J. BOBOŠÍKOVÁ: Jak jsme na tom s potravinovou bezpečností? | Na verox.cz bez reklam

Plné regály v českých obchodech nejsou samozřejmost a neříkáme to my. Řekl to tento týden premiér Andrej Babiš na zemi živitelce. "Tak to neznamená, že když tady máme všude potraviny, že tady budou vždycky a že nemůžou být ohroženy."

Takže pozor, premiér varuje, že jednou nemusí být jídla dost jako dnes. Čeští zemědělci bojují o odbyt a stát mezitím utrácí miliardy za potraviny pro školy, nemocnice nebo domovy seniorů. A pozor, část těchto peněz končí za hranicemi. A víte proč? Tady to je.

Představte si nemocnici a pár kilometrů od ní českého zelináře. Má brambory, mrkev, cibuli, čerstvé. Nemusí je vést přes půl Evropy. Peníze zůstanou doma. Selský rozum říká: "Kupte je od něj," jenže potom přijde byrokratický šiml. Podmínky, formuláře, veřejná zakázka, objemy, termíny, papírování. Velký dodavatel na to má lidi. Malý farmář má pole, traktor a ruce od hlíny. A tak může vzniknout absurdní situace. Mrkev roste za rohem, ale do jídelny přijede kamionem ze zahraničí.

A pozor, na Brusel se tentokrát nevymlouvejme. Zákon už dnes umožňuje veřejným institucím požadovat místní nebo regionální potraviny z krátkého dodavatelského řetězce. Takže ono to jde. Jen jsme dokázali udělat složitou vědu i z nákupu pytle brambor.

A teď vláda přichází s řešením. Do konce roku 2028 má nejméně 65 % peněz na potraviny směřovat na domácí a regionální produkci. Výborně. Ale proč až teď? Máme české zemědělce, máme české potraviny a máme školy, nemocnice a další instituce, které musí každý den nakrmit statisíce lidí. Jedni potřebují zákazníky, druzí potřebují jídlo a mezi ně jsme postavili horu papírů.

A jestli vám připadá, že přeháníme, vraťme se k Andreji Babišovi. Na zemi živitelce připomněl covid. Zavřely se hranice, dováželo se méně zboží a jak řekl, my jsme jedli české potraviny. Tohle je podstata celého problému. Dokud kamiony jezdí a dovoz je levný, všechno funguje. Ale co když jednou nepřijedou? Pole nejde zapnout vypínačem. Krávu nevyrobíte přes noc a zemědělec, který skončil, nezačne ve středu ráno znovu hospodařit jen proto, že vypukla krize. Potravinová bezpečnost se totiž nebuduje ve chvíli, kdy jídlo chybí. To už je pozdě.

A letos dostávají Babišova slova ještě větší váhu. Prezident agrární komory Jan Doležal oznámil, že české zemědělství letos přejde na tržbách zhruba o 20 miliard Kč. Letošní sklizeň označil za nejhorší za posledních 15 let. Tak na co ještě čekáme? Stát řeší, odkud budeme mít plyn, řeší ropu, řeší munici, tak proč by neměl řešit, kdo nás nakrmí?

Nikdo nechce zakázat polská jablka nebo španělská rajčata, ale pokud stát utrácí naše miliardy za jídlo, má používat selský rozum. Až tedy příště uvidíte oběd ve školní jídelně, nemocnici nebo v domově seniorů, neptejte se jen, kolik stál. Ptejte se, kdo ho vypěstoval, jak daleko cestoval a proč naše peníze odjely za hranice, když mohly zůstat doma.

Andrej Babiš má v jednom pravdu. Plné regály nejsou samozřejmost. A právě proto bychom měli přemýšlet o českém jídle dřív, než jednoho dne zjistíme, že už ho nemá vůbec kdo vypěstovat.