Ivan Kratochvíl: Koho má bránit česká armáda? O vlasti a odpovědnosti

Proto máme stát. Stát máme proto, abychom mohli žít, pracovat, bavit se na naší zemi, tak jak to umožňuje naše kultura v našem jazyce. Já vím, není to vždycky úplně jednoduché, ale k tomu, aby chom toto mohli dělat tak, jak to dělali naši předkové, k tomu potřebujeme armádu. je jedno takové pořekadlo. Národ, který není ochoten živit vlastní armádu, v brzkém čase bude donucen živit armádu cizí. A to je to, co by nás mělo zajímat. Máme armádu. Máme armádu takovou, která nás bude chránit, která v případě, že si na nás někdo bude brousit zuby, tak nás bude bránit. Slováci se k tomu postavili jednoznačně. Oni řekli:„Ne, my na Ukrajinu naše vojáky posílat nebudem. My je máme na obranu našeho území. O nás to nikdo neřek. První otázka. Máme armádu, která vůbec je schopná zabezpečit obranu našeho území? Nemáme. A druhá, jsou připraveni oni táhnout někam dopryč? Bohužel jsou. Jenomže jsou to teda vojáci. Jsou to jsou to vojáci naší vlasti a nebo jsou to žoldáci. Jaký je rozdíl mezi obráncem vlasti a žoldákem? Obránce vlasti je voják, který je vycvičen. Můžeme říct, může to být profesionál, může to být poloprofesionál, který složil přísahu, že bude bránit svoji zem a tu zem brání. bojuje s tím, kdo chce tuto zem vzít a nebo si přivlastnit výsledky práce lidí, kteří tady pracují. To je obránce vlasti. A žoldák, Žoldák bojuje za peníze. Bojuje za peníze kdekoliv, kde mu zaplatí. Jsou vojáci, kteří jdou od nás na Ukrajinu. Žoldáci. a nebo obránci vlasti. K tomu, abychom se nedostali do situace, ve které jsou ti, kteří dneska bydlí na Ukrajině, tak je třeba trošičku ovládat i řekněme právo nebo zákony této země. Existuje braný zákon. Zákon, který má ve v paragrafu 6, to paragraf 6 zákona 585 z roku 2004 sbírky, který má v tom paragrafu 6 napsáno, že někteří mohou odmítnout službu v armádě. I ti, kteří jsou vycvičeni, ti, to znamená záložáci, mohou odmítnout svoji aktivizaci, to znamená mobilizaci uvedení zpátky do armády. Je tam napsáno, že to může být z náboženských a nebo morálních důvodů. Takže máme tady právo z důvodu svědomí a nebo náboženského přesvědčení odmítnout mobilizaci. Týká se to lidí do 60 let. Prosím pěkně. Ano. Netýká se to jenom mužů, týká se to i žen. Je pravda, že lidi, kteří odmítnou vojenskou službu, tak mohou být posláni do služby civilní, což znamená ošetřovatelky, ošetřovatele, pomocné práce, výkopové a další. A přitom, jak dneska vypadá bojiště, tak ono je to v podstatě jedno. Pokud se octnete v tom bojovém pásmu, tak to těžko ten dron bude roz bude rozlišovat, jestli máte na sobě maskáče nebo ne. No, takže co proti tomu můžem udělat? Proti tomu můžem udělat to, že řekneme své zásadní ne a řekneme to nahlas. Ano. A ono, když máme dostatek lidí, kteří jsou připraveni na válku, dostatek lidí, kteří mají pušku pověsenou nad postelí, dostatek lidí, kteří vědí, co je to být otec rodiny, starat se o rodinu, starat se o děti, starat se o své přestárlé rodiče, tak to je obrá obránce vlasti. To je člověk, který bude vlast bránit. To je člověk, který se nebude ptát, kolik za to dostanu, ale bude se ptát, co můžu udělat pro svoji vlast, aby je zkvétala. A já jsem přesvědčen, že těhletěch lidí je tady dost. Já jsem přesvědčen, že tito lidé tady jsou a že jsou připraveni v okamžiku, kdy to bude třeba, že zvednou ten zadek a budeme společně bránit tuhle krásnou zemi, protože je naše. Jsme za to zodpovědný svým rodičům, svým prarodičům, ale svým dětem a vnoučatům. Je to na nás. To, co nám sebrali, je to, co vybudovali naši předkové. Sebrali výsledek práce našich otců a našich dědů, našich matek a našich babiček. Ale my pořád máme obě ruce. Pořád ještě máme svoji zemi. A pokud budeme jako ty babičky, jako ti dědové, jako ti otcové makat a nenecháme si to vzít, tak se budeme mít lépe. Ono je to fajn brečet nad rozlitým mlíkem, ale jako to mlíko už se rozlilo, takže to zpátky už do hrničku nedáme. >> Jednou slízneme smetanu. >> No, tu slíznul asi někdo jinej, ale je to v nás. Jestli tady budeme, je to v nás. Jestli tady budeme žít a jak budeme žít. Ale musíme se o to postarat sami. Nikdo ze nás kapštany tahat z vohně nebude. Ti, kteří přijdou, vyť vidíte, přišli před 100 lety, přišli před 300 lety, ať už to byli Němci, Němci, Němci, Italové, Němci, Němci, Američané, >> Poláci, >> Poláci. Tak si vždycky přišli pro to, aby si mohli něco odníst. A [povzdech] je na nás, abychom řekli, dobře, potřebuješ pomoc, tak já ti dám tohle, ale tohle už ti nedám, protože to potřebuju sám pro sebe. A my jsme v situaci, kdy se nás neptají a berou. Berou a mlaskají a jim úplně jedno, jak to tady vypadá. Protože jsou přesvědčení, že až to nebudou potřebovat, tak to zahoděj a on to tady někdo bude zase dávat lobopotnět, krvopotně do pořádku a pak si třeba pro to znova přijdou. Nečekejme, že někdo za nás udělá naši práci. Neudělá. Je to naše země a je na nás, abychom se o n postarali. Může nám někdo pomoct? Budeme rádi, když nám někdo pomůže, ale bude to pomoct, ne? Že sem přijde a začne tady on zavádět svoje pořádky. No, já bych to, Péťo, ukončil. Myslím si, že jsem se trefil i do básničky kupivu, protože to, co je důležité, jsme my. My, co tady žijeme, my, co tady pracujeme a děláme všechno proto, aby odkaz našich předků jsme měli komu předat, aby ti, co převezmou odkaz náš, byli hrdí na to, co my jsme vytvořili. Jdem na na básničku. Jo. >> Ano. Můžeš. Pojď. >> Je to láska, ale říká se jí vztah. Je to proto, že někteří mají strach. Láska je živá, péči potřebuje. Láska je sněvá, duši oblažuje. Láska v lidech hory přenáší a proto škarohlídové ji nesnáší. Touha lásky v tobě je. Proto tě svět miluje. Země moje milená.