MAINSTREAMOVÝ DETOX

17:47

ÚTERÝ 17.LISTOPADU17.LISTOPAD 2026

JAK VRÁTIT ČESKÉ POTRAVINY NA NÁŠ STŮL - Vlastní hlavou #1

Spolek Svatopluk

JAK VRÁTIT ČESKÉ POTRAVINY NA NÁŠ STŮL - Vlastní hlavou #1

Přepis videa

Zobrazit / skrýt přepis

Pane inženýre, vítejte. Můžu vám, já se vám s dovolením tady naleju trošku vína, vím, že jste >> Krásné odpoledne. >> Právě. >> Přeju, měl jsem tady >> večer. >> Dneska se mi to hodilo, měl jsem tady, měl jsem tady důležitý jednání. >> No tak si uděláme ještě krásnější to odpoledne s tím vínem, že jo? >> [smích] >> Tady med si dáš určitě. >> Jen kapičku, no. >> Trošku takhle já si taky trošku dám. Tak si pánové připijeme. Připijeme si na váš, na to, že jste tady [frknutí] mezi náma, pane inženýre, a taky na to, že >> Já vám děkuju. >> jste vlastně první, druhej, druhej host našeho pořadu, který tady máme v televizi Jedna z Radimem vlastní hlavou se to jmenuje. >> To je, to je ale krásnej, krásnej název. Já k tomu přidám jedno. Připijme si na to, a Česká republika zase papá svoje potraviny. >> Určitě. >> Má na to, má na to jak pole, tak hlavy. Jenom potřebuje, aby to bylo řízený to zemědělství. >> budem o tom mluvit, že vy jste velkej odborník na to zemědělství, podnikáte v tom oboru. No když se podíváme na ten stůl, tak to teda zrovna jako moc reprezentativní není, co se týče českého zemědělství. Samozřejmě vaše klobásky, šunčičky, kdyby tady byly, to by byla pecka, jo. Ale co není, může bejt. >> Já to vidím taky. >> jo, že jo, tak to je krásný. Tak já si s dovolením taky, ty sis taky trošku, já se takhle malinko občerstvím a a jdeme na to. Myslím, že chceme zvát vlastně hosty, kteří, no jak už název napovídá, prostě myslí vlastní hlavou, nepapouškují to, co vlastně všude [povzdech] v tom hlavním proudu se tak jako se cpe a ne jen to, že si myslí něco jiného než ten hlavní proud, ale ale nebojí se to taky říkat, že jo, veřejně, no. Abyste myslím patříte právě mezi takové osobnosti a já kdykoliv vás někde slyším na semináři nebo v nějakém podcastu, tak je to právě hodně o té potravinové soběstačnosti, jo, což je prostě téma, které nám leží evidentně na srdci a my se k tomu určitě dostaneme, máme na to čas, ale víte co, já si myslím, že nás s Radimem, ale i naše diváky zajímá ještě něco jiného, protože tohle si můžeme nakonec poslechnout i v těch jiných podcastech, ale nás vlastně zajímá, kdo je Zdeněk Jandásek. Jo, jak se stalo to, že prostě dneska všichni vás znají jako velice úspěšného podnikatele, že jo, v potravinářství, zemědělství, holding Rabbit, ale kde jsou ty vaše počátky? Mě by vlastně zajímalo já se dovolím teda první dotaz směřovat do vašich dětských let protože vůbec nevím, vy jste třeba jako z rolnické rodiny nebo jste to tak až potom v dospělosti vás někdo inspiroval nebo byli to rodiče? Kdybyste mi vlastně nebo nám řekli něco o tom, jak to vlastně celé vzniklo. >> Krásně ses zeptal. Jeden z mála ses řekl rolník. >> No. >> tady u nás používáme farmář, to je v Americe. >> Já jsem tak rád, že to zmiňujete. >> pak trochu je ještě sedlák, ale rolník, to bylo to nejzákladnější pracovní tý roli. Takže to bylo to, vy jste se vy jste se vy jste se snad připravoval. >> Nepřipravoval, jenom jsem alergickej na tu amerikanizaci jako češtiny, na to, jak se sem vnáší pojmy, které tady to slovo farma samozřejmě jsme tady znali, že jo, vždycky, ale nikdy se tomu neříkalo, tady nebyly nikdy žádní farmáři. Mohla bejt možná nějaká drubeží farma, to se používalo už i dřív, že jo. >> ale ne >> tady nikdy žádnej nežil. >> sedlák, ale nikdy ne farmář. >> To jsem hrozně rád, že jsi v tom mi rozumíš. >> potěšil jsi mě. Jinak já samozřejmě pocházím z rolnický rodiny, my jsme byli taková střední, střední velikostně, velikostně, střední velikostně hospodářství. Měli jsme 14 ha půdy, 12 ha polí a 2 ha lesa, ale co je důležitý, >> Mhm. >> snažil jsem se vlastně dopátrat těch svejch předků, protože to mě vždycky zajímalo a myslím si, že to bysme měli mít tady hodně v České republice otevřít. Nejenom v zemědělství, ale ale ve všem, v pěstitelství a ve všech oblastech. My jsme se měli vrátit těm kořenům, jak tady řek někdo říká. Já jsem si podíval na ty své předky, tak posledního jsem našel nebo prvního jsem našel z roku 1630. >> Mhm. >> Jo, takže takže ten ten to byl první a je to 14 nebo 15 generací, který dělali na půdě. >> Takže všichni >> takže všichni všichni dělali na půdě a samozřejmě z těch rodin vždycky ten nejhloupější zůstal na chalupě, jak se říká, [smích] ten sedlák. A ti šli dělat různě, jo, takže jen tak pro takovou zajímavost, že za Marie Terezie můj můj předek dělal dělal šafáře velkému statku tady u nás v Dolních Kralovicích ve Stříteži, kde kde vlastně sestával o 300 ha, tenkrát to bylo obrovské objem. To se všechno dělalo rukama a tak dál. Takže mám ty kořeny jako hluboko a mě už to si nezměním. Mohl bych dělat lepší věci, že pak po revoluci jsem měl možnost dělat v bankovním sektoru, ale řekl jsem, že raději půjdu dělat to, co z čeho vyrostla má rodina a >> Čili váš tatínek sám ten ten jako sedlačil nebo rolničil? >> staral se, byl na půdě, dělal, pak začali růst. >> jako dítě získal k tomu ten vztah. Já si zase někdy říkám, vycházím trošku i z vlastní zkušenosti, jo, když děláme, pracujeme na zahradě, tak někdy přimět děti nebo vnoučata, aby se zapojily do tý práce. Vy jste neměl s tím problém, jo? Vy jste hned nějak k tomu tíhl a tatínkovi jste pomáhal a tátovi jste měl svoje ředkvičky a tady svoje kedlubny. >> měli trošku složitější, protože já už jsem ročník 54 >> Mhm. >> takže já jsem ještě zažil poslední rok úplně soukromého hospodaření, kde ještě, kde ještě jsme nebyli ve družstvě, takže takže kolektivizace probíhala. probíhala od první byla 47, pak 59, ale 59 to bylo v prosinci, to ještě to ještě v 60. roce si si to na půdě dělali sami. >> Takže vám to sebrali až v tom 54.? >> V 59. >> Až 59.? >> bylo největší, to bylo největší největší družstevnění které který teda bylo 59. 58, 59, 50, 60, to bylo největší družstevnění. >> vy jste to museli dát jako družstevní? >> my jsme to museli dát družstevní. Naši byli sami dva na to, rodiče už jejich nebyli, protože můj děda zemřel, ještě jsem se nenarodil a babička mi byla pět měsíců, takže to dělali sami dva na tak velký chalupě, všechno ručně. Takže se bránili, bránili, bránili vydatně, ale pak nakonec, když uběhlo těch prvních dva roky to bylo byla tragédie, to nebylo na nic a potom teda když uběhlo pět, šest let, tak řekli, no tak že to nepřišlo dřív, jo, protože začaly první stroje, začaly se začaly se, ono by to třeba začalo i jinak, ale ale bylo to pro ně nějaký nějaký takový krok, že začali žít malinko jako lidi, takže pracovat 16 hodin denně bylo běžný. No a říkám, ty jak mě to jak mě to k tomu vedlo, to k tomu vedlo toho, že jsem viděl, že je tam nedostatek, že se musím zapojit. My jsme se zapojovali ve osm, devíti letech jsme, jsme létali kolem dobytka kolem všeho, jo? Takže takže ne byla to, ne byla to žádná žádná, já nevím, výběr. Nebyl to ani koníček, ani výběr, ale byla to nutnost se zapojit a a něco něco mít. Přebírali se brambory po nocích po nocích, aby bylo o 5 Kč víc za kilo za kilo, za metrák za kilo 50 litrů za metrák, aby bylo o 5 Kč víc, tak se dělalo se, dělalo se všechno možný a všechno rukama, takže já [frknutí] ten začátek velice dobře znám. Bylo nám to hrozně těžký, když nám to brali, ale ale jako kdo je trošku ekonom a kdo je kdo je člověk, který si dokáže to všechno dát dohromady a spočítat, takže pokud máte máte stroje, máte v létě dobrý vybavení v technologiích živočišných a pak nakonec máte dobrou genetiku zvířat, genetiku rostlinných produktů, tak to je úplně někde jinde. My jsme dneska na tom v republice velice dobře a může, pokud vás to bude zajímat, tak se k tomu vrátíme akorát, že to dělá pár lidí. >> Určitě, dostanem se do současnosti. >> Zaujal vás pořad? Další díly nabízíme na webu tv1.cz. Předplatné vám otevře nejen plné verze pořadů, ale také komentáře, analýzy a rozhovory, které jinde [hudba] nenajdete. A to nejpodstatnější, dáváte nám možnost růst. Děkujeme, že při nás stojíte, protože svobodná média mají [hudba] smysl.