Matěj Gregor to nejlepší z debaty ČT Ostrava - 17.9.2026

Jak změnit pohled na stáří, aby to nebylo vnímáno jako konec života, ale jako prostě začátek nějaké další etapy, která může přinést spoustu příležitostí?

No, tak přemýšlím, přemýšlím o tom. V životě samozřejmě každý o tom místě, kde zestárne, jak jste říkal tu statistiku, tak mě napadlo Balabanovo. Možná, že odcházíme, ale na druhé straně to tak nevidím.

Víte, první věc z té Ostravy je, že to dědictví, které bylo nutné k transformaci, bylo větší než u jiných měst. To znamená, že v době, kdy se Ostrava musela zaměřovat opravdu na existenční problémy typu životního prostředí a struktury toho průmyslu a zaměstnávání, tak jiná města mohla mít ten smysl pro detail a ten tady chyběl.

Ostrava dneska to dohání, proto nabízí krásná místa, která všichni známe a rádi tam trávíme čas, ale pořád jsou místa, která prostě patří k chudším zónám, kde není úplně dobrá bezpečnost, kde není úplně dobrá dostupnost, kde třeba občané nevidí, že ty služby fungují, a to všechno ovlivňuje tu mentalitu těch lidí a k tomu městu prostě přistupují.

To znamená, ta politika začíná u dveří každého občana Ostravy, o tom, jestli je tam čisto a jestli je tam bezpečno. A já bych k té vaší otázce dodal, podle mě je to prostě o tom, že to město žije a jak to, jaký detail, s jakým smyslem pro detail si umí politici v tom městě všímat těch maličkostí.

Samozřejmě sociální služby, to je skvělé, je to ta základní věc. Na druhé straně musíme se ptát: je kulturní vyžití pro seniory vyvážené? Jsou možnosti, jak se do toho zapojit? Zapojujeme mladé lidi v našich školách do práce se staršími lidmi? Tvoříme mezigenerační sounáležitost?

Tady jsem přesvědčen, ať už jako učitel nebo jako mladý člověk, že je opravdu pořád co zlepšovat a že to město na to ten potenciál má. Ale dodám opravdu jednou větou: stárne celá Česká republika a s úbytkem obyvatel se v příštích letech budou potýkat všechna velká města České republiky s výjimkou Prahy.

S vámi tady, eh, my s tím, měl jsem možnost se s tím dopodrobna seznámit ve Vítkovicích, kde máme kromě nemocnice dva domy sociálního zařízení. Eh, vysvětlím, co se s tím dá dělat, co jsou základní problémy, co si odnášíme do dalšího volebního období, nebo alespoň jako motoristé.

První věc je kritický nedostatek lidí a velmi nízký zájem mladých lidí studovat ty obory. Pokud nebudou ti studenti, je to velký problém. To znamená, musíme posílit to vzdělávání tady. Musíme samozřejmě ty lidi do toho motivovat. Město s těmi školami se musí zapojit a pomoci jim. Hned na začátku musíme říct, jak to máme dělat. Musíme potřebovat samozřejmě první věc, první věc je vůbec ukazovat mladým lidem, že to tady je, že je to tady potřeba a tahat je k tomu, aby to chtěli.

Zkrátka to je věc. Ty obory, ten trh středních škol, tam se ty obory vzájemně prostě tvoří, a to je to mezigenerační soužití se starými lidmi, o kterém jsem mluvil. Když se ti lidé s tím budou setkávat, budou to chtít studovat.

Druhá věc je zázemí těchto škol. Opravdu s každým ředitelem, s kterým si promluvíte, je problém shánět pro ty své žáky praxi, je problém shánět vybavení, je problém dostát je do terénu. S tím město může pomoct.

Druhá věc, která je, je to, co zmiňoval pan primátor Dohnal. My máme obrovské, jedno z největších množství organizací, ale to neznamená, že máme nejlepší pokrytí těch služeb. My opravdu musíme se snažit ten systém udělat tak, aby nemáme mnoho organizací, které jsou každá zatížena svou administrativou, svým vedením, svým řízením, a často vás pošlou z jedné organizace do druhé. Ten člověk, který potřebuje pomoct, začíná to znovu.

To znamená, my chceme v příštím volebním období udělat propojený systém těchto organizací, aby opravdu občan přišel a prostřednictvím magistrátní služby se dostal k té pomoci. A za druhé chceme pomoci těm zařízením s platyovými podmínkami pro ty lidi. A já, protože mou ambicí je v Ostravě se podívat na řízení školství a spolupráci středních škol, které se zaměří na vzdělávání budoucích pečovatelek, ošetřovatelek a sestřiček.

Pane Gregore, vlastně podobná otázka pro vás. Jestli to vnímáte jako problém, jak, kde sehnat, kolik znáte tu potřebu, jste schopni lidem slíbit, co seženete, aby se zlepšilo to, o čem tady všichni vlastně mluvíte společně?

Tak první věc je, že hodit jakékoliv číslo do veřejného prostoru v oblasti zdravotnictví a slíbím, kolik bude pečovatelů, to by byl jako neuvěřitelný, nekonečný populismus. Bylo by to povrchní, bylo by to neupřímné.

Ale je jednoznačné pro celý stát, že tahle politika tady je. Ministerstvo zdravotnictví už vyzývá ty regiony k spolupráci, vyzývá je k tomu, aby se zapojili do programů, které pomůžou v tady tomhle to dělat.

Jenom podotknu: už dneska mladí lidé, kteří studují ať vyšší odbornou, nebo střední, kdyby nechodili na praxi, tak ten systém zkolabuje už dneska. To je realita: že už mladí studenti tady tenhleten systém pomáhají držet.

Problém je s těmi kapacitami. Tam samozřejmě město, které ve spolupráci s krajem, který je řizovatelem středních škol, prostě mohou pomoci. Mohou pomoci tím, že budou školám pomáhat ty školy na to připravovat, ať je to zázemí, ať je to koordinace právě těch služeb.

Druhá věc je, a říkám to s velkou pokorou, protože vzhledem k věku já jsem k tady těm věcem přišel opravdu za poslední čtyři roky v minulém volebním období. Eh, na těch obvodech se pracuje. Tady nesouhlasím s panem Juroškem. Na těch obvodech každý ten obvod nějaký ten pečovatelský dům má, a je to vždycky priorita. Jsou tam na to i úředníci, nejen politici.

S čím ale souhlasím, je, že když se na to dívám a nemám tu osobní politickou zkušenost, evidentně to priorita nebyla pro to město. Evidentně ty peníze byly alokovány do dalších věcí, protože prostě před 12 lety ta demografická křivka nebyla.

Ale za čtyři roky umím posoudit, jestli to pro vás případně byla priorita. Proto bych chtěl ten závazek.

Já chci nabídnout jednu věc, kterou dávám směrem ke všem občanům Ostravy. My, pokud budeme ve vedení města, tak nebudeme nechávat tu zátěž jenom na těch městských obvodech a podílet se jako nějaký malý partner. My jako město, pokud v něm budou ve vedení motoristé, máme ambici opravdu těm městským obvodům v tom pomáhat výrazně a stát se tím hlavním partnerem, protože, pardon, porovnám, rozpočet Ostravy se pohybuje nad 15 miliard Kč. U nás ve Vítkovicích se pohybujeme okolo 200 milionů. To znamená, ten nepoměr řešit tento generační problém nemůže být na těch městských obvodech, kterých je v Ostravě mnoho.

To znamená, já říkám: my jako motoristé zavedeme novou praxi. Od teď se ty obvody budou moci spolehnout na to, že to financování půjde z města, které na to ty prostředky má, pokud bude šetřit na nějakých jiných projektech. Ale těm se asi dostane.

Mluvíme.

Pane primátore.

Pane Gregore, eh, tak mimo všechny ty praktické věci, které jsme tady vyjmenovali, tak když jsme zasekli, jak ty lidi přidávat.

Víte, to je takový trochu kulturní fenomén, že prostě mladá generace je vedena trochu k jiným hodnotám, v jiném styku se starými lidmi. Vztahy s prarodiči jsou dneska mnohem užší, než bývaly kdysi. Vidíme, že nám roste i kriminalita mladá, že zkrátka ta mladá generace je prostě vedena jinak.

Tady není žádné jednoduché řešení. Ano, my ty mladé lidi tady přeorientujeme a budou chodit po tisících do středních škol na zdravotnické obory. To tady nikdo slíbit nemůže, ale znovu mohu zopakovat tu ambici.

Myslím si, že to město — funguje to i v České republice někde v zahraničí — může ve spolupráci se základními i středními školami připravit projekty, kdy se opravdu mladí lidé budou s těmi staršími lidmi setkávat, trávit spolu čas, budou se vzdělávat v téhle věci. Máme na to v osnovách předměty, jako je svět práce, možnosti exkurzí. Tyhle programy si myslím, že jsme schopni připravit. Nestálo by to město téměř nic.

Akorát — není to o tom zvednout tu atraktivitu. Atraktivita jsou peníze, pracovní doba, stabilita.

Jsou to jaké peníze a jaké peníze?

Peníze, jaký má — jaký má plat, to určuje — to určuje tyto práce. Tady je hlavním hráčem opravdu státu. Ale to město může pomoci v případě, kdy se bude řešit to bydlení, které tady zaznělo pro tyhle pracovníky, kdy se budou řešit dostupnost některých městských služeb, kdy se budou řešit pro tyto lidi města ve smyslu nějaké infrastruktury.

To je nějaký servis, který my můžeme zajistit. Ale první věc je: když ty lidi nebudeme mít jako ucházeče, tak jim nemůžeme nic zajišťovat. My první musíme ty lidi motivovat, aby tu práci dělali. Někdo ví, jaký je nástupní plat?

Poprosím vás všechny o velice krátkou odpověď.

Částečně to tady zaznělo, že nemálo lidí si to stáří chce užít doma ve spolupráci se svou rodinou, se svými blízkými. Jednu konkrétní věc — kdybyste mi každý řekl — u pana Boháče bych začal. Co je ta pomoc pro tyhle lidi a co byste jim na vaší úrovni mohli dodat? Ať už těm seniorům, kteří chtějí dožít a žít doma, tak těm, kteří se o ně starají v rodině.

Fond bytů, které budou bezbariérové. Dovedu si představit, že bychom po volbách mohli zprivatizovat ty byty v centru za 10 milionů, které se nakoupily, a raději zainvestovat do bezbariérového běžného bydlení.

Pan Harvánek. Ano, já jsem chtěl k tomu říct, že pro tu Ostravu budoucnosti potřebujeme dobře placenou práci a potřebujeme tady to vzdělání, protože ti lidé nemusí z Ostravy jenom odjíždět, ale mohou i přijíždět. Začnu tedy tím moderním průmyslem.

My máme v Ostravě 100 km čtverečních brownfieldů a desítky kilometrů těchto polí by šly využít pro moderní průmysl. Ty investiční pobídky se dějí po celém světě. My to vidíme v Polsku 30 km za Ostravou. Ty firmy končí tam. Já si myslím, že to město by mělo za prvé zrychlit trochu sanaci těch brownfieldů, aby byly opravdu připravené pro ty investory, a za druhé ve spolupráci s krajem připravit systém lepších investičních pobídek.

Na nějaké konkrétní investici byste věděl, na které byste pracovali?

Myslím, že se to bude točit kolem automatizace průmyslu, kolem výroby čipů, kolem výroby věcí — prostě budou v rámci automatizace — protože to vždycky musí vyrábět a posluhovat člověk.

Ano. A ještě bych chtěl — já ještě, ještě chtěl dát druhou věc k tomu vzdělání. My, Ostravská univerzita, by potřebovala opravdu tady posílit kapacity studentského bydlení. Není to tak dávno, co jsem univerzitu dokončil — prioritou je tedy, jestli lidé jdou do toho města, jestli tam je studentské bydlení. Ostravská univerzita ty kapacity navyšuje, ale pomalu a strádá tady. Kampus za více než miliardu má, ale třeba Menzu s nějakým dostupným — s dostupným jídlem nemá.

To znamená, chtěl bych, aby jsme v příštím vedení — protože jsem říkal, že to školství je naše ambice — podpořili Ostravskou univerzitu v tom zajistit opravdu důstojné podmínky pro to studentské žití, protože pak tady ti lidé budou chtít studovat. To, že máme nově lékařskou fakultu, považuju za skvělý úspěch Ostravy a je to ukázka toho, že ta chuť tady učit a vzdělávat je prostě tady.

Já bych se chtěl ale ještě vrátit k těm předchozím — k té předchozí debatě ohledně toho vylídňování, kde jsem jakoby neměl možnost úplně zareagovat, a ono to s tím bydlením trochu souvisí.

Ostrava historicky trpěla suburbanizací, kdy opravdu řada lidí se vystěhovala z města právě proto, že nebyla dostatečná nabídka kvalitního bydlení ve městě, a řada lidí tu svoji bytovou situaci řešila tím, že si vlastně postavila domek někde v satelitu v zázemí města. My dneska z těch dat víme, že do Ostravy dojíždí zhruba 150 000 lidí denně, a to jsou přesně ti lidé, kteří tady vlastně bydleli a dneska bydlí za branou toho města. Takže úplně bych nechtěl říkat — a samozřejmě Ostrava ztratila počet obyvatel — ale oni tady reálně bydlí. Data, které jsou asi čtyři pět let zpátky, říkala, že pouze jeden z deseti odešel mimo region.

Ale samozřejmě bydlení není samospásné. Musím říct, že se ta situace od roku 2016 zlepšila a v Ostravě se začalo stavět. Těch nástrojů, které město musí dělat, aby tady ti lidé chtěli zůstávat, je víc. Určitě tím nejdůležitějším a tím klíčovým je, aby se dařilo té ekonomice města, tomu byznysu tady, aby tady byly kvalitní pracovní místa. A pokud toto bude, tak všechno ostatní už jakoby přijde.

Pan Gregor by věděl, kde stavět nové bytové domy, protože místní často bývají proti. Potom pan Harvánek, potom pan Boháček.

Já jenom zmíním, doplním pana primátora. Ty byty potřebují renovaci — zlikvidované byty. Jo, to je ta realita — jsou zlikvidované, protože zásadní problém města Ostravy byl, že čas tohoto bytového fondu byla obývána lidmi, které by nikdo z nás, pokud by měl možnost, tak by je nepronajal, ani by je nepozval na návštěvu, protože se neuměli chovat k žádnému majetku. Teď tady udělám takový malý most.

Schválil se snížený příspěvek na bydlení. Teď je na realitním trhu zájem těch lidí, kteří to pronajímali těm sociálně slabým, a neumí se o to starat. Takže naše vize není, že se musí jenom stavět, ale je možnost teď odkupovat ty byty — a to jsou krásné historické čtvrti jako Přívoz nebo Vítkovice, kde jsem zastupitelem. Takže strategie motoristů je zaměřit se na tyhle byty, odkoupit ty byty, zrekonstruovat je a pak se rozhodnout, jestli to budeme prodávat občanům, jestli to budou startovací byty.

To je část. A co se týká staveb v Ostravě, místa — je pravda, že není úplně hodně. Na to se je potřeba zpozorovat, že teď skutečně ty největší pozice jsou alokované a měly by tam na větší části míst vyrůstat developerské projekty.

Jinak prostor samozřejmě hlavně v té opravě — to jsou doplnit bytovou politiku. Mají obvody a v tomhle volebním období — to si nemají celou dobu — podle statutu a podle v tomhle volebním období za mého primátorování a za primátorování téhle rady, nebo za funkční období téhle rady, jsme městským obvodům přidali 400 milionů Kč ročně. A jsme za to některými pranírováni. Takže ten systém je nastavený dobře a je dobře, že starostové staví z našich peněz.

Já jsem z malého městského obvodu.

Další debata, další koaliční hádky.

Jenom ať si občané to urovnají.

Byty v centru za 10 milionů Kč — to byla bytová politika.

Jdeme na ten úkol, ne domácí.

Jeden jediný konkrétní projekt, který tady po vás za čtyři roky zůstane.

Opravdu prosím o několik málo slov.

Tři až pět projektů, který tady po vás zůstane.

Nezobezuju to tématicky.

Stanou tady miliardy proinvestované v bezpečnosti a službách a ne v megalomanských projektech.