Lídři EU mají zájem na pokračování války na Ukrajině. | Petr Drulák

Za čárou je dnes Petr Drulák, předseda a hlavní tvář spolku Svatopluk.

Vítám vás, pane profesore.

Dobrý den. Děkuji za pozvání.

Tak zdá se, že výdaje na obranu rostou, že si Evropa uvědomuje a přijímá tu zodpovědnost za svoji obranu a že Donaldu Trumpovi to vychází. Dá se to tak číst?

Tak pokud mluvíme o tom posledním summitu NATO, to byla taková demonstrace té evropské řekněme lojality vůči Spojeným státům americkým. Donald Trump se je tam pěkně vodil. Když vystoupil z letadla, říkal, že vlastně ani neví přesně proč přijel, že jsou to banda nevděčníků a že kdyby nebylo hostitelem Erdogan, který ho má opravdu rád, tak by nejezdil.

Tím jako tím nastavil nějak ten tón a ti evropští představitelé se pak předháněli v tom, aby to Donaldu Trumpovi vysvětlili, že je největší státník světa, že v jeho rukách je světový mír, že všechno dělá dobře a že oni Evropané jsou vděční a tu svoji vděčnost dokáží projevit zakázkami pro americké zbrojaře.

Takže to takhle probíhal summit.

A neprobíhal takto podobně i summit v Hágu?

Myslím si, že v tom je to podobný. V tom je to podobný, ale samozřejmě ten Trump, když je tam vidí pohromadě, tak já bych řekl, že se celkem upřímně naštve, když je vidí pohromadě, protože jsou to lidé, kteří doma neustále varují před populisty. A když je pak on potká na mezinárodní scéně, on sám samozřejmě v očích Evropanů je ten nejhorší populista, tak já myslím, že si musí užívat, jak se před ním plazí. To se mu možná líbí. Tomu Trumpovi si dokážu představit, protože on má v sobě trochu sadisty.

On na to upozorňuje, že tady Evropa by měla přidat na výdajích na obranu už od svého prvního mandátu. Tak ať se nám to líbí nebo ne, je úspěšný. Poměrně úspěšný je v tom, jo, protože si vzpomeňme na úplně změnu té debaty. Když měl Trump ten svůj první mandát, tak se mluvilo neustále o těch dvou procentech a řada států, včetně Německa, České republiky, ta dvě procenta rozhodně odmítala. Odmítali jsme to.

Přichází nový Trump a neříká dvě procenta a říká pět procent. Jo, to mluvíme a přitom mluvíme o stovkách miliard. Jo, to znamená, že je to více než dvojnásobek té mantry předchozí.

No a ti Evropané kromě Španělů – ti Evropané to všichni odkývávají, ale oni ho odkývávají tak nějak v tom smyslu, že si říkají: teď ho nesmíme nějak dráždit, on tam ještě nějaké ty dva a půl roku bude a pak to bude všechno jinak. Jo, takhle si to Evropa nepředstavují. Takže teďkon si říkají: hlavně ho nedráždit, ať nenadělá ještě víc škod.

Ale Španělsko je v tomto směru odvážnější.

Je v tomhle směru odvážnější, upřímnější. Na druhou stranu já myslím, že té španělské vládě se to může i vyplatit na té domácí scéně, protože jejich premiér se může prostě předvést jako někdo, kdo je jediný hlas proti těm Američanům a pak v těch konkrétních věcech se ty věci snaží dost nehrotit, jo. To znamená, i když je tam třeba Trump v té ankaře napadl, říkal: Co je to za strašnou zemi? Tak ten španělský premiér Sanchez to všechno zklidňoval, říkal, že mají se Spojenými státy dobré vztahy a nějak to všichni dobře přečkali.

Tak a pak předával medaile na mistrovství světa, které se konalo v New Jersey.

Ano, ano, tam vlastně pak Španělé. [smích] To je pravda. To byl takový zvláštní paradox, že zrovna tahle země, která je podle Trumpa naprosto nevděčná, tak ta zvítězila. Trump se pokoušel dostat na tu fotku vítězného týmu.

Ale povznesl se na to, nezapojil politiku do sportu nebo ne? Aspoň mně se to tak zdálo. Nicméně podal jsi ruku třeba s Lamilem Jamalem, který titul Barcelony oslavoval s palestinskou vlajkou v ruce.

Tak to je určitě hezký. On se do toho ale trochu zapojil tím, že vlastně tlakem na FIFA dokázal zvrátit tu červenou kartu, že jo. Dostal ji americký útočník, dostal červenou kartu. Tu červenou kartu můžeme diskutovat, jestli byla moc přísná nebo nebyla, ale podstatný je, že americký prezident volal šéfovi FIFA a ta červená karta byla revidována. To znamená, ten útočník by za normálních pravidel nemohl startovat v dalším zápase. To bylo to, kvůli čemu volal opora amerického týmu a najednou byl vyřazený. Trump zavolal, mohl hrát. Nakonec to na ty Belgičany nestačilo, takže stejně vypadli, ale k tomuhle došlo.

Až tak to jste sledoval eh mistrovství světa?

Tak já ten fotbal zas tak moc – já ten fotbal, přiznám se, moc nesleduju, ale tohle mě zaujalo.

Donald Trump opravdu si poradí se vším. Poradí si i s Íránem a s Ukrajinou.

Myslím si, že to je mnohem těžší než ta červená karta. Jo, myslím si, že to je mnohem těžší, protože já stále myslím si, nebo na základě toho, co tak vidím, tak jsem přesvědčen, že on nemá zájem o tu válku v Zálivu, že to není prostě něco, do čeho by se hrnul. Ale na druhou stranu vždycky se mu nějak podaří, že se do toho dostane.

Jo, situace byla trochu slibná v půlce června, kdy Američani s Íránci uzavřeli to memorandum o porozumění. Ale už v té době uzavření tam byly různé, řekněme, jakoby kameny úrazu.

Jeden kámen úrazu byl Libanon, kdy Iránci říkali, že ty boje, že to příměří v regionu, že součástí toho příměří považují i Libanon, kde Izrael nikdy nepřestal bojovat. Tam pokračovaly ty vojenské operace.

No a pak ale to, co rozbilo to příměří, byla právě interpretace toho režimu v Hormuzské úžině, protože Iránci si to vyložili tak, že jsou zodpovědni za to – to je jazyk toho memoranda –, že Irán je zodpovědný, že ty lodi mohou Hormuzskou úžinou volně proplouvat. Oni říkali: Tak my tady založíme úřad, oni se tam budou nahlašovat a my zajišťujeme, že to všechno bude v pořádku.

A co začali Američani dělat, je, že některé ty tankery těch zpřátelených států začali nabádat, aby se začali vyhýbat tomu koridoru, který Iránci vyhradili. To Iránci nemohli připustit, protože jejich koridor – vyhradili si ho jinými slovy za poplatek –, aby právě proplouvali mimo kontrolu iránských autorit, jo, aby se nenahlašovali těm Iráncům a aby prostě pluli někde, kde ti Iránci už nedali ten vyhrazený koridor, jo.

No a Iránci, když tohle viděli, pak vyslali a vypustili na některé ty tankery pár výstražných výstřelů. Nejenom výstražních, myslím, že i lehce poškodili. A Američani na to před těma dvěma týdny spustili novou kampaň, novou bombardovací kampaň, a už vlastně druhý týden jsme v situaci, kdy ta Hormuzská úžina je neprůjezdná – čili opět je neprůjezdná.

No a jaký očekáváte další vývoj?

Je to takové těžké, protože samozřejmě Iránci takhle – já nemůžu říct, že by Iránci dneska ztratili důvěru vůči Američanům, protože oni ji neměli. Oni když už to podepisovali, tak [smích] říkali: tak uvidíme. A za čtyři týdny bylo vidět, že jejich skepse byla celkem na místě.

Ale na druhou stranu Iránci jsou připraveni jednat.

Ty jsou přes prostředníky, jsou v kontaktu. Přes prostředníky, přímo spolu nekomunikují.

[povzdech] Eh, situace se dnes ještě zkomplikovala pro ty státy, které potřebují energetické suroviny ze zálivu. Ta situace se zkomplikovala, že dneska i Husiové uzavřeli zase Rudé moře – zase z důvodu, že mají svůj spor se Saudskou Arábií.

Takže ten region je poměrně dneska izolován a ty energetické suroviny se od tamtud budou dostávat velmi těžko.

A to byl jeden z důvodů, proč to tlačilo na Trumpa, aby se s těmi Iránci bavil. To znamená, před několika měsíci to byl důvod, aby se s nimi bavil. Předpokládám, že to bude důvod, aby se s nimi bavil i teď.

Ale já bych také rád připomněl, před týdnem měl viceprezident JD Vance velký rozhovor se slavným podcasterem Joe Roganem a říkal, že část izraelské vlády soustavně bojuje proti příměří a že dělá všechno pro to, aby ho rozbila. Že to je vlastně ten hlavní, jak se říká, spoiler – ten, kdo tu dohodu zvnějšku rozbíjí. A nad Izraelem Američané nemají kontrolu.

>> A nebylo to mimochodem JD Vance, který nechtěl, aby Američané zasáhli v Íránu a který zrazoval Donalda Trumpa od těch útoků?

>> Ono se zdá, že ho zrazovali skoro všichni. To nejenom JD Vance, ale dokonce i šéf CIA.

Ale podle tady té verze, která se dnes zdá jako nejvěrohodnější, tak velkou roli sehrál přímo premiér Netanyahu a šéf Mosadu, který prostě Trumpovi udělali krásnou prezentaci a vysvětlili mu, že íránský režim je naprosto nenáviděn a že do něj stačí párkrát píchnout a on se celý zhroutí.

Jak je to s legitimitou íránského režimu jsme teďko viděli při tom pohřbu Chomeiniho. Tam bylo 40 milionů lidí. Když se to sečte – samozřejmě to byl několikatýdenní průvod – ale když se to sečte, vidíme, že to byl prostě vůdce, kterého ti lidé uznávají v Íránu, ale taky v Iráku. To znamená tam, kde íránský stát nemůže nahnat lidi do ulic, jo? V Iráku byly miliony lidí, aby doprovodili Chomeiniho na jeho poslední cestě.

Takže to skutečně bylo něco, co ty Iránce sjednotilo. Tenhleten útok – dekapitační útok, jak se říká, útok, který měl vyhladit íránské vedení – sjednotilo je a budou chtít odplatu. Budou sestupňovat snahy o zabití, o atentáty na Donalda Trumpa.

>> Tak to bylo velké heslo: odplata, odplata.

Pak Iránci říkají, že v podstatě nejde o Trumpa, že jde o americký systém, že i když byl někdo jiný než Trump, problém zůstává.

Ale samozřejmě to byl naprosto válečný zločin. Má to všechny parametry prostě těch nejhorších aktů násilí. Írán v této chvíli prostě volí takové prostředky, které odpovídají jeho síle.

Írán samozřejmě nemá možnost provést podobný útok na Spojené státy americké, jo? Kdyby ho provedl, tak z hlediska reciprocity by cokoliv těžko mohl někdo na něco namítat. Ale on to nemá v tuhle chvíli, takže volí to, na co má – a to je právě kontrola nad Hormuzským průlivem.

>> Hm.

Vy jste zmiňoval americký systém jako takový, ne? Donald Trump sám – kdyby byl Joe Biden nebo Kamala Harris – protože část demokratů podporuje ten útok na Írán?

>> Demokrati, kteří podporují Trumpovu politiku, jsou dneska v menšině. Jo, to znamená tu máte pravdu, že část demokratů to podporuje, ale je to menšina. A jsou i republikáni, kteří se začínají stavět proti Trumpovi, ale zase to nejsou všichni – i ti jsou v menšině.

Eh, je to otázka. Biden nebo lidé z Bidenovy administrativy říkají, že Izraelci se opakovaně do toho snažili zatáhnout a že oni se zatáhnout nenechali. Jo, takže tam jakoby říkali: Podívejte se, kdyby jsme u vršníka byli my, tak by to nebylo.

Nicméně ty minulé situace jsou vždycky velmi nepřesné analogie. To znamená, že se nenechali zatáhnout v roce 2023-2024, nemusí znamenat, že by se nenechali zatáhnout v roce 2026.

>> Nenechali se zatáhnout a v Bílém domě je Donald Trump, [smích] ne?

>> Tak já myslím, že to nebylo to, co asi rozhodlo úplně.

No.

>> E, pojďme k dalšímu konfliktu – už pět let trvající válce na Ukrajině.

Na Ukrajině padla vláda. Dokonce končící premiérka Julia Tymošenko odmítla prezidentovu nabídku státního postu velvyslankyní Ukrajiny ve Spojených státech amerických. O čem to svědčí? Rozcházejí se ve zlém?

>> Tak já to chápu, že se nerozchází úplně v dobrém.

>> Možná to vnímá tak, že věrně sloužila a že vlastně v této chvíli ani neví, proč ji odvolávají.

Protože tam skutečně nějaký důvod zásadní nebyl. Jo, o té premiérce se spekuluje, že měla blízko k Andreji Jermakovi, což byla jedna z těch skutečně velkých postav ukrajinské politiky – šéf prezidentské kanceláře. Eh, někdo by řekl, hlava jedné z ukrajinských mafií, protože ten člověk byl neuvěřitelně zkorumpovaný a dokonce je vyšetřován dneska na Ukrajině, jo – což už je co říct.

Tak ona měla být napojena na něho, ale nemyslím si, že to by byl důvod, proč odchází. Jo.

To znamená, důvod, proč odchází, může být ryze osobní – že se z nějakých důvodů Zelenskému znelíbila, že potřeboval obhospodařit třeba nějaké jiné zájmy. Není to úplně zřejmé a ona si možná řekla, že už vlastně nějak nemá chuť se na tom dál podílet.

Jo, možná taky vidí, že ten Zelenskému jeho režim jde víceméně do kytek, jo. Tak si říkám, možná se mi vyplatí říci, že v určité chvíli jsem se s nimi rozešla.

Jo, takže o tom se, aby se mohla vrátit, vlastně může spekulovat, jo. Ale dokážu si to představit, protože samozřejmě na politickou budoucnost Zelenského by si dneska asi nikdo nesadil ani halaman peníze. Takže být s ním spojen jako jeho opora, jako jeho služebník, to vyžaduje nějakou kompenzaci a očividně post velvyslankyně ve Washingtonu nebyla úplně taková kompenzace, která by ji zajímala.

Na druhou stranu to, že se pod Volodymyrem Zelenským otřásá křeslo, tak o tom už se mluví několik let. Už i v dobách, kdy Vladimir Putin řekl, že nejprve se musí změnit prezident a pak můžeme jednat, a Volodymyr Zelenský tam stále je.

>> Víte, to, že řekne Putin, že by tam Zelenský měl být, myslím, není úplně tak směrodatné, protože oni jsou ve válce a jasně, že to nejsou nejlepší přátelé.

Ale já bych řekl, že je podstatnější, co se děje v ukrajinské společnosti na ukrajinských ulicích. To, první velké varování bylo loni v létě.

Loni v létě, když se Zelenský pokusil rozpustit ty protikorupční agentury financované západem, [frknutí] tak západ se samozřejmě ozval a najednou byly desetitisícové a stotisícové demonstrace v ukrajinských městech. On dal zpátečku.

To bylo mimochodem kvůli Jermakovi, jo. To prostě Jermak se pokoušel zachránit si kůži tím rozpuštěním těch protikorupčních struktur.

Takže to byl, řekl bych, velmi výrazný signál, který ho měl, který ho určitě varoval.

No a dnes se odehrává něco podobného.

Jednak tedy lidé jdou do ulic, protože jim vadí ta reorganizace vlády. Ne ani tak kvůli premiérce, o to jim nejde, ale kvůli ministrovi obrany, protože ten ministr obrany byl z nějakých důvodů populární. Ono to souvisí trochu s tou ukrajinskou propagandou, protože on byl spojován s tou dronovou válkou.

Ta dronová válka byla úspěšná. Nebyla tak úspěšná, jak říká propaganda. Nebylo by, nebylo to něco, co by obracelo silový poměr. Ale samozřejmě Rusku to způsobilo určité škody a ti zoufalí Ukrajinci, kteří prohrávají úplně všechno, tak si říkali, to je nějaké třeba světlo naději. A to si spojovali s Fjodorovem.

No teďkon ten Fjedorov odchází, tak si říkají: „No, tak co tohle má znamenat?" Tak jdou do ulic. Ale zase to, že jdou do ulic, podle mě znamená, že i ten Fodorov má za sebou nějaké podstatné západní zájmy.

A je otázka vlastně, jaké zájmové skupiny se tam teďkom vlastně střetly, jo? Jestli to máme nějaký jednotný západ proti místní oligarchii nebo dvě skupiny ze západů — třeba je někdo od Britů, někdo od Američanů, někdo ještě od jiných — kteří si tam mezi sebou teďkom vyřizují účty, jo.

Takže to se dneska na té Ukrajině odehrává. Myslím si, že to trochu i svědčí o tom, že jednak to ukazuje, že ten režim není úplně samostatný a jednak to, že asi moc dlouho nemůže vydržet.

Už myslíte? Podívejte se na Evropskou unii. Ta chce dát Ukrajině další půjčku 70 miliard eur a příští rok počítá s další takovou půjčkou. Tak je to známka toho, že Evropská unie nepočítá s tím, že v následujících dvou letech by válka měla skončit. Tak Evropská unie v tom vlastně nemá realistickou politiku, jo?

Evropská unie dává peníze do spousty věcí, které nedávají nějaký smysl. Ona dává — a bez těch peněz by přece Ukrajina — to je pravda, ale ta elita, která dneska ovládá Evropskou unii, si dost dobře nemůže dovolit, aby se jim to rozpadlo pod rukama. Oni budou držet Zelenského, co to půde.

Jo, takže oni v podstatě do toho budou sypat peníze, co to půde. Pak pokud by se jim náhodou objevila nějaká figura, která by mohla Zelenského vystřídat, aniž by došlo k nějaké velké přeměně, tak určitě by to udělali. Ale myslím, že v té situaci nejsou.

K žádné velké přeměně — myšleno ke konci války.

Přesně tak.

Čili podle vás Evropská unie, její lídři chtějí pokračování války.

V té a v této chvíli jsou ve stejné pozici jako Zelenský. Ano, oni mají zájem na pokračování války. No, protože už do toho hodně investovali a protože do těch lží o tom, jak porazí to Rusko, se tak zapletli, že odhalení té reality je pro ně zničující.

Já neříkám, že to tu evropskou realitu smete, ale prostě je to poškodí. A oni jsou někdy jako, rozumíte, jako někdy malé děti — je tam nějaká nepříjemná věc a tak se to snaží odsouvat. Odsouvat se to od den, do dvou, i když víte, že to přijde, tak se to odsouvají a tak nějak doufají, že se třeba něco stane. Tohle je dneska politika Evropské unie — čekat, že se něco stane a změní to chod věcí, který samozřejmě spěje k naprostému rozkladu a zničení Ukrajiny.

Jo, takže ten trend je jasný v tomhle.

Pokud vezmeme tu vaši tézi, tak přeci potom bude mít Evropská unie nebo její lídři, ti co to teď odsouvají, odsouvají, odsouvají — na svědomí ještě mnohem více obětí.

No samozřejmě. Tak to je.

A počítá někdo ty oběti?

Tak já myslím, že oni vědí, že zpravodajské služby to vědí. Ale vemte si, koho z nich to bude zajímat. Starmer ten už ve funkci není. Macron bude ve funkci do příštího května. Merkelová, uvidíme, jo, jestli vydrží do příštích voleb, jo. Ti lidé prostě už nebudou v těch funkcích, jo, a pak budou říkat, my jsme to mysleli dobře a pak se to chopil někdo jiný a zase to pokazil.

Vemte si, vemte si třeba to obrovské fiasko západu v Afghánistánu. Vždyť samozřejmě, kdybysme se stáhli z toho v Afghánistánu o 10 let dřív, tak bysme ušetřili 100 000, statisíce afghánských životů, životy našich vojáků, 100 miliard dolarů. To by bylo, no, nebylo to. Nebylo to, protože se vlastně to furt odsouvalo, odsouvalo až do chvíle, kdy to bylo nevyhnutelné, kdy už to bylo neudržitelné.

Něco podobného se stane na tý Ukrajině.

Na druhou stranu, aby byla válka ukončena, jsou potřebné obě strany. A eh, ani v ruském případě nebo ze strany Ruska nevypadá, že by tam byl nějaký zájem ukončit válku?

Tak to je otázka podmínek. Rozumíte? Západ, když mluví o ukončení války, tak mluví o podmínkách, které se rovnají kapitulaci Ruska. A Rusové říkají: „My vyhráváme, my nejsme na kapitulaci." A v to mají pravdu. Kdežto samozřejmě Ukrajinci — realistické ukončení války se samozřejmě bude blížit spíše ruským podmínkám, než ukrajinským podmínkám. To je zřejmé. A dokud tohle Ukrajina a západ nepřijmou, tak se bude bojovat.

To je realita. To — a Rusové mají víc těch zdrojů.

Tak vy jste zmínil Emanuela Macrona, který skončí jako prezident v příštím roce. Má šanci Marine Le Pen teď, po tom novém rozhodnutí soudu, který jí zmírnil trest, aby uspěla a stala se příští francouzskou prezidentkou?

Šanci rozhodně má, ale ne, nemá to, nemá to automaticky. To znamená, je tam spousta věcí, které mohou nakonec jí o to prezidentství připravit, jo.

Jednak jsou to věci, které jsou, řekněme, až technického charakteru. To se může týkat toho, že když její odvolání — protože ona se ještě odvolala proti tomu rozsudku. Ona nebyla osvobozena, jí byl jenom zmírněn trest a ona říká, že je nevinná, takže se odvolala k nejvyššímu kasačnímu soudu — a když on nerozhodne v její prospěch, tak je možné, že část té kampaně bude prst trávit s náramkem. To znamená, že o jejím pohybu, využití času bude rozhodovat nějaký dohlížející soudce. To může zkomplikovat trochu tu kampaň někdy v lednu, únoru, v březnu. To je jedna věc.

Ale pak samozřejmě další komplikující faktor, který řekněme už je takový tradiční, je do jaké míry se podaří těm jejím protivníkům přesvědčovat středového voliče, že to je fašistka, jo, protože je to taková oblíbená strategie. Le Penová — je to fašistka. Je to samozřejmě nesmysl. Ona, když se podíváte na její program, tak je v podstatě srovnatelná s naším hnutím ANO. A nemusíme být příznivci, můžeme být odpůrci Andreje Babiše, ale těžko ho někdo bude považovat za fašistu.

Koneckonců spolu sedí v Evropském parlamentu a myslím si, že si docela rozumějí. Ale v tom francouzském prostředí to, že její otec byl radikál, že skutečně zastával názory, které ona odsoudila, tak to v tom stále slouží k tomu, aby vždycky říkali, je jako její otec, je to fašistka. A někdy u těch voleb tohle funguje.

Stále být spojen se stranou Le Penové ve Francii znamená obrovskou reputační újmu. Tam skutečně hrozí — když má někdo nějakou lepší profesi, na univerzitě, ve veřejném sektoru, hrozí ztráta zaměstnání.

Minimálně konec jakéhokoliv kariérního vzestupu, ale i ztráta zaměstnání.

Takže to není jednoduché být spojen s Le Penovou.

Takže to je obrovská bariéra, s kterou ona se bude střetávat a samozřejmě bude také záležet na tom, koho vygenerují ti centristé – takový ten makronovský tábor.

Tam už je dneska asi pět jmen, no a ta jména se budou nějak tříbit a někdo z nich nakonec se může probojovat až do toho druhého kola proti Le Penové.

Jinak Le Penová má reálnou, naprosto reálnou šanci na druhé kolo tam. Myslím si, že už tam byla dvakrát. Myslím si, že tam může být i potřetí a záleží, kdo proti ní bude stát.

>> Tak ano a mají středoví voliči v tuto chvíli svého kandidáta?

Ono tam je asi 46 kandidátů, tak mají někoho?

>> Je jich tam, řekněme, že ne osobnost.

>> Osobnost vlastně žádná, jo, ale je jich tam pár.

Je tam třeba takový výrazný středový kandidát Eduard Filip. On sloužil prvních pět let jako Macronův premiér. Jo, během své první pětiletky Macron nestřídal premiéry. Měl jenom jednoho a to je ten Eduard Filip. Ten odešel až za covidu.

Takže to je jedna z osobností. Pak nejspíš to zkusí současný ministr spravedlnosti a bývalý ministr vnitra Žaldmanan. Jo, takže to jsou celkem barevití politici a jsou tam nějaká dvě tři další jména, jo.

A tam pak bude záležet v takovém prvním kole, co se všechno stane a kdo z nich se prodere nebo neprodere do toho druhého kola. A není to jednoznačné, že by se dalo říct, tohle je kandidát středu. To se dneska říct nedá.

Vy jste říkal u Marine Le Pen, že jí může poškodit to, čí byla dcera, ale ten samotný verdikt, to, že je vlastně vinná a odsouzená, tak do jaké míry to jí poškodí?

>> Je to věc, která určitě kterou její oponenti využijí. Byli by hloupí, kdyby to nevyužili. Byla odsouzena koneckonců.

Na druhou stranu jde o prověru evropských peněz. Je to v podstatě to, že řekl bych, že odkláněla evropské peníze na domácí politickou činnost. Peníze v Evropském parlamentu jsou velmi přísně regulovány. Jde o peníze na asistenty a tam šlo o to, že její strana část těch peněz využívala na politickou činnost doma v Paříži, ne v Evropském parlamentu, což je delikt a francouzské právo ho trestá.

Marine Le Penová není první, kdo se dostal do křížku se zákonem nebo její strana. Bylo jich více, ale v jejím případě je to poprvé, že je předseda strany tak přísně potrestán.

Francis Bajru, což byl výrazný představitel francouzských liberálů a podporovatel Macrona. Jeho strana měla stejný problém a Bajru jako předseda dokázal přesvědčit soud, že o něčem nevěděl, že je nevinný a do vězení nikdo z nich nešel. Dostali podmínky – ty lidi dostali podmínky z té Bajruovy strany. Lependisty soudili mnohem tvrdším způsobem.

>> Tvrdším způsobem, ale paradoxně pro třeba odpůrce Evropské unie to může být pozitivní, že Marine Le Penová odkláněla evropské peníze do Francie.

>> Já myslím, že ona samozřejmě to využije. Jo, ona se nebude hlásit, že odkláněla ty peníze. Myslím, že to je sice delikt, ale ona se prostě věrohodně, naprosto věrohodně a přesvědčivě bude moct vysvětlit, že je obětí systému a že ten systém jí chce zničit. Což je pravda.

Jo, ten systém se snaží už několik let, nebo od té doby, co ona je v politice.

>> Moc děkuju, že jste přišel. Díky za váš komentář.

>> Díky za pozvání.

[povzdech]

>> Naším hostem a hostem pořadu Za čárou byl Petr Drulák.

[hudba]