Kristina Höschlová 2. díl: Staletou moudrost našich předků degraduje dogma a manipulace

Milí posluchači, vítejte u pořadu Kupředu do minulosti. Od mikrofonu vás zdraví Martina Kociánová. V 80. letech si japonská vláda všimla, že lidé ztrácejí kontakt s přírodou. Města, kanceláře, přístroje [hudba] je od ní odřízli. Odpovědí byla kampaň, která lidi poslala zpátky do lesů. Japonci tomu říkají lesní koupel. Vědci lidem brali krev před pobytem mezi stromy a po něm. Výsledky podle lékařky Kristiny Hlové překvapily, protože po třech dnech pobytu v lese vstoupily počty imunitních [hudba] buněk až o 50 %. Čím vlastně les léčí? Fotosyntéza to není. V zimě se zastaví. Les působí, [hudba] nevíme přesně jak. Přesně to nezachytí oko ani nos, ale je to organismus, se kterým můžeme počítat. A kde jinde ještě můžeme hledat takovéto neviditelné léky? Milí posluchači, i dnes je mým hostem lékařka, záchranářka se specializací na anesteziologii, urgentní a horskou medicínu, která se účastnila řady humanitárních misí a pracovala v řadě válečných zón. je autorkou několika knih, například lékařem mezi nebem a horami. Ale my si dnes budeme povídat především o knize Lékařem jste i vy. Důležité je říci, že její životní náplní je Mezinárodní institut komplementární medicíny Mehana, který založila a kde se věnuje vzdělávání nejenom nás nepoučitelných, ale také těch poučených zdravotníků a lékařů. [hudba] Kristino, jsem moc ráda, že jsi tady vítej. >> Děkuju. Krásný den. Ty jsi e ve své knize eh popisovala, že je potřeba se věnovat tomu, jak stromy, živé organismy komunikují s jinými živými organismy, tedy s námi. a odvoláváš se na výzkumy biologů ze západoaustralské univerzity, eh podle kterých stromy navazují propojení skrze a to o tom jsi teď mluvila, elektromagnetické, ale také akustické pole. A to jsem netušila, že stromy eh reagují na zvuk a kořeny vydávají tón o frekvenci 220 Hz, tedy eh mnohem níž než komorní a které je 440 Hz. Řekni mi, eh, proto jsi říjen věnovala nejenom stromům, ale také hudbě, protože ty stromy s námi vlastně >> neustále zpívají a hrají jakousi symfonii společnou. >> Krásně to nazvala jako muzice blízký člověk. [smích] [vzdechy] Je to fascinující. Eh, já protože tato témata všechna mě velice zajímaví a pořád je neskutečné, jak jako rychlostí přibývá ve světě poznatků. Je to a vůbec to samozřejmě nestačíte sledovat. za čtyři roky, co se tomu věnuji, ta databáze vědeckých studií od těchto záležitost stoupá exponenciálně a já už teďka i po roce, co je knížka vydaná, už bych skoro mohla napsat další, protože se zase spoustu toho nového jako jsem se dozvěděla a vlastně i vyzkoušela. A třeba teď jsem ve fázi zrovna v těchto v této době, kdy si uvědomuju, jak všechno je neskutečně vlastně má jednoho stejného jmenovatele. Eh, zmíním vlastně tuto interakci, o které jsi hovořila, kterou jsi zmiňovala a e těchto elektromagnetických polí, tak to je ten stejný princip v něm spočívá i animoterapie, že jo. Eh, animoterapie nespočívá jenom v tom, že se po stižení člověk posadí na na koně a eh vlastně i ten pohyb toho zvířete ho rehabilituje. Ale animoterapie vlastně se velice podobnými výsledky, jako je ta lesní terapie, spočívá v tom, že třeba u lidí depresivních nebo eh s psychickými poruchami eh u dementních pacientů a nebo i právě u lidí se ze se vzorci stresovými kardiovaskulárními porochami, pokud interagují se zvířaty, eh jo, jsou to různé typy, že třeba tráví několik hodin mezi ovečk nebo u koní nebo s nějakým pejskem, tak se i tyto hodnoty srovnávají a vlastně ten mechanismus je úplně ten stejný. To zvíře na vás působí nějakým svým klidem, eh vyrovnaností, láskyplností. To všichni víme, že prostě pejsek má rád vše všechny členy rodiny a často je i usmiřovacím elementem. A právě ta souvislost s hudbou, totiž toto všechno má jednoho společného jmenovatele i s hudbou a vlastně i s terapií uzemněním. Eh, terapie uzemněním spočívá v tom, že přímý kontakt těla se zemí, zase v jeho souvislosti jsou popisovány zejména poklesy zánětlivých nebo chronických zánětů v těle a eh hudba, že jo, její léčebné účinky, to je zrovna jedna z komplementárních metod, která si myslím, že eh západní medicíně i navzdory bouřlivému vývoji v minulém století zůstávala. prostě hudbou se léčelo od jakživa a myslím si, že i v minulých desetiletích ta hudba se vnímala jako léčivý nástroj. se třeba vrací intenzivněji do té péče. No a ten jeden společný jmenovatel, eh, jsme u těch čísel, eh, je Šumanova rezonem. >> A to je vlastně eh je to jakýsi eh zase typický projev na kterej je typický pro naši planetu Zemi. Eh, je to měřitelné elektromagnetické vlnění, které vlastně emanuje naše země. Eh, její hlavní frekvence je 7,83, řekněme 8 herů. A eh právě ta tonalita, to, že všichni víme, že jsou intervaly, které jsou našemu sluchu libé, ale víme, že lze i na nástroje nebo i s hlasem vytvořit zvuky, které ze kterých je nám na zvracení. >> [vzdechy] >> Tak to jsou ty nelibé intervaly. Tak když si klladem otázku, řekneme, dobře, ale kde je ten klíč? Jak to, že ten či ten interaktor sexta Octáva nám hezky změní a jiné intervaly ne tak hezky? Tak tam je právě v násobcích té Šumanovy rezonance, což je jedna z hypotéz. A pak ještě další >> to je ta hudba sfér. >> Ano, přesně tak. Ale ono to všechno dává smysl. Eh, kupodivu tím, jak hudba léčí, se zabývali eh jako myslitelé i v pradávných dobách. A možná pro někoho překvapivě, odpověď na to, proč hudba léčí, první, kdo o kom je známo, že na to dal už nějakou odpověď, byl Pythagoras, kterého máme spojeného s matematikou. A tito starověcí a později i středověcí myslitelé, další vlastně, kdo se tím zabýval, byl byl Aristoteles, Bécius a pak Johannes Kepler. Vidíme, že jsou to myslitelé napříč starověkem, středověkem eh a kteří eh byli renesanční lidé. My je většinou máme spojený s jedním oborem, ale oni skoro všichni lidé těchto formátů vždycky fušovali do astronomie a tedy i astrologie. No a >> filozofie. >> Ano, samozřejmě. >> A Pythagoras přišel e stvrzením, které ti další myslitelé, které jsem potom zmiňovala, dál rozvíjejí a vlastně v dnešní době to dává čím dál větší smysl. Každé těleso, které se pohybuje, vydává nějaký zvuk, ať už lidskému uchu slyšitelný nebo ne. Lidskému uchu slyšitelné je rozpětí od 20 Hz do 20 kHz. My se bavíme o velice nízkých frekvencích. eh Šumanovej rezonance má kolem 8 herců, což my neslyšíme. No a tady ta vlnění eh eh on vlastně pozorováním pohybu planet naší soustavy vypočítal eh frekvenci nebo tón, který každá ta planeta vydává. A násobky těchto frekvencí vlastně vesmírných těles nám blízkých je eh oktáva nebo je ladění, ve které funguje naše hudba. A ještě tady jedna zajímavá věc. Je tady totiž příliš nápadná korelace s EEG aktivitou našeho mozku, kdy teta vlnění, které je vlastně velice příznivé pro hlubokou relaxaci a kreativitu a je to vlastně vlnění, které odpovídá stavu takové, jak se říká dnešní době vyzenovanosti, [smích] jako míru vnitřního, tak vlastně eh koreluje s šumanovými rezonancemi, což je fascinující a i teď na to už se dá dohledat. vlastně ve vědeckých zdrojích jako spoustu studií, které právě i tady ten korelat popisují. Eh, Šumanova rezonance, to je eh specifická a vlastně velmi neuchopitelná záležitost, přestože, jak říkáš, e, se podle zvuku Šumanovy rezonance vytváří eh hudba, která slouží lidem k meditaci, uklidnění, spánku. My jsme zvyklí spíše si říct, tak mocart léčí. Eh, v západní kultuře se především klasická hudba z období baroka, klasicismu, e, používá jako uklidňující prostředek. Eh, dočetla jsem se, že některé skladby vysloveně mocarta rta léčí epilepsii a že děti mohly [frknutí] antilptika vysadit po šesti měsících intenzivní kůry. >> E, určitě známe eh spoustu skladeb, které v nás vzbuzují klid nebo nás třeba i rozesmutní, ale i to je očistné. >> Mhm. Eh, řekni mi, jakým způsobem zjistit, že zrovna teď potřebuji tyto zvuky, tuto hudbu, protože jsou nám zkrátka libé. E, ještě stále tu otázku rozvíjím, eh, protože my jsme vystaveni neustále velkému, eh, zvukovému smogu. Není obchod, ve kterém byste mohli nakoupit vtichu. Není restaurace, kde by vám nepouštěli nějakou hudbu, která vám třeba zrovna teď úplně nesedí. A tudíž se přijímání hudby, která nám třeba nemusí dělat dobře, může stát také úplně podvědomou záležitostí. No, je vlastně ta odpověď na to, [odkašlání] která hudba nám dělá dobře a co našemu souchu dělá dobře. To je opět ta sebevnímavavost. To je to samý jako s dietama, kdy já jsem celoživotně jako velkým odpůrce nějakých diet, protože si myslím, že ve chvíli, kdy se člověk stane eh vnímavý vůči svýmu tělu a mysli, tak v životě nebude jíst věci, které mu škodí. A v jednu chvíli to může bejt kořínky a v druhý chvíli to může být burř. Zrovna v tu chvíli je to jako benefitem, protože dávám, co se diet týče, příklad, když se podíváme po celém světě, tak lidé eh aby přežili, tak mají velice rozdílnou stravu, že jo, v různých končinách světa jako diametrálně jinou. Vememe si nějaké eh inuické eh oblasti, kde se lidé živí živočišním tuchem, e a vlastně nemají tam de facto žádnou rostlinnou stravu a i tak jsou spokojeni, živi, zdrávi. Eh, a takhle je to to samé i s s s vlastně s jinými medicínami, které my si můžeme ordinovat. Eh, co je dobré si myslím naučit hlavně vnímat ticho a jeho neskutečnou cenost a vzácnost. A a ve chvíli, kdy člověk se stane komfortní v tichu, tak už bych si neměla obavy, že nebude vědět po jakém typu zvuku [odkašlání] a hudby sáhnout, aby to pro něj mělo benefit. >> [frknutí] >> Já teď řeknu velkou banalitu, kterou se pravděpodobně takzvaně odkopu z neznalosti, ale pro mě se v určité době, kdy jsem se jí začala věnovat, protože jsem jí měla popsat, tak se stala velkým objevem Smetová Vltava. >> A to proto, že on jí eh psal [odkašlání] už jako naprosto hluchý. A já když jsem měla popsat, co se mnou ta hudba dělá, tak jsem vlastně jí poslouchala nad mapou, protože jsem zjistila, že nevidím, co se děje na břehu, ale že on dokázal, že se v tu chvíli, když to posloucháte, na chvíli stanete řekou. >> Ano, to je krásně řečný. Vltave vlastně ne jako my možná netušíme eh co my jako Češi máme tady. >> [odkašlání] >> Já se to přivlastňuju jak nějakej jak nějakej fotbalový zápas, ale co my jako Čiši opravdu tady máme za unikát a klenot i v rámci eh klasické hudby, protože [vzdechy] asi se všichni shodem a to ani nemusíme být e eh klasické hudby znalí, že Vltava je jedna z nejpodmanivějších melodií vůbec, kterou kterou naše uši znají v naší kultuře a okolnosti jeho vzniku jsou pozoruhodné proto, Protože Smetana ohluchl náhle 21. října. Teď nevím přesně, co to bylo za rok. Bylo to samozřejmě v závěru 19. století, kdy myslím, že v 80. letech eh 19. století [vzdechy] >> a Vltavu začal skládat ze začátku listopadu. To znamená hnedka pár dní po tom, co ztratil sluch a složil jí za rekordních snad 18 dní. >> [frknutí] >> A on sám píše právě u toho rukopisu té skladby se dochovaly jeho poznámky, kdy on sám píše svoje pocity a vlastně on sám tam sdělil, že pro něj je to, že on miloval to, co dělal a vlastně lidí 100% ohluch, tak si vůbec nebyl jist, jestli dál bude moct se věnovat hudbě. A on tam píše o těch pochybách a píše o tom, že vlastně tady jak tu Vltavu, on tam sám píše, jak je vlastně překvapen a nadšen, že ji složil v tak krátkém čase a že teď zjistil, že jeho život nekončí, že může dál pracovat a byla to v tom velká euforie a naděje v tý poznámce. No a vemme si, že vlastně vltava je úžasným potvrzením Pythagorovy hypotézy, protože ve chvíli, kdy ten člověk ztratil sluch, tak a ještě jeho tělo na to nebylo zadaptované, ještě to nezačalo suplovat, tak on byl naprosto výjimečně oproštěn velkého množství zemních stimulů a tím se udělal prostor právě na tu vnímavost eh těch e té hudby Muzika Universális, hudby sfér, eh dalo by se říct i nějakých třeba vesmírných frekvencí. A vemme si, že ve chvíli tam měl opravdu ten trychtýř otevřený a nebyl zastíněn ničím, žádnými obavami, žádnými dalšími prostě věmy, tak z toho vznikla Vltavá. My máme šanci se oprostit o mnoha věmů právě na začátku zimních měsíců a v zimních měsících, protože příroda zdánlivě nabízí menší pestrost a také třeba do ní tak často nechodíme v těch podzimních plískanicích. Takže když se přesunu do listopadu, tak ty zmiňuješ v souvislosti s těmito měsíci léčbu teplem, protože po něm toužíme. Termální prameny. Samozřejmě také každý slyšel o saunování různých podobách saunch do toho měsíce ještě zakomponovala ono zklidnění, které většinou u nás nenastává, protože Vánoce, protože starosti, u závěrky, konec roku. Eh, ale přesto ta příroda vyzývá k uzavření se do sebe a ke ztišení eh k jakési meditaci, ale ty raději užíváš slovo kontemplace. Co si tedy počít s podzimními měsíci a po čem sáhnout, aby zase člověk e najednou neřekl, musím 14 dní ležet v termální vodě nebo každý den chodit do sauny a nebo musím hodinu meditovat, ačkoliv nevím, co s tím. >> Ano, kontemplace je právě druhá eh část té 11. kapitoly a kontemplace vlastně eh to, o čem jsme mluvili na začátku, to je ten pohled dovnitř, to je to propojení s nějakou vnitřní moudrostí, s jakýmsi, já i bych to ráda nazvala přírodním řádem. Pokud vezmeme, že je tady nějakej řád, podle kterého všechny živé organismy se zrodí a a zhynou bez výjimky, nějaký řád, e, kterej, že jo, e, díky kterému strom ze semínka vyroste, eh na podzim opadají listy, že se z uzlíčka miminka rozchodí za rok člověk a tak dále, tak eh by se dalo říct, že eh kontemplacím vlastně nazývám přesně to umí mění té z jejímění té vnímavosti a upřímně řečeno propojení s nějakými tady těmi archetypálními, pradávními a všeplatnými principy přírodními, kterými tě nechtě podléháme, protože jsme živé organismy jako jako strom, jako pejsek, jako rybička, tak nám to dává nakonec hluboký klid, protože eh když si uvědomíme, když se podíváme třeba na les, který prokosí vřice, prožere kůrovec, shoří a všichni to vidíme v našem okolí za pár let, jak se tedle znova období, jak vyroste pak zdravější. Tak to je přesně to, když tady ty věci začneme vnímat, tak že jo, tak to nám dává nějakou naděj. Říkáme, no tak ten řád přeci má potenciál sebereparace, sebeobnovy, vlastně sebeuzdravení, pořád si nějakého vyrovn vyrovnávání eh nerovnováh. Pořád je ve vlastně ve světě rovnováha a samozřejmě my někdy na na věci koukáme strašně moc úzkým pohledem, že [frknutí] my někdy koukáme na dění okolo nás pozice eh kačenky, e jako je ta nafukovací kačenka do vany, která se houpá na vlnách a nejdřív je nahoře, nejdřív dole a kačince je nablití, ale když se eh zletíte nad to moře jako racek, tak už vidíte jenom jemný vlnění a když koukáte na to moře z okýnka z letadla, tak vidíte překrásnou mořskou hladin a vidíte vlastně tu harmonii. >> [frknutí] >> A proto i nějaké výkyvy, o kterých tady často se třeba vytváří nadbyčečná historie, že teď je moc teplo, že teď je moc sucho, že teď je moc, nevím, vody, zase málo vody, zas je moc zima, tak to jsme pořád v pozici tý kačenky, která teď je nahoře na na vlně, pak se zhoupne dolů a má pocit, že že prostě se utopí. Ale máme-li tu schopnost se nadnýst jako do pozice Racka nebo do pozice letadla, tak najednou vidíme, že to celý dá smysl a že i tady ty vlnky jsou v pořádku. No a v této souvislosti si myslím, že právě kontemplace nám pomáhá se dostat z pozice tý kačenky, která lítá po v jedné vlnce nahoru dolů. Tak právě kontemplaci je cesta k tomu, jak se dostat do pozice toho Racka nebo do pozice pasažera v letadle. >> Já jsem ráda, že jsi to zmínila, protože eh tu Kačenku zejména sítí takové ty dennodenní informace, zprávy, výkřiky, kdy se Kačenka dozví, že zítra shoří, že pozítří jí vyschne ten rybník. [smích] Já já jsem teď [odkašlání] poslouchala před časem zprávy v souvislosti se začátkem školního roku a teď tam vystupovali všichni odborníci a měli takový ten zanícený výraz a jeden řekl, že je pravděpodobné možné, že eh dojde tím, že se děti eh zase shromáždí ve školách, tak dojde k nárůstu e žloutenky typu A. A další odborník řekl, že je to velmi pravděpodobné, protože ty děti určitě o prázdninách na různých [odkašlání] táborech [smích] >> nedodržovali hygienické standardy. A já jsem říkala, tak máme vlastně tři možnosti. Buďto zrušit školní rok, >> nebo zrušit prázdniny a nebo zrušit děti, >> nebo zrušit [smích] odborníky a nebo a nebo vypnout televizi. Tak to je jenom taková odbočka k tomu, že eh Kačence může přemíra e dennodenních informací způsobit velké nevolnosti. [smích] A a jsem ráda, že jsi vzpomenula Livingstona Racka, >> který se na to díval trochu jinak. Když už jsme se dokontemplovali do prosince, tak ty za jednu z léčebných metod, která opravdu nic nestojí, zmiňuješ pohled na noční oblohu. A v zimě třeba v mraze bývá ten pohled o to, řekněme eh krystaličtější. E 90% prvků z nich se skládáme je obsaženo v hvězdném prachu, když tady byl ředitel brněnské hvězdárny >> 99 >> 99 % prvků. >> No a dokonce mě by stejně zajímalo, nikdo mi ještě neodpověděl na to, e, co je to 1%, ale teď jsem slyšela jednoho nějakého vědce, který říkal, že je 100%. >> [smích] >> Já jsem ještě chtěla dopovědět, že když tady byl ředitel brněnské hvězdárny Jiří Dušek, tak s Hoblibou zmiňuje, že nejsme nic jiného než inteligentní kosmický prach. >> To procentuje možná ten neinteligentní, [smích] >> ale eh dobrá. Eh, je večer. Zakloním hlavu, třeba přes světelný smok uvidím krásnou oblohu. Jak s tím pracovat? Kromě Kantovského dvě věci uvádí eh mysl lidskou k tomu většímu obdivu. Čím více o nich přemýšlí hvězdné nebe nad námi a mravní zákon v nás. Tak ano, toto jsou ty možná základní věci, ale pak možná vidíme měsíc a některé napadne a je jej dorůstá, to zase budu špatně spát. [smích] Měsíc je velmi silná energie, příliv, odliv. Noc s sebou nese tajemství. Noc ale také vyvolává mnohé běsy a černé myšlenky se v noci někdy zdají ještě černější. Mm. >> Tak jak toto všechno použít a využít ke svému prospěchu a klidu léčení? >> Eh, ono vlastně u e pohled do hvězdné oblohy snoubí víc principů, které už jsme zmiňovali. Tak zase na začátku jsme hovořili o zjemnění té vnímavosti a vlastně vypnutí tady těch toho balastu narativů různých, co se nám honí hlavou. Tak v momentě, kdy se zastavím, zhluboka se nadechnu jiskřivého mrazivého vzduchu, podívám se do té vězné oblohy, tak už tady to je jenom blahodárné, že se nám leckomu vypne prostě rádio zbytečných eh narativů, co nám běží hlavou a vlastně se zakotvíme v v tom daném momentě. Eh, já tady dám příklad eh zkušenost z mé mise v Afghanistánu v zimě. na přelomu roku 2013 a 14 ta mise byla pro mě neskutečně fyzicky náročná, protože v jejím závěru jsem jako jeden anesteziolog simultánně obsluhovala dva sály 24 hodin denně, což bylo jako na pokraji vlastně i únosnosti a pamatuju si na jednu takovoudle službu už velkého vyčerpání, kdy prostě nám tam vozili jednoho pistolníka za druhým A byly 2 hodiny ráno. Ten den jsem pracovala vlastně od rána nonstop a po jedné operaci reparativní život zachraňující eh bylo třeba toho pacienta převézt na jednotku intenzivní peče na přístroj, protože byl na přístrojích závislý. A eh tam jsme měli takový kontejnerový systém. To znamená, že já [frknutí] vlastně jsem v tom sálovém pyžamku, jak tomu říkám, v tom takovým hadrovým oblečení, ve které jsem byla na tom operačním sále, eh jsem si přes sebe přehodila jenom nějakej plášť. Vím, že venku byla, že jo, byl mráz, ale bylo zároveň bahno tam, protože tam prostě byly takové hnůzné podmínky. A já jsem z těch galoší přeskočila do těch pohorek a vezla jsem takovým rozvrzaným posteli toho pacienta na těch přístrojích a pomáhal mi eh tam nějakej pomocník. Vím, že byl zavhalen v ve velbloudí dece a měl takový krásný úsměv asi se čtyřma zubama, který tam vyčuchovali z toho úsměvu. No [vzdechy] a já si přesně vybavuju jako že tam byl ten směsc. Já jsem byla strašně vyčerpaná a eh bylo to i náročný ještě se soustředit, protože ten člověk opravdu jako jeho život visel vlastně na mjých rozhodnutích, na těch přístrojích. A chvilku jsem byla taková až jako malomyslná. Říkám„t tady to já už jako já už se nemůžu, už jsem byla unavená, už se docela soustředím a a tak jsem se tak pozdechla a jak jsme vyjeli ven do toho mrazivýho vzduchu, tak dosud si to pamatuju, je to už 14 let, 13 let, tak jsem zvedla právě voči k nebi a tam jsem viděla tady tu hlubokou báň a tam jsem najednou cítila takovej jako opravdu neskutečnej klid a vlastně jsem se v tu chvíli na nás koukala na na toho pomocníka v tý hou velbloudí na tu rozanou postel na mě v tom pyžamu tam v těch bagančatech v tom blátě a na toho pistolníka na tý posteli, že to je vlastně jenom takovej jako střípek, jenom takový zrnko prostě v těch všech příbězích, který se tady děljou a že vlastně je to úplně všechno v pořádku, že že není proč se znepokojovat a eh no tak to jsem se teďka [smích] vlastně e rozpovídala tím vlastně na tomto příkladu jsem chtěla dát jako naivo to Proč jsem chtěla i tady ten moment v knížce zmínit. A samozřejmě kromě toho já tam zmiňuju i takové aspekty, které jsou zajímavé. To, jak na nás působí měsíc, to je hodně zkoumaný. Na to jsou vlastně miliony různých eh jako subjektů měřených. byla jedna studie na Tajvanu, kde měřili opravdu měli milion jakoby pacientů a měřili eh jejich frekvenci na urgentním příjmu v souvislosti s měsíčními fázemi. Eh, někdy se to naprosto zbytečně zjednodušuje, to, že prostě úplně dělá to a to a eh věci, jak to tak bývá, eh nejsou tak triviální, jak se zdají, protože to, že jsme ovlivněný sílou vesmír těles okolo nás, o tom není naprosto pochyb, ale oni interagují i mezi sebou. Ty síly se sčítají. Inaguje už na té nejbližší úrovni síla Země, měsíce a slunce. Proto se nedá tak zjednodušit, že vo úplňku se děje to a vo. Opravdu záleží na interakci i na poloze slunce a a [frknutí] na vlastně i to, v jakém ročním období se nalézáme. A i my se podílíme naším elektromagnetickým polem jako lidé na těchto interakcích. Takže proto to uzavírám tak, že eh není asi žádoucí zjednodušit tady nějaké principy, eh, které na sebe budu aplikovat, ale je dobrý jenom mít povědomí o tom, že my jsme součástí silových interakcí prostě těchto teles, které jedou eh ještě mnohem dál, než je jenom měsíc a slunce jdou možná ještě mnohem dál, než vůbec slušíme. >> Což je mimo jiné také jedna z těch tvých tří premiz. respekt vůči přirozenému řádu života na zemi, kterého jsme součástí. Je v tom asi zakomponována také eh silná pokora, eh, kterou z tvých informací a z té opravdovosti, jakou zkoumáš člověka, cítím velmi často. [frknutí] Eh, ale zároveň, když tak mluvíš o interakci eh, nebeských těles, eh, tak vlastně se nemůžeme tak úplně vysmívat, eh, starým babkám, kořenářkám, které třeba za eh úplňku zaříkávaly určité nemoce. Eh, možná, že v tu chvíli cítili, že ten měsíc má eh třeba větší sílu a možná tím pádem i tu léčebnou moc. Já si myslím, že je hodně jako je takové zkratkovité a vlastně i krátkozraké eh jako ignorovat různé lidové tradice. Ale na druhou stranu, e, takže chci říct, že, že lidové tradice vlastně na základě vnímavosti lidí, že prostě mínívají člověk nějaké principy pozoruje a pak se třeba vytvořily i různé rituály v různých tradicích. To, čím se degradovali, degradovala ta moudrost a degraduje dosud, je právě nějakým zkratkovitým zjednodušením a hlavně i manipulací, jo, že ve chvíli eh myslím si, že vždycky, ať už pozoruju cokoliv, tak je dobré zůstat u toho, že pořád nevím všechno a nikdy nebudu vědět všechno a já můžu popsat nějaká pozorování, nějak s nimi pracovat, ale ve chvíli, kdy to začnu použ používat jako doktrínu nějakou a ještě nejhorším dogmatizovat a přes nějaký fanatismus prosazovat, tak v tu chvíli to vlastně úplně pokroutím. Takže můj pohled na to je vlastně, já hrozně ráda e jsem cestovala a dosud cestuju a čím vlastně exotičtější kultura, tím víc jsem zvědavá jako poslouchat o jaké jsou jejich hodnoty, jaké jsou principy, s čím pracují. A samozřejmě napříč světem vidíme, že lidé mají různé rituály, tradice. Pokud to nechápu, pokud prostě mi to nedává smysl, tak bych byla velice vzdálená tvrdit o tom, že to je blbost na to nikdo, že jo. Nemáme patent. Eh, některé věci si vůbec nedovedu vysvětlit, ale mohu říct, že vlastně všechna ta pozorování si jsem si vždycky střádala až po letech vám najednou třeba po 20 letech něco začne dávat smysl. Co se třeba týče tradic našich, tak tady je pochopitelně hodně zajímavá tradice žítkovských bohyň už jenom proto, že je vlastně popsaná takhle a mluvím o ní proto, že každá kulturová má nějaké svoje rituály a tradice. Tak tady ta je asi nejbližší naší kultuře a to vůbec neznamená, že by rituály papuásskejch e eh domorodců eh byly prostě chybné. Ty mají zase své tradice a rituály vystavené na jejich pozorování. Ale právě třeba tady u těch žítkovských bohyň, eh, jejíž rituály a tradice jsou celkem už mezi veřejností známy, tak to je typický příklad toho, že eh tam ti lidé byli jako velice vnímaví, byli vůči různým dějům jako nehmatatelným, byli eh velice vnímavý hlavně vůči přírodním dějům. A právě i třeba z toho, co je popisováno, je vidět, že buďto tady ta vnímavost se s pokorou používala pro pomoc druhým, aniž bych si nějak doktrinovala a manipulovala a vytvářela z toho dogmata, ale pak i byly případy, kdy se to právě zneužilo, jo, kdy se vlastně to zneužilo pak ke účelům špatným. To je bílá černá magie a někdy může být e ta eh dělící čára velmi křehká někdy č. >> A ono je to v medicíně u všeho. Vemme si, že myšlenka původní, já jsem přesvědčená, že jakékoliv trendy, které se pak třeba ukážou, že nejsou zcela prospěšné, tak já zcela eh jsem přesvědčená, že vždycky v počátku byl dobrý úmysl. Jo, tak se mluví třeba o škodlivosti nějakých úkonů, jako je eh vočkování, ale ten úmysl je nebo ten princip má účel benefit, pomáhat lidem. A vlastně to, pokud ten či ten úkon nebo procedura začne se projevovat jako škodlivá, tak je tím, že se s ní pak špatně manipuluje, [hudba] že se zneužije, že že se fanatizuje, že se dogmatizuje. Takže takhle si myslím, že to platí jako u všeho. Kristýno Hešlová, [hudba] moc ti děkuji za to, že s námi rozmlouváš, za to, že nad svými pacienty a nad lidmi kolem tebe přemýšlíš [hudba] stále a že pozoruješ přírodu i nás očima dítěte, protože je to nesmírně cenné a nevím jak posluchačům, ale myslím, že se už s posluchači trochu známe a že nám to hodně pomáhá. Díky za to. No, pomáahá to hlavně mě, protože já se mám ještě tolik co učit, že eh vlastně jsem za to vděčná, za tu možnost pozorovat a vlastně za všechny lidi, který potkávám, jsou mými učiteli. Tolik se co učit, to mi všichni chuť do toho. >> Děkuju. >> Milí posluchači, celý rozhovor s lékařkou Kristinou Hešlovou o léčivé síle lesa, hudby a ticha a o tom, jak se stát lékařem sám sobě. si můžete poslechnout vcelku a předstihu na platformě Herohero. Všechny díly najdete také postupně na našem webu Rádio Univerzum, na Facebooku a YouTube. [frknutí] Všem vám, kteří nás podporujete na účtu 10349 16/2700 upřímně děkujeme. Bez vás by tyto rozhovory nemohly vzniknout. Martina Kociánová se na vás těší zase příště. Zatím se mějte hezky a něco proto dělejte. Nikdo jiný to za nás neudělá.