Ivan Hoffman: Klima versus klimatizace Bruselu

Vážení přátelé rádia Univerzum, vítejte u pořadu Politikos.

Svět je v nepořádku, ale jiný nemáme, takže je třeba ho napravit. Zbývá drobnost přijít na to, jak nic nezkazíme, když budeme přemýšlet nahlas. Od mikrofonu zdraví Ivan Hofman.

Pobavení a škodolivost vyvolala informace z přehřátého Bruselu, kde se v hlavní administrativní budově kvůli technickým problémům odstavovala chladící jednotka. Odstávka se ovšem týkala jen pater 1 až 7, nikoli pater 8 až 13. V nižších patrech sídlí nižší úředníci Evropské unie, v těch vyšších pak eurokomisaři a v nejvyšším patře předsedkyně Evropské komise Uršula Vonderljenová.

Stěžovat si veřejně na vypnutou klimatizaci a poukazovat na nerovné zacházení nedovolil nižším eurobyrokratům strach. Anonymě si ovšem jeden z upečených nešťastníků postěžoval pro server Politico na feudalismus.

Obecně se má za to, že je to právě osobní zkušenost, která vede lidi k racionálnímu jednání. Zážitek s přetoplinami kancelářemi by přirozeně měl inspirovat obsazence Bruselu k úvahám o dostupné, účinné a levné klimatizaci evropských obydlí.

Brusel skutečně klimatizaci řeší, jenomže zcela jinak, než bychom při zdravém rozumu čekali. Na stole jsou nová evropská nařízení týkající se látek, které prý poškozují ozonovou vrstvu. V roce 2027 zmizí stará chladiva z prodávaných čerpadel, v roce 2029 i s klimatizací. Nové klimatizace budou konstrukčně složitější, čili poruchovější. Kvůli ekologičtějším chladivům budou méně účinná, čili horší, za to ale budou dražší.

Tato klimatická aktualita z Bruselu vypadá jako vtip. Brusel ovšem takto vtipkuje opakovaně a u opakovaných vtipů platí, že nepobaví.

Můžeme se domnívat, že války klimatizacím vymysleli nižší evropští úředníci z prvního až sedmého patra a dostěhle je za to zasloužený trest. Také je ale možné, že čím vyšší patro, tím větší klimatická úzkost. Evropští papaláši z 8. až 13. patra to mají blíže k ozónové vrstvě. A také se říká, že ryba smrdí od hlavy.

Sklon Bruselu k regulaci všeho, co mu přijde do cesty, nelze svalovat na letní vedra. Brusel je posedlý regulací, i když mrzne. Má to několik vysvětlení.

Předně vidíme, že regulace posiluje integraci a skrze integraci se utužuje moc. Jednotně vynucované předpisy, normy a nařízení omezují autonomii jednotlivých členských států, ale také zužují svobodný prostor jednotlivce.

Regulace sama o sobě problém není. Stává se problémem tehdy, když jí nepředchází demokratická diskuse, když není plodem konsenzu, když nepanuje shoda, že je potřebná a užitečná. A verzi Evropanů na evropské instituce způsobují regulace zaváděné násilně. Regulace, které lidem neslouží, ale naopak je omezují, aniž by panovala shoda, že mají smysl.

V Evropské unii je synonymem regulace šikana. Evropští byrokraté prosazují regulace s odkazem na společenskou odpovědnost. Zaštiťují se evropskými hodnotami, jsou samá solidarita, ale jedná se o prázdné fráze, slovní prefabrikáty maskující obyčejnou aroganci.

Příklad: když je vedro, přijdou s regulací, jak kvůli klimatu zkomplikovat klimatizaci. Unijní šikana samozřejmě není smyslem unijní regulace. Nereguluje se proto, aby se lidé naštvali. Cokoli se v EU reguluje, děje se tak kvůli někomu, kdo na tom vydělá. A šikanován je ten, kdo si regulaci odskáče.

Jen zcela naivní lidé věří v moudrost, nezištnost a dobré úmysly Evropské komise, Evropského parlamentu a armády evropských úředníků. Jediné, co je zajímá, jsou peníze. Peníze jsou tím, co nižší evropské úředníky drží v prvním až sedmém neklimatizovaném patře i vyšší evropská zvířata v patře 8. až 13.

Na otázku, jak dlouho bude Evropská unie škodit Evropanům, je odpověď jednoduchá. Bude to trvat tak dlouho, dokud je za to budeme platit.