nějaké nesrovnalosti, jsou konspirátoři," tak z toho vytáhneš právě jenom tu jednu věc, která se ti hodí. Že tady je nějaká nahodilá situace, nebo že tady jsou nějaké kriminální aspekty, které s tím souvisejí.

To tak je.

Hm.

Jenže potom si musí říct: Proč tady máme neziskovky financované státy, které vozí ty migranty přímo z toho moře do Evropy? Proč ty neziskovky, které financují ty státy v rámci Evropy, nevozí zpátky do těch zemí, ze kterých vypluli? Proč má Frontex 2500 zaměstnanců? Frontex, ta stráž, řekněme evropská hranice, kdy evropská hranice má 55 000 km a jenom ta námořní hranice má 44 000 km. Proč?

Eh, vlastně někdo tvrdí, že nelze hlídat pobřeží Evropy, když Francie, Itálie, Řecko, Španělsko, Velká Británie mají obrovské armády a námořnictva. K čemu by je tedy měli, když by nebyla možná bránit hranici v moři?

Takže najednou, když se na to podíváš takhle pragmaticky, tak ty věci ti nezapadají dohromady. A když se na to podíváš zdravým rozumem a pospojuješ si ty věci, tak ti to taky nevyjde.

Takže za mě, pro mě to nepředstavuje nějakou záhadu. Tím, že se tím zabývám, vidím tam kombinaci nějakého plánu a nějaké ideologie multikulturalistické. Ale ta ideologie je zabalená v něčem hezkém, ten cíl je však v podstatě negativní, je protispolečenský. Protože multikulturalismus není nějaká rozmanitost. Multikulturalismus způsobuje vlastně omezení rozmanitosti, protože ti se všechno slívá do jednoho, je to stejné. Mizí vlastně ty kulturní rozdíly, pro které je ten svět zajímavý, pro které ho máme rádi.

Proto jezdíme do Itálie, proto jezdíme do Afriky, do Keni. Mně by se tam moc líbilo. Proto jezdíme do Jižní Ameriky nebo do Asie. Nebo zase ty lidi jezdí do Evropy proto, abychom poznali tu rozmanitost.

Takže ten multikulturalismus ničí rozmanitost, sjednocuje vlastně ty kultury. Škodí všem těm zúčastněným, všem těm kulturám škodí. Protože určitě nepomůže Africe, když je Afričan vykořeněn a přesunut do Evropy, místo aby budoval svou klesající Afriku a žil ve svém prostředí. Stejně jako to neprospěje Evropanovi. A tak bychom mohli pokračovat dál.

Takže pro mě je to docela srozumitelná věc.

Kdo vlastně dává organizovaně dohromady ty lidi? Těch 10 000 lidí, kteří potom jdou k těm převozníkům. Někdo je musí přece na tom území dát dohromady, že jo?