Jsou klasická média v krizi?

Vážení diváci, milí posluchači, vítám vás u nového salónu Echa.

Moje jméno je Jakub Peřina a bavit se budeme o krizi médií.

Zdá se, že médiím se rozpadá tradiční způsob distribuce. Dlouho fungoval jednoduchý mechanismus: médium vytvoří obsah, vyhledávač nebo sociální síť na něj přivede čtenáře a médium jeho návštěvu nějak zpeněží. Tenhle vztah se mění.

Vyhledávače stále častěji odpovídají sami. Sociální sítě mají stále menší motivaci posílat uživatele ven a generativní AI dokáže zpracovat obsah médií, aniž by jim nutně poslala čtenáře zpátky. Jinými slovy, médiím slábne kontrola nad cestou mezi jejich obsahem a publikem.

Co s tím?

Moje pozvání do debaty přijali Aleš Borovan, mediální analytik, Alice Mikulášková z Bolt News, Jakub Zelenka z Page Not Found, Jan Potuček z Mediáře a mediální analytička Irena Ryšánková.

Já vás tu všechny vítám, protože mám rád témata apokalyptická. Vždycky pro své salony si volím krize médií jako pracovní název.

Ještě než se k tomu dostaneme, máte šanci to hned na začátek rozstřelit a říct, že podle vás žádná krize médií není, nebo nějakým způsobem byla vždycky. Myslíte si, že je to třeba záležitost právě lidí, kteří pracují v médiích a tudíž pořád jakoby nadávají, že jim do toho hází vidle umělá inteligence nebo kdokoliv jiný? Nebo tu krizi médií opravdu pozorujete?

Já myslím, že krize médií je tady od vzniku médií. Tady krize je pořád a tu současnou odstartovaly sociální sítě a teď ji dodělává umělá inteligence.

Já myslím, že ji dodělává spíš DSA, Meta a Google. Ze Google se stává nabízející místovyhledávače, protože neplatí žádné standardy reklamy, které byly ještě před dvěma lety celkem OK. Takže myslím, že ta krize souvisí s financováním médií, což začíná být docela Odyssea i pro zavedené velké tituly, natož pro ty malé.

Novináři jsou fňukaví.

To je můj příspěvek.

Říká levicový novinář.

Nejsem levicovej. Celý život volím ledovce, že jo.

Samozřejmě, což nechápu, pardon. Proč fňukají ti lidovci? Jsou levice?

Lidovci jsou levice, ne?

Já bych řekl, že už jsou, ne?

Už jo.

Taky brněnský.

Máš, máte pravdu. Ježíš jako chodil boss, že jo? Jako se staral o chudé.

Ježíš byl klír.

Neměl vlastně žádnou korporaci třeba.

Ale je dobrá nálada mezi médií.

Vidím. Takže ta krize možná. A byl to masochista.

No, určitě.

To Ráku hodně.

Já si myslím stejně jako Honza, že krize médií je tady od začátku médií. Tohle je prostě změna. Technologická změna a každá změna je vždycky těmi účastníky považovaná za krizi, protože chvilku trvá, než si zvyknou, že něco je jinak.

Je pravda, že to financování se stane problémem, ale prostě je to změna, která přichází. Já předpokládám — a teď budu taková strašná stařená — že ti, kteří přijdou po nás, tak budou zažívat jinou krizi médií. Tak to prostě je. To je tok času.

Jakube, já vám to rozstřelím. Apokalypsa médií není.

Apokalypsa médií není z mého pohledu. Souhlasím tady s kolegyní — jedná se o nějakou změnu, protože dochází k technologické změně. Mění se způsob chování konzumentů médií, takže spíš se jedná o transformaci, která prostě probíhá pořád.

Můžem se bavit o krizi médií, nějaké části vybraných úseků médií, ale z mého pohledu některé části médií prosperují docela dobře. Ano, postihuje to třeba ty tradiční velké mediální domy, ale v posledních letech jsme svědky toho, jak se oni nějakým způsobem snaží změnit svůj obchodní model, model distribuce obsahu a snaží se na ty měnící se podmínky nějakým způsobem přizpůsobit. Ale to je prostě přirozené a nevím, jestli tomu říkat apokalypsa.

Takže ani ty technologické změny vás nějak neznepokojují? Nebo si myslíte, že pro ta média, která si stýskají nad tím, že třeba přes ten vyhledávač už na jejich stránky vůbec ani neodvede, že to je něco špatného?

Mně to přijde, že ty technologické změny jsou spíš příležitost. Tak takhle z mého pohledu — třeba média jsou také sociální sítě. Prostě jsou to nosiče nějakého obsahu. Nechci se zabíhat do nějakých detailů a z mého pohledu i sociální sítě jsou médium.

A které médium nebo kdy — dejme tomu před 20, 30 roky — jste se díky nějakému šikovně naformulovanému postu mohl dostat k milionu lidí bez jakékoliv investice do reklamy?

No, ale na druhou stranu v dnešní době ani ty sociální sítě úplně nejsou nastavené tak, aby byly samy od sebe rády posílat uživatele ven. To je předvídatelné. Ale říkám, že ty možnosti jsou tam, které jako prostě před 20 roky nebyly.

No, už nejsou. Pardon. Ale na Metě aktuálně nezapnete jedinou reklamu kvůli DSA a Page Not Found má super zkušenost. Vám vyploupl celý profil, že jo? Jak se to jmenuje, ne?

Eh, no ne úplně, ale to byla naše strategie. Takže úplně to tak není. Ty algoritmy nepodporují třeba politický obsah. Už to umí poznat obličej politika. A i když dáte veřejné dění, tak vám to zastaví. A my vzhledem k tomu, že máme profil a je to náš hlavní kanál, tak nám stopují úplně všechno. Takže hledáme jiné modely, jiné způsoby, ale vidíme, že tady ta budoucnost není, jo.

Pokud někdo dělá lifestyle a máte tam něco o banánech a análním sexu, tak to půjde, je to super. Ale pokud někdo dělá politiku, byť se tam ta témata taky občas objevují, tak je to fakt problém s ohledem na sociální sítě. Tenhle distribuční kanál odpadá ještě dřív, než to většina médií zvládla ovládnout a využít.

Ale neplatí to beze zbytku. To mi přijde az pak nechci půjčit do těch podrobností o anonymitě, neanonymitě. Ale třeba ten účet PKER media, ten vystartoval z nuly a prostě má dosah už velký a dosáhnul to organicky. Předpokládám, že by prostě neobrovsky investoval do nějaké reklamy. Nebo pokud má někdo jinou informaci, tak jako pardon, ale nevím.

Jo, ale to. Někomu se to může povést, někomu ne. Že jo? To je věc. Tady to už je zase jako... To se můžem hádat o tom, co je tedy vlivové médium a co ne.

Pokud je médium bez vlivu, tak by se mělo zabít, ne?

Ano. Samozřejmě, jsou vlivová.

Narazil se na toho Paukera.

Je to tedy zrovna. Ten Paukner je případ toho, když se mluví o tom, že lidi přestávají věřit, v uvozovkách, tradičním médiím. Jako vystřelí něco takovéhleho, kde vlastně ty lidi mají teďka jakoby pocit, že tenhlencten člověk dělá tu investigativu, kterou měl dělat dejme tomu někdo jiný z těch, v uvozovkách, známých médií. Ale jsou zlí nebo něco neskrývají, nedělají. To je tohlencto rozdělení.

Eh, tak je třeba důvod, proč ty lidi médiím — i podle různých statistik — přestávají obecně věřit těm velkým médiím. Je to prostě ztráta monopolu na sdělení informací. A vždycky samozřejmě se najde někdo, kdo to dělá trochu šikovněji než vy. Teďka neříkám, že tohle je jakoby příklad nějakého šikovného investigativního obsahu.

Myslím si, že to je spíš jakoby ohřívač nebo klakon nějakýho třeba zájmovýho hnutí nebo nějakejch skupin.

Nechci se do toho úplně jakoby pouštět, ale vidíme to třeba hezky u podcastu, kdy hodně lidí, který jsou třeba spjatý s byznysem nebo ten svůj vlastní byznys mají, třeba prodávají reality, tak dokážou dělat pěkný obsah o tom daným tématu a zaujmout lidi a uživí je to.

A prostě takový redaktor, který by psal reality třeba v těch tradičních médiích jako Hospodářky, E15 a tak, není.

Takže ty lidi samozřejmě jdou za kvalitou toho obsahu. A protože média už nemají moc pozitivní příběh — protože všichni říkaj, jak nemáme prachy, je to hrozná práce, všichni se strašně obětujeme — tak kdo by tam se sakra chtěl jít? Tak si založím podcast a udělám si svůj vlastní pozitivní příběh, když jsem talentovanej.

>> Hm.

Ale tam se přece potom obracíme na tom, kdo je tvůrce obsahu a kdo je reálně novinář. Protože u toho tvůrce obsahu vlastně nevíme, nebo nevíte v podstatě nic, nebo nemusíte vědět nic.

Ten novinář, který má za sebou nějaký řekněme mediální dům, tak tam je jasné, že tam fungujou nějaké mechanismy. Můžeme být přítelem nebo nepřítelem toho mediálního domu, ale víme, že tam fungujou nějaký mechanismy gatekepingu, víme, kdo ten člověk je, ověřujou se informace a prostě tam funguje taková ta standardní novinářská mašinérie. Kdežto ten tvůrce toho obsahu, i když má třeba miliony shlédnutí, tak pořád je jenom tvůrce obsahu.

Prostě není to novinář a nikde není psáno, že to, co říká, si nějakým způsobem ověřil. Je to pořád jenom tvůrce obsahu.

Takže tady je taky otázka vlastně oddělení toho řemesla jako takového od těch tvůrců toho obsahu. Já proti nim nic nemám. Václav Moravec je tady taky tvůrce obsahu a je to pořád Václav Moravec.

Ale tady je otázka právě toho, jakým způsobem se tvůrci obsahu a novináři mezi sebou buď souzí, nebo jakým způsobem se nastaví ty standardy.

>> My tole řešíme proto, že máme otevřenou akademii a jako nabíráme právě tydlety tvůrce. Fakt vytipováváme a to je třeba mladej čtrnáctiletej kluk, kterej jde před tu sněmovnu s nějakým úplně takovým tím malým černým mikrofonkem. My se k těm chlupatým jako máme, Linda Bartusová?

>> Ne?

Bohužel by to bylo taky pěkné, ale tole takový víc cool. A on se ptá, nemá problém s rakušanama, motoristy, všema. Úplně nabriefovanej jde, má obsah, má to shlednutí, nemá za sebou tu redakci, ale je úplně jako perfektní.

Takže my je vlastně jako trošku sbíráme na tom internetu a implementujeme je do Bolt News, protože nám to přijde jako zajímavá cesta. A když chtějí pak přejít z tý akademie do toho redaktora, tak ale musí projít naším školením základu novinářský práce. Do tý doby je to označený jako akademie.

A pak od nás zůstane normálně zázemí techniku, plat. A přijde mi to hrozně zajímavý, protože oni kolikrát neví, že ten zdroj není pravda. Jo, oni mi přinesou příspěvek a říkaj: „A to jsem viděl tady." A říkám: „Jak to máš ověřený?" „No, to tam psalo." A já říkám: „No super." Nebo třeba přišel s příspěvkem prezident Petr Pavel šetří vety.

A já říkám: „No samozřejmě. Když měl jeden prezident funkční období, tak je logický, že vydal víc vet než prezident, kterej je tam jako chvilku."

>> Aha.

>> Jo.

Takže potom se dostáváme do takovejch věcí, že fakt je potřeba k tomu přistupovat s rezervou a ty lidi nějak jako zapojovat do toho procesu, pokud fakt chtějí bejt jakoby. Ono se tomu říká newsfluenceři a jasně se proti tomu vymezit.

>> Možná k tomu Paerovi ještě.

Já bych skutečně nerad věřil investigativě, která vzniká od někoho, koho neznám. Nezná jeho totožnost, to je prostě jako. Absrézníka si člověk taky poslechne hip hop třeba, že jo.

>> Počkej, ale Honzo, české elfy v podstatě taky nikdo nezná a jsou prostě. České elfy v podstatě taky nikdo nezná a ty se berou jakoby zdroj pro popisování. Nějaký mluvčího, kterej ale vystupoval pod svým jménem a to byl, že jo.

>> Ale zastupoval nějakou skupinu, kterou nikdo nezná.

>> Hm hm.

To je druhá věc. Bavíme se o mediálních domech, ale třeba pro mě osobně jakožto konzumenta médií už přes 10 let platí, že já věřím konkrétním novinářům, ne mediálním domům. Já prostě mám prověřené novináře, o kterých vím, že svému oboru rozumí, a je mi jedno, kam přestoupí. Ale prostě jejich články beru jako ruch vyhodné.

A nemusej bejt vůbec v tom mediálním domě. Že jo, i když jsou prostě vlastně pro ně pohodlnější pracovat v mediálním domě, protože za sebou prostě mají právní oddělení, mají za sebou prostě vydavatele, který jim poskytne, zaplatí nějaké náklady třeba na cestování a podobně. Já to znám jakožto novinář, který pracuje na volné noze jako OSVČ už asi 15 let, takže vidím ty rozdíly mezi zaměstnancem a živnostníkem.

>> No, ono je to o deklaraci jako k nějakým hodnotám, jo.

Pokud jsem jakoby tvůrce obsahu, tak se nemusím přihlásit k těm novinářským metodám a nebo nějakýmu novinářskému etickýmu kodexu.

Ale jako reálně přiznejme se — když jako někdo založí redakci o třech čtyřech lidech, to je jako dost velikej tým. Eh, nebo tým velikosti třeba influencera, kterej kolem sebe má kameramana, střihače, někoho jakoby na socky. A proč on je jako brán jako redakce a ten proč není brán jako redakce? A tamto je bráno jako redakce, protože tamto se deklaruje jako redakce.

Zákony neuročujou, kdo je novinář a kdo není. Není to tak přísný třeba jako ve Francii.

>> No, ale když Rada pro rozhlasové televizní vysílání chtěla začít evidovat provozovatele audiomediálních služeb na vyžádání, tak už se ukazovala, co je médium nebo co je redakce a co není.

>> Jenže ty podmínky byly nastavený tak, že to nesplňoval někdo v České republice, což je jako u chytrýho rákně, že jo.

>> Tak, tak.

>> U redakce očekáváte nějaký ověřování faktů?

E, jak říkám, nějaký gatekeping, nějaký systém porad, nějaký systém přemýšlení nad tím tématem. Což ten — nazvíme to influencer, já to nemám moc ráda, nebo ten tvůrce toho obsahu — e, nemusí. Ten, když se dneska ráno probudí, podívá se z okna, řekne si, že něco natočí, tak je mu to v podstatě jedno. On nemusí jako nic dodržovat.

>> Nemusí, ale pak je tam obrovský riziko, že přestřelí a pak to má nějaké právní následky a ty si nese sám. Není za ním ten mediální dům.

Ale větší problém já vidím v tom — a nechci tady jmenovat, protože je to stará kauza a nechci nikoho jako znova tahat bahnem — ale je to příklad jedný český vlastně newsfluencerky, která tvořila obsah. Pak jí jednoho dne přesdělil Kovy a vystřelil jí čísla úplně do univerza.

No a pak se jednoho dne rozhodla, že bude pracovat pro jednu politickou stranu, ale zapomněla to těm sledujícím říct. A to je přesně ten problém, jo? A to se stává. Prostě ty lidi chtějí peníze, začínají, že jo, a je to strašně jednoduchý.

Nebo co jsem jí s kauzama? Taky se mi to stalo xkrát, ať mě, jako novináře v blesk zprávách nebo v mým lidem.

Najednou přijde člověk, který nic neví.

Vím s jistotou, že neví, co je obchodní rejstřík, a přijde mi s takovouhle složkou. Má tam analýzy něco o IT, prostě nějaký brutální analýzy. Říkám: „Kdy's to sebral?"

Říká: „Jsem o víkendu bádal."

Říkám: „Prosím tě, hele, jako tak mi ukaž, jak se otvírá registr smluv." Eh, no a tole je to nebezpečí, jo, že vlastně v té redakci jsou nějaký zpětný mechanismy.

Hele, dobrý, tak někdo ti to přines, a tole je cesta, ale musíme se podívat, kdo to byl, proč ti to přines, co tím sleduje, není to fake, pojďme to celý jako prověřit.

Když todle dostane někdo s vidinou té senzace, nějaký news influencer, tole vůbec neřeší. Prostě z toho vyzobe něco, dá tam pět postů a ve světě je to něco, co může reálně poškodit někoho, ublížit, a je to prostě blbě.

>> A to dělaj i redakce.

Já trošku teda do toho vstoupím nebo namítnu. Já z řady redakcí mám pocit, že tam ty zpětný mechanismy prostě vůbec neprobíhají. To je ostatně ten důvod, proč ty lidi třeba přecházejí na ty sítě a sledují spíš ty lidi než ty mediální domy.

>> Já jsem chtěl říct, že jako já chápu, že vy říkáte tohle jako kontrolování, ale to teda i kdyby fungovalo krásně, tak si myslím, že to nic nemění na tom, že obecně ty lidi těm redakcím spíš moc nevěřej nebo si je někam škatulkujou, ne?

Je tady spousta lidí, který jedné médium označí za progresivistické levicové, druhé za dezinformační, mají na to poměrně jasnej názor. Skončej u toho, že jejich článku dají výsměšnej smajlík.

To si nemyslím, že tady panuje nějaká velká důvěra od běžných konzumentů obsahu i k těm klasickejm redakcím.

>> Ale roztřídit si svět patří k základní lidské vlastnosti.

Musíte si roztřídit svět na to, komu věříte a komu nevěříte. A v podstatě to vůbec nezáleží na tom, jestli ten člověk je nebo není v reálu důvěryhodný. Vy potřebujete přehledný svět. Vy, většina lidí — my jsme tady všichni vlastně novináři — tak my žijem v pochybnostech.

Jo, jako tady vidím Honzu, který má na sobě košili, která je modrobílá, a teď člověk přemýšlí, zdá se mi, že je modrobílá, nebo je spíš bílomodrá. A to je náš způsob, to je náš způsob myšlení.

>> Už je starší.

>> Bílomodrá je modrá, Honzo, je vypraná.

>> Je modrobílá, takže můžeš být v klidu.

No, uvedla jsem to jako příklad.

Ale většina lidí, kteří žijí ne novinářské životy, potřebuje mít roztříděný svět. Oni nemůžou žít v nejistotách, takže si oni najdou něco, čemu věří, protože to odpovídá jejich náhledu na svět. A v podstatě je úplně jedno, jestli je to mediální dům, nebo je to nějaký influencer.

Pro toho influencera je to trošku nebezpečnější samozřejmě, protože, jak říkala kolegyně, tam se to pak může vrhnout třeba směrem do nějaké politické strany nebo do čehokoliv jiného, ale ti lidé potřebujou mít nějakou jistotu. Ano, tomuto věřím. A protože potřebují přehledný svět, tak ano.

Některé noviny jsou jedné strany, některé jsou druhé strany, některé jsou takové, některé jsou makové, ale to je normální lidská vlastnost. Potřebujeme přehledný svět.

>> Myslím si, že základem je seriózní, objektivní zpravodajství, kdy se nemanipuluje s titulkama.

Jo, já si myslím, že je dobrý názorový média, máme je tady, myslím si, že to je i princip toho trhu a přesně každý hledá to, k čemu inklinuje. Ale mělo by existovat něco minimálně veřejnoprávního média, v kterém případě, kde člověk ví, že ten základ není zkreslenej.

A já třeba vidím skrz tu mladou generaci...

>> No jasně, ale já na to namítnu, že řada lidí si myslí, že zrovna v těch veřejnoprávních médiích je to zkreslené.

>> A hlavně vy jste použila pojem nějaké objektivní zpravodajství. Já myslím, že to neexistuje. Každý zpravodajství je subjektivní. Výběr témat, výběr slov, jak použijete slova — všechno je to subjektivní. Objektivita je nedostižný svatý grál. Objektivita prostě je nedostižná, ale všichni se o ní snažíme nějakým způsobem.

>> Některý víc, některý z nás aspoň.

>> Neměl by se tam promítat jako nějaký komentář nebo postavit toho autora.

>> No, co se děje, bohužel.

>> Ale ano, ale je to vždycky... Tím výběrem nebo nevýběrem se to asi v dnešní době dost děje, z té možnosti. Ale když jste zmínila ty titulky, tak ty sociální sítě vůbec nenabízejí zrovna jako, aby si člověk řekl, že ty clickbaity — to je opravdu ohavná věc, to my dělat nebudeme, právě naopak.

Já si třeba myslím, že když si projedu média a podívám se na Facebook, Deník N, a tam je třeba dlouhý článek, kterej já jsem dva dny předtím četl v novinách, tak ty lidi to lajkujou podle toho, jestli se jim líbí ten titulek nebo jestli ten titulek říká to, co se jim líbí, nebo v co věřej, a pak jdou psát rovnou komentáře v diskuzi. To není případ jenom deníků, jen prakticky všech.

Pak jdou psát komentáře, co si myslej prakticky o tom titulku, ne o tom článku.

>> Na sociálních sítích.

No, bohužel lidi nečtou článek, přečtou si titul jako obrázek, pak si domyslí, co by tam asi mohlo být, a začnou se hádat nebo se ptát.

>> Hm.

Kolik má článek víc lajků než přečtení?

>> A na tu otázku vlastně by měly odpět v tom článku a ani to nevědí prostě.

Jo.

A to je to, je hrozný, ne?

Tak proto si vlastně trochu myslím, že nějaká nenávist vůči těm clickbaitům — jestli to není vlastně trochu přežitá věc, nebo jestli vůbec jde psát titulek objektivně.

>> Není.

>> Ale jo, jde.

Já vám dám příklad.

Ty jo, to jsem já úplně zuřila.

Nebudu říkat v jakým médiu, abych to nebyla to, ale eh já jsem prostě dělala rozhovor s Ditou Charanzovou, bylo to volby do poslanecké sněmovny 2021, a ona mi řekla, že je potěšená demokratickým výsledkem voleb, jo, což jsem tam napsala do toho titulku. Pěknej.

Pak mi záznam vrátil editor s tím, že je to typickej clickbait.

>> No, bohužel ne, protože pak mi volá tady ta Charanzová úplně, co jsem to jako napsala, že to v životě neřekla. Jdu se koukam, a ten editor mi to změnil na: „Babišova koaliční partnerka je nadšená z výsledku voleb."

>> Wow.

>> A já jsem si to má nestála před tou celou redakcí. Jsem to začala řvát, jestli se klní. To je Pavel nebo by měl radost.

>> No, musím říct, že se fakt dá napsat objektivně titulek.

Jo.

>> Hele, ale pozor, Pavel Novotný úplně...

>> Jen tak odbočím.

Pavel Novotný je zpět na těch vlnách, najel na svý nejlepší časy v tom bulváru. Je už vrácený.

>> Je vrácený.

No, nejen jakoby z toho nápravního zařízení už je na svobodě, že jo, to víme. Ale i co se týče té mediální — já mu nechci dělat nic, mám ho třeba na Facebooku, víš — ale je to prostě zpět v plné síle, jak byl. Prostě extra byl velmi dobře dělany bulvár.

>> Tak mně přijde, že je v plné síle, že načerpal, dal si krásnou pauzu.

Nevím, jak se tomu říká, že jo, jako ta pauza od práce — sabatikon, tři měsíce, krásný.

Vrátil se v plné síle a vrhnul se do toho.

Vy máte vlastně Jakube na tom B not Found články nebo titulky jsou možná dlouhý a potom teda ještě si to napíšou na závěru takovou věc a teďka vás čeká ten long read a nevím, jestli tam máte i ty minuty.

Zabere vám to 670 minut teď? 15 až 16 minut.

Myslím si, že Jakube Jetmar nějaký článek měl třeba 37. Myslím si, já říkal, tak to už je. No, mělo to třeba 55 normálních stran.

No, jako takže když pracujete vlastně s těmito texty, jsou to spíš publikace nějaké, nebo když pracujete s těmi long ready, tak to nějak zároveň jako vehementně chcete propagovat na sociálních sítích, nebo jak je ten váš způsob tomu, abyste to dostali k lidem, kteří třeba právě jinak s tímhle ani nejsou obeznámení, nebo jsou to jak jste říkal, že většina vašich čtenářů jsou spíš třeba mladé ženy — tak pracujete už s těma lidma, co jsou prostě zvyklí takhle číst, nebo se snažíte jako nalákat i ty lidi, co na to čtejí, nejsou zvyklí?

Je to, máme trochu jinou doktrínu než běžná média, třeba jako Echo 24, protože my nejsme z pravdy, kde by se točilo 10 článků na homepage za den.

Hm.

My vezmeme něco, my jsme jako čára, kterou někdo položí na stůl toho internetu a každej, když má čas, si to může prolistovat. Teďka se mi to hodí — záchod — no, třeba tak může to být i záchod internetu, ale prostě když má čas, tak si to jakoby přečte.

Zároveň nemáme PayPal. Máme tam PayPal jenom u jednoho článku za týden a naše doktrína je, že pokud je to extrémně jakoby důležitý nebo ve veřejném zájmu, tak to za PayPal nedáváme a ty lidi často platí za služby, kterou jim pomůžou konzumovat ten obsah — třeba za audiočlánky — takže když nechce se ti číst, tak zaplať a můžeš si to poslechnout.

Hm.

Jo.

A pak najednou má prostě třeba 2 hodiny jakoby obsahu týdně, kterej není agresivní, protože si vážíme času našich čtenářů.

Jo, to mi došlo prostě na sabatiku, že jako novinář přičtu prostě tři dobrý články týdně, tak my chceme ty tři dobrý články napsat a mít je u nás.

Když jsme mluvili o těch newsfluencerech, což je nový výraz pro mě, tak není třeba u nich aspoň dobré to, že se naučili možná zdatnější než ty klasické redakce pracovat právě s těma čtenářema, že možná to stískání — si teďka se nám lidi neprokliknou z různých důvodů na článek tolik jako kdysi. Možná souvisí s tím, že sice všichni byli nadšení — ano, máme Facebook, máme Instagram — ale s tou komunitou možná pracovali spíš hůř než právě tihle, co to dělají, přestože třeba redakčně špatně, ale ty jako víc s nima, mnohem víc s nima komunikují s těma lidma.

No, každý influencer potřebuje získat publikum, takže samozřejmě, že umí komunikovat s těma lidma. Tam jde spíš o ty standardy toho řemesla. Já nemám vůbec nic proti news influencerům, protože prostě je považuju za nové médium vlastně v tuhle chvíli a oni to umí v těch krátkých — když si člověk domů scrolluje, tak prostě tam vidí všechno možný a najde si třeba i jeho a třeba to může být zajímavý — ale tam spíš vidím ten problém toho standardu, ne to, že ti lidé umí komunikovat s tím publikem. Já bych naopak řekla, že je to dobře, že umí komunikovat.

To jsem právě myslel, jestli by neměli být ty klasičtí novináři trochu víc jako influenceři v tomhle.

A ono se to děje, jo? Ono se to děje, ale myslím si, že ty klasičtí novináři mají trochu jinou úlohu než tihle. Já krátkomážní film, tihle krátkoměrní newsfluenceři, kteří dokážou udělat ten 30tisekundový spot.

Jo.

Takže ten klasický novinář a k tomu stejně asi zřejmě časem dojde, by měl být spíš analytický a vytvářet právě ty delší texty nad tím, jak ten svět funguje, nebo co se děje, nebo jaký je někde problém.

A asi časem ti klasičtí novináři budou zahnáni do nějakého analytického světa a tady tyhlety kraťasy budou dělat na těch sítích, možná teda taky klasičtí novináři, ale možná už ne. Možná právě na to bude tady ta parta těch mladých dynamických, kteří se nebudou ostýchat stát před tou sněmovnou.

A protože já se pohybuju a pohybovala jsem se ve sněmovně desítky let, tak mně prostě už je někdy blbý se toho poslance na něco zeptat.

Ale tomu 15, 16, 17, 18letému klukovi to prostě není blbý. Ten na něho nastoupí a a může to být mnohem zajímavější než moje obšlapování kolem toho, jak se ho kruci mám zeptat, ne?

Ale oni jsou takoví dobře nadrzení.

Ale jenom jsem ještě, pardon, chtěla říct, že oni jsou jako dobré příklady těch newsfluencerů, kteří jsou objektivní a právě tu objektivitu — nebo přesně co to je — ale vidíte, že tam nevkládají nějaký své extra názory a to je třeba Dylan Page, jo, to je fantastický prostě mladý člověk, asi ho někteří z vás budou znát, a ten to fakt dělá přesně takovou formou. A já, když jsem ho studovala, protože jsem se snažila přetransponovat některé naše novináře klasické do newsfluencera, jenže to máte jako moderátora v televizi. Těchto lidí je jako promile. Oni musí mít brutální charma. Musí něco mít před tou kamerou, aby to podali poutavě.

Jo, to není problém. Oni si to napíšou, je to perfektní, je to analytický, třeba to udělaj i vtipně. Teď to čtou z toho čtecího, ale nemají ten zajímavý projev.

A těch lidí, kteří by měli to charisma na tu kameru jako Dylan Page, je strašně málo. My jsme takovýho měli jednoho v redakci za celou tu dobu, kterej by fakt měl ten X faktor.

Takže to je spíš ten problém, jo — ten klasický novinář, přesně, on dělá dobře tu práci, ale tohle je nějaký další talent, kterej nikdy v tý profesi nebyl jakoby potřeba.

Ta dynamika a ta drzost vlastně.

No jasně.

A to, že prostě na toho člověka koukáte a říkáte si: "Jo, to je zajímavý, to je i zábavný a dobře se mi na něj kouká." Ale ten tuňák ten zešel taky z televize Nová, že jo.

Pak tady máme — jak se mi nekouká moc dobře, teda.

A ne, ale jako myslím si, že TV Nová, TV Prima, tak tam ty talenty a šouství jakoby měly. Jo, ale to jsme v televizi, ale ne v psaných médiích.

My se vlastně bavíme i o tom, že ty noví — jak jsem to říkali — že dělají show, že to je vlastně show, dělají ji na sebe. Klasický novinář vlastně nedělá show na sebe, ale snaží se zpracovat nějaké téma a pracuje na něm dlouhodobě. Víc času věnuje vlastně té práci na vzniku toho obsahu, než na tom, jakým způsobem se bude prezentovat a šířit.

Na druhou stranu, když jsou tady politici jako Andrej Babiš, který vlastně ty klasická média už vůbec nepotřebuje a dělá to svým způsobem taky, tak je to asi poměrně pochopitelný, že to — čelní přednáška ke své bublině, ale jo, to je.

Ale tady my jsme se dotkli jednoho tématu, jestli ty klasičtí novináři by pak dokázali udělat tyhle krátké formáty nějakým dynamickým způsobem.

No, pak je otázka, jestli tyhle lidi a vy jste se vlastně toho dotkla — potom jde zařadit jako do té normální žurnalistiky, že jo.

Vy říkáte, abysme nějak ukončili tohle téma trochu normální žurnalistiky. Takže třeba taková ta doba, kdy já nevím, kluk, holka vystudují žurnalistiku, pak jdou si sednout k panu Janíkovi editorovi — což Jakub zná ze svých zkušeností taky. Ten ho naučí nějaký základy.

Pak píšou to zpravodajství, to ten web vydá a děj se jako vůle boží, kolik lidí si to přečte. Takže tohle to skončí za pár let. Respektive, proč by vlastně ten kluk to měl dělat, když je tady ta pravděpodobnost, že to bude číst mnohem míň lidí, než by to četlo třeba před tím? Hlavně zkrátí to umělá inteligence, že jo. Rozhovor tě přepíše umělá inteligence.

Problém umělé inteligence je, že vlastně nahradí velice snadno ty juniorní zaměstnance, ať je to jako novinařina, IT, všechno. Ale ty pak potřebuješ jakoby ty seniory a nikdo nemá tu cestu k tomu. To znamená, že ty firmy to vždycky budou muset jakoby nějakým způsobem dotovat.

Jo.