Kulidakis: Ekonomický nesmysl! Nízké daně a dávky na všechno?

Přátelé, vítám vás u pořadu Krizový štab. Mé jméno je Matěj Horňák a budeme se zde na Voxu pravidelně potkávat s Thomasem Kulidakisem a probírat aktuální dění nejen v České republice. [hudba] >> Ahoj, Tomase. >> Eh, ahoj. Dobrý den, hezký den, večer, odpoledne, noc. Záleží, kdy to sledujete, posloucháte, pokud vůbec, za to vám děkujeme a já to upravím. Už se potkáváme pravidelně. a budeme se potkávat. Tak >> doufejme, že i budeme. >> Co tam máme dneska? >> Dneska máme nejvyšší dávky v historii, Babiše proti přijetí eura a zákaz protestu ve Francii. >> Ježišimarja. No, >> o ty český televize bylo takový jednodušší si povídat, viď? >> Ne, o všem je jednoduchý si povídat. No, ale eh ty dávky to mě to mě na to mě to mě zajímá, co tam máš. No zase já se přiznám, že pro mě to je téma, který vlastně moc od jakživa nevnímám, protože jsem nikdy žádné dávky nepobíral. Aha. Já jednou, >> zajímá mě tvůj pohled na to, eh co vlastně říkáš na to, že máme za rok 26, v srpnu jsme pobrali až 17500 dávek. Eh, za září 15500. A když to srovnáme třeba s obdobím, kdy byl rok 2024 a měli jsme zde podně a tyhle věci, tak pobíralo pouze zhruba 8 000 lidí dávky. >> Mhm. [odkašlání] >> Jaký máš ty celkověj názor na dávky a zároveň jestli si myslíš, že se situace celkově ve společnosti prostě zhoršuje? >> Jo. Hele, tak já jsem začnu ještě teda osobním příběhem. Já jsem pobíral dvakrát v životě dávky. Pokaždé to byly dávky v nezaměstanosti. Jo. Poprvé to bylo úplně pikantní, protože já jsem dostudoval jako v zimním termínu bakaláře. Tenkrát začínal takzvaný boloňský proces, takže se jako rozdělilo to pětileté studium na 3+ 2 roky a my, co jsme skončili v zimě, tak jsme mohli nastoupit do toho magistra až v létě. >> Mhm. Hm. >> Jo. No, ale v podstatě by to byl ztracený půlrok, takže se to tak nějak domluvilo, že vlastně jsem mohl chodit dál na přednášky studovat, což bylo moje povolání studovat v té době, že jo. Kromě to jsem si přivydělával, protože jsem nebyl z bohatých poměrů a udělat zkoušky a potom až si formá ten student, tak jsem mi to mohl zapsat teprve. Jo. A já jsem tě chtěl, promiň, já jsem tě chtěl podezírat, žees byl tak dobrým studentem, že to dokončil dřív tu vysokou školu. >> No, bakaláře, jo, ten magistr už byl další trochu, ale eh tak jo. A teďka takže a teďka co? Jo, protože do školy jsi formálně nemohl nastoupit, že jo. Zároveň jsem chodil do školy a to jsem měl u to ty nějaký jako předtím nějaký jsem si přivydělával, no. Tak jsem prostě musel jít na pracák, že jo. Tak jsem přijel na pracák, že jo, tady na Praze pět. Tady my teda jsme teďka na Praze pět a říkám:„Paní jsem vysvětlil situaci, říká: „Jo, jasný, to už jste tady xtay. Chodíte do školy?" Říkám: „Chodím do školy." Říká:„Výborně. Eh, kdy se stáváte znova a na magistra jdete?" Já říkám: „Jdu navazující studium, jdu." Říká: "Diva, máte zápis?" Já říkám: "Nak konci září". Říká: „Aha. E, a asi si chcete užít prázdniny, že? Říkám: „Taky bych rád." No. E, říká: "Výborně, uděláme to nějak fikaně." Tak já teďka máme nějak třeba únor konec, že jo, nebo nějak tak to bylo. Tak říká dobrý, tak sem jakože přijdete teďka jako vždycky na tu schůzku, jo? Já vám tam naplánuju jako eh červen třeba konec potom další, jo, přijdete, no a pak naplánujeme jako na září, ale to mezitím vy se stanete studentem, pošlete sem jako, že se stáváte studentem a tím jsme spolu skončili. [frknutí] No a to nebylo jako zneužívání, protože to bylo prostě zákon donutil mě, abych šel, no. Jasně. >> No, takže jsem tam byl, měl jsem se dobře. Konečně jsem nemusel u školy pracovat, že jo. [smích] A eh, bylo to všechno jako v cajku. No jo, ale no takže to je jedna věc a druhá věc je potom, když po mnoha mnoha letech jako jsem eh to, kde jsem pracoval, koupil někdo jiný, tak samozřejmě na to má nový majitel právo jako tak se vyhazovalo jako a ty já jsem byl eh jednou z tváří, že jo, listu, takže jsem šel taky první snad nebo druhej [smích][vzdechy] a mně to nevadilo. Já jsem říkal, že já nikam nejdu, že mě museli vyhodit, že mě vyhodili. Já jsem za to jako byl, protže jsem tam s nima stejně nechtěl bejt a tak jsem tam pobyl chvilku na podpoře. No a pak jsem až zase šel do práce, no. Takže jsem dvakrát taky pobíral dávky v nezaměstnanosti, jo, za svůj život. A tak dávka v nezaměstnosi, tam je to jasný. Prostě když tu máš za podmínky, žees předtím pracoval, když jsi pracoval, vyhoděj tě, máš nárok po nějakou dobu, předplácíš si to, protože platíš si prostě, že jo, pojištění. Ano, no, tak si to prostě platíš, takže proti tomu žádná. Eh, to je bod jedna. Bod dva samozřejmě jako nelze jako, aby lidé se pracovali rok, pak tam byli 10 let jako na dávce z nezaměstnanosti, tak to už by asi bylo kontraproduktivní. Pak jsou zde ty dávky, které jsou sociální dávky, tak jako samozřejmě musíme mít nějakou záchrannou síť. Já si osobně nemyslím, že by lidi měli umírat na ulici prostě, protože se dostali do těžký situace zase, ale to musí mít svojí hranici. Eh ano, vzrostl nám vzrostl nám počet dávek, roste neustále. Za to, co já vnímám jako problém, to už se stalo za minulé vlády, že vzrostl takzvaný příspěvek na bydlení. Mm. Jo, jako že se lidem dorovnává to bydlení, jakože to si myslím, že je eh nedobré, protože to drží ceny těch nájmů i nahoře. Jo, ono se hodím o těch extrémních případech, že někdo bydlí sám někde v centru hlavního města prostě a nechá se to doplácet a podobně, protže formálně to splňuje. [vzdechy] Eh, teď se to nahradilo, že jako ceny obvyklé v místě a podobně, že eh je to teda víc zkonkretizované, ale myslím si, že eh úplně a pak jsou ještě třeba i další dávky, jo, jako třeba, že bereš důchod, jo, tak důchodně nezpochybnitelné, když jsi celej život pracoval, tak si zasloužíš důchod. >> Eh, a podle mě hranice 65 maximální a správná. No, ale s těmi dávkami jako dávky plus dotace, ta společnost se stává jako zaprvé e příliš návyková na to, že tě stát jako živí >> vlastně [odkašlání] spoluobčané ze svých daní >> svým způsobem závislá, že jo. >> Závislá. >> Zároveň jako pracující chudoba je taky problém, že lidi chodí do práce, nepoplatí prostě všechno. Tak to je taky problém. Z národohospodárského hlediska vlastně ministerstvo práce sociálních věcí má suverénně největší rozpočet, že jom >> to je už téměř půlka rozpočtu. >> Mhm. >> A tam by to asi chtělo opravdu se na to pořádně podívat, co se dá osekat víc, co se dá osekat míň. A jako z narodospodarského hlediska obecně problém státního rozpočtu je, že když máš přibližně 94% povinných výdajů mandatorní a kvzy mandatorní odborně, tak je úplně minimální manévrovací prostor, jak ti zbývá, já nevím, třeba 300, 400 milionů. >> Mhm. >> Pardon. Eh, miliard jsem chtěl říct. >> Jasně. eh miliard na to, aby si jako dělal nějakou hospodářskou politiku a to je hrozně málo, jo. Takže jenom, že jakmile se to jednou zavede, se to těžko ruší, jo, ale a pak stát má tak šílený deficity, aby si vůbec něco mohl dovolit a ještě to poplatit, tak pak jsou takový deficity. Takže jako samozřejmě něco se musí změnit. A teďka otázka, co já osobně si myslím, že je dobré investovat do růstu, aby generoval přebytky a ty přebytky nám umožnili splatit dluhy a ještě nám dal jako na ty dávky a tak dále, jo. Ale asi už to nejde takhle, víš, to nejde jenom o dávky, ono je tam nárokový, jako jakmile tam indexuješ výdaje na obranu/ zbrojení, platy učitelů, zdravotníků a všechno možné, plus ještě dotace do různých sektorů, eh, ti to stále přifukuje. No, takhle to už dál nejde. Takže jako [odkašlání] samozřejmě podívat se na dotace, které jdou osekat. Samozřejmě ty nárokové z unie, tak to je něco >> jinýhomm, >> když už je máme přidělené, tak je třeba si uloupnout co nejvíc, protože jinak si to vezme někdo jinej. To je logické, ale ty národní dotace, tam by to asi chtělo trošku jako posekat, no. >> Hm. Jako já s tebou naprosto souhlasím, protože jak říkám, nikdy jsem dávky nepopíral, nepobíral a věřím nebo znám i spoustu lidí, kteří jsou zdraví, můžou normálně pracovat a je vlastně pro ně jednodušší ty dávky pobírat, než chodit do práce nebo třeba chodit na černo do práce. Ano, k tomu brát dávky a už si jako můžeš nějak to, no. >> Což potom právě takovým lidem nahrává ta společnost nebo celkově ten stát, >> takže se to musí zase znova jako kalibrovat trošku, no. >> Eh, zvedlo to spoustu nebo takovou debatu ve společnosti. Například eh Jiří Čuněk prohlásil v DVTV prohlásil: "Kdo nechce pracovat, má mít hlad." Pan Jiři Čuněk je známej tady takovými různými výroky, trošku ostějšími >> těma kontejnerama, že jo, který tam udělal pro naše romské spoluobčany na Vsetinsku, ve Zlíně nebo kde to bylo. >> Ano, to si pamatuju ještě jako dítě. Tehdy to bylo obrovský téma a dneska dneska věřím, že spousta lidí mu to rádo otlouká o hlavu ještě stále. No a zároveň se k tomu vyjádřil samozřejmě eh třeba i ministr práce Aleš Jilka za Ano. >> Mhm. že nemůžeme už nadále takto utrácet peníze ze státního rozpočtu a dodal, že vyšší podpory nesnížily nezaměstnanost. Ale mě jako spíš fascinuje to, >> no, >> že jak je možný, že vlastně máme tak nízkou eh nezaměstnanost, ale vlastně jsou tak vysoké stále dávky, jo, že to je jako mně tohle přijde skoro jako oxymoron prostě. Jak je tohleto možný vlastně vůbec? Jo, >> jo. No, tak e to jako protlu, ale je dávká dávka, jo. E, ty dávky v nezávislostích to zas tak velká položka není. To je bod jedna. Jo. >> Eh, bod dva. Ano. Tak ministr práce sociálních věcí Juchelka, ať se tedy činí a přijde s plánem, jak jako to racionalizovat. Takže to, že se sníží jako ta podpora v nezávislosti v těch prvních měsících, si nemyslím jako, že by to nějak jako změnilo úplně celé to nastavení, jo. >> Hm. Jako hodně se tam prostě jde do těch jako nejvíc tam podle mě, jestli jsem se na to dobře díval, tak jsou to ty přídavky na nebo příspěvky na bydlení, že tam dorovnávají nájem, takže to asi chce více bytů, asi změnit jako metodiku nebo možná to úplně zrušit, jo, ale nemyslím si, jak říkal pan Čunek, že jako kdo nepracuje, má mít hlad. E, myslím, že kdo může pracovat, pracuje, ale máme tady pořád, tomu se říká odborně, fluktuační nezaměstnanost. >> Mhm. Hm. >> No, takže prostě to jsou lidi, který pracovali, teďka jdou pracovat dýna, mezitím jsou nezaměstnaní, tak to je takzvaná fluktuační nezaměstnanost a tu budeš mít vždycky nějakou, jo, pár procent je přirozená nezaměstnanost, že jo, takže vždycky, já nevím, jo, takže ta zdravá normálně kolem 45 % třeba, jo. Eh, když zas máš nezamyslených až moc málo, třeba 2 % jedno, tak to už mít zase problém s pracovní silou, jo. Jako ono to eh já pana Čunka znám, vážím si ho samozřejmě, mně se na něm líbí, že mluví přímo, eh ale jako já je to celý jako hrozně zjednodušený, jako když se na to podívám čistě jako méně zjednodušeně, tak musíš jít jako eh dávku po dávce, jo. >> Mhm. >> Jako tak logicky, eh když já nevím, je někde rodina s třema dětma, prostě to nevychází, tak jim můžeš něco přispět. Když někdo je na sociální dávce 10 let, tak se na to taky musíš trochu podívat, jo. E, ale jsou tam takový různý jako věci, který jako je třeba se podívat. Jo, já vím, že když ještě za minulýho ministra Jurečky se zaváděl ten Jenda, tak já jako má, proto jsem říkal v jednom díle, že vždycky je potřeba jít po zdrojích. >> Mhm. >> Tak já jsem jako vždycky mám vždycky v plánu ty novinky si zkusit nějak testovat sám. Jo, tak jsem si to testoval toho Jendu, že jo, tenkrát. Jo, to je portál prostě, kde se dělá online a jakože jsem si zažádal jakože o dávku, že jo, tak jsem čekal, že mi ji třeba zamítnou nebo něco a teďka se jako asi půl roku nic nedělo. Pak se to začalo hledat, pak si zjistilo, že to je úplně na druhý straně republiky. Pak se to našlo z druhý strany někde v ústí. Pak to konečně doputovalo do Prahy, ale do špatný městský části. A když konečně jsme po tři čě roku toho všichni dopátrali, tak říkám„dobrý, jak já to ani nechci [odkašlání] už jako tak to zrušte. Už kolem toho bylo hrozně moc. říkám stejně mi to nevyšlo a paní říká: „Ne, pozor, vy na to máte nárok. >> Fakt jo. >> Vy jste získal příspěvek na bydlení, ne? A říkám, jak to?" No, říkám: „No, tak vy jste se jako stal teďka jako podnikatelem v tomto roce, takže vám se bere jako fiktivní mzda, kdybyste bral v tom prvním roce, která je určená podle té jako teďka jest průměrná minimálně, jak tak to tam prostě je koeficient, že podle koeficientu byste to normálně dostal. >> Hm. A říkám, jo, no, ale tak samozřejmě jsem řekl, že to nechci, že jo, ale protože by mi bylo trapný prostě to zneužívat, jo, jako nebyl jsem v nouzi, že bych neuplatil prostě svoje bydlení, že jo, takže jsem říkal, že to samozřejmě nechci, ale formálně ze zákona bych to i já dostal tenkrát. >> Mm. [vzdechy] >> Eh, takže to je bod jedna. Bod dva tady byla ta reforma, že se udělala takzvaná superdávka. Daly se tam nějaký majetkový prostě podmínky, jenom že tam jsou zase jako lhůy, jo, takže jako neměl bys teoreticky vlastně těch víc aut a nebo víc nemovitostí, jenomže máš tam tři roky na to, aby ses toho třeba zbavil, že jo, pak jako najednou to přestaneš potřebovat a takhle. Eh, celková racionalizace toho je určitě potřeba, ale rozhodně nejsme ve Spojených státech amerických, aby lidi umírali na ulici nebo měli hlad, jo, nebo [odkašlání] tě nevzali do nemocnice jen tak, protože se tady berou nějaký daně, že jo. No, ale zase je to přebujelý trochu, takže, ale takzvané zneužívání dávek je v tom vlastně úplně minoritní problém. Ono se o tom často mluví, ale to jako v celém tom objemu je úplně jako menšinový problém, jo, nejvíc pochopitelný, ale vlastně eh není jako není to nějak jako statisticky významný. >> Promiň, že se k tomu vracím, ale v předminulém videu, mám pocit, že to bylo, tak jsme se bavili a dával jsem ti právě tu otázku z lidářích, která byla, jestli seš řeckej komunista. >> Já už zase je to tady. Ale líbí se mi, že tyhle věci říkáš takhle, protože nezníš jako komunista. Prostě v tom, co říkáš. [smích] >> Tak to to jsme se bavili minule. Co je pak def jako eh No pojďme si to úplně [smích] jako každej má právo si říkat, co chce. No takže jak jsem říkal, přílastek řecky už je na tom vtipnej, když jsem se tady narodil, že jo. Ano, jsem etnický, etnický řek. Eh, no a říkám, no, komunista jako nemám pocit, že bych byl údernou pěsí dělnické třídy a nebo chodil na VřSR nebo to si tady tetoval někde nějaký to. No, takže dobrý. Eh, tak když nezním, tak asi nezním. No, tak doufám, že jsem to poskytl dostatečně odborně, ale jestli na tom někdo najde nějaký komunistický myšlení, tak má na to plný právo. No, ale mně se nezdá. No, jestli to nezání tobě, tak pojďme dál, ať si nezaplácáme čas. >> Pojďme dál. Ale co teda musím ještě říct, já jsem to zažil i ty >> vzhledem k našemu původu, tak že část života jsme žili v místech, kde třeba bylo spoustu romských obyvatel. Já si pamatuju třeba 90 a tyhlety léta, kdy eh Romové pobírali spoustu dávek a kdysi se prostě vždycky říkalo, že to je hlavně dávky jsou hlavně pro Romy a dneska mám prostě pocit, že už pobídají ty dávky skoro všichni, ale už se na ty domy tak nepoukazuje, že jo. spí se pouka teďka na ty Ukrajince, teďka to je větší hit a tak dále, že vlastně v tomhletom je to tak trošku zvláštní, že ta doba se v tomhletom směru takhle změnila, jo, že jsme vlastně přešli od těch Romů ke, já nechci říct k normální lidm, protože to je prostě blbost, ale eh prostě k pracujícímu lidu pobírají dneska dávky prostě i pracující lidé, jo, že to je opravdu zvláštní v tomhletom směru. Ne, dřív to byla stigmatizace, jo, když někdo pobíral dávky a teďka prostě čím dál širší vrstvy, to prostě beru jako normální. Ale já bych nechtěl si chodit, prostě furt prodal mužnu ke státu. No, >> já jsem byl svědkem situace, kdy jsem zklidil výsměch za to, že dávky nepobírám. >> Jo, [smích] že seš jako hloupej. Já >> a říkám, ale já nechci. Mně by hanba fackovala, kdybych něco takovýho si prostě zažádal. Jako já kdybych měl potřebu, tak si zažádám, jo? A dokud ji nemám, tak prostě by mě hanba fackovala jako si žádat, když to nepotřebuju. >> Stejně beru peníze sobě a případně třeba někdy svým dětem a vnoučatům. Tímhletím způsobem bych to takhle já vnímal, protože ty peníze někde vzniknout musí, že jo. Samozřejmě můžou se vytisknout, to je asi nějaké řešení, ale do budoucna samozřejmě ne. No >> jo. A teď asi vím, jak ty politické strany se předhánějí, která jako zavede nějakou novou a lepší, jo. Eh, takhle si myslím, že jako asi ten kapitalismus nevybudujeme, no. >> Hm. To asi úplně ne, no. To zn zasí budou soudruzi kapitalisté. [smích] Když si tady celá společnost navykne jako na dávky a jako nízké daně a dávky na všechno, tak to jako ekonomicky jako nefunguje. >> Hm. Pojďme dalšímu tématu. Budeme se bavit eh téma Babiš proti přijetí eura. >> Aha. >> Jestlis to asi to určitě zaevidoval nějakým způsobem. >> Zavedoval jsem to. Bylo to na tiskovce vlády. No. >> No. Hlavně na sumitu lídrů v Bruselu Andrej Babiš 16. října. prohlásil, že nikdy nedovolíme, abychom byli v eurozóně. >> Mhm. >> Eh, co tvůj postoj k euru? >> Mhm. >> Eh, tak v tom Andrej Pabiš ale není sám. Teďka poslanci se vyjmenujou všechny a tak pojď jmenuju ty, které si vzpomenu. Okamura, Boris Tomy, Okamura, Boris Šťastný a Petr Macinka. Ještě tam je jeden. Si teďka dnes myslím, asi nepamatuju. Chtějí zakotvit do ústavit českou korunu, takže se to zkomplikoval. Teďka novinka. Ano. >> No, teďka novinka. Eh, tak proti přijetí Eura dlouhodobla ODS, teďka jako už čas ní není proti. Ten praporat vždycky přijímali piráti, Stan a TOP 09. Eh, tak kdo viděl poslední svět Tomase Kulidakise, který tak ten ví, že tady byl poslanec ODS HS, eh, se který jsme se v tomhle shodli, jo. A vlastně racionálně uvažují, já to řeknu jako čistě a racionálně úvahu, jo, nejdřív odborně a kdybych to chtělo dovysvětlit nebo odborněji, tak mi to řekni, jo. Nelze mít monetární unii bez unie fiskální. >> Mhm. >> A protože euro není monetární s fiskální unií, tudíž je to nedopečený polotovar, tak nemá smysl tam vstupovat. >> No, to samozřejmě se trošku vylučuje s tím, co řekl Petr Pavel, že stále opakuje, že jo, takový ty novoroční eh různé promluvy k lidu a tak dále. A teď zase prohlásil, že úspěšná Česká republika může být opravdu pouze v integrované a silné Evropě. >> Mhm. >> Což je v tom nejspíš skryto, že bychom měli přijmout to euro, o kterém už tak dlouho mluví. >> Hele, já teda musím říct, že opravdu Špetra Pavla nějak neřeším, že pro mě tím fanelem a tryskáčem to skončilo, jo. Ale eh já nevím domu, jestli na tou na tu expertzu přišel jako při svém vojenském celoživotním působení za dvou režimů [povzdech] a nebo mu to někdo napsal tam. >> Hm. Jo, nevím, nebudu to hodnotit. Navíc na Petru Pavlovi to není. Je to na našich poslancích, že? A na vládě a je jakákoliv takhle, jo. Eh, úplně spravedlivě to zkusím rozebrat, jo. Pro euro je jeden argument politický, jo, je tam jeden pro. >> Eh, [frknutí] vždycky, když je jednání ministrů financí Evropské unie jako těch zemí, tak předtím se scházejí jenom ministři, kteří platí eurem a tam se spolu dohadují. Jo a výhoda by byla, že ty seš u toho stolu s nimi. Jo, tak to je ta jedna výhoda. >> Mhm. >> Jediná. A pak je tam spousta nevýhod. Jo. >> Super, že to zmiňuješ. Chtěl jsem se tě zeptat hned další otázce. Jestli bys nám třeba popsal nějak lehce výhody i nevýhody právě eura. am