J. BOBOŠÍKOVÁ: Ministr obrany ztrácí autoritu a Babiš ho podráží. Generálové si dělají, co chtějí!

V české armádě se odehrává pozoruhodný mocenský konflikt. Ministr obrany Jaromír Zuna chce přemístit generála Radka Hadka, velitele armádních informačních a kybernetických sil. Jenže náčelník generálního štábu Miroslav Hlaváč mu veřejně vyjadřuje plnou důvěru. A proč je to tak závažné, přátelé? Právě proto, že Haradkovo velitelství čelilo podezřením, že se vojenské informační jednotky zabývaly českými politiky a odpůrci bývalé vlády Petra Fialy. No a do kauzy vstoupil i premiér Andrej Babiš a současného šéfa armády prosadil proti vůli vlastního ministra obrany. Kdo tedy v České republice skutečně velí armádě a kdo kontroluje její informační operace? Poslanec Ano Pavel Růžička zveřejnil části armádních dokumentů k projektům Karel a volby. Upozornil na podezření, že se vojáci zabývali i politickými odpůrci vlády Petra Fiali z ODS. Armáda obvinění odmítla, tvrdila, že šlo o cvičení. Vojenská policie trestný čin nezjistila. Případ však předala ke kázeňskému řešení. Tehdejší náčelník generálního štábu Karel Řechka rozhodl, že odpovědný důstojník porušil služební povinnosti a ohrozil důvěryhodnost armády. A trest domluva. Břehka mezitím armádu opustil a stal se senátorem s podporou hnutí Stan. A teď další případ. Tentokrát přímo z vojenské kanceláře prezidenta Petra Pavla. Plukovník Otakar Foltin měl během služební cesty na Ukrajinu na uniformě nepovolenou návšivku s vulgárním nápisem proti Vladimíru Putinovi. Poslanec Jindřich Reichels Pro, zvolený za SPD, podal podnět. Náčelník vojenské kanceláře prezidenta republiky Radek Hasala v písemné odpovědi potvrdil, že Foltý porušil pravidla pro nošení vojenského stejnokroje. A výsledek Foltin věnoval 10 000 Kč na dobročinné účely. Hasala mu jednání důrazně vytklázeňský trest neuložil. Richel takové rozhodnutí označil za výsměch a chce případ otevřít ve sněmovním výboru pro obranu. Na generálním štábu domluva. Ve vojenské kanceláři prezidenta důrazná vítka. V obou případech bez kázeňského trestu. >> Dva různé případy, dvě různě závažná pochybení a dvě mimořádně mírná řešení. V jednom případě šlo o porušení služebních povinností při citlivém armádním cvičení, ve druhém o nepovolenou součást uniformy. Ale vraťme se k závažnější kauze. Pokud by armáda skutečně používala své informační prostředky proti domácím politickým oponentům, šlo by o jasné zneužití státní moci. A právě proto je tak důležité, kdo těmto jednotkám velí. Jenže když chce ministr obrany personálně zasáhnout, velitel má dál veřejnou podporu šéfa armády. Takže kdo tady rozhoduje? Ministr nebo generálové? >> Generál Radek Haratek požádal o předčasný odchod z armády. Ministr obrany Jaromír Zůna žádosti nevyhověl a uložil náčelníkovi generálního štábu Miroslavu Hlaváčovi předložit podnět k Haradkovu přemístění. Do případu vstoupil premiér Andrej Babiš. V září si písemně vyžádal informace, jak se situace řeší. V říjnu však armáda oznámila, že Haratek zůstává ve funkci a má Hlaváčovu plnou důvěru. Ministerstvo následně potvrdilo, že kroky k přemístění pokračují. A teď politické pozadí. Babiš prosadil hlaváče do čela armády s podporou prezidenta Petra Pavla. Ministr Zuna, nominovaný SPD, byl proti. Jako jediný člen vlády měl hlasovat proti Hlaváčovu jmenování. Podle médií navíc Babiš Zunu na jednáních ponižuje a podle několika zdrojů mu dokonce vulgárně nadával. Ministr tedy odpovídá za armádu, ale premiér mu do jejího čela prosadil generála proti jeho vůli a podle novinářských zjištění zároveň podkopává jeho autoritu. >> A nyní to nejpodstatnější. Český zákon stanoví, že náčelník generálního štábu je podřízen ministrovi obrany. Prezident Petr Pavel je vrchním velitelem ozbrojených sil, ale ani jeho postavení, ani členství v NATO nedává generálům právo obcházet České ústavní instituce. Pozor na nebezpečnou záměnu. Zákonné řízení armády není politický nátlak a vojenská profesionalita neznamená nezávislost na vládě. Generálové nemají vlastní politický mandát a ministr obrany není pouhý komentátor toho, co si armádní balení rozhodne. >> Vojenský převrat nemusí začínat tanky v ulicích. Může začít mnohem nenápadněji. Ve chvíli, kdy generálové získávají politický vliv a civilní vedení ztrácí schopnost prosazovat svá rozhodnutí. A právě proto je současný konflikt tak závažný. Ministr obrany požaduje personální změnu. Náčelník generálního štábu dotčenému veliteli veřejně vyjadřuje důvěru. Personální řízení přitom podle ministerstva pokračuje. Samotný spor není důkazem vojenského půjče. Otevírá ale zásadní otázku. Kdo má nad českou armádou skutečnou moc? Protože stát, ve kterém vláda pouze formálně velí a skutečná rozhodnutí prosazují generálové, má problém, který žádná vojenská přehlídka nezakryje. Armáda má poslouchat zákonnou civilní autoritu. Nemá si sama určovat její hranice. >> Takže co tu máme? Podezření na politické působení armádních informačních jednotek. Porušení služebních povinností potrestané mírnou domluvou. U prezidenta další porušení předpisů opět bez kázeňského trestu a do toho spor o generála, kterého chce ministr obrany přemístit, zatímco mu šéf armády veřejně vyjadřuje důvěru. A premiér Babiš sám prosadil šéfa armády proti vůli svého ministra obrany. Tak kdo tady komu velí? Generálové vládě nebo vláda generálům? Armáda nemá vlastní politický mandát. Generální štáb není druhá vláda a žádný generál nestojí nad zákonem. Jestli vláda nedokáže prosazovat svou zákonnou autoritu, kdo tedy potom skutečně drží moc? Víte, vojenský převrat nemusí začínat tanky v ulicích. A právě proto bychom se měli ptát dřív, než bude pozdě.