J. Bobošíková: České firmy v Ankaře ostrouhaly.

Když skončil summit NATO v Ankaře, většina českých médií řešila fotografie politiků, spor mezi prezidentem a vládou nebo 70 miliard eur pro Ukrajinu. My jsme, aby bylo jasno, udělali něco jiného. Prošli jsme desítky zahraničních dokumentů NATO obranného průmyslu i zahraničních médií. A zjistili jsme, víte co, že hlavní zpráva byla úplně jiná. V Ankaře se totiž nerozhodovalo hlavně o válce. Rozhodovalo se o tom, kdo bude v příštích letech vyrábět zbraně, drony, munici, vojenské satelity a kdo na tom vydělá stovky miliard eur.

Na summitu nebyla nejdůležitější šestibodová ankarská deklarace. Skutečná rozhodnutí se přesunula do doprovodných dokumentů. NATO spustilo nový systém, který propojuje státy, armády a zbrojní firmy. Vzniká NATO Front Door for Industry, tedy jednotná vstupní brána pro firmy do aliančních zakázek. Vzniká NATO engine, který má propojit výrobní kapacity civilních i obranných podniků, a vzniká nový systém, který bude určovat, kdo bude vyrábět pro NATO v příštích letech.

A teď pozor na jména. Nejde o malé firmy. Podle dokumentů se rozbíhají projekty pro SAB, Airbus, Northrop Grumman nebo americkou RTX, dříve Raytheon. Společně se připravují nové průzkumné drony Triton. Letouny Global Eye, transportní letadla Airbus, tankery, nové systémy Patriot nebo společná výroba munice ráže 155 mm. Jinými slovy, nejde jen o obranu, jde o obrovský byznys.

Do hry nevstupují jen zbrojaři. Na to poprvé otevřeně přizvalo také velké banky, mezi nimi Citi, Deutsche Bank, BNP Paribas, Barclays nebo Santander. Podle dokumentů už tyto finanční instituce mobilizovaly na obranu a bezpečnost přes 217 miliard dolarů. Vedle toho aliance oznámila investici 27 miliard eur do nové palivové infrastruktury a potrubí směrem na východ Evropy a více než 40 miliard dolarů do dronových a protidronových systémů. To už není jednorázový nákup zbraní, to je budování nového průmyslového systému.

A kde je v tom Česká republika? To je možná nejzajímavější část našeho zkoumání. Česká delegace vedená premiérem Andrejem Babišem přijala ankarskou deklaraci. Premiér zároveň po návratu oznámil, že Česká republika nebude přispívat na 70 miliard eur pro Ukrajinu. To není rozpor. Deklarace totiž mluví o takzvaných svrchovaných závazcích jednotlivých států. Jinými slovy, každý stát rozhoduje sám, kolik a jak přispěje. Česká republika deklaraci přijela, ale výši svého příspěvku si ponechala ve své kompetenci.

Naše rešerše ale přinesla ještě jedno překvapení. V žádném z hlavních aliančních oznámení se neobjevuje česká firma. Nenajdete tam CSG, STV Group, Explozi ani další české výrobce. Česká republika je zatím zapojena hlavně do projektu standardizované munice Genifer, kde ale není veřejně potvrzeno, která česká společnost získá konkrétní zakázku. Současně Česká republika není mezi zeměmi, které mají podle zveřejněných plánů profitovat z nové alianční palivové infrastruktury. Ta směřuje především do Polska, pobaltských států, Rumunska, Bulharska a Turecka. To je otázka, kterou by měla česká vláda veřejnosti vysvětlit.

Z celé ankarské rešerše podle mě vyplývá jediný opravdu důležitý závěr. Veřejná debata se soustředila na fotografie politiků a na spor o Ukrajinu. Jenže skutečný obsah byl úplně jiný. NATO začalo budovat nový systém výroby zbraní, financování obrany, společných nákupů, bankovního financování i vojenských technologií. A právě o tom se v České republice téměř nemluvilo. Možná právě proto stojí za to číst nejen tiskové konference politiků, ale i dokumenty, které po sobě zanechávají, protože někdy se to nejdůležitější neskrývá v titulcích novin, ale v materiálech, které většina lidí vůbec neotevře.