Larry C. JOHNSON - ŽIVĚ - Český Dabing - Rozhovor - USA vs. Írán další provokace a reakce _6.9.2026

Dobrý večer, přátelé.

Je neděle 6. září 2026. Já vás všechny zdravím. Konečně tady ze svého stanoviště Followomouci. Byl jsem teď dva dny úplně mimo internet, mimo signál. Měli jsme na jedné takové akci, takže jsem vám ani nemohl udělat ten dubbing na fantastický rozhovor s Larry Johnsonem.

Teď je již zpracován, je tady pro vás, jak by se mělo správně říct, jak říká Klasic. A já vám chci ještě jednou poděkovat všem, kteří způsobili tu fantastickou odezvu na ať už originál, ale především dabované do češtiny video rozhovor s profesorem Jeffreyem Sachsem.

Je to fantastická smršť prostě ať už sledovanosti nebo komentářů těch vašich typů a tak dál i některých poznámek, i třeba negativních. Každý to vnímá jinak k osobě profesora Sachse. Prostě tak to je. Tak to bylo to, co dělal v 90. letech, v 80. letech, i třeba z naivity, protože ten člověk nemůže vědět, že jedná s budoucími mafiány. Já se k tomu ještě vrátím.

Připravuju na zítřek, že bych udělal video nad vaší opět nad dopisy diváků, nad vašimi komentáři, protože k tomu bych se chtěl vrátit ještě s nějakými vysvětlivkami.

Nicméně tady je pro vás. Nechci říkat Horstýka, ale Larry C. Johnson, kanál Pod pokličkou v českém dubbingu, páteční rozhovor. Nevešly se tam všechny otázky. Chtěl jsem se ho zeptat ještě na zasedání ve Vladivostoku, ale to je zase ekonomická stránka věci. Nechme to na někoho jiného.

Přátelé, tady jsou. Tak přátelé, ještě jednou vás všechny zdravím. Celé Česko, celé Slovensko, celé Československo při dabingu tady toho našeho skvělého rozhovoru s Larry Johnsonem. Zpátky večer je neděle večer, 6. září, je 10 hodin večer. Už jsem prostě celý víkend pryč, takže jsem zpět pro vás. Pojďme na to.

Já jsem se tam na začátku ptal, možná jste to postřehli vy, co rozumíte trochu anglicky, tak na začátku jsme tam řešili takové spíš osobní detaily, jako jestli ještě na Floridě. Když soudce Napolita říkal, že už budou spolu touhle dobou v Rusku, tak on říkal, že ano, část výpravy na pozvání Sergeje Lavrova už jela do Moskvy. Já tam pojedu tento týden, to znamená tento či respektive příští týden, od zítřka, od pondělka, a je možné, že budeme. Máme tam několik seminářů, setkání, možná se potkáme i se Sergejem Lavrovem. Tím jsem to prostě uvedl ten rozhovor a pak už pokračujeme.

Každopádně tedy dámy a pánové, já zmáčknu své tlačítko. Ještě počkejte chvilku. Tak takže doufáme, že to nahrává dobře.

Dámy a pánové, vítejte na našem československém kanále Pod pokličkou. Je nám velkou ctí, že tu máme Larryho Johnsona, bývalého analytika CIA, analytika zpravodajských služeb, který je v současnosti světově známou osobností, protože říká pravdu o tom, co se dnes v tom světě děje jednak o politice, ale taky o tom válečnictví, o těch válkách a všech těchto věcech právě pod tou pokličkou, které se dějí pomyslně.

A já když jsem se dneska díval na video z kanálu Transition Protocols, bavím se o pátku, 4. září, tak tam PP Escobar hovořil o summitu v Biškeku a o summitu ve Vladivostoku, o východním obchodním summitu. Kromě toho, že USA kradou ropu v Venezuele, ale jak jste poznamenal v rozhovoru se soudcem Napolitánem už v pondělí, tak já bych se vás rád zeptal právě na tento summit.

Larry, jak vnímáte summit Šanghajské organizace spolupráce, SCO, tedy v Biškeku v Kyrgyzstánu? Bylo to jen další diplomatické setkání, nebo to představuje něco mnohem významanějšího pro celý svět?

Na to odpovídá Larry Johnson: "No myslím, že to má určitý symbolický význam, protože zatím co se summit SCO konal v Biškeku, tak v Asheville v Severní Karolíně proběhlo zároveň setkání ministrů financí skupiny G20. A když se na to podíváte s odstupem, tak si musíte říct, které z nich bylo důležitější. A realita je taková dnes, že teď už je důležitější setkání Šanghajské skupiny spolupráce. To je dnes důležitější než nějaká G20."

To znamená, že je to znamení toho, že skupina G20 má pro reálný svět čím dál menší významů. "Myslím si," říká Larry, "že to byl docela významný vývoj, protože Evropané se sice pokusili vyloučit a myslím, že se jim to podařilo Rusy z účasti na tomto setkání G20, ale pro Rusko to nebyla nejvyšší priorita. Neměli v úmyslu tam poslat ani Sergeje Lavrova. Vyslali tam místo něj jen v uvozovkách ministra financí údajně, aby se zúčastnil. Ale víte, pokud jde o budoucí vývoj v rámci G20, tak si myslím, že Rusko se rozhodlo, že jim to úplně jedno a že už to pro ně není vůbec důležité nějaká G20."

Takže se ptám zase já: "Ano, přesně tak. Já jsem sledoval pár videí na asijských zpravodajských kanálech a když jsem viděl všechny ty lídry z těch zemí, které jsou členy Šanghajské organizace nebo které jsou členy právě evropského nebo východního ekonomického fóra, které teď zasedalo ve Vladivostoku, bylo to docela pro nás taky ve střední Evropě něco neuvěřitelného, fantastického, kdy my tady ve střední a východní Evropě nám tady vládnou na západě neonacisté. Je to úplně přesný opak toho, co vidíme, co se děje v této druhé části světa."

Jo. A na to bych navázal. Šanghajská organizace pro spolupráci v podstatě zaujala podstatně silnější společný postoj k válce proti Íránu. Jaký vzkaz to vysílá do Washingtonu, Larry?

A Larry Johnson na to odpovídá: "Cílem Washingtonu je izolovat Írán, ale nedaří se jim to. Je to právě naopak. Tím si získává podporu Írán celosvětově. Írán, jak víte, si získal určitou důvěryhodnost tím, že se postavil proti tomu, co je na papíře údajně nejmocnější armádou na světě. Postavil se jí a v podstatě už jí porazil. Vidíte tedy, že Šanghajská organizace pro spolupráci se vyvíjí z organizace zaměřené především na regionální bezpečnost do řekněme skutečného alternativního centra globální politické a ekonomické moci. Jsme v raných fázích vytváření nové geoekonomické, geopolitické architektury," dodává Larry Johnson.

"Stávající geoekonomická a geopolitická architektura, kterou ztělesňují organizace Spojených národů, Mezinárodní měnový fond, Světová banka a mezinárodní soudní dvůr, jedná se v podstatě o instituce ovládané západem, nad nimiž Rusko, Čína, zbytek globálního jihu mají jen malou kontrolu. Tato nebude mít minimálně na západní, na té druhé polovině světa takový vliv a takovou moc, jako měli doteď. Rusko a Čína mají alespoň právo veta v radě bezpečnosti OSN, ale totéž platí i pro Spojené království a Francii."

Chci tím říct, že když se vrátíme ještě tak o 112 let zpět, říká Larry Johnson, jednou z nejbohatších zemí světa bylo tehdy Spojené království, a dnes, jak víte, jsou už jen průměrnou zemí. Nejsou nejbohatší zemí světa. Už nemají takovou rozhodovací moc jako kdysi.

A myslím, že Rusko a Čína si uvědomili, že už nejsou ochotny žít v globálním systému, kde jim mohou být zabaveny majetky, kde mohou být jejich ekonomické aktivity sankcionovány a kde mohou být izolovány. A tak už dál žít nechtějí a nebudou.

A tak se záměrně pustili do vytváření alternativního systému, který je mimo kontrolu Spojených států a Evropy. A to je to, co právě teď pozorujeme.

Šanghajská organizace spolupráce SCO se tedy tímto směrem vyvíjí. Tento týden se koná zasedání této organizace. Pak se konalo SCO, teď je na řadě zasedání nebo konference jednání ve Vladivostoku, Východoazijského ekonomického fóra, a za týden, za necelých deset dní už bude zasedání organizace BRICS v Indii.

Myslím, že v určitém okamžiku dojde ke spojení těchto dvou organizací. Bavíme se o SCO a BRICS, protože fórum je jenom ekonomické fórum ve Vladivostoku, to není organizace.

Právě jste mi odpověděl na další otázku, Larrymu.

Všiml jsem si totiž, že právě dnes začíná nebo respektive končí v pátek čtvrtý Východní ekonomické fórum v ruském Vladivostoku.

Jde tedy o jakousi trojkorunu, respektive trojkombinaci, svatou trojici, jak bych řekl já česky, setkání či sumitů. Biškek, Vladivostok a pak zasedání BRICS v Indii.

Něco se opravdu děje a bude to asi vážnější než jak to vypadalo doteď.

Jsme svědky vzniku nového multipolárního světa? Není dnes Asie jedničkou nebo alespoň se začíná takto prosazovat?

Teď pokračuje Larry Johnson.

Nejde o to, že se tato setkání konají, ale jde o to, že když se konají tváří v tvář, dochází k interakci mezi představiteli.

Včera jste například mohli vidět záběry, myslím iránského prezidenta Pezeshkiana, jak sedí u stolu s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem. Viděli jsme ministra zahraničí Araghchi vedoucího zajímavé rozhovory s čínským ministrem zahraničí Wangem G a s tureckým ministrem zahraničí Hakanem Fidanem.

Tyto události tedy slouží k budování vztahů. Když se nyní objeví problém, do kterého je zapojena jiná země, už nejednáte s nějakým abstraktním pojmem nebo neosobním hlasem. Je znáte, znáte je osobně, protože jste spolu již dříve mluvili, setkali jste se, společně jste třeba večeřili, podali jste si ruce a tak dál.

A význam těchto vazeb a vztahů nelze přecenit.

Přesně tak. Doplňuju já tady. Mockrát děkuju za tak skvělou odpověď.

A poslední věc, kterou bych chtěl v souvislosti s tím zasedáním Šanghajské organizace zmínit, je, že turecký prezident Erdogan tam hovořil o možném usilování o plném členství Turecka v Šanghajské organizaci spolupráce v příštím roce, přičemž trvá na tom, že Turecko neopustí organizaci NATO.

Co vám to říká o strategickém směřování Turecka, Larrymu?

Larry Johnson na to odpovídá:

Ano, Turecko je jako chlap, který si myslí, že je holka, víte, takzvaný transsexuál, který se snaží rozhodnout, jestli chce podstoupit operaci, nebo ne. Oni jsou v tom trošku zmatení, ale to je Erdogan, to není myšlení Turecka jako národa.

Zmatený je především sám Erdogan a jeho nejbližší okolí. A tu zmatenost musí oni překonat, protože jejich budoucnost nespočívá na západě.

Kolikrát ještě musí dostat oni kopanec do koulí, jak říká Larry správně, od Evropy a Spojených států, než si uvědomí, že to nejsou jejich přátelé, že Spojené státy a ani vy Evropa nejste přáteli Turecka jako politicky? Ve skutečnosti jsou to vaši nepřátelé.

Jediné, co chtějí, je vás využít a zneužít. Myslí se tím Spojené státy s Evropou využít a zneužít Turecko. A tak v určitém okamžiku musíte mít ještě trochu sebeúcty, abyste prostě řekli: ne, tohle už takhle dál nebudu, nebudeme to takhle dál snášet.

Bavíme se o Turecku.

Přesně tak, dodávám já.

Je to tak, jakoby ten Erdogan možná byl on sám možná problémem číslo jedna pro Turecko jako zemi.

Každopádně pojďme se přesunout k válce mezi Amerikou a Íránem.

Larry, když se podíváme například na poslední útoky USA a Íránu, kde si myslíš, že se dneska nacházíme? V jakém bodě? Jsme svědky dočasné eskalace nebo na začátku nové fáze této války?

Larry Johnson na to odpovídá:

No, já myslím, že jde o pokračování války, kterou Spojené státy nejprve zahájily osmadvacátého února a poté obnovili někdy v posledním červnovém týdnu či prvním červencovém týdnu, kdy provedly údery v Hormuském průlivu.

Donald Trump dostává stále protichudné rady. Na jedné straně mu říkají, že stačí vyvinout tento tlak a Irán se zhroutí. Írán však nevykazuje žádné známky kolapsu.

A jsou tu další země, jako například Rusko a Čína, které dávají jasně najevo, vysílají jasné signály, že Írán neopustí. V této věci stojí na straně Íránu a budou v tom s ním vytrvat v tomto spojenectví.

No, říkám já na to Larrymu, přesně tomu věříme i my tady v Evropě, protože je to na venek všechno vidět.

Vzpomínám si, jak jsem ještě loni před rokem po dvanáctidenní válce poslouchal profesora Mohamada Marandiho, toho Iránce, který říkal, že až příště Američané, respektive USA a Izrael zaútočí na Irán, tak bude hořet celý Perský záliv, respektive všechny ty americké základny kolem Perského zálivu budou v plamenech.

A přesně to se stalo.

Ano. My, pardon, tak se to prostě stalo a nadále to tak pokračuje.

Je to jako bychom se dívali z naší České a slovenské republiky. To pro nás takhle vzdáleně vypadá jako divadelní představení. Bohužel tragikomické a krvavé.

A my jsme jenom ti diváci v hledišti. Ale vstupenky na toto divadlo už stojí spoustu peněz každého z nás a budou nás stát ještě více.

Vzpomínám si, že jste to už před několika měsíci říkal, Larrymu, že krize udeří ještě tvrději, protože všechny ty tankery, které vypluli z Hormuského průlivu s ropou, mají asi měsíc nebo dva na to, aby dorazili do svých cílových přístavů. Pak asi měsíc na to, aby ta ropa z nich byla přečerpána a zpracována v rafinériích. A pak ještě několik týdnů, než se hotové produkty jako je benzín, nafta a letecké palivo, dostanou na čerpací stanice a ke koncovým zákazníkům.

Takže se, řekl bych, blížíme k bodu, kdy víte, pokud nebudou žádné tankery vyplouvat ani vplouvat do Hormúzu, jak to tam tedy vypadá, pokud nebude nic vyplouvat a nebude nic odplouvat, tak jak to asi může tady potom dopadnout s tou ropou z Hormúzu? Protože svět je na Hormuském průlivu závislý.

Máte nějaké aktuální informace o této situaci, Larrymu?

Larry na to odpovídá:

Ano, v pohybu je velmi málo tankerů v současné době, proto teď lezou ceny nahoru.

Írán trvá na tom, že bude pokračovat v účinné blokádě Hormuského průlivu, dokud Spojené státy nezruší svoji blokádu průlivu. A nemyslím si, že by se to v nejbližší budoucnosti nějak změnilo.

Nedostatek nafty je přímým důsledkem nedostatku ropy z Perského zálivu, protože tato ropa se používá konkrétně v zemích, jako je Indie, Japonsko, Jižní Korea a Čína k výrobě nafty a leteckého paliva. Jedná se o ropu s vysokým obsahem síry, kterou potřebují rafinérie v těchto zemích. A nedostatek je globální.

Ačkoli by Spojené státy na papíře měly mít dostatek ropy a nafty k pokrytí vlastních potřeb, ve skutečnosti vyvážejí značné množství především do Izraele a také pro vojenské operace, pro armádu. Prostě to vedlo také k domácímu nedostatku, a nafta není jako benzín. Pokud stoupne cena benzínu, pocítí to spotřebitelé, ale ekonomice to nezpůsobí nějak extrémně rozsáhlé škody.

Ceny nafty, když vzrostou a vzrostly, protože je nezbytná pro přepravu potravin, průmyslových výrobků, průmyslového zboží, vlaky, nákladní vozidla i zemědělská technika – to všechno jezdí na naftu – tak tam se to promítne samozřejmě nejvíc. A vysoká cena tam rozhodně ovlivňuje ekonomiku. A to nejen v jednom odvětví, ale v celé řadě odvětví. Je to prostě zákon.

Ano, dodávám já. Je to přesně takhle. V tom máte naprostou pravdu.

Dozvěděl jsem se, že Rusko například přestalo vyvážet naftu úplně a distribuje ji pouze pro místní ekonomiku. Armáda a zemědělství mají největší prioritu. Stejná je situace i v USA, že? Rozumím tomu správně?

Larry Johnson na to odpovídá: „No, správně." Kanada si ještě navíc dělá srandu z Donalda Trumpa a říká mu „Kačer Donald" nebo tak nějak. Mysleli si, vymysleli si, že Donald Trump se pokusil přejmenovat jezero Ontario na jezero Amerika. Ale Ontario je Ontario. Je to irókézké jméno. Pochází tedy od indiánského kmene, říká Larry Johnson. Je starší než vznik Kanady a Spojených států dohromady. Ale dělali si legraci z toho, že Trump přejmenoval kanadské husy na Donald Ducky, na Kačery Donaldy.

Ptám se teď já Larryho: „Larryho, dováží se dnes z Kanady nějaká ropa do USA?"

Larry odpovídá: „Ano. Spojené státy jsou v otázce ropy stále silně závislé na Kanadě, a kdyby se Kanada někdy rozhodla dodávky zastavit, Spojené státy by hold měly smůlu. Můžeme se vrátit zpátky do jeskyní."

Já na to odpovídám: „No to jsem někde slyšel. Je taky zajímavé, že si z toho, co se děje, alespoň dělají lidi legraci a mají tu moc – nechci říct Spojené státy přímo pod krkem, ale mají nad nimi páku díky té svojí ropě. Chápu to dobře?"

Říká na to Larry Johnson: „Ano. No, pokud se na to – je to tak, jak říkáte – v angličtině se to snáze pozná. Eh, můžu se ještě zeptat, jaký je v tuto chvíli skutečný strategický cíl Washingtonu v Íránu? Je to stále změna režimu nebo zničení iránských vojenských kapacit či likvidace jaderného programu? Nebo je to stále v první řadě kontrola nad Hormuským průlivem? Nebo je to ještě něco úplně jiného?"

Na to říká Larry Johnson: „No mně už to taky hlava nebere. Vždyť jste popsal úplně všechny důvody, které Donald Trump v různých dnech uváděl. Takže bychom si měli sestavit bingo kartu. Asi máme tam všechny ty důvody sepsané, a pak kdykoli jeden z nich se zmíní, dáte si bingo žeton a uvidíte, jestli se vám podaří to bingo vlastně mít."

Jo, a on tady poukazuje na starou klasickou hru bingo, ne? Opravdu je to tak. Je to strašně bizarní. V jednu chvíli on tvrdí, že USA mají kontrolu nad Hormuským průlivem. V další chvíli musíme odstranit iránskou kontrolu nad Hormuským průlivem. V jednu chvíli tvrdí, že jsme zničili jaderný program. Hned zase druhý den tvrdí, že musíme ten jejich jaderný program zastavit a zničit. A jak jsem řekl, to mi vůbec nejde na rozum.

Záleží na dni. Každý den má totiž on, Donald Trump, jiný názor a plácá jiný nesmysl, dodává Larry Johnson.

Já na to reaguji: „Ano, to je pravda. Jaké schopnosti podle vás Irán stále má, které by Washington a Pentagon měly brát skutečně vážně?"

Larry Johnson na to odpovídá jednoznačně: „Balistické rakety. Chci říct, že to je jádro a podstata všeho, čeho je Irán schopen. To jim dává převahu nad Spojenými státy, pokud jde o eskalaci konfliktu. To je naprostá pravda."

Já se ještě vrátím k tomuto tématu. Jak hodnotí Larry postoj Saudské Arábie a Spojených arabských emirátů, Kataru, Bahrajnu, Kuwaitu a Ománu? V této situaci začínají si státy Perského zálivu klást otázku, zda je americký bezpečnostní deštník skutečně schopen je ochránit? Nebo tu otázku si už položili před půl rokem a vědí, že ne?

Larry Johnson na to reaguje: „No, někteří si tu otázku ještě kladu a někteří už ne, protože vědí, že ne. Myslím, že Saudové a Katarci to vážně zpochybňují, hledají alternativy. Katar a Bahrajn jsou stále pod kontrolou Spojených států, jakž tak ještě. A proto je včera v noci, nebo kdy to bylo předevčírem v noci, tak pořádně vybombardovali, vystřelili na ně rakety, protože dovolili, aby jejich území bylo použito k útoku na Irán. Tak na ně Iránci stále útočí. A další na tom seznamu jsou Spojené arabské emiráty. Už docela dlouho jsou pod vlivem Izraelců a Američanů."

Děkuji Larryho za tuhletu odpověď. Teď se pojďme přesunout třeba k Rusku. Co si o tomto myslíte? Posiluje válka s Íránem ve skutečnosti strategicky Rusko a Čínu, navzdory obrovské nestabilitě, kterou válka způsobuje?

Jakoby válka s Íránem ve skutečnosti strategicky posiluje Rusko a Čínu? Jejich vzájemné vztahy, vazby, ekonomiky a tak – jestli to chápeme správně?

Říká Larry Johnson: „Tak to ano, v tomhle případě posílila. Rusko a Čína jsou tedy posíleny jednoduše proto, že Spojené státy jsou oslabeny. A jak Rusko, tak Čína zintenzivnily svoji spolupráci, svoji podporu, obchod, poradenství, sdílení zpravodajských informací i vojenských technologií s Íránem. Írán tedy přinejmenším má silnější a bohatší vztahy s těmito zeměmi. Zároveň Írán tím, že se spoléhá na věci, jako je čínský systém Beidou pro zvýšení přesnosti iránských raket, skutečně ublížil Spojeným státům a posílil moc Iránů vůči nim. Zároveň oslabil Spojené státy."

Takže Larry, podle vašich zkušeností – ptám se teď já – ze zpravodajské komunity: Existuje nebezpečí, že tvůrci politiky někdy začnou věřit informacím, které slyšet chtějí, než těm, které skutečně dostávají?

Na to odpovídá Larry Johnson: „No, oni se řídí tím, co chtějí slyšet. Bohužel nemají k tomu ale žádnou motivaci. To je dlouhodobý problém ve zpravodajské komunitě. Když se však politik rozhoduje o nějaké politice a ignoruje zpravodajské informace, které mu říkají něco jiného – a to není výsadou jenom Donalda Trumpa – například Lyndon Johnson to udělal už během války ve Vietnamu."

Je to však běžný rys prezidentů, ať už republikánů nebo demokratů, ignorovat zpravodajské informace, když jsou v rozporu s jejich základním politickým postojem. Bohužel, proto jsme dneska tam, kde jsme.

A já na to pokračuju. Takže Larry, dovol teď se přesunout z Perského zálivu spíše do Evropy, protože tady my žijeme. Myslíš si, nebo myslíte si, Larry, že evropské vlády začínají uznávat, že jejich zájmy se nemusí vždycky shodovat se strategickými zájmy Washingtonu?

Na to reaguje Larry Johnson. Podívejte, u těchto zemí jde vlastně o opačný problém než s prostitutkami. Co tím myslím? Mladí námořníci, kteří vystoupí z lodi třeba někde v Manile nebo v Thajsku a si jdou balit prostě holky, prodejné holky. To víme, už se to několikrát stalo, že se vrátili ke svému veliteli, k prvnímu seržantovi a řekli: „Pane, já jsem strašně zamilovaný, chci se oženit." Ale si neuvědomují: „Hele, ale ona tě nemiluje. Ona jde jenom po tvé peněžence, protože ty seš bílej. Oni jsou tam chudí v té Asii a ty holky chtějí bělocha jenom kvůli penězům."

A opačný problém s prostitutkami je v tom, že tyto země jsou v podstatě samy prostitutkami. Spojené státy, ale dělají tu chybu, že si myslí, že je Spojené státy opravdu milují. Spojené státy jsou tam jenom proto, aby je využily pro své vlastní uspokojení, pro svoje vlastní potřeby.

Takže co se týče těchto takzvaných evropských vůdců, pokračuju já, co si o tom myslíte? Mohla by například kombinace války na Ukrajině a války s Íránem donutit Evropu přehodnotit celou strategii zahraniční politiky?

Na to říká Larry Johnson: „No, měla by, ale pochybuji, že se tak stane. Vidím, jak Evropa klopítá a jak klopítá přímo do chřánu třetí světové války. Budou i nadále činit rozhodnutí, která jsou vůči Rusku nepřátelská a vytvoří situaci, v níž bude podle mého názoru Rusko nakonec donuceno na ně zaútočit. A pak se pokusí tento útok využít jako ospravedlnění pro válku s Ruskem. A bude to válka zničující, ale ne pro Rusko, ale pro Evropu. Naprosto zničující."

Na to reaguju já s dalším dotazem. Vypadá to, že celý tenhleten kontinent pohání dopředu už jenom výrobci zbraní, kteří získali velké zakázky. A zdá se, že ti největší, říkáme jim největší Rusobíce u nás, co zuřivě brojí proti Rusku, zavřenými dveřmi mají obchodní vztahy, nebo jejich rodinní příslušníci mají velmi dobré obchodní vztahy a velké kšefty v Rusku.

Když už mluvíme třeba o Kaji Kalasové, její manžel například je významný podnikatel v jejich zemi, který má v Rusku velké obchodní zájmy a velké firmy. Ale ona je pořád podle nás jenom herečkou číslo jeden v celém tomhle cirkusu. Nám se to tak zdá, protože to divadlo, které ona dělá, jak ze sebe dělá největší rusobíku, tak to je navenek. To je pod pokličkou, to je jenom celé divadlo dopředu připravené. Zdá se nám, že je to dokonce větší herečka než von Leo, kterého teďka poslední dobou není tak vidět jako tu Kelišovou v těch protiruských řečech a o čemkoliv, co ještě mají teda v plánu.

Co si o tom myslíte, Larry? Co se stane s energetickou bezpečností Evropy, když nemáme Kanadu například hned vedle? Pokud bude Hormuzský průliv v příštích několika měsících ještě vážně narušen.

Larry na to reaguje otázkou. Chci se vás na něco zeptat, Miroslave. Má Evropa vůbec nějakou energetickou bezpečnost?

A já říkám na to: No, nikdy žádnou neměla. My jsme byli závislí. Vždycky byla závislá na někom – na Sovětském svazu, na Americe. Samozřejmě nemá žádnou. V současné době je zcela závislá na americkém trhu. Takže právě v tomhle ohledu Evropa učinila osudové rozhodnutí, když obětovala svoji energetickou takzvanou bezpečnost, aby lezla do zadku Spojeným státům.

Dodává Larry Johnson. No a vypadá to, pokračuju já, a vypadá to, že naši loutkoví představitelé, co si říkají velcí vůdci a lídři, byli dosazeni jenom proto, aby plnili svůj úkol v záležitostech – jak to nazvat – jak se pro Američany, aby se Amerika zbavila konkurence, stejně tak Čína, aby ze strany USA bylo možné tady přeprodávat ruskou ropu, ruský plyn s americkým demokratickým razítkem, s německým razítkem a tak dál.

Za našimi zády se tedy děje něco, na co my bohužel zatím nemáme žádný vliv. A to je problém pro celou Evropu.

Myslíte si, Larry, že my řekněme tady ve střední a východní Evropě máme šanci, kdybychom se znovu spojili třeba jako země Visegrádské čtyřky, šestky nebo dokonce osmičky? Že bychom rozšířili tuto mnohonárodní organizaci a znovu se napojili přímo například na ruské dodávky surovin?

Na to říká Larry Johnson: „No myslím, že každá země v Evropě by měla usilovat o mírovou dohodu s Ruskem a dát jasně najevo, že s Ruskem chceme být partneři, nechceme být nepřátelé. To je jediný způsob, jak si Evropa může zajistit budoucnost. Jinak bez toho je Evropa mrtvá."

No, dodávám já na to. O tom jsme už tady ledy přemýšleli. Prostě se odtrhnout od té fašistické Evropské unie a znovu se spojit spolu dohromady a udělat něco pro sebe jako středoevropané a východoevropané, než nás zničí ti šílenci na západě.

Takže se ještě jednou zeptám. Larry, co si myslíte? Přinášejí tato východní nebo asijská fóra, jako bylo třeba ve Vladivostoku, nějaké pozitivní výsledky pro USA, pro vaši zemi například? Je tam něco pozitivního i pro nás, pro střední a východní Evropu?

A na to reaguje Larry Johnson: „Nula, nula, nic, vůbec nic. Víte, Spojené státy rády předstírají, že se to neděje, že oni můžou předstírat, jak chtějí. Ale je to realita – že se tam nic neděje v Asii. Ale jak jsem řekl, je to v kontrastu s tím, že USA hostí zasedání ministrů zahraniční zemí G20 v Severní Karolíně. A pak se všichni ti lídři Šanghajské organizace schází v Biškeku. Nachází se v ekonomickém foru ve Vladivostoku v Rusku. A následně bude zasedání BRIXU v Indii. Nevím, jestli se to bude konat v Dillí nebo v Bombayi. Já myslím, že to je v New Delhi."

Eh, takže to jsou takové dva kontrasty.

Takže Larry, já jsem slyšel nebo jsme se dozvěděli, že příští týden cestujete do Ruska. Eh, je to tak?

No, on říká: „Ano, budu cestovat. Nebudu zacházet do podrobností. To si zatím nechám pro sebe."

Jako ano, to respektuji, žádný problém. Takže se možná uvidíme v příštích několika týdnech, až se vrátíte z cest. Ale ještě jednu otázku bych se vás rád zeptal.

Co nám tato současná krize říká o hodnocení amerických zpravodajských služeb týkajících se například Ruské federace, Číny a Íránu? Protože kde si myslíte, že americké zpravodajské agentury nejvíce nepochopily strategické záměry těchto zemí?

A na to pokračuje Larry Johnson.

Já si vlastně myslím, že Donaldu Trumpovi poskytli z velké části přesné hodnocení, jenže Trump toto hodnocení ignoroval.

Takže jsem těsně předtím, než jsem šel za vámi do vysílání, dokončil rozhovor s Joem Kentem a položil mu některé z těchto otázek, protože oba jsme měli podobné zkušenosti.

I když víte, já jsem to třeba nedělal, pracoval jsem s vojenskými jednotkami, ve kterých sloužil Joe Kent například – s utajenými vojenskými jednotkami. Pracoval jsem v agentuře s odděleními, která měl Joe Kent na starosti, a chápal jsem tak nějak postupy a částečně i to, jak se to celé pod pokličkou vaří v tom hrnci, v uvozovkách.

A já jsem, víte, svou analýzu dvakrát zkontroloval, protože lidé mi říkali: „No, ty jsi úplně mimo realitu, že nám tady valíš takovéhle bludy třeba, jo, kdysi v práci. Děláš to už sedm let." To by mohla být oprávněná kritika, až na to, že jsem prostě jen potvrdil, že moje chápání vychází z mých předchozích zkušeností a stále to platí.

Potvrdil to i Joe Kent, který z toho vyšel, víte, před necelým rokem z toho odešel – z těch věcí, z té práce.

Takže si myslím, že se dá docela s jistotou říci, že zpravodajská analýza obvykle odvádí docela dobrou práci v tom, že prezidentovi sděluje věci, které nechce slyšet, a že Donald Trump, který není prvním prezidentem, kdo to dělá, ignoruje to, co mu zpravodajské a tajné služby říkají.

No, co na to říci? Dodávám já – není co dodat, protože si jen klademe otázku: až tohle skončí, co nás čeká, co nás ještě čeká v příštích dvou, třech letech?

A říká na to Larry Johnson: „No, ještě dva, ještě dva roky tohodle marazmu, ale co bude dál? Máte nějakou představu, lady, co se může stát, až Donald Trump odejde z úřadu? Protože bude muset chca nechca – že jo, je to jeho poslední období. Změní se vůbec něco k lepšímu? Je nějaká naděje?"