J. SCHNEIDER: Pavel se utrhl z řetězu. Jeho politika ohrožuje bezpečnost Česka! I na verox.cz

Hezký večer.

Vítám vás u pořadu Jsme ve válce společně s bezpečnostním analytikem Janem Schneiderem. Se dnes večer podíváme na šest aktuálních témat na poli bezpečnosti a mezinárodní politiky.

Má česká zahraniční politika dvě tváře?

Na jedné straně stojí ministr zahraničí Petr Macinka s premiérem Andrejem Babišem, zdůrazňující realismus a národní zájem, a na druhé prezident Petr Pavel s důrazem na pevné ukotvení ve spojeneckých strukturách.

Kdo má určovat směr a oslabuje tento rozpor Česko v očích partnerů?

Výroční správa BIS popisuje hybridní působení Ruska, operace takzvaných agentů na jedno použití i rizika vlivových aktivit.

Probereme, jak reálná je tato hrozba přímo pro nás a kde leží hranice mezi bezpečnostním varováním a ovlivňováním politické debaty.

Podíváme se taky na korupční kauzy na Ukrajině.

Jaký dopad má rozsáhlé vyšetřování protikorupčních úřadů v těsné blízkosti prezidentské kanceláře Volodimira Zelenského?

Znamená to ohrožení finanční pomoci a vstupu Ukrajiny do EU, nebo naopak důkaz, že tamní instituce fungují?

Víme o bleskové cestě šéfa CIA do Moskvy.

Proč posílá Donald Trump Johna Ratcliffa přímo za ruskými zpravodajci a jaké odstrašující vzkazy proběhly bez účasti klasické diplomacie?

V americké bezpečnostní debatě se znovu objevují úvahy o jaderném úderu proti Íránu.

Jde o psychologický nátlak nebo o nebezpečný posun vojenského plánování?

A na závěr se dotkneme obchodního zájmu Donalda Trumpa.

Prolínání prezidentské funkce drahých darů a rozhodování o celních úlevách.

Oslabují tyto pochybnosti pozici amerického prezidenta na mezinárodní scéně?

Tak pojďme se rovnou pustit do diskuze a já přeji hezký večer do Havlíčkova Brodu.

Dobrý večer všem posluchačům.

Dobrý večer.

A já se tě rovnou zeptám: Má česká zahraniční politika dvě tváře?

Ale pro naše diváky to uvedu.

Tento týden v pondělí se odehrálo velké setkání naší vlády, premiéra Andreje Babiše a ministra zahraničních věcí Petra Macinky s našimi velvyslanci. Jich je takřka 90.

Setkání proběhlo v Černinském paláci a vláda tam představila svou zahraniční politiku, jakým směrem se bude ubírat.

Druhý den toto přijetí zopakoval prezident Petr Pavel na Pražském hradě a oznámil tam – a já si teďka dovolím použít takový expresivnější výraz, ale pro mě to tak vypadalo – šokující věc. Řekl, že Česká republika nesmí mít dvě zahraniční politiky.

On klade důraz na naši důvěryhodnost, na spojenectví, zřejmě na koalici ochotných, kam ve světě patříme. Vláda naopak – Andrej Babiš říká, že naše zahraniční politika vlády není kompatibilní s představami prezidenta. Petr Macinka měl skvělý projev podle toho, jak jsem to já viděla celý týden v médiích.

Doporučuji jeho komentář a já se tě chci zeptat – a omlouvám se za tento dlouhý úvod, ale ne každý z našich diváků je tak hluboce ponořen do tohoto tématu. Já se tě chci zeptat: Co říkáš na to, co udělal prezident Petr Pavel?

Vlastně oznámil, že máme dvě zahraniční politiky, tudíž nám oznámil dvě tváře. A my víme, že z ústavy zahraniční politiku dělá vláda.

Mně připadá prezident Pavel trošku jako golem, který dostal do čela Šem a teď jde a boří všechno možný a není možný ho zastavit.

Ten Golem tedy stejně jako on tak nějak příliš neopakoval vlastním myšlením, takže on něco papouškuje. On je vlastně tváří něčeho jiného, než by měl být. Česká zahraniční politika by měla být reprezentovaná podle ústavy prezidentem a prezident by měl dodržovat mandát vlády.

Čili je to řeč jeho samého proti jemu samému.

Česká zahraniční politika by neměla mít dvě tváře. On by se měl srovnat podle toho vládního mandátu.

Takže já opravdu si myslím, že on tady zkouší prostě bourat zavádějící pravidla, zkouší překračovat všechny hranice, zkouší míchat kartami. Zkouší z té pozice, která vlastně z ústavy není příliš silná, vyjmout maximum a uškodit této vládě.

Čili je to jednoznačně prostředek. On je reprezentant opoziční politiky. On je vlastně v této oblasti škůdce.

Hmm.

No, když jsem zmínila ten projev ministra zahraničí věcí Petra Macinky, tak on řekl, že se naše zahraniční politika bude opírat o realismus, bude realistická, bude taky reciproční – to znamená vzájemná spolupráce, ne jednostranná jako nějaká vděčnost – a že také bude ta politika diverzifikovaná, to znamená na více azimutu.

A prezident Petr Pavel má před sebou spojenectví a vlastně stále stejné struktury.

A proto já se tě ptám: Je vůbec slučitelné něco takového?

My víme, že prezident Pavel porušuje to, co vlastně mu říká ústava. On vlastně tu vládu pomlouvá v zahraničí a nic se nestalo.

Jaké to má řešení?

Já bych řekl, že tady stojí vlastně ty dvě tváře, nebo dva podoby. Je to ta pragmatická vládní a ta ideologická – to je ta hradní. A ta ideové zakotvení je vlastně bez pořádné analýzy. Oni nejsou schopni to ideologické zakotvení zdůvodnit.

Oni prostě chtějí někam patřit, což mně přijde, že prezident Pavel se vrací do mladých let. Jako se Sovětským svazem na věčné časy, tak teď je to prostě zase jinak, ale zase na věčné časy.

Zájmy státu a světová realita, to jsou věci, které mají určovat tu zahraniční politiku. Což si myslím právě, že pan ministr Macinka naplňuje.

A mě tady strašně překvapila – velmi příjemně, musím to výslovně zdůraznit – jedna jeho věta, kterou odcitoval Erik Best. Macinka řekl těm velvyslancům, že by měli průběžně informovat o tom, co se děje a tak dál.

A pokud vaše profesionální analýza nebude odpovídat převládajícímu názoru v Praze, tím spíš ji od vás chci slyšet.

To je opravdu nebývalý výrok. Že si politik přeje slyšet názory, které nejsou standardní, třeba které neodpovídají tomu, co si v tuto chvíli myslí.

Čili to je náběh – opravdu velice zajímavý náběh k úplně jinému, vyššímu dosud dlouho nepoznanému stupni zahraniční služby.

Jo.

Takže klobouk dolů. Prostě tohle je opravdu výrok roku pro mě.

Já se přiznám, že já jsem už o tom mluvila taky v pondělí, že mě to udělalo obrovskou radost a mluvila jsem o tom jako o pozitivní zprávě.

Jaroslav Plesl, také známý komentátor, ten zase zdůraznil větu: Nejtěžším úkolem politika ani diplomata není reagovat na svět, který vidí kolem sebe. Nejtěžším úkolem je rozpoznat svět, který teprve vzniká.

Takže já si myslím, že tady jsme ve shodě a to mě těší.

Mně se na to lidi ptali, že se o tom budeme dneska večer bavit. Já jsem neznala tvůj názor, ale chci se tě zeptat: Poškodí nás to ve světě, pokud to bude pokračovat? Jakým způsobem se to dá korigovat či zastavit?

To snad ani nejde.

Řekl bych, že to, co dělá prezident, nejenom podkopává renomé České republiky, ale to by se dalo celkem ještě nějak přejít tím, že on se zesměšňuje. Oni ho nebudou brát vážně, protože vidí, že se utrhl z řetězu a že si tady prostě ohřívá svojí vnitropolitickou polívčičku.

Bohužel horší na tom je, že ta jeho ideologická koncepce je přímo tak odtržená od reality, že ohrožuje, oslabuje bezpečnost České republiky.

Prostě tady říkám, je to ideové zakotvení bez pořádné analýzy.

Ta pořádná analýza musí vycházet právě z toho, co chce slyšet ministr Macinga. Chce slyšet nepříjemné věci.

Jo, to je právě z hlediska mé branže - zpravodajské služby - významné tím, když nosí špatné zprávy, nosí je přesné a včas a správnému adresátovi. A vynikající je, když ten adresát je chce slyšet.

Je málo politiků, kteří jsou schopni slyšet a zpracovat špatné zprávy.

A toto, co řekl Macinka, je skutečně významná změna. On je přímo chce slyšet.

Jo, takže on přímo chce tu výhodu. On pochopil tu výhodu - když dostane tu špatnou zprávu, on jako první dostane ji přesnou a ověřenou a má právě tu časovou výhodu se na to připravit.

Není škoda, že někdy velvyslanci jsou schopni pravidelně to kvalitně dělat, že k tomu třeba napíše i jakýsi návrh opatření možných, jo.

Takže to je pak radost spolupracovat i v těžkých situacích, kdy přijdou nějaké problémy. Toto je jediný způsob, jak je kvalifikovaně a důstojně vyřešit.

>> Mhm.

Já ti děkuji.

Já jenom řeknu, že tento týden - dnes vlastně to setkání, které bylo celé, probíhalo celý týden - potom pracovně v rámci tady této první schůzky, tak teďka končí a vlastně uvidíme, jak si to vzali k srdci.

A já přemýšlím o tom, prezident jmenuje vlastně ty velvyslance. Jaké to bude mít dopady v rámci toho různého osobního vzájemného styku?

Ale pokud nemáš k tomu nic, tak půjdeme dál.

Ano.

>> Tak dostaneme se k bezpečnostní informační službě, protože byla zveřejněna výroční správa za rok 2025.

Chci nadhovořit řekl, že generál Koudelka, šéf bezpečnostní informační služby, za sedm měsíců končí, takže je to jeho poslední výroční zpráva. V níž nám ovšem říká, že České republice hrozí nebezpečí asi nejvyššího stupně od ukončení studené války.

Ta zpráva upozorňuje jako prvotní hrozbu na Rusko, upozorňuje na čínské zpravodajské služby, také na osamělé agenty, kteří mohou být verbováni na internetu. Také na to, jak by se mohla společnost radikalizovat díky dezinformacím, které se šíří s nebývalou intenzitou.

A proto se tě chci zeptat, jak hodnotíš tu zprávu ty v podstatě jako zpravodajec?

No, já bych trošku asi začal tím, co to jsou ty výroční zprávy a jak se to narodilo.

V 90. letech byla všeobecně taková nálada trochu jiná. Skončila ta studená válka, na chvíli byla taková přestávka a zpravodajci začali celosvětově přemýšlet o globálních hrozbách, čili o jevech.

Oni neoznačovali jako rizikové země - která prostě je takový zvyk, že označíme za rizikovou zemi, ať dělá co dělá, tak se té nálepky nezbaví.

Předtím to byla velmi důstojná doba, kdy se mluvilo prostě o rizikových jevech a informovala se veřejnost o nich, aby veřejnost mohla posilovat svoji odolnost proti tomu.

Postupně se to zvrhlo do této podoby, kdy se začaly označovat za rizikové země.

Ten výčet je samozřejmě polovičatý. Ten úhel rozhledu není 360°, ale je to prostě zase jenom zacílený. Je to útok jako na jednu bránu a začaly se tam prostě opět objevovat ty rizikové subjekty, nikoli jevy.

Čili když ten jev přijde ze západu, tak je v pořádku. Když přijde z východu, tak v pořádku není.

BIS by měla v té správě napsat, že míra ruské hrozby pro Evropu se odvíjí od míry zvyšování tlaku ze západu, které započalo rozšiřováním NATO.

Nevím, jestli tam jsou lidé dostatečně schopni se rozhlédnout po tom světě, ale možná, že jména jako Brzezinski, Kissinger, George Friedman, Barnes, George Kennan, Jeffrey Sachs a tak dál by jim něco mohli říct. Nebo Mearsheimer ještě a další.

Čili Rusko se brání dalšímu pokusu o Drang nach Osten. To je jasné lidem, kteří mají rozum v hlavě a ne si hlavu plnou ideologie.

Co se týče toho, té věrohodnosti - novináři v redakci se musí spovídat, když něco napíše, tak prostě říkají: "Máš to ověřené, máš to z několika zdrojů a tak dál." BIS to dělat nemusí, protože ona řekne - my máme ze zákona povinnost chránit své zdroje. Jejich informace jsou soudně nepřezkoumatelné, takže BIS si může napsat, co chce.

Co se týče toho, že Koudelka napsal, že je to za jeho působení poslední zpráva - já doufám, že je to i historicky poslední zpráva, protože doufám, že se Babišova exekutiva chytne za nos a zeptají se Koudelky:

"Hele, proč a na základě čeho státní instituce vykonává činnost, kterou nemá ze zákona?"

Státní instituce mohou dělat pouze to, co jim přikazuje zákon.

Když se podíváme do zákona o zpravodajských službách, tak mezi adresáty zpravodajských výstupů jsou prezident, premiér, vláda, státní instituce a trestněprávní orgány. Nikdo jiný. Veřejnost tam není.

Čili Koudelka dělá něco, co mu zákon neumožňuje. On se motá do politiky.

Prostě udělal z pravodajské služby propagandistický vehikl. To je vozidlo, prostředek - čili je to propagandistický instrument, co on z toho udělal.

Je to docela takový svinský, protože on tam míchá do té výroční zprávy o loňském roce, kdy se tam říka věci, které se dají ověřit, že se staly, tak do toho míchá současnost. Dokonce i věci, co si předpovídá.

Čili je to v jednom balíku. Ten balík je jakoby věrohodný tím, že se tam část dá ověřit, že se stala. A k tomu je připojena prostě část nějakých blouznivých blábolů, které se o nic neopírají. Nelze to zkontrolovat.

Prostě je to skutečně využíváno pro jiné účely.

A tady právě mě přijde úplně vidět, že vlastně ta suverenita České republiky je právě v tomto případě vidět, kde končí.

Exekutiva není schopná toho člověka zastavit.

Zřejmě on je poháněn zdroji, které nejsou z České republiky. To je služba pro cizí stát.

Tady v tom případě by to nebyl ten něžný paragraf. Tady by to bylo skutečně ještě něco mnohem tvrdšího.

Takže mi je velice líto, že ta služba, která určitě zaměstnává mnoho profesionálů, je takto deformovaná a je takto zneužívaná.

Já tam postrádám větší záběr - co se týče energetické potravinové bezpečnosti, ochrany ekonomiky.

Zajímalo by mě, jestli v neveřejné zprávě - a to je vzkaz pro poslance - podívejte se prosím, zda BIS v té neveřejné části, kterou posílá poslancům, sděluje, do jaké míry se podílela na odhalení kauzy dozimetru. Do jaké míry se podílela na odhalení kauzy Bitcoin.

A v poslední době máme - dnes je pátek, v neděli jsou zase nějaké fotbaly - a vidíme, že ty problémy s těmi fotbalovými fanoušky jsou čím dál větší a že nabírají vlastně charakteru organizovaného zločinu.

To už nejsou žádné spontánní výstřelky skupin fanoušků. To už prostě jde o organizovaný zločin, což je přesně v působnosti BIS.

Ještě o to víc, že když si vzpomeneme, jak začínaly ty události na Ukrajině, tak tam byl velice aktivní ten Pravý blok, ta tribuna prostě na tom kyjevském stadionu plus ještě další.

Čili ono to u těch fotbalových fanoušků začíná, ta organizace se zpřesňuje, zpevňuje a pak je možné najednou ty fotbalové fanoušky zdvihnout úplně k jiným účelům.

A todleto, pane premiére Babiši, zapište si to za uši. Toleto by se mohlo stát i vám. A je potřeba tady na to dát strašný pozor.

To není nic proti fotbalovým fanouškům, to je proti Raudies, to je proti organizovanému zločinu. A tady je něco velmi vážného a buďte tak laskav.

Podívejte se do té výroční zprávy, jestli vás BIS na to informuje, jestli vás o tom varuje, že tady je takový nebezpečí, které nastává. Jestliže ne, tak ten člověk by neměl ani dosloužit. Měl by si ho pozvat na úřad vlády, dát mu čistý papír a říct: „Pane generále, tady mi napište okamžitou rezignaci."

---

Mě, když tě poslouchám, tak jsi mi trošku připomněl taky velkou instituci a my se neustále bavíme o našich veřejnoprávních médiích a taky si myslím, že tam pracuje spousta schopných lidí mimo zpravodajství a jich je hodně a dělají třeba skvělé pořady a věci, ale přesto zpravodajství na ně, bohužel, není vidět a řekla bych, že je to něco podobného.

Ale chci se tě zeptat na jednu věc. V podstatě my jako veřejnost, občané, nemáme prakticky vůbec žádnou možnost, jak si zkontrolovat to, jestli ty informace nebo to, co se dozvídáme a neměli bychom o tom ani vědět, jsou důvěryhodné.

Proto se tě zeptám. Já jako poslanec vím, že v parlamentu máme komisi pro kontrolu BIS a ty jako spolupracovník ve vládě Miloše Zemana jsi vlastně s nimi byl v kontaktu. Jak jim důvěřuješ? Jak jsou fundovaní? Protože se musíme dívat na to, jak klesá úroveň těch politiků, které dnes v poslanecké sněmovně máme.

>> Tak bohužel neplatí, že by politici s mandátem získali i odborné dovednosti, charakter a tak dál. Čili rozumní poslanci by měli konečně přijít na myšlenku zřídit si ve sněmovně k tomuto kontrolnímu orgánu jakýsi poradní tým z bývalých zpravodajců, policistů, státních zástupců, soudců a tak dál, kteří by působili z jednoho volebního období do druhého, aby to udržovali určitou kontinuitu a mohli by těm poslancům, mohly by nové poslance hned uvést do problematiky, jaké kontrolní procesy jsou rozjeté a tak dál, jak to vypadá.

Neměli by žádné hlasovací právo, ale prostě by vykonávali tu poradní funkci.

Vím o tom, že někde v určitých zemích, řekl bych ve vyspělých zemích, tyto instituce fungují a zkušenosti emeritních důstojníků jsou právě využívány v tomto směru.

Čili máš pravdu. Ten poslanec prostě přijde tam a kouká na to, jak z jara. A měly by tam být prostě připravené lidi, kteří ho do problematiky uvedou a budou mu vysvětlovat různé složitosti a záludnosti této činnosti.

>> Já ti děkuju. Já jenom mluvím ze zkušenosti, protože si to pamatuju, protože je to opravdu nové a teď tam máme úplně novou stranu, nové poslance a tak dál.

Ale ještě poslední otázku, jestli můžu tady k tomuto tématu, která bude taková trošku poťouchlá – používám velmi kulantní slovo – nenahrává tím vlastně tou zprávou a tou hrozbou, která je hlavně, vlastně je tam Rusko postaveno jako na první linii, tomu, co říká prezident Pavel? A neodpovídá to koncepci zahraniční politiky prezidenta Pavla, to spojenectví, důraz na spojenectví a důvěryhodnost, koalici ochotných a tak dále?

>> No, máš pravdu. Jsou z jedné linie. Já jsem si v téhle souvislosti taky dal zkus otázku, jestli náhodou třeba BIS neměla varovat pana premiéra Babiše před určitými neústavními kroky pana prezidenta.

Je to, já vím, že je to takový tanec mezi vejci, ale myslím si, že tady, kdyby byli opravdu profesionálové, kdyby to zvážili, tak by mu měli říct, co se chystá na hradě, protože tady jde o renomé republiky, o její prestiž, o její jednu tvář.

A jak myslím, že se v tom nelišíme, je ústavnost některých kroků u pana prezidenta velmi, velmi diskutabilní.

Takhle.

>> Já ti děkuju, že ta otázka nebyla tak úplně mimo. Jsi mi to potvrdil. Děkuju ti.

Ale pojďme tedy na další téma a to téma je téma, které sledujeme dlouho: korupce na Ukrajině. Samozřejmě víme už dávno, předtím, než tam vůbec nějaký konflikt vypukl. A to myslím dávno ještě před rokem 2014, protože spousta Ukrajinců k nám utíkala už na začátku 90. let.

Ale já právě, protože tady mám názvy toho, co se tam děje, tak si ti to přečtu.

Jde o služby NABU a SAP. Zpravodajské služby rozjely vyšetřování s názvem Forest Gump. Oni nazvali takto tu akci a zasáhlo to i zástupkyni vedoucího vyšetřování korupce prezidentské kanceláře Irinu Mudrou. Předtím taky šéfa kanceláře Andreje Jermaka, to víme, podnikatele Timora Mindiče, to víme, ale všechno to navazuje na ten případ Midas jako korupci ve státním podniku Energoatom, kde se probíhaly provize, prostě se dávaly 10 až 15 procent a to byly desítky až stovky milionů eur.

A vlastně celé toto sledujeme ve chvíli, kdy Ukrajina neustále, v podstatě žádá o zrychlení jejího vstupu do Evropské unie.

Takže jak ty to sleduješ, tak já čekám na tvůj názor.

>> No, je to velice spletitý, protože NABU a SAP nejsou ovládány Zelenským, jak bylo vidět, když on je chtěl zrušit, tak se tam objevila ta kartónová manifestace. A ono je to složité. Na jednu stranu to dělení, že to vlastně není ovládáno z jednoho centra, je pozitivní. Na druhou stranu ovšem to podkopává tu ukrajinskou suverenitu, takže to taky není tak úplně optimální, ale v téhleté situaci se tomu ani nedivím, že to takhle běží.

Zatím je zajímavé, že to vlastně padá jako ten, to podezření na všechny kolem a na Zelenského, ne? Čili on je ve veliké křeči, kdy vlastně ten damoklův meč, který má nad hlavou, dopadne i na něj. Čili on musí tikat jako hodinky.

Tam je samozřejmě možné vidět nejen dvojí metr, tam je ta korupce prostě dost příšerná.

Mimochodem bylo zajímavé, mohu doporučit posluchačům takový podcast. Je to internetový podcast, jmenuje se Vrémia Prijatko a je to Rus, který je ale velice kritický i k Rusům. A dneska tam mluvil o tom, o korupci na ruské straně, že tam jsou nájemníci, lidi, kteří se něčeho dopustí, tak je přinutí se fiktivně oženit a jít na frontu a ta manželka pak dostává ten jeho vojenský plat a odevzdává to tomu organizovanému zločinu.

Strašný.

>> Docela prostě je to hrůza. Válka je hrůza, jako na všech stranách. Tady na té Ukrajině je zajímavý ten moment, že byl odvolán generálporučík Charles Konstanza, který byl zodpovědný za vojenskou pomoc Ukrajině. A bývalý šéf ukrajinské zahraniční rozvědky, generál Michalo Malomuš, řekl, že FBI odhalil masivní krádež finančních prostředků přidělených Ukrajině v hodnotě více jak 42 miliard dolarů.

A říká, ale jako na to jeden nestačí, na to musí být dva.

A já se teďka technicky omlouvám, blíží se bouřka, musím zavřít okno.

>> Určitě, určitě na tebe počkám.

Eh, jinak v Olomouci zatím klid.

Eh, vždycky to přichází od západu ty bouřky a teďka jsme spojeni do Havlíčkova Brodu.

Tak >> dobrý.

>> Už jsi tady.

Můžeme tedy dál?

Já ano.

No, já se tě, počkej, víš co? Já se tě chci zeptat na jednu věc, která mě tedy opravdu vrtá hlavou.

Mně přijde úplně neuvěřitelná, protože mě vůbec ta opozice, ta pětikoalice dneska v takové defenzivě přijde neuvěřitelná v tom, že oni říkají a jejich zpříznění komentátoři a média a tak dále, že vlastně Ukrajina je úplně v pořádku, že naopak s tím přístupem by neměl být problém, protože se to tam vyšetřuje a my o tom víme a že se o tom píše, takže je to všechno OK.

To je jako když se neví, že má někdo rakovinu, a pak se ví, že má někdo rakovinu.

Jo, to je asi celej ten rozdíl.

Já mám právě tady dost hrůzu z toho, že těm darcům to je jedno.

Oni to tam perou pod tlakem ty peníze, protože to Ukrajincům píšou ten dluh na futra a pak si prostě pro ty peníze přijdou.

Pak ta Ukrajina opravdu ten dluh bude kapitalizován prostě a oni pak zjistěj, že jim nepatří prostě ani židle pod zadkem.

Jo.

Takže todle si myslím, že je právě ta pointa.

Tady nehledejme žádnou morálku.

Tady jde prostě jenom obrovský boj o Ukrajinu, která je hlavně, co se týče těch nálezišť, prostě pořád velmi bohatá.

I ta Černá moře ještě v těch místech, kde to není zaminované a kontaminované prostě tím střelivem, tak je to pořád prostě úžasná země.

Takže bohužel prostě ty Ukrajinci, jak je to, když sledujeme, jak když hodíš kus masa do vody, kde je spousta piranih, tak prostě to je velice nepěkné, ale prostě odvolání toho amerického generála, který byl zodpovědný za tu vojenskou pomoc a byl odvolán předčasně, on nedosloužil svůj mandát.

Takže to je signál velice silný a těžko jinak to vysvětlit.

>> Hm.

No, ono když se bavíme o té korupci a penězích, tak tady také proběhla kauza Kampelička a já doufám, že nic neskončilo a že se dozvíme víc o těch vratkách těch peněz, které se možná nepíšou jenom na futra, ale už se možná také vrací.

Ale jestli nemáš nic dalšího, tak pojďme dál, protože já si myslím, že teď se dostaneme k velice zajímavému tématu.

Takřka tajné, plnému, o kterém se teďka hodně píše, protože do Moskvy přiletěl ředitel CIA John Redcliffe a americká média píší o tom, že Donald Trump ho vysílá jako svého jakéhosi vyslance, že ho chce upozornit Moskvu, aby si ani neuvažovala o tom, že by mohla zaútočit na státy, o kterých se hovoří v případě toho, jak pomáhají Ukrajině zbrojit, vědí o tom, které fabriky to dělají, a tak dále.

I když Donald Trump, když byl na to dotázán nebo někde se zmínil, řekl, že chce tu válku ukončit.

Nicméně se říká, že to vyslání ředitele CIA Johna Redcliffa je nerutinní.

Takže asi tak.

A mě by zajímalo, co o tom víš, nebo co si představuješ ty, co je pod tou cestou.

Jestli se to týká jenom války na Ukrajině, nebo to má větší rozměr.

>> No, rozhodně to je zajímavé už jenom od toho okamžiku, že to je vlastně taková veřejně tajná návštěva.

Američani udělali všechno proto, aby se vědělo, že tam tajně letí šéf CIA.

Takže je to už v řádově rovině nějakou symboliku.

Pak je druhá otázka, jestli měla být pozornost soustředěna na něj a letěl tam kromě něj ještě někdo jiný, protože tam letěli nějací diplomaté s ním, takže to může být zase takové odstínění.

Další věc je, vzpomeňme si na Miroslava Polorajicha, děkana české spravodajské diplomatické komunity, který říkal, že spravodajské služby jsou jediné instituce, které nesmějí jaksi svému chlebodárci dlhovat.

Je možné, že Trump by chtěl slyšet informaci trošku z jiného zdroje od člověka zkušeného, protože ten Kušner s tím Vitkofem prostě to je taková selanka, že jo.

Ty tam létají prostě tak, jako udržují to, temperují ty vztahy, aby to nekleslo pod bod mrazu, ale zřejmě nic chytřejšího se z toho čekat nedá.

Čili tady byl asi náznak toho, že vlastně on chce vědět trošku, chce si šáhnout na tu realitu, jak ty věci jsou.

A velmi zajímavý je teďka, jak oni stále všichni vykládají, jak je tam varovali, a tolika zase si hrají na ty siláky.

No a Trump jednoduše řekl, že Rusko nenapadne, na to, že dostal zprávu, a tím jim vlastně úplně přeškrtnul všechny ty bláznivé spekulace.

Protože tam bylo totiž pozadí něco velmi nebezpečného.

Jo, to bylo. Oni připravovali takový klasický dezinformační provokaci.

NATO chystá provokaci proti Rusku, neustále jednu druhou, to je celé rozšiřování.

Na to je prostě dlouhá řada provokací.

A oni teďka řeknou: „Podívejte se, Rusové chtějí napadnout Pobaltí."

V okamžiku, kdy nastane ta varianta, že z Pobaltí bude nějaká provokace, Rusové proti tomu se ohradí a oni řeknou: „Helejte, už je to tady, Rusové nás napadli."

Jo, čili zase to přeřou a Rusové vědí, že prostě ta světová média, Amerika je má většinu těch médií pod palcem, takže proti tomu prostě nic nesvedou.

Tady je zajímavé, že ten Trump jim vlastně do toho hodil vidle do té přípravy, které jsem se velmi bál, protože to Pobaltí je velice nebezpečné a velice motivované a ta atmosféra protiruská hysterie tam je dost děsivá.

Takže je ta návštěva zajímavá, byla krátká, byla důrazná, mluvil s Nadišinem, čili mluvil se svým partnerem.

Vysvětlili si pár věcí a já si myslím právě, že oni asi chtěli: Přestaňte dodávat Íráncům zbraně, přestaňte jim dodávat data.

A chtěl to jako udržet za tu cenu, že oni budou dodávat Ukrajině zbraně i data. Jo, takže my to budeme dodávat, ale vy to tomu Íránu nedodávejte.

No, s takovýmhle poselstvím se velice těžko jedná, takže musel ten Redcliffe zřejmě jít na nějakou remízu, něco přivézt a bude zajímavé, jestli se ten výsledek nějak v brzku projeví.

Já si myslím právě, že ta Ukrajina je už v bojensky špatné situaci, protože Rusové už dobíjejí ten ozbrojený pás, o který vlastně šlo, ten 50 km fortress belt a navíc se blíží zima a jejich tepelné zdroje jsou prostě cíleně likvidovány, takže tam to pro Ukrajince nevypadá moc dobře.

Oni chystají něco.

Já jsem teďka četl takové pozadí té Hitlerovy akce v Ardénách.

Prostě oni tenkrát potřebovali prostě k vyjednávání se západem mít nějaký plus, něco vyhlášeného malinko, aby tam nešli prostě jenom s prosíkem v prohrané situaci, takže chtěli měnit něco za něco. Ty ukrajinské akce s těma dronama a tak dál vypadají podobně, že tam chtějí dosáhnout nějaké fiktivní výhody, aby nešli prostě do toho jednání o míru, o ukončení války úplně s prázdnýma rukama.

Nicméně velice pravděpodobně se jim to nedaří.

Proto si myslím, že tam letěl ten Redcliffe, aby ta budoucí mírová dohoda získala nějaké pevnější kontury.

To si myslím.

Já jenom takovou čistě laickou svoji poznámku se tě zeptám, že si myslím, že každý, kdo byť laik to sleduje, tak má možná větší obavy vzhledem k tomu, v jaké situaci je Ukrajina.

Vidíme tu stále bojující korupci, občas hystérii Volodimira Zelenského a jeho výroky jsou někdy neskutečné. Bojíme se spíš možná toho, že dojde k nějakému útoku nebo provokaci pod cizí vlajkou. Jestli je, jestli to mají Spojené státy pod kontrolou, tak na to se tě ptám.

Otázka je, nakolik má Trump ty služby pod kontrolou, protože v CIA dlouhou dobu bylo ruské oddělení, které si vlastně dělalo, co chtělo. A je možné, že ti ředitelé, kteří se tam střídali v poměrně rychlém sledu, nebyli vůbec schopni to zjistit nebo nějak to kontrolovat.

Takže to je zásadní otázka.

Ještě takovou zajímavou poznámku vlastně k průběhu té cesty. Ona se určitě plánovala dlouho dopředu, ale jak mohli zařídit, či vlastně požádali Spojené státy Ukrajinu a Kyjev o to, aby neútočila na Moskvu?

Jakými kanály se tady to dělá?

Já myslím, že to šlo přímo befelem a naprosto bez pardonu prostě řekli: toleto dělat nebudete a hotovo.

Protože Ukrajinci věděli, že by byl prostě v ten okamžik konec, kdyby došlo k nějakému ohrožení.