MAINSTREAMOVÝ DETOX

20:28

STŘEDA 18.LISTOPADU18.LISTOPAD 2026

Libor Vondráček: 37 let svobody. A co dál? Hrozí nám znovu vliv Ruska? | Události, komentáře ČT24

Svobodná Televize

Libor Vondráček: 37 let svobody. A co dál? Hrozí nám znovu vliv Ruska? | Události, komentáře ČT24

Přepis videa

Zobrazit / skrýt přepis

A jak jsme slibovali, v úvodní debatě, s námi budou dva bývalí předsedové poslanecké sněmovny. Miroslava Němcová z ODS, taky bývalá poslankyně a donedávna ještě senátorka. Hezký večer. >> Pěkný sváteční večer. >> Na dálku do Zlína zdravím Radka Vondráčka z hnutí Anon, dalšího bývalého předsedu sněmovny. Vítejte. Dobrý večer. >> Dobrý večer ze Zlína. >> A s nimi bude v debatě dvojice mladých politiků. Zdena Kašparová, poslankyně a předsedkyně mladých starostů. Vítejte. >> Krásný večer vám i divákům. >> A je tu i Libor Vondráček, předseda svobodných a poslanec z klubu SPD. Hezký večer. >> Hezký večer. Díky za pozvání. >> Eh, nejdřív stejná otázka prosím o takové rychlé kolečko pro vás všechny. Pro vás osobně. Je 17. listopad svátkem, který spojuje, nebo dnem, kdy se politické postoje spíš vyhrotí. Paní Němcová, >> pro mě osobně je to den spojování, protože ta hlavní idea žít ve svobodném a demokratickém světě, myslím si, že oslovuje naprostou dominantní část naší společnosti a v tom vidím to spojování. >> Pane Vondráčku, do Zlína se ptám. Tak za mě je hlavní odkaz listopadu 1989. 19. Já bych si taky moc přál, aby to byl spojovací svátek. Já se obávám, že to, co sledujeme dnes v médiích, eh to má s nějakou důstojnou oslavou. V některých případech eh málo co společného. >> Eh paní Kašparová, pro mě 17. listopad už z podstaty věci je svátek, kdy si připomínáme ten boj za svobodu a demokracii a to byl vlastně den, kdy se eh naši občané, respektive tehdy e spojili právě proo tady nám vybojovali tu svobodu a demokracii. >> Pane Vondráčku, prosím. Určitě by to měl být svátek, který nás spojuje a spojovat by nás měl ovšem i v tom, v čem jsme rozdílní, protože samozřejmě svoboda znamená, že každý může mít jiné názory, k tomu patří ta tolerance, takže ten svátek nepatří jenom jednomu názorovému proudu a a trošku jsem se obával toho, jak to bude probíhat na Národní třídě. Přeci jenom ne vždy všichni eh tam měli pocit, že to je svátek nás všech a myslím si, že je nás všech a že by nás to mělo spojovat, protože odklon od vlády jedné strany je určitě správná cesta. E >> na tu atmosféru e na Národní třídě naráželi dnes i eh politici. Ostatně my průběžně uvidíme taky živé záběry z národní třídy a z toho, jak to tam právě teď vypadá. Ministr kultury kultury Klempíř tam nešel. Řekl, že se nejedná podle něj o důstojnou připomínku, protože se na místě pískalo a nadávalo. Místopředseda sněmovny Patrik Knacher řekl, že s každým dalším rokem je podle něj situace napjatější. Vnímáte to stejně, paní Němcová? >> Já jsem byla na Národní třídě dnes kolem 11 h nebo mezi 10 a poledne a potom teď večer ještě po 8 hříct, že to dopolední eh dopolední část mně nepřipadala nijak konfrontační. to, co jsem já viděla a zažila. A teď večer mě potěšilo, kolik mladých lidí tam bylo, jak jaká atmosféra tam byla a jak je pouta. Tam je řada výstav na, které odkazují na to, co se dělo v roce 1989. Na pochopení tehdejší informačními cedulemi. Byla spousta lidí a zajímalo je to. Takže já jsem tam zažila spíš takovou hezkou atmosféru. >> Vy jste zažila, pokud jste byla na Národní třídě, paní Kašparová, jakou atmosféru? Tak já jsem dneska na Národní třídě také byla a byla jsem tam i s našimi mladými starosty a musím říct, že a říkám to upřímně, zažila jsem tam reakce jak negativní, tak ale ty pozitivní a to je myslím něco, co odráží ten 17. listopad a jak tady řekl i pan kolega Vondráček, to, že ta pluralita těch názorů je nějakým způsobem zastoupena a myslím si, že úplně normální vyjádřit svůj názor. Samozřejmě potom můžeme debatovat o tom, jakým způsobem ty názory e jsou vyjádřeny. >> Na druhou stranu, když jsem dnes pozoroval reakce politiků napříč stranami, tak vlastně všichni se shodovali na tom, že je to důležitý svátek, že máme svobodu, e, že je dobře, že ji máme a že je třeba o ní pečovat. Není to, pane Libore Vondráčku, nakonec vlastně pozitivní zpráva, že na tom základním příběhu jsme schopni se nějak shodnout navzdory tomu, jak často i v tomto pořadu mluvíme třeba o napětí ve sněmovně, o příkopech ve sněmovně a tak dále, tak ta základní interpretace se mi zdála docela jednotná. Tak já věřím tomu, že většina z nás by asi v nějakém takovém studiu Státní televize neseděla, kdyby tady ten nás nikdo, takže to nás nakonec i spojuje, že tady můžem vést debatu a že každý z nás může s nějakou svojí politickou stranou usilovat třeba ve volbách o to, aby získal co největší mandát. A mě prostě mrzí, když potom na Národní třídě, kam já jsem šel po osmé, má co dělat. Právě o tom to přeci je, že každý z nás má jiné názory. Někdo tam někoho vítá. někdo tam někoho nevítá, ale nemají co dělat. Samozřejmě e každý může mít jakýkoliv názor a myslím si, že obecně bychom jaksi měli odmítnout to, že tady jsou, tam někdo nejde poté, co si toto zažil, tak je taky v médiích e nějak propírán. Já myslím, že svoboda je i to, že tam člověk třeba nejde, není tam povinnost jít, ale já jsem tam šel a budu tam chodit dál. Ano, nešel tam například český premiér Andrej Babiš, který je momentálně na vládní cestě do Izraele. Byť ministryně financí Alena Šillerová znutí ano, označila 17. listopad za nejdůležitější svátek Česka. Pane Radku Vondráčku, neměl by přece jenom k tomu e premiér nějak přihlédnout a třeba termín cesty upravit? >> Já už jsem to vlastně řekl i v tom úvodním příspěvku o tomto je, že jsme tenkrát se učili slovo pluralita. které jsem do té doby neznal. Eh, je to o svobodě a konce jedno a konci jednoho názoru, jedno jedné ideologie a součástí toho by měl být i půvab toho, že si každý připomene ten svátek po svém. Já jsem rád, že ten svátek je po 37 letech stále tak živý, že ten odkaz je tak živý, [frknutí] že všichni si dobře pamatujeme, že jsme strávili téměř 40 let v totalitě a za chvíli dosáhneme stejně dlouhé doby ve svobodě. Eh, to je zajímavé pro mě. Je to už potom věc potom k nějakému zamýšlení, sebereflexi, ale už teďka si to připomínejme, že už máme za sebou skoro tak dlouhý úsek ve svobodě, jako jsme měli v totalitě. A [frknutí] a je to možná mimoř je to je to mimořádné období e v rámci vůbec tohoto prostoru České republiky, Československa a i a můžu jít více více let dozadu. >> Paní Němcová, souhlasíte se slovy prezidenta Petra Pavla, který řekl, že účast na národní podle něj není povinná a že koneckonců jednání v Izraeli je také důležité? >> Eh, tak určitě souhlasím s obojím. Jednání s jakýmkoliv partnerem je důležité a účast nikoho není povinná. jenom pro mě, když jsem nad tím přemýšlela, tak mi zněli v uších mi zněla v uších slova Andreje Babiše, který říkal, já vlastně odletím nebo odjedu a přispěje to ke zklidnění té situace, tak teďka jeho osobnost tu společnost mimořádným způsobem dělí a rozrušuje a jakmile odtudje. Tak nastane zklidnění. Tak mé zcela subjektivní přání by bylo, aby se této teze držel. A e tu větu už nedokončím. Myslím, že si ji každý doplní sám, že kdyby tady nebyl, tak tak by k tomu zklidnění došlo velmi snadno. E >> paní Kašparová, stále můžeme vidět živé záběry z Národní třídy v Praze. Sledujeme to Jezero Svíček u památníku 17. listopadu i šéf lidovců Jan Golich koneckonců uznal, že neúčast premiéra může zklidnit vášně. Eh, vy jste ocenila, že si Andrej Babiš, že se rozhodl dát si letos pauzu od národní a možná trošku zklidnit atmosféru ve společnosti. >> Tak eh, já si upřímně myslím, že eh demokracie je o nějakém dialogu a je to o dialogu i mezi politickou reprezentací a tím eh tím občanským sektorem. A upřímně eh za mě nejít na tu národní třídu eh je nějaké rozhodnutí, které si myslím, že na jednu stranu ano mohlo přispět k tomu zklidnění té situace. Na druhou stranu si myslím, že ta situace je vyostřená právě tím, že eh pan premiér nechce vést ten dialog s tou eh s tou s tím občanským sektorem a mohli jsme to vidět několikrát. Mohli jsme to vidět i v rámci právě projednávání tématu veřejnoprávních médií a jejich financování. Takže myslím, že to je takové jako má to dvě strany mince a myslím si, že bychom měli poukázat na obě. >> Poslední průzkum agenturistem ukázal, že 17. listopad je pro Čechy a Češky důležitým mílníkem vedle 50 let. Co jste udělali špatně? >> Jsem u ní od konce 90. let, ale předtím už čtyři roky v komunální politice. Eh, nevím, já hodnotím ten vývoj po roce 1989 pozitivně a můžete tobě mně říkám, že vyrovnávám skóre, protože 37 let svého života jsem strávila do 17. listopadu 89 v komunistickém režimu a teď na dnešní den, kdy připadají moje narozeniny, jsem strávila 37 let v tom demokratickém systému. Bezpochyby došlo k tomu, že žádný vývoj neprobíhá bez chyb, tak jako lidský život neprobíhá bez maléru, který ty lidi způsobí, ať už vědomě nebo nevědomě, ale to hodnocení České republiky a takové sebemrskačství, že jsme špatnou zemí pro život, že se nám nedaří, když se podívám a srovnámili se s těmi zeměmi, které měly podobný osud jako my, prošli tou tím totalitním, jak říká náš zákon, zavržení hodným zločiným a nelegitimním komunistickým režimem, tedy totalitním režimem, tak si myslím, že v to z toho srovnání vycházíme velmi dobře. >> Obracím se na tu mladší část e našeho panelu. Kriticky lidé podle průzkumu hodnotí třeba sociální jistoty, nerovnosti, kriminalitu, korupci. Opravdu e pane Libore Vondráčku, v tomto směru žijeme v horší společnosti nebo si minulost idealizujeme? Tak jak dnes říkal i prezident Petr Pavel? >> Tak já nevím úplně, jaké socioekonomické skupiny hodnotí to, co hodnotí. Samozřejmě my musíme dělat všechno proo abychom lidem zbytečně nezdražovali život, protože pochopitelně ta část společnosti, která si nemůže úplně výskat a rozhazovat, tak na tu dopadá spoustu opatření. A za mě prostě i tady na tomto místě je potřeba si říct, že tak jako tehdy jsme odmítli jednu ideologii, jedno směřování, tak já myslím, že je potřeba odmítnout Green Deal, který se bere tak jako mantra, že prostě tady je a bude. A on ten život hodně zdražuje těm lidem. A pokud takto odpovídají v těch anketách, tak pojďme se ptát, proč takto odpovídají, co jim ten život zdražuje. A todleto je podle mě jeden z těch zásadních faktorů. Takže eh já bych v tom neviděl nic jiného, než že ta jejich konkrétní situace je pro ně těžko stravitelná a tak takto odpovídají. >> Paní Kašparová, kde vy vidíte slabiny toho porevolučního vývoje? Co v lidech může vyvolávat obavu nebo frustraci? >> Tak eh já to možná vezmu z trošku jiné strany. Eh za mě a nemůžu to hodnotit. Já jsem opravdu za minulého režimu nežila. Já jsem, mám to štěstí, že jsem vyrůstala eh v té demokratické společnosti. Nicméně si trochu myslím a i třeba z vyprávění od mých rodičů a prarodičů eh si tak říkám, jestli to není i tím, že máme větší odpovědnost nejenom eh za tuhle zemi, ale i za naše rozhodování v téhle zemi. A přijde mi, že vlastně to jde v ruku v ruce eh možná i s tou nespokojeností, možná i s tím, jak jste právě říkal, eh jak lidé hodnotí tu situaci v téhle zemi. Takže myslím, že neřekla bych, že je to úplně slabina, ale řekla bych, že je tam ten vývoj v rámci té odpovědnosti potom mi patrný. >> Pane Radku Vondráčku, může eh ta zvýšená míra odpovědnosti, o které mluvila paní Kašparová, přispívat možná k nejistotě nebo frustraci lidí? Obavám z těch věcí, o kterých jsem předtím mluvil? >> Tak když si připomínáme 17. listopad, tak hlavním nosným tématem bylo svobodné volby, směřování k tržnímu prostředí. eh možnost vycestovat, otevřít hranice. To všechno se nám splnilo [frknutí] a dneska si to možná už já jsem teda jsem si na to zvykl, už jsem v té starší straně panelu a já si ještě pamatuju, já jsem poprvé vycestoval někam, poprvé byl u moře v roce 89 právě v NDR. Prostě tenkrát nebylo možné se někam ven dostat. Dneska je to pro ty pro tu novou generaci už něco tak přirozeného, že se nad tím ani nezamýšlí. A to si myslím, že ten listopad 89 splnil. Samozřejmě demokracie s sebou nese [frknutí] spoustu rizik. Ta svoboda někdy přináší právě i spoustu negativních jevů. Na druhou stranu moje frustrace je spíš jiného typu. Já mám někdy trošku obavy, že se nám takové ty socialistické manýry a eh pocity, že nějakých, že falešní kazatelé nám opět přináší nějakou jednu jedinou pravdu, tak se nám to trošičku vrací, ale z jiné strany, než to bylo v tom roce 89. >> Eh, před dvěma dny se na letné sešlo eh podle organizátorů asi 400 000 lidí a měli požadavky na vládu. Od vlády zaznělo jenom uznání práva na protest, ale jinak vlastně o ničem kabinet jednat nechce. Tak je toto něco, co posiluje důvěru lidí v demokracii, pane Vondráčku, do Zlína opět >> tady si trošku zase možná směšujeme dvě věci. Eh, manifestace a demonstrace jsou standardní součástí standardní demokracie. Patří to k tomu, ale ta demokracie je postavená na něčem jiném. Ta je postavená na svobodných volbách, na svobodné volbě svobodného občana. Opravdu se na ulici těžko vede dialog. [hudba] Tam se nevede polemika. To to se v podstatě vylučuje. A jak mi nedávno připomněl pan Strejček krásnou glosu pana Milana Knižák. >> Paní Kašparová, okamžik voleb jako jakýsi předvídatelný, pravidelný moment, který má vládě zajistit dostatečný čas na plnění programu. Není i tohle součást demokracie? Tak svobodné volby je něco, co je určitě součástí právě té demokracie a co tady bylo vybojováno v tom roce 80, že je úplně esenciální to, že se politici snaží bavit i s těmi občany a proto chodíme do těch ulic, e, chodíme třeba na Národní třídu, abychom se s nimi bavili. Já jsem byla minulý rok, předminulý rok na té národní třídě i s Vítem Rakušanem, který tam sklízel ty negativní reakce a myslím si, že e a jsem vlastně hrdá na to, že dokázal i s těmi svými odpůrci tam mluvit a vysvětlovat jim ty věci, takže to si myslím, že je určitě důležité a nemyslím si, že ta událost těch voleb by měla být vlastně jako jedinou eh jediným kontaktem s těmi občany, které vlastně vláda má. Pane Vondráčku, i prezident Pavel dnes řekl, vláda nemůže svůj mandát a program uplatňovat po celé čtyři roky beze změny a nereagovat na na názory občanů i těch, kteří nevolili. Je to pro vás nějaký podnět k zamyšlení? >> S lidmi, kteří přišli na demonstraci, nemá smysl komunikovat. Svolavatele demonstrace, tak s těmi nebudeme mít slitování. Eh, to jsou výroky politiků za minulé za minulé vlády, za minulých demonstrací. Já jsem rád, že toto od nás nezaznívá, že my samozřejmě chceme komunikovat a já určitě chci komunikovat. Také jsem na Národní třídě komunikoval s lidmi, kteří mají různé názory, ale jakákoliv komunikace prostě nemůže popřít to, že současná vláda dostala téměř 2,8 milionů hlasů a na letné, kdyby se sešlo těch 400 000 lidí a teď nemá smysl rozebírat ty počty, tak pořád je to výrazně méně, než kolik lidí hlasovalo. A pokud někdo má pocit, že v průběhu toho volebního období je potřeba korekce, tak já jsem pro, pojďme si schválit celostátní referendum. dejme občanské společnosti možnost do těch záležitostí promlouvat v průběhu volebního období a promlouvat řekněme tím nejvýsostnějším a tím nejlepším možným způsobem, který lze i kvantifikovat, tak jak je to třeba ve Švýcarsku, kde se to osvědčilo, protože potom to, že bude nějaká skupina set lidí se scházet na demonstracích, samozřejmě může vyvolat nedůvěru v těch voličích 2,8 milionů lidí, kteří řeknou, tak náš hlas nemá tak silnou váhu jako těch 400 100 Třeba tam někdo z nich byl na té leté, >> třeba tam někdo, kteří nám zastupitelské demokracii nedali hlas, abychom zastupovali jejich názory. >> Paní Němcová, platí to, co tady říkal pan Libor Vondráček, tedy, že vlastně předchozí vláda k tomu přistupovala stejně nechtěla mluvit s lidmi na demonstracích protiv vládě tehdy? No tak já si vzpomínám, za minulost vzniku těch protivládních demonstrací stál po boku šéfa odborů Středuli a těch agrobaronů, kteří protestuj. Jde o tu formu, tak jestli skupina lidí, která se sešla od roku 1989, říct, že tohleto nás nezajímá jako vládu a nebudeme se těmi požadavky zaobírat ani ani ve smyslu. Tam zazněli přece racionální eh racionální požadavky ve smyslu, že chtějí, aby zákony byly legitimně projednávány, ne schvalovány ve 4:36, že chtějí, aby ten legislativní proces byl transparentní, že chtějí, aby byl připravován v rámci nějaké komunikace i s tou opozicí, že to znásilnění poslanecké sněmovny se jim nelíbí. Chtějí odpověď na to, nebo spíš chtějí zlím, že tohleto se nemůže opakovat. Ta minulá vláda některé věci prosadila bez ohledu na námitky opozice, ať už to byla třeba korespondenční volba, změny důchodového systému a tak dále. >> Ano, to jsme určitě prosadili. Já neříkám, že vláda nemá legitimitu prosazovat svoje záměry, ale říkám, že při takhle velkém odporu se má hodně zamyslet nad tím, co ty lidi ze židle zvedlo. A nebyly to jenom těch 400 000 na té letné. Já mám spoustu přátel, kteří říkají, my jsme nemohli jet, takže ten počet by byl určitě větší. Dělat tady nějaké porovnání, kolik voliču dalo hlasy a kolik přišlo protestovat nejde, protože ten skutečný protest, kolika lidí, kolik lidí by se sešlo, kdyby mohlo, tak to změřit teď neumíme. Já jsem přesvědčená, že to, co se děje teď v České republice v pořádku. Nyní narážíme na tom, na to v poslanecké sněmovně každou chvíli pan bývalý předseda sněmovny Radek Vondráček ví, že když jsem ještě byla senátorka, on tam přišel obhajovat zákon, který já jsem se ho pořád ptala, kdo ho vlastně napsal, jak transparentní cestou prošel, kde se objevil v té poslanecké sněmovně, tak na tohleto žádné otázky nejsou. že se předkládá po mě eh velmi často eh stylem těch návrhů poslaneckých a ty pozměňovací návrhy teď, které budou přicházet, jsem zvědavá třeba v tom mediálním zákoně, protože ten je ušitý. Tak pověl o slovo pan Libor Vondráček. Prosím stručně. Máme ještě jedno téma před sebou. 324 359 418 to jsou časy, ve kterých se schvalovaly jiné důležité zákony. >> Ale byla to tehdy, myslím nebyl to pevně určený čas hlasování. Bylo to po skončení debaty, po vyčerpání těch poslanců, kteří se přihlásili do diskut. >> Mám pocit, že my jsme tady dokonce seděli spolu. V některých případech to bylo pevné hlasování a my jsme tady seděli v tomto studiu spolu, kdy jsem také říkal, že ještě předtím, než vůbec se otevřel ten bod, tak už 13 a5 hodiny hovořila opozice o tématu koncesionářských poplatků, aniž by se otevřel bod ještě den předtím, než se o tom začalo mluvit. To znamená, ty hodiny, které se tomu samozřejmě věnují, jsou dlouhé a ještě se o tom diskutovat bude. Točit se na čase 436 v momentě, kdy za minulé volebních období pandemický zákon, zákon, který zasahoval do svobod lidí, který nakonec senat eh ho zavetoval nebo senát ho vrátil zpátky do sněmovny, tak se také schvaloval ve 3:24 a to byla tak citlivá otázka. Takže buďme prosím na všechny stejný metk. Děkujní j ne pan Okamura řekl sám že to bylo taj poslanci nevěděli to bude předloženo takže vy jste tenhleten podrast tu ten půjč na parlament měli připravený a není srovnatelný s těmi příklady které pardon my jsme dostali programým prohlášení vlády jsme dostali důvěru a bylo to schváleno všemi poslanci tohoto vydání události komentářů není úplně zabřednout do e sněmovní politiky chtěl jsem se toho nicméně dotknout z hlediska těch celkových vztahů. Ještě velmi stručně, prosím, paní Kašparová, v letech 39 i 89 hybateli změny byli studenti. I dnes se výrazně zapojili do společenského dění i kolem protestů proti změně ve financování médií veřejné služby. Opět můžou být mladí v čele nějakého pohybu ve společnosti? >> Tak já si myslím, že přirozeně mladí jsou v rámci toho pohybu těch změn v té společnosti přítomni, protože se jedná o jejich budoucnost a myslím si, že je dobře, že se do toho zapojují. že se o to zajímají a že vyjadřují svůj názor, protože eh a vlastně mě dost zaráží ty výroky o tom, že jsou to nějaké řvoucí děti, kteří se, kteří se nudí a chodí do těch ulic vlastně jen tak pro zábavu, protože eh je pro nás určitě důležité s nimi vést dialog a za mě prostě jsou to lidé, kteří tady budou po nás vlastně tvořit tu budoucnost téhle země. Pane Radku Vondráčku, vy jste v politice déle naslouchala a naslouchá společnost a politikať mladým lidem dostatečně, nebo je tam určitý dluh podle vás? >> No, já zaprvé jenom si připomenout nebo uvědomujme si, že studenti jsou u toho skoro vždycky historicky. Prostě je to podstatou té mladé generace, že si hledá svoje místo ve světě už v roce 1848 to byli studenti, byli to studenti teďka ve Francii a v jiných zemích. Eh, zkrátka patří to k tomu, že se zajímají o svět kolem sebe a a protestují. Já jsem taky v minulosti nám bylo vyčítáno, že jsme populisté, [frknutí] že se řídíme tím, co >> pardon, já jsem se ptal na to, jestli vy jako politici na obavy mladých lidí reagujete dostatečně. My jsme byli kritizováni za to, že vedeme dialog s se společností, že nás zajímají ty lidi, co si myslí, tak to jsme byli označováni za populisti. Populisty. Eh, teďka najednou nekomunikujeme. Eh, já znova opakuju, že víme, jak je náz jaké je názorové rozložení ve společnosti. Já respektuji to, že se podařilo organizátorům uspořádat rekordní se ta situace zklidnila, ale musí začít každý sám u sebe. Nemluvit tady třeba o parlamentním půjči. Je to nesmysl. Je to prostě úplně církvní hrstituce. >> Čím s Radkem Vondráčkem, bývalým předsedou sněmovny. Událostí komentáře speciál zamíří živě na nár. Dobrý pozdní večer ještě jednou ze stále živé národní třídy. Insidři, kteří ale zároveň sledovali dění v Československu a posléze v Česku pocit tak co běhali jim v srpnu na jedné straně, ale strach na druhé straně v >> že to je. Nezažil to nezažil to rozhlas a na vysoké škole video jsem nějaké zje sledoval, ale doufám, že v těch anoch. Kolik vašich spolužáků si myslím věku z Československa jej z Československa její táta do roku bylo velké kož táta do roku už bylo velké kož strašně fascinovalo už strašně fascinovalo už eh jakmile během pražského jarra rova eh jakmile během pražského jara rovalo e mirice e mirice to a sudva Tak, že to a surval takže >> policií a repres. >> Já jsem měl svůj přeszvědav, protože jeho přeszvědav, protože jeho dcera žela v Anglii, utekla. Dcerá žela v Anglii, utekla. E i tak jsem viděl, že není všechno tak, jak to vypadá na první pohled. A eh měl jsem od první, já jsem se přátel s lidmi třeba z z divadla, z divadla na provázku už při první návštěvě v roce 73, tak jsem viděl kus této společnosti, která mně připadala absolutně svobodný. teda ten kus a ty herci a lidé kolem divadla, to bylo v jejich e letním táboře. >> Jeden ten brněnský přítel vás tu vystřídá za chvíli Přetyslav rychlý. >> Ano, přesně. Ten přišel o něco později, až v polovině 80. let, ale prostě to byl úžasný zážitek. A pak jsem přijel do Prahy, kde bylo málo turistů. zejména byl akorát ze Sovětského svatu NDR a tu a tam někdo ze západu. Strašná eh strašné znečištění eh vzduchu i v létě. Eh jeden den málo aut. Eh a to pokračovalo dlouho do 80. let. Eh prostě tou Škodovku pochopitelně. A bylo jich málo a to dokonce pokračovalo i do 90. let. No, eh ty, kteří rozhovor se čeho bát, ale nás dvoru hlavně abychom vás o našem rozhovoru neslyšeli dnes večer v 9:00, když já jsem to slyšel a to bylo mě u babičky, eh, a nějak jsem byl už jako malý kluk jsem byl posedlý. Už s tím slov začalo mí, že existuje země, která se jmenuje Československo. A a pak poprvé roce 92 já jsem přijel jenom na dva týdny na dovolenou. Eh, to bylo nějakým >> Miloše Zemana tuhletu éru těch tří velkých českých politiků a ty jsi někde říkal, že kdyby si psal paměti, takže >> mám ještě pár let aktipnýho zpravodaje v sobě, ale určitě jednoho dne si něco napíšu o tom, nějaké vzpomínky. už jsem začal jako sem tam dát nějaké články, kde se dívám zpět do minulosti, jak jsem se setkal s těma osobnosty a ty byly fakt možná do nějaké knížky eh patřit. >> Pánové, kdybyste měli eh to dnešní Česko nějak popsat ve světě, ten jeho vývoj, to kde se nachází teď, jaká slova byste zvolili, že Lione? No, jsem rád, že je to na na tebe, že >> No, eh ty rozdíly mezi Českem a západními státy a jsem prostě dělal tady pauzu, protože Česko je západný stát. Mezi dalšími Českem a dalšími státy na západě je stále menší. Samozřejmě jsou určité rysy, eh, zvláštní, ale politicky je to možná až moc americký momentálně. Eh, e, společnost, eh, ty rozdíly ve společnosti nejsou nijak jinak než jinde na na západě. Je to generační, je to město versus eh předměstí a venkov a malá města. >> To je prostě tím, že už není vláda jedné strany a eh nikdo nevydělává víc než pár tisíc Kč, pokud nejsou informanti nebo stranické hierarchii. Co je všechno minulost? Eh, je to na je to na Češi prost Čechy řešit vlastní vlastní osud. >> Projíždí nám to záchranka, ale doufám, že se pořád slyšíme. Robe, pořád zajímavá země, i když se tu ruší posty. >> Eh, určitě ano. Já jako pro mě osobně eh si musím jako si nemůžu stěžovat, že že nemám teď práce tím, že už nedělám pro BBC. právy jsem dopsal něco do eh e The Guardian, jako britský noviny o večerníček a role, který hrál večerníček s těma čepicama e v nedávných procestech na letný a tak přal odpověd eh ale jak říkal Julian, prostě je to všude na světě. Eh, chvíli jsem přemejšlel před dnešním vysíláním. Sundám tu klacku a pak jsem si čekal, že proč jako pro mě Česká republika, která je už i mým zeměm, já jsem občan této země, je je stále liberální demokracie, patří na západ. Je to evropská země. Eh, je to právný stát se svobodnou médií a si myslím, že veřejnoprávně vysílání veřejnopravný média patří k tomu. Takže eh když já jako novinář jako nemůžu jít někam s plackou s tím, že todle to podporuju a já to beru všecko, co se děje kolem eh Českou televizi, Český rozhlas, eh jako teď to můžu říct jako jako jasný útok na jeden z těch pilížů liberální demokracie a jak si žít, jak si žít v liberální demokracii a nikoli v nějakým polodem. demokratickým státem někde naví