J. BOBOŠÍKOVÁ: Módní policie spokojená. Zahraniční politika nezvěstná. Na verox.cz bez reklam.

Na Pražský hrad přijel jordánský král Abdalách II. s královnou Raniou. Oficiální návštěva na pozvání prezidenta Petra Pavla. Červený koberec, vojenské pocty, jednání delegací, fotografie a společenské rubriky se nadšeně mohly uvzdychat nad outfity královny Rani a Evy Pavlové. Reprezentace ke státní návštěvě patří. Jenže zahraniční politika není módní přehlídka. Jordánský král přijel s jasným názorem na Izrael a Palestínu. A jakou politiku České republiky mu v Praze prezentoval Petr Pavel? >> Král Abdalách 22. září před valným shromážděním organizace Spojených národů prohlásil, že Izrael na západním břehu zabírá půdu, rozšiřuje osady a vytlačuje Palestince. Bourání palestinských domů označil zanucený přesun. zabírání okupovaného území za faktickou anexi a systém kontrolních stanovišť za nástroj podřízení. Pak řekl, že nejde o jednotlivé excesy, ale o politiku, která má přimět celé obyvatelstvo opustit svou půdu. Nazval ji nuceným vysídlením a dodal, že jde o válečný zločin. Gazu a západní břeh označil za dvě fronty téže izraelské strategie, jejímž výsledkem má být znemožnění životaschopného palestinského státu. a nezůstal u morálního odsouzení. Připomněl sankce, zmrazení majetku, embarga a diplomatickou izolaci jako nástroje, které má mezinárodní společenství k dispozici a které podle něj vůči Izraeli nepoužívá. Jordánský postoj je tedy naprosto čitelný. Lze s ním souhlasit nebo nesouhlasit, ale není třeba hádat, co Jordánsko prosazuje. >> O den později vystoupil v OSN Petr Pavel a řekl, že pravidla mají smysl pouze tehdy, pokud zavazují všechny, zejména ty, kteří jsou natolik mocní, že by je mohli zpochybňovat nebo porušovat. To zní správně. Jenže prezident byl velmi konkrétní u Ruska a Číny, zatímco u Blízkého východu zůstal u obecné formulace. Izrael nejmenoval, západní břeh, také ne, osady také ne, nucené vysídlení rovněž ne. Přitom ještě v lednu 2024 při návštěvě Izraele Petr Pavel říkal zcela jednoznačně, že Česká republika stojí za Izraelem, pokud jde o jeho právo na sebeobranu proti terorismu. Takže jednoduchá otázka. Platí tato jasná linie stále a platí současně Pavlova pravidla pro všechny, také pro Izrael? Pokud ano, jak konkrétně? >> Česká politika přitom není prázdný list. Oficiálně podporuje dvoustátní řešení, tedy Izrael a Palestinu vedle sebe v míru a bezpečí. Uznává palestinskou snahu o vlastní stát a zároveň právo Izraele na bezpečnou existenci. Současná vláda je ve vztahu k Izraeli poměrně čitelná. Ministr zahraničí Macinka veřejně řekl, že chce silné přátelství s Izraelem dále prohlubovat a odmítl další obchodní sankce proti Izraeli. Zároveň vláda při návštěvě jordánského krále řešila s Amánem obranu, bezpečnost, zdravotnictví, kybernetiku, vodní hospodářství a obchod. To jsou konkrétní české zájmy. A tady je důležitý ústavní bod. Za zahraniční politiku politicky odpovídá vláda. Prezident zastupuje stát na venek, ale nemá vlastní paralelní zahraniční politiku. Česká republika má mít jednu zahraniční politiku a prezident ji při reprezentaci státu na venek respektuje a koordinuje s vládou. Právě proto je legitimní ptát se, jaké stanovisko vlády Petr Pavel při jednání s Abdalem zastupoval. Jestli vláda říká, že chce prohlubovat vztahy s Izraelem a odmítá další sankce. Zatímco prezident hostí státníka, který veřejně mluví právě o sankcích, embargu a diplomatické izolaci Izraele, nemusí to samo o sobě znamenat rozpor. Musí ale být jasné, jak se tyto dvě roviny skládají dohromady a co bylo konkrétním českým politickým obsahem tak významné oficiální návštěvy. >> A to je jádro problému. Ne, že Petr Pavel Jordánského krále přijal, ani že Abdalách zastává jiný názor než česká vláda. Diplomacie není klub stejně smýšlejících. Problém je, že po tak významném jednání nevíme, jaké stanovisko České republiky prezident v samotném jádru sporu zastupoval. Co řekl o osadách, o západním břehu, o palestinském státu, o právu Izraele na sebeobranu a o Abdalhově tvrzení, že Izrael provádí nucené vysídlení. A jestli Petr Pavel ještě před dvěma lety mluvil o českém postoji k Izraeli jasně, tak proč dnes jasně veřejnost po návštěvě jordánského krále neví, zda tato linie stále platí. Právě tady se přátelé pozná zahraniční politika. Ne v tom, že podrobně víme, kdo šije pro první dámu a co říkají mojí kritici. >> Prezident republiky nemá působit dojmem, že existuje jedna politika vlády a druhá politika hradu. Za zahraniční politiku odpovídá vláda. Prezident ji má při reprezentaci státu na venek respektovat a s vládou koordinovat. Pokud česká politika Abdaláhovu interpretaci izraelského postupu odmítá, má být řečeno: proč? Pokud část jeho kritiky sdílí, má být řečeno kterou. A pokud chce Česká republika současně udržovat mimořádně blízké vztahy s Izraelem a rozvíjet vztahy s Jordánskem, je to legitimní. Jen musí být jasné, jaké jsou české zájmy a české červené linie. Abdalách přitom popsal Jordánsko jako zemi zásadovou, otevřenou a stálou. Jeho politika se nám nemusí líbit, ale víme, kde Jordánsko stojí. A právě to je pointa celé návštěvy. Víme, co chce jordánský král. Víme také, jaký základní postoj k Izraeli má česká vláda. Ale nebylo jasné, jakou konkrétní politiku vlády při této návštěvě zastupoval prezident Petr Pavel. Víte, Miloš Zeman měl vůči Izraeli jasný a výrazný postoj. Někdo s ním souhlasil, jiný ne, ale každý věděl, kde prezident Zeman stojí. O pravidlech, hodnotách a mezinárodním právu slyšíme od Petra Pavla. Jenže zahraniční politika musí být také konkrétní. Co podporujeme, co odmítáme a za čím si vlastně stojíme. Červený koberec byl jasný, jordánský král byl jasný. Teď už všem potřebujeme vědět, jakou politiku české vlády při jeho návštěvě zastupoval prezident republiky. e