KRIZE EVROPSKÝCH HODNOT A ZTRÁTA SUVERENITY - Trialog zakladatelů

Dobrý den, vítám vás u dalšího dílu Svatoplukových trialů, tentokrát u zakladatelského trialogu s Petrem Drulákem.

Ahoj, Petře.

>> Ahoj, Janu.

>> A Michalem Semínem.

Ahoj, Michale.

>> Ahoj.

Ahoj, Jani.

>> Eh, náš spolek Svatopluk na podzim žije dvěmi velkými tématy. To první téma je mezinárodní konference, kterou pořádáme, a to druhé je rozjezd eh nového mediálního projektu.

A já bych byla ráda, abychom se v první části našeho pořadu vlastně k oběma těmto tématům dostali, protože jsou velmi aktuální a hodně nás zaměstnávají.

E pojďme k té mezinárodní konferenci. Ona už bude příští sobotu 19. září a jejím tématem je Střední Evropa, BRICS, globální jih, eh, možnosti a perspektivy budoucí spolupráce.

Eh, my máme na té konferenci spoustu zajímavých hostů opravdu z této oblasti, kterou jsem teď zmínila. E, ale máme už takovou první vlaštovku takového problému, nebo jak to nazvat, a to je vlastně s hostem, eh, který přijal pozvání. Je to Sasan Karimi a je z Iránu.

Tak já bych tě, Petře, poprosila, můžeš nám vlastně říct, co se nám eh s tímto naším hostem teď událo, protože on nepřijede, to už můžeme říct. Slíbil, těšil se, ale není mu to umožněno vlastně kvůli tomu, že nedostal vízum. Ale ono to má docela zajímavé pozadí, takže prosím.

>> Tak doktor Karimi je výrazný iránský intelektuál z takového toho reformistického proudu. V tom Iránu, když se podíváme na tu domácí situaci, tak tam máme řekněme islámské konzervativce a reformisty. Ti reformisté vždycky tahali trochu za kratší konec, protože oni byli ti, kteří říkali: pojďme se s tím západem nějak dohadovat. Myslíme si, že je s nimi rozumná dohoda.

No a když teda dostali ten prostor, aby tu dohodu zkusili, no tak západ Irán prostě pěkně odkop. Jo.

To znamená, pan Karimi je blízký spolupracovník bývalého iránského ministra zahraničí Javad Zarífa. Zarif byl ten ministr zahraničí, který pomáhal, který vyjednával se západem tu slavnou dohodu o Izraeli, o iránském jaderném programu, na níž se někdy v roce 2015, 2016, tuším, shodli Íránci, Rusové, Číňani, Američané, Evropani a která v podstatě měla znamenat konec izolace Iránu, což by byla vlastně tím velkým vítězstvím těch reformistů.

No, pak přišel Donald Trump a pod vlivem Izraele řekl, že tahle dohoda vůbec ho nezajímá, hodil ji pod stůl a od té doby vlastně ty sankce dokonce ještě přitvrdil.

Takže Karimi je prostě z této části iránského politického spektra a my jsme si říkali, že by bylo výborné mít jeho perspektivu na spolupráci se střední Evropou a vůbec na jeho pohled na mezinárodní vztahy.

No a české velvyslanectví, Macinko velvyslanectví v Iránu má takovou politiku, že v podstatě žádná víza nedává, jo, že prostě ani krátkodobých vízů není nic. Na dlouhodobé návštěvy prostě návštěva.

To, že nevydávají dlouhodobá, to neřešíme. On měl přijet na dva dny, jo. Takže ani tenhleten člověk prostě od nich nedostane vízum.

Ačkoliv samozřejmě na stránkách ministerstva zahraničí nic takového není. Tam nás ujišťují, že tohle normálně funguje, ale mají prostě takovuhle politiku.

Je to politika, která mě nepřekvapuje vzhledem k tomu, jakým způsobem se pan Macinka lísá k Donaldu Trumpovi. Ale já jsem prostě čekal, že přece jenom bychom mohli mít tu politiku aspoň v některých otázkách. Neříkám úplně suverénní, to bych od Macinky fakt nečekal, ale možná míň patolízalskou, než byla ta Lipavského.

>> Není tomu tak.

>> Není tomu tak. Prostě Lipavský dělal všechno pro Brusel, Macinka dělá všechno pro Washington. Je to prostě stejná ostuda, jako byla.

Ale chtěl bych teda ujistit, že pan Karimi nakonec vystoupí online. To znamená, dohodneme to online a bude to podobně jako s předními ruskými intelektuály, kteří také budou online a ti jsou zase online už od samého začátku, protože to jsou zase na evropském sankčním seznamu.

To jsou zase lidé, kteří nemají nic společného s válkou, kteří prostě akorát vystupují v ruských médiích a mluví o mezinárodní politice. No a tak to stačí proto, aby Evropská unie řekla, že šíří v Rusku ruské narrativy a jsou na sankčním seznamu. To znamená, nesmí cestovat do EU, nesmí mít žádné, samozřejmě tady, žádné aktivity.

No tak tu online vystoupení jim zajistíme. Ale jinak samozřejmě tam bude spousta lidí fyzicky, prezenčně a já se na tu akci těším. Jsou to spíš ten incident s tím Iránem ukazuje, v jakém stavu je vlastně česká politika.

>> Ano, přesně tak.

My vlastně tu konferenci pořádáme proto, že vycházíme z úpadku západu a z nastupující multipolarity. Takže chceme udělat takový krok dopředu, něco, co vlastně naše vláda nedělá, nenapadne ty naše mainstreamové intelektuály a politiky, aby něco takového uspořádali. Takže my se do toho pouštíme. V podstatě jsme vlastně první u nás.

A Michale, eh, můžeš víc představit vlastně, kdo tam další bude, jo? Kdo tam bude, kdo tam bude vystupovat? Jaké zajímavé hosty?

Neříkám, abys prostě říkal celý ten seznam. Jsou to čtyři panely. Celý den budeme jednat, ale někoho prostě zajímavého, koho by >>

Dobře. Já jenom malinko poupravím, co říkal Petr ohledně Sasana Karimho a respektive toho vydávání těch vízů.

Eh tam došlo k tomu, že české ministerstvo zahraničí přestalo poskytovat krátkodobá víza. Dlouhodobá víza ještě pořád eh umožňuje, jako pro studijní pobyty nebo při slučování rodin a podobné věci, ale Macinko ministerstvo zrušilo ta krátkodobá, čili není vůbec možné. To jsou ty krátké návštěvy, pozvání na konferenci, eh, obchodní jednání a podobně. To je v podstatě v tuto chvíli vyloučeno.

No, eh my se vlastně střední Evropě věnujeme ve Svatopluku už delší čas. Ostatně letošní letní škola byla taky věnovaná střední Evropě a my už vlastně říkáme, že eh jsme opravdu na jakémsi geopolitickém rozcestí a ptáme se i jako Češi, kde je naše místo prostě v tom novému uspořádání. Říkáme jasně: my jsme ve střední Evropě, my eh nejsme součástí toho kolektivního západu nebo si to nepřejeme. My sice fakticky jsme, ale ta vize, ten pohled Svatopluku je jiný.

My říkáme, my se vlastně chceme vymanit z těch struktur závislých na tom kolektivním západu a hledat nějakou možnost užší spolupráce střední Evropy, kterou myslíme až směrem někam na ten Balkán, že? A v takovém případě se ptáme, kde jsou ti naši partneři, protože ta naše politika – my nehledáme konfrontaci, my vlastně hledáme. My bychom si přáli svět dialogu, svět, kde vlastně různé zájmy eh se potkávají nikoli v konfliktu, ale prostě v nějakém průsečíku hledají nějakou cestu, kde by si navzájem mohli eh víc půjít vstříc.

A to je ta naše představa. Takže my nejsme protizápadní v tom smyslu, že bychom chtěli vlastně teď nějak deklarovat nějaký radikální odklon, ale prostě říkám, my nejsme západní, jsme nezápadní.

Myšlenka této konference je, že my si chceme hledat suverénní vztah i k jiným částem světa bez toho, že by nám kolektivní západ říkal, s kým se smíme kamarádit a s kým ne.

A podle toho jsme pak taky vybírali sestavu těch řečníků na konferenci.

Takže máme tam hojné zastoupení těch evropských států, které do tohoto středoevropského prostoru jsme zařadili. Možná někoho překvapí, že tam není nikdo z Polska, ale to pak třeba vysvětlí Petr. Budete se ho na to ptát?

To bych to byl, určitě, určitě.

A protože jsme to pojali tak jako po dunajsky, takže tam máme ze Slovenska tam třeba bude bývalý premiér Jan Černogurský nebo Peter Števkov z deníku Marker.

Budeme tam mít maďarské zastoupení, vynikající intelektuálku, analytičku v těch maďarsko-ruských a maďarsko-čínských vztahů Agneš Bernek.

Přejede Balás Orbán, vlastně taková výrazná postava Maďarska z doby vlády Viktora Orbána, který do značné míry vytvářel vlastně tu politiku směrem ven, vlastně tu zahraniční politiku Maďarska a tu tvář Maďarska na venek.

Máme tam místo předsedkyně srbského parlamentu a další dva řečníky ze Srbska.

Máme tam rakouskou poslankyni ze strany svobodných.

Máme tam řadu taky českých vystupujících řečníků a to jak z oblasti byznysu.

Máme tam celý panel, který je věnován vlastně zahraničnímu obchodu a spolupráci v oblasti byznysu.

Tam budeme ano, bývalý prezident Miloš Zeman.

Z aktivních politiků tam bude Jindřích Rajchl, Kateřina Konečná. Já nebudu je teď všechny vyjmenovat, ale teď jde o ten globální jih. Takže tam máme kromě toho, Petr zmínil, že tam bude ten ruský hlas. Máme tam z Číny vlastně dva účastníky.

Máme tam z Afriky, z Nigérie, ze Súdánu, máme tam zástupce i Arabských emirátů, z Kyrgyzstánu. Čili skutečně je to paleta poměrně široká a s výjimkou snad amerického kontinentu jsou tam vlastně zastoupeny všechny světové díly.

Ano, ano, děkuju, děkuju moc.

Je to takový svatoplukovský v tom, že vlastně na tom politickém panelu máme vlastně prezidenta Zemana jako tu záštitu a pak tam je vlastně i na tom samém panelu bývalý europoslanec Zahradil. To znamená, že ta levopravá polarita tam je a samozřejmě jak z těch českých politiků aktivních — europoslankyně Konečná na straně jedné, poslanec Jindřích Rajchl na straně druhé. Takže takhle to tam máme. To jsou svatoplukovské principy.

No a pak je tu ten další svatoplukovský princip, že to je vlastně střední Evropa, to zná náš domov a ten globální jih. Jakoby dvě věci, které jsou jakoby odlišné. Někdo by očekával, že tam musí být buď nezájem nebo konflikt. A my říkáme, to jsou zase dva póly, který se potřebují, které prostě musí být u sebe. A je to prostě pro ně oboustranně prospěšné.

My máme vlastně zpracovaný programové prohlášení k té konferenci nebo takový program, vlastně proč se vůbec pořádá. A tam je taková pěkná část vlastně o tom, Petře, jak co máme společného, co vlastně ta střední Evropa, ty naše státy mají společného právě se zeměmi globálního jihu. Protože jak říkáš, spoustu lidí by si řeklo: „No, tak to jsou vzdálené regiony, tam není nic, kde by byly ty styčné body." Ale ono vlastně jakoby existují. Tak jestli bys mohl k tomu něco říct?

Tak my máme třeba společný ten vztah k tomu řekněme západnímu imperialismu, že prostě ten západ v těch v 18., 19., 20. století ovládl planetu.

No a ty země globálního jihu dost nemilosrdně vykořisťoval. A my jsme nebyli na té straně těch vykořisťovatelů. My jsme za Rakouska byli taková ta periferie, která v podstatě byla určitým způsobem také kolonizována. No a pak jsme také byli zase součástí nějakého impéria sovětského. Takže my máme velmi podobný — my jsme schopní, no, měli bychom být schopni podívat se na svět pohledem těch, kteří byli kolonizovaní, kteří byli nesvéprávní. Ale bohužel my jsme tohle od roku 90 úplně odhodili. My jsme se prostě postavili jakoby na stranu těch takzvaných vítězů studené války a řekli jsme: „Ano, my přejímáme všechno, co oni dělali. To není naše historie. Naše historická trajektorie je složitější, komplikovanější." My z tohoto hlediska máme v podstatě, řekl bych, máme schopnost — no, měli bychom mít schopnost, neřekl bych, že ji máme — měli bychom mít schopnost lépe chápat jejich pohled na svět.

A koneckonců jedna z věcí, která se tady spíše povedla za toho minulého režimu, bylo to, že jsme těmto zemím docela pomáhali. A v těchto zemích jsme, v části těchto zemí jsme zapsáni jako někdo, kdo byl na té správné straně v tom dekolonizačním boji. Takže to je určitý moment, který opravdu je důležitý.

No a pak když se podíváme na současnost toho globalizovaného kapitalismu, tak řada z těch států je na periferii, my jsme někde na poloperiferii a řada z těch států je taky na poloperiferii. Takže my máme — a oni nás do toho jádra pustit nechtějí. Státy, které dneska ovládají tenhle systém a ještě nějakou dobu ho ovládat budou (nebude to trvat asi dlouho, ale nějakou dobu ho ovládat budou — to znamená státy jako Spojené státy, Británie, Německo —), oni nemají zájem na tom, abysme s nima byli rovnoprávní. Celý ten náš polistopadový vývoj je založen na tom, že my budeme na té poloperiferii. Akorát že tady si to lidé moc neuvědomují a bohužel dodnes neuvědomují. My jsme ve velmi podobném strukturálním postavení jako státy globální.

My vlastně zjišťujeme, že to, co máme společné, je vlastně odmítání hegemona, toho liberálního hegemona, který reprezentuje ten současný západ.

Protože tím způsobem, jak se vlastně vyvinul v 20. století, se vlastně z něho stal jakýsi expanzivní univerzalistický model pro celý svět, kterému se má vlastně celý svět podřídit, který bude mít jako jedno velení — to atlantické — a všichni pojedou prostě podle těchto not. To je takzvaný řád založený na pravidlech, který prostě nikdo nikdy nesepsal, nekodifikoval, neratifikoval. A autor tohoto řádu je zároveň jeho vykladačem a to je prostě své vůle, kterou my odmítáme.

A ten liberalismus má v sobě tu tendenci, že se nezastaví před ničím. Vlastně ta jeho expanzivní povaha je taková, že vlastně nemá vnitřní brzdu. Takže ten liberalismus se nesnese se — on mu nestačí tolerovat neliberální společnosti. On je potřebuje proměňovat a ovládat. A to je třeba i silou. A to je vlastně klíč k pochopení toho problému, který tady řešíme.

Proč vůbec přecházíme s toudletou novou koncepcí v tom navrženým partnerství s tím globálním jihem, který vlastně odmítá ten model třeba z jiných důvodů než my v Evropě?

Jo, protože my tam jasně říkáme v těch našich programových tezích, my — my nepřicházíme s nějakou jinou univerzalistickou myšlenkou. My jsme prostě Evropa, ne? Tady jsme. My se nezbavujeme evropského dědictví. My se k němu naopak pozitivně hlásíme, ale nikomu ho nevnucujeme.

V tom je ten rozdíl.

A od těch druhých očekáváme podobný partnerský vztah, že si navzájem nebudeme vnucovat společenské modely a jenom se domluvíme na tom — na prostě na té mírové pokojné, vzájemně prospěšné koexistenci.

To je vlastně základní myšlenka té konference.

Protože s tím západem to dost dobře dneska zatím není možné. Tak se rozhlížíme prostě po jiných částech světa.

Vlastně v tom prohlášení nebo v těch tezích jsme definovali takové ty tři oblasti partnerství: politické, strategické, ekonomické.

Tak myslím, že jsme tady probrali to politické, to strategické. Petře, co bysme mohli říct k tomu ekonomickému? Co bys tam vlastně popsal? Protože to je — je vlastně i jeden panel se věnuje v podstatě ekonomicky.

Já bych řekl, že tam je to v podstatě možná takový nejjednoznačnější, protože myslím si, že i řada našich podnikatelů chápe, že ty hlavní ekonomické příležitosti dneska nejsou úplně v tom euroatlantickém světě, ale jsou to právě na tom globálním jihu.

Já v tomhle vlastně musím ocenit tu roli prostě prezidenta Zemana. Když byl prezident, tak on v podstatě vždycky směroval ekonomickou diplomacii směrem k Zálivu, k Ásii. Říkal prostě: Tohle jsou místa, kde je potřeba se angažovat a kde je potřeba napřít tu sílu.

To znamená lidé, kteří se dívají na ten svět ekonomickým pohledem, podnikatelským pohledem, tohle dávno vědí.

A já jsem proto rád, že máme i tam budeme tam mít ten silný panel.

Ano. My tam máme jak ty Čechy, tak vlastně ty ze zahraničí. To znamená oni si to uvědomují z obou stran — ti podnikatelé.

Jinak — Michal ještě zmínil to Polsko, jo. Jak je to vlastně s tím Polskem a střední Evropou?

Polsko je poměrně velký stát oproti těm středoevropským a hlavně náleží ve střední Evropě. Část Polska je středoevropská, o tom není pochybnost.

Ale pak máme část Polska, která je — já jí říkám — část baltická. A baltické dějiny jsou prostě jiné než středoevropské. Středoevropské dějiny se odehrávají po staletí, po tisíciletí prostě kolem Dunaje. Ty baltické se odehrávají kolem Baltického moře.

A když se tam na tom podíváme, tak tam je řád německých rytířů. Rusko tam je. A my jsme s tím Polskem byli velmi blízko spojeni historicky v tom — v začátku 16. století velmi blízko — v podstatě — společná dynastie Jagelonská.

Když se pak podíváme na ty trajektorie, tak Polsko se od té doby věnuje tomu baltskému prostoru. Prostě s Ruskem vede neustálý spor, neustálý boj.

A ta současná politická garnitura — nemyslím jenom konkrétní tuhle vládu, ale i tu vládu PiS — to znamená to, co je v Polsku poslední desetiletí — se hlásí k tomuto baltskému, k té baltské části polské historie.

A myslím si, že je trochu násilné — je nějakým způsobem tahat do střední Evropy — protože oni by tuhle nabídku ocenili nebo přivítali za předpokladu, že střední Evropa prostě přijme ten jejich baltský pohled na svět, že ta střední Evropa bude nějakým širším zázemím pro jejich střety s Ruskem. Nebo dohody s Ruskem.

Jako — zase Poláci jsou schopni i té dohody s Ruskem, jo — ale zase bude to dohoda jejich. Nebude to dohoda naše. To znamená, bude to dohoda — když ji uzavřou, tak ji uzavřou pro sebe, nikoliv pro nás.

Takže my v této chvíli nepovažujeme to Polsko úplně za středoevropského partnera.

Je možné, že výhledově — nebo že v budoucnosti — se situace nějak zásadně změní a že Poláci si vzpomenou i na to, že třeba mají ten středoevropský pohled. Pak je samozřejmě možnost určité spolupráce, ale v této chvíli nejsme v situaci, kdyby Polsko bylo možné považovat za středoevropský stát.

A dá se taky, Petře, říct, že by Polsko mělo ambice k tomu, aby vlastně ovládlo zbytek střední Evropy?

Tak já jsem to trochu naznačil tím, že říkám právě, že by nás viděli jako to svoje zázemí. Oni — úplně ovládnout — no, ale ty ambice, jo — jedna věc je jak reální možnost — ale potom jít i to — co v tom — ty představy takové byly, že jo. Když se podíváme do těch polských projektů nějaké integrace středoevropské, tak i třeba ve 20. století — za Piłsudského — nebo potom v těch exilových — za druhé světové války — v té komunikaci těch exilových vlád, jo — polské a československé — tak ty takové ty návrhy z polské strany — ovšem za zády s Brity — tak vždycky tam byla ta myšlenka, že by Poláci dominovali prostě v tom společném státním útvaru.

Takže my jsme z toho prostě vynechali zatím v téhle situaci z té konference.

No, já bych měla ještě pro vás pro oba takovou poslední otázku, která se týká té konference. A to je v podstatě: co si od toho slibujete? Co by měl být výsledek té konference? Nebo je to naopak začátek nějaké série dalších konferencí, další spolupráce? Jak tohle vlastně vnímáte?

Já bych řekl, že u těch Svatopulkovských projektů máme takovou vlastně — řekl bych — až programový zájem nedělat jednorázové věci. To znamená, tohle není jednorázová věc a chceme zahájit tenhle typ dialogu: Střední Evropa — globální jih.

Není.

Jo, prostě když se mluví o středoevropských vztazích — střední Evropy s jinými částmi světa — tak se samozřejmě tématizuje přirozeně Německo, Rusko, Spojené státy. Fajn, jo, to je součást toho.

Ale my se domníváme, že ten vektor toho globálního je důležitý. To znamená, byli bychom rádi, kdyby tohle nebyla poslední konference.

A především také nechceme, aby to bylo jenom otázka těch konferencí. Chceme rozvinout skutečně intelektuální debatu a debatu — samozřejmě — praktickou kolem tohoto tématu.

To bych řekl, že tak.

Ano. Ano, děk.

Michale. No, my jsme — my jsme se ve Svatopluku v těch prvních letech naší existence věnovali primárně domácím záležitostem, že jo. Ty — třeba ten velký projekt změny režimu, jo — kdy se snažíme ukázat, co je zapotřebí změnit tady u nás doma. Že to nám nejvíc nakonec leží na srdci, že jo — jak se bude žít nám tady a našim dětem a tak dál — dalším generacím.

Ale zároveň si uvědomujeme — a už to taky v těch publikacích, které tomu věnujeme — vlastně píšeme — že některé ty změny jsou natolik radikální, že nejsou za současných poměrů prosaditelné.

Hm.

Ale pokud se změní mezinárodní situace — pokud se nastaví úplně jiný model na té globální světové scéně — tak pak bude možné skutečně dosáhnout i některých těch velkých cílů, které si tam klademe, jo.

Čili proto vlastně otevíráme nově ve Svatopluku tuhletu, řekněme jako máme ten zájem na spolupracovat prostě s dalšími, eh, podobně smýšlejícími politiky, lidmi z obchodu, intelektuály, kteří prostě řeší podobný problém optikou třeba jejich země, a prostě společně hledat nějakou cestu — mezinárodní, jak nastavit taková pravidla, abychom si mohli prostě udělat nakonec pořádek v těch našich vlastních zemích.

>> Mhm.

Děkuju.

Já si myslím, že hodně důležité poselství té konference mezinárodní je to, že to není protizápadní, ale že je nezápadní — rozvíjení nezápadních vztahů. Oni to nebudou chtít slyšet současní liberálové v té své agresivitě prostě. Ale je to důležitý. Není to proti, ale je to nezápadní.

>> Co nás čeká ještě krátce, jen po té konferenci?

>> Eh, já osobně očekávám jakoby určitý interpretační zápas o to, co vlastně s čím ten Svatopluk přišel, protože my jsme o tom zatím nikde moc nemluvili, nikde jsme to nepublikovali, abychom se v klidu vlastně tu konferenci připravili. Ale očekávám, že pak jako začneme dostávat ty nálepky, ty obligátní nálepky, jo.

Čili eh, ale my už budeme mezitím mít tu konferenci za sebou, budeme mít natočené příspěvky, budeme mít média, která o tom budou eh doufejme objektivně referovat, že jo. Takže pak budeme moci jako plně ukázat vlastně, jak o těch věcech uvažujeme a že ty nálepky jsou čistě jenom součástí prostě propagandy.

>> Dobře, tak si popřejme, aby nám to dobře vyšlo, ta konference, a přejdeme k druhému tématu, které máme ještě v této naší části. A to je vlastně taky něco, co budeme v tuhle chvíli poprvé představovat — a to je nový mediální projekt.

Eh, my vycházíme z toho, že naše Svatoplukovy trialogy jsou v podstatě oblíbené. My máme měsíčně přes 120 000 shlédnutí vlastně těchto našich debat. Moc za to děkujeme, vážíme si toho a rozhodli jsme se rozšířit paletu pořadů, besed, debat, formátů, eh, které budeme nabízet.

E, my se chystáme naši eh televizi TV1 rozjet, zahájit v průběhu měsíce listopadu. No, ale také máme vůbec s tou naší televizí takové jako zajímavé už zkušenosti, jo, takový to jde proti nám v tom současném světě. Já se teda musím přiznat, že se vždycky divím, v jaké době to žijeme. Ono to vypadá tak nenápadně, ale potom když člověk začne dělat něco trošku jinak, než jak by se mělo, tak okamžitě se naráží do zdi.

No, o čem mluvím? Eh abychom mohli právě ty formáty rozšířit, eh, tak potřebujeme pomoc. Potřebujeme pomoc s financováním. Takže jsme se rozhodli, to, co je dneska poměrně běžné — dělá to spoustu lidí na spoustu projektů — eh, rozhodli jsme se pro crowdfunding a vybrali jsme si na tu sbírku eh Donio, takovou českou prostě platformu, kde se dá tato věc realizovat.

No a vlastně ve chvíli, kdy jsme měli všechno připravené, hotové, materiály odeslané — videa, grafika, texty — no tak nám to v podstatě Donio zatrhlo s tím, že je to záležitost politická, že tady ta naše vlastně televize, ty naše pořady, které chceme představit, nabídnout divákům, že to je příliš politické.

Eh, je pravda, že sbírky na tom Doniu jsou různého typu. Mám pocit, že se tam sbírají například i finanční prostředky na zbraně na Ukrajinu a takové další věci. No, asi to nebude jenom o té politice. Ono to spíš bude o tom, že zřejmě je to ta nesprávná politika.

Takže to je takový jako zajímavý vstup vůbec do tohoto našeho nového projektu. My samozřejmě nás to nezastaví, my máme náhradní řešení, takže jakoby všechno půjde podle plánu. No, ale co na to říkáte? Na tuhle vlastně situaci, ve které my žijeme? Opět jsme se prostě rozhodli udělat další projekt, další věc a narazili jsme zase na ten současný svět a ten jeho narativ, kde my se pohybujeme někde jinde.

>> Tak asi je to nevyhnutelné, protože my říkáme, že chceme měnit ty poměry.

>> Mhm.

A ti lidé, kteří v podstatě z těch poměrů profitují, kteří to tady hlídají, tak si nás všimli a budou nám házet klacky pod nohy, kde to je jen možné. Jo, tady v podstatě skutečně ten systém, e, ten režim je pořád velmi silný. V okamžiku, kdy my mu takhlec vyhlásíme nepřátelství, no, tak on nám to opětuje, jo. Tam je vidět prostě taková ta jeho propojenost, jo. To není, že by to bylo nějaké jedno koordinační centrum, jo, že by se do něho dostávalo nějaké příkazy od někoho. Tomu nevěřím. Jo, ale prostě je tu skutečně ta horizontální propojení nejrůznějších subjektů propojených ideologií ztmelovanou oficiálními médii.

No a právě proto jim samozřejmě vadí, když někdo jako my přijde s tím, že tady bude další alternativní médium, protože oni vidí ten potenciál toho Svatopluku. Říkají: „No, tak to je prostě hrozba, jo, tady." E, takže my tím, že obohatíme tu českou alternativu, tak je samozřejmě znepokojujeme, protože Svatopluk — oni nás můžou různě ostouzet, ale to, co my říkáme, se prostě opírá o fakta. Nemáme tam žádné ulítlé youtubery, kteří si prostě vymýšlejí a kteří dávají spíše emoce, než fakta. To, co my produkujeme, jsou věci, které se opírají o expertízu, které jsou seriózní, no, ale které jdou naprosto proti tomu, co hlásá tenhle režim.

No, tak tenhle režim se tímhle způsobem brání. Brání se prostě i tímto právě formou, firmou, která patrně je to nějaká soukromá firma, ale samozřejmě s lidmi, kteří to mají v té hlavě správně srovnané. Eh, takže jsou ten štít, no, je to jeden ze štítů — jeden z těch štítů tohodle režimu — proti demokracii, proti demokratickým silám. No, proto té svobodě projevu v podstatě to je hodně silné téma, že jo.

>> Tak to byl důvod, proč vůbec jsme se rozhodli pro tuhletu cestu — vytvořit si vlastní mediální platformu — protože my se s něčím podobným jsme se setkali už u Hero nebo u YouTube, že jo, kde taky čelíme, kde nemáme vlastně možnost — ve chvíli, kdy je nám znepřístupněn eh poslech těch našich podcastů posluchačům, což už se nám taky stalo, že jo — tak na Hero se stalo. No, no.

Tak je jako obtížné prostě jednat s nějakou pak cizí firmou. Nevíme, kdo za ní přesně je, jaké má zájmy, jaké má. Takže eh to nás k tomu vedlo, jo, ale věděli jsme, že to nebude jednoduché — a to nejen z těch finančních důvodů, ale že narazíme prostě na překážky, které budeme muset překonávat. Eh, ty překážky nejsou jenom od lidí, které jsou zjevně na druhé straně.

E, my se v poslední době setkáváme vlastně i s některými útoky z těch lidí z té takzvané alternativní scény, jo, za některý postoje, které zastáváme.

Tak jsme nedávno byli na Benátském dni v Příčovech, že jo, kde jsme taky vystupovali, tys to tam moderovala a my jsme tam taky představovali nějak ten koncept té středoevropské spolupráce a potom prostě Robin Čumpelík natočí video, ve kterém prostě zaútočí na celý ten koncept těch příčob, přestože měl vždycky jako volný přístup a možnost tam natáčet a volně s lidmi diskutovat.

Čili to jsou situace, které ty pak opravdu překvapí. To není něco, s čím bychom dopředu mohli jako kalkulovat, že pak nějaké útoky přijdou i odsud, ale prostě nelze vyloučit, že budou prostě přibývat a musí se na to připravit.

>> Přesně tak.

Tak vám děkuji a my plynule přejdeme z této neplacené volné části do placené části, kde se budeme bavit o výsledcích voleb v Německu.

A já bych ještě chtěla poděkovat za vaši přízeň, za to, že nás podporujete a budeme moc rádi, když podpoříte i náš nový mediální projekt TV1.

My jako Češi samozřejmě si musíme klást otázku, do jaké míry v podstatě tahle strana pak bude pracovat s určitým velkoněmeckým nacionalismem. To prostě k té straně trochu patří.

>> Německo úplně ztratilo svoji důstojnost. Země, která ještě v roce 2003 dokázala Američanům říct, prostě my se nepřipojíme k té vaší avantýře.

>> A síla západoněmeckého úspěchu spočívala v tom, že oni neměli zahraniční politiku. Oni v podstatě v tom zahraničním vystupování se chovali ryze pragmaticky. Byla to exportně orientovaná velmoc. To nemá alternativu. Naše politika nemá alternativu.

>> Teď vidíme, že má a má jí docela velkou.