JSME VE VÁLCE? s Janem Schneiderem

Vítám vás u pravidelného vydání pořadu Sme ve válce.

Dnes se zaměříme na sérii událostí, které zasahují do národní bezpečnosti, naší zahraniční politiky i do globální bezpečnostní architektury.

Začneme případem vicepremiéra a ministra zahraničí Petra Macinky, který se nechal vlákat do léčky falešné identity.

Pomineme-li mediální rozměr kauzy, zůstává otázka, jak by vše dopadlo, kdyby na druhé straně nestáli aktivisté, ale profesionální cizí rozvědka.

Zároveň budeme sledovat dění v sousedním Německu kolem sabotáže na letišti v Libsku.

Česká i německá vláda ukazují na ruskou stopu a odvolávají se na tajné služby.

Kde přesně ale končí neviditelná hybridní válka?

Jak silné důkazy musí stát veřejnosti předložit a jsme připraveni na to, že se obdobné útoky přenesou i přímo na naše území?

Tento tlak navíc doprovází i promyšlená vlivová operace využitím falešného diplomata, jejímž cílem bylo rozeštvat Čechy a Poláky v době, kdy Varšava výrazně posiluje svou bezpečnostní roli.

Paralelně s tím se diplomatická i zpravodajská hra odehrává také na té nejvyšší úrovni.

Ředitel CIA John Redcliff osobně odletěl do Moskvy jednat se šéfem ruských služeb.

Přesouvá se tedy reálná diplomacie mezi velmocemi do tajných kanálů a jde o preventivní odstrašení, nebo pokus dostat Putina k jednacímu stolu?

Z Moskvy zároveň zaznívá návrh na dočasnou vnější správu Ukrajiny pod mezinárodní záštitou.

Je to cesta k dohodě, nebo jen cynický nástroj, jak odstranit současné vedení v Kyjevě?

A v neposlední řadě se podíváme přímo do bránící se Ukrajiny, kde došlo k ozbrojenému střetu mezi vlastními bezpečnostními složkami SBU a vojenskou jednotkou HUR.

Jde o izolovaný zkrat, nebo varovný signál hlubokého soupeření uvnitř bezpečnostního aparátu státu, který vede válku o přežití?

Tak já jsem vám přečetla, o čem dnešní pořad Sme ve válce bude, co vás čeká.

A teď se spojím s Janem Schneiderem, bezpečnostním analytikem, a půjdeme rovnou na věc.

Hezký večer.

>> Dobrý večer.

Dobrý večer.

Ahoj.

>> Ahoj.

Ahoj.

Tak já si myslím, že není nic jednoduššího než začít aktualitou, která se zjevuje ve všech titulcích našeho mainstréamu.

Také spousta titulků v bulváru, že ministr zahraničních věcí Petr Macinka, jak říká bulvár, nechal se vlákat do léčky. Ale já to řeknu jednoduššeji. Prostě se setkal s člověkem v kukli, anonymním. Člověkem, o kterém se domníval, že je Thomas Paukner. Dnes velmi známý člověk, který píše pod pseudonymem Thomas Paukner na sociální síti o kauzách, které se týkají převážně bývalé vládní koalice, zejména hnutí SPD.

Eh, já bych se tě chtěla zeptat hned na úvod, co říkáš tedy na to setkání, než začneme rozebírat ty bezpečnostní věci? Rozdělíme to na dvě části – tu bezpečnosti, protože se budeme bavit o ochrance. Ale hned v úvodu bych se tě chtěla zeptat, co říkáš na to, že vicepremiér, ministr zahraničních věcí, jde na schůzku prakticky s anonymem?

>> Já myslím, že to není úplně jasné. My pracujeme s informacemi, které se tak jako zběsile objevují v tisku. Je to jako příjemná kauza pro bulvár. Člověk se diví, kolik tady je bezpečnostních expertů a co všechno o té kauze vědí, nevědí. Jsou to jenom spekulace a je to celé takové zamlžené. Takže já si myslím, že ministr Macinka – vycházím z toho, že on je zaměřený na to dělat PR – má takový trošku konfrontační styl ve vztahu s novináři a toto mu přišlo asi zajímavé. Takže to přijal.

Na druhou stranu musím říci dopředu – musím upozornit, že mě napadla taky druhá varianta, která se tady moc nemluví. Protože tam by za toho vola nebyl Macinka, ale Pšenák. Že je totiž možné, že policie tu věc od počátku měla dost pod kontrolou a že Macinka – že věděli, kdo ten muž v kukli je, že věděli o tom mnohem víc, než se zdá – ale nechali tu věc proběhnout, protože policie do politiky nezasahuje, nebo neměla by.

>> Víš, mně se zdá, že na tom je zajímavá jedna věc. Eh, ministr zahraničních věcí Petr Macinka byl dlouhé roky – já bych řekla, že snad skoro 10 let – tiskový mluvčí hlavy státu. Prezidenta Václava Klause. Ten musí mít obrovské zkušenosti, znát spoustu novinářů. Jak je možné, že si takto naběhnul člověk s takovými zkušenostmi? Máš pocit, že mu ta funkce stoupla do hlavy? To se nabízí.

>> Nabízí se to. Vyloučit se to nedá. Já vím, že každý – i sebelepší charakter – prostě má v takovéto exponované funkci velký problém, protože to je veliký nápor – všestranný prostě na tu psychiku. Takže je možné, že by se za jiné situace choval trošku jinak.

Ale na druhou stranu já si myslím, že jak tak odhaduji Macinku, on má rád takové peprnější situace a řek si třeba, že negativní reklama je taky reklama. Takže ano, v podstatě splnilo to svůj účel – Pšenáka dohromady nikdo nezná, ale sledovanost Macinky, povědomí o tom, že tady takový ministr je, exponenciálně stoupla. Takže možná že zatím je to taková kalkulace. Jestli vyšla dobře nebo nevyšla, uvidíme dál.

Ale já bych skutečně si nerad nechal vnutit médii prostě nějaký jednostranný výklad této situace.

>> Mhm.

No a teď bych se tě zeptala na tu ochranu, protože oba s ní máme nějaké zkušenosti. Já z té minulé éry, když jsem byla v politice, tak vím, že třeba premiér Mirek Topolánek ochranu měl, předchozí premiéři taky. Výjimkou byl premiér Petr Nečas, který ochranu neměl. Nevím na základě jaké dohody k tomu došlo, ale jsou vybraní ministři a osoby, kteří tu ochranu mají přímo ze zákona danou. Vždycky přijde, prohlédne ty prostory a odejde. Eh, co říkáš tady na tento moment toho, že si prostě tu ochranu nepřál? Je to běžné? Protože já jsem se s tím nesetkala.

>> No, eh, já bych tady tě opravil. Není to ze zákona. Zákon o policii číslo 273/8 Sbírky v paragrafu 49 mluví právě o těch chráněných osobách. S tím, že bližší upraví nařízení vlády a to má číslo 468, také z roku 2008. Ale tam žádné podrobnosti nejsou, čili je to na dohodě.

Eh, premiér Nečas se prostě rozhodl – se dohodl sám se sebou jako premiér – že v tom výčtu chráněných osob prostě nebude.

Eh, u ostatních jde o totéž.

A co se týče provádění té ochrany, no, tak tam je to na jaksi ty citlivé domluvě ochrany s tou chráněnou osobou. Když se vrátíme do dávné minulosti, vzpomeňme si na T. G. Masaryka – co nadělal ochrance za problémy. Nehledě na to, že s sebou nenosil peníze, takže když chtěl obdarovat nějakého žebráka, tak ho musela založit ochranka.

Eh, co si třeba ochranka užila s Olgou Havlovou, než se dohodli. Já vím, že pak chlapi z ochrany o ní mluvili jako s obrovským respektem, ale prostě ne pro každého člověka je příjemné mít ty lidi.

Takže eh tam je jasná věc, že ten ministr si může s tou ochrankou domluvit na určitých privátních momentech prostě, že nechce, aby ochranka byla úplně u všeho. A ochrance nezbyde než to respektovat.

Oni můžou udělat, co se dá tady v tom případě. Třeba eh věděli, jak jsem koukal z toho záznamu, on tam přijel autem, čili přijel na nějakou adresu. Policie teda věděla, kam jede, čili mohla si s předstihem udělat tam opatření, mohli zjistit, co tam je, co to je za studio, kolik to má východů, co tam je za lidi a mohli se v podstatě tím shledat, že tam vlastně žádné riziko nehrozí, že o těch lidech vědí, kdo to je. Žádným dalším východem jim neutečou, že se tam bavili o tom, že tam budou mít nějaký atrapy.

Toto všecko prostě mohli ty policisté vědět v předstihu a říct: ano, necháme je, ať si sehrajou ten skeč. Zasahovat do toho nebudeme. Prostě naše práce je bezpečnost chráněné osoby a tady jí nic nehrozí.

Čili o téhleté variantě v podstatě nikdo nemluvil.

Nicméně je jasné, že ta policie prostě určité eh kroky dopředu učinit mohla. Takže ta věc má prostě mnohem víc úhlu pohledu a já si myslím, že právě jim děláme takovou velkou službu tím, že se prostě všichni o tom mluvěj. A to je přesně to, vlastně to je pointa celé záležitosti: je, aby se o nich mluvilo, aby lidi klikali na ten YouTube a oni si tím zase vydělaj nějaký prašouky.

Takže eh mně to je trošičku proti srsti.

Ano. Myslím si, že je dobré se podívat jako z toho odborného hlediska. Ochranka si dělá jako své vlastní šetření, ale já si myslím, že ty lidi jsou tak velký profíci, že tam prostě, že to zvážili, eh co tam co udělat a co nedělat. Prostě eh, že nebudou dělat nějaký statisty při nějakém internetovým skečí, jo.

Takže já jsem z toho celkem v klidu.

A otázka prostě: co řekl ministr v tom rozhovoru, jestli tam prozradil nějaké klasifikované informace nebo ne, to už je otázka jeho, a nikoli té ochranky.

Tam je ještě zajímavá jedna věc: že mezi nimi probíhala komunikace na šifrované aplikaci Signál a ta komunikace probíhala i potom, vlastně i předtím i poté, co vlastně k té schůzce došlo.

A jestli tedy eh ministr Macinka poznal, že o koho se jedná, což by se dalo říct, že poznal o koho se jedná a celé to dohrál, tak proč si potom ještě vlastně dopisoval? Proč pořád tam existovala ta šifrovaná komunikace, eh, když to prakticky věděl, s kým s kým měl to setkání?

I může on rozpoznat, jestli je s ním manipulováno, když si vezmeme řekněme celou tu kauzu od začátku, když spolu začali komunikovat a ještě nevěděl, s kým má tu čest?

To se nedá vyloučit, že na určitou manipulaci si naběhl. Ale co se týče, to to musí rozchodit on sám, že jo. To je prostě jeho problém. To není bezpečnostní problém.

Bezpečnostní problém týkající se šifrované komunikace.

No, já myslím, že eh po dozimetru a po všech těch šifrovaných telefonech, který tady používali prostě Rakušanové a další, bavit se eh v souvislosti, dělat z toho učinky kauzu, to je prostě nesmysl, jo. Čili ano, on se s nima bavil, to je celkem jeho problém.

Nás může zajímat pouze, nakolik ochránil nebo nakolik se mohl dotknout eh bezpečnostních otázek. To znamená, jestli něco sdělil, co neměl. Ale myslím si, že otázka toho eh chráněné osoby a postupu policie, že je celkem jako bezpředmětný se o tom dál bavit.

No, ještě jedna věc, kterou kterou já jsem zaslechla, že se je často komentována. A to je to, že on je z pozice ministra zahraničních věcí eh členem bezpečnostní rady státu.

A to je otázka, která asi ty ne ty bulváry, ale ty média, nebo ta média, která se tím zabývají seriózně, tak se točí právě na tomto na tomto momentu, nebo jeho jeho vlastně členství v bezpečnostní radě státu.

Vraťme se k Petru Nečasovi. On jako premiér předsedal bezpečnostní radě státu, eh ochranku žádnou neměl. A co se týče jeho partnerky, tak ta si voděla za nos vojenské zpravodajství.

Takže já myslím, že v tomhletom případě, když si porovnáme, jak se chovali jiní, tak tady opravdu jako eh tadleta kauza je úplně tuctovej příběh, kterej jako nezaslouží prostě už zbytečně dalších slov.

Tak jestli tedy můžeme jít dál, protože já už tady k této kauze, která nějakým způsobem dozní, uvidíme, jaké jaké reputační eh riziko tedy podstoupil, jaký to bude mít dopad, máme před volbami samozřejmě, ale eh pojďme tedy na další otázku.

A když už jsem zmínila to slovo, že my máme před volbami, tak já se nemůžu nedotknout toho, že teďka jdeme do Německa a tam je taky před volbami.

Ale eh my samozřejmě teď sledujeme tu vypjatou situaci v Německu, která se týká, někdo to nazývá přímo sabotáží eh objeveným dronem.

Pardon, já se omlouvám. Já jsem zaslechla nějaké nějaké zvuky ve sluchátkách.

Takže eh v Německu prostě Německo eh tvrdí, že má důkazy, že objevený dron na letišti v Libsku eh s poškozenou roznětkou, ale s výbušninou byla součást hybridní války, které proti nim vede Rusko.

Eh k tomu Německo se prohlásilo, že má na to důkazy tajných služeb, ale nemůže je zveřejnit.

K tomu se přidal premiér České republiky Andrej Babiš i Petr Macinka, kteří řekli, že mají od našich tajných služeb potvrzení eh toho, že vlastně to nebezpečí, které oznámilo Německo, takže se zakládá na reálném reálném základu. A Německo začalo postupovat velice tvrdě. Ruší konzulát, německý dům a tak dále. Ty vztahy se velice vážně narušily.

Jak nám okomentuješ to, čeho jsme dneska svědky?

No, zaprvé, eh, zpravodajské služby nemohou poskytnout žádné důkazy. Důkaz používáme v trestněprávním procesu, eh čili je soudně projednavatelný. Zpravodajské služby nejsou trestněprávní orgány. Oni poskytují pouze informace pro rozhodovací činnost politiků exekutivy.

Čili zpravodajské služby nejsou producenty informací pro veřejnost. Politici se mohou orientovat, mají tyto informace ku svému rozhodování, ale nemohou se o ně okřít, eh, protože nejsou soudně preskumatelné. Zpravodajci ze zákona chrání své zdroje a tak dál.

Čili oni jim pouze něco řeknou a na politicích je, zachovají se s ohledem na to, či nikoliv to rozhodnutí. Oni nemůžou se odvolávat na informace zpravodajských služeb. Ta rozhodnutí, která činí, jsou pouze jejich vlastní a jdou na jejich vlastní triko.

Tady co se týče informací našich zpravodajských služeb, no nevím, co mohli mít o eh situaci na libském letišti naše zpravodajské služby. Čili předpokládám, že dostali totéž, co dostali Němci, protože původ prej těch informací je od estonské služby.

No a to už je celý prostě tak zadrhaný, že to vypadá na tu tichou poštu. Že na začátku někdo něco řekne a na konci z toho vyleze prostě úplně něco jinýho. Všichni se zděsej a zběsilé začnou jednat.

Eh, co je meritum věci? Meritum věci je to, že se vůbec nic nestalo.

Ono se vůbec nic nestalo. Nikde nic nevybouchlo. Někdo někde našel nějakej dron.

A ta bláznivá Kalasová řekla, že to nese útok, nese všechny známky státem sponzorovaného terorismu.

No tak zaprvé bych chtěl slyšet výčet těch známek státem podporovaného terorismu v pojetí paní Kalasové, jestli vůbec má pojem, jak by takové známky mohly vypadat.

A pak bych chtěl slyšet důkaz, že to nese všechny ty známky, což už samo po sobě je vidět, že to je prostě takovej plytkej žvást, že to nese všechny známky, jo.

Čili tady ta celá ta reakce spíš odpovídá tomu vzorci, který se používá už z dob studené války.

A hlavně teď se to používá od roku 2014 na všechno, co se týká Ruska. Když se Rusku cokoli stane, Rusko se rychle obviní a nastanou prostě nějaké kroky. A pak, když se zjistí, že to třeba tak není, že to bylo jinak, tak už nikdo o tom nemluví.

Totéž bylo vlastně v roce 2001, když byl útok na World Trade Center. Tak se hned vědělo, kdo to způsobil. Akorát, že nikomu nepřišlo divný, že tam spadl ten třetí mrakodrap, jo. A spadl až poté, co hlasatelka BBC ohlásila, že spadl.

Jo, takže tam to bylo prostě celý tak jako naaranžovaný divně. A totéž je divně tady. Vzpomeňme na kauzu Skripal. Do dneška Skripal nepromluvil. Vůbec se neví, co se tam dělo.

Čili ta skepse vůči těm západním informacím je naprosto na místě. Říká se, že základem filozofie je pochybnost. Takže Saša Vondra ve včerejším pořadu na CNN Prima News předvedl, že on skutečně nemůže být počítán mezi lidi moudrý, protože řekl, že jim věří na 100 %.

Naopak velmi důstojně tam promluvil Ivan David, který řekl, že je jaksi principiálně skeptický. A teď tam zopakoval všechny ty důvody, které ho vedou k tomu být velmi skeptický k údajům zveřejňovaným producenty zpravodajských služeb.

To, co není zveřejňované, to nech se odehrává. To prostě je zpracováváno ve svém režimu. Ale to, co třeba Colin Powell, když tam v té radě bezpečnosti mával tou ampulkou, tak pak napsal ve svém životopise velmi sebkriticky — klobouk dolů — že to byl nejhanebnější den jeho života.

Ale naši politici jsou nepoučitelní a zase hysteričí a blázní. Nedělají to, co by prostě ten politik měl dělat. To znamená, když dostane informaci, má tam mít kolem sebe nějaké poradce a má žádat, aby mu zopakovali tu informaci, aby mu našli případné nejasnosti, slabá místa a tak dál. Teprve potom má reagovat.

Čili oni skutečně nebyli nuceni reagovat takto hystericky, takto překotně. Myslím si, že to prostě bylo celý nedůstojný, protože vrátím se zpátky k tomu: tam se opravdu nic nestalo.

A navíc celou tu situaci, věrohodnost té situace podkopává prostě jednoduchý fakt, že se mluví o tom, že na civilním letišti byla dopravní letadla narvená zbraněma a municí.

Hm.

Nemyslím si, že by v Německu bylo něco takového možný, jo. Nevím, jestli ty Němci už opravdu spadli z takový výšky na hlavu všichni, že by tam prostě řízení letového provozu a další instituce něco takového povolili.

Čili je velmi pravděpodobný, že ten dron se našel u prázdného letadla a že celý to je prostě fejk vyfabrikovanej jenom proto, aby byl zase další důvod, jak zaútočit na Rusko. Protože tam je ta situace taková, že opravdu to jde asi, jak se říká, z tlustejch do tenkejch. A oni tady vidějí poslední možnost, jak vlastně končící války na Ukrajině zneužít k stupňování tlaku na Rusko.

Tak promiň, jsem se moc rozkecal, ale určitě máš ještě nějaký otázky, ne?

Já jsem hrozně ráda, že jsi to zmínil, protože já bych to jenom chtěla doplnit tím, že zoufalí lidé dělají zoufalé věci. A že já mám ráda tu tvoji větu: je potřeba se dívat na to, v čím zájmu se to děje.

Ta válka — spousta těch států, vlád, politiků do ní nainvestovala svoji kariéru, svoji pozici, své udržení se u moci. Tak stojí a padají s tou válkou.

A všichni mohli vidět i na veřejnoprávní německé televizi, kdy řekli, že projíždějící řidič autobusu tam našel a viděl ležet dron. Že to tam leželo několik hodin.

A já přemýšlím o tom, jak mohl třeba Tomáš Pojar, který taky měl takové vystoupení ve veřejnoprávním Českém rozhlasu u nás, a Alexandr Vondra ve včerejším vystoupení — a jsem ráda, že jsi je zmínil.

Jak je možné, když Tomáš Pojar, který nám dělá bezpečnostního experta, analytika, pravou ruku premiéra, takhle v přímém přenosu prostě tvrdí něco. A on musí vědět pozadí. Tak přesvědčivě, že to prostě byl ruský útok.

A je to taky takové jako, že když už do budoucna se opravdu něco bude dít, tak ty lidi budou tak vyčerpaní z toho, že když stokrát voláš o pomoc, tak později, když už se opravdu něco bude dít, nikdo nepřijde.

Ale já ti děkuju. Já se chci jenom dotknout voleb. Pardon.

No, k tomu Pojarovi — já jsem si tam všiml jedné věci. Z Pojara se stala opravdu jenom taková mluvící dutá hlava.

Ano.

A on tam řekl, že Putin lhal, protože byl na to cvičenej. A zapomněl na to, že náš prezident měl úplně stejný výcvik jako Putin.

Jo, takže myslím si, že prostě ty jeho slova jsou velmi nekonzistentní a že ten člověk opravdu mluví, co ho napadne. Jo. A není opravdu zbytečný mu přikládat jakoukoliv důležitost.

No, ne.

Mě — mě jenom. Já bych to chtěla apelovat na všechno — na veřejnost, na diváky. Když jdeme volit ty politiky, tak se musíme dívat, kdo jsou jejich spolupracovníci, koho volíme. Protože to jsou takové neuvěřitelné lži. Položte peníze a zbraně na stůl. A prostě to pořád pokračuje, i když máme novou vládu.

Ale já se tě chci zeptat ještě na jednu věc. A to jsou ty volby. Volby, které vlastně teďka nás čekají v neděli — volby v Sasku a Anhalsku. Ale chci se tě zeptat na jednu věc. Protože další volby budou za tři týdny a ty budou v Berlíně. Tam je ta situace taková, že v podstatě tam obrovský vede Die Linke, což je taková obdoba komunistů.

Tak se tě chci zeptat, jestli ta situace bude eskalovat a bude to tři týdny gradovat. Protože já si opravdu myslím, že pozadě je volební.

Ano, já naprosto souhlasím.

Navíc Ivan David to včera na tý primě řekl naprosto jasně. Oni mu nebyli schopni namítnout prostě cokoliv jinýho. On se ptal, jakým způsobem by ty Rusové pomohli té favorizované AfD, kdyby něco takového tam provedli. A nikdo nebyl schopen odpovědět. Protože tam logika mezi těmi jeho oponenty opravdu není tou nejsilnější zbraní.

Takže já si myslím, že tady skutečně jsou ty volby hlavním důvodem. Protože ta hysterie z těch předvolebních průzkumů byla vidět i na tom Saši Vondrovi, který tam se opravdu dopouštěl.

Prostě až mi ho bylo líto, jak se tam ztrapnil.

Takže oni jsou opravdu, jak se říká, out of mind z toho a nedá se vyloučit cokoliv. Ono to směřuje i k tomu, že by právě s množením těchto různých fejků a operací prostě pod cizí vlajkou došlo k tomu, že by třeba volby zrušili a vyhlásili prostě nějakou výjimečnou situaci.

Proč si myslím, že jde o fejky? Já to odvozuju od toho, že tady vlastně ke žádné škodě nedošlo.

Tyto věci, když to dělá nějaká zpravodajská služba, tak tu operaci někdo musí schválit. Určitě by ji neschválil, kdyby tam byly v ohrožení lidské životy.

Jo, proto si myslím, že to letadlo prostě nebylo plný munice.

On něco schválí, co je prostě takovéhoto jako na oko, jo, že se tam prostě něco najde státem sponzorovaná akce, prostě tak oni tam zanechají svoje drony, svoje otisky, svou DNA.

Prostě je to opravdu trapné.

Já nechci jmenovat, ale byl tady jeden takový velmi se promenoval takový antikomunistický bojovník, který prostě za to i seděl a jeho celá antikomunistická činnost spočívala v tom, že odpaloval prostě nějaké vývěsky nějakého ROH, který visely někde na plotě.

Pak někde pomočil nějaký pomník a pak plánoval, že na koncertu Dana Rea tam rozptýlí prostě nějaký kýchací prášek nebo něco.

Jo.

Takže to jsou věci, který mě vedou k tomu, že ten člověk skutečně mohl být řízený provokatér, protože to je spektrum důsledků, které prostě ten služební funkcionář nebo soudce nebo prokurátor, podle toho, kdo v kteréé zemi je zodpovědný za povolování takových akcí, tak na to půjde.

On řekne: „Ano, jistě, tuhle akci můžete udělat, ale musíte mě ujistit, že tam nepřijde k úhonu žádný člověk." A oni řeknou, tohle můžeme zaručit.

Jo.

Eh, tady ani k materiální škodě nedošlo.

Eh, to se nedá říct u těch rozvodů, tam došlo k nějakým materiálním škodám, ale i to je představitelné, že to prostě schválí v rámci té provokace, která má být jako někomu připsána eh na vrub, jo.

Že eh myslím si, že prostě eh tyhle věci jsou tak ochotničky dělané, že je celkem nesporné, nebo je logické, když se člověk zamýšlí prostě nad tím pozadím, jak jsi řekla prostě, komu je to ku prospěchu a ten kontext, volební kontext, a to zděšení, které tam panuje prostě po všech stranách, je opravdu hmatatelné.

Takže tady si myslím, že eh když se vede nějaká debata na tohle téma, nechce se samozřejmě prozkoumat ta teze, že za to můžou Rusové, že to dělají Rusové.

To je naprosto legitimní.

Každý pořádný vyšetřovatel prostě má velké spektrum hypotéz, které prostě prošetřuje jednu po druhé, vylučuje a pak prostě mu zůstane v ruce eh ta, kterou prostě považuje za pravděpodobnou.

Čili nikoli tak, jak předvedl hanebně Babiš s Koudelkou tenkrát u Vrbětit, že od začátku existuje jenom jedna jediná hypotéza.

Prostě to je eh skutečně osida, to je urážka zdravého rozumu a u zpravodajského důstojníka to je prostě na okamžitou degradaci.

Jo, ty jsi použil slovo hanebný, ale mě, já bych to neměla tohle slovo použít, ale v tom kontextu já bych chtěla říct, že zásadně nesouhlasím s tím, že Česká republika se přidala eh tady k tomudle tomu, co se odehrává teďka v Německu.

A prostě to je ale můj názor.

Ale jestli můžeme, pojďme dál, protože se v té napjaté atmosféře, ve které budeme zřejmě, protože Německo, tak jak říká prezident Pavel, je hegemon Evropy, tak ty volby budou pokračovat, bude to trvat ještě tři týdny a my se v té napjaté atmosféře dozvídáme novou věc, že docházelo ke kontaktu mezi tajnými službami nebo informačními službami mezi Polskem a Českou republikou.

Nevěděl o tom premiér, který byl rozšílený v té věci.

A teď o co šlo?

Šlo o to, že na profil našeho polského velvyslance pana Břetislava Dančáka neznámý, někdo neznámý, zavěsil nótu, že Varšava se chce zabývat našimi hranicemi v oblasti Těšínska, což je taková jakási neuralgická věc v té oblasti.

Samozřejmě, že to udělal někdo neznámý, samozřejmě, že ta věc se vyřešila, ale nebyl o tom informován premiér.

Eh, jak bývalo, stávalo se někdy takovéto věci, nebo proč si myslíš, že se tady tohle stalo?

Bylo to, byl to nějaký záměr, protože díváme se na to, jak Polsko roste, jak chce být silné v rámci východní a střední Evropy.

Vidíme napjaté vztahy mezi Polskem a Ukrajinou, taky mezi Německem.

Eh, jak můžeš nám to přiblížit, jak si to vysvětluješ ty?

No, ten kontext jsi postihla naprosto důkladně.

Tady opravdu je potřeba nad tím přemýšlet pouze na základě vědomí toho, že existuje jakýsi velký boj o vedení v Evropě, kdy si na to brousí eh tři státy nárok a to je Německo, Polsko a Ukrajina.

Odvozuje se to nikoli od intelektuálních či morálních kapacit těchto států, ale od vojenské síly, což je opravdu primitivní a vede nás to daleko do středověku.

Takže je možné, že se tento, tahle drobnost se narodila v rámci právě toho sporu, že se vzájemně snaží ty země oslabit.

Důležitá tam je ale jedna okolnost.

Kdyby nic takového v minulosti nebylo, nebylo by to na co napasovat.

A tady se furt někdo melduje Smlouvu Molotov-Ribbentrop a tak dále.

Moc se nemluví o tom, že v září 38 Mnichov, že se tam se svými územními nároky proti Československu přidali k nacistickému Německu a fašistické Itálii.

Se jejich vahou využili jak Maďaři, tak Poláci.

Čili tam je ten klíč toho sporu.

Je tam poválečný.

Poláci o to pochopitelně přišli, ale je tam ten polský, takovej pocit velkopanskosti, prostě tam v pozadí je, že jo.

Oni se například účastnili taky invaze do Iráku.

E chtěli si zahrát prostě na nějaké okupanty nebo prostě kapitalisty nebo já nevím co.

Eh koloniální velmoc z nich chtěla být.

Pak zjistili, že na to nemají, tak se nějak jako potichu stáhli.

Ale tydle výboje se tam objevují.

Můžeme taky zmínit i to, že někteří polští politici mají plnou hubu jaderného zbrojení, že by vlastně Poláci chtěli mít jadernou zbraň, čili jejich ambice celkem neznají míru.

Čili kdyby toho nebylo, asi těžko by se to ujalo.

Další věc je asi ta, že skutečně může jít i o celkem jednodušší záležitost nějakých polských nacionalistů, kteří to vypouštějí takový pokusný balónek a říkají si, hele, ty Čechůni jsou takový, jako hodně slabí v kolenou.

Teďka tam v tom Brně prostě líbaly sudeťákům ruce.

Eh, kdoví, jestli nebudou taky slabí v kolenou, co se týče nás, že bychom si taky uhryzli, že jo, že by se to tak jako, že bychom se přidali.

Takže je dobře, že na to zareagovali.

Je skutečně hanebné, že premiér nebyl o tom informován.

Z toho by měl taky vyvodit důsledky.

Mhm.

Ale je to prostě takový špilec, kterému bohužel má racionální jádro, takovou minulost, ale kam to směřuje?

Skutečně si myslím, že to může být od úplně primitivní provokace až po věc, která může mít v podstatě ne globální, ale tak jako celoevropské pozadí.

Já si myslím, že by bylo dobré, kdybysme našim divákům nebo ty jsi řekl, že my v podstatě máme ty rozvědky tři, spadají pod premiéra, jsou v gci premiér a to je BIS, zahraniční a vojenská.

A toto, o čem my se bavíme, se týká, a když se nepletu, té zahraniční rozvědky, tam došlo k výměně šéfa a myslím si, že to rozhorštění Andreje Babiše, že nebyl informován, že je oprávněné.

A my taky víme, že se teďka v těch tajných službách nebo v těch spravodajských službách má docházet k velkým změnám a netýká se to jenom teda odcházejícího generála Koudelky.

No, tak ono by to spadalo i do působnosti Bezpečnostní informační služby, jo.

Takže tady ty obě civilní služby by o tom měly vědět.

A nedá se vyloučit, že vojenské zpravodajství prostě má některé překryvy s těmi službami, takže o tom taky si něco mohli dovědět.

Čili tady, jestli ta vláda nedostala informaci z žádného zdroje, tak to je opravdu velice příznak něčeho špatného.

Mhm.

Já ti děkuju. Můžeme jít tedy dál.

Ano.

Takže pojďme se znovu. Myslím si, že to je důležité, protože to je významná návštěva, která tady od roku 21 nebyla a to je ředitel CIA John Radcliffe, který navštívil Moskvu.

Teďka už nevíme sice přesně, o co se jednalo, ale těch informací je přece jenom víc. Ale já bych se těch hned v úvodu chtěla zeptat na jednu věc.

Ta návštěva vlastně, od toho roku 21 máš rok 26, takže pět let se něco takového nekonalo.

Ale zdá se ti, že by tyto návštěvy, když vidíme teďka, jak se chová Německo a tak dále, že by měly nahrazovat zahraniční diplomacii mezi Spojenými státy a Ruskem? Jako že by to mělo být na úrovni těchto nejvyšších hlav zpravodajských služeb namísto diplomacie zahraniční jako takové?