Ilona Švihlíková: "Tempo zadlužování je podstatně vyšší než růst ekonomiky."

Dobrý den, vítám vás u ekonomiky v souvislostech.

Dnes budu navazovat na téma, které vás zaujalo, alespoň viděno podle diskuze pod videem a které se týkalo jednak veřejných financí v České republice jako takových. To bylo video k uvolnění rozpočtových pravidel. Odkaz najdete pod tímhle videem. A dále to bylo video, které se zaobíralo dluhopisy pro občany.

Z pohledu státu nutno říci, že z pohledu investorského jsem už o tom hovořila. Každý z vás má jiné preference, jinou představu o výnosu, o riziku a podobně.

Dnes bych se chtěla vrátit k tématu, které jsem trochu naznačila v těch videích, a to je otázka dynamiky dluhu. Těch faktorů, které ovlivňují jeho udržitelnost, je celá řada a která je velmi často různě politicky podmíněná a manipulovaná jako kategorie. Jsou to samozřejmě výnosy z dluhopisů. Byly změny v těch minulých videích, která najdete v odkazech pod tímhle. Třeba se na to někdo dívá, myslím na ty odkazy pod videem.

A ráda bych se tedy dnes podívala na to, jak vypadá ta česká ekonomika z tohoto pohledu a jestli je možné, aby z těch dluhů vyrostla.

Nebudeme si dělat iluze o tom, že by mezinárodní měnový fond toto téma neměl jako svou vlajkovou loď neustále řešit vyšší zadlužením všechny možné země. Vlastně dneska už skoro všechny samozřejmě, nicméně tam zaznělo, že nejlepší je samozřejmě z dluhu vyrůst. To znamená situace, kdy ten dluh nějakým způsobem přináší pozitivní změnu pro tu ekonomiku, dodává nějaké třeba i dlouhodobé růstové impulzy, a tím pádem je růst ekonomiky, růst HDP vyšší nebo třeba i podstatně vyšší než ta dynamika dluhu.

Podíváme se na to, zda Česká republika splňuje tuhle situaci a pokud ne, jaká tedy ta realita je a co to pro nás znamená.

Takže pojďme na to.

Tenhleten graf směrem nahoru je možná v té poslední fázi trošku strmý, ale určité růstové tendence samozřejmě uvidíme v případě České republiky. Tak pojďme se na to podívat.

O co nám tady vlastně jde. Jde o to se podívat, jakým tempem rostl dluh, jakým tempem rostla ekonomika. Co zatím asi je. Jestli to je nějaký výkyv, který můžeme označit za krátkodobý, nebo je tam dlouhodobý problém, a případně co můžeme navrhnout jako jedno z možných řešení.

Tak o tom vládním dluh už se hovořilo dlouho a rozsáhle, takže alespoň zopakuji, že ten masivní nárůst dluhu samozřejmě přišel za covidové pandemie a to nejenom v České republice, ale v řadě zemí světa. Ta velká dluhová břemena pocházejí ve většině případů právě z této doby.

Některé země velmi silně přehnaly ty stimuly ekonomiky. To se týkalo zejména Bidenovy administrativy, což pak ve Spojených státech mělo i výrazné proinflační dopady.

V České republice během jednoho roku ten dluh vzrostl téměř o čtvrtinu, o 25 %. Když si vezmeme ten průměr za poslední roky a samozřejmě jestli se dívají moji studenti, což si myslím, že někteří se dívají, tak víte, že tady nemůžeme aplikovat aritmetický průměr, že? Pozor na to, co jsme se učili. Geometrický samozřejmě na tyhle věci.

Tak vlastně vidíme, že v těch posledních letech se to tempo ustálilo kolem 8 % v rámci toho meziročního porovnání vždycky z té vyšší základny, což není úplně asi něco, co by nás mělo nadchávat.

Ten důvod nicméně nepočívá v nějakých covidových podporách, které už dávno neexistují. Zase vyvolaly jiné deformace z hlediska úspor a cen bydlení, ale spíše kvůli tomu, že se zásadním způsobem oslabil příjmy. To není jenom ta takzvaná superhrubá mzda. Tady došlo ke spoustě dalších opatření, která se projednávala často ve zrychleném režimu.

Vidíte, že došlo k takovému tomu záchvatu, co všechno se do té ekonomiky musí najít. Já jsem poslouchala nejmenované analytické společnosti, jak minimálně bilion, minimálně bilion, a prostě se bilion sem, bilion tam. Bezprecedentní oslabení příjmové základny a ta se s námi vlastně táhne do dneška.

Tak to znamená, my tady skutečně dneska jsme zhruba v tom tempu kolem 8 % v těch posledních zhruba třech letech.

V současné době samozřejmě u nové vlády v tuhle chvíli nemůžeme říci, ještě neznáme návrh nového rozpočtu.

Průměrné tempo od roku 2019, který beru vlastně jako rok, který nebyl ještě zatížen pandemií a řekněme nebyl zatížen koncentrací velmi mimořádných událostí.

Tak tady máme ještě jednou obrázek, který už jste viděli i v těch minulých prezentacích. Vládní dluh, širší kategorie, která se zahrnuje i do těch takzvaných maastrichtských kritérií. Tady i na tom obrázku velmi dobře vidíte ten skok mezi rokem 2019 a 2020.

No a teď se podíváme na tu druhou část toho zlomku. To znamená, jakpak je to s růstem HDP a bude nás to samozřejmě zajímat nominálně, to znamená včetně nových změn, a pak samozřejmě taky reálně, což je vlastně ukázka nebo jedna z mnoha ukázek — není jenom HDP, to víme dobře — toho, jak ekonomika vytváří nové hodnoty, jakým způsobem je patrná její výkonnost.

Opět jsem zvolila to stejné období.

Nominálně 6,5 %, což samozřejmě je dáno tou inflací. To je jasné. Byla tam silná inflační zatížení v 22, 23, zejména, ale i kdybych to vzala nominálně, což samozřejmě v tom poměru takhle najdeme, protože porovnáme dvě nominální veličiny, tak co tam najdeme? Najdeme tam pořád, že ta dynamika toho dluhu je v průměru víc než dvakrát větší.

No a reálně ten růst je extrémně slabý. Reální čísla nám samozřejmě dodává Český statistický úřad. Sami se koneckonců můžete přesvědčit v jeho základním makroekonomickém přehledu.

No a tady prostě vidíme, že ten růst je extrémně slabý.

Co nám z toho plyne? Plyne nám z toho hned několik velmi nepříjemných problémů pro českou ekonomiku.

Zaprvé ta dynamika růstu dluhu je značná a přestože už nemá tu výkyvovou tendenci z toho roku 2020, kdy jak říkám, to bylo u mnoha zemí, tak spíš bychom těžko hledali země, které nepřistoupily k nějakým stimulujícím opatřením v té výjimečné situaci. Tak prostě ta dynamika jde s námi dál a je podstatně rychlejší než dokonce toho nominálního HDP, což nám samozřejmě mimo jiné může dávat úvahy o tom, že by třeba někomu ještě vyšší inflace se hodila. Já si úplně nemyslím, že tahleta úvaha je dominantní z hlediska těch, kteří rozhodují o tom ekonomickém vývoji.

Každopádně můžeme říci, že kumulace dluhu v našem případě — jsou samozřejmě i jiné případy — potřeba říci, že jsou případy, kdy určitý dluh může prospět výrazně ekonomickému růstu a může mít velmi pozitivní vliv. Není dluh jako dluh.

Ale v našem případě ta kumulace dluhu k ekonomickému růstu nevede. To znamená ten reálný růst ekonomiky, to znamená očištění o cenové změny byl v tomto období velmi, velmi slabý.

My de facto můžeme říci, že tam jaksi stojíme, stojíme na místě, což samozřejmě souvisí s tím, že ten model rozvoje, to se týká i Slovenska, to se týká i Maďarska, se u nás absolutně vyčerpal.

On se vyčerpal už před 10 lety, před 13 lety. A to je absolutní, prostě, vyčerpání toho modelu.

No, ale není tam podle mého názoru dostatečná reflexe této situace.

To znamená dluh v našem případě nevytvořil nějak významné růstové impulzy. To je potřeba říct.

Ano, platí, že rozhodně na tom nejsme dramaticky jako Španělsko, Itálie, Francie – nemluví o Japonsku a o řadě dalších ekonomik, jejichž dluhové tempo Spojené státy je úplně enormní. Porovnání tohohle je vždycky trošku těžké, protože ty země mají třeba některá svá specifika.

V případě Japonska obrovská držba rezidenty, v případě Spojených států to, že stále mají hlavní internacionální měnu. To znamená, že porovnání na základě jedné kategorie není úplně korektní a může nám dát nějaké vodítko, smysluplné vodítko pro budoucnost.

Každopádně ten model české ekonomiky je totálně vyčerpaný.

No a v tuhle chvíli my jsme svědky toho, že zaprvé ten dluh, který je vytvářen, nemá pozitivní nebo zásadně pozitivní dopad na růst. To tak není. Plní jiné funkce, ale neplní tu funkci prorůstovou. To bohužel konstatovat nemůžeme.

A když pořád platí to, co jsem řekla, to znamená, že je strašně důležitý, kdo ten dluh drží. Máte úplně jiný manévrovací prostor. Japonsko má beze sporu jiný manévrovací prostor, než mělo to ubohé Řecko, které dlužilo zejména Němcům. Ano, co je tak strašné jako dlužit zrovna Němcům.

No a co my tady vidíme? My vidíme samozřejmě zoufalou snahu ten model udržet, a ta zoufalá snaha se projevuje v tlaku na extenzivní růst. Ten extenzivní růst, který je typický spíše pro ty země v počátcích rozvoje, spíše pro rozvojové země, tak tenhleten extenzivní růst má samozřejmě dodat migrace.

Ale mimochodem stejný názor měla paní Merkelová. Ta taky chtěla extenzivně. To jsou ty srbští inženýři, kteří do toho Německa přinesli ten rozkvět a blaho, že?

No, takže ta extenzivita je silně patrná. A vidíme ji na struktuře pracovní síly, které možná budeme věnovat nějaké další video, ale každopádně ten počet pracovní síly ze zahraničí u nás začíná být skutečně obří a je někde kolem 20 %, jestli jsem se správně dívala.

Zdaleka se netýká jenom lidí z Ukrajiny, ale je to prostě růst přes to množství. To znamená, místo abychom řadu výrob prostě nechali být, protože mají nízko přidanou hodnotu, nebo abychom mnohem víc posílili robotizaci a automatizaci, tak prostě dovážíme neustále levnou pracovní sílu.

Je to jedna z priorit vlády. Hnutí ANO, minimálně určitě SPD asi ne, ale hnutí ANO, ano.

A stejně tak řady podnikatelských kruhů, kteří už spočívají okem nejenom na Filipínách a Mongólcích – ty už tady dávno jsou – ale na prostě lidech z Afriky, třeba taková Nigérie, ta ráda vyváží svoji pracovní sílu.

Jo. Pak se potom střetává to ekonomické hledisko tohodle typu, které já považuju za velmi chybné, a to bezpečnostní samozřejmě.

Takže když to shrneme, ano, dluh prozatím pro nás neměl impulzy růstové. Možná se tahle situace změní třeba s nějakými investičními projekty, ale každopádně je tomu tak.

Podobně jako v jiných zemích je tady obrovský tlak na řadu výdajových priorit, které nedokáže ufinancovat vůbec nikdo. Na rovinu řečeno: zároveň zelená tranzice, masivně zbrojit, prostě dělat velké infrastrukturní stavby, které třeba souvisí s digitalizací teoreticky nebo s nějakými velkými infrastrukturními stavbami v energetice a podobně.

Plus do toho samozřejmě sociální výdaje, které vám tíží sociální sféru.

Tohle všechno dohromady z hlediska těch příjmů, které máme k dispozici financovat, nejde. A neznam zemi, která by byla toho schopná. Na rovinu řečeno, to je potřeba se to přeprioritizovat z tohodle hlediska.

Prozatím ten dluh způsobem, jakým byl vytvořen a jakým působí na ekonomiku, nemá pro růstové impulzy. A naopak ta ekonomika není schopná dodat.

Znova připomenu, že průměrný růst od roku 2019 do 2025 – to je to období, které jsem vybrala – 1,2 %. Což je de facto, no, nechť říkám katastrofa, ale je to velmi, velmi slabé.

Ta ekonomika prostě už to nedá, nemá už tu možnost vytvořit. A spotřeba domácnosti to nebude, prosím vás, dlouhodobě. Ať už je to důležité. To u nás prostě nemůže být tažák.

My jsme na tom moc malá ekonomika, nejsme Polsko. Tam to být může. Třicet devět milionů lidí. U nás je to důležité. Nepodceňuju to vůbec. Je to důležité, ale prostě ten růstový moment z tohodle hlediska není udržitelný.

Z hlediska preference třeba výrob potravin – všechno, co je ve slevě a hnátě. Jo, takže někdy jsem chtěla říct nějaké ošklivé slovo ze zahraničí, tak tady prostě se na to vrhnou páčit ve slevě, i když to může být třeba technické máslo uvolněné ze státních hmotných rezerv Německa.

Pak se nikdo neptá, proč stojí 20 Kč v akci. A ani se neptejte, jak vám po něm bude.

No, takže z tohodle hlediska to být nemůže. Ten model, ale i na Slovensku, ale i v Maďarsku, je prostě zoufale přežitý. Žádný nový tady není na stole a naopak tady vidíme obrovskou tendenci pořád to hnát extenzivně.

To znamená další a další masivní dovoz velmi levné pracovní síly, která brzdí tu modernizaci ekonomiky. To není něco, že jako ty nám zachraňujou tu ekonomiku. Ne, nezachraňujou. Oni jí brzdí. A prostě ji dále vážou v pasti de facto ekonomiky rozvojového typu.

Ekonomika rozvojového typu jsme i z hlediska samozřejmě daní toho, jakým způsobem vypadá ta daňová struktura, která nejvíce zatěžuje ty nízkopříjmové, zejména přes sílu těch nepřímých daní, které tvoří tu základní páteř daňového inkasa.

Jestli vidím nějaké světlo na konci tunelu, uvidíme. Jestli k tomu připravím nějaké video. Já jsem zjistila, že mnohem větší zájem je o analytiku, než o nějaké návrhy, kdy se setkávám s typicky českým přístupem: to nejde, to není možné, to nejde, to nejde, to nejde.

Tak jak vidíte, tady to opravdu nejde. Takže se snažíme dopovat ten systém tímhle způsobem, což samozřejmě nebude moct dobře fungovat a má to řadu velmi negativních konotací, samozřejmě včetně dopadů na vůbec národ, jeho postavení v té společnosti, na národní ekonomiku jako takovou.

Tak to je ode mne pro tuhle chvíli všechno.

Pokud ovšem máte zájem trošku více o ty pozitivní záležitosti, o návratech, chcete o nich diskutovat, pracujete v té firemní sféře, zajímá vás, jaká může být vaše role jako podnikatele v tomto ohledu, tak je pro vás můj ekonomický klub. Budu ráda, když se v něm uvidíme.

Odkaz na něj dostanete pod tímhle videem. A brzy zase na viděnou, na slyšenou.

M.