Karol je placka móky, Xaver hledá převozníci a co strhne v Sedlčanech

Za stranu a za lidi. Dobrý den, paní Karl. >> Dobrý den, [hudba] pane Xavere. >> Jestlipak jste se těšila. Pan Holec se vždycky těší na Vzonku. >> Já se na vás taky vždycky těším. >> Skoro vždycky říká, že nemohl dospat. [smích] >> A pak se v průběhu Wilszonky několikrát nervózně podívá na hodinky. No, no, no. No, tak já taky se vždycky těším. Škoda, že to máme tady tu show jenom jednou za 14 dnů. >> Já vám říkala, pojďme to dělat každý den. Vy jste nechtěl. >> No, to je pryč z bezpečnostních důvodů. Jako abychom se do sebe nezamilovali nebo co? >> Aby No. >> No tak, že jo. >> No. Abychom si nezevšednili. Paní Karole. No. >> No a dneska je pátek, už je tady ten říjen. Já podotknu, že vy jste v týdnu měla narozeniny. >> Mhm. >> A já jsem na vás celý den myslel. Ano. A jenom pro posluchače doplním, že jsem byla zrovna ve sprše, chystala jsem se na vysílání a do toho slyším, jak mi zvoní telefon. Tak jsem běžela, jo, po dlaždicích s mokrýma nohama, div jsem se nerozmázla a na druhé straně slyším:„Dobrý den, paní Karol. Tak vidíte, jakého jste se dožila pěkného věku. [smích] >> A dožila jste se moc hezkýho věku. Krásný čtyři čtyřky za sebou jako hele, když předtím není jednička, tak je to dobrý >> čtyřky, >> e, pardon, dvě čtyřky. >> Ježíš, teď se mě úplně zastavilo srdce, že jsem něco přehlídnul. To na to na to teda zdareka nevypadáte [smích] na čtyři [vzdechy] čtyřky. Stane se. >> To víte, já s tou matematikou. No, >> máte už, paní Karolo, to je důležitá věc. Máte už iPhone duo? >> Ne, to nemám iPhone duo. Co to je? >> To je iPhone, který vypadá jako knížečka. Ježišmarja, to je krásný. >> To by holčička měla radost. To jenom 100 000. [smích] >> To by určitě měla radost. Hned by to utrhla. >> No tak nemáte. >> Ne, ne, ne, ne. Ale máte pravdu, že asi by se jí to líbilo, že by si s tím vyhrála, protože zrovna nedávno mi položila takovou záludnou otázku. Říkala:„Mami, a jak to, že nemáš žádnej merč, když seš ten youtuber?" [smích] >> Merč, >> mer. No a říkám si, já teda [odkašlání] musím říct, že ho tak trošku mám. >> Tak tak trošku ho máte. To je něco jako pane doktore, jsem trošku těhotná, ne? No a říkal jsem si, že by mohli udělat takovou nějakou aplikaci, která by měřila každý den na kolikrátce to máme >> ukládala to >> a mohli bysme se dívat týden, měsíc, rok. Víte, jak to chodí? Jo, jo, jo. Něco jako máte na těch elektronickejch peněženkách vývoj kurzu Bitcoinu. Tak takhle my bysme měli na kolikrátce to máme? >> To já vím ještě o horším přirovnání, paní Karol. >> Hm. >> Na váze. >> To ani mi nemluvte. >> Vlezete na váhu a ona to vyplivne do toho mobilu a vy se podíváte a ř vidíte zase kg víc. >> Hm. Lezete na váhu a vá řekne: „To je kšeft. [smích] To já vím, že teď si mnozí posluchači a diváci říkají, když to vypráví pan Xaver, že by měl říct, no vlezete na váhu, ono to vyplivne do mobilu a vy si řeknete zase o 100 kg víc, [smích] >> ne? Naopak vypadáte Huben. >> Jo, >> vypadáte velmi Huben. Vůbec ne jako Huben jste Huben. >> Já si totiž myslím, že to teď půjde eh lehce to hubnutí, protože jsem si koupil ten iPhone >> a to s tím souvisí. No tak už není ani na rohlíček, paní Karou. [smích] >> Takže když tady máte nějaký jídlo a nedojíte ho, tak už ho nebudete házet do koše, ale dáte to do úhledného ubrousku >> a rozdělíte na pět dílů, abyste se najet pondělí, úterý, středa, čtvrtek, pátek, >> protože vy si někdy přinesete tu bagetku, jindy salát taky. >> Hm. A někdy takový ty smrdlavý, ne? Promiňte tu to maso z umělé hmoty, jak jíte někdy. >> Sojový maso, ne smradlavý. Sojový. To mám ráda. Sojový maso. >> Trošku smradlavý. >> Jo, jo, jo. Ale to nevadí. Každý máme nějakej rozmar. No a abychom se dostali konečně v podstatě věci, e, na kolikátce to dnes to znamená 23 10 máte? Mně to líže devítku, >> ale >> no jo. >> Copak se stalo? >> No, je pátek, je před námi víkend a já mám na víkend krásný plány. >> No, promiňte, paní Karol, nechci být v opozici, ale my tento pořad vždycky točíme v pátek a většinou vám to nelíže vůbec nic. Na tož devítku. Jako minule jste říkala, no, těsně nad šestkou lížet to sedmičku a tak a teď najednou >> no devítka. Těším se na víkend. Jo, >> my máme totiž v plánu, jenom to prozradím, že jsme tady jenom tak mezi sebou. >> Škoda, že nejsem poslanec Ševčík. Já bych teď řekl tak vtipnou věc. >> Jo, [smích] řekněte něco s menopauzou. >> No tak měl jsem něco vtipnějšího. >> A co? >> No ne, to je sexistické a nechci dostat cenu sexistické prasátko. >> Proč ne? Já si myslím, že vedle vašeho zlatýho citrónu by se to na políce krásně vjímalo. >> A tak si o to řekněte vy, že byste byla sexistická prasnička. No, ale tak co jste chtěl říct? >> Ale vy byste to přijal s grácí, ne? Šla byste si tam pro to? >> Já bych si tam proto určitě šla. Spíchla bych si na to nový šaty. Nebo bych si půjčila ty vaše, co jste měl na citrónu, ať šetříme životní prostředí. >> No. >> Hm. >> A nebo bych vám mohl zapůjčit svůj bordo, svetřík, který ovšem když jsem si kupoval na internetu, tak tam psali, že to je pletené sako. [smích] A já jsem si říkalené sako. Teď jsem se ještě měřil. Já mám doma jenom takovej ten koovej navinovací metr. >> No, tím to jde blbě. >> No, ale teď jak se s tím chcete změřit? Tak jsem si lehnul na postel a rozvinul ho pod sebe a potom přední části těla jsem to spojil. [smích] No a jak jsem držel ten prst, tak se to vcuclo zase do sebe. Já jsem nevěděl, ale naměřil jsem to. Říkal jsem si podle těch eh rozměrů by mě to bylo akorát. Objednal se on to normálně svetr. >> Aha. Škodený sako jako. >> No a co jste chtěl říct s tou menopauzou? No ne, já já si myšlím něco horšího, tak to ne >> jako ještě horšího než Ševčík, jo, se Šebelou. Hele, tak zkuste to nejhorším vásem Andrej Babiš přitáhne, abyste se omluvil. >> Když mi řeknete v pátek odpoledne, celá rozjařená z vás to stříká na všechny strany. Řeknete, že nálada je výborná na palubě, že vám to líže devítku, tak je mně jasný, že máte na víkend domluvenej sex, >> ne? >> Co vám mám jinýho říct? Ne. No tak to já ještě patřím ke generaci. My nejsme jako ty mladý, co už to nedělaj. My můžeme sexovat i v jiný dny, než jenom vo víkendu. Jo, to jste nevě. No to taky. A ta středa je provařená, to dělá každej. >> No, t >> čtvrtek. >> No, čtvrtky jsou dobrý a pak úterky. S těma mám obzvlášť pozitivní zkušenost. >> Nechte si to navíc. >> Úterky, úterky a čtvrtky beývají hodně dobrý. >> Já tomu ne. Zustím ně. Zkuste to někdy, až zrovna nebudete mít v posteli metr a budete tam mít něco jinýho. Zkuste to. >> No jo, ale tak už to teda řekněte, co bude o tom víkend. Protože mě to nenecháte říct. No, >> vy máte jablečnou show zase? >> Ne, my jedeme s kámoškama na babskej víkend a my, prosím vás, jedeme vzpomínat. >> To je taková naše šestice kamarádek. Bude nás teda jenom pět. To jednou už jsme po letech nedohledali. Co jsme spolu jezdili každý rok na skautský tábory do Sedlčan? No >> to se poštěkáte tam ne vůbec. My si tam my jsme zažili takovejch věcí. My tam na to budeme vzpomínat. Já mám deník. Představte si, já mám deník z těch táborů, fotky mám. Všechno to tam vezu. Budeme nostalgicky nad deníkem vzpomínat. Vždyť jsme to mohli krásně tady pročítat. mohli, protože já jsem si tam třeba zapisovala hlášky, co tam tak různě padaly a tam tenkrát byl eh správce toho tábořiště, to byl takový starší pán a my jsme mu říkali bratr František a on měl takový správný jako hlášky a on ještě zadrhával a tím víc to bylo vtipný. >> Jasně. A jednou tam přijeli za ním nějaký známý a měli s sebou malýho chlapečka, který měl na hlavě indiánskou čelenku a pořád tam tak po tom tábořišti běhal a dělal takový to a on už toho měl dost. [smích] Jak tam ten kluk pořád běhal a tak mu povídá:„Hele, poslední indiány jsme vybili už včera. Marš ke kůlu a takovýhle různý jako veselosti, co my jsme tam zažívali. Takže si to budeme pročítat. K tomu budeme pít dobré červené. Já teď počítám marně v hlavě, takže vy jste jako pionýr nezažil, >> ne? Toto by skautský byly skautský. No, >> mě pionýr minul, protože jako teoreticky asi kdyby rodiče nebyli skauti, tak nějaký jiný rodiče by mě mohli ještě do pionýra nacpat. Ale já jsem v první třídě jsem chodila do první třídy a my jsme byli ta generace nebo ten ročník, kde ještě pár týdnů jste říkal soudružkou učitelku a pak už to byla od listopadu paní učitelka. >> Jasně. Jasně. No, ale eh zajímavý je, paní Karol, teď to neberte, že jsem jako bohapustý lichometník, >> ale musím to říct, vy nemáte jedinou vrásku, >> když se vám dívám tak to upřeně do obličeje. >> E, vy jste jak děťátko. >> No, ale vy jste neřekl, že si je mám vzít. Já jsem je nechala všechny doma. >> To tak já to myslím vážně. Teď vážná chvilka. Vy to takhle shodíte >> jako opravdu? Noéž, >> že máte úplně jak mimino obličej. Je >> to jste hodný. Já to tento komplement vyřídím svému plastickému chirurburgovi. [smích] >> No tak ono se to poznáš podle toho, že máte ty uši až půlce lavy. [smích] >> To mě tenkrát strašně pobavila Eva Pilarová. Evy Pilarový se ptali eh jednou tak politicky nekorektně, protože v tý době se to ještě smělo, kolik má plastických operací a ona říká: „No to já ani nevím. Já mám takovýho šikovnýho pana doktora a on vždycky tadyhle něco zapošije a tady něco zapošije. >> Já jsem se také dopustil této nekorektnosti. >> Hm. >> Eh, víte, kdo byla modelka a tuším, že i česká zdi Diana Kopzanová. >> No, je >> takhle my jsme spolu byli na nějakým vystoupení někde a ona také jako neměla žádnou vrásku. >> Mhm. A já jsem jí říkal, Diano, ty jako modelka, ty musíš očekávat nervózně, až budeš mít první vrásku. Zatím žádnou nemáš. A ona říkala:„Mám jednu a na té si sedím." A lidi se tomu strašně smáli, ale pak přišla paní pořadatelka té talk show a říkala, že to bylo velmi nevhodné. >> Mhm. >> Velmi nevhodné. >> Aha. A nebyla náhodou ta paní pořadatelka talk show e nějaká zakladatelka pirátů? >> Eh, nevím, co byla tenkrát. Trošku to vyvolalo. Ono tam byl ještě taková zvláštní, já už nevím, kde to bylo. To v Followomouci každopádně. >> Hm. >> A součástí toho programu byl ještě Laďa Kerndl. >> Aha. >> Jo. No a a Láďa jako bytě náš kamarád a dobrej člověk, tak se přidal k té pořadatelce a také si přisadil, že to nebylo úplně hm >> fajn. >> Ale aspoň to nebylo před diváky, ne? Nebo bylo? >> No, toto už eh jako soud proběhnul až v šatně. Jo, jo. Tak to je ta lepší varianta. >> Jana to takhle tam vpálila. No a paní samozřejmě u toho ohoblovala, že se nikdy dámy neptáme na vrásky, jako něco takového neexistovalo. A přitom já, paní Karol, mám vrásky rád. >> Je to na vás vidět? >> No tak já taky žádný nemám, ale jako není nic hezčího než žena, která má vrásky. >> Ano. >> Protože to je to, rozumíte, jako i ženská jít. která ženská, která se rozhodne jít na plastickou operaci, aby si nechala odstranit vrásky, je hloupá. Hm. >> A je to stejný, jako byste dávala umělohmotný okna na národní divadlo. [smích] >> Já si myslím, že i to přijde časem. >> Ale máte pravdu v tom, že mně taky vrásky u jinejch ženskejch nevaděj. Když má jiná ženská vrásky, hele, já nejsem přízemní, já jí to přeju. >> Proč proč v tom cítím zlomyslnost? To nevím, protože vy ze mě poslední dobou pořád cítíte zlomyslnost. >> To ne, jenom někdy jenom když jsem dnes já to řeknu, já to řeknu, co se tady dneska odehrálo a jak politicky nekorektně se paní Karl zachovala. Známky, které osobnosti XTV už mají vlastně čtyři díly. Xaver, paní Karol Stoniková, pan Petr Holec a Alex Minářová. A takové zvětšeniny, asi 30 cm velké, ty známky jsou vyvěšeny v produkční místnosti. A já jsem se dnes dožadoval v dopoledních hodinách, [smích] aby byly tyto odstraněny, protože z těch čtyřech na nich vypadám nejtlustší. A paní Karol dokumentovala slovy, že to není možný. Toíš, no, to není možný. >> A já jsem v tom cítil tu zlomyslost, >> ne? No, tak to není možný. >> Místo abyste jako otcovsky řekla nebo mateřsky řekla, >> eh, no, vzhledem k tomu, že jste z nás nejtlustší, tak to tak, ale stejně vám ubrali a nějak hezky to tak vy takhle ironicky do mě píchnete ten šíp. >> Ježišmarj. >> Do srdce. >> Tak jsem měla říct jako ty hasiči v hoří má panenko, bude to lepší, neboj, bude to lepší příště. >> [smích] >> No ne, musíme zase se, já se totiž dostávám paní Karel, abych vám řekl pravdu, eh, ve své jako nahoru dolů, tak já jsem teď v hubnoucí fázi >> a já jsem vám říkala upřímně, že [smích] a já jsem vám říkala bez recese zcela vážně, že je to na vás vidět. >> No, už by mohl >> jsem vám říkala, že jste huben? >> Už mám asi 6 kg dole. >> No, to je krásný. Co já bych za to dala? >> Nebojte. A to já naberu za jednou odpoledne. Na druhou stranu >> přijedu k vám na tu show, jak děláte s těma eh koláčkama. >> Hm. >> Projdu tam všechny soutěžící a je 6 kg zpátky. >> No a tohle se říkala ta Olga Shinflugová, nevím jestli jste to někdy slyšel, tak říkala Bohušovi Záhorskýmu, svýmu kolegovi říkala: „Bohoušku, čím to je? Že když tě vidím, tak buď to jíš, nebo vo jídle mluvíš, nebo na žrádlo myslíš a seš pořád jako lunt. >> [smích] >> a říkala, že jednou dělala pokus, že si stoupla na váhu, měla 60 kg, vzala ze stolečku buřta, kterej měl, já nevím, 10k. Na váze burř snědla, váha ukázala 63. >> Hm hm. >> Vyprávěl jsem vám někdy, jak jsem byl v hub hubnoucích jeskyních >> hubnoucí jeskyně >> s Petrem Novotným, >> ne? [odkašlání] že strašně dlouho, když jsme s Petrem byli na frekvenci jedna, tak on přišel a řekl: "Poletíme do Španěls na týden, tam jsou hubnoucí jeskyně." Já jsem se ptal, co to jako je. Říkal:„Nic, tam jenom přes den jdeme do těch jeskyní, tam sedíme a jinak můžeme se tam bavit a můžeme někdy do moře a to." A my jsme tam skutečně letěli a to skutečně takový program tam byl >> a ještě jsme si na pokoji nechali dát váhu. >> Hm. >> Která byla ovšem do 120 kg. Tak jsme to reklamovali na hotelu, tak nám dali nějakou >> společnou >> větší. [smích] No a my jsme tam přišli první den to byla taková jeskyně, byla tam hrozná zima, tam byly lavice a tam seděli jako tlouštíciim. >> A chodila tam taková paní, která měla asi tak 40 kg. a vyprávěla nám nejrůznější věci a říkala, že tam hubneme, ať tam vydržíme co nejl do večera. >> Ho jenom tím pobytem v tý jeskyni, že hubnete. No, my jsme tam seděli s Petrem asi do 9. >> Přišli jsme na pokoj a on říkal: "A víš, že trošku [smích] No a druhej den jsme tam šli dopoledne a už tak kolem 11 říkal", "Máme jako e all inclusi v tom hotelu." >> Tak jsme šli na oběd. Tam jsme se jako naobědvali a šli jsme si chvilku lehnout. >> Mhm. >> A vzbudili jsme si někdy pět, šest, tak jsme šli ještě tak na 30 minut do jeskyně [smích] a takhle se to pozvolna rozplývalo. >> Tak my jsme myslel, že jste řekl, tak my jsme druhý den šli do jeskyně, abysme tam neseděli. Hen tak Petr nabalil bramburky a kolu. No. No. No a mám s tím to jako. No, >> ale tak fungovalo to teda nebo nefungovalo. Vrátili jsme se po týden ze Španělska. Já jsem měl o 3 kg víc petr, protože tam ještě v tom hotelu bylo strašně dobrý jídlo. >> Jo, jasně. No, ale tak co ta jeskyně měla způsobat? >> Nic samozřejmě to, že máte zaplatit za ten pohyb, za ten pobyt. >> Ah, >> no pak jsme to hledali asi za rok a už to nebylo tak, že to někdo >> jako už někdo měl víc rozumu než my. >> [smích] >> No, ale můžu vám říct, že jsem ještě měl eh představte si, že jsem byl tady v Praze, byla prodejna nadměrnejch velikostí. >> Hm. >> Kde prodávala taková strašně hodná starší paní. >> Nebylo to náhodou někde u jako u Jiřáku v tom okolí? >> Eh, >> kolem FL Flora Já? >> Říkám starší paní, e, je to tam >> jako mezi Jiřákem a Flórou a nevím, jestli to ještě chodí. >> Já >> a je zvlášť obchůdek. po schodech dolů pro ženy a po schodech dolů pro muže dva vchody >> a oni tam měli koženou bundu a jednu jedinou a já jsem mu říkal „To je hezká bunda a paní hodná říkala tak ji hoďte na sebe. Já jsem jí hodil na sebe a ona byla fakt jako hodně velká. >> Hm. >> Jakože se to nedalo, že to a já jsem říkal to už je mě hodně velký. To je jako >> nějaký 13x nebo něco to ne. A ona v té dobrotě, ta hodná paní, řekla větu, kterou vám nemůže nikdy nikdo říct. Ona ona řekla:„Nebojte se, do toho se spravíte. [smích] To bylo jako jak když vás někdo praší něčím. Mám největší takové mám ještě další historky s hubotím, ale nechci to. Já tu já tuhle paní znám, jestli mluvíme o tom stejným obchůdku a o tý stejný pani, protože jednou byl strašnej problém, to vy muži neznáte, ale byl strašnej problém na trhu byl výpadek větších čísel dámských punčochových kalhot. >> Dámských punčochových >> punčochových kalhot, ale ty větší velikosti, >> ty průhledný takový. Jo, >> takový ty silonky. >> Jo, jo, jo. To se ještě nosí. Já jsem, že to za komunistu bylo jenom. No ježíš, to je módní furt. >> No, hlavně, když vám na to se vyleje něco horkýho, to je potom teprve pošušňání. No a já jsem si tam právě byla teda v tomhleom obchodě, protože jsem řekla, kde už jinde by mohly bejt nějaký větší, když nejsou v obchodech. A ptala jsem se tý paní, jestli má buňčocháče a ona říká, že jo a že si mám přijít. A teď jsem tam přišla a ona byla taková smutná a já jsem říkala: "Co se vám stalo?" A ona říká:„No to prosím vás, tomu nebudete věřit. Mně tady teď nějaká paní vinadala, jak je to možný, že tady neprodávám bikiny velikosti 64. >> 64? A já nevím, to je hodně. Jo, >> to už [smích] jako >> já vůbec nerozumím číslování. >> Jo, tak já mám 42 44, řekněme velikost. >> Jednou řekli, že mám košili 250. >> No, tak to možný. >> No, tak na těch bikinách byste se mohl i oběsit. >> Jo, tak lidský neštěstí, no. >> Hm. Já obě, >> ale že někdo, kdo má velikost kolik? 62 4 a tak dál. chce nosit bikiny. >> Mimochodem asi ta paní, o které mluvíme, je hrozně hodná. >> Hm. >> Jako ona používala takovej svůj jazyk, takovou svoji češtinu, >> která mě strašně Paní Karol, >> tak to už si nevybral, >> protože ona třeba říkala už jo, řskočte si do toho [smích] a vydal nějaký tričko, pyžamo a protože já to poznám už 10 m, poznám, jestli to je moje velikost nebo není. A nenávidím zkoušení v obchodě. To já taky >> za plentou. >> No, protože oni ještě mimochodem, to vám řeknu, ty zrcadla zvětšujou. >> Jo, tam jsou ještě zrcadla, >> tam jsou zrcadla a ty zvětšujou. Bacha na to. >> A ona paní měla takovou prodejní metodu, že u všeho říkala: "Skočte si do toho." [smích] Jsem z to úplně jako rostl. No jo, ale e ona to myslela dobře. >> No a do tý bundy jste si tehda skočil nebo neskočil? >> No do tý bundy jsem si skočil. Vám říkám, že mě byla strašně veliká. Jo. No a vemte si, co na to muselo padnout prasat. >> Bůh ví, jaká to byla kůže. Ale já jsem nikdy neměl koženou bundu. >> Hm. >> Tak jsem si říkal na starý kolena. No. No tak to jsem jenom tak >> No, teď jak hubnete elegantně, já vám budu za chvíli moct dát nějakou svojí vnošenou, jestli teda nepohrdnete. No, bundu koženou. >> Máte. >> A je to vůbec ještě módní? Paní Karol, >> teď tohle tuhle zimu myslím, že jde do módy koženka. takzvaná takzvaná ekokůže. Jo, je to ekokůže. Tomu se říkalo v Brně před revoluci cikánská kůže. >> No, to ne. >> My tomu říkali doma Vixlivant. Vixlant je ještě úplně něco jinýho. >> No, já tomu říkám Vixlant, ale vezmete si jako podýkám, že jsem s tím nesouhlasil s tím, že se to tak říkalo. [smích] >> Hele, vezmete si na sebe ekokůži, dáte si někde sojové laté. >> Jo, v >> přečtete si, jaká jsou nová pohlaví zrovna dneska vydaná a cítíte se jako lepší člověk. >> Pan Karol, to není můj svět, paní Karol. >> Ne, to všechno přijde. >> Myslíte? >> Hm. >> Myslíte, že také tomu propadnu? Musíte být otevřen a s otevřenou myslí přijímat nové trendy. >> Já nevím, no. Eh, teď mi vysvětloval jeden eh kolega, že se v jakémsi obchodě tady v Praze prodává kolo. >> Hm. >> Kolo, >> které je i na elektriku, ale má nos 180 kg. A já jsem říkal:„Proč mě říkáš, ty vole, co jako? Co to bylo? [smích] Říkal„ Ne, ne abys věděl. A říkal, že to myslí dobře, že bych mohl jezdit od nás ze žežulek na kole. >> Hm. >> Umíte si to představit, že bych si pořídil takový to >> vixlantový obepnutý barevný oblečení, jako má Václav Klaus mladší a jezdil bych na ty tory. Paní Karol, třeba bych přijel i k vám na kole. Já toepnut jí nemůžu, protože já potom vypadám jako ten maskot od firmy Micheline, >> ale >> ale eh takový kolo může být dobrý na 180 kg elektrokolo. Akorát nevím, jestli k tomu nepotřebujete mít vlastní větrník. >> No, nebo personál >> a nebo nebo solární panel. Jednou rukou řídím a druhou rukou držím solární panel. >> Já jsem spíš uvažoval tak eh jako najmout dva dobrovolníky, kteří by mě tlačili. Když by byl třeba mírný kopeček, tak by se rozběhli. To není špatný. Jo, něco něco jako paní Millerová Švejka a vy byste přitom řoval na XTV >> a sběrný vůz to bývalo u závodu míru, >> že za nima jel takovej ten, co sbíral ty odpadlíky. [frknutí] Jestli si vzpomenete teda ještě. >> No, my jsme teď s Petrem Holcem v účtu se bavili o tom, že panu prezidentovi museli koupit nějakej speciální přívěs na motorky. Vidíte, když budete kandidovat na toho prezidenta, >> přívěz na motorky. No, no, tak aby se do toho ty motorky vešly a aby s tím ty ochránici jeho mohli, e, jezdit, tak si musej ještě dělat řidičák céčko. >> Ty jo. No, oni musí ochránci jet s ním na motorce, jo? >> No ne, oni musí ochránit jeho a ty motorky. [frknutí] Takže když ho vezou v tom autě, za sebou mají ten přívěs, tak aby s tím mohli jet, tak musejí mít céčko. >> Ty jo. No tak vidíte, je to na státní náklady. >> Co si pište. >> Mimochodem, paní Karol. Blíží se vyznamenání státní. >> H, já vím. Já to tolik nesleduju. Já zas nic nedostanu. >> Co víte? >> Tak tady jsem si docela jistá. >> No tak příští týden to už by vám volali, ne? >> To si myslím. No to už bych vám tady šermovala před očima pozváním. >> A známe vůbec někoho, kdo to dostane? Jsou nám známa [smích] nějaká jména? Paní Karol, >> tentokrát je ticho po pěšině. To bude nejspíš nějaký velký překvapení. až příští týden to asi odtajní s velkou pompou. >> A komu byste tak dala vyznamenání? >> Já bych dala vyznamenání panu Šarapatkovi, aby nebyl smutný, že se nedostal do senátu. >> Ale to to bych kontrasignoval, >> že jo. Já si myslím, já myslím, že vy byste to i předal. >> No to nevím. To chápete, on jeho ruce nebo pro něho budou moje ruce nečisté. >> Hm. [frknutí] No a on by tam řekl, že zlu se nemá ustupovat, nebo jak má tu svůj [smích] slogan. Ale vidíte marketingovi na to jde dobře. Doktor >> má svůj slogan a tak. >> No jo, tak má svůj slogan, ale nemá tu sesli v senátu, co jsou vám potom platný slogani >> na příští volbu. On to zkusí zase. >> To určitě a já si myslím, že se stejným výsledkem. Já myslím, že to tričko s tím Schwarzenbergerem by měl krásně vyžehlit, uložit na čestné místo do skříně a říct tak a až budou nejbližší volby, to je jedno, kde, tak tě zase vytáhnou. >> Ano. Že by moh mít takovou krabici s nápisem volby. [frknutí] Tam by moh ukládat staré volební materiály nepoužité. Ono se to může refreshovat. >> Hele, tam jenom vezmete přelepku a přelepíte datum. >> A můžete ty letáky krásně použít. A já jsem si paní Karol říkal, když probíhaly ty senátní volby, přistěhnul jsem se v jisté chvíli. Jsem říkal, kdyby kandidovala paní Karol, >> hm, >> tak mi neříkejte, že proti tady těm nickám, co se tam dostali, já si myslím, že vy byste je porazila zároveň ve dvou obvodech, >> ne? >> Nejméně. >> Jako že bych taky natočila nějaký ty ty ty ty ty ty ty. >> Lila bych si na hlavu pivo jako pan papoušek. Co ještě oni dělali za blázniviny? Jistého významného muže. >> Mhm. >> Před mnoha lety se ptali, jakým eh způsobem balí ženy, že má takový úspěch. >> A on odpověděl: "Tím, že vstoupím do místnosti." [smích] A vy byste byla přesně, co byste dělal ty ty ty kikiriky? Vy byste jenom vstoupila. Jo, >> vy byste vstoupila na scénu a řekla byste, přátelé, jsem tady, tady mě máte. Hm. >> Vaše Karol a to by jste se podepisoval jak v té znělce Václav Moravec. A já to úplně vidím. Vy byste byla dobrá senátorka, paní K. >> A je pravda, že kdybych kandidovala někde, kde třeba žije zrovna Jan Lipavský, tak by z toho mohl být rozechvělý, stejně jako při těchto volbách, kdy omylem vhodil obálku s lístkem a ještě tam lupnul i ten žlutej bez obálky. Jo. >> No a ještě se u toho nechal vyfotit kvůli. >> Tak já jsem nikdy neměl velký iluze o tom, že by to byl nějak mimořádně jaksi intelektuálně nadaný. >> To já jo, to já to byl mimořádnej knedlík. >> Neříkejte to. >> To je tak potupný, paní. To je horší než mastikulka. Knedlík. >> No, to mastikulka je hnusný, ale knedlík je roztomilý. Je to takovej knedlík. U nás v Brně, [smích] když je žena, dívka, dáma, paní, která je taková jako mírně eh svá a nešikovná, >> tak jsou proo dva výrazy, laskavé výrazy. Mhm. >> Řeknete, že to je taková knedla, že že nic neudělá pořádně, ale že by i chtěla. Je to taková knedla prostě. A je, když někdo vo někom toto řeknete, tak ve mně úplně se vaří krev. A pak je druhej výraz, což je horší, když je taková jako pomalejší ještě u toho, >> tak říkáte, že je taková móka placky. >> Móka placky [smích] >> se takhle říká. Byla tam, víš, šel jsem zaplatit u benzínky a byla tam taková holčina mok placky, jako vůbec to nemohla dát dohromady. Hm. >> Tak knedlík by vynechal. To je to je hnusný. >> Není. No tak knedlíka knedla tady vidíte. Má to svoje opodstatnění. >> Nikdy bych to o vás neřekl, že jste knedla. >> No ode mě taky to nemůžete říct. >> Albo oka placky trošku. [smích] >> Já teď někam odjíždím po natáčení a pově pan řidič a když se bude ptát jaký bylo natáčení, tak já řeknu: "To víš." No, >> bylo to s paní Stonikovou. Je to taková móka placky. [smích] No a to máte do titulku. Vždycky vymyslíte ten titulek. >> No >> ale ne, >> protože vy ho nechcete vymejšlet, tak musím já. >> Ale nenapište tam mouka, prosím vás, po vašem tam ze vše hrd. >> Mka, móka. >> Móka. >> A není to moka jako káva, >> ne? Móka. >> Móka jako to bílé. >> To je z Brněnsky jako mouka je móka. A kouřit eh je kouřit. >> Kouřit. Jo, >> že mam moje maminka dejí pánbůh nebe. Vždycky, když se díval na stream. A mluvili jsme spolu třeba druhej den, tak pravidelně řekla:„Musíš tam kóřit. >> Musíš tam kóřit. >> Úplně nenáviděla. No a s tímto také s tímto názorem odešla také do nebes. >> Že byste neměl kóřit? >> Protože když jsem s ní naposled mluvil už LDN >> a ona už moc nemluvila, tak jednu z vět, kterou ze sebe dostala Smrdíš kóřem. >> [smích] >> Ty ty maminky na těch maminkách je krásný i bolestný zároveň, jak oni jsou pravdomluvný. >> Je strašně pravdomluvý. >> No, pak si e člověk klade otázku, kolik ještě má kolem sebe lidí, kteří mu takto řeknou pravdu. Vy to nejste podle mě. Vy jste taková lichometnice. >> No, já vám právě říkám pravdu. >> Jo. >> No jasně. Akorát vy to neumíte ocenit a furt v tom někde hledáte nějaké pokoutné významy, které v tom ani nejsou. Takhle to taky říká prěli teda říkáte pravdu. >> Tak řekněte popravdě, >> co jedete dělat s těma dalšíma babkama na ten víkend. >> No, jedem do těch sedlčan vzpomínat na mládí. >> Nic tam nebude. >> Tam bude všechno. My se tam budem podívat, jak se to tam změnilo. >> No ne. Tak jestli nějací 20iletí týpci tam vás budou obsluhovat >> jako jako že bych hledala Magdalence ženicha, jo, nebo >> třeba >> tak. Já se pohlížím po samých perspektivních kádrech. Třeba tady pan vedoucí je jako v top pět. >> Jo, vě. >> No, no, no, no. >> Pořád. >> No a chudák. On už si myslel, že vypadnu. [smích] >> No, je pravda, že mi minule strkal nějakou obálku do ruky a významně pomrkával, tak doufal, že už to nebude. >> Ale pro vaši Magdalenku máme Pepu. Co vy jako děláte? >> Ne, Pepu nemůžeme mít pro moji Magdalenku, protože Pepa už má >> nějakou Marcelku, Mařenku, >> to Toničku. >> To jo, Tonička je. Ano. A ta je ale pěkná. Ta je >> sympatická. Tonička je velmi [odkašlání] sympatická. Ale já bych to tipoval, že to je převoznice k Magdalenci. Ježišmarj, [smích] převoznice. >> Víte, co je převoznice? >> No vím, co je převoznice a Tonička to ví taky, jestli to teď. To >> jsou ženy speciálně, který se narodily proto, aby muže převážely od jednoho vztahu k druhému. [smích] Já mám podezření, že to Tonka je převoznice. >> Ne, Tonka není převoznice. >> To si pletete s Tonkou šibenicí. [smích] >> P